RADY A PORADY VÍTÁNY. KDYŽTAK TO ZASE SMAŽU…
Všichni milí čtenáři!
Řeknu vám, to je taková pohoda, takový klid, s nikým nechodit, rozhodovat sám o veškerém svém čase, číst si v posteli už v šest večer a jíst u toho a pít a hladit kocoura! A mít vedlejší půlku postele volnou, odkládat na ni třeba knížky nebo talíř, v kuchyni umýt nádobí, až přijde jeho čas a ne dřív. Nebo jít s kamarády na pivo a vrátit se domů, kdy se mi zachce, a nemuset o tom nikomu podávat zprávu. Nechat u sebe přespat kdykoli, koho chci. Mít koupelnu jenom pro sebe – až na ten kočičí záchod v rožku, pravda. Nemít zapotřebí se dohadovat o drobnostech, nemuset nikomu nic vysvětlovat nebo se snad obhajovat. Nedohadovat se, kdy a kde, nebýt napjatá ani smutná, kdykoli přiletí studená sprcha z nějakého malého černého mráčku. Nemuset na nikoho čekat s večeří. Vařit, na co mám chuť a kdy mám chuť, klidně uprostřed noci, nebo nevařit vůbec. Žádný stres doma. A žádný zbytečný adrenalin. Být zkrátka den co den v souladu se sebou bez námahy. A bez souznění. Bez parťáka.
Bez nabuzení, bez nové inspirace, bez rozjetí a rozletu, bez překonávání překážek, bez rozechvění a bez bláznění, bez nebeských výšin a pekelných propadů a bez vzrušení si jen tak mile spočívat na měkkém obláčku sebeblaženství. A zčistajasna přijde mail.
Asi před půl rokem jsem do toho spadla, pobláznila se do jednoho pána, chrlila jsem tady své dojmy a překotná překocení, prahnula po dobrých slovech a radách, zda být iniciativní nebo ne, a vy jste mi je dali. Díky. Ty své výlevy jsem pak smazala s myšlenkou na to, jak je zamilovanost dočasná. Má svůj čas a svůj konec, svoji sinusoidu nebo jinou křivku průběhu. Zvlášť když máte dojem, že v jediném okamžiku, jediném mailu je všechno odváto, smeteno, spláchnuto a dokonce vysmáto. Ale aspoň je jasno a člověk si neprodlužuje nejistoty, nemusí dlouho truchlit, je to fuč a hotovo. A tak to bylo.
A zčistajasna přišel mail. Před pár dny. Od toho pána, o němž půl roku ani vidu ani slechu ani myšlenky. Že jde dnes na koncert, sám, a jestli bych nešla, když to mám poblíž. No tohle! Pamatuje si, kde bydlím. Ani nevím, že jsem o tom tehdy mluvila. Takže si mě přece jen všímal, no vida. Koncert jsem odmítla – když mě muž zve na tentýž večer, přece to nepřijmu; někdo mu odřekl a kdoví kolika dívek se ptal přede mnou… Ale napsala jsem, že jindy jinam můžem jít.
Tím by bylo dobré skončit. Jako dáma. Jenže vzápětí mi matka nabídla dva lístky do divadla, na příští týden. Jako na potvoru, takový souběh; On má rád divadlo! A já se chovám často jako kamarádka, místo abych se držela zpátky a hrála dámskou kořist. Nevydržela jsem a napsala Mu, že zrovna mám lístky do divadla, jestli chce. Teď odmítnul zas On, že nemůže a už to viděl sedmkrát (nojo, všechno zná a všude byl, to je celý On, a já tohle snesu a jen se směju, jak je žertovně kritický ke kdečemu). Ale že jít na jinou kulturní událost by stálo za to a podívá se do diáře.
Toť vše.
O nic nejde. Jasně že o nic nejde, když se muž ozve po tak dlouhé době a jen tak mě někam zve. Co na tom. Jenže mně se hned začnou před očima rozvíjet scénáře událostí příštích, možných i nemožných; Hollywood hadr. Jsem vytržena z klidu, jsem v napětí, nedokážu se od toho oprostit a leze mi to do všech myšlenek a činností, pořád je to se mnou.
Mám tendenci si Jeho a své maily opakovaně pročítat a přemítat, jestli má slova vyzněla, jak jsem zamýšlela, nebo jestli jsem byla málo milá, jestli On se ozve nebo neozve, jestli já zase nevydržím a hned ráno po divadle Mu napíšu, jaké to bylo, abych se Mu připomněla a aby mě někam pozval. A to je blbě, to je blbě, uhánět mě má On, já vím, jinak si mě nebude dost vážit. Buď nemá zájem a nebudu pro Něj nic, anebo služka a konkubína. Protože se to vrátí a spadnu do zamilovanosti natotata a budu ho chtít tak nebo tak. A proč? Proč zrovna Jeho? Spoluúčinkují při zamilovanosti srdce, genitálie a rozum? Nebo jen jeden z nich? A teď který?
Moje kamarádka má pravdu. Vylíčila jsem jí – stručněji než vám – jak se věci mají a ona odepsala:
"Na toho chlapíka se vyprdni, když se tak dlouho neozval. Radši ho nekontaktuj. Kdyby s tebou chtěl někam jít, tak tě bude pořád uhánět."
Taky si myslím. Jinak to za to nestojí a to přece už vím i z vlastní zkušenosti. Jenže to nevydržím. Radši zvolím namlít si hubu a vypadat třeba jako zoufalá děvka, než nezkusit nic a NEVĚDĚT přímo a přesně a explicitně od něj, jak se věci mají.
O co jde ve mně? Co si potřebuju ujasnit, abych byla zase v klidu?
Že přece nemám zapotřebí se šmrdolit před někým, kdo o mně nestojí. Vím to. Ale nedbám a šmrdolím se.
Že se nic osudového neděje a není třeba se ani v nejmenším vzrušovat, ani v prstech u nohou, natož celá. Ale já jsem v rozechvěle příjemném napětí. Je to proto, že napětí pro změnu zas jednou chci? To jo! Jenže takovéhle, které vyústí leda do zklamání, to mi stojí za to? Pchá! Co to dělám? Proč? Proč zrovna On? Proč mi tohle dělá? Jestli o mě nestojí, ať mě nikam nezve! To snad je normální postup, ne? A jestli o mě stojí, co tak najednou? Nevěřím!
Napíše – nenapíše – napíše – nenapíše – napíše … ?
jo jo, rano zadna krasne rozvrkocena, zadne mruceni ze chce este spat..uz mlcim.
a s tim varenim uprostred noci, pisu si… :-)
rady typu "nedelej to" neposkytuju. vzdycky jsem si tak strasne vycital kdyz jsem neco neudelal co jsem napul chtel a pak "vymyslel" ze ne, ze tohle fakt nikomu neradim.
ja radim delat a strkat cumak :-) slibuju ze to boli min a min :-)
a taky si mozna i vsimat kolik toho napremyslim.
a ze se to lisi, co jsem vymyslel jak to jako bude
od toho jak to pak bylo doopravdy.
takze jen clovek priklada pod kotel v kterym se vari :-)
Strkat čumák, to je ono.
Jo, je objevné pozorovat vlastní fantazie taky zvenčí a vidět, co je v nich happy end a co ne a co happyendovského vlastně ve skutečnosti ani nechci.
je to celkem drsny :o)) poznavam sve vlastni fantazie. po urcite dobe me prestaly bavit. uz jsem je nechtela.
