JAK SE VÁM LÍBÍ?
Moc pěkné gesto mých tří (švarných mladých vysokých věčněstudujících) bratranců bylo, když dali postupně k dispozici na talíř klobásky, které jim byla právě darovala moje máma, jejich teta. I když jídla i pití bylo až dost. A od mojí tety, jejich mámy, zas bylo krásné, že upekla dort a jedli jsme ho na talířích s růžičkama. Všechny talíře s růžičkama mám moc ráda. Hlavně kameninové, polévkové. A taková klobáska na dezertním talířku s růžičkou, ta obzvlášť lahodí mé chuti i mému zalíbení pro kontrast.
Toho dne jsem měla na sobě máminy kanafasové šaty z mládí (jejího). Na počest toho, že slavila narozeniny. Prvně jsem ty její šaty oblékla v jedenácti letech, taky na návštěvě u strejdy a jeho rodiny. Tenkrát jsem měla nový foťák – ruskou Smenu. A můj druhý bratranec si počkal na moment, kdy jsem se převlékala (abych s nimi třemi mohla pohodlně přelézat branku), a řekl pro mě úlevnou větu, což jsem – obnažená stydlivka – nečekala: "Jé, ty máš malý prsa!" Letos jsem ty šaty oblékla zas (a stále jsou mi velké přes prsa 75B) a zas měla nový foťák. Tím jeden z mých bratranců (který?) zachytil, jak si se zalíbením překresluji do svého zápisníku čínský uzel.
V těch svých gestech vidím něco typicky liščího, takové zaujetí něčím a potěšení z toho vehnané do rukou. I na jiných fotkách, kde si zrovna kreslím, je to poznat. A musím se při pohledu na ně smát. Připadám si legračně, jako v grotesce. Jako prvňáček, co drží s velkým soustředěním tužku a se špičkou jazyka vyplazenou ryje do písanky, nad kterou sklání nos:
Koukám, že jsem pořád stejná!
A furt jsem pravák. Narozdíl od nejstaršího bratrance, co je o tři roky mladší než já. Možná i ten třetí bratranec je levák. Ten druhý asi ne. Budu je muset lépe prozkoumat. Stojí za to.
tlačenkaupřímně řečeno nelíbí, protože jsem vegetarián…
a odpověď na tvůj komentář jsem ti dal u sebe
To hnědý bych nepoznala, marně jsem na to koukala několik minut. Ale jako téměř vegetarián snad to ani poznat nemůžu. :-). Růžičky můžu. Mám celý kompletní servis – po babičce a používala jsem jej sedmnáct let. Teď jsem si řekla, že to chce změnu a mám čiré sklo, růžičky odpočívají zabaleny v krabicích.
Musím říct, že máš obdivuhodně tvarovanou postavu a ta se mi fakt líbí. Bohužel nejsem krásný, inteligentní, vzdělaný, bohatý, šlechetný a navíc svobodný muž.
Nejsem vegetarián, ale nepoznala jsem to taky. :-)
ja jsem to poznal. Klobasky nakrajene na kolecka, to je moje. Nejlepsi jsou cabajky :-)
Vy jste vymysleli hádanku "Co je na talířku?", ačkoliv odpověď je hned v první kostrbaté větě! To je teda sranda. Skvělý způsob, jak mít stále co objevovat :-))
[2]
Vždyž na těch fotkách nic z mé postavy není vidět – a co je tušeno, je překryto zvarhanělými šaty v místě prsních záševků. A pod nimi je triko a kalhoty a nohy nevidno.
Ale i Arabové prý hned poznají, co se skrývá pod burkou :)
je to vakcína proti vzteklině!!!:-0
6:
A co??
Já tady o gestech a přijde takovéhle gesto!
Liško,co vlastně děláš?
Že ty jsi učitelka????:-)))
[8]
To teda nejsem. Ne že bych neměla praxi v několika pedagogických odvětvích, ale učitelka nejsem – pamatuju si dobře některé šikanářské týpky ze školy nebo věčně+ ukecané úči. Pravda je, že víc jsem za dob školní docházky šikanovala já učitele, než oni mne :-)
aha,tak sorry,to byla jen taková asociace.
Ale to jsem chytl od ratky,je na někoho přenášet:-))
Fakt hnusný:-(((00
jj, v gestech jsi pořád stejná a je bezvadný se na ty fotky dívat a srovnávat.
Halo? Saule???
LIsko, uplne stejnou fotku na chodniku mam taky. TAtinek me vodil po soutezich kresby na chodnik :o)
Klobásu jsem poznal hned, ten talíř vypadá docela staře, jestli se totiž nepletu… Tvoje fotky jsou senza; připomněly mi včerejší četbu Chasidských vyprávění (Martin Buber):
"Co bylo pro rabiho nejdůležitější?"
"To, co zrovna dělal."
Jen si to liščí zaujetí drž, Viky! Sovětskou Smenu jsem vytáhl z komory minulý týden, hrál si s expozimetrem (pět obrázků) a potěšeně si naprázdno cvakal její spouští.
Zaujetí je fajn, nicméně tak nějak normálka, spíš tam vidíš víc než jiní, tím, že si vybavuješ, co u toho cítíš. Akorát promiň :-), v dětství tě zřejmě nenaučili dobře držet tužku (palec kříží ukazováček, to se mi zdá dost nešikovné, ale když ti to funguje a ještě s tím maluješ tak hezké obrázky, nic proti) . Nebo jsi taková individualita, že ses to naučila sama a nikdo ti do toho nepovídal, když jsi psala hezky.
Znám člověka, který drží tužku jako Liška; a jedna spolužačka, skvělá kreslířka, drží tužku tak, že jí vykukuje mezi prostředníčkem a malíčkem. Každý máme systém…
Můj starší syn například jedním typem otvíráku na konzervy otvírá konzervy tupou stranou. Prý se mu tak líp drží.
Posílá mě dycky pryč, abych to neviděla a netvářila se. Tak jdu a přijdu, až má otevřeno. :-)
mně se zdá,že ta tužka je i okousaná:-)))
[14] Jo, držím palec na tužce divně, mám ho asi relativně dlouhý a pohyblivý, v porovnání s ostatními prsty. P5ekr7v8 je, jinak se nevejde. – hned jsem si říkala, že si toho někdo všimne :)
Moje máma radši nevidí, jak držím vidličku. Přesně si pamatuju, jak nám ve školce řekli větu: "Vidlička se drží stejně jako lžíce, ale v levé ruce." A od té doby ji tak držím, co se dá dělat. Matčina příkazu "Lokty k tělu! Neválej se po stole!" jsem uposlechla též, ale "Nehrb se!" zůstalo nevyslyšeno. Asi natruc :)
Co mi u stolu zas říkal táta: "Kdo bude první – kdo bude král? A kdo dojí poslední – kdo bude žebrák?" Snažila jsem se vyhrát, no. Být šikovná holčička :)
A tak hrozně rychle jím. Důvod odhalila až moje kamarádka Ferda, když se mne jednou (bylo mi kolem dvaceti) zeptala: "A koušeš to?" Ne. Malé měkké věci netřeba. Připadá mi, že žvýkání zdržuje. Když ho odfláknu, stihnu sníst třikrát víc jídla než ostatní za stejnou chvíli – a to je evoluční výhoda, ne? (dokud nemám žaludeční vředy)…
No nepraštili byste ty dospělé?
[17] A tužky nekoušu vůbec. Nepoživatelné a neživé věci prostě nestrkám do huby.
k držení tužky:
dost reju. Protože když (už konečně taky jednou) něco dělám, tak se zaujetím.
Píšu poměrně rychle a dost čitelně – vždycky si ode mne spolužáci půjčovali poznámky (když je sami nestíhali psát), i na státnice.
Nevýhoda toho je, že bohužel nejsem schopná pochopit poznámky jiných lidí – musím mít "ty svoje."
Rytí je dobré. Máš dost vitální energie. Koukla jsem se znovu na tvé písmo v článku o Zoe. Prosím tě, Liško, kdy tys pobrala depresi? Dyk ty jsi naprosto stabilní pozitivní osoba s vekým množstvím energie a zdravého rozumu. Možná, že sis to vychutnala se vší důkladností sobě vlastní, ale po známkách nějaké choroby či náchylnosti k ní ani památka. Myslím, že šlo skutečně o osobní životní sebezpytnou transformační lekci nikoli o skutečnou chorobu, patologický jev.
Jako první mi v asociacích vyjel vytržený zub. A ona to klobása :-) A při pohledu na další fotky jsem si vzpomněl na svou neteř. Pořád jsem jí nadával, "jak to drží tu tužku" a "proč píše tak pomalu". Rozbila mi "za to" hlavu cihlou. Když jsme si malovali na silnici – vypadala přesně jako ty na poslední fotce. Už nevím, co kreslila, jen si matně vybavuju, jak tahá cihlově červené čáry a já k ní jdu, samozřejmě abych to zkritizoval – jdu se svou křídou dolů do pokleku, zatímco ona s cihlou rázně nahoru, aby odvrátila mé dopředu odhadnuté blbé kecy… a pak už jen hvězdičky, už nevím kolik.
Od té doby píšu levou a zásadně nekritizuju tvořící ženy.
ad 21: :-))) Nádherný a pěkně vypointovaný příběh. :-)
Jak si to tak čtu,v podstatě jsi Liško dokonalá.
Ehm…hele,vidí to tak třeba i tvůj bývalý manžel od kterýho jsi utekla s jiným chlapem????
Ono někdy není na škodu se na tu dokonalost optat:-)
Ale to klidně vymaž,já jsem tady jen tak….zmínil jsem tě u Kojota,takže v rámci jakési korektnosti sem na to dávám odkaz.
http://kojot.name…3-anhedonie.php
ad23:Tak to bylo asi silný kafe,ale….
v návaznosti na tvůj minulý článek to tak prostě cítím.
Manželství bylo ve všech kulturách posvátný a magický svazek.Pokud nám něco posvátného nevyhovuje,tak z toho můžeme vystoupit,to není problém.
Jenže…se stejnou vážností,s jakou jsme do toho vstupovali!
A liško,jestli tě přestalo bavit manželství protože jsi zjistila,že tvůj partner je slabší než ty,tak sorry…to dřív nebo později zjistí každá ženská!Tak to prostě je.
a….na partnerovi,který vystoupí ze svazku je kletba.Toho druhého partnera.Pokud si to ti dva nevyříkají,tak nenajdou další uspokojivý vztah.
Proto to sem píšu,sorry tvrdě,ale je to tak.
Na té poslední fotce ti to stejně sluší nejvíc-tam jsi ještě taková …"akční":-)))
[21] Jirko, zub? Mně u "zub" naskočí tohle: http://fismeister.eu…bo-petka.php (Viky, promiň, že si tu dělám reklamu.)
[18](rodice) Lisko, videlas Revolutionay road/Nouzovy vychod ? jestli ne, zkus to. je tam fakt hodne veci.
Saule, manželství je posvátné jen v těch kulturách, které si to tak zavedly. Ve kterých manželství existuje. Dtto, ve kterých manželství potřebuje jejich (těch kultur) šéfovstvo. :-)
Ale jinak – souhlasím.
Až na to, že je slabší a slabší. Že totéž u dvou různých jest různé.
A že záleží na spoustě věcí, vůbec ne jen mých, jestli slabší v něčem znamená být slabší celkově.
Saule,
to tady teda píšeš "pěkný" věci, o kletbách a tak. Nastolené téma byla gesta; z něj se sice dá odplout leckam, ale pokud možno plynule. Skoky k pitominám typu, že někdo je dokonalý (a dokonce já) nebo prokletý (a dokonce já) si praktikuj, až budeš mluvit o sobě na svém území.
A upozorňuju, že nesnáším podsouvání něčeho (mně); například že můj partner byl "slabší" – nechápu, co je to za nesmysl, i kdybys ho znal! – nebo formulace "utekla s jiným chlapem," která nevystihuje vůbec situaci (kterou navíc neznáš). Pozici kazatele si nech na jiná místa a pozici kazatele o tom, u čeho jsi nebyl, si nech už vůbec.
Jak víš, s jakou vážností kdo vstupuje do čeho? Znáš každou interní dohodu zúčastněných? Znáš prd. Tak s tím neotravuj, protože pokud se tím hodlám zaobírat, tak ve chvíli, kdy chci já nebo kdy mě k tomu někdo inspiruje. A ty tvoje řeči mi inspirující nepřipadají. Zvlášť ne to podání.
ore [28]
dopadu rodičů na moje chování se spíš už leda usmívám.
Až mi někdy někdo ten film ukáže, tak se na něj kouknu – jinak technicky těžko.
Lenko [20],
k depresi mám daleko, to jo; z toho vyplývá, že dlouhým šokujícím stresem se může vyčerpat kterýkoli veselý optimista, radostně a bujaře poskakující dosavadním životem. – Pokud je nezralý. Deprese ho drastickým způsobem o kousek pošoupne.
28. napadlo me ze ja u stolu vzdycky mela nohy vylozene patama na zidli. sedela jsem na bobku. nebo jednu nahore a druhou pod zadkem.dodnes mam problem kdyz mi nohy visi ze zidle. strkam si je pod zadek dodnes.
tatinek se moc zlobil. jenze doma jsem byla panem ja. a ja si mohla dat nohu i za krk. tatinek nemel vubec sanci. mohl me zahnat od stolu pryc. to bylo moje vitezsti protoze jsem stejne jist nechtela.
taky me nechaval sedet u stolu dlouho predlouho. a nutil jist odporne blafy. a ja si strkala tu nohu malem za krk a setrvavala v nehybne pozici i hodinu.
… to je moje zkušenost;
samozřejmě to netvrdím o všech lidech a všech depresích – to snad nemusím dodávat!
33:
ratko, matně si vybavuju, že o tom způsobu sezení jsi už před lety (hoho!) psala! Nohy na téže židli jako zadek, to musíš být děsně ohebná! Skrčenou nohu bych si přeseděla hned, natož dvě.
… no sláva, ratka nstolila původní téma! Kdo by to byl do tebe, ratko, řekl :-)))
No vidiš, Saule jeden,
teď mě otravuje tvoje [25] – vzhledem k tomu, že manžel je teď již podruhé ženat a má dítě, doufám, že tvůj názor na poznamenání nebo prokletí se zakládá jen na některých vybraných případech a není podložen :-)
topic offtopic … ale prdlajs kletba, někdy je to naopak požehnání – pro oba (po vyrovnání hladin)…
38 bo,
to je rozhodně můj případ. To jsemm potřebovala slyšet :-)
38 – Ano. A dokonce bych řekla, že některý "přetažený" vztahy z pocitu, že rozejít se je kletebné, jsou víc na škodu, než kdyby se ti dva rozešli včas.
Radko, já tak sedávám dodnes!!
40 a 33:
Vida, máme tu krásnou kliku sedopatných! Jak sedíte v restauraci?
Jak v které. :-))
Miluju čajovny, nejen kvůli čaji. Samozřejmě že ty, kde senedá sedět na zemi, jsou mi zklamáním. :-)
v restauraci to delam tak ze nohu si strkam po zadek nenapadne tj. nikoliv s kolenem u brady nybrz s kolenem na zidli
takze kletba Saule jo ?
ja se celkem drzim se s tebou nepostekat pri kazdy prilezitosti, ale tohle si zas jednou neodpustim :-)
co je to kletba? kdyz k tomu nepristoupim tak jak se asi ceka, tedy ignorovat to jako nesmysl z pohadek, ze…
kdyz k tomu pristoupim zvedave…
tak podle mne by kletba byla v podstate prani. prani neceho oskliveho. a je otazkou jakou silu muze to prani mit.
no, takovou, jak silne dokaze ten, kdo to vyslovi, svou mysl pouzit.
nastesti lidi kteri by byli tak hloupe nestastni ze by partnera hnevive prokleli jsou zaroven dokonale chyceni v emocich coz znamena ze svou mysl nezvladaji.
timpadem je vysoce nepravdepodobne ze by jejich prani mohlo mit nejakou silu.
ale pokud to chces brat nejak "po svem" a bat se toho vseobecne, jak je libo.
taky jsem nad tou kletbou premyslela. A chapu to jako nenavist ukrivdeneho partnera. Pak zalezi na skutecne asi na sile nenavisti a samozrejme na vnitrni ochrane nenavideneho partnera. Ten muze nenavist i nechtene odrazit (pokud je dobre chraneny) a vratit tomu kdo nenavidi.
jo jo jo, ale.
citit silnou nenavist. ok.
rikat osklivy veci, ktery kdyz druhej, citlivej clovek slysi, bere si je osobne, tak se jima citi zranovanej, ok.
delat hruby veci, bejt fyzicky agresivni, druhej je zranenej fyzicky, ok.
deje se to, ale nemyslel jsem to.
ja mel na mysli neco jinyho. mel jsem na mysli silu mysli, vule, myslenek, jak chcete.
proste schopnost opravdu nekoho energeticky zasahnout bez toho aby clovek neco rekl nebo fyzicky udelal, a tomu druhemu bylo zle.
