199 komentářů u „Zatím jsem vděčná za klid“

1. A né, dám si radši čaj místo třetího piva. V posledních letech nějak moc ráda chlastám alkohol. Dneska si naordinuju půllitr čaje. Tím to vytrhnu :)

2. … čaj je ještě horký, ale veliký koláč už jsem stihla spořádat. Jakápak zdrženlivost, když jde o chlaszt nebo o jídlo.
   – hlavně že má člověk vždycky místo, kam napsat nejdůležitější události, co hýbou jeho světem. Přiznávám, že pití a jídlo mě dost baví, duchovno poněkud kulhavě zaostává.

3. Člověk časem obvykle přijde na to, že klid, jídlo a pití jsou důležitější než duchovno. Konec konců i poustevník musí jíst (byť kobylky či kořínky) a pít, aby se mohl rozduchovnit. ;-)

4. Jéje, to říkáš ty, takový duchovní člověk?
   Fakt je, že jakmile člověk nemá chuť k jídlu, je to blbý.

   Na druhou stranu když jsem bývala něčím plně zaujatá a intenzivně se tím zabývala, ani jsem nechtěla jídlem ztrácet čas, obtěžovalo mě to. A byl omi celkem jedno, co zchroustnu. Myslela jsem, že asi tak podobně to máš s jídlem ty. Pořád intenzivně myslící – nebo se tak mému diváckému oku jevící; to není totéž… :)

5. jestlipak si ve značce piva vybíráš nebo je to co místní Jednota má na skladě….

6. No, nejsem vyloženě "fajnový šmekr", ale čím dál víc si vážím slušného jídla. Dřív jsem byl schopen pár dní po sobě obědvat a večeřet topinky, dnes bych se po jednom takovém obědě svíjel na zemi v křečích… Mám pocit, že jak tělo stárne a nesnese jakkoli zhovadilé zacházení, duše začíná chápat, co je doopravdy důležité ;-)

7. Heidegger? Uff… :-).

8. Jídlo a pití je náhodou velmi duchovní práce. A mělo by se to s láskou – pít, jíst, žít. To je to pravé duchovno – v obyčejném životě. A nějaké informace …… pfff!

   Vděk za klid. Ano, často cenná období.

9. dobry. zmeny přijdou. i ten klid je vlastně probíhající změna. je jen zdánlivý. bubla to pod povrchem.

10. tenhle vyčkávací klid je docela nepříjemný, když člověk pořád neví, co bude.
    pívo jsem dneska taky měla, vyprošťovací :)

11. já bych poznamenal,že duchovno je nahovno, pokud není podepřeno chutným žvancem a dobrým mokem … tedy mluvím jen a pouze za sebe, já bych totiž toho hladový či žíznivý moc nevymyslel … dokonce jsem několik slušných textů napsal/dopsal po návštěvě nedaleké pivnice, textů, nad nimiž jsem přemýšlel a hloubal delší čas a ne a ne s nimi pohnout
    ***
    dlužno rovněž podotknout, že po návštěvě nedaleké pivnice jsem také napsal několik jiných textíků pod vlivem náhlé inspirace, valnou hodnotu ovšem nemají ;-)

12. a dneskajsem pivečko měl také, k večeři plzeň a teď tady upíjím oblíbeného tmavého mastera ;-)

13. "jaký je to nerozum a stresující dočasnost – bydlet v Horoměřicích."

    já mám soukmenovce ve Velkých Přílepech(to je kousek)a to okolí tak trochu znám.
    A je to perla Prahy.Prošly tam dějiny,na každým místě ji vyhrabeš,cítíš….století po století,tisíciletí,.. krajina mi připadá nádherná,úžasná…a teď se "nějaká":-) Liška vzbouří,že se jí tam nelíbí!

14. Já říkám, že je potřeba i duchovní stravy..občas..tedy vymyslela to moje přítelkyně. A s tím jídlem..no mám zkušenost takovou i jako Kojot a ostatní, že ho sice nemusí být moc, ale přesto..jinak se toho moc nevymyslí..
    ALE zase, když je člověk na dně a má třeba i hlad a už ho nějak nevnímá, jen nějaké to trauma, pak to duchovno funguje někdy dost, ale asi jak u koho..A tak to vidím Gombo i s inspirací..s múzama..

15. Gombo, přesně!

    Pod vlivemčlověk někdy napíše, co by si jindy netroufnul nebo nedotáhnul – a někdy je to pod vlivem zas až moc pitomý :)

    Saule, neumíš číst? V prvním odstavci snad říkám, že sdílím s těmi milými lidmi jejich názor na bydlení za Prahou se společnou kuchyní, osm minut od busu a deset od obchodu? Já ne.

    anino,
    to je taky inspirující komentář. Duchovno se vecpe do života, až když je (duševní – nebo duchovní? – já myslím, že duševní…) bída a hlad.

16. 15 jsem psala

    … ale někteří lidi jsou duchovní hodně a dlouhodobě a pořád. Jka to dělaj?

17. … a jsou to mnohdy ti, co dobře a vybraně jedí.

18. ano ano, to si pamatuju jednu pani, ta se ve zdrave vyzive vyptavala na kazde seminko te buchty co si chtela kousek koupit…

19. to ja obycejna do sebe naladuju rohlik s maslem a je po seminkach. ale taky jsem si vsimla ze duchovni lide jedi duchovne uvedomele. treba i podle mesicnich fazi. nebo podle barev.

20. 15. Saul umi cist, ale mezi řádky :o)) hehe musela jsem tam strcit interpunkci aby to nevypadalo ze cte mezi radkami.

21. ad 19: no, to já nejím jahody se šlehačkou nikdy před šestou ranní (protože to spím) a záměrně a uvědoměle. To budu asi taky duchovní. :-)))))

    ba ne, mám to takhle:
    jahody se šlehačkou jsou fajn

    jahody se šlehačkou po únavné túře, kde po svačině ani památka, jsou úžasné

    jahody se šlehačkou, které vkládám do útrob chrámu své duše, kdy oči sledují náherný kontrast barev, kdy po jazyku lehce klouže měkká sladká jahoda, každá buňka pak jásá v cukrovém opojení…. jsou v té chvíli božskou krmí, kdy se raduje tělo, duše a celý Bůh (Vesmír) s námi též

    – zkus to Liško s pivem, to určitě funguje podobně a zaručuju ti, že toho zas tolik nevypiješ …… duchovno tě přikrmí :-)))

22. byla jsem ted tyden na dovolene, kde jsem mela jidla a piti od rana do vecera na vsecky zpusoby a to furt. do rana do vecer jsem si mohla vybirat z nejruznejsich lahudek vcetne morskych plodu a ruznych garnel s tykadylkama (ktere teda nemusim) pit ruzne drinky, koktejly, s alk. nebo bez. Ovoce vsech barev a chuti a zakusku se slehacami a jemnymi plnkami prehrsel od rana do vecera. syry zrajici i nezrajici. zelenina vsech barev a konzistence. kavy ruzne druhy vsecky v masine kterou tak miluju.

    tak. a na co jsem se nejvic tesila? na rohlik s maslem :o) zadne duchovno. primitiv su. rika mi syn, ze to snad ani nemam rikat.
    ale prave v takovych situacich, kdy je na vyber uplne to nejlepsi z nejlepsiho si uveodmim ze pro kazdeho je nejlepsi to jeho. to co ma rad. na cem si pochutna vzdycky. a hlavne co stravi bez grgani, prdeni a nafukovani. co mu proste dela dobre :o)) proste starnu. a telo to vi.

23. Nedávno jsem šla na návštěvu k velmi osvícenému člověku. Říkala jsem si, co mu tak vzít, když všechno má a co nemá, to nepotřebuje. U nás pečou v jedné malé pekárně moc dobrej chleba a tak jsem mu dala to, co já mám taky nejraději. Chleba. Jásal jak malej kluk.

24. 23. skvely typ. Takhle nosim k nasim madarsky chleba, mineralky Magnesia (jemne perlive) a brambory. Predem zavolam, zda teda ty zasoby fakt dochazeji :o))

25. Liško ten článek čtu skoro jak film Nikity Michalkova.

    Vítr si v paprscích slunce pohrává se stébly trávy, kočka se protáhla a převalila z boku na bok.

    Vše ok ?

26. michale,

    jo – To, co je, je OK.

    To je asi neb¨jvýstižnější popis situace. Že já psala ten článek – mohla jsem napsat jen jednu větu :)

27. Milí labužníci, právě jsem snědla tři krajíce suchého čerstvého chleba, protože jsem nevydržela čekat, až se mi upečou čtyři velké grilovací klobásy a obří nakrájená cuketa, co mám v troubě. Pivo jsem koupila jen jedno.

28. Ó a tady v Horoměřicích mám výhled oknem na letadla mizející do červánků.

    (Ne víc letadel najednou, ale víc letadel jedno po druhém.)

29. Mně se líbí ten "pasívní druh vděčnosti", ten termín mi pasuje, podtrhuje celý článek. Jestli je tím myšlené to, co si představuju, tak rozumím a hlásím, že jsem momentálně taky pasivně vděčnej… Připomnělo mi to horníčkovu hlášku (tedy jestli se nemýlím) "mám se blbě, ale dobře to snáším" :-)

30. jedno pivo :-)

31. anebo: platim :o)

32. Tak mi ten článek i diskuze pdio ním při pomněla nedávnou diskuzi u svačiny v práci.

    "Tak co Fando, kdybys svou ženu hodně miloval, byl bys ochoten kvůli ní jíst pohanku, jogurt a rohlíky se sýrem?"

    "Jééé, to nevím… Asi nee. Takovou oběť bych asi nezvládl…"

    "Jasný, každej chlap nakonec s věkem dojde k tomu, že než sex bez guláše, to radši guláš bez sexu."

33. Jirko*,
    no :)
    Já myslím, že se nemám blbě. Mít se blbě si představuju:
    mít hlad (proto mimochodem teď tolik žeru – abych nemohla mít dojem, že nemám prachy na jídlo);
    mít obavy, že mám akutní nedostatek peněz na důležité věci jako je bydlení, brýle, boty, zuby a jiné zdravotní pomůcky;
    nemít práci;
    nemít přátele;
    nemít žádnou kočku široko daleko;
    nemít čas na vlastní věci;
    mít nepohodu v rodině nebo v zaměstnání;
    mít kolem sebe někoho nemocného, nešťastného, umírajícího;
    zažít katastrofu jiného druhu – povodeň, úmrtí, vlastní nemoc, nežádoucí nečekaná změna k horšímu – třeba demence nebo nutnost makat intenzivně na něčem ve chvíli, kdy to nechci, není to moje a nezajímá mě to;
    a s tím související zhoršený duševní stav.

34. 32 ruliso,
    to rozhodně!
    Kdo cpe svému partnerovi nevyžádanou dietku, ten omezuje svobodu a není radno s ním být!
    Dá se to ale zařídit i jinak – můžu s ním zůstat, ale kupovat si buřty…

35. 34. kdyz ale ti chlapi stoji o drobne sluzbicky a radosti od svych zen. Vplizit se tajne na gulas do hospody neni ono :o)) nebo mozna ano, ale k cemu pak manzelka?

36. LIsko, to je zajimave tema. nekdo se ma blbe i kdyz ma vsecky tvoje podminky splneny. a nekdo nema splnenou ani jednu a ma se dobre. asi to zalezi fakt na psychicke stabilite. Stabilni lidi se maji dobre furt.

37. No právě. To radši jen nemanželka. :-))

38. Ale zato stabilní! :-)))

39. :-)
    Tuhle otázku jsem si kladla nedávno – jak se pozná, že (už) je člověk stabilní? Připadám si teď dost stabilní – ale musím to z nemalé části přičíst tomu, že mám právě stabilní období, žádné katastrofy se bohudík (nebo prostě dík:-) nedějí. Že by mě něco rozčílilo, zúzkostnělo, nezastavitelně rozplakalo nebo dokonce rozhodilo, to už dlouho ne.

    Nebo že bych i netriviální situace vnímala osobně jako v pohodě a triviální, ačkoli by nemusely být? Je pravda, že jsem vždycky mívala tendenci říkat, že se mám dobře, a bagatelizovat to nepříjemné nebo špatné nebo i zásadní – ale to proto, že jsem si nevšímala, jak se cítím. Teď už snad trochu něco vnímám a výstražné signály nezametám pod koberec.

    – No radši bych byla dál ve stabilním období, než abych zkoušela či dokonce vyvolávala krizové situace, abych svou míru stability zkoumala.

40. … ale nějaká zajímavá konfrontace by nezaškodila. S nějakými lidmi se tak pustit do osobních témat… to by se mi chtělo.