JInak na tom prvnim odstavci zase pracuji ja. Takhle bych to chtela mit taky a jeste chlapa k tomu navic.
jezis ted teprv mi dolezlo co je na obrazku. nadhera. nechapu.
jinak jeste k tematu. skutecnost ze jsi v momentu prvniho prekvapeni odmitla je podle me vypovidajici. nechces se sejit. to by jsi neresila instinktivne procbykdyby. Tvoje podvedomi (instinkdy) by rekly Ano.
Teprve az se rozjelo mysleni a fantazie tak se objevilo zamilovani. Jako funkce mysleni. Nikoliv jako vnitrni verny odraz skutecnosti.
ale houby, to byla jen "naschval" reakce natruc, "za to" ze az ted. on to oplatil coz se taky uplne nepovedlo, a je to.
tomu se rika "rusivost" emoci. ze clovek udela neco jineho nez vlastne doopravdy chtel.
clovek se zamilovava driv nez premysli. jestli je to stejne jako to mam ja, jakoze si proste lidi "schovavam", az se mi skoro "hromadej" pak je strasne snadny si "vzpomenout" i po pul roce. tohle ze sveho pohledu vidim jako "snadno zpatky do toho"
Ore, to jsem si myslela taky. jenze … uz si to nemyslim.
vis ze premyselni je rusicka, ze hlavu zasira srackama stejne jako fantazie. ze skutcnost je to co se odrazi v okamihu. A v okamihu se odrazilo NE. ZAdna naschval akce neexistuje. To sí my jen dodatecne vysvetlime ze to bylo naschval. Ale clovek reaguje primo. Doopravdy. Staci s chvili pozorovat a zjistis ze reagujes pravdive. Akorat to dodatecne ruzne "vysvetlujes" Ze to takhle nebylo pravda a ze to vlastne melo byt jinak.
kazde dodatecne vysvetlovani a fantazirovani je jen iluze. neni to vubec nic. pravda je to co existuje v TEN dany moment setkani. Kdyz se sejdou energie. ve sutecnosti.
No, že to vyústí do zklamání je jedna varianta. Já takhle uháněla jednoho nešťastníka, který jaksi neměl dost odvahy mi říct, že fakt NE, až do stadia, kdy jsem sice věděla, že ne, ale štvalo mě, že nemá koule říct to rovnou (nemluvě o tom, že bych ho díky váhovému rozdílu fyzicky ohrozit nemohla, ani kdybych věděla, kde bydlí) a pohrávala jsem si s myšlenkou, že ho budu z čiré zlomyslnosti pronásledovat, do úplného vyčerpání… Přišlo mi to lehce zvrácené, ale to šmrdolení jsem si užívala.
Ten Tvůj Ti to může dělat z čiré naivity – přebyl mu lístek, tak proč se nezeptat sympatické Lišky, i když po ní netouží. Soudím, že chlapi většinou vůbec netuší, co nám svou existencí můžou způsobit. Naštěstí :o)
oprava: "s myšlenkou, že ho budu z čiré zlomyslnosti pronásledovat do úplného vyčerpání…" tedy vyčerpat se měl on pronásledováním, ne já pohráváním! ach, ty čárky.
Ratko, uznavam ze to ma myslenku.
Nicmene do te doby kdy se k tomu domlatim sam stejne vidim strkani cumacku jako nevyhnutelne :-)
jinak clovek dopadne jak "ctenari" :-(
Když si budeš vědomá toho, že okamžik je pomíjivý a následky nezbývá než unést, tak dělej, co chceš. Co zrovna chceš.
Kdybych dělala jen to, co považuju za rozumné (rozuměj, kdybych nedělala to, o čem jsem předem tušila, či spíš věděla, že s odvrácenou stranou oné mince budu mít plnou prdel bolení), tak bych nezažila spoustu krásnýho.
Rozepsaný komentář zase umazávám, protože hsem tam měl vpodtstatě to samé, co Rulisa přede mnou. Nevěřím, že bys s tím měla nějaký problém, z mého pohledu mi "pasivní" (ve smyslu nerozhodného postávání na místě) určitě nepřijdeš.
vsecko co prozivame nebo zazijeme ma dve strany. Obe je treba primout. Pokud to chceme zazit. takze se pridavam k 12 a 13.
Díky!!
Pokračujtééé! :-)
Já se bojím své aktivity, která mě, když jsem výjimečně nabuzená, žene příliš iniciativně vpřed a nedovolí uznat tu samozřejmou maličkost, že jde v tu chvíli jen o jednu malou pomíjivou dílčí věc, a ne o celý svět.
Bojím se, že začnu někoho bombardovat mailama atd., což sice nikdy nemělo neúspěch, ale vím, že čím větší intenzitu do toho dám, tím je pravděpodobnější, že ten bolid rychle přeletí. A to vlastně zase nechci… chci radši umírněnost, ale blbě se mi do ní dostává.
– Prvotní bylo, že se chci sejít, no jasně že jo! Abych viděla a věděla, jak to je. Odmítla jsem se sejít tentýž den, protože jednak jsem s tím ve svém programu nepočítala a jednak mi to opravdu přijde jako přiběhnout na zapískání. A to právě chci brzdit, viz předešlý odstavec.
14:
Jo, dvě strany. Beru. Jenže to chci jinak než dřív. A to se těžko udělá, když mi dotyčný přímo neřekne, o co mu jde. Ptát se písemně nechci, kvůli možnosti nedorozumění, jiného vyznění slov.
K té iniciativě žen vůči muži:
minule jste o tom psali a přišlo mi, že muži jsou pro, ženy před tím varují. I při osobním rozhovoru mimo internet mě ženy spíš odrazovaly.
napsala jsem ti Lisko a bohuzel smazala. Ono snad ani nejde o tu aktivitu jako spise o to uvolneni. Odevzdani se tomu co se deje. Nechat plynout to co se deje a prijimat to v podobe tak jak se to deje.
jako prvni jsem musela teba ja rozpustit zabrany. mela jsem na to ruzne metody. Zabrany a strachy jsou obrovskou prekazkou, uplne cloveka vyblokuji a uzavrou. Takze pak neni schopen vnimat setkani zevnitr. Uzivat si to co zrovna je. Porad se vyblokovan hrne nekam co si v hlave vykonstruoval. Pritom by stacilo jen vnimat. Zastavit se a nechat veci plynout.
Neresit jestli prvni zena nebo muz. jestli rychle nebo pomalu. jestli moc nebo malo. ZAstavit se a nechat dej prichazet. Vstoupit do nej. A stat se soucasti. Takhle to citim ja. Kdyz se setkavam s lidmi kteri jsou mi prijemni.
Liští, pak ti k tomu taky napíšu i radce, možná má taky co.. ale teď nemohu, budu muset jít…
Rozumím velmi dobře tvým prožitkům, Liško. Emoce a tím spojená aktivita mi také velmi rychle nabíhaly a pak už se těžko daly ukočírovat.
Hodně jsem o tom přemýšlela a v životě poznávala a došla k tomuhle:
Když se tvoří vztah co je vůbec k něčemu, musí si jít oba naproti.
Já udělám krok a počkám, zda jej udělá i ten druhý, jestli opravdu jde mým směrem. Pak se oba můžeme sejít někde na poloviční cestě. Ale když jeden běží a mává a křičí svým chováním "vem si mě", tak i kdyby to byl sám polobůh, i já raději uteču za roh, natož chlap. :-)
Takže s dovolením, doporučuji sobě i tobě cestu klidných a postupných kroků.