MMAMM vypada jako hezka ochranna rosada :-)
vztah muze a zeny muze mit ruzne podoby. Kdyz to vezmu z pozice magickeho a svateho zavazku, tak tento magicky a svaty zavazek museli nejdriv uzavrit. Dokud ho neuzavreli tak neni co rozdelovat.
A magicky svazek uzaviraji DVA lide, kteri si uvnitr davaji slib ze zustanou spolu navzdy. Dokud je smrt nerozdeli. Tohle je pro me magicky svazek. Davaji si ho oba, jeden druhemu. a dodrzi ho.
To ze nekdo uzavre snatek nebo zije na hromadce neznamena vubec nic. Ja se treba rozhodnu, ze s mym muzem zustanu. A dodrzim to. A on se rozhodne taky, ze se mnou zustane a dodrzi to. Pak to takhle proste zustane navzdy. Do smrti. Zde pak neni zadne jine reseni. Treba rozvod. Tohle tema neni na poradu dne. Na poradu dne je jak si usporadat zivot aby vyhovoval obema. Kolik svobody jeden druhemu je schopen poskytnout.
V momente kdy se oba rozhodnou ze spolu zustanou tak se podle me vztah stava posvatnym a magickym. Protoze ani jeden z nej nechce uniknout.
46. Ore. ale to je ONO. Nekoho nenavidis a treba ani o tom nevis. Mluvis sladkou reci,jakoze mu nosis modre z nebe a uvnitr te rozezira hydra nenavisti. TAhle se rozliza po cele rodine i na partnera. A rodina je prokleta. nic se nedari.
jo jo jo, ale :-)
je to ta sama energie, v tom jsme zajedno.
lisime se uz jenom malicko. ty nazyvas prokletim to ceho je schopen kazdy, tedy za dlouhou casovou dobu zpusobit pozvolne vcelku neprilis nebezpecne dusledky, protoze druha strana je vybavena podobne a tedy v principu obranyschopna.
a ja nazyvam prokletim to ceho je schopna specialne cvicena mysl, tedy zpusobit tohotez mnohem vic a rychlejc.
a vedome, s umyslem, bych malem zapomnel.
ale v principu je to totez.
a sliby jsou taky moooc dobry tema! :-) uz mi neco bezi v makovici :-)
a jeste neco k tomu "svatemu a magickemu svazku". Ja treba na nej verim. Protoze se stane ze jednou se nedari jednomu a pak druhemu partnerovi. Ten kdo vidi svuj realny zivot jako jeden uzavreny cyklus tak vi, ze i sexualni zadostivost postupne ochabuje a prijdou doby kdy uz jeho eroticke touhy ho nehoni a ze je rad, kdyz vedle nej lezi duverna osoba na kteru se muze 100% spolehnout. a kteru dokonale zna.
tohle se vyviji postupne jen tak, ze ti dva lide spolecne projdou postupne vsemi nastrahami zivota aniz by skoumali zda jim vyhovuje tohle nebo tamto, ze stoji jeden vedle druheho za jakychkoliv okolnosti. jako muz a zena. ty role si postupne nekolikrat prohodi. muz se stejne postupne stava zenou a zena se postupne premenuje v muze a az jim je pres sedesat tak prakticky nepoznate kery je kereho pohlavi. Stavaji se jednou bytosti. Takhle si predstavuji magicky svazek. Z dvou se stane postupne jeden. energeticky.
Tohle spolecne ziti nebrani zadnemu z nich aby vedl intenzivni samostatny vnejsi zivot. Ale jejich energie jsou spolecne. Nekradou si je vzajemne a nevynaseji ven. Nybrz je sdileji.
paradne pusobivej filmik, pohadka, ok, mozna :-) ale vyjimecne silna.
http://www.sms.cz…drag_me_to_hell
mela jsem delsi diskusi u saula o certech a pekle :o)) ze na nej neverim. ze verim pouze na nevedomost a lpeni. Pokud je nevedomost a lpeni certem tak budiz.
presne se toho dotykas co mi lita hlavou.
slib. slib jako neco co clovek v sobe zasel, v na zacatku jenom malym chapani, spus tuseni :-) ze je to dobry, a ono se casem ukaze, ze je.
jasne, dnes sejes (lpeni). Sklizis to co bylo (karmu)
lpeni mi sem nesedi. slibem seju urcitej princip, rekneme princip neutikani od problemu, to mi docela sedi
sedi. protoze to lpeni (uchopovani) muze byt i pozitivni. muzes sadit pozitivni plody. uchopujes protoze neco chces. zameris pozornost a tim zasejes. ta rostlina vyroste posleze a vstoupi ti do cesty jako kamma. jedno s druhym jsou propojene pres minulost pritomnost a zasahuji do budoucnosti.
ja bych klidne zfleku mohla vykladat darmu, ceeeece :o)) jeste stesti ze nemam komu.
otvira se to pred ocima jako nekonecne pestra krajina, kteru si sami vytvarime. to je pak ta zodpovednost. kdyz vime ze to co si udelame to mame.
ja nemam rad nabozenstvi, nemam rad nuceni systemem do neceho co nechapu a prichazeni tim o svobodu ze ja sam si to vyberu pokud budu chtit nebo nevyberu pokud nebudu…
…jenze ono je to s dospelyma dost jako s detma.
spousta by jich jedla jenom sladkosti a hamburgery.
takze sorry, ale slava pokud nekde este nekdo da na "svatost manzelskou". pro lidi co by si to nevybrali, nechapou co je za tim, nechapou kam by se vritili bez toho, je par jasnejch pokynu "shury" zlatejch. sorry.
57 bych se toho zas tak nebal. mas tolik zkusenosti a tolik rozlusteni ze by se urcite naslo par lidi pro ktery by porovnani toho co resej s tim jaks to poresila ty bylo inspirativni.
vis co. "buddha se narodil…", tak s tim bych te vypiskal i ja :-), a to mam pro tyhle pohadky velkou slabost!
tak on se nenarodil? Jeho prines cap :o)) jeziska prines zase duch svaty.
pohadky jsou jen pohadky. clovek by je mel jako pohadky brat a bavit se nimi.
vsechno zvenci je pohadka a kolem je spousta ochotnych vypravecu :-)
a budha at se pro mne za mne klidne narodil, lepsi nez duch svaty.
62. vsecko jsou legendy… a myty
pro někoho víry.
jasne, věčne pravdy
mne se i to slovo pravda nejak prestava libit.
nefunguje. pulka lidi z nej udela viru a druha pulka ho ignoruje, chtej vlastni zkusenost
dyt proto to pisu. pravda je prece to cemu zrovna veris.
no a tu tvou 67 ja radsi reknu svymi slovy ze pravda neexistuje, ze je to iluze.
jakoze opousteni lpeni na pravdach :-)
ore, to jse sice obecne spravne. ale vsimni si kolik lidi se do krve hada nebo dokonce bojuje kvuli sve pravde.
kdyby uverili ze je to jen iluze tak by bylo zbytecne bojovat, nicit a zabijet ve jmenu sve pravdy. jenze …
spousta lidi rekne, zivot cloveka je posvatny, zivot zivrete je posvatny. co pak? je to jen iluze? je iluzi ze se nemame vzajene zabijet nebo je to pravda? nebo je to jen obycejna dohoda v ramci pohodlneho zivota a klidu zbrani.
ja na pravdach nelpim :o)) teda asi teoreticky ne :o))) ale prakticky budu bojovat o svuj zivot i o zivot svych deti do posledniho dechu. i kdyz vim teoreticky ze je to jen iluze.
A to je prave ten rozpor. ta schiza. ze voda tece a chleba se ji.
k 1. odstavci: vidim
2. spis nez uverili bych pouzil prozili
3. to uz mi prijde mimo, v tom uz citim zas nejakej obecnej prikaz, i kdyz vypada "sladce a spravne".
pokud by mel byt posvatny zivot toho kdo ma v ruce zbran, uz s ni v predchozi minute strelil tri lidi a na dalsi lidi miri a macka spoust, tak sorry ale v tom pripade mu to policisti ve jmenu svatosti jeho zivota maj umoznit nebo co?
misto aby ho zneskodnili ?
slovni seskupeni "zivot je posvatny" chapu hlavne jako ochranny pro lidi kteri uvazuji o sebevrazde.
kouknul bych se odkud ty pojmy mame. ze jsou dedictvim po krestanstvi. pak zacne trochu vic do sebe zapadat to, ze jsou dobry pro lidi co si tak trochu nevi rady, je to pro ne tezky stat uplne sami a jsou vdecny za nejakou osu,
a taky ze ty pojmy maji trochu prichut manipulace s cilem "pro dobro systemu, spolecnosti"
nojo, me to napadlo v souvislosti s potraty a celkove se svobodou rozhodovat o svem zivote. jehovisti rozhoduji takhle o zivote svych deti. fanatici a emocionalne vysinuti jsou presvedceni ze je spravne zabit jejich nepratele nebo cleny rodiny . priznivci oko za oko (scvalovaci trestu smrti) jsou presvedceni ze je spravne zabit jako trest.
a jiz je "posvatnost" zivota velice pocuchana. A ukazuje se ze je to obycejna dohoda. konsenzus. lidi se dohodli protoze je to pro ne takhle vyhodne.
Kdyz se dohoda zhrouti tak se zhrouti cely system a lidi se budou mlatit hlava nehlava (viz zkusenost na balkanu nebo jinde)
TAkze nakonec je to nase inteligence, ktera nam rika ze je vyhodne kdyz se nezabijime a pomahame si.
co tim chci rict. ze ackoliv je pro nas vyhodne se vzajemne nezabijet, jen rozumova dohoda a rovnovaha sil nam to momentalne umoznuje. Jak dojde k anarchii tak se to cele zhrouti do chaosu.
A proto jsem i velky privrzenec soucasneho systemu. Jen at funguje co nejdele a proboha at nepolevuje :o))
kdyz potkam nekoho jak narika, ze mu system ublizuje tak si rikam at to zkusi v lese. Treba mu to v jeskyni pujde lepe. Kdysi to bylo normalni ze lidi vystoupili mimo system a zili si v lese jako poustevnici.
jezisi, to jsem to zase zahnojila. uz lezu do housti
vubec ne. mne se tyhle selhani systemu taky nelibi, ale v porovnani s tim co by bylo bez nich, ze by proste vladla hruba sila, loupezeni a vrazdeni tech co neco vypestovali a vychovali temi co "usoudili" ze jednodussi je si to vzit…
a prave proto ze ty systemy selhavaji mi prijde dobry tomu rozumet. ne proto abych je jenom kritizoval, ale proto abych vedel co se deje az se to zacne dit a mel sanci prezit.
prvni zakony byly "zjeveni" z nebe. Lide vytvrili prvni dohody o vzajemnem nezabijeni a neokradani se. A ten kdo byl silnejsi a mohl by si vzit z titulu sve sily to prijal. Protoze mu to jeho rozum pobral.
protoze se bal ze ho budto zabije blesk nebo stihne trest bohu nebo se bude smazit v pekle. uzitecne, uznavam :-) vytvari to prostor. pro pestovani, chov, vzdelani.
cokoli co vytvari prostor mam za uzitecne.
s prostorem je to stejna symbolika jako se svetlem :-)
ty blaho .. vy jedete … :))
mozna. A mozna jenom pochopil ze je to pro nej vyhodne. nekrast a nezabijet.
vlastne je to prvni naznak "praveho poznani". pochopeni vyhodnosti
no, jenze vyhodnosti je spousta levelu.
mezi kterymi se nepreleza prilis dobrovolne.
mezi kterymi se preleza az pote co clovek dostal ve svym levelu poradne za usi.
hele nekdo krome nas dvou to docet az sem, super :-)
kdepak .. jen jsem přehlédl rozsah textu ;)
:-) jo jo, aspon si nebudu cechrat ego :-)
a stacilo jen kolecko klobasky! jsme uplny perpetum mobile!
Ore :o)) nejlepsi je ze tohle je odpadni produkt v prubehu me prace. Intenzivne neco tvorim. Komplexni system validace prvni serie. Mezitim odfukuju dusevni prebytky.
tak a koncim. konecne jdu domu si odpocinout.
Jojo, jak se do toho dá Radka s Orem, ostatní pod tou palbou umlkají. :-))
ja bych zanotovala i na jine tema :o)
ad 25 – hele ty Saule jeden, to se mi nějako nelíbí..proč hned kletba ? A to si myslím, to samý, že by manželství mělo být něco posvátnýho, tedy přála bych si to, aby to tak bylo..
Nojo, ale říkáš vyříkat, vysvětlit a že jinak…A co když to prostě z tý druhý strany nejde, kdyby ses rozkrájel ani po několika pokusech. Prostě opakovaný nezájem..už to je nepříjemný. A ty se tam dusíš ve vlastní šťávě, až jednou už nemůžeš, pokud chceš zachránit sebe, a taky třeba děti, co tím taky trpí. Potřebují rodiče, co jsou silní, a ne věčně nervózní a bez energie. Jo, je to blbý,..ale myslím si, že zrovna tak, nechce se mi říkat posvátný, ale cennější vztah může člověk prožívat aniž by musel být proto v manželství.
Já jsem pro manřelsví, ale už bych se asi bála, i když.. co já vím…;). Nic..
Omlovám se ratce a orovi, že jsem jim narušila jejich debatu :))
anino 95 :-) dík za jabko – totiž za názor. Né, ratku a ora asi nezastaví nic; ale pořád je naděje, že se několika oblouky či skoky vrátí k původnímu tématu. Kterým bylo evidentně pro všětšinu lidí kolečko klobásy :-))
[66] ore,
jo, to celkem souhlasím: "mne se i to slovo pravda nejak prestava libit.
nefunguje. pulka lidi z nej udela viru a druha pulka ho ignoruje, chtej vlastni zkusenost "
A ještě k systému (když už jste k němu došli):
Vytvářet všeliké systémy je nutné, potřebné, ale ani na chvíli by se nemělo zapomenout, že systém je tu pro nás, pro lidi, pro člověka, neexistuje člověk pro systém, ale systém pro lidi.
Pro zaměstnance, pro matky nebo jakékoli role v tom kterém systému, to je fuk. Jakmile je systém pro systém, papírování víc než činnosti samotné, je to signál, že se nad tím máme pozastavit.
A to papírování může být třeba i nějaké náboženství, obrazně. To "okolo," co začne mít postupně navrch nad člověkem a jeho individualitou, nad lidmi a jejich specifičnostmi. Systém podle mě má moc rád "průměrného člověka." A ten neexistuje. :-)
P.S. internet nám nejde týden a ještě týden asi nepůjde. Sice jsem si napsala doma nový příspěvek, ale tady v té internetové kavárně nemá počítač ďouru na flashdisk …
Jo a já četla všechny komentáře, heč.
ad moje [96], předposlední odstavec:
nechci, aby to vyznělo, že podle mě (některé) náboženství nezohledňuje jinakost jednotlivců; křesťanství ji určitě respektuje- Nový zákon.
Tak hezkou debatu, odcházím zas do bezsíťoví.
LIsko, pod systemem rozumim ani ne tak papirovani jako spise usporadani. VYtvoreni organizovane struktury do ktere jedinec "zapadne" tim ze se vzda casti svych svobod a ziska tim to nejdulezitejsi: ochranu a moznost ösobniho vyvoje.
Hodne lidi by chtelo oboje. nevzdat se svobody a zaroven mit ochranu. Ale to podle me se krizi. To neni mozne.
nemůžu přečíst tu debatu, ale ty šaty jsou překrásné..i Ty
S dovolením, vrátíms se ke kletbě (omlouvám se, že to není o kolečku klobásky), kdyby to někomu k něčemu bylo:
Kletba je černá magie. Dokonce se jí většina lidí běžně dopouští – ať záměrně či nezáměrně, z hlouposti. Mnoho lidí ji do sebe vpouští a velmi to v nich působí, dokonce i po dobu dalších životů. Takovou kletbou může být např. věta, kterou vyřkne nějaký člověk v okamžitém vzteku, ale druhý člověk si ji vpustí až příliš hluboko a bohužel podle ní žije. Např. rodiče řeknou dítěti v zlosti "ty nikdy nic nedokážeš!" a za chvíli o tom ani nevědí, jenže dítě si to vezme velmi těžce a pokud je málo sebe-vědomé, pak přehrává tento rodičovský program, dokud se nějak neposílí, neuvědomí si, nepřesvědčí se, kdo je a jakou má sílu a možnosti, celý život, celé dlouhé životy, nic se mu nedaří, i když neví vůbec proč, i když se snaží, má talent atd….. ale vždy se něco přihodí, co mu to vše zhatí. Páč on přehrává, oživuje ten program, do všeho dává energii s touto nálepkou.