41. 36 ratko,
    mně některé věci vůbec nechybí. Vcelku nic mi nechybí – kdybych měla ten pocit, něco bych s tím udělala, abych tu vzešlou potřebu naplnila nebo zrušila :)

    Třeba mně nikdy nechybělo, že nemám auto. A v těch Horoměřicích jsem nikoho neviděla chodit pěšky tak daleko (teda daleko – asi osm minutek) na autobus, jako chodím já denně.
    Nebo že nemám peníze, abych jela do zahraničí na dovolenou. To mi vůbec nevadí; jednak jsem už někdy v zahraničí byla :-)) a jednak stejně nevím, s kým bych tam jela. No někdo by se třeba našel. Ale ani to, kdyby se nenašel, pro mě vůbec není důvod ke smutku. A teprve to mi přijde podstatný.

    Nepohoda by vznikla, až když by se mi třeba rozbily brýle nebo zkazily zuby nebo nedejbóó´že bych onemocněla.

    Nemoc by byla pro mě hodně nepohoda – to vím, že by mě zúzkostnilo. To bych zvládla teda jen s obrovskou námahou, pokud vůbec. A chození po doktorech nesnáším, bojím se toho. Být v nemocnici – no to snad nikdy! Fuj.

42. Co vy a vaše pohody a nepohody?

43. ad 39: No, ono stabilní období v životě je asi jako stabilní počasí v naší republice. Jak vidno, povodně, hurikány, požáry, nemoci, změny zaměstnání, zamilování se ……. to jsou věci, kterým se člověk jen tak nevyhne, takže se nevyplatí budovat až tak vnější stabilitu, protože nedokážeme spolehlivě zajistit, aby někdo z našich blízkých neonemocněl, aby … se nám stalo cokoli nepříjemného. Vyplatí se však vždy budovat svou stabilitu vnitřní. Ať přijde cokoli, vím, že to zvládnu. Ať přijde COKOLI, vím, že to nějak – nevím jak, ale nějak – ZVLÁDNU. To je to.
    Máš dobře nakročeno. Dostala ses s depresí, prošla jsi rozvodem, mnohým stěhováním, kdečím ….. máš zkušenosti, víš, že se na sebe můžeš spolehnout, že to vždycky nějak vyřešíš. A to ti může přinést klid a situace, ve kterých ani nepostřehneš, že jsou kdovíjak krizové.

44. drzela bych se ty stability. Clovek muze zustat stabilni i v nepohode. byt stabilni v aute a byt stabilni bez nej. nemoc je uz ohrozeni, takze muze byt stabilni i v ohrozeni. muze byt stabilni i v placi a hnevu. plakat a kricet stabilne :o) moc si nevsimam toho jestli jsem v pohode nebo v nepohode. treba ted jsem mela menzes posledni dny dovolene. nacpala jsem se tampony, furt jsem behala se kontrolovat, samozrejme nekdy ne moc uspesne a furt pohoda :o)) nemoci? bala jsem se zubare, silene, trhani zubu. vychutnala jsem si ten strach, uplne jsem si ho uzila a kdyz mi ten zub vytrhl tak jsem si zase uzivala jak se ta obri dira hoji. k cemu auto kdyz ho nepotrebujes? k cemu dum kdyz ho nepotrebujes? k cemu spousta veci ktere nejsou potreba. clovek citi co potrebuje uvnitr a tam zameruje pozornost automaticky. diva se tim smerem. staci se otocit tam kde je pozornost. a hned vidim co potrebuju :o)) a muzu se pak ptat proc to potrebuju. teda to v pripade ze se mi nechce se s tim otravovat. Muzu si to z hlavy vymyt nejakymi nastroji (treba meditaci nebo cvicenim) nebo si tu potrebu naplnit. to uz zalezi jak se rozhodnu. zatim se mi zda ze jsem se vzdycky rozhodla dobre. Jakoby to rozhodnuti bylo jedine mozne. Jakoby nebylo jine moznosti i kdyz se to tak zdalo. Nektere potreby proste casem zmizely samy.

45. vymyt z hlavy !?

46. jak chces rozpustit "nespravne" mysleni? ze treba nekoho pretahnes v myslenkach lopatou? nebo ze nekoho nemas rad jen protoze te "urazil" (jesitnost). jak se zbavit nesmyslnych fobii, netykavosti, precitlivelosti, uknouranosti a hlavne pychy??? tyhle veci bud musis poctive a cestne zit (myslenka – slovo – cin) nebo se jich musis postupne poctive zbavovat v zarodku. nezasevat ani seminko myslenky.

47. ty tvoje vymysly. jenze ja uz vim jak na tebe :-)
    prostor a cas te rozhodi :-)
    takze 1.prostor
    s mysli je to tak ze ti ji myslenka muze prostorove celou zamestnat. jak se lidove cesky rika, "mit neceho plnou hlavu".
    to je ono. no a buddhisticka meditace v prostorovem slova smyslu rozsiruje tu "hlavu". takze ty veci co drive zabiraly vsechno, najednou nezabiraj. zbyva jeste prostor vedle. nebo se casem dokonce krcej nekde malicky v koutku, vzhledem k tomu novemu velkemu prostoru.
    no a 2.cas
    tim ze posunujes tu neurotickou "caru" dokdy si muzes vybirat co a odkdy to udela "autopilot", tak s tim je spojeny pocit jakoby cas bezel pomalejc. jakoby clovek zacinal stihat co se deje, stihat nejit za tou myslenkou.

    at tak nebo tak, zadne vymyvani. vsechno zustava. jen to prestava vyhravat a zacinas vyhravat ty.

48. Já si třeba myslím, Liško, že jsi nesmírně statečná a stabilní osoba, když bydlíš takhle po podnájmech a nemáš nic svého jako domov. Dokážu spát pod širákem, v dešti, zimě, nepohodě, dokážu pobýt v nemocnici, když to musí být, ale pak se "musím" vrátit někam domů. Když dokážeš žít bez toho, nosit si domov v podstatě v sobě, jsi naprosto a děsně stabilní – uvnitř.

49. 48. vidim to podobne. akorat mi nekdy prijde ze si to potrebuje potvrdit. ale to je snad uplne normalni :o))

50. akorat jsem si vzpomnel na "facku" :-) u Lenky, takze nevim nakolik ted tady vpadavam do hovoru, strhavam na sebe pozornost a cpu buddhismus.

51. ad 43, nějak tak podobně jako Lenka to vnímám taky a vůbec tu dost souhlasím s tím vším dá se říct..občas se člověk pěkně vyklepe a stabilita teda chvíli nic moc..normálka..ale jde o to, aby se vzchopil a viděl a vážil si toho, co má..
    Je dost lidí, co vám řeknou, mám se blbě, je to děsný apod.
    A vy mi moc nechápete, protože se vám to tak vůbec nejeví, kolikrát by jste brali to jejich "blbě"..Každý má jiné nároky, že..a pak ten člověk ač se to nezdá se blbě cítit může. I kdyby měl miliony, skvělou rodinu..může ho něco dost otravovat..třeba získávat ty miliony, co já vím a ani si jich moc nemusí užít..
    Liško, jak psala Lenka, myslím, že už si tak procvičená životem, že by sis nakonec našla po chvíli něco pozitivního i na tý nemocnici :)
    A hlavně, myslím si, že ty víš co chceš a tak i konáš..
    Ono dost lidí ví co chce, co by chtělo, ale už si z nějakých důvodů za tím tak nejdou..

    Ru, ahoj, platí :)
    R

52. 47. nebudem to tady dal rozvijet, treba nekdy u me. ale tvoje pojeti se blizi memu. rozsirovat horizont. cim sirsi horizont tim jsou ty potvurky mensi. v nekonecnu je neni ani videt :o) odpovez mi u me, nebo vubec. stejne musim bezet.

53. ad 50: "facku" u mne, ale ne ode mne :-), raději dodávám. :-)

    navazuji na Aninu kom. 51: A pak jsou lidi, kteří říkají, že se mají dobře, nemají žádný stres, ale vysoký tlak mají jak hrom, bolesti na hrudi vystřelující do ruky – no, tak si to rozeženou alkoholem, pak taky se občas nemohou hnout, když mají jet někam, kam se jim nechce …….. ale pořád jsou v pohodě. Jako. Nepřiznají to ani sobě.
    Takže tohle stadium zaplaťpánbu máme asi všichni, co tu mluvíme za sebou. Tys o tom taky mluvila, Liško.

54. 53 kurnik jaaaaa tady mam bejt vztahovacnej! :-)

55. ad 54..:)Jéžiši ore, pusť už to z hlavy :)

    A mějte se tu, jedu na výlet, heč..do meděle :) Ahoj.

56. ad 54: to byla jen faktická (factická) poznámka – pro nezasvěcené :-)

    přece se nebudu dotýkat tvého ctěného vztahovačného já :-))), nejsem kaskadér

57. ore,
    pro mě je ratka 44 a 46 úplně pochopitelná.
    Narozdíl od tvé 47 – tj.vytváření větší kapacity. Taková kapacita, kam by se dala štosovat traumata a nedořešené konflikty, tu bych teda fakt nechtěla!

58. Ahoj anino, hezký výlet a vyfoť tam něco!

    Lenko, dík,
    s tím domovem mě taky napadlo, jak to teda je. Rozhlídla jsem se kolem sebe v pokojíku a přemýšlela, jestli ten domov tvoří moje hmotné věci a které z nich, anebo jestli je to nehmotné.

    Spíš asi nehmotné. Musí tam být v něčem příjemno – musí se mi tam klidně spát(nesmím se tam cítit ohroženě), nesmí tam být hluk, musí se mi tam vejít ty věci, které tam chci nebo potřebuju dát (a je jedno, jaké to jsou a kolik) a musím tam mít něco pro radost -ale to záleží jen na mně, co si tam dám. Pokaždé něco jiného – třeba internet. Nebo obrázky. Nebo nábytek. Nebo něco jiného.

    Taky jsem přemýšlela, jestli cítím pocit zázemí z toho, že pořád existuje byt s mými rodiči a dokonce i mé věci v něm, dokonce celý můj pokoj tam. Anebo jestli to zázemí mám spíš v tom, že vůbec mám takové rodiče, takový původ (nemyslím extra úchvatný, ale ten svůj speciální a celkem bezpečný), takové dětství – jestli to zázemí budu mít pořád, i když bych ten byt už nikdy neviděla a rodiče už nežili. To nevim, ale asi jo. Už teď se u nich necítím "doma," ale příjemně známě, to jo.
    Že bych je neměla, to je ale pořád pro mě nepředstavitelné. Fuuj.

59. ad 58: Zaujala mě ta poslední věta. Hodně jsem o tom přemýšlela. Napadlo mě, že je to daň za šťastné dětství. Když je doma nevlídno, dítě je nuceno se osamostatnit dřív. Poprvé v životě mě napadlo poděkovat rodičům za své méně krásné dětství. Ty jo.

    Taky mě napadlo, jestli by se neměla vzít zdravotní situace tvého tatínka jako dárek. Aby přestal být pro tebe polobohem, aby tě(vás) připravil.

60. 59 Lenko,
    tojo. Ten obrat z boha naruby byl teda dost brutální. Ale zase se to celkem srovnalo (za pár let) – to je taky dobrej zážitek; nikdy bych teď "neodepsala" nějakého starouška nebo nemocného, ať by byl jeho stav jakkoli vážný, vždycky bych věřila, že se z toho svým způsobem vyhrabe a nastolí se nějaká rovnováha. A to je pro mě zajímavý, protože ve vědě, ve svém oboru, jsem nebyla příznivcem teorií rovnováhy, ale naopak spíš těch dynamických.
    A taky to nahrává spíš názoru, že existuje smysl. Lépe řečeno, že nějaký smysl si člověk vždycky najít může.

61. Lenko,
    jinak to jo, to máš pravdu, že hodně brzo se osamostatní ten, koho to z domova pudí ven, protože je tam nevlídné ovzduší.

62. … obojí má něco do sebe – oboje je napřed nevýhoda, ale když to člověk přežije a vzpomene si na to se smutkem, najednou se to překlopí ve výhodu a je vidět ta dobrá stránka. Snad :)

63. ad 60: No, známá věc, když člověk najde v něčem smysl (nebo si ho vymyslí), je každopádně skutečnost pro něj snesitelnější.