Emoce jsou jak droga, člověk jim snadno podléhá a pak si žijou svým vlastním životem a chtějí být uspokohovány za každou cenu. – Ovšem dvě deci červeného vína denně….. je lék.
Poznámka na okraj: bych toho tvého vyhlídnutého nechtěla, tam si můžeš jenom naběhnout. Nehledala bych u něj nějaké upřímné city nebo tak. Když hodně, tak bych to tipla na jednu prohýřenou noc, která udělá dobře jeho egu a ty se budeš zbytečně pak trápit. Mně se ten chlap pro tebe nelíbí. :-))
Říkám to jenom proto, že vím, že si stejně uděláš, co chceš, nicméně když jsi nás vyzvala, píšu, jak myslím.
ad 20: Zatroleně, i když se mi zdálo, že to píšu v naprostém klidu, nasekala jsem tam chyby, zapomněla čárky ….. Usvědčila jsem se. :-)
A tak je to i v životě. Když podléháme příliš emocím, jsme nepozorné…..
ratko a Lenko,
díky za ad 18 a 20;
na to jsem byla vyladěna a hodně mi to řeklo.
Nechat děj plynout … emoce jako droga …
a že On nevydává upřímné city (jak jsem ho zažila), na tom něco je.
Lék na příliš zaměstnanou mysl je zaměstnat ji něčím jiným – už mě to tak neotravuje, ta epizodka s tím pánem;
střihla jsem si pracovní pohovor v angličtině a hned se cítím lépe, zdatně a sebevědomě.
Ještě si vrznu podvečerní vernisáž a to by bylo, aby mě nějaký zmatek zase posedl. :)
řekl bych, že v tom dnešním, fakt dobrém černém kostýmku můžeš zaujmout i lepší nápadníky, než zmínenou persónu. :) Otázka je ale jinde – a to plně chápu.. Nakonec má člověk dilema proč vstupovat do toho, co mu vác bere, než přináší..
Přesto nejsem advokát toho být sám. Protože už vím, co to znamená.
Tak jsem to tu teprve teď trochu pročetla, no asi nejvíc mi sedne kom. od Ru 12, pak taky určiě s 18 – ratka, ten posl. odstavec a taky Lenčin 3.odstavec v kom. 20.
Ten od Ru, tak to vidím nejspíš, protože si i myslím, že ty liško, a nejen ty, stejně uděláš to, jak to budeš cítit i kdyby sis měla ústa natlouc, půjdeš na to, jak se ti zrovna bude chtít. A ono se kolikrát něco zdá jako úplně k ničemu a pak je to třeba naprosto jinak…to se zkrátka musí vyzkoušet, nebo risknout, pokud člověk tedy chce…
uff Anino, uz tady na tebe cekam :o))
Akorat si rikam, CO chce Liska odzkouset. Kam ma namireno? Vi co chce?
Ratko, já fakt věřím, že liška ví co chce, zvlášť poté, co zjistila už přece, co určitě nechce. Jen nikdo předem neví, kdy a jak se povede, nebo i nepovede to získat…kolikrát jsem už někoho viděla, že se asi jen tak nedočká a pak jsem jen zírala..no, asi si dá víc majzla, ale když jde pak člověku o něco, o někoho, i to pak může jít stranou..
Jedna moje dobrá přítelkyně se dočkala, ale opravdu toho, co chtěla, skoro po 15 letech. A nedávno se po 5 letech vdala, o tom už nechtěla ani slyšet. Mockrát jsem do ní hustila, ať nemá takový nároky, věděla jsem, že nechce být sama. Ani ne s chlapem, jen aby ho měla… Neslevila, je šťastná a doufám, že bude dál.
oba už byli rozvedení, je teď asi tak odhadem o 10 let starší, než liška. Už asi věděli oba co a jak chtějí a co ne..
Anino, jenze od spatne zkusenosti Lisky uz uplynulo spousta let. Ona je ted treba vi co nechce. Ale to Nechce ted je jine protoze ona je taky jina. a ti muzi taky. nenitreba se tolik bat ze se neco hrozneho bude opakovat. ono se ani to dobre zase az tak moc neopakuje. Pokazde je to jine. atak i to Nechce se jiz nebude opakovat. Svet se toci porad dal. A ta kamaradka co nekoho nasla po 15 letech taky byla jina nez pred 15 lety. Taky se nekam posunula behem teto doby.
preju vsem hezky vecer, uzite si ho co nejlip
ratko, jojo, jasně, že ta moje kamarádka s každou malou zkušeností pořád víc a líp věděla, co už nechce měnit za tu svobodu, ve které ji určitý čas bylo dobře, a naopak, za co by ji vyměnila..Taky dobrou :)
ad 24: Líbil se mi ten kvalifikovaný komentář muže. Ano, Liško, můžeš zaujmout mnohem zralejšího jedince než je ten panáček hudebníček a vytvořit s ním pořádný vztah. Nechtěj si zbytečně namlátit čumáček. Přímo si na to chceš naběhnout, masochistko. :-)
Akce na chvilku jsou pro lidi, kteří jsou více splachovací.
Leni, já to ještě musím napsat..jo, taky se mi líbil a byl mi blízký ten zmińovaný kom. muže :)
K akcím na chvilku, neřekla bych tak jednoznačně, že jsou jen pro splachovací lidi, i když i tací jsou.
Ale kdo jen tak pozná, že se jedná o akci na chvilku.
Nevím, ale pokud jsem kdy do něčeho šla, nikdy ne s tím, že se jedná o akci na chvilku. To, kdybych dokázala bezpečně poznat, tak to úplně vynechám. Pokud to byla akce na chvilku, přišla jsem na to až po třeba krátkém čase, ale rozhodně jsem to nebrala jako na chvilku. Prostě jsem to viděla tenkrát jinak..vlastně nevěděla jsem, jen jsem doufala, že to není na chvilku :)
akce na chvilku ma velky vyznam. Poznavaci.
ad 34: Anino…..
– jsou lidi, kteří jdou do vztahu na chvilku a nevadí jim to
– jsou situace, kdy človek jde do té chvilky výjimečně, prostě proto, že i tak, výjimečně, mu to z nějakých důvodů stojí za to
– jsou situace, kdy člověk by rád trvalé pouto, možná to chtějí oba, ale nezdaří se
– jsou situace, kdy člověk by rád trvalé pouto, ví, že ten druhý k tomu pořádně není, ale namlouvá si, že je. Narve do toho spoustu citu a pak …… zjistí to, co dávno tušil, věděl. Ovšem tou nevratnou citovou investicí si strašně ublíží.
ad 35: ratko, já tedy nejsem ve věcích vztahů přeborník, ale některé věci/lidi bych raději nebyla poznala
ad 36 – Leni, takhle jo. Ono člověku i to, že si to jen sám namlouvá, za jistých okolností chvíůi trvá, i když tuší, a je např. ujišťován, že tuší blbě…
nelze rict, ze jidlo ktere jsem neochutnala je hnusne. je treba nejdriv ochutnat a pak rict: nechutna mi to.
pak to bude zkusenost. Predtim to byl jen predsudek.
nejvic se covek pouci zkusenosti. kdyz zakusi jake to je a uvnitr se mu to zapracuje jako poznani.podle me je i o tomcely zivot. O tom jak postupne poznavame a tohle poznani pretavime v osobni zkusenost. A naopak. Zakousime a tim poznavame.
Nejlip funguje podle me prave to indivifulani osobni poznani. to co vyrusta zevnitr. co nam rika jak veci jsou.