Pak je ale dítě (i dospělý člověk), který se proklít nedá, vůbec to do sebe nepustí a spíš ho to posílí. V podstatě nám to tu Saul a Liška v jemné povaze přehráli. Saul (doufám, že nechtěně) nabízel ten blbý program – kletbu (kom.25) "kdo odejde z mnaželství, je proklet", Lišku to sice nepotěšilo, malinko, opravdu malilinko poklesla na duchu (kom.37), ale protože je to osoba silná a sebe-vědomá, ihned si to probrala, zracionalizovala a za pomoci přátel vytěsnila. Ale klidně si to moha vzít na celý život a probrečet a prolitovat jeho zbytek. Ovšem jasně, výstižně a hezky to vyjádřil …. bo: Prdlajs! :-)))
Sebe-vědomý, vnitřně silný člověk pak odolá i takové kletbě jakou je jasný úmysl řečený formou: Proklínám tě!
Takový člověk odolá i záměrné a silné černé magii – analogie woodoo. Ten, kdo provádí – řekněme pro odlišení – woodoo, totiž působí zlem (tmou). Zlo, tma, se může uchytit jenom tam, kde je jiné zlo (tma). Tam kde je světlo, tam nemůže, tam nemá vliv, prostě se rozpustí. Tou tmou, branou pro černou magii (ať už amatérskou či opravdu silnou záměrnou a "kvalifikovanou" :-) ), může být třeba strach. Kdo se nebojí, na toho ani čert nemůže. Věřme pohádkám, je tam obrovská moudrost. Tento záměrný a kvalifikovaný útok mám za sebou a když už jsem nevěděla, co mám dělat, a bojovala s tím napadením svého programového vybaní v mozku, můj antivirový program vytáhl prostě informaci o čertech a andělech z pohádky: Nikdy se nebojí anděl čerta, čert utíká před andělem a svěcenou vodou. Musíš se očistit. Učinila jsem a tak jsem se zachránila. A člověk, který vůči mě tuto magii prováděl, už na mě nemohl, začala jsem energeticky vibrovat v jiné rovině. Ovšem musela jsem se zbavit podstatné části brány ke vstupu negativních – poškozujících programů (virů) – strachu. To neznamená, že nemohu opět poklesnout v kolenou, opět se začít bát a tím na sebe něco stáhnout, ale kdo spadl jednou do jámy a našel cestu ven, většinou dokáže vylézt i podruhé, potřetí, o to rychleji …. :-)
Nabízím tyto informace zase kdyby někdo někdy potřeboval.
Jo, a jinak pokud někdo někomu nepřeje něco nedobrého, pak škodí pouze sám sobě, tomu druhému to vůbec neublíží, když o tom ani neví. Kdežto nenávistník žije ve špatných emocích a poškozuje si tak tělo i duši, se ví. :-)
Konec přednášky, příště si povíme třeba ….. o klobáskách! :-) Jsem téměř vegetarián, ale nožičku čabajky jednou za rok, dva si koupím. :-)
mne muze zastavit…jedine zenska :-)
nebo Liska !
pet jedu. nevedomost, hnev, ulpivani, pycha a zarlivost.
kombinace jejich mnozstvi jina v kazdem cloveku. je to dost individualni ?
pak tu mame jeste schopnosti. kazdej si nemuze nalozit stejne jako nekdo jinej a delat neco stejne rychle jako nekdo jinej.
proto tri cesty umerne schopnostem. je to dost individualni ?
treti, nejintenzivnejsi cesta navic rozstepena do skol, o kterych se da rict ze jednou jsou pritahovani (vsimnete si ze nerikam ze je vhodna, ale jsou pritahovani) studijni typy, druhou hnevive a treti touzive. je to dost individualni ?
ale jestli jsem moc individualni tak mne vyhodte :-)
Nedávno jsem poprvní v životě ucítila žahavej zásek žárlivosti.
A víš co? V souvislsoti s pocity a city okolo to na druhej nádech už vůbec nebylo špatný, naopak, bylo to úžasný, věříš? :-)
Re102:Lenka píše:
"kdo odejde z mnaželství, je proklet", Lišku to sice nepotěšilo, malinko, opravdu malilinko poklesla na duchu (kom.37), ale protože je to osoba silná a sebe-vědomá, ihned si to probrala, zracionalizovala a za pomoci přátel vytěsnila.
Všichni tu překrucujete,co jsem napsal.
Já jsem tvrdil,že manželství je magický akt.Vzhledem k tomu,že i jeho uzavření je obřad a slib,musí být z principu buď magickým aktem,nebo prázdným gestem(v tom případě jsem se držel tématu článku).
To už si musí Liška vyříkat,s čím do manželství vstupovala(tím jí nic nepodsouvám).
Dál jsem napsal,že i z toho "posvátného",čí magického svazku se dá vystoupit.Ale se stejnou vážností s jakou se do něho vstoupilo.A odchod za jiným partnerem pro mne není výstup či řešení,ale útěk.
Co se kletby týká-ta může probíhat podvědomě,tzn. že ji na vás může uvrhnout i člověk,který o tom vůbec neví.A zrovna tak vy nemusíte vědět,že ji na sobě máte.
Dál je tu kletba prohřešení proti archtypu(a manželství jím vlastně je) a ta může probíhat stejně tak podvědomě.
Pokud Lenko píšeš,jak to Liška úspěšně "vytěsnila",tak s tím souhlasím.
Ovšem řešení je to dost mizerné.Tady jsou "sebevědomí a racionalizace" naprosto k ničemu-to jsou nástroje dobré opravdu jen tak na to vytěsňování.
Nehodlám tady Lišku vzývat,aby se nám zpovídala jak to u ní bylo či je.Po tom nám nic není.Já jsem reagoval na to,co o sobě napsala tak jak jsem to cítil.
ale jo, verim. a radsi budu zticha, abych to nejak "nezhodnotil" :-) uzivej vseho.
ad 108: dodávám znovu: pokud člověk do sebe kletbu nepřijme (ani vědomě ani nevědomě), NEMÁ na něj vliv. (Tím přijetím může být však např. i strach.) Jsme bytosti obdařené vlastní vůlí a pokud se jí sami nevzdáme, NIKDO nám takto nemůže ublížit. V tom je naše síla a božství zároveň.
Jinak manželský slib je slibem jako kdejaký jiný, jeho porušením (jako kdečím, co uděláme proti svému přesvědčení) může vzniknout pocit viny a ten pak zlobí, to je možné, než si to člověk nějak přebere. Jenomže lidé se většinou rozvádějí proto, že už vyčerpali všechny možnosti, kterých byli v danou dobu schopni, jak vztah udržet na uspokojivé a funkční úrovni. Pak jejich svědomí může být čisté jako lilie.
Podsouvat někomu pocit viny je fakt ….. hodně pitomý (má to povahu kletby, je to nečestné a nesportovní, navíc negativní karmu pro autora vytvářející).
O tomhle myslím už stačí.
(Promiň Liško, ale když chceš mluvit o gestech, nemůžeš začít klobáskou s růžičkama, pak je tu z toho takovej guláš. Omlouvám se, že jsem ho též malinko zamíchala :-) )
rict si ze neprijmu kletbu funguje asi tak stejne uspesne jako zakazat si hnev. tedy nefunguje.
ty vole ore,ty máš někdy i pravdu:-))))
Hlavně prosímtě nezačni rozebírat co to je pravda,nebo se přidá ratka a zas doma kvuli blogování nestihne uvařit večeři a děcka pudou spát hladový.
Saule, o me se nestarej zda vsecky nakrmim :o) starej se o svoje jidlo.
já si dám klobásu:-)))
na uplne vycerpavajici odpoved co cemu ublizi nebo ne by se muselo jit ve dvou rovinach. v rovine ega a v rovine jadra.
jedna rovina je teda "jee, on mi v hnevu neco osklivyho rek a mne se to dotklo, protoze to od nej nebylo hezke"
v tom se, souhlasim, jde vycvicit do znatelneho odstupu kdy mi muzou nadavat do blbecku, a je mi to jedno.
druha, ta v mem slova smyslu "kletebni" rovina je ale "je mi fyzicky zle a netusim z ceho".
a ted babo rad :-)
re110:
"Pak jejich svědomí může být čisté jako lilie."
to mne taky pobavilo!!
Ono se dá z nějakého vztahu a života vůbec vyjít ze svědomím čistým jako lilie?Nebo v něm zůstat?Nebo cokoliv?
Můžeme tak nanejvýš udělat,co momentálně považujeme za správné.
Čistota lilie…probůh,to je jak v klášterní škole:-000
koukam Saule ze muzes jist tri klobasky najednou
šak už su taky dnes přežranej
Ale když je furt servírujete,tak to tu přece nenechám jen tak ladem:-00
asi to půjdu zapít tibetským čajem s jačím mlíkem do meditačního centra "U vystřelenýho voka":-))
hehe, mne to prijde hrozne srandovni. cela diskuse je vesela, poucna a povznasejici.
maslem.
—
jak je mozny ze nekoho urazite a nekoho ne? ze nekdo si neco bere osobne a nekdo ne? ze nekoho vytocite a nekdo zustane v klidu? vynalozili jste preci stejny mnozstvi osklivych slov ne?
podle mne dava smysl ze je to z vetsi casti vyrobek ega.
ze kdyz mi nekdo neco osklivyho rika, tak ja to musim prevest, zesilit na uroven ktera "mi ublizi". presneji kterou si ja sam sobe ublizim.
kdyby ten hulvat na druhy strane nemoh mluvit a mel by to zaridit jenom myslenkama, asi bych spis vyprsk smichy z jeho vyrazu jak se o to snazi. neudelal by prakticky nic tak silnyho aby to dosahlo az na mne.
takze ta uloha 115 vlastne s nejvetsi pravdepodobnosti nemusi byt na urovni jadra resena. pravdepodobnost existence cloveka s uzkym vycvikem mysli tim smerem a jeho setkani s vama je velmi mala.
krome toho si nemyslim ze intenzivni pouzivani takovych schopnosti by dotycnemu zarucilo zrovna dlouhy zivot a dobre zdravi.
takze ja na jeho miste bych si rek FAKT HODNE PENEZ kdyby nekdo prisel ze mam nekomu zaskodit :-)
ad119:
Ech přátelé,tak to byla jízda:-)
Čaj došel,tak nám v meditačním centru nabídli tibetský pivo čhang(nebo to byl Staropramen,nebo jsem se na ten čaj zapomněl optat,ale vždyť je to vlastně jedno,všechno je jen iluze:-)?).
Každopádně dík Orovi za to máslo.
Žádný jačí mlíko,máslo je to.
Máslo!
V tomto případě v čaji.Jinak ho hledejte na hlavách:-)
A co se nám to tu vlastně dělo za mé nepřítomnosti?Jaká byla témata diskuse?
"Urážení,hulváti…tak to se mně netýká…ale ego tu zaznělo,ego!
No tak k tomu já mám co říct,jenže…hlava mi po té meditaci padá,oči se klíží…nezlobte se,musím pověřit svého nadějného žáka Ora,aby vyřčené objasnil:-)
P.S.ještě jsem přehlídl ty peníze!!!!(122)
Já jsem ochoten škodit i zadarmo:-)))
si to precti este jednou.
přečetl ore a nejsem si jistý,že nehraješ "kulišárnu".
Já s tebou nepotřebuju bojovat(s nikým),ale tu hru jsi začal TY.
Jen jsem přišel na blog,tak jsi mi šel po krku.
Nevadí,ale jsem u tebe ve střehu-což je dobře,na tom se asi shodnem:-)
Být bdělý je vždy OK!
re124:ještě mne v mé prostmyslnosti napadlo,že si mám jako přečíst po sobě 123.
Och bože,že já se nikdy z těch zákeřných hňupů jako jsi ty nikdy nepoučím!
si pis! jsem totiz ve skutecnosti jester a chci te ocipovat !
—
tohle uz prestava byt povznasejici. tak snad uz jenom poucny.
—
rict si ze budu ve strehu…funkcnost viz 111.
Čeče ore já fakt na tom pivu byl.
Nedovedu si představit,kolik bych toho musel vychlastat,abych dosáhnul tvé "duchaplnosti"!
No,mám se co učit:-)
cece ja na tvym miste bych si dalsi mozkovy bunky alkoholem nezabijel.
No…Liško vymaž to všechno,vzalo to nějaký "divný" směr.
ad 111: jen fakticky:
když si někdo řekne, že nepřijme kletbu, tak to fungovat nemusí. Když ji opravdu nepřijme, pak je to jediné možné, co opravdu funguje.
Příklad: a) Někdo mi řekne, že jsem třeba pidlovoká. Vím, že vidím dobře, tak se mně to netkne, nanejvýš si pomyslím, že ten člověk byl nějakej namíchnutej, tak si potřeboval slovně ulevit. (nepřijmu, nepustím to do sebe …… nebo taky to rozpustím racionální úvahou …… to je jedno, jak to nazvu, princip zůstává)
b) Někdo mi řekne, že jsem pidlovoká, ale mně mrzí, že mám od dětství jedno oko šejdrem, je tam můj komplex méněcennosti, na které se to negativní označení chytí a posílí jej. (Tedy vpustím to do sebe a nechám se takto tím negativem, potažmo negativně působícími lidmi, ovládat.)
c) samozřejmě, že existuje varianta, že jsem pidlovoká, nevadí mi, jsem s tím srovnaná, nemám tam žádné negativní emoce, takže se tomu dokážu i zasmát nebo říct: No, jsem pidlovoká a co jako? (ani tehdy jsem do sebe nevpustila, nepřijala negativum, nemá nade mnou moc) Jde ale o to, by to nebylo divadlo, ale aby to bylo doopravdy i v hloubce zpracované.
A je jedno, jestli jde o takovou "hloupost" či přímo formulaci proklínám tě.
Pokud si přede mne někdo stoupne a nenávidí mě, já možná ucítím, že chudák není uplně vyladěn nebo že mu nějak vadím, ale když jsem sama vyladěná, nemá se negativum na co chytit, není mi z toho špatně, je to jeho věc ne moje. Maximálně
mu mohu nabídnout pomoc s tím, že můžeme probrat to, proč mě tak nenávidí.
Žádná teorie, jen obyčejná zkušenost, kterou snad propána denně každý zažíváme.
ad 116: "Ono se dá z nějakého vztahu a života vůbec vyjít ze svědomím čistým jako lilie?Nebo v něm zůstat?Nebo cokoliv?
Můžeme tak nanejvýš udělat,co momentálně považujeme za správné."
No jistě. Když uděláme to nejsprávnější, co v dané chvíli umíme, pak může být naše svědomí čisté (jako lilie). Co je na tom divného?
Pak si řekneme ale, že jsme mohli udělat víc nebo jinak a tak to při první příležitosti uděláme a zase dobrý.
Když ale neuděláme to nejlepší, co už umíme, nevyhovíme své dosažené úrovni svědomí, pak začneme mít problémy sami se sebou.
"Čistota lilie…probůh,to je jak v klášterní škole:-000"
Já nevím, zda je to jak v klášterní škole, nikdy jsem v ní nebyla, ale je to moje běžné výrazivo. Čistý jako lilie, černý jako bota, špinavý jako čuně, jasné jako facka ….. běžná čeština, řekla bych.
Nevím, Lenko. Přede mě když si stoupne někdo, z koho cítím nepřátelství, zášť, závist, jed, pomstychtivou hořkost… tak mě to prošpikuje docela rychle a dokonale. A můžu být jak chci naladěná optimisticky. Prostě se mi z toho proudu z něj sálajícího udělá zle po celým těle, rozklepu se…
A vůbec to není o slovech, slova jsou jen prachový částečky nesoucí ten hlavní význam úplně jinej, něco jako nosiče účinných látek v lécích. Když cítím dobro v člověku, může mi dotyčnej říct cokoli hnusnýho, nevadí to, ale když cítím uvnitř něj zlo, může říkat cokoli sebehezčího, třeba i že mě miluje…
Na to koneckonců dojelo i moje manželství.
