A JAK NÁM TO PĚKNĚ ŠLO!
Ve čtvrtek ráno jsem se probudila a za oknem bílo. Zase čas na sněhule. Sotva jsem si od nich odpočala, hup do nich znovu. Přece se cestou na autobus nepřizabiju na podpatkách a nezničím si pak v posoleném městě kožené botičky –
Co to je za kočičí vřískot za oknem? Jé, a rána! Asi ta kočka chtěla skočit na můj parapet. A teď se mi přímo pod oknem rvou! Vůbec jim nevadí, že na ně bouchám. Vřeští a odpálily jako střely pryč. Omlouvám se za nečekanou vsuvku.
Plán toho čtvrtečního rána byl asi takový: Večer po práci jít k milému kolegovi do Dejvic na kolaudační mejdan. Pomáhala jsem mu totiž na začátku ledna se přestěhovat. On mi loni pomáhal s tímtéž dvakrát a žádnou kolaudační sešlost jsem nakonec nesezvala, ale nevadí, hlavně že mám možnost jít dneska na mejdan! Náramně se mi hodí, že je to v Dejvicích – na autobus na kulaťák to budu potom mít pět minut. Kolem půlnoci pojedu domů. Zítra ráno si připravím s sebou věci na dva dny, protože rovnou z práce pojedu v pátek k našim. Přespím tam, v sobotu ráno budu chystat a uklízet; v poledne totiž přijde na oběd jedna kamarádka rodičů, která mě zná od narození a se kterou se chci taky potkat. Mám pro ni slabost, protože si pamatuju, že mi jednou jako předškolačce dala vodovky. NOVÉ vodovky! Ne vydrolené ošoupané, kde už jsou z červené barvy jen malé zbytky, žlutá hraje dozelena a tubička běloby úplně chybí. Návštěva se zdrží do odpolední svačiny, pak ještě pobudu s rodiči, večer pojedu domů a předtím někde seženu pěnu na čištění koberců. Doma se v klidu vyspím – možná si před spaním pustím film – a ráno nebo spíš dopoledne vyluxuju, na fleky od čaje a rajského protlaku budu krásně aplikovat tu kobercovou pěnu a všechno bude čerstvé, čisté a neomšelé (jako dostat NOVÉ vodovky to nebude, ale pocit to bude příjemný). Během neděle budu přiměřeně topit a větrat, aby koberec uschnul. Přitom budu upravovat a třídit fotky v počítači, prát a tak vůbec relaxovat až do večera a v pondělí ráno půjdu zase do práce a začne nový týden. Tolik plán, jak mi šel hlavou.
Čtyřkalhotková realita dopadla úplně jinak a – hádáte správně – koberec je dodnes skvrnitý jako hnedtubud Kryštůfka Robina (nebo jako tyfus, ale takovými jmény koberec častovat nechci). A teď, když to víte, už se mi o tom ani nechce psát podrobně.
Jdu si radši v pauze vyndat prádlo z pračky. Jen napřed musím ze sušáku sundat to oblečení, které tam visí již od zmíněného čtvrtečního rána. Možná i středečního nebo úterního večera. Ano, teď máme pondělní večer. Hnedtubudem.
Mejdan u kolegy? Senzace. Určitě třicet lidí tam bylo. Pár jeho kamarádů jsem potkala už při stěhování a následné návštěvě dejvické nádražky, takže jsem zapadla rychle. Strategicky jsem neopouštěla kuchyň. I skvělý předsíňový koncert jsem sledovala ode dveří: dvě elektrické kytary, mikrofon, protestsongy, paráda. Hrál jeden ze dvou spolubydlících mého kolegy se svým kumpánem. Až pak mi došlo, že už jsem ho před pár lety viděla (a slyšela) – a z těch indicií mi taky došlo, že asi bude nejmíň o deset let mladší než já. Kurva! Jinak mi byla na mejdanu hrozně sympatická slečna Lara. A zajímavá byla jedna Brazilka, taková aktivní žena. Však taky pobyla nejdéle, ještě se dvěma napitými děvami. To já už dávno sjela výtahem dolů, sedla jsem si na něčí bicykl, co tam stál, a čekala, až sejde dolů větší skupina odcházečů, aby mi odemkli dům a já mohla vyběhnout na svůj poslední autobus. Jenže odcházeči byli pomalí. Ještě jsem stále seděla na bicyklu v přízemí, když bylo jasné, že autobus je pryč. Tak jsem jela zase nahoru do bytu, slavně oznámit, že mi to ujelo. Zapěla jsem něco v kuchyni s Brazilkou a děvami, nevím co, třetí nájemník bytu k tomu na cosi malého perkusního bubnoval, pak jsem se rozloučila podruhé a šla pěšky do práce spát. Deodorant, kartáček na zuby a pastu tam mám deponovány. Sprcha k dispozici.
