GRRR!
V poslední době jsem si několikrát uvědomila, že jedna osoba ve mně vyvolává agresi. Je povahou hodně jiná než já, skoro stejného věku, hezká, štíhlá, blondýnečka, vzdělaná, jemná, podporující. To je mi milé. Jenže občas řekne něco, co mě vytočí, nebo to řekne způsobem, který mě vytočí. Hloupůstky. Třeba si něžňoučce pochutnává na koláčku a mňoukne: „Luxusní záležitost.“
Já bych na jejím místě notně nadrobila sobě do klína a na podlahu, zakopla bych drobky pod stůl, otřela si dlaně o kalhoty a expresívně zvolala: „Mňam! To je dobrej koláč!“
A to by možná vyvolalo agresi zase ve vás…
Když něco chce, přijde a začne mluvit jemně a pomalu – a zdvořile, to musím říct – kolísavě, zkoumavě, jako by si ještě sama oťukávala, co vlastně poví, a ve mně začne bublat krev a nemůžu se dočkat, až konečně jasně, stručně a zřetelně vypálí, o co jde. A to já nejsem jindy netrpělivec! Jen ona se mnou takhle cvičí. Aniž by se chovala nesportovně.
Pomíjím spoustu cenných věcí, které tahle dívka zažila, zná a umí, její citlivost, ladnost, nadání a vkus. Hodně z toho je – i mému – prvoplánovému pohledu skryto. Ona se nevytahuje.
Zajímavé je, že existuje nejméně jedna další paní, kterou tatáž dívka také dohání k rozčílení. Říká jí tajně „princezna.“ Paní o dvacet let starší má totiž dojem, že princezna se každou chvíli diví, že něco není, co by podle ní mělo být, ale ve skutečnosti nikdy nebývalo. Nebo princezna chce, aby někdo jiný něco odpracoval, ačkoli jde o věc, kterou si všichni dělají sami. I když na to také nemají čas, jako ona. Princezně se takové primitivní věci zřejmě dělat nechtějí. Ona je labužnice, obrazně i doslova. Přece nedoskočí pro oběd ona; najdou se jiní. Ano, to onu paní štve, protože její téma – asi – je být či nebýt doceněn ostatními za řadu služeb, které jim zajišťuje, často samostatně, v pozadí.
A co je moje téma, proč někdy v duchu na tu dívku skočím a škrtím ji a mlátím s ní o zeď? Že není hlučná, přímá, bujará a prudká? Ne, to není většina lidí, je mi to známo a jsem docela ráda. Co mě tak dráždí? Třeba to, že snadno a rychle přejímá nadbytečná slova a klišé, prázdné formulace, které slýcháme často z médií. Že mluví jemně, bez důrazů a bez fórků? Ale píše docela dobře, nutno dodat. Že je v ní něco venkovanského? To mi u jiných nevadí, naopak. Že se málo prosazuje? Možná. Že by mi nakonec vadilo, že dělá něco ve svůj neprospěch – že vyvolává agresi i v jiných? Asi jo; někdy vnímám tu druhou paní, jak se to v ní vaří a už už na svou princeznu vyjede. A někdy radši vyjedu jako první, vezmu to na sebe.
Co to je, to moje výbušné?
Máte osobu, která vás dohání k zuřivosti?
jej, mě by princezna asi taky iritovala.
a pár osob, co mě dohánějí k zuřivosti, by se v mém okolí našlo, ale snažím se jim vyhýbat.
počítám, že princezna je asi kolegyně, tak se jí moc dobře vyhýbat nemůžeš.
Vyhýbat se nechci, jinak ji mám ráda; jen některé situace mě točí. A nechci se vyptávat všech ostatních, jestli je to v ní, jestli si koleduje, jestli tu agresi přitahuje. Protože dost možná je to jen moje agrese, moje energičnost, která nevydrží tu její jemnost.
Pravda je, že kníkavá děvčátka (a to zas ona není) mě iritovala už v dětství.
krmil bych ji od rána do večera "luxusníma" vtipama o blondýnách.
Ale my tu máme taky takovou jednu kravku.Všichni jsou na ni alergičtí,ale já jsem ji naučil mít docela rád.No…to snad ne,řekněme rozumět jí.
Ona to asi pochopila a jako jeden z mála mám výsadu,že na mně nechodí bonzovat šéfům.A u mne je téměř neustále co.
Takže spokojeně koexistujeme.
3:
No nazdar.
To je ovšem těžší kalibr; moje osoba je jináč veskrze krásná bytost. Agrese je na mé straně.
kazdej urcite ma tu svoji..princeznu.i ja samozrejme :)
Nedivím se, že ti proncezna leze na nervy, já bych jí taky nemohla vystát. A s tím koláčem bych se chovala stejně jako ty!;-)
Já osobně třeba nedokážu vystát svou mladší sestru, je to taková černá ovce rodiny, prostě se nepovedla…
6:
To je teda drsný říct. No kdoví. Třeba si budete se sestrou rozumět až později.
No, drsný to možná je, ale je to pravda. Kdybys věděla, jaký věci dělá a jak se chová, možná bys pochopila…
Ajaj. Tak ať z toho rychle vyroste, ke spokojenosti širokého okolí. A k její spokojenosti.
princezna v zrcadleLiško, většinou lidi, který nejvíc štvou jsou toho schopný, protože hrajou na strunu, která rezonuje.
spíš bych přemejšlela, co s ní mám společnýho a třeba bych přišla na to, co mě vlastně tak hrozně štve – na mě samotný :)
třeba úplně klasicky mám tohle se svojí mámou :)
Čeče liško,já tu teď nacházím úplně nový a pro nás samce positivní rozměr,který ty jako fena(nejsi snad lišák:-)nemůžeš odhalit.
"hezká, štíhlá, blondýnečka, vzdělaná, jemná, podporující."
takových je spousta,ale pokud tvému vzorku stačí k pocitu luxusu obyčejný koláček,tak….já bych se hlásil o kontakt.
Ta představa,jak přijdu na schůzku s krásnou a jemnou blondýnkou a místo prstenu s briliantem ji přinesu koláček z Lídlu mne neskutečně rajcuje.:-))))
Ano:-))
nemam a neznam nikoho takoveho. A ten pocit je mozna zarlivost. ze to proste "umi". Pod pojmem umi myslim ze to dela naucene spravne. Nikoliv spontanne s chybama. TAk jako my smrtelnici.
znam spise lidi, kteri ve me vzbuzovali zachvaty neznosti. Ted jak starnu tak se mi to nestava. Mela jsem kamaradku (kdysi na vysce) pro kterou bych zfleku polozila zivot. Nekteri lide ve me vyvolavali touhu byt jako oni. Splynout s nimi. Byli neskutecne krasni. Oblicejem i povahou. A ja se pokousela urcitou dobu je napodobit. Dokud me to nepreslo :o)) Ale pamatuju si to. Jak jsem byla nimi okouzlena.
… někdy skoro všichni …
Osoby dohánějcí mě k zuřivost nemám, ale ty, kteří mě štvou – aspoň něčím nebo někdy – to jistě.
Pořád si musím uvědomovat, že jsou to rozdíly v temperamentu, občas je to i hodně legrační. Znám taky jednu skleníkovku. Dlouho jsem si na ni zvykala, teď ji dovedu i ocenit, ale když já stihnu třeba připravit snídani pro obě a ona se jen celou dobu rozhoduje, jestli má to okno otevřít, jestli tu nebude moc zima nebo zase abychom se tu u snídaně nedusily nebo co myslíš……. V tu ráno vybuchnu (vzteko-smíchy) a řeknu, že to okno rozbiju, jestli si nesedne k té snídani a hned! Funguje to. Ona si sedne a já to okno pak otevřu a jsme obě spokojené a nic se mezi námi zlého neděje.
Ale tak, jak popisuješ tu vaši princeznu…… neirituje tě někdy to, že jako by si na něco hraje? a to i sama před sebou? Co myslíš?
No jéje:)
Ale většinou se s takovou osobou přestanu stýkat… momentálně nikoho takového ve svém okolí nemám. Ale možná doháním někoho k agresi já, tomu bych docela věřila:)
Někdy se stane, že člověk získá na někoho alergii, zjistí to, pak už se na to zaměří a tím se to možná ještě prohlubuje a živí.
.. floskule, "trendy" obraty, výrazy kterými lze nahradit cokoliv .. jo to se mi dycinky otevírá kudlička v kapšišce …
dobrej koláč = luxusní záležitost
výborná muzika = luxusní záležitost
východ slunce = luxusní záležitost
vorosenej pulitr = luxusní záležitost
20km náročný hřebenovky = luxusní záležitost
Jean Gabin na stříbrným plátně = luxusní záležitost
Zplacatěný vyjadřování, který všechnu pestrost a bohatsví obecný mluvy promění v holou pláň.
Možná je za tím neochota myslet, nebo někdo za takové vyprázdněné – jak přiléhavé označení ;) – obraty prozměnu skrývá to co si skutečně myslí.
Já bychnapsala, kdo ve mně vyvolává agresi, ale ono už je víc před desátou než po desáté, tak to nechám na jindy. :-))
Jinak ve mně občas vyvolávají agresi ješitní chlapi, když kvůli tomu, že nemůžou něco přenýst přes svoje ego (třeba domluvu s ženskejma, radu od ženský, nebo že po nich ženský chtějí něco, co by náhodou mohlo bejt pravda, ale nevymysleli to oni), komplikujou život lidem okolo a přidělávají jim zbytečně práci.
To bych vraždila až kastrovala. :-(
Ale dycky jen tak deset minut až čtvrt hodiny, páč pak to zas těm pitomejm potřebnejm milejm dětinskejm chlapům odpustím. :-)
http://knihy.abz.cz…ledacu-svetla
s kolegou v praci jsem "bojoval". rok rekneme vyhrocene. veskery manipulace ktery zkousel jsem odkryval a maval mu s nima pred ocima, vyslovene "s chuti" :-( dalsi rok jsem se postupne zklidnoval. a ted uz jenom neberu vazne co rika, a shanim si svoje vlastni informace.
cele je to tak tri roky zpatky.
letos na jare jsem hledal nejaky stary kontakt pet let zpatky, vyhrabal z cedecek pst soubor sluzebniho outlooku a narazil na svoje dopisovani s jednou slecnou. rozklik jsem to, jen tak z nostalgie a "polilo mne". neveril jsem co jsem ji psal. jaky manipulace.
Re20:
"Nakladatelství: Knižní klub "
A ty jsi členem ore?:-)))))))))))))))))))))))))
ja jsem clenem cehokoli chces.
já tě chci uvítat mezi námi čtenáři:-)
jenze ja uz jsem z iluze "ze cteni staci" vylez
a jak si k té iluzi došel?