Nevím, jestli je to kletba. Možná řetězová.
takhle rychle a silne jsem neco "sálat" este necejtil. zajimavy jak jsme jinak "serizeny".
ale pomalejc a postupne se scitajic jo. s jednim kolegou v praci. nejdriv jsem v sobe citil takovy ty osobni reakce, jakoze mne stve, a postupne asi po roce tenhle rozmer odeznel a zbylo uz jenom to energeticky. jakoby mne neco pomalu ale jiste unavovalo. z te unavy myslim ze nejaka podvedoma energeticka vysilani a naopak podvedome energeticke obrany se dejou
kurňa mnmě zas bolí hlava jak sviňa.
Tak se přiznejte,kdo z vás na mne uvrhl kletbu!!!
Nebo že by to bylo těma pivama?:-0
Tak proti takovým kletbám mám česnečku a paralen.:-)))
133, Ru taky me z toho zamrazilo. Nepratelstvi, jed, zavist, pomstychtiva horkost. Vsecky tyto chchlance a chrstance do ksichtu znam (znala jsem) zejmena jako holka ale pozdeji i jako mlada zena. A nejintenzivneji jsem je prozivala od me nejblizsi osoby (meho muze) ale drive i otce, nebo spoluzaka nebo i nadrizeneho v praci.
Teprve casem jsem se naucila pochopit ze tychle chstance a plivance rezonuji s necim co je ve me uvnitr. Ze ja si je zhmotnuji do chstancu, jedu a nenavistnych plivancu.
Ze ja z nich delam (udelala jsem) to co cemu jsem pak uverila.
TAkze v mnohem bych s Lenkou suhlasila, ovsem jen castecne.
TA kletba v nas helda slabe misto. To s cim se muze spojit a zakorenit. Kdyz to najde. A ona to vetsinou najde.
Myslim si ze je treba intennzivne na sobe pracovat abychom se uvnitrn vycistii natolik ze se nanenavistna slova nechytnou. Stecou po nas a rozpusti se.
Kdyz nas neco urazi, kdyz nas neco ponizi, kdyz se nas chytne nenavist tak je to nas problem. Samy si to delame.
ad 136,137: Vidíš to, Ratko, já s tebou souhlasím myslím v tomto skoro úplně. Zdá se mi, že jsem ani o ničem jiném předtím nemluvila než ty. :-)
ad 133: "Přede mě když si stoupne někdo, z koho cítím nepřátelství, zášť, závist, jed, pomstychtivou hořkost… tak mě to prošpikuje docela rychle a dokonale. A můžu být jak chci naladěná optimisticky. Prostě se mi z toho proudu z něj sálajícího udělá zle po celým těle, rozklepu se…"
– ajajaj, pouštíš do sebe jeho energii docela rychle a lacino. Pročpa to děláš? (řečnická) Co takhle obráceně. Pokud máš radost a jsi vyladěná, zkus ho v duchu objemout, neboj se ho (když v tobě vznikne strach, pak ten, co to vyvolal, má nad tebou moc). Je dobré si uvědomit, že kdo má radost, je v pohodě, je silnější než ten, který nenávidí. Nenávist je jen blbě vyjádřená bolest. Zkus ho v duchu obejmout a utěšit. (Zatím opravu jen v duchu! :-) ) Dá se to natrénovat. Ve chvíli, kdy cítíš, že tu svou energii neudržíš, že se do tebe zas vkrádá špatný pocit, zatrub takticky k ústupu, odejdi, podruhé to půjde lépe ….. Důležité je zachovat si svou vlastní energii, integritu, rozhodovat o tom, co budu nebo nebudu prožívat. To je pravé sebe-vědomí.
(K tomu je cesta dlouhá, i když jsem jí ušla kus, minulý týden jsem byla velmi nevyspalá, unavená a tak se mi taky podařilo klesnout na úroveň protivníka a na chvíli mu půjčit svou energii, zařvala jsem na něj do telefonu, že nemá pravdu. Já :-))). Řvala jsem na ředitele velikého úřadu – pěkné, velmi pěkné, to se mi povedlo. Teď bych ho nejradši objemula a podrbala za uchem, že všichni přece víme, že udělal chybu a nechce si to přiznat, tak ať neblbne. Pokud nepřestane, bude se to dál probírat přes právníky a soudy. Vyhraju, ale bude to stát zbytečně mnoho energie. Ještě to asi zkusím jednou po dobrém. Podrbu ho za uchem – v duchu! :-))
Poučky jsou fajn a jsou jich plné knihy, ale jak pak s tím v životě, to je jen trénink a zkoušení a trénink a uvědomování si a čištění sebe sama a zase trénink …… to je jedno, jak to nazveme.
Cíl zůstává: Naučit se rozhodovat o tom, co budu a nebudu prožívat, vzít svůj život do svých rukou.
Ratko, jistě, děláme si to samy, protože jsme už tak nastavený. Mám to v tomhle jako Ru, když nějak cítím, od někoho úmyslné zlo, neubráním se tomu, abych ho nepocítila na sobě, zvlášť když to od dotyčného nečekám, prostě mě zdeptá, do tý doby než si stačím srovnat v hlavě, že mi ten dotyčný nestojí za to, aby mě deptal. Často jsem přemýšlela, že asi přeskakuju nenávist, že nedokážu vyloženě nenávidět a to ani za zlo, co mi hodně ublíží. Docela se snažím tomu nevěřit, že by to ten dotyčný tak opravdu chtěl, prostě snažím se jeho konání nějak omluvit..a ptám se PROČ ?? Co ho k tomu vedlo. Když se setkám s nezájmem a nepochopením o vysvětlení, naopak s dalším pokračujícím zlem, fakt asi nenávist přecházím a rovnou nastupuje lhostejnost vůči dotyčnému. Odpustím, ale nezapomenu, a nechci s ním už mít co do činění. Snažím se mu vyhnout.
Mám spíš problém už od dětsví se vztahovačností. A tak se mi může stát, že pokud se mi něco dotkne víc, tak než se to vysvětlí, že to dotyčný vůbec nechtěl, napadne mě, že úmyslně zasáhl místo, o kterém ví, nebo tuší, že je mou slabinou. Pak musím uznat, že jsem se mýlila já..
Ano, můj problém..protože u toho na jehož názoru mi záleží, koho mám ráda vyvolám pak pocit, že si rozmyslí mi třeba soukromě říct naplno, co si myslí, a dá mi to buď po kapkách, což je na druhou stranu škoda..moje škoda.
Je fakt, že je jsou lidí, kterým věřím tak, že od těch vezmu docela nornálně snad všechno, u nichž jsem si jistá, že nechtějí úmyslně ranit, naopak mi pomoci prozřít..a pomoci.
ad 138, Leni, asi to jde, asi máš pravdu a myslím, že i rozumím, Bohužel, nedokážu ani v duchu, toho kdo mi ublížil a vím to..prostě ještě obejmout..ale ani ho nenávidím, cítím lítost, hořkost,někdy bezmoc a vztek. Nenávist to není..
132,138:
"No jistě. Když uděláme to nejsprávnější, co v dané chvíli umíme, pak může být naše svědomí čisté (jako lilie). Co je na tom divného? "
Divné je to,že jde pouze o subjektivní hodnocení,takže slovíčko "jistě" asi není na místě.
O tvých znalostech jazyka českého nemám pochyb,ale zkus třeba dějepis.Učebnice jsou plné zvěrstev lidí,kteří dělali to nejsprávnější,co v danou chvíli uměli.A o čistotě svého svědomí nezapochybovali ani na zlomek sekundy.
Takže nepochybovat o sobě je základem subjektivity,ovšem odpůrcem poznání,které musí být objektivní.Ovšem ve tvých krédech "vzít život do svých rukou",či "rozhodovat o tom, co budu a nebudu prožívat"je ta subjektivita zazděna už v samých základech.Předkládat to jako ideu hodnou následování mi přijde poněkud "chucpe"!
Nejsme tu,abychom něco drželi ve svých rukou.Jsme tu jen a právě pro nedostatek Poznání.Objektivního Poznání!!!
ad 140: Anino, píšeš: "ani ho nenávidím, cítím lítost, hořkost,někdy bezmoc a vztek. Nenávist to není.."
– ono je jedno, jak tu negativní emoci nazveme (když to tak nějak vezmu zevrubně, pak lítost, hořkost, bezmoc, vztek jsou jen negativní emoce obrácené zpravidla dovnitř, takže je to vlastně projev negativity(nenávisti) vůči sobě).
Emoce jsou doprovodnou energií pro myšlenky. Změníme-li myšlenku, změníme emoci. Je-li něco nepříjemného, přemýšlíme o tom (až když se třeba vyvztekáme nebo vybulíme) a pak nám dojdou věci, souvislosti, začneme si myslet něco jiného a tím se změní i emoce. Takto se z úzce subjektivního vnímání malinko posunujeme k objektivnímu (z vyššího pohledu, nadhledu).
jidlo musi byt pozivatelne, mit alespon nejakou chut. nestaci,kdyz je zdrave :o)))
ad 141: "Učebnice jsou plné zvěrstev lidí,kteří dělali to nejsprávnější,co v danou chvíli uměli."
– to nevím a netroufla bych si tvrdit. Do hlav ani srdcí jsem jim neviděla
"A o čistotě svého svědomí nezapochybovali ani na zlomek sekundy."
– to je stjně nejisté jako v předchozím případě
(Kdo z nás ví, co cítil Hitler v posledních minutách svého života?)
Ale dobře, dejme tomu, že by to tak mohlo být. Když jsem prováděla terapii a lidi sami tam padali do minulých životů…… ani nevím, zda to byl příběh můj osobní nebo jsem jej jenom hluboce prožila s klientem, ale teď mi dobře poslouží k vysvětlení:
Příběh vojáka, někdy ve středověku(otázky jsou terapeutovy): "Jedu…. – Kam jedeš? – Nevím, jedu na koni … – Kam jedeš, co se tam děje? – Vypalujeme vesnici a sekáme lidem hlavy. – Co je na tom nepříjemného? (terapeut musí najít myšlenku, která vyvolává emoce a problémy v současnosti, proto se ptá na nepříjemné pocity) – Nic. – Sekáte hlavy jiným a není na tom nic nepříjemného? – Ne, velitel nám řekl, že to máme dělat, tak to děláme. Necítím nic. (do té doby byl nevinný, neměl v tomto směru rozvinuté svědomí, proto necítil také nic nepříjemného) – Dobře, jdi dál. – …. a pak klient zařve obrovskou bolestí a vypráví, jak vidí malého kluka, jak se na něj dívá. Ten voják mu zabil matku, její hlava se tam kutálí a ten kluk se jenom upřeně dívá na něj. – klient, dřívejší voják, tam má obrovský pocit viny, jeho svědomí se právě probudilo (subjektivní se o malinký kousek posunulo blíže k objektivnímu, náhle cítí, jak moc je to špatné ….. pláče, zahazuje meč a v dalších životech se pak stává hrdinným obráncem slabých a ubližovaných ….. to nebudu tady celý vykládat, ale jako příklad to snad stačí.
Spousta lidí skutečně NEVÍ, necítí, že dělají něco špatného. Pak je život musí poučit. Často se v dalších inkarnacích dostávají na druhou stranu, stranu postiženou a tak se učíme. Pořád se učíme, chtíc nechtíc se od subjektivního posunujeme k objektivnějšímu.
Čili ta tvoje věta "Jsme tu jen a právě pro nedostatek Poznání. Objektivního Poznání!!!" je jen jinak řečeno, že dostáváme svůj život více pod kontrolu. Čím více toho víme, tím lépe pak dokážeme zacházet s ostatními, ale také se sebou. Proč soudit sebe jinak než druhé? Stejně. Pokud jsem tedy nevěděla, že tohle takhle hrozeně bolí, že to má ty a ty návaznosti, pak jsem udělala to nejlepší, co jsem uměla a moje svědomí je čisté. Ve chvíli, kdy se ale moje poznání – svědomí posune, pak už pocítím za ten samý čin vinu a snažím se to nějak napravit, odčinit a nikdy tak nedělat. Pokud přesto udělám to, co už vím, že je špatné, pronásledujem mě pocit viny do té doby, dokud zase nepoznám, nepochopím, že už stačilo, odpustím si to, očistím se.
Pochopení tohoto principu je také z ranku objektivního poznání a tedy mám život ve svých rukách. Nebudu ubližovat jiným, protože bych vlastně ublížila sobě. Nebudu ale ubližovat ani sobě (pocitem viny, přijímáním kletby……), protože na to zase doplatím. Ubližovat sobě je přece stejně špatné, dokonce horší, než ubližovat jiným. Páč my sami jsme sobě tím nejbližším, o koho máme pečovat.
Znovu opakuji, že poznáváním principů, mechanismu působení energií, vzrůstem svědomí atd. a tím, že se snažíme poznané uplatnit v životě, máme svůj život čím dál tím více ve svých rukách. Cíl: vědět vše ale vybírat si, co je pro mě OPRAVDU dobré (to, co jsem doposud poznala jako opravdu dobré).
Tvoje pojetí se mým není až tak v nesouladu, jak se ti možná zdá.
je Lenko v dost velkém nesouladu,protože celá tvoje duchovní abeceda je o emocích,o práci s nimi…ale evidentně taky na jejich přecenění.
Moje abeceda,nebo těch prvních pár písmenek ke kterým jsem došel je o poznání.A to má s emocemi pramálo společného.Nebo přesněji-ty se zřejmě domníváš,že skrze emoce dojdeš poznání,to se sice nedá jednoznačně vyloučit,ale je to cesta dost neefektivní a velice zrádná.Já dávám prioritu poznání,kterým zpětně ovlivňuji,nebo dokonce nuluji emoce.
"…ale je to cesta dost neefektivní a velice zrádná…"
Zrádná v tom smyslu,že pokud se mi podaří dosáhnout příjemných emocí budu to automaticky ztotožňovat s dosažením poznání.Jenže tato rovnice neplatí.
144,145 co to je poznani? jak funguje?
poznani je treba jen zkusenost, ze nemusim jet pokazde doprava ale ze muzu i zatocit vlevo. Ze me vlevo nesezere lev :o)) Ze hranice lze posunout. ze jsou hybaci.
no a poznani je i pochopeni jak funguje moje telo. TAk trochu analyze jednotlivych funkci a tlacitek. Vedet ze kdyz nekdo zatlaci zde tak vykriknu. A vykriknu protoze me to zaboli. A zaboli me to protze je tam nerv. A nerv tam je protoze si tam moje mysl udelala hranici. Caru. TAkze opet k prvnimu odstavci. Tu caru si muzu posunout. Nebo i vygumovat. Je to moje telo, moje mysl, moje vule. Moje odpovednost. Muj zivot.
147:Poznání nefunguje Ratko:-)
Poznání ukazuje,jak funguje všechno ostatní mimo něj.
Jedině poznání nemá žádný důvod nějak fungovat.
Saule, emoce jsou dobre i spatne :o))) Oboje patri k zivotu.
To o ztotozneni prijemnych emoci s poznanim podle me Lenka nerikala. ani to podle me neslo vycist z toho co pise.
Emoce jsou zabarvene myslenky. Myslenka si nese barvu aby nas aktivizovala. NIkoliv myslenka, ta barva nas podnecuje. A kdyz dokazeme barvu vnimat a zaroven ji nepropojovat s aktivitou (zadosti ci touhami) tak se nic nedeje.
teda si myslim.
každá emoce je energie vytržená z celku.Což je už ze zásady špatně.Protože co z celku vytrhneme,to tam musíme dřív nebo později vrátit.Takže s poznáním přichází odstup k emocím.
148, odpovedelajsem ti Saule 149. Oprostit si nase ciny od emoci a barev. Odrazet to co nas v dany moment potkava "spravne". jako zrcadlo. Kurna, to je hodne tezke.
Protoze ta spravnost tkvi v tom, ze to co nas potkava nami projde aniz bychom se toho chytali a ruzne s tim manipulovali. Proste to jen potkame a jdeme dal. Delame co nas potkava a co nam vstupuje do cesty. bez lpeni na vysledku. necekame na ovoce. Milujeme aniz by nas zajimalo zda je dotycny milovani hoden. Protoze milovat jen pouhy stav nikoliv cinnost.
Saule, to co rikas je urcite spravne z hlediska psane teorie. Ovsem jako zivy tvor tyhle teorie aplikujes a zijes. V ty snaze o dogmatickou aplikaci je pak nebezpeci vzniku lpeni. A emoci jako energii vytrzena z celku.
pres emoce. je to nejprimejsi, nejenergictejsi, timpadem nejefektivnejsi.
taky to ale nejvic boli. takze zpomalit jenom na poznani je ok.
samozřejmě že tam je to nebezpečí.