Anino, a ja vim, zo pre nekoho jsou ty zkusenosti velice bolestne. Ze jim bylo ublizeno. A ze tohle ublizeni nelze nikdy nicim zmirnit. Ale to jsou fakt vyjimecne situace. nedokazu si odpovedet (sama sobe) proc nekteri lide musi (museli) tak moc trpet a nemeli nejmensi sanci se tomuto utrpeni vyhnout. O to vic, (mozna) je jejich cesta naplnena poznanim a hloubkou prozivani. Ja to fakt nevim.
Kdyz se divam, jak si delaji sami sobe potize lide kterym se prakticky nikdy nic extra vazneho nestalo tak mam porad pocit ze klic je v nasi mysli. Ze kdyz se naucime sami se sebou zachazet tak bude nas zivot OK. naplneny zivotem.
radsi nepoznat? to v zadnym pripade. muzu bejt leda vdecnej.
No právě…dokud člověk nezjistí na stopro, že si něco jen namlouvá, protože to tak bere raději, tak třeba raději vyčká, aby se nesekl, zvlášť když už ty city do toho investoval. Málokdy si je hned úplně jistý..
Anino :o) copak to je nejaky obchodni artikl??!! to investovani citu?
kdyz nekoho mam rad/rada tak neinvestuju nic. Naopak ten pocit me povznasi. Sama sobe davam.
Muzu brat samozrejme vztah jako instituci. To je OK. Muzu rict, ze jsem investovala energii, praci a spoustu casu. Ze jsem kus zivota stravila (nebo stratila) tim ze jsem se musela pohybovat v nekoho blizkosti. Ale to je normalni. At udelam cokoliv tak investuji pozornost, cas, praci. I kdybych neudelala vubec nic tak starnu furt a cas mi bezi.
Ratko, ne, není to rozhodně obchodní artikl, i když ten pojem citová investice vznikl, jistou písničkou se myslím dal do povědomí, tak se mi to vůbec nelíbilo..ale jako přirovnání toho, že do vztahu něco dáš a pak…to beru. Protože dáváním sebe a svých citů určitě dost dáváš, zrovna tak jako bereš z druhé strany..
A je jasný, že dáváš dobrovolně a ráda, ale i tady potřebuješ "natankovat", cítit nějakou odezvu..
Anino, to ano. Porad se obracet k podstate. Proc jsme vstupovali do vztahu. Co nas spojovalo. V cem jsme pratele, v cem si rozumime. Ze se mame radi.
Kdyz lide vstupuji do manzelstvi, partnerstvi, do vztahu takpredpokladam ze semaji radi nikoliv ze se nesnaseji a nemuzou se ani citit.
jinak se omlouvam ze pisu samozrejmosti. Jsem obklopena spoustou paru, kde jsou vztahy dobre. Ale i pary kde jsou vzahy velice spatne. Tamkde jsou dobre tam se maji jendoznacne ti lide radi, i kdyz se rafnou a udelaji si naschvaly.
A nekde se proste radi nemaji. Je to citit jak vedle sebe sedi. I kdyz se treba na sebe usmivaji tak je citit ze se radi nemaji. Ze by chteli aby ten druhy zmizel. Tam je ten vztah rozvraceny i kdyz zdanlive je vsecko OK. Nekdo takhle prozije cely zivot. nechce sveho partnera a jen ho snasi jakoa nutne zlo. Nchava si zenu jako uklizecku a pecovatelku, a ona si ho nechava jako zivotele a nositele penez. Ale radi se nemaji. Jen se vuzivaji vzajemne. Pouzivaji se jako rucnik.
Tak nějak..proto jsem si tenkrát vážila sebe, že jsem tehdy v nelehké situaci tohle už odmítla. Bylo to hodně těžký po tolika letech a ještě dlouho mi docházelo, že dobrý pro mě rozhodnutí. Už jsem myslela, že to nikdy nedokážu udělat to rozhodnutí. A nemít jasnou podporu v dětech..nevím…
Tak zatím se tu mějte :)
Jo a lidi..nemyslete si, i když člověk už dávno ví, a mockrát měl možnost poznat, že dobře udělal, stejně, i tak to bolí, i když to kamarádky, co mě v těch letech znaly moc nechápou, co mě jako bolí. Jo, bolí..třeba už proto, že moje děti neviděly tátu třináct let a mohl je vidět, a vnoučata taky ne, možnost měl…ty společné děti, to není málo, ať je to jak chce..ahoj ;)
pamatujete na film "vecny svit neposkvrnene mysli"
o vynalezu ze si muzete nechat vymazat z hlavy vzpominky na sveho byvaleho, svou byvalou, pote co jste se rozesli, a zit dal jakoby se to nestalo…
mne se ten napad prvopocitove nelibil, ale co mne uplne zmrazilo bylo kdyz tehdejsi pritelkyne tim byla nadsena.
ad 38, 41: Když to dovedu do krajnosti, tak proč tedy odmítáme být obětí zločinu, mučení, proč by se nám nechtělo dobrovolně do vězení …. proč se vyhýbáme takovým věcem? Protože víme, že je to nepříjemné. Stejně nepříjemná je i citová újma, kdy člověk se třeba dozví o neupřímnosti toho druhého, kdy se cítí zneužit jen kvůli tělesným požitkům atd atd. …. nebo nebo nebo … všichni si asi umíme představit, o co se jedná ….. jen blázen se těmto zkušenostem nevyhýbá.
Ale nic proti vašemu ochutnávání, zkoušejte si, co chcete. Pak nám můžete vyprávět, jestli to stálo za to. :-)
vzdycky vsechno stoji za to. cloveka to tak presklada, ze potom je opravdu nekym zralejsim.
opravdu, ne iluzorne jakoze "ja uz vim".
opravdu.
a jestli a)iluzorne trosku povrchne
a nebo b) hluboce znacne opravdu
se pozna na dalsi situaci.
jestli ji prozivame stejne tezce, tak to bylo a)
jestli lehceji nebo kolem ni jen profrcime a kouknem na ni ze tohle uz ne, tak b)
mam to uplne stejne jako Or 52. Kdyz se dostanu do stejne situace znovu a znovu resim (vaham, zachytim se myslenkou), tak to bylo povrchne, jen okec.
kdyz kolem prevfrcim aniz by se me cokoliv cimkolib zachytilo tak b. Nekdy slape b automaticky i bez zkusenosti. pak neni co resit.
[24] TS:
Máš pravdu, proč vstupovat do vztahu, který víc bere … leda z nějaké nesmyslné touhy někoho zachraňovat, asi. A to je nanic.
Hohó! Tys mě viděl na ulici v našem společném koutě města? Určitě ze svého žlutého kabrioletu :-))
Normálně nosím veselejší oděvy než černý kostýmek, připadám si v něm pohřebně. Ale když jde o pracovní pohovor, nastoupí strohá elegance. Dík.
51. zneuziti kvuli telesnym pozitku. to zni jako znasilneni. Lze neco takoveho zazit dobrovolne? jakoze se s nekym vyspim a slibovany zazitek neprijde? a tak se budu citit zneuzita. to zni tak trochu jako blok v sexualite.
Vaše diskuse tady mě těší!
A taky to, že mě podobné soukromé emocionální úlety postihují jen dvakrát za rok a jen asi na tři dny a šlus a zase jsem v pohodě a cítím se silně a to je moje norma.
