Jak vyrobit porcelánovou panenku (4)

ŠUP S VÁMI DO PECE!

hlina_036_hlavy_500

Máte odlitky vyschlé? Můžete brousit a vyhlazovat. Ale jemně, opatrně, abyste jediným vehementním zátahem šmirglpapíru neupajcnuli panence celý nos. Jemným smirkem. A ve finále jen houbičkou na mytí nádobí.

A pozor, ať vám neupadne ručička na zem. Přelomila by se. Jo, mně se to stalo. A vzápětí jsem upustila druhou. A zrovna obě dvě pravé. Promptně jsem si odlila dvě ručičky znovu. – A po vypálení zjistila, že jsem si odlila dvě levé, takže v mé sbírce oudů jsou čtyři plonkové levé ručky.

Levá – dva, levá – dva … a levá!

„Za dvě ruce jest.“

Ručičky a nožičky nás stále inspirovaly k pozpěvování Zlatého kolovratu ze semaforské Kytice. A pak jsme s kamarádkou zjistily, že Semafor zrovna letos dává obnovené představení! To na začátku 70. let jsme nestihly, ale známe ho skoro zpaměti z dvojLP. Asi před patnácti lety Semafor dával část Kytice a byly jsme tam – balady Štědrý večer a Svatební košile jsme viděly. A letos, představte si, dávají celé představení, všech šest balad, juchůůů, vyzvedla jsem lístky ve svém rejdišti v Dejvicích a uspořádaly jsme povedenou dámskou jízdu, třígenerační výpravu: kamarádka a já, naše matky a devítiletá dcera kamarádky. Představení se konalo v sobotu 26. října. Seděly jsme v první a ve druhé řadě.

Tou dobou už jsme měly hlavy zmalované a vypálené. Ne svoje. Panenkovské hlavy.

První vypálení se jmenuje přežah. Teprve po něm jsme se mohly pokochat výslednou barvou pleti našich panenek. Ty z porcelánové hmoty byly čistě bělostné. Hliněné měly krásnou tělovou barvu, tónované panenky byly jedny hodně nepřirozeně dočervena, další spíš šedé než černošky.

Následovalo glazování. Bylo totiž potřeba namalovat rtíky a otevřít panenkám oči. Čím my jsme to malovaly … měly jsme jedno balení barvítek, na pohled podobné vodovkám. Nojo, jenže to byla barvítka matná, co se snadno setřou a při vypálení vymizí, takže jsme červené rtíky ještě musely přetřít bezbarvou glazurou. S očima to bylo naopak – ty jsme podmalovaly ne bezbarvou, ale bílou glazurou, a na ni namalovaly barvítkem duhovku. Ničím jsme ji už přetírat nemusely, protože nosičem lesklosti a trvalosti bylo podmalované bělmo.

Před výpalem:

hlina_037_hlavy_500

Po vypálení:

hlina_038_hlavy_500

Výsledek celkem dobrý. Někdy je lesk až dost blýskavý – zvlášť na porcelánových bělostných hlavičkách působí lesklé oči, ústa i obočí zvláštně, vytřeštěně, jako nádobí malované barevnými lidovými vzory z východu.

Příště budeme vyrábět panenkám vlasy. Pak teprve kompletovat tělesnou schránu. Držte mi palce všech ručiček, pravých i levých, aby mi nespadla žádná hlava na zem.

Příspěvek byl publikován v rubrice Ars Vulpeculae a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

25 komentářů u „Jak vyrobit porcelánovou panenku (4)

  1. Ještě jsem zapomněla takové přípodotky, že během schnutí a pak vypalování se objem keramického předmětu o něco zmenší. Nevím přesně, o kolik procent, asi o deset; nemám přehled, nejsem odborník, keramice se nevěnuji. Ale je třeba s tím počítat předem při výrobě – pokud chcete třeba vyrábět končetiny k hlavě, kterou už máte z dřívějška.

    Další přípodotek: při přežahu nebo při výpalu neglazovaných výrobků se jich do pece vejde velké množství, protože mohou ležet přes sebe. Naopak glazovaných předmětů se vejde do pece mnohem méně, protože se nemohou glazovanými částmi dotýkat, aby se nepřilepily.

    Keramická pec, to je ta velká těžká věc, na jejímž okraji stojí hlavičky na poslední fotce.