Já nikdy nic takového neměl.
to uvidis teprv az z ni vylezes
co uvidím????????
28:
… že žití strom se zelená a šedivá je všechna te-OR-ie.
Toho jsem též příznivcem. Leč opatrně.
K článku:
Slečny jsem se dnes docela zastávala (v její nepřítomnosti) – koneckonců až na určitý typ situací proti ní nic nemám, líbí se mi.
Jenže ta druhá paní už ji dnes nenazvala princeznou, ale k—ou :-)
Měla svůj důvod, to jo. Ne jen subjektivní.
18 bo,
"floskule" – ploskule, to je pěkné slovo!
Vždycky mě překvapí umrněné klišé z úst jinak obdivuhodných osob. Hned začnu dumat nad tím, čím to je, že bezmyšlenkovitě přejímají kdejaký mustr.
Třeba při televizním interview použití kišé chápu – někdo na respondenta vybafne s otázkou a on chudák před kamerou musí bystře o překot formulovat a to není nic snadného.
V běžném hovoru !o hovnu" ale ty fráze nechápu proč užívat.
v podstate jsme u tematu. proc ja startuju proti Saulovi? samozrejme skrz zbytek teora. v podstate jsme kdyz to trochu prezenu :-) u vsech temat :-)
[16] Lenko,
že si princezna "na něco hraje," totiž na princeznu, to jako hlavní věc irituje tu druhou paní.
Mě trochu, ale nejsem přesvědčená, že si jen na něco hraje – spíš taková je. A asi ne bez důvodu – ziskem mohou být činnosti, které neudělá ona sama, ale někdo jiný jí aspoň pomůže, ona ho do práce zatáhne. To dělává.
Někdy mě znervózňuje, že to princeznovství působí tak nejistě nebo neschopně, ačkoli si nemyslím, že ta princezna je neschopná. Spíš jí fandím, aby se chovala šťavnatě, a ona pořád něžně a něžně – a já tohle jemňounké nemůžu vystát, připadá mi, že se čas vleče, když mluví jemně a pomalu a oklikou, a že si škodí, protože v okolí to vyvolává agresi (aspoň u někoho :-).
v okoli to vyvolava zrcadleni :-)
… ale vlastně mi do toho nic není; je mi jen do mně, o moji agresi, ne o tu slečnu, ta je dospělá.
[11] Saule,
koláček z Lidlu (nebyl z Lidlu) nebude mít úspěch u žen… a blondýnka je šťastně zadaná, nepotřebuje obšourné návrhy :-)
[5] Kypřanko,
to zní idylicky: Každý má svou princeznu :-)
[10] bos,
se svojí mámou to taky mám! To jak šmahem něco slovně smete a ještě tónem, že má všechno na háku. Dám jí to najevo a druhý den udělám někde totéž.
S blondýnkou mnoho společného chování nemám. Leda ten dojem nejistoty, co ve mně vytváří. Ten jsem taky dělala (ale jiným způsobem) a už snad nedělám. Leda přílišným žvaněním k určitým tématům (prázdný sud nejvíc duní).
35:hmmm,škoda.
"Obšourné návrhy" je "luxusní výraz":-)))
[17] Christabel,
ajo, to je pravda, že potom i drobný podnět obnoví tu agresi, už stačí i malý. Tomu se zatím snažím vyhnout. Když nastane kritická :-) situace, zasměju se a řeknu něco pěkného té slečně a je to pryč, uvolním se, agrese a napružení okamžitě zmizí.
Ta druhá paní v těch drobnostech už asi lítá a posiluje se jí to :-)
Na druhou stranu, musím škodolibě přiznat, že jsem ráda, že ta slečna irituje i někoho jiného a můžu s ním o tom mluvit. Sice se to pak tím zveličuje, ale vzniká takové hezké zlomyslné spojenectví.
(Nemusím mít jen dobré vlastnosti, ne? :-)
37:
Hoho, nene, to je právě speciální a šťavnatý výraz, vybraný s gustem pro tu pravou příležitost :)
[19] ru,
jó, chlapi!
Kdyby jich bylo :-))
Ó hohó, přišla jsem na další věc:
asi mě míchá, jak ta dívka mluví slušňoučce. Sice potom dlouho trvá, než se k něčemu dobere, a působí rozbředle, ale je zdvořilá, i když ti podsune činnost navíc.
Kdežto já to dělám naopak – mluvím rychle, přímo a nevolím sice prázdné fráze, ale nevolím leckdy ani přezdvořilé formulace. Spoléhám na to, že mě lidi okolo znají a vědí, jak to myslím, a vidí, že mluvím dobráckým tónem.
… jo, spoléhám na to, že lidi okolo jsou takoví, jak se mi jeví, a poradí si. Kdežto ona někdy tak trochu dělá z lidí okolo trouby, ačkoli nejsou.
… a to vadí té druhé paní – cítí povýšenost.
Není nad to vykecat se v komentářích pod vlastním článkem :-)
34:
a hele, koment, co není můj. A docela dobrej! :-D
Tak aby ti nebylo v těch komentářích tak osaměle:
Další hypotéza možného kořenu problému – skrytý v podvědomí: a) štve mě, protože je jiná a já chci, aby lidi byli takoví jako já, protože je pak svět jednodušší – proto se vztekám
b) chtěla bych být v něčem jako ona, ale neumím to, proto se vztekám
c) jiný, zatím neformulováno
Já si fakt ten blog budu muset pořídit,at se mám kam chodit vyblít,jak to trefně vystihla ratka.
No tak prozatím si strčím prst do krku tady.Ono to s liščiným tématem i s ní uzce souvisí.
Byl jsem ted na pivku v jedné "luxusní" hospodě.Už jen to,že tam lezu je na pováženou.
Dal jsem jedno,už jsem chtěl jít,byl jsem tak nějak zamyšlenej a takovej mladej pingl se mne ptá:"dáte si ještě jedno pane?
A já:jo,dej mi ještě jedno!
A on ani nemrkl a dal mi ho a ještě řekne "prosím pane".A s usměvěm!
Já si to potom uvědomil a myslel,že mně vomejou.Já být na jeho místě,tak si ho chrstnu do xistu.To jsou ty moje velkopanský šlechtický manýry.Už dvě reinkarnace jsem z toho pryč,ale furt to ve mně je.
U jinejch jsem přímo nepříčetnej když to slyším.
Ale kolikrát jsem to přehlídl u sebe?
Nevím.
ad 45: ještě dodám, že to jsou nejčastější příčiny obecně, které nijak nediagnostikuji, anýbrž lehce nevrhuji jako cestu, kudy možné také přemýšlet.
Osobně většinou inklinuji k formě a) Kdyby byli všichni jako já, asi bych si se všemi dobře rozuměla. :-) I když kdo ví…. Třeba bych se taky něčím děsně štvala. :-))) Naštěstí jsou lidé různí a kolikrát mrkám na drát, co všechno je napadne, v plusu i v mínusu. A některé vlastnosti bych si chtěla i osvojit, ale naštěstí nijak urputně, takže varianta b) mi není až tak vlastní.
Náhodný návštěvníkTak jsem náhodně internetově přisvištěl a musím říci, že moc pěkný blog. Hlavně mě potěšily ty linky vlevo na hudební videa – pěkné připomenutí dobrých songů! Díky a přeji hezký den :-)
ja porad beru formu jako formu. Kazdy ma nejakou.I my mame nejakou. A ti druzi s nami musi vydrzet.
Ten kdo vidi sve maslo na hlave nema problem s maslem jinych :o)) ja vim ze tohle neni zadny poradny nazor. Rada bych neco rekla, zapojila se do rozhovoru ale neni do ceho.
Kdysi me taky vysiraly princezny, ale hlavne me vysiraly damy. Takove ty co tohle nemuzou a tamto, a tohle je zinantni a tohle vulgarni. Vypadavaly me z toho zuby. naucila jsem se, poucila jsem se. Zuby me zustaly a damy simuzou trhnout. Obema z obou stran :o))) je to uplne fuk jaky oblecek se kdo natahuje. Taky si natahujeme ten svuj.
noo, :-) ale muj oblecek je preci nejdulezitejsi !
pycha je mrcha. hnev je v pohode, to se snadno vsimne. ale bejt prilis pysnej nez abych videl ze jsem pysnej, to je dokonaly :-(
Ještě dodám k věci jen tak miochodem, že považuji za zdravé a poctivé říct třeba "strašně mě štveš tím a tím" než se sebou hrát habaďůru, že mi nikdo a nic nevadí, když vadí a ještě to neumím zpracovat.
Souhlasim s Orem, ze nejhorsi je pycha. Ta zaslepuje. Oslepuje.
Clovek stejne nakonec nejlip dokaze cist z odrazu v zrcadle. Ty mu tak nejak pomahaji videt.
Lenko, kdyz nekdo hraje habaduru ze mu neco nevadi a pritom vadi, tak si hrozne moc uvnitr ublizuje. A to se projevi jako nemoc tela i duse. (zubu, usi, oci, pater, klouby, vsecko mozne) Blokuje se :o))
Uvedomit si ze me neco stve je podle me prvnim krokem. Ale pak by mel nasledovat dalsi. Co s tim? Pokazde vyskocit jako cert z krabicky? (ja jako cholerik to znam dobre, jsem vyskakovaci) nebo zkusit radeji poradnou vnitrni uvolnovacku. ZArezle, zablokovane a vzpricene uvolnit. At energie proudi :o))
Klidne budu vyskakovat tisickrat po sobe, kdyz budu citit puzeni vyskocit. Ale ono to cloveku casem prijde fakt divne. kdyz se furt totez opakuje.
Jeste jedna vec me napadla. Ono je asi normalni obcas si nasadit mimikry, zejmena kdyz clovek pracuje s lidmi. A nemuze a ani nechce je permanentne desit svojmi niternymi poryvy at kladnymi ci zapornymi.
presto je (podle me) idealni rozlisovat, kdy se nechat uplne plavat a uzit si toho (meditacni stav) a kdy proste pracuju. Kdy jsem uzitecna ve smyslu funkce. Ve smyslu zachovani zivota.
Tyhle dve veci se vzajemne doplnuji. presto jsou kazda jina.
Prvni ve smyslu volneho splyvani a druha ve smyslu ucelnosti. Oboje by mely byt v souladu a oboje by mely byt odlisitelne. (podle toho na co se divame)
myslím,že nemá cenu lidem říkat,když mne na nich něco štve.
Když jsem to někdy zkusil,vždycky jsem si naběhl.
Pokud mne někdo sere v rozumné míře,tak to prostě akceptuji a často to může být i docela zábavné.