64. 57
    to asi nikdo, ne?
    priznavam ze v prvnim navalu mne napadlo "jezis co je to za prekrouceninu"
    a za pet minut jsem si priznal, ze vlastne je potreba do toho nejak zatahnout tu "pamet" na traumata a tak, jak rikas.
    napadlo mne takove prirovnani "batoh v batohu".
    je to sice malo prostoru, ale proc hned do toho tahat nekonecna kdyz ujizdi zakladni predstava principu.
    takze.
    velky batoh predstavuje celkovou svobodu mysli.
    maly batoh uvnitr nej je batohem proto, aby pohledem do velkeho nebyl videt konkretni obsah maleho, jen ze tam cosi tmaveho zabira misto. protoze tak nejak podvedomi funguje. omezuje svobodu. no a ted muzem mluvit o dvou vecech. jednak o zvetsovani toho velkeho, aniz by se menila velikost toho maleho, takze relativne vetsi svoboda,
    a taky lze zmensovat ten maly, coz je taky relativne vetsi svoboda.
    idealne zvetsovat velky a zmensovat maly zaroven.

65. ad 64: Vím, jak to myslíš, Ore, a přesto zkusím nastínit své pojetí. Též obrazně:
    Už vám někdy shnily brambory ve sklepě? (je to stejný jako neřešený trauma nebo konflikt) Ne? Mně jo, to je pěknej zápach. A nezbavím se toho tak, že to dám do batohu nebo do kouta a zvětším sklep. I když to může na chvíli trochu pomoci, to jo, ale lepší je ty brambory vynést a vyčistit sklep. (Pravda, trochu se u toho člověk může umazat. Taky do toho musí osobně sáhnout a přebrat to, není to zrovna příjemné.)
    A pak udělat podmínky preventivně takové, aby brambory nehnily. A pravidleně kontrolovat. Jakmile přesto něco začne zahnívat, vyhodit – vyřešit.
    Zvětšovat sklep nebo to cpát do kouta, aby to nebylo vidět ….. nepokládám za to nejoptimálnější řešení, i když nic proti tomu.

    Jinak nedělejme si iluze, skladiště brambor – vzpomínek, traumat, nedodělků …. máme všichni, každý. A hóódně veliký a nacpaný.

66. joo, uplne citim jak se mi chce to odkyvat, jak to zni krasne a logicky a tudiz "pravdive". jo, este furt toho dost mam :-(
    a po chvili si uvedomuju jak jsem se v tu chvili vubec nepozastavil nad tim ze jako kde je teda najdu, jak zjistim co je spatny a co dobry a cim to "pry spatny" vyhazim a kam.
    nicmene uznavam ze pro nekoho kdo chce takovej ten styl "dobry a spatny" tak pro toho je "vyhazet spatny" vrcholem.

67. Na vědeckém kongresu ubytují ruského a britského vědce na jeden pokoj. Ráno najdou Rusa pod oknem mrtvého. Angličan podal tuto výpověď: "Večer jsme šli normálně na večeři. Já jsem se najedl a popil trochu whisky, jak je v mé zemi zvykem, no a on se ožral jako dobytek, jak je v jeho zemi zvykem. Pak jsme šli do pokoje, já jsem se svlékl do pyžama, lehl do postele a šel spát, jak je v naší zemi zvykem, no a on si lehl oblečenej a přikryl se kabátem, jak je zvykem u nich. No a pak někdo zaklepal, já jsem vstal, vzal si župan a šel otevřít, jak je v naší zemi zvykem, no a on vzal ten kabát a vyskočil z okna, jak je v jeho zemi zvykem."

68. ad 66: o vrcholu tu řeč nebyla, co já vím, jen o podmínkách spokojeného života. Pokud mě něco v životě přináší nepříjemné emoce, nemoci, pak je co řešit. Buď změním tu věc nebo postoj k nim. Někdy nevím, za jaký konec to vzít (zda měnit věc nebo postoj) a tak něco zvolím a život mi pak ukáže, zda to byl dobrý způsob.
    Kategorie dobré – špatné je pouze pomůcka. Nelze vysvětlit všechno jedním obrazem.

    Příběh 67 je milý, avšak dle mého irelevantní.

    (Omlouvám se, nějakou dobu teď nebudu na netu.)

69. dyt je to cely hra na posuny ne? :-)
    takze finalni posun tehle hry je:
    nemusime nic. jenom umrit.

70. 68.neprijemne emoce ale k zivotu patri. bolest prece k zivotu patri. uznavam ze existuje porod bez bolesti, nebo i trhani zubu bez bolesti, nemusiela bych se treba i bat o dite (stejne umre jako ja) presto si mysim ze tyhle emoce bolesti a strachu neni nutne eliminovat. ze jsou prirozenou soucasti zivota jako prijemne emoce. (kdyz uz je treba po vsem a dite na svete nebo zub vytrzen)
    nene. ani spokojeny zivot a ani eliminace neprijemnych emoci nejsou tim oc jde (podle me) Zasadni j eotazka Kdo jsem a kam jdu. Kdyz si odpovim na tyto otazky tak mam vse co potrebuju. to uplne staci. neco se pohybuje nekam. Nemusi byt u toho ani spokojene a ani bez negativnich emoci. ten smer je dulezity a byt si sam sebe vedom. kdo jsem. a kam jdu. to staci.

71. pro me je naopak spokojenost a same prijemne emoce znamkou ze neco je divne. vim moc dobre ze mince ma dve stranky. a tak hned koukam pod koberec, kam se ta druha strana schovala. a zametam a zametam. a vzdycky neco vymetu.

72. bolest a strach neradim k emocim. ne ze bych se zrovna ja chtel hadat o slovicka, ale chci to slovo emoce dal pouzit v jejich skodlivostnim vyznamu a bolest a strach ten vyznam nenaplnuji.
    jako priklad vezmu tu nejskodlivejsi:
    hnev. emoce to je a smer (v tom smyslu kdo jsem a kam jdu),
    tak smer to urcuje zcela nezpochybnitelne.
    na druhy misto bych dal pychu.
    no proste urcovani budoucnosti jako hrom.

    a pak bych jeste co se spokojeneho zivota a jen prijemnych emoci tyce, navrhoval pridat jeste pojem "narocnejsi situace", jakoze situace v kterych je zvysene nebezpeci :-) nejake te emocicky :-)

    protoze vyhybani se takovym situacim snadno vede ke spokojenemu zivotu s jen pozitivnimi emocemi,
    coz mne nezajima.

    zajima mne nevyhybani se a zvladani. bez hnevu a ostatnich.

73. Ore, hnev je projevemem kdyz ti nekdo neco bere nebo nechce dat a tak se hnevas. Pro nas (me) nechamtivce je hnev prakticky vzacna vec. protoze se nemam proc hnevat. nikdo mi nic nebere, na nikoho se nehnevam. pamatuju si akorat jedenpripad, kdy jsem nemohla dojit jednu turu. mela jsem hlad a byla jsem silene unavena. a pak prisel kopec. a ja asi po 10 hodinach cesty se rozcilila, jaky jsem vul ze se plahocim po ty zas..ny ceste a v ten moment jsem byla nahore. takze vimmoc dobre, ze hnev je generator energie. dava kridla a v podstate dobiji obrovskym mnozstvim energie.
    takze ho lze videt i pozitivne v urcitych situacich. Kdy bez hnevu proste ta energie chybi.
    ale pycha je specialni pripad. je to hra ega. "ja" neco vim, co vy nevite. Reknu Vam to. A ma me. dostala me potvora. je to hydra, s kterou je kazdy zapas predem prohrany. jedine reseni je nechat se pychou unaset. pozorovat ji a spratelit se s ni. presne jak ty rikas. kdyz se prostor zvetsi tak pycha se zacne krcit v koute. a najednou je uuuuplne malinka a bezvyznamna. takova chudinka.

74. ted to vidim uplne jasne, jak mi hnev pomaha energeticky. ze je to uplna elektrarna. I behem studii jsem se treba nastvala, ze neco nemuzu pochopit a v ten moment mi v hlave naskocil motor a ja se rozjela. najednou mi to tam skakalo samo a prisla ohromna uleva. pamatuju si jak jsem vysvetlovala fyziku moji nejlepsi kamaradce a ona to nemohla pochopit a jak do me zacina stoupat hnev a tryskat slzy, ze jsem tak nemozna a ani nedokazu vysvetlit pitomy priklad. ZAcaly jsme s kamaradkou na sebe kricet. A ja zacala znovu a v ten moment to zcvaklo. najednou.
    Hnev. U me se snad vzdycky projevil jako kladna emoce. Hybatel.

75. Gabi dela uplne luxusni vyklad. fakt super, na takovy ty vecny otazky lidi jakoze emoce jsou prece normalni, bez emoci preci neni zivot, co bude az teda emoce zlikvidujem….
    tak ona k zakladnimu pojmu "rusiva" emoce (ve smyslu ze zahaluje, komplikuje), dodava ze kazda takovahle rusiva emoce ma slozku energetickou(nebo moudrostni, zalezi jak ktera) a pak tu rusivou slozku. pricemz to co rozpoustime je jen ta rusiva. to nasmerovani, jestli ti tim ohnem opravdu zatopime u sebe v krbu a nebo tim vypalime sousedovi barak :-) ohen samotny zustava. nebo druh moudrosti u jinych.

    s hnevem uz takovy zkusenosti taky mam. projevuje se to jako takova energie a jasnost, pokud jde o fyzicky veci, tak je na ne energie a pokud o psychicky, tak je tam jasnost vew smyslu zorientovanosti, ze clovek chape co se deje a co muze delat, a rychlost neco udelat.
    tvuj priklad z hor je takovej neskodnej :-),
    ale rozhlidneme se kolem sebe, co si lidi vzajemne rikaj a fyzicky delaj v hnevu.
    nebo kdyz to v ramci "je to spatny" udusej a obratej dovnitr do sebe.

    co se tyce pychy tak tam mi ta rusivost zpusobuje zuzeni pohledu na vsimani hlavne v cem je kdo "spatnej", a jeji rozpousteni rozsiruje ten pohled ze si vsimam vic a vic v cem je kdo "dobrej". selsky receno, ono je to vsechno hlubsi.
    kdyz si nevsimam, tak nevidim, nenaucim se, a jine.

    ("dobrej a spatnej" samozrejmne obecne ztraci silu taky ale to do toho ted nechci motat)

76. pysnej taky samotarim. to je logicky. kamaradeni znamena prijmout druhyho celyho,
    pokud jsem pysnej, blika mi na kazdym to jeho "nejhorsi", a skrz to ho "posoudim" celyho a je to.

77. zensky by to mely s pychou mit jednodussi ne? preci ziskaj tu zkusenost ze maj rady svy deti se vsim vsudy tak pokud to vidi a chapou, tak pak rozsirit to na zbytek sveta uz je jen rutina, ne ? :-)

78. pycha ti Ore pokazde zablika, kdyz pocitis osten jeistinosti. Kdyz ti zablika takovy ten neprijemny pocit kolem zaludku, ze je neco spatne. Co je spatne? Co bylo zasazene? Co je to ubliznost? KOmu bylo ublizeno? A mam ju :o)) opet ju mam. Jk ju chytnu tak se mi rozpusti. Zmizne a mam klid. nejsem urazilva, jesitna, ukrivdena a uknourane fobicka. ovsem muze se stat, ze me to nepripravenou zasahne. treba nejsem zrovna dost pozorna. a pak staci par otazek a vim, ze tomoje pycha si vyskakuje. moje male uknourate upistene ja. jajajaja. citis to? slysis to?
    jak casto ti je vycteno ze jsi vztahovacny? :o)) casto. clovek vi ze veci musi vyresit v sobe a ne v jinych. proto ta vztahovacnost. hned si rikam. a jak to mam ja? mam to stejne nebo jinak? a jestli jinak co mam jinak?
    sebereflexe. kdyz na vztahovacnost navaze sebereflexe tak je to uz krok spravnym smerem. teda mozna :o) nevim. mam ted hodne prace a tak se nektere veci bezi samy. jak rikas na autopilota. taky dobre. clovek vidi kam ho vede autopilot.

79. autopilot rikam necemu jinemu. te zrychlene reakci kdy driv rikas nebo delas nez premyslis.
    typickej svetskej priklad je v aute, kdy se neco nahleho semlelo pred tebou na silnici a nekdo by brzdil ale ty udelas mysku v rychlosti. a pak se divis kde se v tobe to rozhodnuti vzalo. nejsi si vedoma ze bys o tom premyslela.
    podobne s hnevem dokud ho clovek nezkroti. taky dela nebo aspon rika rychle veci kterych pozdejc lituje.

    se sebereflexi na popud druhych opatrne. ono nejvic vidime na druhych to s cim mame sami problem. takze do vztahovacnosti ti budou nadavat ti co ji maj dvaavickrat tolik vetsi mnozstvi nez ty sama, takze jejich postreh je sice pravdivy, ale nemusi byt tvuj klicovy.