Život je nebezpečnej a nakonec zabíjí:-)
Ale máme možnost k něčemu teoreticky dojít(k poznání) a začít to aplikovat.Což ještě neznamená,že se nám to hned povede.Kuřák může chtít přestat kouřit,může vědět,že je to nezdravý a drahý a stejně buchne 50denně.Protože mu to dělá dobře.A jsme zase u emocí.Jsou vlastně překážkou.A nebo možná zkouškou naší touhy zrealizovat poznané.
Saule, ale u zavislosti kuracke to prece nejsou dobre emoce. Je to lpeni ktere zde spousti svoje paraty. negativni stavy vznikle odloucenim a zadostivosti.
Ne,ne ratko.
naplnění touhy,tedy závislosti sebou přináší krátký pocit uspokojení a positivních emocí.
Na této emoční fintě fungují všechny závislosti.
Něco málo dám,ale potom všechno vemu.
Saule, kratky pocit positivnich emoci ale vube nemusi znamenat zavislost a omezeni. Stejne jako negativni emoce nemusi znamenat nezavislost a rozsireni hranic.
Zde nebezi korelace. Ja muzu prozivat intenzivni pozitivni i negativni emoce aniz bych byla postizena zavislosti.
Ten rozdil proti zavislakovi je v tom, ze prijimam veci tak jak prichazeji a nesnazim se je zadrzet. nelpim.
takze emoce ano. takove i makove. ale nezadrzovat je umele. nzvisat se na nich. nechtit je opakovat znovu a znovu. Jednou zkusit staci jako zkusenost. pro poznani. kdyz prijde tato zkusenost znovu tak OK, ale uz je zbytecna. s proslou lhutou.
jinak vsechno co potrebujeme vedet k poznani je v textu basne Lao te ting od Lao c.
oprava156:
"naplnění touhy,tedy závislosti sebou přináší krátký pocit"
tady jsem dal rovnítko mezi touhu a závislost,což není správně.
Ale pozor,co není,může být.Vyvolávání tužeb je na hraně závislosti.
Po splnění touhy by měla přijít zkušenost.Síla zkušenosti musí být silnější,než ta krátká emoční euforie.
Pokud po naplněné touze zůstane pouze vzpomínka na emoční bonbónek,rozjíždí se kolo závislosti.
ad159:
a ta síla zkušenosti už vede k poznání.
Samotná emoce nikdy ne.
159,160. podle me to musi byt jasne kazdemu kdo ma mozek v hlave :o))) a kdyz ten bonbonek chce tak si ho vezme. Proste si chce zivot osladit. Vi ka sahnout a jak sahnout. To je stejne jako s cigaretami.
Vis co ti dela poteseni a tak to zopakujes. Kdyz k to mu prijde poznani tj. vis ze cigarety skodi zdravi a ze to delas jen pro svoje poteseni tak se dostavas na krizovatku. A zde se rozhodujes o dalsim smeru.
Vis ze ti dela cigareta dobre a vise ze je skodliva. Typicky priklad zivotniho rozhodnuti.
a nakonec zjistíš,že ti dělá dobře život,ale že je taky škodlivej a že tě jednou zabije:-)))
Ale zatím ti nezbývá,než s tím hajzlem žít:-0))
162. ano. proto taky udela nekolik zivotnich rozhodnuti, aby se s tim nejak srovnal. Temer vsecky zasadni zivotni rozhodnuti se delaji prave s ohledem na smrtelnost. ze jednou umereme.
proc by mel mit deti? proc by se mel postrat o rodice? Proc by mel vubec zit ve smyslu uzivani a prozivani?
Protoze chce vedet jake to je. Jak se to proziva. Jak se to pocituje. Vi ze bude staricky nemohouci dedecek ci babicka. Vi ze si nic do hrobu nevezme. Vi ze po nem zustanou jenom deti. ze vse ostatni si odnese pomijivost zivota.
zustane mu jen zkusenost a poznani (pomuze mu umrit) a pokracovani v detech (jako pokracovani zivota)
taky ti muze delat "dobre" ze nic moc nedelas nic neprovokujes, jen si hezky izolovane studujes.
165. otazkou je co se stane kdyz do tohoto stavu vstoupi zivot. Treba onemocni maminka co pere a vari. nebo dotycneho oberou ti sikovnejsi o byt a zivotni existenci. a on nemam moznost k izolovanemu studiu. Muze vstoupit do klastera, zejo? Ale musi ho tam prijmout :o)))
porad s klasterama..
ja si trosku myslim ze by to chtelo zkusit. ze by si spousta z nas velmi opravila mineni :-) a rychle zas mazala zpatky a byla moooc vdecna :-)
ad 145: Ve vesmíru není nic zbytečné. Tedy ani emoce ne. Ani rozum ne. To, co nám překáží, je nevyváženost (přecenění jednoho nebo druhého). To, co nám pomáhá, je vyváženost.
Těžko se tu dohadujeme, protože dominantní u žen jsou zpravidla city. Dominantní u mužů je zpravidla rozum. Proto je dobré, pokud žijí v páru, učí (tedy pokud oba chtějí) se tak vyváženosti v přístupu k věcem.
Pravé poznání se děje skrze PROŽITEK (a prožitek čím dál hlubší a tedy pravdivější). Zde musí být přítomny jak emoce, tak rozumové hodnocení. Vyváženě. Najednou se spojí zkušenost, emoce a rozum a tyto složky jsou spolu v souladu.
Vždycky, když je jedna v nesouladu, pak nám to neladí, irituje nás to, dělá nám to v životě problémy, vzniká "hlad" po dorovnání (dalším zkoumání, zkušenosti …).
Osobně bych tu ráda zmínila ještě jednoho činitele – duši. Jenže to bude zase problém s termínama a s těmi, kdož na duši nevěří.
Potřebuji použít pojem "souhlas duše", což je právě souhlas onoho našeho subjektivního (emoce a rozum) s objektivním (s Řádem, s optimální varinatou řešení, která existuje v každé situaci, toto je uloženo …. ach, zase ty termíny: v Akáše, v celosvětovém informačním poli, v Bohu …. nevěřící nechť si odfiltrují).
Prožitek, kdy city, rozum i duše (cosi uvnitř) souhlasí, je ten nejsilnější. Pokud k takovému dojde, nemusíme se nikoho na nic ptát. Prostě v tu danou chvíli VÍME (ten drobeček, ne všechno samozřejmě :-) ).
Zatím takto asi.
Já s Lenkou v kom. 66 dost souhlasím..i když asi po svém, ale ano, je mi to srozumitelné a blízké. I když vím, že někoho mohu rozesmát apod. Nevadí..
Samozřejmě, jako každý se zamýšlím, proč je něco tak a nebo bylo jinak..Někdy v 17ti, ani už nevím proč jsem koukala na hvězdy a napadlo mě, že tam někde je kdosi, kdo je mnohem silnější a moudřejší než my, jehož jsme tu učedníci.Že je to nějak jako když loutkoherci hrají s loutkama divadlo, že i nás někdo tahá za provázky a navádí nás úmyslně do různých situací a čeká co my..s tím, že nám moc přeje, abychom uspěli v jeho zkouškách, ať už příjemných, nebo nepříjemných.
Nenechá nás úplně padnout, jen když vidí, že tohle do čeho nás dostal jsme nepochopili, pokusí se znovu a znovu. Aby nám to došlo. Že proto se tak často a opakovaně někdy někteří mácháme v nepříjemných situacích. Ví, v čem jsme kdo slabší a třeba. A i tak nezanevře na nás. Zná každou naší myšlenku..někdy už se na to nemůže koukat, nechce naše trápení, naopak. Tak když neuspěje, zavolá nás k sobě a dostaneme další šanci, další život. Asi málokdo uspěje hned…
Je to jen moje vize, já ji hned přijala, a nikomu ji nevnucuju..ale tak nějak život mi ji fakt nevyvrátil.
opravuji..v kom. 168 :)
a co kdyz nekoho hodne nenavidim, tak vymyslim ze ho zmlatim a az to udelam tak jsem spokojenej ze jsem to udelal.
vsechno je v souladu.
?
ad 170: No, chvíli jsi spokojenej, ale přijde další zkušenost. ten, koho jsi zmlátil, si přivede posilu a dostaneš na budku zas ty. A teď je spokojenej zas on a nespokojenej ty. A tak se budete mlátit donekonečna, dokud to aspoň jednomu nedojde a nevymyslí jiné řešení.
Život spěje k vyváženosti všech stran, k optimálnímu řešení.
AD 142, Lenko, neměla jsem možnost reagovat. Jo, jistě ty negativní emoce jsou, ať je nazvu jak chci a obracejí se pak do mně. No, už to tak nějak mám, že než bych je zrovna obracela vůči někomu, toho spíš se snažím omlouvat, nakupí se ale ve mně, protože prostě jsou..a jen tak nezmizí, než časem..
ne, že bych zase neuměla dát najevo co se mi nelíbí a někdy i docela důrazně, ale tak, abych jen tak třeba v impulzu nevylila na někoho moc zloby a vzteku. Většinou to, že by si to i zasloužil, mi dojde mnohem později..kdy už to moc neřeším..
Liško, no.. nevím, asi ti tu z toho hrábne :)
ad 169: Díky Anino, hezké povídání…..
Mám to jiné jen v tom, že když myslím na toho, koho jsi nazvala Kdosi, tak se nedívám na hvězdičky, protože jej vnímám všude, ve všem a také v sobě. Když se mi někdy zadaří, že cítím, že jsme spolu za jedno, cítím, že jsme tak trochu Jeden, Jedno, Jednota a že nejsem jenom ten malej člověk, že díky tomu souladu se rozšiřuji (vědomí se mi rozšiřuje, mohu vnímat a pociťovat stále větší a větší celek, Celek).
A pak ještě jedna malá odlišnůstka: nevadí mi, když o Bohu někdo nemluví jako o Bytosti, anýbrž jako o energii nebo dokonce jen o Zákonu. Klidně to může být Ten i To. Protože všichni jsme jenom energie, malé já vnořené do velkého Já, malá kapka vnořená do oceánu…. a taky mi samozřejmě nevadí, když někdo na oceán nevěří. Ale nejsem schopna přijmout tezi, že jsem mimo ten oceán. Nejsem, jsem uvnitř. S Ním, v Něm, cítím jej všude okolo, i v sobě.
Proto cítí lidé takovou slast při milování. Je to analogie, zmenšenina toho, co je mezi námi a Bohem. Láska, Jednota, Poznání též. Neboť bez (P)poznání není (L)lásky. Bez (L)lásky není (P)poznání.
A teď si zavolej nějakýho informovanýho chlapa a ten ti bude povídat o vlnění, interferenci, o přitažlivosti a odpudivosti, o chaosu a uspořádání a velmi pravděpodobně to bude o tomtéž.
ad 173: no, když si do sebe ukládáme negativní energii, tak je to stejné, jako když do sebe ukládáme jed. Ti, kdož reagují více do vnějšku (agresivně) a nepouštěj to dovnitř, se mají logicky lépe (tedy dokud jim někdo stejně agresivní nedá na budku) a zaslouženě. Neubližují tolik svému nejbližšímu – čili sobě, raději to negativum vydávají ven. Není to nejlepší řešení, ale je to o fous lepší, než si ten jed strkat do svých vlastních žil.
ad 175: Neboj, Anino, nehrábne, Liška není žádné ořezávátko. Když bude chtít, tak nás sprdne do kuličky, když se jí nebude chtít, tak se na to vykašle nebo řekne nějakou moudrou doušku každému.
Jo, jo, když tu není liška, zajíci a slepice mají pré …. :-) Má si hlídat rajón a udržovat vyváženost. :-)
ad 177, jo vím a taky pociťuju, že to není dobrý a asi dost těžko se předělám. Znám víc takových..jenže když se už do někoho pustím, pak si to většinou vyčítám, jestli jsem to nepřehnala..tak to si nevybereš..;), teda já :)
s temi nebickami, hvezdickami, slasti a bohem mam ja tak trochu problem. tak nejak zatim do meho zivota nevstupuji. mozna nekdy priste
170. Ore, a zmlatil jsi uz nekdy nekoho? Ja se parkrat rvala jako mala holka a byl to narez :o)) to vystupuji na povrch veskere atavismy, adrenalin tryska a clovek je tak podivne … stastny. je v extazi.
nevim jak u jinych ale ve me bublal zivot odjakziva neskutecnym zpusobem. A bylo nakonec jedno jestli se porvu, opiju jak hovado, rvu s davem na nejake akci nebo lezu v podzemi. TA sila s clovekem cvici. a je podle me nesmysl se ptat zda je mlady clovek stastny. Neni. podle me neni. JO chvilkove zachvaty stesti kdyz zrovna vitezi a chvilkove zachvaty zoufalstvi kdyz prohrava. HOupani se na lane sem tam. Sem tam. Jak dlouho to cloveka muze bavit? Nekoho to bavi cely zivot. A nekoho to casem prestane bavit.
Takze to jeodpoved pro Ora. Urcite to cloveka bavi kdyz namele nekomu koho nenavidi.
Ale jen urcitou dobu. Az si to prozije a odzije tak ho to treba prestane bavit. a uz se k tomu nevraci (no to teda beru podle sebe :o)))
me by celkem zajimalo, zda existuje nejake pravidlo ktere umozni aby se lidi poucili. Aby preskocili na jinou kolej. Aby vystpupili z vlaku, dalnice, zabehnute cesty a sli jinak. Aby to co jim nevyhovuje zmenili. Aby se zbavili zavislosti. Osamostatnili se. splehali na sebe. a bavili se sami sebou, necekali ze jini lide jsou zde pro jejich zabavu a dobre pocity.
Ratko, nemůžeme vědět jak co je, nebo není..někdo to tak cítí..těžko se o tom píše..a určitě s tebou kamarádím :), i bez nebíček a hvězdíček, jistě i Lenka :)A jsem celkem v pořádku..:)
a naposledy. melou bozi mlyny? melou pokud se clovek nechatemi to mlyny mlit. Je to ted myslenkovy oblouk ke kletbe a prokleti.
Kdyz clovek uveri ve vinu, svedomi a vlastni pochybeni v minulosti tak ho mlyny semelou.
Kdyz neuveri tak zije v nadeji ze kazdy den zacina znovu a znovu. kazdy novy den pak prinasi novou zkusenost a pouceni. Ze kazdy micha karty v ruce znovu. Jinak. Pak zlomi prokleti bozich mlynu. (nebo kleteb z minulosti) Kletby zmizi v propadlisti dejin.
Anino, cim jsem starsi tim vic verim ze jsou to zakony univerza ktere bezi automaticky. co vysilame to se nam vraci. ZAdny Buh nam to nepredelava "na nase telo". Tohle jepodle me velice spravedliva zalezitost. Nas zivot si ridime sami.
Já nevím, jestli melou boží mlýny, tak jak se to říká..sama žiju v tom, i když se cítím blbě, že zítra se může všechno otočit k lepšímu.
Asdi jsem chtěla napsat hlavně tohle. Mám ráda občas si zafilosovat, dá-li se to u mně tak říct, dozvědět se jak na věc pohlížejí jiní a proč. Ale málokdy si z toho vezmu něco vyloženě zásadního pro život..jen srovnávám..Protože já jsem to. kdo žije ve svý kůži a já vím nejlíp, proč asi žiju jak žiju, a co se mi na tom líbí i nelíbí, a i když bych občas něco brala, už bych to pak nebyla já..přirozená anina, co už tak nějak ví co od sebe může čekat v dobrým i zlým…fakt.
Radka mě předběhla, jo udělám vždy to, co chci já, nikdo mi nůž na krku nedrží :)Ať už blbě, nebo dobře..
ahoj Aninko, :o))
:) ahoooooooooooooj, Radko a pos9l8m JABKO :))), je moooc dobrý, tak dej kousnout aspoň mazánkovi :)
Vida,stihla jsem dočíst vaše myšlenky a ještě mám půlhodinku,než zavřou internetovou kavárnu,sláva.
Docela mi tentokrát vyhovuje role pozorovatele,vnucená internetovým odpojením. Vlastní myšlenky mě k tématu právě nenapadají :(
ratky 184 zní hezky nadějně.
A koukám,že Saul si založil blog – už se těším, až se tam podívám a jak se tam rozkrafáme!