[36] Lenko
Jo, takové situace není špatné všechny zažít. Asi se mi už všechny nasbíraly. Potřebovala jsem i jít do něčeho na chvilku, i na dýl, jen tak narychlo i s očekáváními … jistě z toho vím jen to, že se cítím dobře jen, když je to od začátku oboustranně jasné, nejlépe přímo vysloveno, o co jde. Aby nedošlo k omylům a nechtěnému týrání a k tomu, že jeden se zamiluje a druhý mu vykládá o svých paralelních vztazích a podobné rány.
… ratko:
A ani nevím, jestli mám "špatnou" zkušenost. Asi bych to nenazvala špatnou. A všichni muži mi připadali zajímaví a v něčem úžasní a mám je ráda a můžu se s nimi jen tak sejít, když na to přijde. Třeba dneska se na chvilinku uvidím s Oslem – i když v jeho případě někdy cítím trochu hořkost a naštvání. Ale to je jen jedna část, ostatní je pozitivní.
tak to uz nam zbyva jen jeden den :-))
Lisko, doufam ze bylo z prispevku poznat ze navazuju na aninu. Ze vychazime z toho co Aninina kamaradka. Ze je to v kontextu na minulost kamaradky. Tak nejak vyplynula z rozhovoru, co kamaradka a ja na to navazala cobykdyby Liska, protoze jsem u Lisky.
ja bych tuhle formulaci jinak nepouzila. kazda zkusenost je OK. podle me. kdyz ji ale nekdo formuluje (kamaradka) jako spatnou a vyblokne se tak spatna je.
58:
Jasně.
bé, teď se mi smazal koment o tom, jak už se mi nechce podnikat krátkodobé vztahy, asi proto že si nepotřebuju v tom směru zvedat sebevědomí, to už stačilo. :)
A potřebuu přesněji přijít na to, čeho se to obávám, na dlouhodobém vztahu. V létě se mi totiž často zdály sny o bývalém manželovi, že jsem zase s ním a že je to jak vězení nebo že je to samořejmost, že v tom vztahu musím být. Nějaké zpoždění tématu rozvodu, kteeré se vrátilo právě až ve fázi klidu, kdy nejsou žádní "krátkodobí muži."
[55] ratko
Tak to chodí nezřídka, ne? Někdy zase ne. Někomu ne. :-)
Jo toho se asi taky trochu obávám – jestli nemůže nastat varianta, že se do někoho zamiluju a bude to vypadat děsně slibně až na to, že v posteli to s ním bude k ničemu. Co potom. Snad takové varianty nenastávají a když se hodí, taks e hodí celkově. Hmmm.
ja v posteli nemam zadne obavy. Zde nelze zlyhat. kdyz si to dokazes udelat sama a funguje ti to, tak to pak funguje s kazdym. Ten blok je opet jen a jen v hlave. Nikde jinde. To kdyz si clovek uvedomi tak najde vdycky cestu. Potrebuje jen cas.
Jasne ze nekde funguje sex jako automat a clovek nepotrebuje nejake pomucky ve smyslu meditacniho cviceni. Ale po 28 letech i ten nezazracnejsi milenec zevsedni a bez meditace sex nefunguje. Cim drive se clovek nauci delat si sex hlavou (a prizvat k tomu muze) tim lip pro nej. Tim stabilnejsi a harmonictejsi sexualitu ma.
60 tak ho to naucis, ne? par genialnich liscich kreseb, a je to :-)
[54] zahlédl jsem femme fatale asi na čtvrt kilometru zrovna když jsem z kabrioletu vyndaval nějaké cennosti, co mi tam odložili jiní spoluobčané :)
61:
Mně to s každým nefunguje. A udělej si sám s nějakým neživým kůlovitým předmětem mě asi definitivně neba.
63:
Hoho! Zdravím modrý dům a jeho útrobní lidi!
62:
On je hluchoněmej? :-)
s kazdym ne prekladam jakoze s nekterym jo, takze je vsechno v naprostem poradku.
hluchonemej, a taky bez hmatocitu :-)
… ještě si musím pročíst znova ty komenty, aninu, ratku, Lenku …
68 :o)) kazdy ma v sobe cit. Pokud neni nemocny nebo nejak jinak vazne postizeny. Akorat s nekym to nejde protoze se telo blokne. Ze s timhle ne protoze ma…… (vetsinou nejaky neprekonatelny defekt) Treba spinave usi nebo rapatou kuzi na rukach. nebo divne pachne. divne funi popr. divne kouka.
prijde mi fakt smutne, ze na sexu spousta vztahu pohori. Protoze ti dva nemaji k sobe tak blizko (vnitrne) aby jim to spolu fungovalo.
70
:-)) Nebo proto že ho vlastně nezná.
71
To jo.
70,72 jiste :o)) je to zastupna vymluva. Stejne jako kdyz ho pozna a nevycicha dobry geneticky potencial. stane se totez. Nebo i kdyz je geneticky potencial OK tak zase jiz je odzkouseny a je treba hledat jiny(lepsi) Porad stejne schema. toci se to furt dokola. a telo se vyblokuje.
ad 36, Lenko, citová újma co nám zbyde po někom, koho jsme milovali, je opravdu asi snad ta nejhorší. A přesto..o lásku stojí snad každý.Dávat ji, i si ji mít kde brát..
Myslím, že láska se se zločinem nedá až tak srovnávat..Pro zločin se tolik lidí jen tak nerozhodne. Po lásce lidi touží.. Tam taky tedy podstatně víc riskují. Pokud normálně soudný člověk si sám v sobě bude jistý, že ta láska je jen z jeho strany, nepůjde dál..
Ale pokud je mu s někým dobře, i když si není úplně ve všem jistý, bude s ním, aby mu bylo dobře dál, až do doby, než pozná, že už to tak určitě není.
Čili, zkouší se, a riskuje, daleko víc, než by čl, zkusil "udělat banku"..co to udělá za měsíc, rok..atd.
Aspoň si to tak myslím..Lidi, si samozřejmě pak i mohou natlouc…ale jsou zas o zkušenost bohatší.
ad 50, ore, myslím, že by mě docela zamrazilo, kdyby někdo s kým jsem něco prožila mě chtěl úplně vymáznout ze života. Ani opačně bych si to nepřála. Vzalo by mi to kus svýho prožitýho a i když třeba ne dobře..může se to hodit a patří to ke mně.
Ratko, ad 58, možná jsme si nerozuměly. Ona ta moj kamarádka nežila docela jako jeptiška, tu a tam se jí někdo objevil v cestě a zkusila, ale bylo pak něco, co opravdu nechtěla řešit a nechat si slibovat..jo, nechtěla chlapa s kterým by ji přibyly spíše starosti.
76. chapu to, nechtela si ho vzit domu :o)
– ještě mi z té debaty vstupuje na mysl téma kdy už se rozejít a kdy ještě ne; jestli opravdu je tendence brát lásku jako spotřebu, jako konzum – už jsem "si tě užil", tak tě vyhodím jako produkt střednědobé spotřeby, pro který nemá smysl provádět postupnou údržbu, ale je jednodušší se ho zbavit a koupit nový model…
– o takových vztazích sice nemluvíte (-me), ale napdaá mě to v souvislosti s rozchody.
… totiž že v partnerství nejde o to vyhnout se nepříjemnému tím, že se rozejdu, ale přestát to nepříjemné spolu s partnerem, protože s ním to jde relativně dobře, v mnoha ohledech, byť třeba ne úplně ve všech detailech.