80. A o jakých pt. výcvicích uvažuješ?

81. To je sranda, jak si každý pro sebe vynalézá páku svým osobním způsobem :)

    jayee,
    ještě nemám prošmejděné všechny podklady, které bych chtěla.

    Zatím:
    Rogersovci (PCA – terapie zaměřená na člověka) jsou pro mě takoví "normální," co by mi asi sedělo, ale trochu mne znepokojuje, že nevycházejí z žádného filosofického pojetí (tolik jako některé jiné směry), nějaké báze, která by mi ucelila pohled na ně; je to takové pragmatické, samo o sobě a žádná krásná omáčka okolo :)

    Logoterapie
    by mi připadala dobrá, jenže mám podezření, že u nás se učí nějak divně, protože jsem nenašla přesný rozpis a způsob výcviku na netu a to je trochu odstrašující. Taky nikoho konkrétního od nich neznám, žádného logoterapeuta, natož osobně (narozdíl od rogersovců, gestaltovců, analytiků aj.). Budu se muset informovat přímo u nich – mají jednu společnost v Praze, jednu v Brně.

    Daseinsanalytici – nemám probádáno, jeden můj kolega teĎ ten výcvik dělá, můžu se zeptat a můžu si číst Heideggera a tak. To je můj plán.

    Gestalt – některé lidi, co ho mají nebo dělají, znám – a každý z nich je úplně jiný, nic společného u nich nenalézám. Kniha, co mám půjčenou (opět po několika letech tu samou), je spíš učebnice a ty jejich návody a nástroje se mi hodně protiví. Ale asi je to spíš tím podáním v knize než samotným gestaltem, nevim. Taky musím zjistit.

    Jiné směry buď vylučuju, nebo neznám nebo nevim. Náměty vítám! Každá rada nebo spíš zkušenost se mi hodí.

82. v nazvu Daseinsanalytici je (zrejmne nechtene) obsazen kus slova INSANe, sileny, cimzpadem mne to zaujalo :-)

83. diky, diky, diky Lisko. Nasla jsem knihu v ktere si poctu az se z too zblaznim :o))) uz se na to tesim a chorochtam si blahem.
    http://books.google.cz…mp;f=false

84. dasainanalyza me taky zaujala. zejmena vetou kdy stupuje terapeut do sveta pacienta a mluvi jeho jazykem. a vede ho v jeho svete. to co muze byt velkou prednosti (je schopen s nim komunikovat) muze byt taky jeho rizikem. jak pisou v knize, terapeut schvalil pacientce jei sebevrazdu. Protoze jak vleze terapeut do "botu" svych pacientu tak se nsim zacne ztotoznovat. najednou vidi jejich ocima a chape jeich pohnutky. Rozumi jim. uz mu neprijdou "nenormalni" jako pacienti s potrebou lecby. chape je.
    tak tohle chapu taky. je mi to blizke. takhle umim taky komunikovat s lidmi, nekdy uplne vysinutymi. a chapu je. rozumim jim. a taky nevim zda skutecne potrebuji pomoc. k cemu je muzu privest? K tomu co jsme ja? NO tak to zase zadna vyhra neni.

85. Sama sebe nekdy uvadim do stavu vysinuti, protoze se mi zda ze v tomhle stavu lepe vnimam, intenzrivneji ziju. Jakmile se vratim do "normality" tak sice skvele kooperuju a jsem dobre funkcni, ale jsem mimo sebe. Oddelila jsem se. nejsem v sobe.

86. doufam zes tam nechala cedulku at tve telo nechaj, nez se vratis.

87. 84 to ale popisujes situaci, kdy na to terapeut proste nema.
    jestlize ho vtahne stejny problem jako vtahnul pacienta, tak proste mame dva pacienty a je uplne jedno ze ten druhy ma papir z nakyho kurzu.

88. jednou jsem u jednoho psychologa byl, a jeho smutnost zrovna inspirujici nebyla. jo, jako zhodnotil co je spravne a co ne,
    ale ted mne napadlo ze privest mu potencialniho sebevraha tak by se mozna oba divili.

89. myslim ze tam nekde byly polozeny zaklady meho buddhismu :-) ve smyslu ze kdo neco nepredvede, at se mnou nepocita :-)

90. nojo, pro me totiz furt neni jasna linie co je pacient a co terapeut. odkdy je to pacient a odkdy terapeut. a zda neni ten pacient na tom lip nez ten terapeut (casto). to jsme u tech vtipku. ale predstavit se to da jako zak a ucitel. Ucitel ma skvele teoreticke znalosti, vi jak se ma co delat a uci zaka ktery to treba vsecko zna a treba to jen nerika jako ucitel A ucitel dela co muze aby ho napravil na to teoreticke jasno. A v momente jak se sblizi tak ten ucitel zacne zasnout. A rozumet tomu co ten zak dela. vidi teorii v praxi.

91. no, to je prave to blby. ze lidi duverujou tem papirum. nekdo dostane papir ze je pacient a veri tomu. a taky veri tomu ze nekdo jinej kdo ma papir na terapeuta, je "lepsi" a ma ho "poslouchat". to je svet.
    ze lidi neproverujou co je zac, jestli uz nekomu pomoh,
    vlastne remeslniky do koupelny mame proklepnuty referencema od pratel mnohem vic nez psychology.

92. ale ono se to lehce zvani. kachlicky nakrivo pozna kazdej.
    ale psychicke zakony, co kam vede, a pres jake prechodove stavy…vetsina lidi nema sanci neco posoudit.
    maximalne "posoudej" takovy to iluzorni: ulevilo se mi ihned? dobry. zabolelo mne to vic? spatny.
    ze dlouhodoby vysledek vede pres kratkodobe prechodne neprijemnosti to nevidej.

93. navyk pojmenovany buddhistama: prijemne vyzadujeme, neprijemne odmitame ale hlavne tim to nekonci, prechazime do tvrzeni a viry ze to prvni je spravne a to druhy spatne.

94. ore, 88
    no teda, pokud terapuet "hodnotí, co je správné a co ne", tak to je přístuop, kterej pro mě jako terapie absolutně nepřichází do úvahy. Nikdy. Hodnocení: Ledaže jsi nebyl na terapii, ale u poradce, v poradně. To je ale něco jinýho, nepleť to dohromady.

    a 87
    se domnívám,že zjednodušuješ a házíš do jednoho pytle různé věci – pleteš si empatii a bezhraničnost, nebo co?

95. Jsem proti hodnocemí. A nechápu, proč orové tolik hodnotí právě to, co neznají. Nebo právě proto?

96. ore 91
    no vždyť povídám, že plácáš kraviny:
    neznáš ani ty, které nazýváš pacienty, ani ty, které nazýváš teraeputy. Bys jinak tušil, že o poslouchat někoho – na slovo nebo jak si to představuješ? – vůbec nejde!
    Tohle mě teda dost urazilo, hnulo mi žaludkem, že někdo si představuje terapii jako příkazy. Odporné!
    Pro mě není větší demokracie, úcta k člověku, akceptace, setkání a hlavně vztah, než může být v terapii. O to jde. Ne o nějaké rady, porady, diagnózy, učení se, úkoly a žvásty autorit. O to právě vůbec nejde, jak tě to může napadat??!! To by byl svět, kterej bych nenáviděla.
    Fuj.

97. 92
    a co jako? Ty jsi víc než "oni"? Jací "oni neviděj"? Furt mluvíš o potírání pýchy – konečně nahlížím, proč je to tvoje téma.

98. nerozumim co je to bezhranicnost ?

    a sorry ale terapeut musi mit predstavu co pacient delal (a dela) blbe protoze ho to privedlo do situace ted a tady,
    a empatie s tim neni v kolizi, samozrejmne ze je predstavitelne a pochopitelne a sdilitelne ze se tam dostal
    ale ten obrat zacit delat opacne veci ktere vedou ven z pruseru je nutny a terapeut v tom musi mit jasno, na tom trvam.
    a s lidskym pristupem se to fakt nevylucuje.
    tos zas videla moc cerne, ze se tak certis.

99. ore,
    lidi, co zažili "nepříjemné", o kterém mluvíš, vědí svoje. Myslíš, že jsi jedinej na světě, kterýmu bylo někdy blbě? Myslíš, že nejsou lidi, který denně bojujou o to, aby se nezabili? Kterým je denně nesnesitelně?
    U kterejch je terapeutický úspěch "jenom" to, že se nezabili už před deseti lety?
    Ty si představuješ jako "pacienta" jen lehkého neurotika, kterým může být každej z nás jednou nebo třeba celej život. Ale tam jde v podstatě o hovno.
    Mít psychotickou depresi celej život musí být bolest ukrutná. Anebo vědět, že jsem měl ataku a bláznil a myslel, že jsem někdo jinej a že mě honěj vojáci s kulometama a číhaj na mě všude a jaderný záření do mě pere ve dne v noci, pokud se nezabalím do alobalu… Myslíš si snad, že úroveň dnešní psychiatrie a psychlogie je taková, že terapeut "něco poradí", co klient prostě a okamžitě "poslechne" a dokonce udělá?

100. jasne. nebo tvoje vztahovacnost.

101. rozlusteni je jednoduche. kdo z nas dvou je ted nasranej ? ja ne, sorry.

102. … no aspoň je nějaká vášnivá výměna názorů. Sláva! Ať žije or. :)

103. ale este neco, my se mozna mijime i v jine veci.
     ja bych opravdu mel pristup vysvetlovat co kam vede a nabizet zkouset delat jine veci, protoze vedou jinam.
     a ty bys mozna vetsi dil prace videla v tom ze toho cloveka vlidnosti zklidnis, a v tom je vlastne taky hodne. mozna na nej vypustit nejdriv tebe a kdyz nabere trochu sil, tak na chvili mne (s duraznou regulaci :-) by mozna bylo optimalni.

104. slava za sportovni pristup! :-)

105. Pro mě jde hlavně o vytvoření důvěry. A to může trvat dlouho. Jen to! A potom další pomalá práce, setkávání, akceptace, trocha empatie, díky které se klient může zpevnit, zklidnit, najít nějakej bod, ze kterého by mohl nahlídnout svoje symptomy nebo svoji životní situaci – dostat prostě jako dárek čas a prostor, kterej bude bezpečněj a jenom jeho, s průůvodcem, kterýmu důvěřuje.
     A to je všechno, v tom je všechno.
     To říkají vlastně ti rogeriáni. Nebo spíš takhle to vidím já. Zatím. Ve své obří omezenosti.

106. 104 jsem ted cetl, super, a musim bezet. dobry to je. fakt mam radost ze muzem cokoli a neskonci to tim ze nekdo bude vyzadovat omluvu :-)

107. 98
     ore, žádnej člověk nedělá nic blbě – podle mě. Prostě jinak to nešlo, musel se nějak obrnit, aby vůbec přežil situaci svojí rodiny, většinou. Nějak přežil. Bohužel jeho funkční mechanismy v nově nastalé situaci už úplně nefungujou. A je těžký je změnit. To snad je základní věc, ne?

     tvoje "obrat zacit delat opacne veci ktere vedou ven z pruseru je nutny a terapeut v tom musi mit jasno, na tom trvam. " je pro mě nepochopení terapie a role lidí v ní. Možná ne, možná se to hodí na behaviorální terapii, ale tu já odmítám jako krátkodobou, to jsou návody, sice třeba užitečná relaxace, ale nedá se to použít pro složité případy. Takovéhle věci zavánějící autoritativností a direktivností, to se mi prostě hnusí, sorry.

     A nevím, proč bych se nerozčílila? ! Já to snad popírám, žes mě nasral? Ty si meleš pořád svou písničku. Totiž: kdo je naštvanej, ten je vztahovačnej, já ne, já to nejsem, tralala.

     Je to zase jen zjednodušení. A ty nasranej nejseš, protože prostě jen žvaníš. Protože to není tvoje téma. Je snad něco na takové banalitě překvapivýho?
     A tedy: Když to není tvoje téma, tak o něm laskavě nežvaň.

108. … natož tak kategoricky, ke všemu! Na to se hodí to přísloví o sudu.

109. ratko, 83,
     na tvůj odkaz se líp kouknu, až nebudu mít fofr!

110. 106
     Jakou omluvu – nesnáším omluvy. :)

     Taky mám, ore, napilno.
     No však my se v něčem nakonec stejně shodnem. Těpic.