(a teď sem jdu nahrát víc než týden starý článek,který čeká na flash disku…)
Lenko, ad tvoje 138:
Předtím jsi psala vpouštění druhých do sebe pod vlivem toho, co říkají a jak je pro tebe důležité to, co říkají.
Tos voje jsem napsala, protože si myslím, že není důležité, co říkají.
Pouštím stejně silně do sebe jako ze sebe. (A to nemám zdaleka ze sebe. Tohle sdělení.)
Je to tak nějak vlastnost mi vlastní od malička a nehodlám se jí zbavovat, byť s sebou nese ledacos náročného. Považuju ji totiž za docela dobrou pro mě.
Sdělení, co se mnou vpuštění něčeho udělá, není sdělení, že nevím, co s tím. To už jsem v daném kontextu nepovažovala za nutné řešit. Navíc by to vyznívaklo docela hloupě a sebechvalně sebestředně. To nemám ráda, to mi vadí.
Asi jako mi trošku vadí tvoje rychlé psychoterapeutické úsudky, korunované předvedením, o kolik jsi dál než ostatní.
Předběhnu další tvůj psychorozbor – ano, je to moje slabost, následek toho, že přesně taková byla a je moje matka, s papírem od doktora na hysterii.
(Ale hysterii ti nepodsouvám.)
Anino , ad 139 – mě to nedeptá. (Ale za mlada deptalo, než jsme přišla na ten mechanismus. To jo.) Pomáhá mi to orientovat se. Zabrzdit třeba dění, akce, spád událostí někam, kde by to mohlo být ještě horší, nebo zabrzdit sama sebe v tom, co je tomu druhému nepříjemné.
Deptalo mě to od manžela, ale tam proto, že jsem vyčerpala všechny možnosti a neviděla, jak z toho dál jinak, než to s ním skončit. Protože nebylo kam se před ním schovat, odpočnout si od něj, nabrat sílu.
A kupodivu – od té doby spolu vycházíme docela dobře. :-)
Možná by byla bývala jedna jediná možnost, skončit s ním dřív, aby se bylo ještě kam vrátit. Ale tu jsem prošvihla.
Takže obloukem jsem zpátky u toho, co jsem psala někde nahoře Saulovi. Že ta zodpovědnost za magickej svazek má různý formy, ne jen slepý vytrvání, který může být ve finále ničivější než mírovej rozchod.
ad 191: V tom kontextu, jak se mluvilo, jsem to pochopila tak, jak jsem pochopila, řekla k tomu to, co jsem nejlíp uměla.
Nic nepředvádím, Ruliso, to nemám zapotřebí a ani si nemyslím o sobě to, co mi podsouváš, fakt ne. Na dané téma jen přihodím svou trochu do mlýna, pokud cítím, že by to k něčemu mohlo někomu být, toť vše.
Naše myšlení se ubírá jinými cestami, už dlouho, překvapilo mě, že jsi na mne zareagovala. Ale i dnes se ukázalo, že každá mluvíme asi jiným jazykem, nerozumíme si. Nechme to tedy tak být. I tak bude slunce svítit stejně na nás obě. :-)
176:
"Ale nejsem schopna přijmout tezi, že jsem mimo ten oceán. Nejsem, jsem uvnitř. S Ním, v Něm, cítím jej všude okolo, i v sobě."
Ve 144 jsi zmínila,že tvé pojetí s mým není v nějakém zásadním rozporu.
Tato citace jasně dokazuje,že je ve zcela zásadním rozporu a znovu tě usvědčuje,že stavíš pocity nad rozumové poznání,což vždycky vede k duchovní desorientaci.
"Teze",že jsme z tohoto oceánu vydělení je totiž navzdory tvým pocitům hluboce pravdivá.
Základním znakem tohoto vydělení je naše vlastní sobectví.Jeho pevně zakořeněná přítomnost v nás samotných se nedá prokázat pocity,ale introspekcí a sebeanalýzou.To jsou nástroje poznání o kterém neustále píšu.
Pokud tu žongluješ s výroky,že "tvé svědomí je čisté jako lilie",tak se obávám,že je ti používání těchto nástrojů zatím zcela cizí a absenci poznání vyrovnáváš pocity,což je jen prachobyčejná sugesce.
Pokud jsi v sobě zatím nenašla ty pověstné "Augiášovy chlévy",tak se sice můžeš těšit různými pocity,ale skutečnost je taková,že jsi ještě nevstoupila ani na tu první příčku dlouhého schodiště,které vede ke sjednocení s oceánem,o kterém píšeš.
A neodpustím si ani poznámku,že vydávat se v tomto stavu za jakéhosi duchovního rádce,či dokonce psychoterapeuta je "nečestné a nesportovní".Abych použil tvého(nebo spíš Mirka Dušína:-)) výrazu.
ad194: no vida,teď jsem si přečetl příspěvek z jedné diskuse a zdá se,že nejsem ve svých "tezích" až tak osamocen:
"Ono vsetky tie zlataniny oblbuju tym,akí sme dokonalí,vsetko je perfektné a to samo navadza ludí k tomu aby vegetovali.
Bdelost nemozno oddelit od aktivity pretoze iba bdely clovek pohotovo reaguje na stav svojho vnutra,ktore pri vsetkej uprimnosti poznava ako vtelene sebectvo.A tak mu neostava nic ine len sa chopiť seba mocou vôle a prinutit sa k zmene dusevnej naplne,ktoru doposial nosil ako dedictvo svojich vžitych sklonov a navykov.
ad 194: ve komentáři 176 jsem reagovala na Aninu, proto jsem mluvila, jak jsem mluvila.
"…tě usvědčuje,že stavíš pocity nad rozumové poznání"
– neusvědčuje mě z ničeho, viz výše
….. "tvé svědomí je čisté jako lilie"
– bylo uvedeno v příkadu, nebylo to o mně, čili není nutno se nijak o nic u mne v tomto smyslu obávat
… "Pokud jsi v sobě zatím nenašla ty pověstné "Augiášovy chlévy"
– o mých osobních "Augiášových chlévech" tu vůbec nebyla řeč, popisovala jsem principy
"vydávat se v tomto stavu za jakéhosi duchovního rádce,či dokonce psychoterapeuta"
– já se za nikoho nevydávám, já jsem jen tu práci terapeuta před lety prostě dělala, a tak dávám k dobru zkušenosti, ke kterým třeba ne každý přijde
Saule, nemusíš se mnou souhlasit, můžeš mou řeč rozporovat, to je v pořádku, to je diskuse, ale když si přečteš znovu mé a své komentáře, zjistíš, kdo z nás je více subjektivní, kdo k podtržení svých slov potřebuje hodnotit a soudit oponenta, podsouvat mu cosi, dotýkat se slovy vůbec jeho osoby.
Tak já myslím,že v tom posledním odstavci podsouváš spíš ty.
A jakmile začne hra na podsouvání,diskuse končí a to je v tomto případě v pořádku.
kdyz uz je nakousnute to povysovani a kdo je dal :-), tak ja mam obdobi "hodnosti" uz za sebou takze klidne pujdu Saulovi po krku :-)
ad197:už jen maličkost.
Myslím Lenko,že tu presentuješ svoje názory dost autorativně(a netvrdím,že je to tak špatně) na to,abys je měla být schopna obhájit včetně toho,že se kdokoliv dotkne,byť nepříjemně tvé osoby.I to svědčí o pevnosti toho,co žijeme a v co věříme!
[181] ratko, to vypada ze me ceka este par lidi zmlatit abych mel odzito…Saule kdepak bydlis?
a to se ptáš ore abys mi přišel skočit po krku,nebo abych tě mohl zmlátit?:-)
Já bych hned začal tím druhým:-00)
kdo vi. zatim jsi mne Saule naucil prestat za kazdou cenu neco vysvetlovat a na deset radek reagovat dvaceti mejma, a misto toho poslat dotycneho do…
treba mne naucis i neco z fyzicke oblasti :-)
jsem si vzpomnel na krasnou hlasku: kdyz chcete chytit ego, zjistite ze to neni vubec jednoduche, ze je jak mokre mydlo :-)
ad203:
s takovýma hláškama bych si Ore nelámal hlavu.
Ty držíš ego docela pevně.
Nebo,že by ono tebe?:-000
jakkoli myslis.
tedy Ore ne že by na tobě bylo až tak moc k přemýšlení,ale když už jsi jednou přiznal,že jsem tě cosi "naučil",tak tě zcela nezištně,pouze v rámci svého buddhovského soucitu se vším trpícím poučím ještě o jedné velké pravdě.
Duchovní(zprofanovaný výraz,ale jiný mne teď nenapadá) vývoj není sport.
Není to o lezení někam.
Není to o zvyšování levelů.
Není to o chytání ega ani čehokoliv jiného.
Na druhou stranu…pokud tě to baví,tak proti gustu žádný dišputát.
Ovšem že bys mne svými podivnými koníčky dojal až k přemýšlení o jejich pochybném významu-to opravdu očekávat nemůžeš:-(((((
ale Saule, to cos mne naucil jsi mne prece vubec nenaucil tim ze bys mi dal pouceni: "nepis na desetiradkovej koment svuj dvacetiradkovej ale posli dotycnyho nekam"
nechapes ?
ad 199: své názory neobhajuji, (ani autoritativně ani jinak) není třeba, jen předkládám k posuzení, vysvětluji, aby byly srozumitelné tomu, kdo by třeba rozumět chtěl. Je mi jedno, pokud s nimi někdo nesouhlasí.
Osobní útoky se mě nedotkly, v tomto případě to není moje káva. Jen jsem na ně upozornila.
tak jo.
Jdi do hajzlu:-))
To budou zajímavý a podmětný diskuse,už se těším:-))
Tak kdo se ještě připojí???
Héééj Ratko vstávej,my tě s orem někam pošlem:-)))
jéžiš a teď se nám tu přimotala Lenka:-))
209 byla k Orovi Leni,to jen abys mi zase něco nepodouvala:-00)
ja teda ratku rozhodne nikam neposlu.
To je dobře.
Tak nedělej machra(či zenového mistra) a neraď druhejm,kolika řádky mají na co reagovat a kam koho posílat(207).
budu dal delat co budu chtit.
emoce ktere ti to zpusobi preci hrave vynulujes vedomostma ne?
ad 209, 210: Právě jsem psala komentář, že jako já teda prosím pěkně nikam nepůjdu, protože jsem na to moc málo vztahovačná a (dle některých) moc autoritativní. A navíc, byla jsem v koupelně, takže vlastně už na místě, o kterém se mluvilo (jak já to dělám, že jsem vždycky o krok napřed??? :-)))))
tak to jsem klidný.
Nebude co nulovat.
Vidím,že jako správný sportovec si fandíš:-)
Možná až trochu moc.:-0
Liško, pojď sem , oni se tu chtějí prát, nebo co :(
Já do toho teda nejdu, ani pěstičkou nikomu nepomůžu :)
No, a Lenka..ona na nás i může působit autoritativně, protože to, o čem se bavíme se profesionálně zabývá…denně. Ale pokud jsem si všimla, nikomu nic nevnucuje. Snaží se pomoc tím, co ví, o čem je ona přesvědčena. A když se mi něco nezdá, prostě to nechám být a myslím si svý, tak jako ona…normálka ne ?
Ale Saule, ty máš už asi takový svůj humor, soudě, že přece jen hodíš smajlíky.
Do huby mi jen tak nedáte, nevíte, kam za mnou :)))
nestraš anino.
Vždyť tady panuje ta nejvtřícnější nálada.:-))
Prostě se tu všichni hladíme až do úplného vyhlazení:-00
Nj. Saule, já jsem takovej strašpytel.., tak to jsi mě uklidnil :)
No, počkej úplně se snad nevyhladíme, kdo by tu pak byl :) ?
ále,to jsou jen taková krátká bezvědomí a vyhlazení opět vstanou k životu,aby se mohli dál hladit:-)
Šak ona až se tu objeví Liška,nebo Ratka,tak to zas holky srovnají do latě:-))
osobne si myslim ze Saul je srandista a pokud neni tak to proste zkousi. srandistou byt :o)) furt cekam na nejaky clanek o jeho dokonalosti.
Hele Ore, ty jsi hodne veliky. To je nebezpecne se prat. Nekomu by jsi mohl ublizit. To ja muzu vyskakovat, rozcilovat se a akorat pobavim obecenstvo.
rict misto vysvetlovani: jdi do hajzlu! me naucil muj muz :o) diky mu za to. Priznam se ze to pouzivam s oblibou.
ahoj Ratko, njn, já se to pořádně nenaučila za celý život, tam přímo někoho poslat, to zcela vyjímečně, ale někdy mě to opravdu štve..
Anino! to je prece zaklad klidneho a spokojeneho vztahu.
Priklad: VYcitky, ze jsi tohle nebo tamto neudelala, ze to mas spatne, ze….
Misto sloziteho vysvetlovani, argumentovani popr. ukrivdeneho mlceni ci litostiveho poknouravani reknes ty tri slova. A to co by jsi resila hodiny, dny, mesice nebo dokonce nevyresila nikdy mas vyrizeno behem peti vterin :o))) a jede se dal.
v tomhle je jednoduchy pristup neprekonatelny.
Ratko, jj. rozumově zvládnuto a dokonce vím..ALE..např. na někom ti hodně záleží, řekne ti něco, že bys ho tam poslala. Nojo, ale co když já pravdu nemám, může ji klidně mít ten druhý a já ho tam pošlu, aniž bych se snažila vysvětlit co a proč mě naštvalo, nebo je líto. Nevím, proč mám strach, že bych toho člověka pak ztratila. Mám asi čtyři přítelkyně, u kterých vzájemně víme, že to naše poslání někam je i přes to hned v pohodě, ale u všech si tím jistá nejsem, že by to vzali a i mě, že by si uvědomily, že tím se nemění můj vztah k nim. A pak kolegyně, nebo kolegové, co jsem měla a nebylo mezi námi to přátelství, spíš kamarádstvi, jen jsme spolu dobře vycházeli, tam to nějak bylo mnohem snažší oboustranně, a hned byl klid a ještě legrace..
Možná řekneš..kdo tě nevezme jaká jsi, tak co s ním, ale lidi jsou různí a různě reagují, a i tak je mohu mít moc ráda.
Prostě si i tak myslím, že když už to udělám..musím k tomu mít opravdu důvod, že to je pro dotyčnou osobu, potažmo pro mě to nejlepší řešení…že to jinak nejde..
Anino, to je podle me tak trochu muzsky primitivizmus.
Tak trochu ted skatukuju :o)) Jasne ze pohlavi neni rozhodujici. Ale tun zensky pristup (i muzi muzou reagovat zensky) je hrozne unavny. ten rozebirajici, vysvetlujici a napravujici.
tohle je v urcitych situacich (kdy fakt nejde o zivot)neskutecne otravne. urcite bych neposilala do pr… kazdeho. urcite je to veci duvery a urcite itimity. Koho do ty pr… muzu poslat.
Ale virtualne urcite tyto osoby: Saula, Ora a Ru. Protoze jsem presvedcena ze to vemou. Oni me tam muzou kdykoliv poslat taky :o)) Ja samozrejem do ty pr… odejdu. Ale zase se otrepu a vratim.
Víš, co..ratko, tak když tě naštvu, přiřaď mě tam klidně taky, protože i když já to jen tak neudělám, neznamená, že od tebe bych to nevzala :)))
ad 193:
Kdybych si myslela, že si to, co jsem ti o svém pohledu na tebe napsala, myslíš i ty, nepovažovala bych za dobré ti to psát. Není potřeba jitřit lidi v tom, o čem sami vědí, že je bolí.
Ano, přihazuješ svoje trošky domlýna, kdykoli zacítíš, že by to k něčemu mohlo být.
Pochopila jsem, že se zabýváš psychoterapií. Ale jedno ze základních pravidel psychoterapie je neradit/neléčit hlava nehlava. Napřed se ptát a důkladně vyptat a pak si ověřit, že ti lidi skutečně chtějí radu, nikoli jen se vykecat. A pak poradit tak, abys je k tomu v podstatě dovedla, ne jim předkládat návody. Protože návody, byť sebelepší, jsou pořád jen z vnějšku dodané a vně zůstavší Ano/Ne. Ale to, k čemu lidi dovedeš nepřímo krok za krokem tak, aby si to nakonec objevili a naformulovali pro sebe sami, zůstává jejich, pod kůží, s daleko větší nadějí na skutečnou integritu do jejich osobnosti.
A poněvadž právě tohle nectíš a nadšeně skáčeš po každé příležitosti poradit a poučit, soudím, že tvá potřeba oného je daleko větší, než si přiznáváš.