V pátek totéž oblečení, mejdanovské. Pestrý den, protáhl se až do večera, vlastně celé odpoledne byl malý dámský mejdan s karbanem. Pozor, vše bylo čistě v náplni práce! Juch. V sedm večer jsem dojela k rodičům. Kartáček mám, stará pyžama tam jsou, sprcha k dispozici.
A v sobotu stejné oblečení, mejdanovské. Ponožky čisté, to zas jo, maminka půjčila! Připravit tátovi holení, vyluxovat… mezitím šla máma nakoupit a byla tak hodná, že mi koupila vytouženou pěnu na koberce! Návštěva zábavná, oběd skvostný, rodiče v dobré náladě. Máma i přesto, že je uhoněná z pracovního týdne a začíná se zadýchávat. Nějaký lék na to má. Achjo. Trochu tísnivá fakta. Ne a nejde mi ani vzdáleně vyvolat pocit jako NOVÉ vodovky. V sedm večer jsem ráda, že už půjdu, že budu v klidu sama, když – telefon! Volá mi bývalá spolubydla drahá. Prý jaké mám na dnešek plány, že ony jdou se současnou spolubydlící tančit. Teď se rozhodly. Bydlí tři minuty chůze od mých rodičů. Že mám už třetí den stejné hadry? Nevadí, ať jen přijdu, něco si půjčím, uvidí se. Večeřím s rodiči a jdu. Hurá!
Jéje, musím na verandu pro hrnec. Dělala jsem si totiž k večeři omeletu a zatímco jsem si odskočila něco psát, připálila se. No to je jedno, stejně byla přesolená. Celé přízemí je teď cítit spáleninou, nezachránila to ani zapnutá digestoř, ani omeleta vynesená ven na verandu. A dva sousedi to všechno viděli. A čuchali. A ještě dlouho budou.
Ještě vás to baví? Mně už je to dlouhé. A to máme před sebou celou sobotní noc ve víru latinsko-amerických rytmů! Jenže napřed to nejlepší – chystání. Přišla jsem k holkám. Šup a zkoušela si patero kalhot a patero sukní. Jó, ta hnědá je senza, můj styl a má tvar do A, to mám ráda. Desatero triček jsem musela oblékat a svlékat. A k nim holky nosily různé korále do barvy, krátké, dlouhé… Já v životě nezažila takovou péči! Já nemám sestru, s níž bych vyrůstala a kradla si vzájemně oblečení, konzultovala, co si vzít a co je ještě lepší. Tohle bylo NĚCO! Podobná krása jako NOVÉ vodovky. Šminky jsem měla svoje, ale dostala jsem přidáno něco na líce a tekuté oční stíny. Zrovna jsem měla v plánu si je koupit. Pokud jsem někdy nějaké měla, tak netekuté a brzo se mi při mé péči rozflákaly a rozdrobily, ne, nevypadaly jako NOVÉ vodovky, ale jako staré smíchané zašedlé a oprýskané. A spolubydla mi celou lahvičku stínů dala, ať si ji nechám! A to BYLO jako NOVÉ vodovky. A představte si, ona mi dala i tu sukni, do které mě oblíkla – že prý by ji stejně odnesla zítra do bazárku. Ona je samý bazárek. Půjčila mi krom sukně triko s výstřihem, bundu, šálu, pruhované punčocháče, svoje nejoblíbenější boty – jo to jsem vám neřekla, že jsem 21 let na sobě neměla kozačky! Já je totiž nesnášela už v dětství a přestala je nosit. Nosívám v zimě boty kotníčkové, několikery. No a v sobotu večer jsem měla ty sněhule, takže jsem byla ráda, že si místo nich můžu vzít vkusné pohodlné kozačky. Bez podpatku. Spolubydla spolubydly mi půjčila aspoň pěkný náramek a dělala konzultantku. Kdybyste to viděli! Kdybyste viděli ty dvě krásné holky v akci, tak byste, pánové, slintali nebo zkameněli. Jenže vy jste už dávno přestali číst, takže dobrý, můžeme pokračovat v dámské jízdě.
Omeletu jsem vyhodila a hrnec umyla. Ani ty vřískavé kočky to nejedly – a přitom měly omeletu na verandě jak dlouho! Vám je asi úplně jedno, že jsem byla bez omelety a bez večeře, ale nebyla. Měla jsem litr džusu a čokoládu. Takovou větší a hodně sladkou. Brr, až moc.