111. 103
     nojo, ore, jenže vysvětlovat, co kam vede, to jednak ty nemůžeš nikdy přesně vědět – nemůžeš jinému člověku vysvětlovat jeho život, jako nemůžeš vysvětlovat jinému člověku, co se mu v noci zdálo a co to pro něj znamená. To ví on, ne ty. Když to neví on, tak nikdo.
     A právě proto vlastní prožitek, vlastní zkušenost nejde ničím nahradit, nejde ji nahradit přečtením knížky – proto tě zaujal buddhismus, ne? Cpát někomu něco prostě nejde, nefunguje, je to škodlivé, vůbec to není léčivé. A i kdybys VĚDĚL, kdybys byl bůh – tak něco na někoho jen tak vybalit o jeho životě, to je konec, to se ten člověk buď propadne, tím mu nepomůžeš, anebo se zabije. To není legrace. Každé zvíře má svoje tempo, jsem jednou psala. A to platí nejen na lehké případy, jako jsme my. Nemůžeš to někomu křehkému nasolit – ty nemáš páru, co to je, bejt psychicky nemocnej, jak tě to dostane, jak seš izolovanej, nemůžeš nikomu věřit, natož sobě, je to hrůza (v různých formách). Potřebuješ si trošku ulevit, potřebuješ jen bezpečnej koutek, ze kterýho by se dál dalo navázat. Jednou. Třeba po letech. Jsou to roky!
     Já se nebavím o nějaký hysterce, která má fobii z jánevímčeho a kňourá před zetěm a vydírá, že si vezme život, když se od ní mladí odstěhujou. Já se bavím o skutečně nemocnejch lidech, který nemaj práci, nemaj prachy, nemaj zrovna ani sebe, neuměj teď třeba ani sami bydlet, trápí je nutkání k sebevraždě a tak. Zmírnění jen jedné z těchhle věcí (resp. zlepšení rozpoložení k těm věcem se vázajícího) je pak terapeutický úspěch! Já se nebavím o nějaké lehké legraci – bavím se o lidech, který respektuju a jejichž velice těžkou a vážnou situaci respektuju. Ale to nemusí být beze smyslu pro humor, když jsme u toho…

     Nonic. Takhle si to proteď představuju já. A nenapsala jsem vůbec všechno.

     Není to téma na nějaké pokecání u kafe nebo na internetu. Je to naopak často smutný. Ale je to hezký – být s lidma a mít je rád. Co lepšího se dá dělat? Co jinýho se v životě dělá?

112. ta daseinanalyticky metoda me teda celkem oslovila. mozna ani ne jako terapie, ale jako zpusob navazani kontaktu s tim druhym. zadne odsuzovani, zadne hodnoceni proste si k nemu vlezu domu a podivam se s nim co tam vidi. Jasne ze to musi byt silna natura kdyz to vydrzi. ale jen tak ho muze chytnout za ruku a rict: jsem tady s tebou, neboj se.
     neumite si predstavit jak hluboke je osmaneni nekoho, komu nikdo nerozumi. jak chodi jak mimozemstan kolem lidi kteri na nej mluvi a zda se mu ze jediny na svete. vubec si nedokaze predstavit ze by nekdo mohl do jeho sveta vstoupit. zda se mu to nemozne. a najednou nekdo prijde, vstoupi k nemu a porozumi mu. Je tojako maly zazrak.
     nerozumim nemocnym, ale mozna rozumim nestastnym lidem. dokazu sdilet jejich pocity. i kdyz se zdanlive zdaji zvenci nicotne.
     Napadlo me ze daseinterapie znamena v prekladu: Byt u toho. Proste jsem u toho kdo potrebuje pomoci. Pomaham mu jen tim ze jsem vedle nej. ze sdilim jeho problem. a ze ho dokazu unest. tim mu nadlehcim jeho bremeno. a on si trochu odpocine.

113. tak chvili vazne. myslim ze to bude tak ze kolem kazdyho vznikne urcitej hrozen lidi kterymu bude svym zpusobem schopnej pomoct. ze ten hrozen proste vyplyne z toho ze se potka to co ty lidi chtej s tim co ten clovek chce davat.
     ja tvy lidi vlastne vubec neznam takze je dost dobre mozny ze by na ne vubec nebylo mozny jit tak "bez mazleni" jakoze rovnou "takhle je to cos delal, takhle je neco jinyho, a vyber si sam".
     a je to vlastne moje volba. hypoteticky :-) a pritahne lidi kterym to vyhovuje. fakt zamakat. trochu dostat, a vetsinu odmakat. ne jen se chodit vyplakat. ale to si clovek muze dovolit jen v pripade ze vi ze za rohem je nekdo jemnejsi ke komu muzou prejit.

     no a ted zas nevazne :-)
     kdyby byl kazdej tak jedinecnej, tak by, trosku to po orovsku natahnu za pacesy :-), zadna psychologie neexistovala. neexistovaly by diagnozy, neexistovala by zkusenost prenositelna na podobny pripad, nic.

     ono, a ted si koleduju vylozene o par facek, slozity jsou veci z pohledu cloveka kterej do nich zatim nepronikl.

114. Moc tomu nerozumim, ale bavime se o cloveku kteremu funguje hardware tj. nepotrebuje leky. jen je divny. Ze jen to software je hazi "divne" vysledky. A ty je treba tak trochu korigovat. teda ve smyslu, to co ti hazi tvoje software neni nic hrozneho. takhle to proste v zivote je. neboj se. Nelibi se ti to? no me taky ne. Ja vim ze to zjednodusuju, a zlehcuju ale to tak nejak citim. ze zivot neni od toho abychom ho projasaly. po jasavem stesti prijde pocit nestesti..
     Pokud nekdo nedokaze prijmout fakt, ze rano musi vstat a oblect se tak je v mych ocich naprosto normalni. Svet je absurdni. nesmyslny. Proc by mel rano vstat a oblect se kdyz vecer se zase vyslece. a proc by mel jist kdyz to stejne vytento. cas je jen posloupnost zmen, takze je vlastne chodici mrtvola. "porouchani" lide vnimaji spravne, jen se nedokazou zaradit do "funkce" Ja to naprosto chapu. Co udelat aby mohli naskocit a fungovat? Proste to prijmout. Ze to tak je. Ze to tak maji vsichni. Akorat nekteri to nevidi. Tu nesmyslnost. Vytvareji si ruzne hezke obrazky. A tesi se z nich. Ale i ja si dokazu vytvaret hezke obrazky. To je pak funce terapie. Ukazat jak se to dela. jak se maluje a tvori "hezky" svet. Dat nejake to lizatko. Napr. náboženství nebo jiné filosoficke vyziti. Ano Ore i buddhismus je jedna z cest jak se vytahnout z nesmyslneho byti. Proste si do zivota pridam smysl a mam ho hned smysluplny :o))

115. jo, je nutny prijit. clovek sam vymysli sileny veci :-(
     naposledy jsem vlastne k jedne "kamosce" primo pronikl :-)(nikoho jinyho si nepustila, byla nasrana uplne na kazdyho kdo na ni jakkoli promluvil)
     a to nasrani trvalo uz nekolik hodin a bylo namireny fakt nebezpecnym smerem takze jsem vecer usoudil ze uz to melo odeznit a ze si uz ted sama zadelava na vetsi pruser a ze s tim zkusim neco udelat.
     a nastoupil jsem na ni nejak takhle "hele, ja vubec nevim co s tebou, ze vubec nic nemusim trefit, ze ti budu cpat neco do hlavy co te este vic nasere, proste nevim"
     a pak jsem se ji zeptal jestli mam jit pryc. a rekla ze ne.
     no a pak uz jsem moh mluvit normalne a aspon trochu ji vykyvnout z jeji jistoty ze to jak to proziva je pravda.
     jen trochu vykyvnout, protoze tezko po nekom obalenym ropou chtit aby souhlasil jak je to koupani bezva ze :-)

116. Ano Ratko :-) ja ti rozumim :-) nejsi v tom sama :-) pridas si do zivota UMELE smysl coz je UMELE. povidej, co tam mas dal ? :-)

117. vse pridane je umele. dal neni nic.

118. Nechce se mi číst "to mezi", takže k 81:

     Já osobně alternuju mezi gestaltem a sati (tip pro tebe ;-)) Co se Rogerse týče, jako dobrej základ, stojí na tom spousta terapií, ale říkat "aha, hmmm" dokáže každej *****. Jako základ dobrý, ale to ostatní ho rozvádí.

     Daseinsanalýza je pro mne dlouhodobě nečitelná, mám pocit, že je to jen pro intelektuály a tak to odmítám brát vážně :-)

     Logoterapie… tady kolem mě to s ní jenom žije, FSS v Brně je plná logokatolíků. Smysl je skvělá věc, ale život má trochu víc dimenzí.

     Gestalt. To je má první láska. Perls byl tvrdej magor, dneska má víc dimenzí a myslim si, že je fakt hodně inspirativní. Nicméně je na nás, jak ji budeme brát vážně. Je holistická, ale určitě ne pro všechny případy…

     Osobně doporučuju se podívat na stránky Jana Bendy, kde rozebírá pojem Mindfulness v psychologii (např. v Gestaltu bude podobný awareness). To je v dnešní pt dost aktuální trend a podle mě cílí správjym směrem.

     Děkuji za pozornost, totiž chci říct, že se omlouvám za dlouhý text :-P

119. 117 jo, pokud se bavime jen my dva mezi sebou, ale otazka je nakolik jsme ted srozumitelni dal.
     zkusim pridat tohle: jsou to triky, jako schody, kazdy jen na chvili, pak zahodit a prejit na dalsi. a v zaveru zahodit i ten posledni. proc? no protoze ty schody nejsme schopny preletet hned.
     kazdy trik zasahne presne toho cloveka a presne v te fazi, kdy tak podobne sam uvazuje.
     takze trik se smysluplnosti se tyka lidi ve fazi kdy jim zivot pripada nesmyslny.
     az to prelezou, budou se ty mrkvicce pro oslicka smat. teda pro sebe. nekomu kdo je pred tim, ji zcela vazne naordinujou :-)

120. Ore, urcite naordinoujou. jsou o tom mraky dobre prodejnych poppublikaci.

121. no jasne, ale otazka zni, jak jsme na tom my. prijde mi ze se sice pysne vysmivame mrkvicce ale zaroven z toho schodu nemuzem dal..

122. Ore, tohle bezi mimo me. vetsinou nerozumim ani sobe a tak je uplny nesmysl abych se nekomu vysmivala. ani mrkvicce ne. jsem uz unavena. Zkousela jsem to, vysmivat se svoji vlasnti vaznosti, blbosti a zabednenosti. ale dal me to nedovedlo. Spise me to zauzlilo v urcitem bobde. ze jakoze nevadi ze jsem tak hrozne blba. ale nepomohlo mi to. a tak jsem se opet prestala smat sama sobe a beru se zase vazne. tak jako vsechno ostatni beru vazne. I kdyz se opet svet smeje me :o)) coz zazivam prakticky denne. prave pro moji vaznost. ale co s tim? nic. nevadi mi to. mozna to bylo smyslem. vysmivat se sobe a svym slabostem (blbostem). proste unest neuspech a vzit se opet vazne. nic s tim nedelam a nechavam to byt. jsem vazna ve sve podstate. a nebudu to uz menit. jsem porad vic pomatenejsi a vaznejsi. zapominam. nekolikrat denne se vracim pro zapomenute veci. ale nevadi. proste to tak je. nedokazu se koncentrovat jako driv. veci mi utikaji. rozbihaji se mi pod rukama a me to nevadi. mozna je prave TOHLE ten schod dal. upadat bez horkosti.

123. s touhle "jakoby spravnou" odevzdanosti dost nesouhlasim.
     podle mne porad plati ze myslenky slova a ciny vedou nekam nebo nejam jinam podle toho jake.
     —
     a mimochodem, par vitalnich "duchodcu" me dost profackovalo ze nic nedelat znamena akorat rychlejc umrit.

124. este k umely-pridavat.
     podle mne se to tyka hlavne hodnoceni, posuzovani.
     neco delam a este k tomu pridam hodnoceni.
     tak tohle ne.
     a jestli to nekdo nedava, tak muze pouzit trik ze teda vsechno dobry.

125. 124. jo to je ten trik :o) kdyz vsecko dobry tak neni problem. problem se vyrobi hodnocenim. umele navic.

126. jayee [118],
     dík – ne, ty komenty mezi není třeba číst, jsou to jen zlomky věcí a navíc každý mele svou z jiného pohledu.

     Satiterapie? Dobrá, zařadím do seznamu na prozkoumání!

     Rogersovci taky už neříkaj jen hmmm, musí být empatičtí, nechávat druhému svobodu a respekt a být si sebe vědomí, včetně tělesných pocitů – to mi přijde podobný jako gestalt a všechno ostatní současné. Mám z těch rogeriánů pocit, že je to hodně křesťanský směr (to není hodnocení, to neberu jako negativní – jen pro sebe trochu jako omezující), taky jako logoterapie (ne že by všichni z nich museli být katolíci, to nejsou).