… Ale kde je ta hranice, to nemusí léta vyjít najevo, bohužel. Teď už snad jo, v pokročilém věku. :)
A pak, Liško, důležité je, aby chtěli OBA (přestát to negativní nebo to nějak vyřešit, změnit apod.) Dokud tohle trvá, že oba chtějí, pokud možno stejnou měrou, pak je to možné. Pokud je v tom člověk sám, nejde to, i kdyby se na hlavu postavil.
mysim ze to nejdulezitejsi je, aby OBA chteli. (jak rika Lenka) Kdyz oba chteji tak jsou pristupni dohode i kdyz puvodne chteli kazdy uplne jinak a jinam.
Nojo, ono se nám to hezky teoretizuje; ale i to mi připadá důležité, tříbící, nápomocné jako doplněk k vlastním zažitým zkušenostem
Lisko, ja to mela jednoduche protoze jak v jeho rodine tak v me se proste nerozvadelo. to byl urcity mustr, do ktereho jsme se brali a z ktereho pak vyrustalo to chteni.
Ze se teda domluvit musime. Ze neni jina varianta.
Ted bych asi uvazovala jinak. Volneji. TAkze ted ai neni tlak na partnery, ze by meli spolu zustat. Rozejdou se, kdyz je to nebude bavit. Ja bych si treba nechtela ted hledat noveho chlapa ani zanic. Asi bych zustala sama.
tezky odpovedet. myslim nejak obecne. asi se do toho ani nebudu poustet. je to hrozne iluzorni, co kdo ceka, a "chce". myslim ze pro mne je minimum mit uz prekroceno ze se hledaji jen chyby a ze se jen chce neco dostat. oba.
u kamose jsem narazil na jeho pevnej nazor ze zenskou nejde pochopit. rekl jsem mu naprosto primo ze to neni zadna obecna pravda, ale jen vypoved o nem. ze jestli nedokaze nebo vlastne i nechce pochopit jak funguje neco cemu ted nerozumi, ale potencialne muze, tak ok, jeho vec, ale at to neprohlasuje za nemozne a za pravdu.
co se mne tyce tak jsem fascinovan a pritahovan cim dal vic :-) ale nemyslim ted telesne, to porad samozrejmne taky, bohudik :-), ale ted myslim povahove, to je asi nejblizsi slovo.
mimochodem zkus nekde v knize na par mistech otevrit Buddha a laska. buddhistku to z tebe neudela, a ostudu mezi sbirkou toho co uzs cetla taky ne :-) nebo pujcim. fakt myslim clovek s tvym vzdelanim psychologickym smerem by moh byt prijemne prekvapen :-)
ad 79 – lištičko, určitě si myslím, že je dobře, když lze přestát i to něco nepříjemného a to asi přijde vždy, než vzdávat hned něco, když to někde, někdy bylo, možná je..pak je lepší se pokusit to zase oživit, vzkřísit, nesmí to ale umřít..
ad 80 – tu hranici má určitě každý jinou, co jeden snese, druhý me a naopak. Nevím, tak za sebe..pokud se mi ještě chce, teda mám zájem i přes problémy se k tomu druhému vracet a oživovat umdlené, pak jo. Pokud už mi dojde síla, nebo jemu, asi nebudou mít zájem se vracet, bude to pro jednoho, nebo oba tristní. Pak nemá význam se vzájemně otravovat, až ničit.
Anino, myslim ze presne v tomhle je ten pes zakopany. V ty vete: hranici ma kazy jinou co jeden snese.
prave v tech situacich kdy oba chteji (myslim tim fakt OBA) se o nejakych hranicich a snaseni neceho uvazuje min. Uvazuje se spis v pozitivnich kategoriich, co teda muzu, co mi to prinasi, kde se setkavame, co spolu zazijeme, kudy jdeme a za cim. Proc jsme jeste porad spolu. Jasne ze tam nejake ty hranice jsou, ktere otravuji. Ale kdyz se divam na to co spojuje tak vetsinou pak to co me omezuje beru jako podruznejsi. A snazim se to nejak vnitrne akceptovat.
Kdyz je pouze omezujici hranice a snaseni neceho pak nema smysl zustavat. Pak schazi asi nejaka ta vize, smer, schazi to chteni, schazi vyvoj a spolecna cesta.
Porad se tocime kolem tehoz. Nekdo vidi to co mu vadi, coho rozciluje.
Tam kde prevazuje chteni (chci s nim pokracovat dal) tampodle me je i ta pozitivni cesta protoze se rozviji to hezke.
Kdyz se nitro zavrelo, kdyz se clovek odvratil od souziti tak zustava pouze rozvrat. Clovek nechce jiz nic rozvijet nechce s tim druhym sdilet. Vidi jen negativa, hranice a snaseni neceho. Pritom vse ma nekolik poloh.
KOlikrat ten prisenrny clovek se v dalsim vztahu ukaze jako uplne normalni (ale nemusi byt, jsou typy pro vztah uplne nevhodne, nasilnici)
Souhlas ratko, určitě si každý všiml páru, kdy se mu oba každý zvláčť jevili fajn, ale oni spolu nezvládali , někdy i malichernosti. A naopak zase ůáru, kde bylo tak nějak zřejmé, že jeden se ještě chce pokusit, ale zůstane na to sám a vyčerpá ho to.
Na cosi mi jedna příbuzná mnohokrát řekla..tak tohle bych nesnesla a byla to věc, která mi vadila nejméně. A to, co ona považovala za normální, nesnesla bych zase já :)
Myslím to, co ona bez problémů snášela ve svém vztahu :)
***KOlikrat ten prisenrny clovek se v dalsim vztahu ukaze jako uplne normalni *** taky se samozřejmě stává…
90 no, to je rozchodem. to je casto takova transformace, pokud to clovek necha projit skrz a nebrani se…
ja souhlasim s Aninou, ze kazdy narazi na neoc jineho. Neco jine homu vadi. A kdyz pak ve vztahu se setkaji lide kterym vadi uplne opacne veci tak maji celkem problem :o)) Ja to takhle mela. ze to co bylo pro me supr bylo pro meho muze fuj a naopak. Dlouhym souzitim jsem samozrejme museli najit nejake spolecne stycne plochy :o)) To nejzajimavejsi na tom je fakt, ze jsem se za ta leta prohodili. On se stal mnou a ja nim. Protoze nas asi ta opacnost pritahovala a tak jsem si ji museli nejak odzkouset. Jak to je.
A tak jsme nasli tu druhou pulku nejen v druhem ale i v sobe. myslim ze to je obrovska vyhoda a sance vztahu, nalezt PROC se zachytavame na necem, proc neco nesnasime, proc nam vadi to nebo tamnto a naucit se s tim zachazet. Rozpoustet bloky jeden v druhem. Vzajemne. Tim jak jsmeruzni a jak se postupne ucime divat pohledem toho druheho se nam otevre novy svet. Jiny svet.
joo, to je super. kdyz to delaji oba.
Moje maminka semi meni pred ocima. jeste nedavno byla nesmiritelna bojovnice proti valejicimu se otci. Cim nemohoucnejis josuoba tim laskyplneji jeden s druhym zachazeji. Cim vic maminka ustupuje timvic tatinek oziva a pomaha ji. A tak se podpiraji jeden druheho v hlubokem pochopeni a smireni.
Protoze faktneni smyslem byt perfektni, delat veci spravne a tak aby tomu druhemu njiak nevadili. to je blbost. to nejde. Podleme je jedinou cestouprijmout toh odruheho tkaovy jak je. V jehe nemoznosti a prisernosti. Milovat ho takoveho. Otvirat mu srdce a prijimat bezpodminecne. Ale to je jiz ideal. Ideal ktery bych si i prala. ja ktera jsem na vztahu mychrodicu furt neco kritizovala tek brecim jako zelva, kdyz vidim jak se spolu uci vychazet. jak se snazi. Oba.
dedecek tohle chapal. babicka zustavala v boji. byla az zla. i fyzicky. driv, kdyz to bylo jenom slovni, si pamatuju kdyz jsme se tazave podivali, jak rikal "ona to tak nemysli".
v zaveru maminka nevydrzela a zakrocila "ty budes tady a nebudes za nim chodit". prevzala i pecovani. babicce to doslo az kdyz dedecek umrel.