  2. V pravém dolním rohu zelené přepravky je prso?

    Ten bílý nafoukaný narcis v pravém horním rohu zelené přepravky je luxusní :-)

  3. Přijdou mi děsivý. Já věděla, že se na tu Dětskou hru nemám koukat.

  4. tak to dopadne když tvoří člověk sám sebe :-) všude ruky, nohy, zírající oči. tak trochu kultovní

  5. líšo, tééééda..šikulka, taky by mě to bavilo a jak. Jsem na panenky a medvídky ujetá a obzvláště na ty porcelánový a miminka, co mívají za výlohami s dětským oblečením..no , netlem se ..smajlík.
    Jenže teda tohle jsou teda prostě panáci.
    Připomínají mi těmi výrazy v obličeji jednu sérii obrazů, co jsem kdysi viděla od jednoho psychiatra, co kreslil výrazy duš. nemocných lidí v různých jejich rozpoloženích.
    A docela mě zamrazilo z těch výrazů. Hned jsem se na sebe podívala do zrcadla..smajlík.
    Asi je to tajný, ale jaké budou mít využití..nejde mi otazník..a nemusíš odpovídat.

  6. Myslím že až to bud emít vlásky a šatičky tak to bude zase o něčem jiném :-) Bůžek.

  7. Opět skvělý a zajímavý článek a opět už jsem zvědavá na pokračování :-))

  8. zmalované a vypálené hlavy;) No, možná by to byl dobrý kreativní start, dát si špeka a nejdřív namalovat obličej na svou hlavu, než naostro na Cháveze. Připomínají mi loutky od Švankmajera. A vidím tam samé chlapíky! Předpokládám, že ten dojem zmizí, až aspoň někteří z nich dostanou copánky z dlouhých vlasů a šaty. V nejhorším to budou transsexuálové a to je v dnešní době taky horké téma;)

  9. Nojó, vy jste si toho všimli :-D
    … když odlitek vypadá jako H. Chávez s křivou hubou a druhý odlitek jako Spejbl-recidivista, krásná něžná panenka z toho asi nevznikne. Mně nikdy, mně vyšli chlapi. Kamarádka bude mít panenky holky.

    Ale ze dvou Chavezů přece jen budou krasotinky – trochu jsem jim totiž broušením zjemnila nosík a líce a bradu a dvě panenky budou. Ostatní budou panáci. Ten se zavřenýma očima je Číňan a měla jsem ho naplánovanýho od začátku, takhle se zavřenýma očima. Jeden bude recidivista-námořník. Ty bělostné hlavy nějak zamaluju, aby nebyly tak řvavé.
    Nejlepší bude černoch!
    Můj táta jednou udělal hodně podobnýho ze dřeva. S tahací harmonikou. – Jo vy nevíte, že můj táta dělal několik desítek let z latěk tzv. „pajduláky“ v přesných vojenských historických uniformách. Sám šil ty oblečky na stroji. Husaři, husiti … spousta. Většina je u našich ve vitrínách.
    A udělal jedno loutkový divadlo pro mě (pak jsme ho předali příbuzným) a jedno větší na chalupě pro všechny děti. A taky indiánskou rodinku mi udělal, měli i ovci, psa a kadiboudu :)
    A krom toho i jiné hračky, nepajďulákové, třeba loďstvo, město jsme spolu dělali … nejlepší bylo, že jsem se mohla podílet. Dokonce mi vždycky půjčil lupínkovou pilku a mohla jsem řezat, i když věděl, že ji za chvíli přelomím (protože mi bylo teprve šest).

  10. Jirko* 2
    prso je cukřenka a hlava vpravo nahoře je naší třetí kamarádky, která se účastnila zatím jen výroby modelu a formy.

  11. můj tatínek dělal taky loutkové divadlo. sám si vyráběl loutky a jezdil po republice a vystupoval :-) to loutkové divadlo bylo ve skříni a hrála jsem taky někdy. a ta skříň už je pryč

  12. anino,
    to jsou výrazy obličejů, co? Využití zatím nevíme – uvidíme, jak to půjde rychle dodělat a jestli vůbec :)

  13. Tak trochu ti toho tátu závidím, jak s tebou tvořil, i když už mám vnoučata..trapný co.. Ale maminka a babička mě nechávaly s nimi šít na panenku, i když mi bylo 5, 6 let. a chěla opravdické punčocháče atd. na ni. Otec mi denně sliboval piano a pak mi ještě vybral kasičku.
    Ale maminka mě brala často do práce, dělala staniční na Karláku. A já vyfasovala něco špejlí, posbírala klacíky a stavěla pokojíčky malému plaváčkovi. Náhodou je měl hezký..
    Možná i proto, místo abych sama něco tvořila, tak ten řas co mohu dávám vnoučatům a myslím, že se se mnou maj..
    Jsem docela kreativní, ale na tebe zdaaaleka nemám.
    Jsem schopna, když jsme samy, teda s nimi dělat věci..věk jde stranou.
    Učím je lecos, trpělivost mám. A hodně blbnem.
    Dcery mockrát vzpomínají, jaké jsem jim vymýšlela věci o jejich hračkách a podivný pohádky, bych rozvíjela jejich fantazii..smajlík.
    Koukám..docela vychloubačnej koment, ale já už toho moc nemám, čím bych se tu blejskla..smajlíků několik.