     Trochu se totiž bojim, aby součástí toho rogeriánského výcviku nebyla nějaká obří grupa všech výcvikových skupin, kde by se lidi na potkání objímali a říkali si "Miluju tě." To by bylo na mě trochu slizké.

127. ore, tvoje [113] mě už dost děsí.
     To nepovažuju za terapii, ale za direktivnost a to je na blití. A popírat jedinečnost bytostí je taky dost hrozný.
     Seš snad fašista nebo komouš?

128. ratko 112
     zadne odsuzovani, zadne hodnoceni – to je teď myslím proncip u všech terapeutických směrů, které jsou k něčemu, nejen daseins.

     ratko 114
     aha – já se celou dobu naopak bavím o lidech, kteří potřebují (zpravidla a pokud jsou ochotni je brát) dlouhodobě a pravidelně i léky.

129. … jinak i pro ora: nebavím se např.o lidech závislých a jejich rehabilitaci; možná jsme měli na začátku vymezit líp skupinu, o které je řeč, protože pak se liší i všechno ostatní.

130. jenze kdyz je clovek nemocny tak asi patri k psychiatrovi.
     Ze terapie je spise pro zdrave lidi, pouze "pomylene". Takze jim metoda muze pomoci.
     leky uz podle me asi predepisuje lekar.
     Ale je asi pravdepodobne ze nekdo dostane leky (je nemocny) a pak se s nim dal pracuje. Kdyz jsem pracovala s dusevne postizenymi tak nekteri brali leky na uklidneni, nekteri i na deprese a jini na povzbuzeni. A pak se s nimi pracovalo. ale netroufnu si to nazvat terapii. Spise se ucili zit s tim omezenim co meli. nektere se snazili utlumit. Bylo jasne ze maji omezeni. Ze to nejde prekonat.

131. Lisko, jak clovek pozna sam na sobe, ze by potreboval nejakou terapii? Ze by se mel lecit?

132. ratko,
     To není pravděpodobné, ale jisté, že člověk dostane léky a pak může chodit na terapii klidně k někomu jinému než k tomu, kdo mu píše léky.

     Ještě mi řekni, co je v tom podle tebe za rozdíl, když "je jasné, že mají omezení, že to nede překonat…"
     Proč by se to mělo překonat? Co si jako předtsavujete, že může být kýženým úspěchem nebo cílem nebo smyslem nebo zakázkou (jak libo) terapie? Naučit se žít s tím, že jsem psychotik, nějak s tím zacházet, to je cíl na dlouhý léta. Cíl jak bič. Co může být těžšího? Co jiného chce pomalou, postupnou, bezpečnou, dlouhou terapii? Právě to! To je cíl té terapie, a ne že v tom případě terapie je marná nebo zbytečná.

     Si myslíte, že terapie je pro ty, co ji nepotřebujou?

     131
     Jak poznám, že potřebuju terapii? Někdy to nepoznám – když jsem rozjetej v mánii, tak mě ani nehne chodit někam do terapie, nevidím důvod, utrácím sei prachy, v noci nespím, lítám po ulicích a je mi hej. Třeba.

     Když je mi tak blbě, že se bojím o svůj život, tak jdsu k doktoru a jdu na terapii.
     Alekdyž už jsem prošel několik stacionářů za uplynulých 20 let života, měl jsem pět let individuál a furt je mi mizerně a jsem nasranej na doktory, tak co myslíš? Tak spíáš potřebuju bejt mezi lidma, něco společně dělat, ale terapii ne.

     A když jsem člověk, co běžně pracuje na plný úvazek, zvládá k tomu i rodinu, koníčky, všechno, ale postrádá smysl života, všechno je otravný a šedý, anebo mám tátu alkoholika, manžela taky alkoholika a bojuju s tím léta, tak možná by mi prospělo nebo ulevilo jít do terapie.

     Co já vim… Já nic nevim.
     Já bych taky třeba šla, jen tak. Znám lidi, co jdou jen tak do terapie – lidi, co se jeví "normální" (hroznej pojem!), ale mají nějakého kostlivce ve skříni nebo se cítí nejistě nebo se neumí seznámit s druhým pohlavím nebo zažili potrat a jsou v akutní životní nouzi…

133. Lisko, celou dobu o tom pisu. ze smyslem je naucit se s tim zit. ze jsem psychotik. nebo ze jsem psychicky postizena (dementni) Ze s tim udelam akorat tolik, ze se s tim smirim. Teda ze se jako psychotik nestanu rozjasanym sangvinikem, a jako dement nemuzu vystudovat gympl. To je moje zivotni zkusenost aniz bych byla psycholog nebo psychiatr. ze kdyz se smirim s tim co jsem tak je vse OK. Jakmile proti tomu zacnu jit (bojovat a prekonavat to) tak jsem v hajzlu. TAkze mozna je i zivot sam terapii. pokud me vede. (ehm necham se vest )

134. Jo, přijmout se. A pak jdou asi i jiný věci. Já jsem se teda už sebe-akceptovala :)
     Teď od sebe čekám něco navíc – třeba trochu průbojnosti a aktivity a soustředění se na jednu věc, na jeden záměr cele. To mi moc nejde (ale má to samozřejmě v něčem i velkou výhodu, že mi to nejde).

     Sranda je, že lecos si člověk fakt uvědomí v úplně běžné situaci – já si uvědomila předvírem večer, jak se chovám v davu, který se dere ze dveří ven. Kamarádka byla venku dávno a čekala na mne. Já si uvědomila, že soustředit se na to, dostat se ven – jen na to – tak se taky probiju rychle. Ale nechtěla jsem myslet na takovou kravinu nepodstatnou, tak jsem myslela na kdovíco jiného a šla pomalu, nedrala se tolik. Navíc je mi rvavost kupředu protivná.

135. … a proč je mi vlastně rvavost protivná, to zjistím zas při nějakém jiném zážitku. Asi že nechci do lidí strkat jako do dobytčat. Možná. Možná je to jinak :-))

136. kdyz jsem byla mlada divka, tak jsem precetla veskere dostupne lekarske a psychiatricke spisy. jako spravny hypochondr jsem si diagnostikovala vsechny dostupne dusevni poruchy a nemoci. Casem jsem jednotlive diagnozy opoustela. ale trvalo to. Kdyz se divam na moje deti tak ten nejstarsi to ma podobne jako ja.
     brzy mi ukazoval diagnozy dusevnich nemoci ktere udajne mel.
     ten stredni uz byl na tom mnohem lepe. a ten nejmensi je naprosto stabilni. jakoby matky do svych deti vlevaly svoje dusevni stavy behem tehotenstvi. otiskly se do nich.

137. 135. to stim davem je dobry priklad. uzjsem se v davu tlacila nekoklikrat (treba navsteva van gogha ve Vidni) a pokazde to byl pro me zazitek. protlacim se davem automaticky. bezhlave.

138. 137 Jo?
     Týjo. Tak to asi nejsi ostýchavá :-))

139. 137
     Automaticky .. to je zajímavý! Pro mě. Já se nikdy nemůžu tlačit automaticky, protože je mi to takový vzdálený, je mi to cizí. Právě to asi souvisí i s mou neprůbojností vpracovní sféře.

     – ale pamatuju se, jak jsem před kamarádama kdysi řekla, že jsem neprůbojná, a oni se smáli a říkali "Ty? No to určitě!" a mysleli si o mě opak. Protože mě znali jen v určitých sférách. Teda to si myslím já. Třeba jsem průbojná a nevím o tom :-)))

140. … jo už se mi vybavují pocity, jaký mám, když se tlačím někam do autobusu nebo v davu – je mi to totiž protivný a vyvolává to ve mně vztek; třeba když přijde nějaké hovado jako poslední, všechny sejme, obejde, šťouchne loktem a je uvnitř a naprosto bezohledně, tak to se strašně naseru a pak ho schválně taky šťouchnu nebo trochu kopnu :)) nebo mám sto chutí něco ironického poznamenat.
     Místo toho se tomu nakonec radši zasměju. Takovej otravnej pocit mi za to nestojí. Proč si sám přihýbat jedu, když můžu bejt nad věcí a vykašlat se na takovou blbost?! Tak se netlačim a je mi to putna a myslím si na svoje věci a cítím se příjemně.

141. jo 113 :-)
     Lisko co vidis, to pro tebe jsem, no. pro tebe.

142. vidis to. ja jsu tak torchu jako obrneny transporter. prirovnavam se nekdy k lvici ktera jde na lov protoze ma doma hromadu hladovych lvicat. je to ucelove. jsem jako obrneny transporter protoze mam v sobe povinnost uspet. a jako terapii si musim naordinovat neuspech.
     ta ostychavost se totiz pokazde projevi v ty subtilni sfere. kdy nejsu na bitevnimpoli ale sundam si zbroj. odhalim se. a citim jak se ostycham. jak se musim pripravit na jemne doteky. abych zustala obnazena a neucukla. a nenasadila si brneni. s mym detmi jsme naprosto uvolnene neostychava. s mym muzem po letech souziti taky. ale pred rodici se ostycham. ukazat slabosti. zranitelnost. odhalit se. odevzdat se.

143. v autobusu jsem naprosto uvolnene klidna. i kdyby mi nekdo skakal po hlave tak mi to nevadi. mozna se tlacim taky (automaticky) ja nevim. mozna. nekdy jsem si nevsimla jak dalece obtezuju lidi. kdysi davno mi to bylo hodne prijemne kdyz se na me namackal nejaky pohledny mladik. jelikoz jsem byla ostychava, tak jsem vitala situaci prilepeni v davu. to jakoze vubec nechcu a pritom jsem se kochala pritomnosti (nalepenosti) hezkeho muzskeho tela. ve sve ostychavosti jsem se musela na muzskeho drze natlacit (jakoze v tlacenici) abych si mohla hezky uzit blizkost doteku. kdyby to bylo dobrovolne na volnem prostranstvi, tak ucuknu. utecu. v autobuse a v davu to bylo tak nejak akceptovatelne. prijatelne. pro me a pro ty pomackane chlapy snad taky.
     to jsem magor,co? :o)

144. predstavuju si jak pristupuji k hezkemu muzskemu a objedu ho svym telem. Primacknu se k nemu jak kocka. vdechnu jeho vuni. nasaju nekolikrat. otocim se a jdu dal.

     Copak to jde? Kazdy by se za mnou rozbehl… a ta ostuda potom. a povinnosti odmitat a vysvetlovat. ze nechchi vubec nic. ze jsem se chtela jen dotknout a otrit.

145. ore 141 ad 113 – připadáš si snad málo jedinečnej? :)

146. ore 141
     mimochodem – já se ani slovem nevyjádřila o tobě!!
     Já se vyjádřila k některým větám, které jsi použil. To je dost rozdíl. Tebe nevidím z těchhle tvých komentů nijak, a ne že tě nejak vidím! Tvojekoenty totiž nejsou moc tvoje výpovědi, jen zřídkakdy. Spíš píšeš o věcech, než o svých konkrétních zážitcích a jak je vnímáš, ne?

147. … teda to jsem se vyjádřila blbě. Prostě tvoje 113 jen implikuje, že o terapii tak úplně ponětí nemáš. O tobě samém to nevypovídá nic, leda to, že opětovně házíš do jednoho pytle nejstejnorodé věci a zjednodušuješ pohledy na věc.

148. … proto jsem se tě ptala, jestli seš komouš nebo fašista. To by vysvětlovalo ten postoj 113. Jiné vysvětlení jsi bohužel neposkytl.

149. … a zase se to točí kolem ora. Jako usurpátor seš dost úspěšnej :)

150. ratko :))

     Aha, tak to já se vyhýbám tomu, aby se na mne někdo cizí lepil v hromadné dopravě. Brr. Ty k tomu máš poetičtější postoj.
     Ještě tě nikdo neošahával za jízdy?

151. … já totiž se raději lidí nedotýkám. Připadalo by mi to jako vpád na jejich území. Jen druhů nejbližších jo a radši mužů než žen. Cicmání na uvítanou s ženskýma, to pro mě není nic lákavého, ale už jsem si dost zvykla :)

152. 148. Nekdo treba musi neco zkontrolovat jestli vypnul sporak nebo byt. a neda pokoj dokud to neudela. Pokud nemuze sam, tak zacne otravovat. A ty mu musis vyhovet jinak neprestane. (muj tatinek ma takove nutkave reakce, kdy neco hleda a ja to musim jit najit). ale nejen on, znam spoustu jinych. nejsou to uzurpatori, jen to tak maji. nedelaji to schvalne.