Pokud je to příliš,tak takového člověka deletuju.Mažu ho ze sebe,nezajímá mne,není!
Zaobírat se nějakou jeho špínou je hrůzně nebezpečné,protože člověk ty jeho smrduté esence do sebe takto natahuje a může skončit stejně jako on.
to stvani ma dve roviny.
jedna je to co ted clovek prakticky dela, napriklad ze navlika situace tak aby za nej praci udelal nekdo jinej. to pak souhlasim ze bych to trosku rypnul :-)
ale ta druha rovina, moje pocity z toho, to je jen a jen muj problem a z toho nekoho obvinovat nikam nevede.
nekam vede jenom prace s moji mysli.
56:
No vždyť! Slovo "obviňovat" bych si hodně rozmyslela, než použiju,ale budiž.
[45] Lenko:
Jasně, víc a), trochu i b) a zajímavé je, že a) a b) nejsou opaky, ale spojené nádoby.
Ještě že jsme každý jiný, můžeme si donekonečna vyměňovat impulsy a dojmy, objevovat je a pak případně korigovat. A nebo taky né. :)
[46] Saule,
to se stane. Pro okolí to není žádná katastrofa, snad.
[49] ratko,
tomu říkáš "dámy"? To nejsou. To jsou moralistní fifleny. Představ si, že já znám víc takových chlapů než žen! Úzkoprsáčů.
51,52,53,54 k tématu říct či neříct někomu, že mě štve:
Někdy je to lepší, ale citlivě – když je to kamarád.
Někdy je lepší to nechat být – když mi na tom člověku nezáleží. Každopádně si dát pozor, abych se nestavěl do pyšné role někoho, kdo se domnívá, že je dokonalejší než ten, kdo mě štve (ačkoli naštvaný jsem já, ne on).
ja jsem se casem dovyvinul :-) k tomu ze vidim kdy mne stve protoze se dotyka, zrcadli neco ve mne, a v tom pripade si to resim sam.
ale uz jsou i pripady kdy vidim ze nekdo vyvadi neco blbe, neco cim jsem prosel a jasne vidim kam to vede, ale vlastne mne to nevytaci, jen chci pomoct, a pak ze srandy rikam "seres mne" :-)
ale to ma viditelne, cititelne jiny nadech, takze to lidi v poho berou a citej ze je to sranda, a naopak to otevira moznosti.
Co mi občas někdo nevěří je, že mne nikdo nedohání k zuřivosti tím, jaký je, nebo jak jedná. Tedy kromě mne samotného. Já sám jsem pak schopen uvést leckoho do zuřivosti, nejen sebe :-)
Ale jak jsem zpozoroval (na sobě), nejvíc se mi uleví, když nadávám na někoho jiného. Když nadávám na sebe, vůbec se mi neuleví.
Re60:jo,chlapi to mají v tomto jednoduší.Prostě si řeknou "neser" a je to.
Ženským s tím jejich důrazem na komunikaci to takto nestačí.Ony to ještě musejí začít řešit.A pak jsou z toho nasraný obě,jedna na druhou.
parezi, jakmile vytacime k zurivosti druhe, tak je to nase chyba. nekde a necim do nich ryjeme. Muze to byt samozrejme nevedome, ale clovek s prumernym IQ si to dokaze uvedomit. V cem to je. co ty druhe vyvadi z miry, a pokud chce s nimi vyjit tak vi, co jak resit :o))
Jak starnu tak jsem furt mene a mene agresivni. I kdyz dokazu presto startovat jako raketa. Ovsem velice zridka
Vcera jsem napriklad nastartovala na kolegu protoze opakovane neco neudelal, co nutne potrebuji pro dalsi reseni. Bylo to spise z bezradnosti, presto jsem se napruzila a hrobovym hlasem rekla aby si otevrel to a to a udelal to a to.
Ostatnim poklesla brada. Neznaji me jako zlou.
Tyhle momenty me pokazde uvedomi, jak lehke je ublizit. Jak lehce si clovek muze klestit cestu. Ale ty nasledky! Kdyz vsichni odskakuji a uhybaji. A pak cupi nekde v krovi a boji se. Tohle je to nejhorsi co cloveka muze potkat.
Ze se ho ti druzi budou bat a budou s nim jednat ze strachu.
A tak si tu macetu opet zastrcim za pas, zakopu valecnou sekeru a jdu si dat jedno kafe. Mrzi me kdyz jsem zla. Chci byt hodna. Ale vetsinou jsem oboje. Oboje najednou.
Je to vecny pohyb tam a zpatky. TAncovani na spicce noze.
63. Saule, neni pravda. Ja neser pouzivam bezne. Ma to grady a je to jasne. A na nevysirej reaguju tak, ze proste vysirat prestanu :o)) Kdepak, tohle nebezi pres pohlavi.
Alespon doufam ze jsem zenska, i kdyz pracuju prakticky jen s chlapy a ziju tak s chlapy. Ale kamaradim s zenskymi. ale tem taky reknu, kdyz vysiraji at toho nechaji.
mne osobne pomohlo kdyz jsem zacal videt jakesi stupnice, jakesi odstiny, intenzitu.
vezmeme jako priklad hnev. stupnice je netrpelivost, arogance, slovni agrese, fyzicka agrese.
prestat byt fyzicky agresivni a slovne agresivni je rychle zvladnutelne. dal je to horsi, klicem je nesklouzavat do "uz mam poreseno" ale byt jemnejc pozorny.
a s pychou to je podobny. taky to neni jenom jako v pysne princezne, zavaz mi strevicek. ma to jemnejsi odstiny.
pycha je Ore velice zakerna zalezitost. Projevuje se v momente, kdyz me popadne vnitrni nutkani nekomu poradit. kazda nevyzadana rada je projevem pychy. jakoze ja neco vim co ty ne, a ted ti to reknu :o)) to je pycha jako tram.
Jeste k tomu srani a vysirani. Myslim, ze takhle intimni komunikace patri mezi lidi s kterymi jsme si blizko. Tak nejak vnitrne si rozumime a slovo Neser je akceptovano presne tak jak je vysloveno. laskyplne.
pycha, arogance, udelovani dobrych rad je totez.
Rodic ktery svym detem furt udeluje dobre rady se citit jednoznacne detem nadrazen :o)) A deti ktere zaziji tuhle nadrazenost u rodicu maji tendence ji predavat dal. A radit druhym (treba jako ucitele) Zde je tolik jemnych huanci, ktere lze rozpletat az do nejjemnejsich vlaken. Tam nekde na dne studny pak visi volny konec. A je zastrcen do sudu se jmenem Pycha a do tohoto sudu se jmenem Pycha vteka maly potucek se jmenem komplex (nemam se rad)
68. Jeste doplneni posledni vety. nemam se rad, nejsem dost dobry pro tento svet.
Z toho neprijeti sama se v te uplne nejniternejsi, nejhlubsi podobe pak vylezaji vlakna ktere se projevuji aktivitou ve smyslu touhy neco zmenit (sebe nebo jine)
já byl teď taky agresivní a ještě sprostej.
Na sardinky.
Nejdřív sem urval ten čudlík,co se to tím otvírá,pak jsem vyštrachal otvírák,narazil a měl jich půlku na košili.:-((
Tak jsem s něma jebl o stůl a tu druhou mám na kalhotech.
Opravdu luxusní zážitek:-))
Kdo ti bude tu kosilu a kalhoty prat, Saule?
domácí práce má na starosti Jean.:-o
TAk at se rozciluje on :o)))
ale dnes večer za mnou přijde na Bridge Chuck Norris.
Tak možná to nechám jemu.
a nejlepsi je to kdyz radis nekomu kdo je taky pysnej, to je pak zrcadlicko krat dva :-) nebo krat deset.
75 to je pak vesela taskarice :o) ping pong
73 ! :-)
70:
:-)) chachááá, Saule s těmi olejovkami!
67,68:
souhlasím s ratkou; každá nevyžádaná rada na nevyžádané téma je vlastně nenápadná pýcha.
66:
a ore, proč by příklad hněv měl mít zrovna takovouhle stupnici: netrpelivost, arogance, slovni agrese, fyzicka agrese? Jemnější odstíny jo, ale do stupnice mi moc neseděj.
arogance je napul mixla s pychou, tu beru ze vybocuje.
ale trpelivost, resp. netrpelivost je zajimava, si zkus neco vydrzet mnohem dyl nez sama chces a uvidis :-)
neverit, zkouset jestli to funguje nebo ne
Netrpělivost:
Myslím, že ve velkých věcech jsem trpělivá pořád.
V maličkostech teda ne!
[62]
Pařezi,
to je dost dobrý postřeh! :)
[48] Zdravím Kajmanské ostrovy!
Zrovna tenhle týden jsem krom hudby, co mě momentálně zajímá, přidala pod název "otupování slechů" chytlavé popíkové písničky, co mi někdy utkví v uchu a ne a ne odfouknout pryč. A když pak odfouknou, přece jen na ně nechci úplně navždy zapomenout, protože jsou spojené s dětstvím nebo něčím konkrétním, nějakým mejdanem …
Ratka [60]: neryju. Lidi vytáčí nejvíc to, že na některé situace nereaguju. Jenže když se zdá, že nereaguju, tak to už mám reakci dávno za sebou a teď se snažím vybrat optimální strategii, která povede k optimálnímu řešení. Spousta lidí se zbytečně rozčiluje a vzteká. Já nerad dělám zbytečné věci. To je ovšem dost vytáčí.
Liška [81]: Je správné být tím, co zrovna pozorujeme :-)
Ratka [60]: třeba když nevím kam, tak se zastavím a rozhlédnu. A jsou lidi, co prostě musí jít, i kdyby to bylo blbě – takový za každou cenu aktivní. Tak ty tím vytáčím děsně.
83. Mozna tim optimalnim vybiranim strategie. Treba je to pro ne prilis moc ucelove.
Okamzita reakce byva vetsinou spontanni, jinka neni verohodna. Teprve pak nastupuje hledani nejakeho vychodiska. A to ve spolupraci. Kdyz si nekdo neco mlcky pytlikuje, tak to vetsinou pusobi hrozive.
:-)
"mlčky pytlíkuje" nezní ani trochu hrozivě formou. Jen tím obsahem.
78 a o tom co je velky a co je malickost rozhodujes ty sama.
genialni. jako v tom vtipu kdo doma rozhoduje o dulezitych a kdo o nedulezitych vecech a kdo rozhoduje co je dulezite a co nedulezite.
