SEN 26.5.2007
Jsem vlčice. Vlk-samec má jediný úkol: v době, kdy budu rodit mládě, se o mě postarat. Přikrývá mě dekou, venku na travnatém svahu, kde ležím. Deka ale začíná hořet vysokým plamenem. Chytnou nás lidé?
Našla jsem něco starého, kamenný knoflík. A knoflík z kůry, historický. V knoflíkové dírce je červík! Knoflík zahazuju.
Komentáře
[3]Liška, 13.6.2007 09:41
Sen se mi zdál krátce potom, co jsem začala číst knihu "Ženy, které běhaly s vlky."
Čtu ji pořád. A připadá mi pořád víc rozvleklá. Jungovská, ale rozvleklá. A čím dál víc mě ruší špatný překlad. Nejen že má chyby, ale ještě ho po sobě překladatel ani jednou nepřečetl; ani korektor. Zpomaluje to čtení.
[4]Liška, 13.6.2007 09:41
Jediná úloha samce coby ochránce samice v době porodu – to mě teda v bdělém životě ještě nenapadlo.
[5]Liška, 13.6.2007 09:43
1,2)
Nepochybuju, že je to bleskovka! Než jsem stačila vložit svůj předpřipravený komentář, už byl třetí v pořadí.
[6]Liška, 13.6.2007 09:47
Ještě si musím ke snu poznamenat, že se mi zdál na narozeniny bývalého manžela.
[7]Urnull, web, 13.6.2007 09:47
3) souhlasím. kniha s chybama je něco podobného, jako když vám napínavý příběh vypráví koktavý. jednou jsem četl něco, kde byly dvě až tři chyby na každé straně a děsně to rozptylovalo
jdu se podívat, co je bleskovka.
[8]Liška, 13.6.2007 09:49
Už jsem ty bleskovky taky očíhla. Moc bleskové to teda není – odpovídat na několik otázek! To zabere času!
[9]Liška, 13.6.2007 09:58
Sen – mám pocit, že se bývalého manžela týká.
Scéna zahození kůry s červíky se skutečně stala jednou na výletě. Byla to jediná společná výprava (z těch stovek), uspořádaná fantazijně, jako v pohádkovém příběhu, s hrou (nepočítám-li četné hry s kamarády nebo s oddílem), ve dvou.
Kamenný knoflík je cennější – starší, než ten z kůry, a přesto do něj červíci nepolezou. Není v něm nic prohnilého, jako v té kůře; jako v tom manželství. Tak jsem to manželství zahodila.
V tom manželství, kdyby přetrvalo, skutečně bych od (toho konkrétního) manžela splnit jiný úkol nechtěla, nebavilo by mě to.
[10]Urnull, web, 13.6.2007 10:17
knoflík, to je někdy víc než manželství. já se odhazování manželství vyhnul jenom tím, že jsem si žádné neopatřil. Tedy, manžel se nehodil než k odhazování kůry? či jsem nepostřehl, jaký jiný úkol měl splnit?
[11]Liška, 13.6.2007 10:33
Já myslela ten jediný úklo pro manžely, deklarovaný snem – postarat se o rodící samici. Tím podle snu jeho úloha v jejím životě končí.
To je v rozporu s mým pojetím mužů a vztahů a zdá se mi, že se to týká právě bývmanžela. To on chtěl, aby byla moje úloha – porodit mu asi tak tři děti, co nejdřív. A to já ne. To může i někdo jiný. Na takovou úlohu nemusím být zrovna já, moje specifické já; zdálo se mi opominuto.
To si to tady pěkně rozmotávám sen, zase jednou si dopřávám se v něm prohrabat, promlžit, vstoupit do obrazu. Jen tak sama doma vduchu, to moc nejde; jde to líp třeba tímto způsobem – sny líp působí na snícího, když je někomu sdělí nebo s někým probírá nebo ukáže namalované.
[12]radka, 13.6.2007 13:05
kdyby tak clovek vedel jakou to vlastne tu ulohu ma :o) Kdyz nejsu deti neni treba ani manzel. K cemu by jako mel byt?
Je spousta zen, ktere pecuji samy o dite. Temto detem chybi otec. A to jak v detskem veku tak i v dospelosti. vnukum pak chbi dedecek. Muzsky prvek. To je ukol manzela, otce, dedka. Kdyz nemuze pecovat o sve deti tak nema ani on ukol. Je zbytecny.
[13]Liška, 13.6.2007 14:59
Já bych nepřeceňovala péči o děti jako jediný smysl života.
Ale přesto Radko hovoříš jasně: úkol mužského prvku je ten, aby existoval mužský prvek. Ať to obnáší cokoli. Pro kohokoli ve vší variabilitě. Stejně jako smyslem života je život.
To zní nějak moc hloubavě… Čím bych to odlehčila? Ale kuš! Nic nebudu odlehčovat, nebudu bagatelizovat, jak je mým špatným zvykem.
[14]fousek, 13.6.2007 15:13
12: to je divné, ne? odkud se ty úlohy jako berou? Někdo říká, že od boha. Ale proč by měl potřebu někomu zadávat úlohy, když je všemohoucí ? Tak si je teda lidi dávají sami. A to si pak můžou ale můžou dát úkol, jaký chtějí.