153. 150. nene, nejde o osahavani. jen priblizeni se. dokonce nemusi vubec dojit ke kontaktu. sama nevim co to je. ten dotek. je to jako kdyz se otre kocka o nohy. nekdo to nesnasi. nesnasi bizkost. ja miluji kocky. taky se otru o kocku. klidne bych se vypusinkovala s jakymkoliv zviretem. jde o blizkost. prostoupeni kruhu na okamih. ta blizkost me pokazde uplne omraci svoji intenzitou. je to jako blesk ktery trva.
     napadlo me ze nekteri lide fakt blizkost nesnasi. a ja to citim a drzim odstup. vetsinou to vycitim. jeste nikdy se nestalo aby nekdo ode mne odskocil zhnusen. k tem co se priblizit nechteji se nepriblizuji.

154. 148 a 152 – nejak nevidim souvislost. Ale to neva. To je tady v komentech běžný :)

     153 – no právě, já se dotýkám koček. Denně aspoň jedné. Někdy dvou, tří. Tří lidí za den radši ne. Leda když oni by k tomu dali popud jako první.

155. 154. ta souvislost je v tom ze Or nemusi byt komous nebo fasista prece. vubec by me to nenapadlo.
     stejne jako by me nenapadlo, ze ten kdo se tlaci do autobusu je bezohledny. Me spise napadne, ze se snazi dostat domu a autobus je jedina moznost (ma to pesky daleko). A pokud ma plne tasky nakupu tak me napadne, ze pani je setrna duchodkyne, ktera ma autobus zadarmo a tak sla nakupovat do vzdaleneho diskontu :o))

156. dokazu odpovedet na to, nakolik si pripadam jedinecnej:
     ted uz nijak zvlast. ale pripadal jsem si. driv. ale pak jsem do toho trochu hloub pronik a taky poznal pribehy par dalsich lidi a diky slozeni techto dvou veci se mi stalo, ze mi to ted pripada vsechno tak podobny…

     na fasistu nebo komouse odpovedet nedokazu. to je zcela tvoje vec a ja te v tom nebudu podporovat ani minimalne. ani odporovanim.

157. 155 no vidiš a mě to napadlo. taková jsem já.
     ore, ptala jsem se schválně takhle, protože by to vysvětlovalo direktivnost a tu radikálnost: "Terapeut musí vědět…" Kdes to vzal, jsi neřek.

158. 155 já sio přece nemyslim, že or je komouš nebo fašista. Já se jen ptám, co je jinýho.

159. Tak já jedu zase za tátou (těchhle 14 dní tam jsem a není tam internet), tak čááu zítra, doufám. Jdu se narvat do tramvaje a číst si tam Martina Bubera, snad u toho neusnu. Třeba bych změškala, až se na mě někdo nalepí :-)

160. hm.
     ale jak protestujes proti hazeni do pytlu :-)

161. takze tvoje metoda jak se o lidech neco dovedet je zeptat se jich do jaky skatulky patrej. hm.
     prej jedinecnost :-)

162. Takhle se ptám, abych vyprovokovala odpověď. Zřejmě má ta metoda opačný účinek.

     Jo, schválně jsem se tak ptala hnusně, protože ty nepustíš chlup – řečníš, a přitom nic neřekneš.

163. tve metody jsou jiste spravne,
     to ze na mne maji opacny vysledek ignoruj,
     jako vsechno se mnou spojene.

164. Liško, ono co píšeš o rogeriánech v podstatě asi platí o všech těch školách. Všechny se hodně sbližují. Kamarádka říkala, že její kamarád dělá KBT (ke který jsem byl vždycky skeptickej) a že ji dělá neuvěřitelně tvořivým způsobem. Dneska KBT zařazuje prvky jiných terapií. Ale co je důležitý, podle nějakýho výzkumu úspěšnost terapie skoro nezávisí na směru, ale na schopnostech klienta porozumět vlastním pocitům. A pak samozřejmě je důležitá osobnost terapeuta :-) Takže myslím, že ať z toho seznamu vybereš jak vybereš, bude to dobrá volba :-)

165. jayee,
     snad jo! Dík.
     Jen aby mě taky do nějakého výcviku vzali… když mají zrovna hodně zájemců, určitě berou přednostně psychiatry, to je jasný.

166. Ještě ke komentáři 131: Terapie je jistě pro ty, kdo jí potřebují, ale každej člověk je jinej, někomu stačí málo a jinýmu nevadí skoro nic.

     Jinak jsem sám zkoušel dvě terapeutická sezení (jen tak, jak píšeš, prostě pro zkušenost) a závěry jsem vyvodil tyto:
     – občas bych nejradši terapeutku praštil tupým předmětem do hlavy, protože rady typu když děláte tohle špatně, tak zkuste příště neudělat, ve mně evokují pocit, že mě má za idiota :-)
     – usoudil jsem, že se neumim vyjadřovat a nikdo mi tak nerozumí
     – zjistil jsem, že vyprávět o svých pocitech je pro mě dobrý komunikační cvičení…

167. terapie jsou dost dobrej byznys takže dobře pomohou od peněz…

168. 166 :o) mam to podobne. hlavne ta posledni veta. a ta predposledni taky.
     ze se nedokazu vyjadrit zjistuji v zivote bezne. snazim se to pak rict jinak. pak zacnu vykladat od lesa. a pak se ten druhy nastve :o)

169. 167
     Jóó,jen kdyby! Kdybyste viděli, jak chabé platy jsou v našem zařízení i pro doktory, bylo by jasně poznat, že být tu zaměstnanec je samo o sobě charitativní příspěvek jako fík!

     A ti, co vydělávají na placených individuálech dost, většinou do svého mnoho desetiletí trvajícího vzdělávání vrazili tolik peněz, že je to na místě. Navíc to potom ještě musej dát do daní.

170. jayee 166,
     jo, já myslím, že je dost užitečný se na terapeuta pořádně naštvat :)

171. Dneska mi v žaludku začly zas mírně vrtat obavy – když jsem viděla jednu psycholožku, která by měla zájem tu pracovat. Taky mi při rozhovoru s kolegyní táhlo hlavou, že ten teoretickej základ opravdu nemám. Nevystudovala jsem psychologii. Ne že by to samo o sobě něco bylo, ono to není nic – je to jen jeden z předpokladů k dalšímu vzdělávání a k praxi. A ne že bych nebyla schopná to třeba vystudovat, to u mě problém není, ale už bych to ani nechtěla, už mám studií dost. Vím, že to studovat nebudu.

172. Liško, tak ti mě napadlo, jestli nízké platy nejsou (karmická :-)) daň za to, že člověk věnuje energii lidem, kteří by si měli pomoci sami. – Ale prosím ber to jen jako nápad, návrh na debatu, ne jako nějakou pravdu. Prostě mě tak nějak napadlo, že by na tom mohlo něco být. Kdysi dávno už mě napadlo, že u některých lidí léky a terapie je jen alibi, které si dělají sami před sebou.
     Já jsem tedy pracovala jen asi dva roky s depresivními lidmi a ti si tak hověli ve své nemoci, jakoby se ani vyléčit nechtěli.
     Nemluvím o všech šmahem a nesoudím. Však taky o těžkých psychiatrických pacientech moc nevím, mluvím jen o svém postřehu, na který jsem si vzpomněla.

173. … začínám v sobě pozorovat takovou malou žárlivost na lidi, co sem přijdou noví nebo tu chtějí spolupracovat, beru je trochu jako svou konkurenci a vtírá se mi i myšlenka, že když tu oni zůstanou, tak já třeba nebudu moct. Ale tu rychle zaplašuju, dost úspěšně :)

     Připadá mi to legrační. Konečně nějaký nový pocit! Tímhle jsem totiž nikdy netrpěla, nikdy jsem nemusela mít pocit, že jsem "méně vzdělaná" než někdo jiný. Spíš naopak; ani na svém současném prac.místě jsem se nikdy necítila jako nějaká podřadnější síla v rámci celku i proto, že mám vzdělání vyšší, než je potřeba. Nikdy jsem v životě nemusela mít "mindrák" v oblasti vzdělání, vědění, inteligence.

     Tohle nové se mi hodí, tady můžu mít krásné nové pocity – od obav, že na něco nemám, po strach, že jsem málo empatická a moc sebestředná. Jo, to je prima! Tak do toho výcviku bych teda šla už proto – už pro nové obzory v tomhle smyslu, natož v nějakém dalším :-))

174. 172
     Jo, u některých lidí to je dost možný. U spousty naopak né. A hodně se jich jen ne a ne rozhoupat k dalšímu kroku. Ono je to u lidí, co např.ztratili úplně důvěru ve svět a porozumění mu, těžší. A i to je smyslem terapie tady, často – větší samostatnost, naučit se sám bydlet, odpoutat se trochu od rodičů a tak. Tady taky pomáhají sociální pracovníci (kolegové v jiných zařízeních) a chráněné bydlení…

175. nejen 167:
     tvůj jmenovec Václave byl docela slušný prase,kterej svou karieru založil na informacích o psychickém stavu jedné mladé dívky z malého města,která spáchala sebevraždu,když se to profláklo.
     Další jeho terapeutické postupy se nesly v tom duchu,že prostě se svýma pacientkama šukal.Ke konci svého populárního života to dotáhnul tak daleko,že mu totálně jeblo a udržoval si ze svých pacientek harém.Pokud mu tedy za to stály,ty druhé možná léčil,ale o tom nám už historie moc nevypovídá:-0.
     Toš tak,jenže žádnej člověk není černobílej a Karlík byl ve své podstatě genius.Napsal totiž jednu velice důležitou větu v tom smyslu,že psychoterapeut může být takým pouze v případě,že se ze stavu svých klientů učí a !!!!!vžívá se do nich!A to není žádnej med.Ale hlavně mu to pomůže řešit jeho vlastní životní problémy,které se dřív,nebo později začnou v jeho veledůležité praxi projevovat.
     Ta dnešní komerce je samozřejmě do očí bijící,ale co?Zákon trhu-kde je poptávka,je nabídka.Kvalitu nikdo nikomu nezaručí a s tím musí počítat hlavně ti hledající.
     Pokud tedy nezačnou řešit svý problémy sami se sebou a někoho si na to najmou,tak…co?.
     Kdo chce kam,pomožme mu tam,že jo.

176. 174:
     "Ono je to u lidí, co např.ztratili úplně důvěru ve svět a porozumění mu, těžší."

     Jen tak hrátky se slovy:

     "Ono je to u lidí, co např.ztratili úplně důvěru ve svět a porozuměli mu, těžší."

     Dvě písmenka a jaký to rozdíl!
     Tak s čím je to vlastně těžší?
     Těžší je to s lidmi,co neporozumněli a ztratili a je jim zle.
     To je chvilková záležitost.Pláčou,perou se,….psychoterapeut je tam jen k uklidnění,aby zapadli kam patří a začali třeba stavět barák na stejným místě,kde o něj právě přišli.Protože tam prostě patří.
     Jestli se nějaký psychoterapeut plete do porozumění od a do z a dává lidem výklady kam patří,tak to potěš pánbů.
     Lidé patří tam kde jsou i bez terapeutů.

177. Ad 168: No Radko, já mám jeden komunikační problém… Že u věcí, který považuju za samozřejmý, předpokládám, že jsou tomu druhýmu jasný… A pak je zapomenu zmínit a nepochopení je na světě :-)

178. 177 a naopak :o)) hehe, neco mi to pripomina

179. Porozumeni svetu je asi jiz filosoficky nazor. kazdy asi rozumi podle svych moznosti. a ty moznosti urcite nezavisi na vysi jeho inteligence jako spise na jeho schopnosti se vnitrne svetu otevrit. a nenechat se zranovat (neuzavirat se)

180. slovo nazor nesnasim (a napsala jsem jej, i kdyz mi to pripomina "nazor se udela kazdemu") asi jsem chtela rict pojem. Ted nevim co tam patri. zda nazor nebo pojem. nekdy jsem hodne zmatena.

181. Saule, dík za monolog a za to, že sám sobě odpovídáš – je to méně náročné :-)
     O zneužívání pacientů ze strany Junga mi nic známo není (což ještě neznamená, že třeba nebylo), ale rozhodně mi není milé, pokud by to bylo nepodložené a ještě vulgárně podané, tady. No nic. K takovým zneužitím dochází, to jo, ale cestou k jejich eliminaci jsou snad právě ty výcviky – když je člověk MUDr. bez výcviku, neví, jestli dává záruku. Když třeba nemá supervizi, to je blbý! Taky existujou etické kodexy nebo třeba domovní řád zařízení, kde ta praxe je. Tím se dá tohle ochránit.
     Jasně že se občas najde skautský vedoucí, co je pedofil, kněz, co šel na kněze, aby si něco zakázal a je teplouš nebo jánevímco, učitelka, která fackuje děti, bachař, co psychicky týrá svěřence, zdravotní sestra – sadistka, sociální pracovník a jiné pomáhající profese, které jsou třeba z rodiny s postiženým sourozencem, a nějak se to projeví v jejich přístupu ke klientům … nevím jak, Lenka to nedávno nakousla vkomentáři pod jiným článkem tady.