Lisko, znas takove? Ty mlcici pytlikovace? Ja nerikam ze je to Parez. Ale to jsou pripady s kterymi je neskutecne tezka domluva. Oni koukaji na tebe jako na vola, ve smyslu "vsak te necham vykecat". Hlavy zaborene mezi rameny a jen trpne cekajici az se " on/ona vykeca". Je to predem zabite. neresitelne. pat. hotovo. komunikace zadna.
ratka [86]: jo, tak nějak mne vidí, to je ono. A jiní mne zase vidí jako flegmatika, protože v daný okamžik nevyvíjím žádné známky života :-)))
a kdyz uz clovek neni ani hrube agresivni ani hrube pysnej, mozna by moh najit duveru v to ze dal se jde po drobnejsich malickostech :-)
*** takový přístup má výhodu třeba při nehodě – jednou nás jedna paní nabourala, a zatímco ostatní hysterčili, já už věděl co a jak a vyprošťoval jsem je z auta, a než si uvědomili co se děje a vrátili se k plnému vědomí reality, tak já už věděl jak na tom kdo z nich je. Jo, je v tom hodně racionálna.
88:
Sorry, ore, ale o tom, co je pro mě důležité a co je prkotina, skutečně rozhoduju já. Je na tom něco nečekaného?
Životní rozhodnutí od obalu od čokolády snad ještě poznám.
… snad UŽ poznám :)
Parezi, pises: Lidi vytáčí nejvíc to, že na některé situace nereaguju. Jenže když se zdá, že nereaguju, tak to už mám reakci dávno za sebou a teď se snažím vybrat optimální strategii, která povede k optimálnímu řešení. Spousta lidí se zbytečně rozčiluje a vzteká. Já nerad dělám zbytečné věci. To je ovšem dost vytáčí.
TAkze vytahovani lidi z auta nemuze byt zbytecna vec ani pro ty druhe. Tohle neni ten pripad kdy vytacis jine lidi tim z mlcis a zdanlive nereagujes. TAdy jde o neco jineho :o)) Kdyz jde o zachranu cloveka tak jsi muz na svem miste. Zatimco jini hystericky pisti, tak ty statecne zachranujes. Podle me je tohle velice dobra vlastnost.
Je to podle me ale neco jineho, nez vytacet lidi tim ze treba na nektere situace nereagujes (ktere jsou pro ne asi dulezite)
jo, rozdil mezi petikorunou a sto tisicema chapu taky.
jenze tady jsme ve svete kde to funguje od myslenek pres slova k cinum a tam se to musi menit od toho nejjemnejsiho.
Ratko, já ovšem jsem v tomhle způsobu chování a jednání stálý, takže zatímco u nehody je to plus, tak jsou jiné situace, třeba v restauraci, kde se nedohaduju (já přeci nejsem od toho, abych se tam s někým hádal nebo učil personál co a jak má dělat, když se chci někde v klidu najíst), protože příště už tam nejdu. A tohle třeba už lidem vadí, protože "oni by si tohle nenechali líbit zatímco já nechám". Což se ovšem v mém případě netýká nepoživatelného jídla nebo chybně vyhotoveného účtu, jenže tyhle věci řeším já s absolutním klidem.
pricemz menit se samozrejmne nic nemusi. muze se narazet dal i hur. svobodne do pekel.
96 Ore,
když píšu o věcech velkých a malých, píšu o těch, které jsou jako velké a malé pro mne rozpoznatelné. Jinak bych o nich nemohla psát.
Jestli mě něco irituje, když už jsme u toho tématu, je to "musí se". Hovno se.
"Musí se" bohužel degraduje jakékoli dobro. Vlastně mě dost vzrušuje téma božích přikázání. Ta neříkají, co se musí, podle mě. Ta říkají, že má každý svobodnou volbu. (A katolíci v katechismu dodávají: a proto to musíme dodržovat.- A přesně to mi kazí všechny křesťanské ideje. Protože s tím nemůžu souhlasit, to bych popřela Všechno!)
aha, ale tady jsem prave u ty pychy. Zda jsem opravnen nekoho ucit co a jak ma delat.
Osobne si myslim ze nikoliv. Pokud mi nechutna a mam chut to sdelovat tak to sdelim. Pokud nemm chut to sdelovat takto nesdelim. Aleporad to vychazi z momentalni chuti a nalady. Prece nejsem stvanec etikety, do hospody me taky nikdo nenutil nasilim. Takze muzu jit kdyz chcu, muzu zustat kdyz chcu. TAdy je kazda varianta dobra.
JIz veta nenechat si neco libit je divna. Tohle neni moje parketa. Ja si necham libit uplne vsecko, kdyz prijde na vec. Vlastne tyhle situace vubec neznam :o)) Urcite bych si je vsimla. Takze si asi necham libit uplne vsecko a nevsimnu si ze si to necham libit.
98:
No vida, to bych brala. Ale bez toho hanlivého do pekel. Když tam někdo míří, tak ať si to projde – asi má důvod a nelze jinak. Co je na tom? Normálka! Taky jsem tam byla.
… bez sestupu do podsvětí některé věci nezjistíš. Tak co! Blahoslavené peklíčko!
ratko,
jo, "nechat si něco líbit" je kategorie, ve které už teď taky neuvažuju, je mimo. V ní uvažují ti, co si vskrytu uvnitř připadají tak bezcenní, že se bojí, aby jim toněkdo nedal najevo a tím se to neprozradilo. Nechtějí dopustit, že by vypadali navenek slabí. Protože jsou.
130 … teda to je momentální hypotéza.
ja zase citim v "nenechat si neco libit" pychu. Jsem princezna a tudiz se me nesmite dotykat. nenecham si to libit.
ale takove to Ehe, ehe, bleeehe co si to ke mne dovolujete, no to si nesmite ke MNE dovolovat mi prijde moc damickovske :o))
normalne slahnu zpatky a je to :o)) jakepak dovolovani.
a
co si to dovolujes mne poucovat!
a
jak to se mnou mluvis!
—
peklo klidne i bohoslavene.
jak se rika v jednom prislovi, kdyz to nejde po dobrym tak to pujde po zlym. v tom muzu taky videt ze po dobrym rovna se pochopit a po zlym rovna se zkouset a zkouset a zkouset
a ja toho este budu zkouset, ze radsi mlcet… :-)
a ty zas muzes prikazani (sakra proc se jim tak rika? :-)
brat jako doporuceni. proc ne, treba to ten chlapik na zacatku tak delal. je to rozhodne svobodnejsi. zodpovednejsi. jenze bez ohledu na to jak on to tehdy podaval a komu, dneska se to posunulo jinam a co je pro mne jeste podstatnejsi, posunulo se to PRO JINE.
pritahuje to odpovidajici lidi. takove kterym vyhovuje dostat prikaz a nenest zodpovednost. je jim v tom dobre,
a reformovat jim to do odvaznejsi podoby?
kdyz je o dvere vedle buddhismus kterej zacina tim ze kazdej si za vsechno muze?
noseni drivi do lesa.
dovolite? nedovolim :o)
Nenechat si něco líbit může být taky přirozená obranná reakce proti lidem, kteří neuznávají svobodu druhých.
deset prikazani podle me bylo nutne, aby mohlo zacit fungovat osobni vlastnictvi.
nejdriv se reklo proc (miluj boha jedineho) a ka se zacalo vypocitavat kdy clovek nesmi pouzit prava silnejsiho. nesmi krast (vzit slabsimu), nesmi zabijet (zabit slabsiho a majetneho), nesmi slabsimu vzit zenu (jeho majetek) atd atd.
Byl to podle me uzasny zakon, ktery zlomil kmenova prava sily.
bo, priklad Pareze byl z hospody, kdy si nekdo nenecha libit ze byl blbe obslouzen. byla poslapana tim jeho svoboda?
kdo si dovolil obsadit MOJI stoosmicku ?!
… jsou různý druhy pinglů a hospod :)
Ale jinak jsem reagoval spíš na to, že spojení "nenechat si něco líbit" nemusí mít jenom negativní vyznění … závisí kdo co a kdy kde ;)
Liško, dobré zamyšlení… Rozhodně nejsem princezna, a typ, který si popsala fakt nemusím. A neříkám, že to musí být někdo špatný, nebo zlý. Něc, (někdo), ho tak zformoval. Je jen o dost jiný, např. než já a nejednou jsem takové poznala. Málokdy se opravdově vztekám, dokonce jsem nikdy vzteky nic nerozbila, ani dveřmi moc nemlátila. Pokud se vztekám na někoho, pak je to ojediněle, ale hlasitě a jak ze sebe ten vztek dostávám, pak řeknu i víc, než bych chtěla. .Tak se toho snažím vyvarovat, ale není to dobře, je určitě lepší, pokud mám vztek oprávněně, nebo si to myslím, to dát najevo hned. Leda tak když jsem naštvaná.. až zuřím, bouchnu se např. do stehna a ještě přibrzdím :) Nebo to převedu do legrace. Pak to ale asi těžko někdo vezme vážně. Nemám ráda vzteklé a a agresivní lidi. Zneklidňuje mě jejich blízkost a přenášejí na mě to negativní..Nejlíp se vzteknu o samotě a nadávám nejvíc sobě, to si nejvíc ulevím. A až pak tomu druhému, když mi dojde, že mi tak naštval on, ale to už si tak neulevím..fakt.
Pokud jsem měla co do činění s princeznami, nebyla jsem z toho odvázaná, domluva s nimi mi přišla zbytečně vysilující. A vždy jsem byla ve střehu, protože první co mě vždy napadlo, že asi bude povýšená, namyšlená. Ale to bylo tak asi napůl. Spíše u těch, co jak se později ukázalo si tenhle projev vybraly, spíše jako nějakou imidž , nebo strategii. To se časem provalí…a od takových jsem prchala .A ty druhé..prostě jsem se jim kolikrát v duchu časem omlouvala, protože takové prostě byly a nikomu tím neubližovaly. Možná spíš sobě, že je okolí moc nebralo.Nedivím se ti taky mi osoby toho typu nějak vadí a mně vadí, že to tak je ;) Ano, asi tím, že mi to nepřijde zrovma přirozený, ale pro ně to může být naopak..
bo, ja rozumim. Ale furt nejde prece o to zda si neco necham libit. Ten vyraz mi prijde takovy divne zakatovaci, ze ja chci nekomu neco zakazovat. To taham furt za kratsi konec.
Rekneme nejaky priklad: treba mi nekdo ukradne kolo nebo nastrika na barak hezky ornament. A ja muzu furt behat dokola a narikat, ze si to ennecham libit a prest mi nic jineho nezbyva. Protoze tomu druhemu nemuzu drzet ruku na ty jeho. I kdyz budu skakat po usich tak semi nepovede zabezpecit, aby mi ten druhy neco nevymnouk, co si teda nenecham libit :o)) A i kdybych ho znala, tak pak mi zbvataji takove ty trapnemetody, nekde si na nej pocihat nebo ho dat k soudu. Ale furtu budu ja ten blbec, co tahne za kratsi provaz a ktery dychavicne za nekym pajda a snazi se mu neco oplacet ci zakazovat.