92 ratko,
to zní jako celoživotní úkol pro vysoce pokročilé; evidentně na to spousta lidí nikdy nedosáhne.
ad 96, jo liško, zní to tak já ti věřím, že to tak i být může, pokud jsou k tomu ty nejhlavnější předpoklady, a oni o to oba stojí je neztrácet, úplně nepřetrhnout. Snad kdyby nebyly, tak je přestane bavit pořád dokola navlíkat, až by zblbli :)
96 krasnej priklad toho ze kde psychologie konci, buddhismus zacina :-)
Lisko, myslim si ze tohle je hrozne individualni a primo intimni zalezitost. jak a s kym chce kdo prezit zivot. jakym zpusobem. a v jakem stavu. Nekomu to muze prijit uplne absurdni, ze se nekdo (treba ja) takhle snazi o vnitrni soulad s nekym. Ja si to proste neumim predstavit, ze ziju s nekym koho vlastne nechci. To bych neprezila ani jeden den. me zene pud sebezachovy. protoze sama bych taky nechtela zustat. A pak tech moznosti neni moc. pak existuje z meho pohledu jedina. sam sebe umravnit do snesitelneho stavu. Aby se mnou nekdo vydrzel. nekdo kdo je fajn. na koho spoleh a kdo me ma rad.
ono to vypada ze zas spadavam do agitace, ale proste, ukazte mi kde jinde ty informace jsou. tak uceleny. pohromade. zenske moudrosti. muzske aktivity. je toho tolik ze muzete do toho skakat sipky jak strycek skrblik do zlataku :-)
tahle mekka prizpusobivost a poddajnost je mozna hranice, kteou by nekdo jiny nesnesl. Sama sobe se kolikrat divim, ze klidne ustoupim. Ze vecem necham volny prubeh. a uz dal neresim.
ale i ta druha strana ustupuje. A ja ji to nesmim mi ta zle. Ze ustupuje. Ze je mekka a poddajna. Jako ja. Z enei s kym zapasit. neni o co se rvat.
Smekám před ratkou
a pokračování mé epizody:
Předvčírem už jsem byla v klidu a rozhodnuta Mu nepsat, jaké bylo divadlo a nic. A dneska napsal on, už objevil kulturní akci, kam mě zve. Odepsala jsem, že ten den můžu až od osmi, jinak nic.
Už jsem se ve skutečnosti těšila, že mi dá pokoj a neozve se a neuvidíme se. To by bylo v pohodě. Jasně – když žádná konfrontace nenastává, nic se neděje, tak jsem v blažené pohodě. Ale i kdybych s Ním někam šla, tak už jsem získala klid a pocit "o nic nejde, udělám, co chci, a nic jiného nikdy dělat nebudu."
Dík za podporu.
Moje hlavní téma je teď pro změnu práce; hrozně se mi chce se do něčeho pustit, konečně se cítím dobře s myšlenkou, že odejdu z příjemné party, co mám v současné práci. A ten pohovor v úterý mě bavil. Kdyby mě tam vzali, to by byla bomba! Nejen finanční.
ad 100, když já do toho ore moc nevidím..:)
Ratko, snad je ti jasný, že mi je o moc bližší, pokud mám ráda a někdo mě, tak spíš se snažit to teda udržet, než předčasně třeba zdrhat, že to není ono, protože to, aby to bylo ONO, vždy a za kařždých okolností je fakt asi minimální možnost.
liško, držím pěsti, ať je štěstí v pr8ci a tak.. a všem ahoj, zase někdy..
jo a ber to tak, že zatím ti fakt o nic nejde…:)
Good luck Liško. Často to bývá tak, že když je člověk vyklidněnej a o nic vehementně neusiluje (hrr nový vztah, práce..) to dobré za ním pak přijde samo z nečekané strany v neočekávaný čas.
kdyz ty tomu rovnou rikas epizoda :-)
107
No to by bylo něco ku zdaru!
108
Nojo, dobrý postřeh …
myslim si ze ONO se to vzdycky tak nejak nabidne. necojako kdyz jede kolem vlak a clovek nemuze cekat. Proste musi naskocit a urcitou dobu se nekam vezt. Ale ono je fukt ceho se to tyka. Muze ot byt prace, pratelstvi, nove bydleni nebo prace. akorat se nesmi bat ze kdyz jedenvlak projede tak jiny prejede. Oni jezdi porad. Stale. Jeden za druhym. Kdyz fakt chceme tak se chytneme drapkem a naskocime. treba jen malym prstickem a pak naskocime komplet.
MOckrat jsem takhle ruzne divoce naskakovala. Alepodminkou bylo otocit hlavu tim smerem :o))
sorry nechce se mi cist 110komentaru takze se muzu opakovat. Podle myho pokud by se nejaky veci mely stat tak by se uz davno staly a pokud nejsou tak jak maji byt tak je pro to zrejme nejaky duvod. (vztah nedospel kam bychom si prali? Asi na to nejsou dispozice). Coz ovsem neznamena nejit a nebrat co se nabizi, kdyz se nabizi, pokud vime ze toho nebudeme pak litovat (a donekonecna analyzovat). V tom nekonecnem cteni mejlu a zprav se poznavam, nejses v Beranu? LOL
možná jsem přehlídla..ale zdá se mi, že tady nikdo nepřipsal nic na mužovu obhajobu, a já bych tady viděla ještě jednu možnost : že dotyčný muž spoustu týdnů sbíral odvahu se ozvat.. spoustu týdnů přemýšlel jak to zaonačit aby nevypadal že se plazí..:-) a čekal a doufal v gesto královny.. a vy jste ho ve skutečnosti chtěla udělat, leč přílišná(jo,bohužel myslím že falešná) hrdost vás zarazila.. proto to veliké bolení a přemýšlení potom.. A přesto se ozval znovu.. ten člověk možná není slovním emotikonem, ale něco silného a opravdového a dlouhodobého se v něm vaří.. Dala bych mu nvoou šanci. Zmoudřel.Vrátil se, protože nic lepšího ve světě nenašel :-)
No, ono by asi mohlo možná být něco i na tom kom. dany.
Zase si nemyslím, že bychom se tu nikdo, i když nepřímo nepodíval i na tu stranu muže. Ne, že bychom se ho přímo zastali, osobně myslím především na lišku :), ale za sebe…např. v kom. 25 jsem psala, že něco je potřeba risknout a zkusit, tedy pokud se nám vůbec chce to podniknout. Abychom věděli, jak to je na druhé straně..
I když tady konkrétně cosi ví, nebo cítí, nejvíc liška sama :) Naše názory jsou pro ni samozřejmě jen určitým doplněním, k udělání si obrázku..
Dano, to bude víc červenoknihovnovo romantický než reálný. :-)
Ru, jasně, to je možný, víš, jen mě to napadlo, že jak už jsem tu někde psala, tak něco se někdy jeví nějak, a pak se z toho fakt může vyklubat něco doceůla jiného..bylo to takový jen ťuknutí, ale jak jsem i tohle psala, totiž, že věřím lišce, že ona ví svý..ale já jen cosi zprostředkovaně :)tak asi tak, nebylo to ode mě myšleno nijak jinak, než dobře :)
Anino, odpovídala jsem Daně. :-)
Z toho, co si pamatuju od Lišky z minulýho článku a pod. jsem přesvědčená, že tohle jiskřivý hravý stvoření žádnej nesmělej přemýšlivec nebude.