     To existuje. Samozřejmě. Tak to taky chodí. Takoví jsme my, lidi. A taky existujou věci, které fungují jako prevence toho… viz výše.

182. oprava:
     neví, jestli dává záruku – má být: nevím, jestli to dává záruku

183. Samozřejmě ani není náhoda, u pomáhajících profesí, na jakou skupinu lidí se kdo orientuje. Nějaký "řád" v tom asi bude (já ho nevim :-)
     Osobně si neumím představit, že bych pracovala s narkomany nebo s lidma, co se řežou. Je mi to vzdálený, nechápu to a neměla jsem moc možnost to pochopit, protože jsem se s nimi ani nesetkala. Pak by to třeba šlo, kdo ví.

     To hráči by mi už byli bližší. Ale co já vim, nejsem v tom směru zběhlá.

184. 184 a co anorekticky? to je celkem tvrdy orisek. souvisi se sebezranovanim. a s neschopnosti prijmout zivot v jeho podobe. odmitani zivota.

185. 181:
     "O zneužívání pacientů ze strany Junga mi nic známo není (což ještě neznamená, že třeba nebylo)…"

     to je Liško všeobecně známo a podloženo mnoha svědectvími.Stejně tak jako třeba pedofilie Michaela Jacksona.A dá se najít spousta jiných příkladů,Einstainovo dítě dané k adopci atd,atd…
     Jenže máme nutkavou potřebu tomu nevěřit u lidí,kteří jsou populární,nebo kteří něco dokázali.V případě Jacksona ty fakta popřela i soudní moc,která by měla být absolutně nestranná a mít kromě vah v ruce i tu pásku na očích,aby nevěděla,koho soudí.Ve světle důkazů,které třeba proti Jacksonovi byly,by každej černej i bílej v jůes nevytáhl do smrti paty z krimu.
     Jung by zase za dnešních poměrů přišel,nebo spíš měl přijít o lékařský diplom na ten šup.
     Jenže ti lidé nás něčemu novému učí,nebo nás baví,nebo…a tak zavřeme oči.Jen ten nějaký zlý a divný Saul se občas mrkne nejen co,ale kdo co říká,píše,zpívá,žije…
     A to že mrknu,neznamená že soudím.Jen konstatuju.Nezajímají mne cizí úchylky(mám dost svojich:-0),ale když mne na někom něco zaujme ať v dobrém či zlém,zajímají mne motivy,jaké ke svým závěrům použil a kam ho jeho závěry dovedly.
     A ani to nesoudím.Když třeba někdo chcípne jak opuštěnej pes v příkopu,nebo se uchlastá,nevypovídá samo o sobě o jeho životě vůbec nic.Je to prostě jen zajímavá informace.

186. 179:
     to je blbost ratko:-0
     Nejcenější svědectví o světu a jeho porozumění přinesli jedinci,kteří se tím co píšeš,neřídili!!

187. ad186:
     inteligence přichází s indiferentním postojem k tomu,co zkoumáme.Pokud tedy chci porozumět světu,musím se mu uzavřít.Viz ty tři tuším hinduistický opičky,jak si jedna zakrývá oči,druhá uši a třetí hubu.
     Ale moderní to není,toho jsem si vědom.A taky jsem si vědom,že moderní postoje nevedou ani k inteligenci,ani k moudrosti,ani k porozumění světu…ale zato vedou k vychcanosti,která je nejhlavnějším kriteriem dnešní úžasné doby!Uvidíme,jak to dopadne.

188. http://www.artbos.cz…ung—tajny-
     ad185
     zivot—Arijsky-4164.htm
     or se bude divit,ale toto jsem vůbec nečetl.:-0)
     Jen tím odkazem chci naznačit,že kdo informace chce,za minutu hledání jich má spoustu,kdo je nechce,nevěří a obdivuje.
     To si neber osobně liško,prostě jen navíc komentář k tomu,co jsem psal.

189. ad187:
     abych já takovou vědátorku jako jsi ty Ratko poučoval o kvantové fysice,či mechanice,či co to vlastně je,je opravdu chucpe:-000),ale tak nějak mi napadlo,že tuším už Max Planck svýho času definoval,volně dle Saula přeloženo,že vědec ovlivňuje výsledek svého bádání,protože prostě od něj něco očekává.
     S názorem o světě je to nemlich to samý.Kdo se ho nezřekne,něco od něj očekává a tím pádem o něm nemůže pronést nestranné svědectví.
     A jedině takové může být pravdivé!!!

190. re181:
     "Saule, dík za monolog"

     není zač Liško.
     Tentokrát očekávám paterý dík:-0
     (a to ještě možná nejsem u konce:-0)

191. Joo, monolog je to pěknej!!

     Jdu si teď vypít monológr. :)

192. a ja nasadit monokl

193. trauntenberg sanatoriumPřírodní a synthetické léky ,lidoví a akademičtí lékaři,nejlepší cvokaři jsou zárověň lidovými léčiteli….jsou všemožní farmaka třeba i ušité na míru aby zabrali,kdy vysadit nebo nasadit.nebo přesednout na atd.Cvok a cvokař spolupracuje .Pro abstinenty a konzumenty,psychoterapie farmakoterapie psychologie a fyziologie dohromady nebo zvlášť.Pravda je že ještě nikdo nikdy nemohl soudit svého psychiatra o poslední vindru i když vyléčených bláznů je málo.Skoro jako kdyby nic nešlo vyléčit ale mohlo se to jenom jaksi stabilizovat..S tím už se nedá nic dělat ,je to v cechu milosrdných.!?Bud ti prášky pomohou k práci nebo k důchodu.V průměrných a podprůměrných ústavech,těžko rozeznat kdo je léčitel nebo kazitel.Nejvíce se však ,jak se říká,léčíme a kazíme s dalším pivem a další cigaretou po hospodách.I Lidoví a akademičtí lékaři umí chybovat.Blázinec je taky výstrahou abys tam neskončil jako tuplovaný blázen.Kdyby zubař udělal chybu ,tak by to mohl ještě opravit to je jasný.Je moderní psychiatrie na úrovni středověké stomatologie.?Jsme psychicky zdraví nebo nemocní ,silní či slabí.Psychiatrie slouží nejenom nemocným ale i zdravím aby byli ještě zdravějšími!?Vymetají ducha a umývají mozek jeden druhému !?Nabádat k poslušnosti nebo neposlušnosti.Až budeš hodný tak budeš zdravý?Nejznámnější jsou ale prášky a cigarety.Silnější a silnější prášky nebo cigarety.Raději vždycky kouřit lépe a méně než hůře a více.Pro chudé máme prášky a pro bohaté psychoanalýzu.Dále hraje roli síla osobnosti psychiatra.On sám může být silnější než všechny ty léky ,které předepisuje.

194. sanitka sv.Jiříhoblázni by si měli vytvořit svoje vlastní odbory a asiociace pro lepší spolupráci mezi cvokařama a cvokama!?.To je skoro zakázané ovoce.Např o panu Kalousovi ministra financí se zase říká,že by klidně mohl založit ministerstvo workoholismu a alkoholismu.Taky je to jenom fikce.Avšak pozor,teoreticky ani ochraná léčba nařízena soudem neznamená,že se musí pacient podřídit injekcám.Ochranná léčba znamená pobyt v blázinci a to je všechno.Stejně může být někdo odsouzen odnětím svobody do vězení a to je všechno.Psychiatrické injekce nejsou heroinové injekce.Jenom lichváři vydírají závislost heroinových kurev jako pasáci.Podobně by se to mohlo jevit i s blázincem,ale naopak.Např ze začátku se psychiatrické léky mohly dávat jenom místo svěracích kazajek.To jenom dneska,když si nechceš brát svoje prášky ,tak ti za trest dají celou jednu injekci na celý týden dopředu.Prý nejsi schopna ve své nemocné psychice pochopit benefits terapie,ale určitě změníš názor jen když budeš podvolná.k injekcím.Bludný kruh.!?.Nedobrovolné léčby jsou však jenom v krajním případě.Pravda je ,že pacient se nemůže bránit.jinak než že by vyhlásil hladovku a raději než se nechal farmakama léčit,tak by byl ochoten zemřít hladem!!??

195. dodateknebezpečná sobě a svému okolí v prevenci a represi,co to znamená?Podobně by se mohlo tvrdit dejme tomu o pediofilii.Musíme ho první jak se říká kastrovat než by nám ohrozil naše děti jako to udělali ti katoličtí faráři dejme tomu.!?Musíme ho nejprve injekcema pacifikovat ,aby neohrozil sebe a jiné??Ale to jsou krajní meze a případy.Dělají se chyby ale pravidla to nejsou !!!Je ale pravda že tyto chyby se musí léčit a ne trestat.Jak ale vyléčit psychiatra?Hladovkou pacienta?Klistýrem? ne!

196. na konecPoslal jsem vám 3 výše uvedené příspěvky.Toto však není moje parketa.Všiml jsem si že vy jste v tom až po uši.Alespoň předem víte co si o tom myslím.Já se však hlavně zabývám tak zvanou charitou a firmou pro výpomoc v domácnosti a v podnikání,kde podnikat pro peníze a pro nirvánu může kdokoliv i žena v domácnosti…jako domácí dílna a domácí kancelář pro kutily a kutilky nebo podnikatele a podnikatelky.Hledám kontakty hlavně na toto téma.Máte nějaké svoje vlastní nápady,které bych mohl adoptovat?Co by se o tom dalo vůbec povídat?

197. nápovědamy už jsme se transformovali.Právo na práci bylo nahrazeno právem na nezaměstnaneckou podporu.Doopravdy však dneska nemusí pracovat jenom důchodci a buržoazie.Jejich smyl života leží v otázce co dělat s volným časem,když máš hodně nebo málo peněz.Pracovat na někom a pro někoho není totéž jako když někdo pracuje pro tebe nebo na tobě!!!

198. Aha, to je hodně témat do pranice!
     "blázni by si měli vytvořit svoje vlastní odbory a asiociace pro lepší spolupráci mezi cvokařama a cvokama" – no to jo, to je žádoucí. Jenže právě tahle skupina není silná v nějakém lobbování a podobně, na to nemá moc čas a nemá žádné páky, bohužel! Právě toho se dá zneužít, když na to přijde… Proto do psychiatrické péče neplyne toli peněz jako do jiných, oblíbenějších oblastí i pro veřejnost – lidi raději přispívají na nemocné nebo opuštěné děti. Natožpak stát a jeho soc.síť, ta je finančně hodně podhodnocená :(

     Že důchodci nemusí pracovat? No často bohužel musí, aby vůbec měli na nájem a na jídlo.

199. drogy a psychiatriedobrovolně nebo nedobrovolně jsou psychiatričtí pacienti pomaleji nebo rychleji více méně léčeni s úspěchem nebo neúspěchem.Je psychiatrie úspěšná?Kolik %?Podívejme se na to jinak.Jako tabákový notorismus,alkoholismus a narkomanie a posychoza a neuroza jejichž společným rysem je nedostatek pevné vůle.Psychóza a neuróza se léčí a somráci a feťáci se taky léčí.Na světě je však přebytečné množství somráků a feťáků ,ale nedostatečné množství marijuána gurů a hospodských kaplanů.Proč asi?Je pan hospodský jako lékarník ,ale hospodský kaplan jako pan doktor?No a co?Prevence a represe snižuje poptávku a nabídku jako prohibice a inhibice .!Zakázané ovoce však více chutná!Jakým způsobem se však rozmohla psychóza a neuróza?Není náhodou chyba v doktrině?Nezneužívá se náhodou psychiatrie a psychologie jako se zneužívají drogy?Tajemství není ještě odhaleno.
     Co jsou to kávové rituály,čajové ceremonie,tabákový mági,opiový farář,marijuána guru a hospodský kaplan?Dopujš se s tím pro optimální dávku a maximální výkon tvoje práce a rekreace nebo jsou to tvoje liturgie a nebo je to pokrm modlám???Nejvíc se to dá vysvětlit v otázce co je to kouřit lépe a méně nebo hůře a více jak aktivně či pasivně.Např Kojot.On kouří jednu za druhou ale co je to tabákový mági se ještě nikde v knihovně nedočetl.Proto nemůže podepsat kotrakt s dáblem či smlouvu s bohem jedině tak přes jeho psychiatra a ne tabákového mágiho.