Z meho pohledu je jedinym resenim se nedostat do situace abych si musela nechat neco libit, a kdyz uz jsem tak blba a do ty situace jsem se dostala (vlezla jsem do ty hospody, nechala si ukrast auto atd) tak to tak nejak vzit se cti a na urovni :o)) Jako osobni prohru a jit.
ad 89, ratko, ti co si svůj vztek" pytlíkují" a druhé to jen tak nenapadne, že by to vůbec dělali, takové znám..S tím kom, hodně souhlasím.
ad 86, myslím, že není pochyb o tom, že první reakce bývá spontánní. Nějaká potom, o které druhý neví, vlastně neví nic o reakci druhého, i když o ni stojí…jo souhlasím.***Kdyz si nekdo neco mlcky pytlikuje, tak to vetsinou pusobi hrozive.***
ad 95, ratko, taky hodně souhlasím. ***Je to podle me ale neco jineho, nez vytacet lidi tim ze treba na nektere situace nereagujes (ktere jsou pro ne asi dulezite) ***
ad 97, Vochomůrko, je asi dost rozdíl, pokud přijdu do restaurace a budu tam chtít někoho učit, co a jak má dělat, nenapadlo by mě to..nejspíš by dtyčný vyběhl se mnou. Ale je něco jiného, pokud vím, že někde něco jde a tady ne a já se SLUŠNĚ a S ÚMĚVEM zeptám, zda by to nešlo, že tam či tam s tím nebyly problémy, Proto se ptám. třeba abych věděla..když se mi to nezdá…proč…Ne, proto abych se hádala. Samozřejmě je pravda, že je pak jen na mně, jestli do té restaurace příště půjdu.
ad 103, liško, nevidím teda vůbec slabost v tom, pokud se opravdu slušně a bez hádek, natož řevu na něco zeptám, pokud si myslím, že mě někdo houpe..jistě, že může i nemusí. Mohu mít pravdu já i on, nebo každý tu svou. to teda sorry, ale pokud si myslím, že je něco jinak, než jak mi kdosi sdělí, nevím, proč bych měla úplně mlčet. Nevím proč bych musela v něčem zůstávat bezmocná a odevzdaná, když nemusím…zrovna tak, jako nevím, proč bych měla někoho jen tak prudit..
Prostě pokud nejsem zrovna vyloženě zdeptaná a myslím si,že bych se měla ozvat, udělám to, a nejen v restauraci. A neumím si představit, jak by to vypadalo, kdyby každý na vše přikyvoval, jen aby byl jako bezproblémový..A chronický prudiče fakt nesnáším. Ozvu se i proti nim, když si myslím, že bych už měla..
114
No, když tě někdo okrade a víš kdo to je a po zvážení šancí zjistíš, že máš dost důkazů abys dostala svůj majetek zpět.. Nešla by ses soudit? Jednak kvůli majetku a jednak kvůli ponaučení pro toho zloděje, že krást se nemá? Přijde ti to trapný a upachtěný – nenechat si líbit nespravdlnost? Mně ne.
Nenechat si líbit přece neznamená jenom trapně dupat nožičkou a za každou cenu prosazovat SVÁ PRÁVA… někdy ta práva nejsou jenom ta naše malá osobní a mají obecnější platnost a dopad ..
ad 119, no…právě…
to je jasne prece :o)) udelam to na co budu mit vic sil. Nebo jinak, udelam to co me pripravi o min nervu a osobni svobody. Je to takova rychla uvaha. Stoji mi to za tahanice a otravovani nebo nestoji? Kdyz mito za ty tahanice stoji tak smaozrejemne do toho jdu. Kdyz mi to nestoji za ty tahanice a nervy, tak nad tim mavnu rukou a hazim za hlavu. Mravokarne reci ze je treba poucit druheho hazim taky za hlavu s tim, at ho pouci nekdo jiny kdo ma na to vic chuti a nalady :o)) Mozna i to je duvod proc si udrzuju dobre dusevni i telesne zdravi :o)) netrapim se tam kde fakt nemusim.
jeste s tim soudenim. Nekdo mi nezaplatil nejake penize. Zadna velka castka cca 25 tis. mam kamaradku advokatku. A ta rika napiseme oficialni dopis (napsala a nic). Pak: dame zalobu. To uz jsem se smala :o)) Rikam, ze je to zbytecna namaha. Ale ona nalehala a dala. A zase nic. Takze nic. Mavnu rukou a vyhazuju z hlavy. Jakoby nikdy nic nebylo.
jistě Ratko, je to kus od kusu :)
ad 121, jo ratko, někdy člověk přijde o hodně, ví to a nechá to být..taky se mi to víckrát stalo..neměla jsem energii na to, něco s tím dělat, ale jiné starosti. Někdy tě zase naopak zdánlivá banalita, blbost naštve, možná i proto, že o tolik ani nejde, tak PROČ…a člověk se ozve.
Anino, ja se taky ozvu. Ale neni to rizeny proces. proste vyskocim jak tarantule. ale neni to tim ze si to nenecham libit, jako spis tim ze mi nekdo spal na kuri oko :o)) muj problem.
Ale brblat na jidlo a obsluhu v restauraci nedelam. je to neprijemne zejmena kvuli spoluhostum a pratelum. Vytvari se tim velmi neprijemne ovzdusi a otravuje to :o)) alepon ja mam ten pocit. Celkove vytykani nekomu ze si dela svoji praci spatne je mi neprijemne. Citim se u toho hrozne trapne. ZA toho co vytyka.
Ratko, ahoj, já se taky cítím trapně, a ne málo, za chronický prudiče, jsem psala, že se ozvu, když se mi to už zdá moc. Ale já psala, že se nestydím se za to, pokud se já, nebo kdokoli zeptá slušně na něco, co se mi zdá zase zbytečný nevyjití vstříc hostovi, nemluvě o tom, kdyby ti přinesli za 150 Kč např. evidentně zkažený jídlo.
Naopak, jsme jenom lidi, a pokud se někde cítím dobře a oni udělají i to co nemusí, jsem jim za to moc vděčná. Pak i kdyby se něco náhodou tam přihodilo, beru to úplně jinak..vímu už, že to tam tak nechodí běžně.
123:
Kus od kusu, to je hezky trefné :)
Anino, ale bavim se furt o tzv situaci kdy ti nekdo slapne primo do usmevu. Da ti na stul nejaky humus, ignoruje te, dela z tebe vola,:o)) to snad ani na nejakou zdvorilost a slusnost nehraju. neni duvod.
To s tou zdvorilosti a slusnosti je dvojsecna zbran. Ty se nekoho zdvorile a slusne zeptas a on te posle do hajzlu. A co pak? Jsi ukrivdena? citis se dotcene? To je riziko tech slusnych a zdvorilych co si mysli na svoji slusnost a zdvorilost dostanou i takovou odpoved :o)) Vetsinou nedostanou to co ocekavaji :o))
bud pujdu nebo zustanu. udelam to co me napadne. Kus od kusu :o)) ale zdvorile to asi nebude.
TEda ehm, snad to bylo srozumitelne. Ja nejsem nejaky sprostak, ale jak je nekdo slusny preslusny kdyz ma naopak nadavat, tak mi to prijde hodne manipulativni.jakoze se snazi tomu druhemu ukazat, ze je ten slusny a zdvorily zatimco ten druhy je uplny primitiv. EEEEEEE. tohle nemusim taky. Nekdy to uplne vyhmatam mezi prsty. Tu situaci. Kdy slusna a zdvorila dama (anino promin, to je jen asociace na tema a nemyslim tebe) predvadi blbovi (v jejich ocich) jak se ma spravne chovat.
aha, vlastne jsme zase u tematu. Proc decentni a uzasne slusni lidi muzou vyvolavat agrese.
V ty 128 jsem to tak nejak popsala proc. ti druzi se vedle nich citi podradne.
128, 129, Ratko, myslím si, že v tomhle mi bohužel nerozumíš..nemůžeš za to, musela bys vědět asi úplně konkrétně a ještě lépe vidět, to co já mám na mysli… jednak pochybuju o tom, že se vedle mě někdo cítil podřadně..já se cítila jak vůl… pokud jsem vyvolala agresi, což je možný, ne proto, že jsem princezna, nejsem ani tak slušná, jen se snažím, pokud je ten druhý být taky, pokud není, slušnost mě taky umí opustit…když mi fakt o něco jde. Tak pokud mě někdo koho se slušně zeptám pošle do hajzlu, zaskočí mě to, ale pošlu ho tam taky, i když jinak…podle svýho. jistě, že se mi to dotkne…
Půjčím si tohle od tebe***
TEda ehm, snad to bylo srozumitelne. Ja nejsem nejaky sprostak, ale jak je nekdo slusny preslusny kdyz ma naopak nadavat, tak mi to prijde hodne manipulativni.jakoze se snazi tomu druhemu ukazat, ze je ten slusny a zdvorily zatimco ten druhy je uplny primitiv. EEEEEEE. tohle nemusim taky.***
Asi tě překvapí, že si myslím to samý !! :) Opravdu si nemyslím,že jsem předváděla něco blbbovi, že to tak mohlo vůbec vyznít…dobře, ale můj pohled…
Já nebyla ta přeslušná, já se naopak ozvala, sice jo, slušně, ale ozvala. Někdo srazí stůl, apod..to nedělám..:)
Jen byla jsem to já, co nechtěla být právě za tu přikyvující a hodnou a nekonfliktní a chápající, když jsem nechápala..za každou cenu. Neviděla jsem a nevidím důvod. Asi tak :)
A teď jsme z hospody zase u agrese :))
:)), a už mě tu fakt nikdo nevytáčejte, začínám být opravdu agresivní :)))
No, klidně sem lice přece pište dál, copak vám přes ten monitor mohu něco udělat ? A už vidím, jak se klepete :)))))
Ahoj zítra, třeba mě to přejde, nebudu tu. A třeba se to taky zhorší, co já vím :)Ahoj.
Jen nám to nandej!
Taky možná pod pojmem "slušnost" někdo myslíme normální kultivované chování a někdo zase přeslušné, přezdvořilé, cukrouškovské předstírající chování, za kterým může být schovaná nasranost, nejistota nebo neschopnost nebo nevímcost, která se neukáže přímo; ten člověk ji maskuje. A to nasere :-)
Je to kus od kusu, jak říkáte.