Původně jsme na tebe reagovala proto, že jsem viděla problém, k němuž jsem se vyjadřovala, trochu jinak než ty. Nikoli proto, že bych měla v úmyslu debatu skončit takhle. Ale docela mě zaskočila tvoje reakce. Snaha zbavit mě v procesu psychonormalizace toho, co považuju za klad a možná dokonce vyjímečný dar.
Inu, naše myšlení se skutečně ubírá jinými cestami. :-)
Tak prostě tak.
Stejně nemá cenu, abych se moc do debat tady zapojovala, když to stíhám jen jednou za den dycky už skoro off topic.
Aninko, tak jo. uz tam jsi :o)))
Ok, ratko, však občas tam potřebuju poslat, jako každý..jde jen asi o to, jestli tě tam někdo pošle jen tak, aby si vylil žluč, nebo proto, že už ti tedy stručně chce v dobrým dát najevo, že..je čas, aby doklaplo. A vůbec nemusí hned jednat o to horší. Pozná se to.. Myslím, že hezky to popsala Christabel.. http://christabel.bloguje.cz…php.
Píše např.****je pravda, že ve virtuálnu hrozí velmi snadno i nedorozumění, protože napsané slovo člověk může vnímat jinak než v komunikaci tváří v tvář. Takže u hrozících konfliktů by se mělo vždy zkoumat, zda to ten protějšek nemyslí lépe, než to vyznívá. Na což ovšem nemá každý trpělivost.***
Já třeba používám když chci něco trochu odlehčit, nebo když si myslím..co ty víš..nebo se mi už nechce o tom psát to.. JABKO :)) Někdy je to i tak trochu podobný, tomu přátelskému naznačení, k odeslání tam..
Anino, myslim si ze je to uplne totez :o)) Akorat ze jabko zvejkame jen ja a Hanci. aly smysl je uplne stejny. jen forma jina.
Ratko, jo pro mě stejný :)))
ad 229: ad 1. odstavec: tvůj pohled na mě znám již několik let, zatím se nijak nezměnil, proto se výhýbám reakcí na tebe nebo diskusí, kde jsi, protože vím, že máš na mě alergii. Není to až tak moje káva (to je závěr vnitřního auditu tehdy i teď).
ad "Ano, přihazuješ svoje trošky domlýna, kdykoli zacítíš, že by to k něčemu mohlo být."
– ne kdykoli, málokdy. Tehdy, kdy mám dojem, že některé věci nejsou dostatečně známy a jsou vážné. Třeba to s tou kletbou.
Pokud na to, že máš problém, viz kom. 133 (a vím, že rulisa by neřekla, že má problém zrovna mně) čtu jako objednávku k něčemu, co mohu ze své zkušenosti říct, pak to řeknu. Protože v mých očích je horší nepomoci člověku, který má problém, než se vystavit nebezpečí, že budu vypadat jako radič. Chyběl tam totiž náznak něčeho, z čeho bych mohla vyčíst: mám problém, ale nechci jej řešit. Nebo necítím to jako problém.
Že to rozklepání cítíš dokonce jako dar, je pro mě překvapení a je to za hranicí mé představivosti. I tohle je součást toho, co jsem řekla, že si nerozumíme. Navíc to, co popisuješ, je možno chápat jako dar, ale v podobné relaci jako třeba každou nemoc nebo bolest. Bolest i nemoc je možné chápat jako dar, stejně jako pocity, které v některých situacích popisuješ.
Jako terapeut bych pracovala samozřejmě jinak (díky za poučení, opáčko z terapeutické 1. třídy nikdy nezaškodí) tady jsem však za člověka, tady nejsem v práci a ty ani nejsi klient. Tady se přece jenom nezávazně žvatlá.
Navíc pro tvou informaci, už léta terapii nedělám, a navíc, tohle, co říkám, se v ždné "psychoterapeutické příručce" nedočteš, jsou to jenom obyčejné zkušenosti. (Materialističtí kolegové by mi dali, kdybych vykládala něco v tom smyslu jako zavři si třetí čakru, otevři čtvrtou – srdeční. :-))))))
Takže v sobě potřebu, o které píšeš, nemám (nakonec v tomhle mě zastane lépe Ratka, Or a jiní), jen v některých případech cítím povinnost. Protože s překováním kletby a černé magie má skutečnou zkušenost málokdo. Já zrovna ano. Pokud by někde v doslechu byl člověk, kterému by se ta informace mohla v průběhu života někdy hodit, neodpustila bych si, kdybych ji neřekla. Protože by mu to mohlo také zachránit duševní zdraví nebo život. A i proto vědomě riskuji to, že bych v některých očích mohla vypadat tak, jak jsi popsala, že mě vidíš.
Tvé vidění respektuji. Přes něj se však nedostanu, takže cokoli řeknu, ti nebude po chuti, proto jsem napsala a znovu potvrzuji -) větu: "Nerozumíme si. Nechme to tedy tak být. I tak bude slunce svítit stejně na nás obě. :-)
aha Lenko, tak to jo kdyz se teda na me odvolavas. Ja se klidne priznam kdejakym potrebam. Vetsinou si je uvedomuju.
TEda mysli tim tuhle potrebu?: A poněvadž právě tohle nectíš a nadšeně skáčeš po každé příležitosti poradit a poučit, soudím, že tvá potřeba oného je daleko větší, než si přiznáváš.
Anebo tuhle?: potřeba jitřit lidi v tom, o čem sami vědí, že je bolí.
At tak nebo onak, ja mam sebereflexi. Uvedomuji si svoje potreby vetsinou. a veskere vytky timto smerem jsou opravnene.
nekdy je fakt lepsi rict: bez do pr… :o))
celkove neverim na bilou lilii uvnitr cloveka. Dokud zijeme, tak potreby mame a tyhle potreby se projevuji.
kdyz potreby potlacujeme tak se projevuji neprimo. a tu neposkrvnenou bilou lilii uvnitr poskvrni.
Furt si myslim ze je lepsi videt nez nevidet. Vedet nez nevedet. Otravovat nez neotravovat. Byt protivny nez nebyt protivny. Ja nemam ambicne na terapeuticke aktivity. Kdybych mela tak bych to davno delala. Asi vim proc to nedelam. NO urcite vim proc :o)) Teda si myslim.
vite, sorry ale prijde mi to trosku jako dat si inzerat na seznamku a nadavat jak jsou vsichni co odpovedeli nepouzitelni.
jenze ja jsem tam ten inzerat dal !
hehe, ja totiz vubec nevim kde je problem. Prece kdyz pisu svoje zblebty na net tak pocitam s tim ze mi jenekdo otriska o ksicht.
a duplovane kdyz jsem ded vseved :o)
Lenko, doufám, že pochopíš, že nebrojím a nechci proti tobě..víš, že když jsem něco potřebovala, co jsem nechtěla psát na blogu, obrátila jsem se na tebe mailem s důvěrou, jinak bych to nedělala.
Ale nemám vůbec důvod si myslet, že Ru by tě úmyslně nějak chtěla napadat, jen odpovídá..a vím že není zlá,ale hodně upřímná a to ty taky. Je možný, že si nesednete…nejste jediný..
Ale já nevím, na jednu stranu chápu, že to určitě myslíš dobře.
Ale v tom***jitřit lidi v tom, o čem sami vědí, že je bolí***je asi zakopanej pes. Pak je asi opravdu lepší použít mail.
Promiň, chci být taky upřímná…a to mi i snad uvěříš.
235: Ratko, já mluvila s Rulisou, ale ses ozvala, tak dodám, aby bylo jasno, jak jsem to myslela. Dobře, jedině dobře. Ty i Or jste taky takoví radiči a vysvětlovači – jako jsem asi byla na začátku a v nezkušenosti i já. A já jsem tomu ráda. Jednak – třeba konkrétně ty – řekneš věci, které bych třeba ani tak dobře nevyjádřila a jednak nemusím už nic říkat já. Všechno zastanete lépe a mnohem, mnohem, mnohem více než já. :-))
Nic více jsem tím nechtěla říci, mluvím, jak myslím, a kdybych někoho chtěla někam poslat, tak ho tam pošlu, se neboj. :-)
vzpominam na babiccino: "co si to dovolujes!"
ja jen ze jsem sla nahodou kolem a slysela sve jmeno! Lenko az me to nebude bavit tak taky nebudu nikomu radit.
Ale doma poradit nemuzu protoze si kazdy dela co chce. A v praci taky ne, protoze by me hnali lopatou. Atak se muzu ventilovat jen virtualne a to jen tam kde me nechaji.
Kdyz me nenechaji tak hned zatahnu svuj ocasek a jdu dal. To neni nezkusenosti. To je proste jen potreba se vykecat. Potacim se na netu stejne dlouho jako ty a stara jsem jak metuzalem. NO rucite o dost starsi nez ty.
Az nebudu mit potrebu se vykecavat tak si zalezu do sve diry a budu mlcet.
neni problem v tom ze jsem nezkusena. Spise ze jsem neukaznena. Ze si delam co chcu dokud me to bavi.
dyt ve finale stejne nikdo nevime o co vlastne jde. a jestli je vetsi uzitek z perfektne korektne podanych informaci aby se nahodou neci ego necitilo poucovano,
a nebo z toho se trosku pokockovat :-)
nebo popsovat? (popsit)
byl jsem jednou u psychologa. meli jsme tam domluveny termin tehdy s pritelkyni. jenze cekalo se nekolik tydnu, tak pak uz nebylo s kym tam jit, tak jsem si rek ze tam pujdu sam.
tehdy jsem byl dost rozervanej, nevedel co se deje, proc oba delame co delame, takze jsem se mu tam v podstate vykecal, on nic, trochu mne uklidnil ze nejsem blazen a sel jsem. bez dalsi objednavky. ale co si z toho pamatuju dodneska bylo, jak ten clovek byl takovej smutnej. vyrovnane, to jo, ale v podstate smutnej.
a to mi pozdejc zapadlo mezi ostatni stripky. ze vsichni jsme na jedne lodi. mame problemy a chceme si je resit. lidi co zacnou meditovat jako lidi co jdou na psychologickou skolu. a v tu chvili jsem se prestal na psychology divat tim klise "sami jsou to cvoci".
taky uz jsem si parkrat vsimnul jak od nekoho neco "neberu" ale z nejakejch jinejch duvodu nez ze bych s tema informacema nesouhlasil.
citim jsem nejaky jakoby "co mi tenhle clovek ma co vykladat?"
jenze nastesti tam bylo deset procent na ten nadhled. ze to ja blbnu a necim se necham mlit.
a to mne taky posunulo. dneska to chapu tak, ze kdokoli koho potkam neco poresil, usel, a neco mu zafungovalo. a kdyz o tom mluvi, je to mix jednak nejakyho egovychloubani :-) ale taky i uplne prirozeneho sklonu podelit se, proste se o to dobry podelit.
a ve mne je opacnej mix. mix toho ze bych se neco rad dovedel, sdilel co mi nekdo nabizi, s egoblokem ze "ten mi nema co vykladat, co si jako o sobe mysli"
ad 243: dyk jo, dyk je to v pořádku
ad 244: souhlas
Já jsem si jen tak naokraj vybavila tuhle vzpomínku, líbí se mi, protože lecos vysvětluje:
Můj muž kdysi rozhodl, že budeme stavět dům. I vzala jsem milimetrový papír a začala jsem si něco pokojně kreslit. Pak jsem mu to s dětskou radostí přinesla ukázat, jak se mi to povedlo a jak se mu to líbí. Začal na mě řvát jak na sirotka, že co si o sobě myslím, že na malování domů jsou architekti. Tak jsem návrh hodila do koše a pomyslela jsem si, že v tom novém velkém domě bude asi sám. Ráno se mu to rozleželo a ptal se po tom mém návrhu, že jde za architektem a že mu to ukáže. Architekt si to prohlídl a řekl, že je to dobrý a že "takhle to tedy postavíme". S drobnými úpravami ten dům tak stojí.
Do koše se vejde návrhů …… je mi jedno kolik, hlavně když nemusím bydlet s lidmi, kteří se mnou bojují. :-)
Lenko, a co ta vzpominka vysvetluje?
247:
to se Lenko nemůžeš divit,že když si do návrhu plánu domu
začneš vykreslovat poličky na hrníčky přesně na míru,tak chlap skáče jako čertík z krabičky:-))
Hle,to se skoro i rýmuje:-0
A kdože tu s kým bojuje?
Já vyčkám,kdo vyhraje a k tomu se pak přidám:-0
Kazdy nekomu nekdy rozbil babovicku. A ten kdo tvrdi ze nikdy nikomu na babovicku (kuri oko) neslapl tak keca :o)))
a nebo to dela dodneska :-)
z čehož plyne,že bábovičky jsou na hovno!
Jakoby nestačilo vypláznout se na záda a sledovat bábovkovité mraky:-0
podle me to nestaci. kdyz jen lezis tak chatras. na tele i na duchu. ovsem jsou ochrnuti jedinci kteri dokazi cvicit mysl v tomhle stavu. Ale to je vyjimecna situace.
podle me povalec povalecem zustane a jako povalce i zhyne.
"jako povalce i zhyne."
což se ovšem aktivním jedincům stát nemůže,že?:-0
Vzpomněl jsem si na Meyrinka,jak se "povaloval" v jogických koncentracích víc než 8 hodin denně.
Když to něj přišlo,tak se nechal odnýst k oknu a s pohledem upřeným k nebi bez jedinýho slova natáhl bačkory.
Tak takto hynou povaleči ratko.
Až to přijde na tebe,dej nám vědět,jak jsi to zvládla:-))
otazka je jestli se priste nenarodi jako takova ta morska cerna podlouhla bytost, co jenom lezi na dne…
255. morsky cerv? verila bych tomu. ja se zkousela povalovat. ne ze by to bylo neprijemne. Naopak. bylo to velice prijemne.
ale postupne jsem nebyla schopna rict souvislou vetu a kdyz prisel kluk s ukolem tak jsem neumela poradne spocitat trojclenku. a taky jsem zjistila ze existuji penize. najednou jsem je musela tisknout.
A ty klouby. Jelikoz maso na kostech povolovalo tak zacaly bolet a celkove se clovek menil na meduzu. Kdybychom nemeli behat a honit korist (jako kocka) a meli jen lezet tak bychom urcite vypadali jako meduzy. Ani pater bychom nemeli.
tak já vím o lidech,kteří ho již v nové reinkarnaci identifikovali a mořská bytost to prý rozhodně není:-0000
Ale tak trochu schovanej prej je.
Asi nechce házet perly sviním:-00
Saule, treba se jednou setkame a prijdu se podivat na tebe. jako vetcha starenka :o)))
V nasi kocce je podle me moje tchyne.
258:
s kosou na rameni co?
Já se nedám Ratko:-)))
hehe, k cemu bys mi byl?
tak on sedel…
…pak jeho reinkarnaci nasli…
…a ted je este dal od lidi nez byl driv jo ?
tak na to asi nemam abych pochopil k cemu je to dobre.
262treba se stal rostlinou?
no vidíš ore.
A ty lidi(a je jich hodně)za ním teď choděj sami.
Tak asi ví,k čemu je to dobré.
Ale já tam nebyl,to jen tak prodávám,jak jsem koupil.
kdo za kym chodi? vis o tom ze v Brne se davy malem uslapali kdyz chteli videt superstary? taky prisli sami :o)) Nekdy mi stoji rozum co vsecko lid delaji. me by to nenapadlo se jit na nekoho divat. za nekym chodit. je to podle me zavislost.
i kdyz plazit se jak housenka kolem nejake svate hory muze byt zajimave. Zejmena v mem veku by to bylo urcite prospesne memu telu.
procs tam nebyl ? podle toho co rikas se mi to zda byt dostupne, a taky se mi zda ze s tim stylem mas urcity "kontakt", takze proc ne ?
265:
tam se nikdo nešlape:-)
266
ani neplazí:-)
lidi prostě jdou za tím,za kým je karma a současnej stav poznání táhne.
267taky by me to zajimalo. treba bych se tam sla podivat. kdyz tam teda chodi jini.
protože ore celkem přesně vím,co by mi řekl.
A jít se něj dívat jako na atrakci nechci,to by mně stejně nejspíš vyhodil:-))
ses v tom zazdenej dokonale, kamo :-(
tak mi reknete kdo to je
271
dík ore,kdybys mi to pochválil,v panice bych to všechno musel začít přehodnocovat:-))
Takto vím,že je všechno OK.
tak mi aspon reknete jestli se hybe.
Nejen to Ratko.