  14. Tak trochu ti toho tátu závidím, jak s tebou tvořil, i když už mám vnoučata..trapný co.. Ale maminka a babička mě nechávaly s nimi šít na panenku, i když mi bylo 5, 6 let. a chěla opravdické punčocháče atd. na ni. Otec mi denně sliboval piano a pak mi ještě vybral kasičku.
    Ale maminka mě brala často do práce, dělala staniční na Karláku. A já vyfasovala něco špejlí, posbírala klacíky a stavěla pokojíčky malému plaváčkovi. Náhodou je měl hezký..
    Možná i proto, místo abych sama něco tvořila, tak ten řas co mohu dávám vnoučatům a myslím, že se se mnou maj..
    Jsem docela kreativní, ale na tebe zdaaaleka nemám.
    Jsem schopna, když jsme samy, teda s nimi dělat věci..věk jde stranou.
    Učím je lecos, trpělivost mám. A hodně blbnem.
    Dcery mockrát vzpomínají, jaké jsem jim vymýšlela věci o jejich hračkách a podivný pohádky, bych rozvíjela jejich fantazii..smajlík.
    Koukám..docela vychloubačnej koment, ale já už toho moc nemám, čím bych se tu blejskla..smajlíků několik.

  15. Pokračuji dvojitě, ale PROČ..to nevím, tak sorry.

  16. 10. Liško, ta bílá zelenoočka by určitě na ženskou „předělat“ šla. Já v ní vidím dlouhovlasou zrzku, klidně i pihatou, pro zjemnění. Ale zrovna tak to může být lamač dívčích srdcí s čupřinou:)

  17. Liško, jo, jsou to dobrý ksicchtíky, to teda určitě.

  18. Co se týká obličejového výrazu, tak jde jistě o potomky pana Fantomase, to je jasný…

  19. všechny panenky mají výraz. teda nejsou to obyčejné panenky. jsou jedinečné, originální. líbí se mi.

  20. Jirko 20
    přesně tak – menší formu mám od začátku pojmenovanou Fantomas, té první jak známo říkáme Hugo Chávez.

    Jak jsi ratko už naznačila, člověk modeluje hlavně sám sebe – taky jsem si říkala. Akorát nevím, jestli vzhledově jsem Chávez a duší Fantomas, anebo povahou Chávez a obličej Fantomase k tomu (ani nevím, jestli se ti dva nějak výrazně povahově liší). Jedno je jistý: křivou hubu mají obě ty hlavy :)
    Ještě že nehovořej.
    Určitě by šišlaly.
    Ještě letos musím k zubaři – od tý doby, co mi v prosinci vypadla plomba, šišlám totiž víc než dřív. Proto čtěmež Hugo [ťáveš] a [pfantomaš].
    Jo a křívím ústa kvůli té vypadlé plombě taky, připadám si jak stařec, co si hraje jazykem s protézou. Prostě jsme hraví a kreativní, starci a já :)

    anino,
    musíš psát dvojitě, protože jednou je potřeba aby ses pochválila za hraní s dcerami a podruhé zase s vnoučaty! Proč bys na mě neměla?! Kdybys vyrobila hlavu, je dost vysoká pravděpodobnost, že by neměla tak strašidelný výraz jako ty moje.

    psice 17
    Jasně, zrzka jedině, s tou bílou pletí, to máš pravdu! Blbý je, že ve skutečnosti je nabarvena hodně leskle a vypadá jak nějaká vázička z Moldávie nebo nevímodkud. A výraz má spíš jako posvátná mezopotámská bohyně.

    Číňan je hodně pihovatej! Protože jsem špatně rozmíchala barvivo v hlíně. Ani nevím, jestli Číňani můžou být pihatí, jestli to u nich vůbec existuje.

  21. Tak Fantomas mi padnul do oka na první pohled :-) A myslím si, že dostanou „osobnost“ až když dostanou vlasy a tělo a oblečky – zkrátka až z nich budou celí malí „lidi“.
    To je krásná zábava – bych si to taky chtěla někdy zkusit.

  22. mischko,
    ty už doma dva malé lidi máš :)
    Možná bych mohla – pokud se skutečně podaří aspoň z jednoho chlapa udělat krasavici – vyrobit pro tu panenku šperk z korálků. Malý. Snadný. Na gumu.
    Popravdě řečeno se bojím, že ty figurky budou hrozně paťatý. Když vidím ty svoje – totiž ty JEJICH zborcené nožičky a ruce jako lopaty a vím, že neumím šít, už si představuju, jak budou mít překroucené končetiny, hrbolatá ramena a hlavu plandající na stranu.
    Každopádně to budou fešáci.
    Nepřejte si, jestli zas někdo na svém blogu zorganizuje charitativní prodej krásných předmětů… Nebo jestli mi pro někoho bude chybět vánoční dárek … pár lidí nebude koncem roku věřit vlastním očím :-)))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.