133 A podle me o tom bylo to Tvoje povidani o jemne slecne. nebo ne? Ze clovek si do to projikuje kdeco. Nechce uverit ze ten clovek je fakt takovy jemnoucky. Protoze ve sve hlave vi, ze kdyby on byl takhle jemny prejemny tak se pujde picnout za prvnim rohem. (teda ja)
grrrrr, lištičko, slušňák je slušňák a cukroušek je cukroušek..nevím, ale celkem rozdíl pro mne…čau, musím jít..
Někdy jsem i cukroušek trochu, ale určitě ne k citím lidem a už vůbec ne k personálu v restauraci a za tím mým cukrováním je jen cukr.
Když jsem nas…t,ak necukruju :>)
A nevytáčejte mě :)))budou asi skvrnz na slunci, bo co…bacha na to :)
134:
Jo, ratko, to je ono, člověk neví, co za tím je a zda něco.
Ju, tady je komentaru. Nestihla jsem to vsechno precist, ale pripada mi, ze nas takhle nekdy vytaceji pasivne agresivni typy: takovi ti lide, co vlastne "napadaji" druhe tim, ze se stavi uz predem do role toho hodneho, cestneho chudacka a potencialni obeti, jakmile bys jim neco vytkla, a tim manipuluji. Mne, energicke vybusne povaze, klidne typy nevadi, naopak, jsem rada, protoze si s nimi odpocinu, me uklidnuji. Tohle mi ale prijde spis manipulativni, jak rika i tvoje kolegyne…
Terezo, jo. Pasivne agresivni typ je hodne manipulativni. Obrana je hrozne tezka. Jakykoliv otevreny krok vyvolava pocity "nespravedlnosti" na obou stranach. Ten kdo se ozve (nenecha se manipulovat) si pripada jako posledni bidak a manipulator je v roli ubohe slabe obeti.
I proto se lide podvedome pasivne agresivnim typum vyhybaji. Drzi si je od tela. Pokud je manipulatorem partner/ka nebo maminka tak je to hodne drsne.
Je to uplny vyplach mozku.
O pasivně agresivním chlapečkovi mi nedávno přišel mailem vtip:
""Při střídání směn policajtů povídá v šatně jeden druhému: "Člověče, to byl dneska zase den. Stojím tak na kraji křižovatky, najednou ke mně přijde takový malý klučík a povídá: "Pane příslušníku, můžu se prosím na něco zeptat?" "Samozřejmě že můžeš chlapče". "No víte, točí se Země kolem Měsíce, nebo Měsíc kolem Země? "Hmm…, těžká otázka. A co jsi mu řekl?" "No, takovou vyhýbavou odpověď". "A jakou?" "Táhni do prdele ty malej hajzle zasranej, nebo dostaneš pendrekem přes držku až se z toho posereš !!""
137-8-9:
Ajó,pasivně agresivní, to je hrozný. To jsou taky ti, co mezi ostatními sedí, jen čučí, neúčastní se debaty, občas vrhnou velmi chtěný pohrdavý úšklebek nebo se puberťácky rozchechtají a potom po konci debaty nadávají, že to nikam nevedlo a že je nebaví debata, která nemá jasný výsledek?
Grrr.
140: tak to se mi zda porad lepsi, nez kdyz nekdo placa o tom, jak ho debata nebavi v jejim prubehu.
141:
Ono ti ad140 dělají vlastně totéž, ale neverbálně, aby jim nikdo nemohl přímo říct, že to dělají.
A to je na tom pasiv-agresiv nejblbější – že jim prostě nemůžeš nic říct, protože není co, ačkoli je toho až nad hlavu.
142
Můžeš jim říct poslední souvětí ze 139 ;)
Uvidíš, jak budou najednou mnohomluvný .. jako Jan Zlatoústý
:)
Já když někoho posílám do prdele, použiju tři slova, ne tak dlouhá souvětí.
To já teda používám jen jedno ;)
tak "pasivne agresivni" zni kolektivni verdikt jo?
a my nic? my si nezaslouzime nalepku obracenou? treba "agresivni na pasivitu"?
nevidime jak "pasivne agresivni" obsahuje nefer oboji, za neho i za mne?
fakt koncime tim ze jsme nasli neco, o cem si myslime ze na to mame, "my normální", pravo reagovat agresivne?
v tom pripade nas cekaj "dobře zlé časy" :-(
146 or.
Ore, co zase? Copak nekdo schvaluje tu "nasi kolektivni" agresivitu? Naopak. REagujeme jen na to co mame v sobe. Tenhle neumely a napul vazny rozbor ma prece pomoci uvidet. Pochopit. Hledat v sobe Proc. Proc reagujeme jak reagujeme ackoliv bychom (teoreticky) meli byt stastni ze je nekdo hodny a mily. Asi nekde neco dre. A tak se bavime co asi.
no, ja se radsi obetuju :-) a budu ten zlej, jen kdyz to v tom odsouhlaseni neusne :-)
146:
Co by na to řekl Ijáček? – "Samé hihihi hahaha, ale vědí, co je A?" – Vlastně ne, to říkáš ty, na to tu Ijáček být nemusí.
Nejsi to ty, kdo manipuluje osatní podsouváním určitých termínů? Třeba "kolektivní verdikt." My jsme něco takového chtěli a dělali? Ne. To říkáš ty.
My jsme nadávali na okolí a hledali třísky v jeho oku? Ne! My jsme hledali trámy ve svém. Ne že ne!
"Fakt končíme…" myslíš kdo MY? A kdo končí? To říkáš ty. Nic nekončí, každý si pokračuje, bez ohledu na to, jestli naše výlevy četl nebo nečetl, jestli o nich uvažoval nebo neuvažoval. Ty si osobuješ právo nedat důvěru ostatním, aby uvažovali nebo neuvažovali o věcech, které JIM stojí za to?
Hoho! Neboj, já bych lidem důvěřovala!
– jo, ore, mně totiž vůbec nejde o žádné výsledky, výstupy, konce, závěry nebo verdikty.
Pro mě je diskuse hodnotná sama o sobě. Koneckonců samotné téma stačí. Ať si ho pojme nebo nepojme kdo chce jak chce. Proč bys měl bejt "ten zlej"? :)
150:"Nejsi to ty, kdo manipuluje osatní podsouváním určitých termínů? Třeba "kolektivní verdikt." My jsme něco takového chtěli a dělali? Ne. To říkáš ty. "
Já jsem teda ten poslední,kdo by se od Ora nechal manipulovat,ale vycítil jsem to ouplně stejně jako on.
Jen jsem nechtěl být zlej:-)
151:hodnotná diskuse sama o sobě,bez výsledků,výstupů,…?
já bych takovou diskusi ohodnotil jinak.
152:
Já to tak nemám – ke konci, mluvíc o pasiv-agresiv jsem to nevztahovala na tu slečnu, o níž jsem mluvila předtím! Prostě na tohle zajímavé téma někdo kápnul, tak jsem reagovala; co jiného.
Někteří lidé potřebují výsledky, výstupy z diskuse, někteří potřebují diskusi. To je celé.
Proč bychom měli být všichni stejní a mít to nastavené stejně? Někdy tak, někdy jinak, někdo tak, někdo jinak. Tím líp, toho si cením.
Leda kdyby tu někdo vykřikoval nemístné pindy, které nejsou ani diskusí ani výsledkem, toho bych si necenila.
pinda1! pinda2! pinda3!
jenom zkousim jestli dobre chapu, abych si zas nenabeh jako kdyz jsem neco resil.
taky jsem u pasiv agresiv nemyslela tuhle slecnu. Ja treba myslela na moje rodice. ktery umeli cvicit se mnou ale jiz ne s mym muzem. A tak se on dostal do role zleho, necitiliveho, neempatickeho.
Dokonce i ja byla urcitou dobu rozervana. Skakala jsem mezi hodnymi a zlymi. A sla mi z toho hlava kolem :o)) Nakonec jsem si sedla a ani se nehla.
ZAdne kolektivni odsouzeni se nekona. nikolv nase vnitrni reakce jsou dulezite (jak se to uvnitr hybe). Jak se citime. Kdyz dobre, vyrovnane a harmonicky tak to vyzarujeme. Pak muze byt slecna jakakoliv, treba skakat po usich. a u toho lehce kunkat. a my zarime.
třeba ve 103 jsi Liško učinila závěr docela rychlý a razantní.
Možná až moc.
Ono je spousta lidí,kteří upřednostňují(někdy pouze podvědomě)jiné hodnoty,než neustálou sebeobranu a útok.
Z čehož logicky plyne,že v této džungli,které říkáme společnost a kde je individualismus a sebeprosazení tou hlavní hodnotou,dostanou častěji "přes držku".
To neznamená,že jsou slabí!!!!
156:
Jo, vím o té chybě, že někdy se strhnu sama sebou a vyřknu nekompromisní názor (a hned vidím svou matku, když to dělá ona). Ale jak vidíš, po 103 následovalo hned 104. Vím o tom a to mi zatím stačí. Nikomu konkrétnímu to neubližuje a jestli jo, ať se klidně ozve, budu jen ráda.
JInak vlastně nechápu, o čem ad156 mluvíš. Mně se jeví, že právě ten, kdo provádí sebeobranu a útok, je ten, kdo je individualista a sebeprosazovač. A nevím, proč z toho "logicky plyne," asi nevím, co máš na mysli, a proč.
156. lide individualisti (coz ja jsem vsemi deseti) nedostanu v tyto spolecnosti pres drzku kdyz se nebrani a kdyz neutoci. Kdyz proste jdou jako mali mravenecci a prolezou skulinkou co to jde. A kdyz to nejde dal tak se zase otoci a jedou jinudy.
Utocit a branit se vyvolava blbe pocity,pachute. A tomu se i individualista vyhyba (teda podobny jako ja). Pokud to neni hazarder ktereho vnitrni napeti uspokojuje :o))
… jo tak to čtu správně. Ale nevím, proč to teď říkáš. Někdy mám dlouhé vedení; zvlášť při písemné komunikaci mnohé nuance uprchnou a znemožní pochopení.
IndividualismusJo ale pozor na to, co kdo rozumí pod pojmem individualista. Někdo to má za klad, někdo za zápor, někdo za nehodnotitelné atd.
Podobně jako pojem sobectví (jak jsme na to někde nedávno narazili) může znamenat něco úplně jiného pro různé lidi.
157:první odstavec:OK
druhý:šak jo.Tos pochopila správně to moje kostrbaté souvětí.Psal jsem o JINÝCH hodnotách,než sebeobrana a útok.
Takoví lidé jsou prostě v konkurenční nevýhodě a dřív nebo později jim to dá někdo znát.
159:říkám to,aby nedošlo k záměně toho,když je někdo zbabělec,který se má strach bránit s tím,když se někdo bránit neumí,nemůže,nebo nechce.
To prostě automaticky neznamená,že je slabý.
Ještě takovej příklad.