Ani nevěřím, že by se takový Lišce (stejně jako mně) zalíbil. Nesmělí přemýšlivci, co se naráz promění ve statečné bystré ohnivé rytíře… – Oho, pohádka z Hollywoodu, leda… :-)
V reálu jsou nesmělí přemýšlivci, resp. furtvšechnopitvající váhavci, celej život a ve všem jen furtvšechnopitvající váhavci, nic víc. :-)
Ru, jj., vím, že Daně. Snad neva, že jsem k tomu něco napsala :)) Jasně, že vím, a ještě jen možná a trochu, jen to.. odsud z blogu…:)
hehe, jen pitvejte dal :o))
Nebuďte tak skeptické,ženy přítomné:-) Popsala jsem reál,vlastní prožitou zkušenost.Vrátil se taky po půl roce..a nic jsme nepitvali.Ru,nepsala jsem že se změnil.Jen pochopil.Proto ho mám zpátky,a držím na hedvábné nitce.Dnes stačí jen malý náznak,že bych mohla zmizet já..:-)
119, Dano, svým způsobem ti rozumím, mockrát jsem slyšela o něčem podobném a i mi bylo tak porazeno v dobrém..Ale já ti nevím, mít chlapa s tím, že si je vědom, že je na "hedvábné" nitce, a on si toho byl vědom, tak jako já..No, mohla jsem, ale zavrhla jsem to, protože jsem věděla, že bych byla asi vždy na koni. A že jeho by to taky nemuselo dlouho bavit..když už chlapa, tak bych nestavěla na té hedvábné nitce, s tím vědomím, že stačí málo a …
Taky tomu nerozumím.
Ne že bych někoho zavrhovala a priori, ale už mi nejde vrátit se. A jak píše Anina – být na koni.
Prostě, když mi někdo jednou řekne, že končí, že nechce, protože se mvysloví přání odejít mě, rozbije se cosi ve mně. To, na čem stojí rovnocennej, klidnej, otevřenej a důvěrnej či důvěryhodnej vztah. Už nikdy bych (nebo aspoň zatím nikdy jsem) nedokázala se k němu vrátit.
Vycházím v dobrém se všemi svými bývalými, včetně manžela. Ale na návraty ze zmoudření nevěřím.
Protože buď v takovém návratu musím změnit svou roli i já (a to nechci), a nebo se to po čase zopakuje. Co skřípalo jednou, bude skřípat vždycky.
To je zas moje zkušenost.
A navíc si myslím, že to není případ Lišky a jejího "navrátilce". On vůči ní nemusí mít žádné pocity viny, strachu ze ztráty pozice, z návratu po odchodu, atd.
I když s jedním bych souhlasila – ozval se znovu po delším čase, protože nic lepšího (zatím) nenašel.
Pěkné. Potvrzuji písmenným kódem – ODHAD.
:-)
:-)
Tak když už jsem se dneska vyfikla a zabezpečila proti dešti, jdu Mu napsat, že večer přijdu.
Hurá, už mě to nijak zvlášť nebere a nevymýšlím dokola řetězivé fantazijní fikanosti, jak mu naznačit, že si má říct o mé telefonní číslo. Prostě mu ho napíšu – s tím, že já jemu těžko budu volat, protože mě dneska možná operátor odpojí, neb jsem nezaplatila složenku. To je pravda :-) Jednou už mě na den odpojili a divím se, že dneska ještě ne :-))
Hotovo.
Hehe, dokonce mi přišlo avízo, že si mě ten člověk přidal mezi své přátele na facebooku. Takových avíz mi přišlo už pět, ale já na facebook nechodím a čekám, až mi adresu pro neaktivitu administrátoři zruší. :)
124 Tak to se načekáš – na to zrušení pro neaktivitu.
Tady funguje jenom aktivita ;)
http://jedenbod.cz…facebooku.html
bo 125, dík;
snad se to povedlo.
n.z. aspoň jsem si našel, jak ten účet případně zrušit :)
ja se nasvuj facebook nedoatanu. furt se mnou chtel nekdo kamaradit a ja to ignorovala protoze jsem tam byla za jinym ucelem. A ted se tam nedostatnu. ZEby trest? ja myslela ze tam dojdu pres mailovou adresu. A tohle nefunguje.
Nojono. Zítra poreferuju (hlavně nenápadně), jak proběhlo setkání.
… dobře. Příjemné, normální. Dali jsme si záležet, abychom na sebe nesahali. Konec zpráv.
:)
hm, dali jste si záležet, tak asi vás to svádělo, si sáhmout..nj, ono asi kdyby jste tolik moc chtěli, asi by jste se vybodli na záležení…
131:
Né, mě nic nesvádělo. Já se chovala kamarádsky.
aha, tak ted se to musi jete ulezet :o))
Tak tak, počkáme a uvidíme.
Počkám a uvidím.
Trochu mi najíždějí obavy toho druhu, že kdyby náááhodou něco, tak mám trochu dojem, že bych ho převálcovala, že asi nebude
http://www.liska.bloguje.cz…e.php
jak jsem onehdá psala. Ale nic neříkám, nevím, to je prvotní dojem, nepodložený konkrétním zážitkem. Možná jsem vedle.
– na druhou stranu proč nevěřit prvnímu dojmu…
No prostě je to jedno, nic se neděje a nejeví.
co by se melo dit a jevit? Jakoze v tobe? nebo v nem :o))
Mně se nic moc nejeví, tak počkám, jestli se mi něco vyjeví, až se zase On zjeví.
Napadá mě:
Bavíte se, dámy, s pány o jiných dámách, které jsou v dohledu? Jak se vám líbí ony a jejich oblečení?
Já jo, ale jen když o tom začne muž, jinak ne. A i tak držím basu s dámami a spíš se jich zastávám a poukazuju na jejich klady, ne zápory.
… no nic, to mě jen tak napadlo. Ve skutečnosti mi žádné inteligentní blogovací téma nepřichází na mysl.
No tedy :) Znám to :)))
Ty jo, setkání proběhlo a já myslela, že je to až ve čtvrtek. Pořád jsem si říkala, co ta Liška a ten Oný …. až jsem to propásla. Nic zvláštního. Normálka. V tom případě je to dobré. Normálka je vždycky dobré.
(Já já bych ráda někdy nějakou normálku….. :-)
Cokoli, co se nabízí, je komplikovaná bláznivina. Bohužel na dobrodružíství už nějak nemám sil.)
Tak ti držím palce. Uvidíme ……..
Nojo, zatím nic, tak asi nic…
obavam se ze prilis moc fantazie je v takovyhle konkretnich a praktickych vecech spise prekazkou.
142:
přesně tak.
Na druhou stranu: Kdy jindy se fantazie tak rozjede, rozbují a vytvoří tolik happy endů i tragických scénářů, než když jde o chlapa :-)
tojo, ale to je jako v kine, clovek se taky diva jen na zed a predstavuje si ze je to skutecnost. neni to doopravdy.
Info:
Týden uplynul a muž se znova nehlásí.
Ale ani mi to nevadí, zjišťuju. Spíš mi vadí, že se nehlásí jedna instituce, zda postupuju do druhého kola pracovního pohovoru :(