Jsou i lidi, kteří spolu žijou ve dvou jen tak. Bez dětí, bez úkolů. Protože chcou.
[15]Liška, 13.6.2007 15:16
Jo, slovo úkol nebo úloha nezní liščím uším vždycky příjemně.
[17]radka, 13.6.2007 15:57
Fousku, ja premyslela nad tim ukolem jenom ve smyslu manzelskem. K cemu je "ukol" manzela. Bud vubec zadny, to mi prijde celkem logicke – prece manzelka je svepravna a barak si muze klidne postavit sam a pro sebe. Stejne jako ona. Jediny ukol ktery ja vidim jako logicky dusledek jeho stavu manzelskeho pak vidim prave ten muzsky prvek ve vztahu k detem.
Ja nikoho neukoluji, ale jinak mi nedava zadnou logiku proc by nekdo mel nejake ukoly mit :o))) Ja neukoluji nikoho. Stejne tak ukoly resim jen po pracovni strance. to ze mam tri deti me ale stavi automaticky do polohy nekoho, kdo sice muze lezet, valet se, nevsimat si, ignorovat, mit vsechny spatne vlastnosti ale sve deti MUSI opecovat. A tenhle ukol (fujtajbl) ma i manzel (otec) Zadne jine ukoly nevidim.
[18]Liška, 13.6.2007 16:03
Tak to souhlasim s Radkou. I s Urnullem – povinnost v podstatě neexistuje. Leda se postarat o děti, jak to jde. Ostatní povinnosti si člověk vybírá, nejsou povinné.
[19]radka, 13.6.2007 16:06
A jeste specialne pro Fouska 14, lide muzou zit jen tak bez ukolu. Jako manzele nebo i ne. Pak jsou oba uplne svobodni lide bez zavazku. Muzou se kdykoliv od sebe oddelit a udelat tlustou caru. Jako by nebylo nikdy nic.
Kdyz maji spolu dite, tak se na veky svazou pribuzenskym vztahem. Z dvou cizich lidi se stanou mavnutim proutkem pribuzni. Otec a matka. Lide kteri i kdyz se oddeli zustanou naveky svazani tim co stvorili. I kdyz budou delat ze to co stvorili neexistuje. Ono bude existovat, at chteji nebo nechteji.
A proto je dite rozhodujicim svazkem (podle me) ve vztahu dvou lidi. Bez ditete jsu svobodni. S ditetem jiz ne. Alespon tak dlouho, dokud jej nevyslou opecovane do sveta na jeho vlastni cestu.
[20]radka, 13.6.2007 16:10
Ta 19 vubec neznamena ze otec a matka musi zit spolu. nemusi. Ale i kdyz se rozejdou tak zustavaji pres to dite svazani.
[21]Liška, 13.6.2007 16:18
Howgh.
[22]anina, 13.6.2007 17:27
Byla jsem pro svatby a tak vůbec jak by to mělo být…jak to lidi vymysleli…při pohledu zpět a zdaleka nejen u sebe to vůbec nepovažuju za podstatné a nutné. Dost vztahů funguje i bez toho a zdá se mi že často líp. Vůbec jim totiž nechybí hlášky typu…jsi moje žena, tak…a jinak.., nebo jsi můj můž, tak…Málokdy jsem poznala, že ty kroužky fungují jen jako symbol, ozdoba…ale spíš okroužkování, označení… o uzavření se do různě velké ohrádky, někdy velkorysejší, jindy příliš těsný.
Pokud dva spolu chtějí být, tak jsou a nic jim nezaručí, že po svatbě to bude víc jistý. Jinak myslím, že matka i otec, pokud nefungují, chybí v různých podobách po celý život. Po dětství se to táhne dál…
[23]anina, 13.6.2007 17:43
Ještě bych chtěla dodat, že pokud se to všechno povede i s těma prstýnkama a s prostorem k dejchání, tak to může bejt fajn…
[24]Pařez, web, 14.6.2007 02:00
Vlčice je nádherná. Asi nejhezčí je Bránící (potomky) Vlčice. Rychlá a nebezpečná :-)
[25]Liška, 14.6.2007 10:27
Vlčice je taky kojná Romula a Rema a Mauglího.
[27]Liška, 15.6.2007 09:06
Jé, dvě lišky na nebi a ve vodě a na zemi! Až já budu mít ten zvuk, budu úplná liška Bystrouška a bystrým ouškem budu naslouchat písním! Celou noc.
[28]ad [27] .., 15.6.2007 09:49
.. ;-))
[29]radka, 15.6.2007 12:56
Po nekonecne dlouhe dobe jsem v uplnem vytrzeni poslouchala o dvou liskach v nebi a bylo mi krasne. A i kdyz to bylo venovano Lisce, s velkym nadsenim jsem si to poslechla taky. Dik!!!!
[30]Liška, 15.6.2007 17:05
Tak to mám radost.
A ještě silnější impuls těšit se na zvukomalebný uchulibý poslech do liščích slech.