Každý máme své idoly,vzory.
Ten pán,který je mojím a kterého považuju za prototyp síly sám o sobě prohlásil,že ještě někdy kolem 18 let byl jako zajíc,který ve strachu prchal před lidma a do kterýho si každej mohl beztrestně kopnout.
Přitom právě on je pro mne ukázkovým příkladem bojovníka.
Jenže on prostě bojoval na jiné frontě.
Individualista je pro me takovy divny pavouk. Ktery neni moc kolektivni. protoze si vetsinou veci dela podle sveho. ani kolektivni hry neumi hrat.
164:kolektivní hry
myslíš ratko třeba "vadí-nevadí"?:-0
Saule,
jojo. Ale jak může jít ad161 o konkurenční nevýhodu, když si dvě odlišné skupiny nekonkurují? Ale to se přesouvám někam do teorií… mohou si asi konkurovat využitím prostoru nebo finančních prostředků třeba, hm.
163:
Je pravda, že mluvit o "silných a slabých" je dost zavádějící a často úplně nerelevantní.
Tu konkurencni nevyhodu jsem pochopila.
REkneme ze existuje jen jeden zajezd (pracovní místo, stipendium) a x zajemcu, kterí by meli zajem.
Pak nastupuje ta konkurencni vyhoda/nevýhoda. Jak ziskat tohle misto (stipendium, vec). pro sebe nebo pro nekoho jineho.
Vyhodu ma jendoznacne ten, ktery ma empaticke schopnosti a je schopen vnimat metodiku vyberu. Je schopen se identifikovat s vyberem a stat se tim co je hledano.
Co to je? Tohle chovaní?
167:
Ne, já se nemusím stát tím, co je hledáno. Já zůstávám sebou – a když to nebylo hledáno, dobře tak, že mě nevezmou – přece bych nechtěla pracovat v roli, která mi nesedí a nesedí mým kolegům!
Nemusím se přetvařovat a něčím se stát; můžu tím být, tím, čím jsem.
KOlektivni hra znamena, ze jsem schopna a zpusobila prijmout a respektovat pravidla kolektivni hry. Tudiz se phybuji porad uvnitr nejakeho dohodnuteho mustru.
Tohle jde uplne mimo moje moznosti. Zde jsem neschopna. nedokazu dodrzet pravidla. I kdyz se snazim. Furt neco pokazim.
… nojo, ale tady jsme se původně bavili, kdo nás štve a co za tím (našeho, ne jeho) asi je …
jasne Lisko. proto je tam ten otaznik,
co to je?! nemusis se pretvarovat. clovek ktery dokaze odhadnout potreby toho druheho (nebo jen potreby dane situace) je ve vyhode. V konkurencni vyhode. Nemusi se pretvarovat. STaci kdyz vi predem, co ten druhy chce. co potrebuje.
Kdyz mu to nevyhovuje tak muze jit domu. Ale kdyz mu to vyhovuje tak ….plati ta konkurencni vyhoda.
169:
A zrovna slovo "pravidla" štve mě (jak už jsem u ratky psala, byla za to kýmsi jinde na jeho blogu pranýřována a vše bylo pak naštěstí pro něj smazáno) … Proto žádná pravidla předem nestanovuju.
já to taky v kolektivních hrách dotáhl akorát k tomu "vadí-nevadí":-)))
V životě jsem neviděl fotbalovej nebo hokejovej zápas až do konce a absolutně nechápu o co tam těm debilům jde.
Jak někdo může vynakládat energii,aby měl cosi kulatýho,co mu ti ostatní chtějí neustále sebrat.Fakt nevím:
urcite je to Lisko i o te empatii. Kdyz citim ze toho druheho necim stvu, tak prestanu nastavovat treci plochy. Zešednu. Jakobych nebyla. A umožním druhemu aby si to zkusil tak jak chce on. At si to odzkousi jake to je (to co on chce) Fakticky mu nabidnu moznost jeho varianty ale jsem porad pritomna. (porad ta ma varianta existuje jako moznost)
Saule, vidis to. Ackoliv vubec nerozumim kolektivnim sportum, muj muz je nadseny divak :o)) A me je to jedno ze se diva. Kdyz ho to bavi… Zešednu vetsinou kdyz je fotbal, ale kdyz si nasadim barvy tak i ten fotbal obetuje :o))))
173:
A hele, odsudek!
Já zas nehovím volejbalu. Fotbal mě baví i hrát i na něj koukat. Je to příběh, drama nebo nezáživné pachtění, jak kdy, navíc v přímém přenosu. Gradace, no prostě podobně jako divadelní hra, jenže na tělesné úrovni. Netřeba hledat ve fotbale duchovno, to je míjení. (O penězích ve sportu se ale teď nebavíme, že ne.)
176:to nebyl odsudek,ale stanovení diagnózy:-)
177:
Diagnózy mě taky neberou :-)
mě taky ne,to je výhoda nás debilů.
Taky se k nim hlásím a jsem hrdý,že jsem to dokázal i bez kolektivních her.
Já zblnul nespocenej.
Prostě na úrovni!!!:-)))
179: :-)
A k tématu:
Když si někdo nadává, tak mě to taky štve. :)
Sebereflexe s nadhledem je pěkná věc, ale spílat si "ošklivými" slovy, to já ne. To se radši poplácám po rameni a sním celou čokoládu za odměnu, že nedělám věci, za které bych si nadávala. Taková já jsem šikovná holčička!
kdyz nekdo zacne o cokolade, tak mne vubec nestve :-)
181:
Hezkyyy.
co choroba? a seminar?
Rýma trvala dva dny a bylo to. Lehce odřený nosík trvá i teď, ale to není choroba.
Seminář bezva – jsem psala pod následujícím článkem.
180:A k tématu:-)
agresivita.
Jsem trochu zavzpomínal…
Díky svému osudu,nebo spíš povaze(což je vlastně totéž)jsem se dostal do kontaktu s lidmi,kteří opravdu agresivní byli.
Byl jsem ve společnostech(ne ve vězení),kde se fysicky,tvrdě a zvířecky bojovalo o hierarchii.
A dostal jsem se do konfliktu i s "alfasamci".
Tam jsem opravdu stál z očí v oči smrti,nebo aspoň vážné fysické újmě.
Ono to vždycky dopadlo dobře a teď vzpomínám proč vlastně.
Stál jsem v očekávání fysického souboje s chlapem o čtvrt metru vyšším a x0 kilo těžším a myslím,že jsem se neshrbil.
Ale taky jsem se logicky nemohl prsit.
Tak jsem se smotal dovnitř,ale současně ho vnímal.
A v té chvíli mi soupeř přestal rozumět,takže jsem pro něj přestal být partnerem.
Oni jsou tihle týpci vlastně ubozí,žízniví upíři,co hledají energii.Když je člověk v panickým strachu,tak taky pouští energii…a oni ji rádi žerou,chutná jim a jsou schopni ho kvůli tomu i mučit.Když se jim naopak postaví,tak je to pro ně výzva,a oni vědí,že se potřebují někam posunout,tak přistoupí na jakoukoliv výzvu.
Je na nich jedna obdivuhodná věc,že jsou ochotni riskovat a nemají strach.Oni ho tedy mají,ale jiný,než my.My nerozumíme jejich a oni pohrdají naším.
No ale v jiných situacích jsem prostě měl jen štěstí.Třeba když mě honila půlka hospody a já byl schovanej za stromem,kolem kterýho proběhli.
Ech,ještě že je to mé mládí pryč:-)
Co se týká té pasivní agresivity.Já s těmito lidmi nemám nejmenší problém.Rozumím jim,neohrožují mne a pokud mám to co žádají,rád dám.Jsou to taky upíři,ale ve mně vyvolávají špatné svědomí,jsou mi připomínkou toho,co jsem někde urval pro sebe a co jim teď chybí a oni to právem žádají zpět.
Re185:
mimochodem-když těm opravdu agresivním hovadům projevíte pochopení a oni poznají,že z nich nemáte strach,tak z nich uděláte své "přátele".
To je něco,co je přesahuje,čemu nerozumí a budou vás proto ctít.
vlastně…ještě jsem k té agresivitě neřekl vše.
S hovady to mám vyřešené,tam mám jasno(což neznamená,že mne nějaké takové někdy nezabije)
S pasivní agresivitou taky.(což neznamená,že někdy nedám víc než můžu a taky mne to nezabije)
Ale jedno tu furt je.
Setkal jsem se a bohužel dost blízce s lidmi,kteří jsou tak nějak latentně agresivní.
Jsou společenšti,úspěšní,jsou inteligentní a co je zvláštní…perfektně se ovládají a jejich agresivita je součást jejich životní strategie.
Co je ovšem pro mne naprosto nepochopitelné,že jsou často schopni velice hluboké sebereflexe.Ta samozřejmě končí u přiznání jejich agresivity,ale je to velmi,velmi matoucí.
To jsou zvláštní lidé o kterých mluví některé mystické texty.
Mám od nich dvě kudly v zádech a pořád tomu vlastně nerozumím.
Ačkoliv jsem natolik irocionální,že věřím,nebo přesněji vím,že je to vyrovnání s ….a tady to nechci rozvádět,tak jejich chování vlastně nemá žádné vysvětlení.
Je to něco iracionálního.
Proto mám nedůvěru k iracionálnímu chování a snažím se ho napodobit.Abych mu porozuměl.
Ech,to jsem zase napsal víc,než jsem chtěl,ale mazat to nebudu.
Třeba to liška pochopí a když ne,její problém:-0
Saule, to je zajimave. Taky jsem agresivni.
Hloubka me vlastni agrese me jako decko desila. nevedela jsem kam s ni. Kdyz jsem ji otocila vuci sobe tak jsem se zabijela, kdyz vuci jinym tak jsem ublizovala. Mohla jsem se akorat vystrelit na mesic :o))
Pritom me lide kolem meli radi. Nechapala jsem proc me maji radi. nechapala jsem ani jak se muze nekdo zamilovat do tak agresivniho bcloveka jak jsem ja. Co je to za vola :o))) Asi nejaky blbec.
Neoo delam si srandu, ono priciny vnitrni agrese nedokazu rozklicit. VYsvetlila jsem si to casem jako prebytek energie. Primo vulkan na ktery je narazena cepice. A on jen tak doutna, odfukuje ale ten nejhlubsi rozmer jeho sily je ukryty uvnitr. A on tu silu nemuze projevit. Protoze o ni nikdo nema zajem. Je zbytecna v tomhle svete. neni treba tahat povozy vlastnim telem, ani behat s kybly vody.
Veskera ta energie je plonkovni, zbytecna. K nicemu.