Je to pravý duchovní mistr a jak jistě víš,ti někdy svoje žáky i mlátili:-)
Takže já se ti tam tu návštěvu pokusím domluvit,když o to tak stojíš:-000
no jo, sam si clovek vsechno prekrouti tak aby mu v tom bylo dobre. a zkusit si neco opravdovyho pak zpusobi rychly rozklad tech iluzi. a jestli jsou ti tvi guruove stejne "husti" v formulacich jako jsi ty, tak se ani nedivim ze se nikam nehrnes. by ses rozpad na atomy :-(
jasne ze mlatili. Jenze ti zaci se vetsinou velice intenzivne hybou. Nekteri jsou skveli mistri bojovych umeni. tot nedavno jsem videla nejakeho zaka kteremu visel na koulich mistr.
o žádných svých guruích nevím ore.Ani o jednom.
Ovšem o "hustotě " některých,co zkouší to "opravdové" mám díky našemu povídání už celkem dobrý přehled:-0
aspon neco zkousi :-) ty jenom ctes a vymejslis.
Pry si guru sveho zaka najde sam.
Ore, ja taky ctu a vymejslim. Ale kdysi jsem fakt mela ziveho ucitele. skutecneho guru. Nekecam.
ano,sečtělost a bystrá mysl ti evidentně scházejí ore:-0
A vite ze ucitelem muzou byt taky vlastni deti?
dokonce i nevlastní Ratko:-))
jestli je 280 pravda, tak si nas nase deti nasly aby nas stare voly poucily o zivote.
Saule, pises? :o)))
už jo,ale jenom chvilku,než za mnou zase přijdou s lopatou.:-)
280 není pravda.
Guru nestaví k lidem mosty,ale dovolí jim,aby stavěli mosty oni k němu.A pomáhá jim s tím.
Děti jsou nositelé naší nevyřešené karmy.Všechno co jsme nestihli,přenášíme na jejich bedra,oni to budou muset jednou vyřešit za nás-proto je tak milujeme a opatrujeme.
280:
pravda by to mohla být v tom smyslu,že Guru vidí,kdy,jak a kdo ho potřebuje.
Když vidí,že někdo hledá něco,co on sám má,tak to nabídne,to jo.
Ale netroufnul bych si to definovat,jako že si někoho hledá.
ad280:
v podstatě ani hledat nemusí,protože on sám působí jako magnet.
Pokud místo takovýho působení musí dělat triky s kouzlama a třepat smetí z rukávu,jako třeba to černý prase Sai Baba,tak to není žádnej guru.
"muj guru" si me jednoduse nechal kdyz jsem za nim jednouprisla s zadosti o pomoc. A naucil me uplne vsecko co umel on sam. Tehda jsem se spise smala nez to brala vazne. TEd uz to beru tak nejak sportovne.
a kdy to začneš brát vážně?
Saule, nevim. Je nutne to brat vazne? Proc? Co kdyz je prave ta sranda k tomu potreba… aby se clovek nebral prilis vazne. A nedostal klapky na oci.
šak já jsem se neptal,kdy začneš brát vážně sebe,ale kdy začneš brát vážně to,co tě naučil.
Když to teda zatím bereš jen sportovně,jak píšeš.
A co mam brat vazne? Saule, jak muze clovek racionalni jako ja brat vazne vsecky ty legracni fabulace, ritualy, opicky a umele konstrukce. Kdy si lidi navymysleji kdeco a pak se o to hadaji. A nemluvi spolu :o/ nebo se vymezuji.
Ja beru vazne neco (nevim co), ale tu omacku kolem nemuzu brat vazne. i kdyz se rada pridam a placam babovicky. Ovsem jaky tvar ty babovicky maji je mi jedno.
tak ty jsi racionální a bereš vážně něco a nevíš co?:-))
No jo,proč ne,holt mezi tím co je naše vnitřní podstata a racionálnem zeje hluboká propast.
Já si vlastně nejsem jistý,jestli se dá vůbec překlenout a jestli o to má cenu usilovat.Pro mne v podstatě už ani ne.
295. nejen ze zeje propast. bavime se o ruznych kvalitach. nelze to preklenout, protoze zde neni zadne spojeni.
mozna nejaka symbolika. ale tady opet musis pracovat s virou. Musis uverit ze tohle spojeni existuje a pak muzes zkouset spojovat nespojitelne. Me staci ze vim, ze jsem otevrela dvere a ze jsem trpeliva. Treba az smrt preklene tu propast. Treba je nekdo fakt tak uzasny, ze nektere veci ma vychytane a pres propast beha jako cecetka. Ale ja jsem ZATIM k temto lidem neduveriva. Protoze si myslim ze je hrozne tezke. myslim si ze naprosta vetisina "preklenovacu propasti" jen placa a keca. A nekteri si z toho delaji zivnost. nebo si tim uspokojuji svoje ega. Kurna, jak muzou behat pres propast kdyz se nechavaji placat po ramenou a oslavovat? tohle mi prijde divne.
a nekteri "behaci pres propast" jsou uplni deprivanti. Resi si svoje pychicke traumata, komplexy a problemy pres svoje "vyjimecne schopnosti" Vsecko je na vode. Vsecko jsou vyplody mysli.
"bavime se o ruznych kvalitach."
Jo,přesně…a z toho je potřeba vycházet!
A vymezovat se z horších kvalit do těch lepších.
horsi a lepsi muzes srovnavat jen ve stejne kvalite :o)) teda abys mohl srovnavat tak musis jit linearne.
jak srovnas hrusky a vlak? Jen pres spolecneho jmenovatele. Pres neco co maji spolecneho.
Saule, kdyz se podivas na nejake stare veci v mem blogu tak najdes tezko pochopitelne atoporne snahy o vymezeni dvou druhu kvalit. a to linearni (determinovane, pohybove) a pak kvantove (jako stav).
V linearnim se pohybujes od jednoho bodu druhemu. ovsem porad ve stejnem kvantovem stavu. protoze uz jsi si vybral svoji cestu.
V kvantovem pojeti se nachazis v urcitem stavu aniz by sis vybral svoji cestu. Nepodlehas kauzalite.
je tezke to s nekym probrat jelikoz jsem zatim nikdy nepotkala nekoho kdo by mohl v tyto veci se mnou diskutovat tak aby to davalo nejaky smysl.
clovek zustava s tim co uvnitr citi vetsinou naprosto sam. A nepomoou mi zadne nebicka ani more s kapkami ci rekami. Protoze tohle vsecko bezi v kauzalite. Temer nic z toh nepreskakuje v ramci kvantoveho chaosu na vyssi level.
A i kdyby melo preskocit tak mi nikdo neni schopen tenhle preskok popsat tak aby mi daval nejaky smysl. Vetsinou to je uplny ustrel.
300 ? muzu pozadat o neco konkretnejsiho?, tohle nedavam.
ore, a jak?
no, neznat te trochu, jinyho bych odpalkoval at neblbne a neresi zaroven hrusku a atomy s kterejch se sklada.
ale tady vidim spis ze za tim mas otazku jestli neco delat, s rizikem ze to je uzke, a nebo nedelat protoze to ma potencial vseho.
ja spise vyckavam, zda nekdo prekroci hranici kyticek, nebicek protoze tam to podle neni.
Alespon trochu to dokaze natuknout ZEN. Prave tim ze ukaze kde ty hranice jsou. kudy vedou.
jiz predstaveni si techto hranic je spatne. TAkze nelze o nich moc diskutovat:o) Mozna lze neco postrehnout skrzeva symboliku. Nekdo pouziva takovou symboliku ze mi je jasne ze nase predstavy hranic se uplne miji.
Hranice bezi jinudy nez kam dosahuji nejake predstavy. Jakmile mi zacne nekdo vysvetlovat astral nebo UI a pod. tak vim ze je porad doma. chyceny v kauzalite nasem omezenem linearnim mysleni.
vyckavas az nekdo prekroci… ?
tomu vlastne nerozumim. je to jako kdyz si dam inzerat a vyckavam ?
a az teda nekdo neco prekroci a zacne ti o tom vykladat…myslis ze to zafunguje, ze to prijmes? ja myslim ze ne, ze to takhle nefunguje.
vlastne spis mi to prijde jako kdyz si ho NEDAM ale vyckavam odpovedi ! sorry.
ano, tak nejak to je. odrazi se ode me ruzne esotericke praktiky. Ackoliv jsem se sama esoterikou zabyvala ted uz se k ni dost dlouho nevracim. Protoze me jednoznacne vraci zpet. je jako lepidlo ktere se na cloveka zalepi a posadi ho do sklenice s medem. oblouzni ho. kdyz nekdo zustane zalepeny medem tak s nim nelze jiz normalne diskutovat. Vsecko vidi optikou medu.
prekrocenim medu se vracis opet do normalniho zivota. Alespon ja to tak citim. Ze zivot bezi porad dal i bez medu. A je treba furt jit dal. nezastavit se. a neohlizet se.
305-309
305 vyckavam
309 bez medu do zivota, jit dal a neohlizet se
—
tomu ja rikam ego jak mokry mejdlo.
zkus si nas ted prosim prohodit. co asi jako na to mam rict.
koho s kym si mam prohodit? ego jako tram. jasne. to jsem nikdy nezpochybnila.
tohle ego jako krava ale nema moc sanci se prosadit pri mem zpusobu zivota :o)) nema kudy. zkus si to se mnou prohodit a podle me padnes za prvnim rohem.
pokud existuji minule zivoty tak vim ze jsem byla chlapem. ktery si myslel ze mu patri svet. a ted leze svetem jako zenska s tremi detmi a furt remca jak brouk pytlik. a jak se sune s tim vsim na zadech tak si rika, kurna to jsou zase VAnoce? :o))
ja se z toho picnu. zas prd udelam :o))
koncime. ego je v plne zbroji a kdyz bude boj, tak vyhraje. a ja aspon to neudelam, kdyz uz nemuzu vic.
—
asi padnul. ale stoji to fakt takhle ?
chci ja po tobe abys misto mne prisla na to co je v naky pocitacovy bedne blbe a proc nedela co ma ?
312 ma podle mne logiku. chlapskyho mas hodne.
tys chtel prohazovat, ne ja. ja si toho lezouciho sneka vybrala dobrovolne :o) asi jsem vedela proc. kdyz jsem si to vybrala.
ja si chtel prohazovat diskuzi, ty mydlo jedno :-)
heled, ja mam hlavu nabitou problemy ktere resim za pochodu, vsichni mi spilaji ze vsech stran a jeste mam neco prohazovat. Uz mizim definitivne nebo mi fakt jebne.
ok, to nebylo videt.
ale stejne mi to tak nejak porad neni jasny. asi si budu muset zvyknout ze nema jit o reseni, spis o "odpousteni pary zpod hrnce".
ja sam takhle vlastne fungovat nechci. nechci si jenom "odpoustet paru". chci prijit na to jak to funguje, ze se clovek prehrejva. a nejsem si jistej jestli to chces taky.
ja se neprehrejvam. vlastne jiz celkem dlouhou dobu dokazu fungovat aniz by vznikali jakekoliv neprijemne vedlejsi priznaky. Akorat mam nekdy zmatky v hlave kdo co s kym a kolikrat. protoze ztracim prehled.
prizemz to povazuju za dobry priznak. jit zivotem bez prehledu a bez jizdniho radu a bez jakykoliv vedlejsich priznaku povazuji za velmi dobre znameni.
az me jednou uplne pohlti chaos tak budu klidna uplne :o)) to je si to nejvetsi umeni ktere se ted a tady ucim. nechtit mit veci pod kontrolou. a necumet do jizdniho radu.
ok.
at si kazdej sam rozhodne kdy mu uz "staci" kam se srovnal.
Vis, kdybych rekla ze mi to nestaci tak je to rouhani. kazdy den se budim s podekovanim a s pocitem ze mi to staci. ze mam vic nez zasluhuju. i toho srovnani. je to zazrak. porad zasnu a dekuju za ty dary.
a mas pravdu v tom, ze asi kazdy citi sam kde je "jeho" level na ktery staci. ja na tom svojem jsem a staci mi.
a ciste hypoteticky :-), kdyby sis to zaslouzila :-), co bys este chtela ?
nevim
KomentyMnožství komentů za mé nepřítomnosti mě napřed vyděsilo, ale dočetla jsem :-)
Napřed to vypadalo, že se tu Or a Saul perou. A to o Lenku.
Potom jste posílali někam ne toho, koho jste tam poslat chtěli, ale toho, o kom si myslíte, že to v pohodě snese. To je zajímavý :-)) – já třeba nemám důvod posílat Ru do hajzlu, ratko [227] :-DD
Pak si Lenka a Rulisa vyložily, že se míjejí; a předpokládám, že se nic nikoho nedotklo, když se míjejí a vše řečené je OK, a že nemusím nijak zasahovat na tomto místě jakožto Domácí Liška.
Od čísla 249 to k mé úlevě vzalo veselejší tón, který ale vydržel jen dvacet komentů.
Nastala rvačka o guru, horu a když nejde hora k … to jde mimo mě. Potěšující je, že už jsem si zvykla na Saula, sláva, předtím byl pro mě pořád neznámý a vyvolával ve mně ostražitost.
Náhodou mě dost podnítil [326]
Saule,Najednou mi přišlo (už nevím, jestli následkem snu nebo následkem koukání na křesťanskou televizi Noe:-) , že na tom kecání o prokletí něco je! Na stejné důležitosti při vstupování i vystupování ze svazku určitě.
Už od léta se mi občas zdají sny o bývalém manželovi (předtím tři roky ani ne), že jsme zase spolu, že je to zase samozřejmost a že se někdy cítím v tom vztahu tíživě a jako ve vězení. A když jsem se rozvedla, byl to rozvod občanský. Jenže sňatek byl před Bohem a církví – a s těmi jsem svůj rozchod nekonzultovala. Ať jsou, jací jsou, tak u začátku sňatku byli. A u jeho konce ne.
Budu je do toho muset nějak šikovně zatáhnout :) Škoda že nejsem osoba milující slavnostní rituály, bylo by snazší udělat prostě rituál a hotovo.
Každopádně díky za podnětnost.
Sáro,[101]
óó, to je potěšující věta!
Potřebovala jsem asi takové nakopnutí právě teď, kdy dost kašlu na nějaký vzhled – oděna do tmavohnědých svršků nenápadně přeběhnu po venku, nikdo si mě nevšímá a já nikoho nevidím, zalezu domů do postele nebo zalezu do tramvaje a tam usnu nad knížkou.
Mám teď nelovecké období. Nerozjařené. Takové stabilní klidné, ale žádná velká sranda. Ostatně jsem to čekala – listopad a prosinec nemám ráda. Každej mejdan dobrej. Nepůjdem?
… se ptám veškerenstva vašnostva, jestli nějaký ten mejdan nenahodíme.
neco se domlouvalo nedavno :o)
Domlouvalo a nic z toho zatím nebylo.
Stále platí, že mám příští víkend volno a všední večery některé samozřejmě taky.
Tady v Břevnově na Marjánce je v sobotu 5.12. ples Obce spisovatelů. Nevím proč, ale jeden pán mi (pracovním) mailem poslal pozvánku. (Můj táta členem Obce spisovatelů sice byl nebo je, ale ten tam určitě tančit nepůjde, když ani nechodí.)
Plesy nemám ráda, ale můžu se obětovat, jestli tam někdo chcete jít a třeba u mě přespat, je to jen asi 100 metrů do kopce od plesového sálu.
… ale jinej mejdan by byl lepší než ples.
– To si jen tak pro sebe kecám; na to jsme už zvyklí v tomto sloupci komentářů od ko-metařů komentů.
Já mám na Mikuláše Mikuláše, čerty, anděla a návštěvu tatínka-dědečka.
puvodni plany na tenhle vikend ostatni zmenili na neco co se mi uplne nechce,
takze muzu. vlastne chci !
bez plesu :-)
Ru, jasně, to mikulášení si nenech ujít, to je důležitý!
Or a další na Mikuláše volní, můžem rozjet další emailové kolo.
Teda Liško, Ty snad trumfneš @Teav počtu komentářů k článku. Jsi nevídaně úspěšný blogger :))) Moc Ti to přeju.
335:
Teda Lucienne,
úspěšnost bloggera neměřím podle komentů, přece! Podívej na takového pana Enimena (například). Ten má komentů málo (ale samé k popukání) a jakej je to kabrňák.
– jo když jsme u toho:
Sleduju ze statistik "bloguje" jedině průměrný počet čtenářů za den; a tam jsem na tom pořád stejně, několik let kolem 130. Kdežto jiní (Lucienne, Kojot a tak) raketově stoupají :)