A tak se v ni clovek placa, je agresivni vuci sobe, vuci jinym a postupne chradne. A pak doroste do urcite faze, kdyz je ty energie tak akorat :o))) Optimalne. A on konecne muze vyrazit mezi lidi. Jako slusny clovek.
"prebytek energie"
ano,tak to taky teď chápu.
Se "slušnýma lidma" bych byl opatrnej,viz 187
taky jsem to tak myslela :o)) Rikas ze ti dva lide zarazili kudlu do zad. Byly to zeny?
Ony to mozna ani nebraly jako kudlu do zad. Proste jsi byl nepotrebny a tak te jen prekrocily a sly dal. Nevsimly si nejakou kudlu v zadech :o)))
Pokazde me to fascinuje. S jakou lehkosti zeny pouzivaji muze. A s jakou lehkosti se jich zbavuji. Nikdy me to neprestane fascinovat.
Ale jedno je jiste.
I ta nejsilnejsi a nejnabrousenejsi zenska zbran jednou otupi. Proste zrezavi :o))
Nemam zabrany. Jsem zvedava. chci vedet. A priznavam, ze od vitezneho pokriku neohrozeneho valecnika jsem se dopracovala az k soucitu. Nejen k muzum. I k sobe. TAky mi nic jineho nezbyva :o)) zejo.
v jednom případě šlo o ženu,v druhém o muže.A právě s tím mužem to pořád nemám jaksi vnitřně vyřešené.
Ale zrovna nedávno se stala zvláštní věc.Zase mi s milým úsměvem hodil kládu pod nohy,ale mě to parodoxně ohromně pomohlo a ušetřilo spoustu problémů.To je delší storry,to nemá cenu rozebírat,ale je to paráda.
Nakonec vlastně vždycky všechno dopadne dobře!!!!
Všechno směřuje k nám,k našemu sebeuvědomění a vnitřnímu prospěchu.
A žádnej blbeček na tom nemůže nikdy nic změnit.
no vidis :o)) nakonec to zadnejs nuz v zadech nebyl. Jenom nedostatek sebeuvedomeni.
194:ještě že jsi nenapsala sebevědomí!!!!!!:-)))
195 neni to nahodou totez??!! Ze sebevedomi je vysledek sebeuvedomeni?
není to výsledek!!!!
Je to vedlejší,klidně by se dalo říct odpadní produkt sebeuvědomění.
Sebevědomí je přijetí sebedůležitosti.A to je špatně.
viz Castaneda:
"Don Juan prohlásil, že vlastní důležitost figuruje ve strategické inventuře bojovníků jako činnost, která spotřebovává největší množství energie, a proto se ji snaží vymýtit."
http://serranomanuel.blogspot.com…
asi se bavime jen o vykladu pojmu. Chce to slovnik :o)) JInak se tezko dohodneme. Sebevedomi, uvedomeni si sam sebe (jsem). jestli jsem dulezity nebo ne neni postatne. Clovek si uvedomi sam sebe. kdoje, coje.
Sebevedomi cloveku nedovoli aby se zhroutil sam do sebe pusobenim nepriznivych okolnosti, tlaku zvenci. Ale samozrejme mu nepomuze zbavit se formy. Pres sebevedomi podle me by mel kazdy hledajici projit. Teprve pak ho muze opustit, ale kdykoliv opet nabyt kdyz je potreba.
Sebevedomi je jeho forma.
Hezky se bavíte, jen se bavte :)
Taky jsem za raného mládí byla velmi agresivní a taky jsem to vyhodnotila jako přebytky energie; když jsem jednou dvě hodiny – během hovoru s ostatními – vší silou kopala do futra, abych tu sílu vybila :-)
Teď už se neperu, už je mi to vzdálené, naopak jsem dost v klidu. Jenže člověk nikdy neví – jestli se semele nějaké donebevolající bezpráví a budu u toho, asi mi ruka vystřelí a zase neohroženě a neuváženě fyzicky napadnu někoho, kdo mě může jednou rukou zabít…
nonic.
Myslím, že tu agresi jsem částečně úspěšně transformovala v jiné věci, částečně se umenšila věkem.
Sebevědomí chápu spíš jako ratka – neznamená vědomí sebedůležitosti, znamená vědomí sebe, soudné, přiměřené a dobré, na kterém se dá stavět cokoli.
Jen jeho extrémní póly dělají neplechu: sebedůležitost sebestředná a snižování sebe. A často chodí kupodivu spolu.
198,199:
vy vlastně udělujete vědomí nějakou funkci.
Tvůrčí funkci.
Jenže vědomí žádnou tvůrčí funkci samo o sobě nemá.Z vědomí nelze dělat nástroj k dosažení čehokoliv.Lze ho pouze odhalovat,objevovat,odosobňovat…
Vědomí spoutané do nějaké formy je už jen jeho stínem.
A to platí i pro sebevědomí,protože to je opravdu jen formou.
a KDO ho bude odhalovat, objevovat, nedejboze ODOSOBNOVAT ?
ODJÁJOVÁNÍ :-))
200 dyt to pisu, sebevedomi dava vedomi formu :o)
Saule, ti dam otazku: Jakym zpusobem si vedomi dokaze uvedomit sama sebe?
203:jo,vždyť tak vzniknul vesmír.
Absolutno,Vědomí se sebeuvědomilo….a bác,bylo to…forma…,galaxie,planety,zvířata,lidi,bozi…:-00)
204:Nevím.
u toho prvotního stvoření muselo dojít k nějakému porušení rovnováhy.
Jen tak se mohlo absolutno sebeuvědomit.
204:pokud je pro nás Bůh představitelem harmonie,klidu…potom by tvůrcem vesmíru musel být Satan.
Satan napomáhá lidem sebeuvědomění a nabádá je,že mají stenou moc jako Bůh.
Jenže oni nemají
"Připustíme-li, že vesmír je svébytným organismem, vyzbrojeným psychickými faktory, pak vznik stvoření můžeme hledat v sebeuvědomění vesmíru."
http://www.jitrnizeme.cz…07050205
206. vidim to tak ze se musi oddelit. Jinak se nedokaze uvedomit. A to je to sebeuvedomeni neboli sebevedomi:o))
V malem i ve velkem uplne stejne.
S tou 207 souhlasim. Vzdycky jsem si to takhle predstavovala. To dovnitr dostredive k nule jako buh, to ven jako odstredivy pohyb satan.
Saule, hledej v sobe. V sobe mas ty odpovedi.
210:
neraď!! :-0000)))))
ja jen ze furt odkazujes na nejake chytroliny. Ti jsou kolikrat tak zblbli a poblazneni, ze bych jim neverila nos mezi ocima :o))
Nutno se ridit vlastnim srdcem. Naslouchat mu. A porovnavat s tim co je kolem.
Jakmile clovek moc cte a moc posloucha jine tak mu v hlave vyrostou paraziti.
to neni samozrejme rada, jen konstatovani ze odkaz si neprectu. proste nemam cas a zajima me spise okamzita reakce. ziva
212-chytrolíni:-0:
přečti si komentáře pod článkem v odkazu.
A víš že znám pár lidí,kteří se řídí jen tím srdcem a jsou uplně mimo mísu a těma parazitama naprosto ovládnutí?
Kdepak,všechno k čemu dojdeme je potřeba pečlivě analyzovat a srovnávat se zkušeností jiných.
kurna, musm beze. ja netvrdim ze se ms JEN tim srdcem ridit. Rozum patri k mym silnym strankam. Presto si ho nenecham zalepit kdejakym moudrem. aby zblbl. spise ho necham aby si na to prisel sam. a pak to jen srovnavam.
Saule, ja si ten odkaz prectu. ale pozdeji. ted nevim kde mi hlava stoji a mezi tim pisu co me napadne. coz neni zrovna ideelani stav.
Ty brďo, teď jsem si všimla, že se tady ještě povídá. Pěkný počet komentářů, jen co je pravda. A skoro žádný blbosti. :-)
Napadlo mě k tomu ještě tohle:
Agrese je úplně normální reakce, když neumím řešit problém jinak. Proto jsou děti často vzteklé (nebop naopak plačtivé), protože nemají tolik zkušeností, cítí se ohroženi kdekým a kdečím. Když už si člověk ledacos vyzkoušel, agrese mizí, protože ví, že to zvládne.
Někdy (často) vzrůstá agrese u starších lidí. Cítí se najednou slabí, bezmocní, ohrožení. Koho ještě neodstrčil neurvalý stařeček nebo stařenka, ať se přihlásí …. nebo přizná, že nejezdí veřejnou dopravou. :-)
Ad článek tedy: Osoba je divná a nečitelná, trochu s lidmi manipuluje, je tedy ohrožující, proto agrese.
Sebevědomí: Hlásím se k těm, co tu dali do roviny sebevědomí a sebeuvědomění. Sebevědomí = sebe vědomí, uvědomování si sebe sama. Kdo jsem, kam jdu, jakou mám cenu…… Končí (dle mne, nikomu nevnucuji) tím opravdu jednoduchým a zároveň hlubokým JSEM. Tedy uvědoměním si pouhého Bytí, že pouze jsem jeho součástí, tedy jsem v souladu se vším a s každým. Nic mě neohrožuje, tedy nemohu bý agresivní, ale ani se nekrčím koutku ……. prostě stav, kde jakákoli dominance a submise, útok či útěk se rozplývají jako nepořebné. Cílový stav.
Než tohoto stavu dosáhneme, musíme se ještě hodně učit, hodně učit. :-) Zvládat situace a lidi, které zatím nezvládáme. Proč si nepřiznat, že tomu tak je? Je, no. Tuhle a tamhle něco nezvládám dokonale, no a co? Učím se.
Nepravé sebevědomí se projevuje dominancí, agresí (ať už pasivní či aktivní), submisí ….. a prostě tím vším, co nás odděluje ještě od onoho souladu se vším a s každým, od toho prostého JSEM. A v podtextu, ve jmenovateli všech těchto překážek, oddělovačů je jediné: STRACH.
Strach i třeba jen v tak skryté a zašifrované podobě, jakou je pocit divnosti. Ten člověk reguje jinak, než očekávám, jeho reakce, myšlenky, záměry nejsou pro mě čitelné, proto reaguji tou vnitřní agresí, jakkoli mírnou (ten člověk mě prostě něčím štve).
Samozřejmě se tady už o tom mluvilo, jen jsem si to tady a teď formulovala tak nějak po svém, kdyby se to někdy na něco někomu hodilo. :-) A momentálně jsem v souladu s těmi všemi komentáři i se sebou a celkem nic mě neštve, což považuji za pozitivní jev a uspokojena sebou sama i okolím jdu spát. :-)
Výborně.
co to jeco to je kravina
[219]
Co to je Klára a co to je kravina, to nevim.