Naše slušivá dámská trojka poutala pohledy už při cestě tramvají. Jely jsme do Štěpánské, do podniku, kde jsem byla asi pětkrát na koktejlu, když ho před lety nově otevřeli. A teď jsem tu zas! Jsme jedny z mála českých hostí, většinou jsou tu cizinci. – Nevadí, že píšu chvíli v minulém čase a chvíli v přítomném? Mně je to jedno, já to dělala vždycky… tedy dělám… dělávám… dosaďte si čas dle libosti. – Napřed hrál Mexičan Javier. Bezvadnej; nikdy bych nečekala, že jeden člověk v hospodě s kytarou vystačí na takový bohatý zvuk. Hrál většinou známé fláky. Tančily jsme. A najednou koukám – tohle je přece ta Brazilka, co byla se mnou na čtvrtečním mejdanu! Přihlásila jsem se k ní. Za chvíli se ukázalo, že další číslo programu je ona sama, Camila de Oliveira! Hrála taky výborně, zpívala lehce nakřáplým hlasem, tančilo se furt pryč. Detaily nebudu popisovat, většinu si nepamatuju. Vybavuje se mi, že naše trojice blbnula s černochovým šedým kloboučkem a nakonec jsme tančily jen samy tři na reprodukovanou hudbu, ostatní už pláchli z parketu.
Jen se podivuju nad tím, že jsem neměla chuť se s žádnými muži bavit, natož někoho balit. Jak je to možné? Když šly holky k baru, přitočili se ke mně na parketu dva kluci, kupodivu Češi. Jeden z nich mě požádal o tanec. Vůbec se mi nechtělo tancovat s nějakým klukem. Ptal se mě, jestli něco studuju. Odpověděla jsem stroze, že už jsem dostudovala dávno. Že je to deset let, jsem mu neřekla. Potěšilo mě, že mě měl za studentku. Jenže tím se mi vyjevilo, kolik (málo) let asi musí být jemu, a okamžitě mě zajímal ještě míň než předtím. Tancovat chvilku s Javierem bylo lepší, protože byl živý a mrštný. Pak se ke spolubydle připojil jeden pomenší Jihoamerikán. A zjevil se tam další Čech; já ho považovala za známého spolubydlící spolubydly, ale původně nebyl. Jí se docela líbil, tak jen doufáme, že ona jemu taky a že my dvě ostatní jsme se mu nelíbily. Vůbec nevím, jak je to možné, ale nechtělo se mi s ním ani bavit ani nic, ani mu dát telefonní číslo. Když něco říkal, neposlouchala jsem. Nepamatuju takový večer svého nezájmu o pánskou společnost!
Ten kluk nás doprovodil k holkám domů – on bydlí totiž také v těch končinách – a šly jsme spát. Před pátou. Vlastně jsme ještě pouštěly hudbu a možná i tančily. Ráno jsme si daly na kocovinu čerstvě udělaný míchaný džus. Potom jsme zašly na fair-trade kávu, já ve svém původním čtvrtečním ohozu. Pak jsme se šly se spolubydlou najíst polévky do vietnamské restaurace. A potom, potom jsme šly nakupovat hadry! Ona víc. Měla totiž poukázku do jednoho obchodu na 1000 Kč. Já získala čtyři kusy – krom té darované hnědé sukně, kterou jsem s pěnou na koberce táhla v kabele. A sice: ďábelsky barevné letní tílko, svítivě cyklamenové pletené triko s hlubokým výstřihem, modrou kostkovanou kolovou sukni a k ní modrý svetřík s dlouhým rukávem, zavazováním a hlubokým výstřihem. Ještě si budu muset pořídit něco do toho výstřihu. Nemyslím kozy! Myslím tílko, které by barevně ladilo. A nutně potřebuju ne kozy, ale kozačky, po 21 letech! A tím pádem potřebuju i nějaký ten přivýdělek. Jinak nevím. Stav konta jsem raději od vánoc nekontrolovala. Ale to už je jiná pohádka.
V neděli v šest večer jsem byla doma jako na koni. Tři dny stejné kalhotky, to jsem ještě nezažila. Natož čtyři dny! A řeknu vám, že ty moje kalhotky po čtyřech dnech nošení vypadaly úplně stejně, jako když je nosím jeden den. Tak tady vidíte, čemu se říká „single život.“ Není to jako zčistajasna dostat NOVÉ vodovky každý den, ale občas jo! A v pondělí jsem si už vzala NOVÉ kalhotky a to byl nakonec taky docela dobrý pocit.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNEK:
Jo, to je presne ten singl zivot! Moc pekny clanek! Jen houst…
Ahoj liško, zrovna jsem psala tady http://blackcatblog.net/?p=2321, něco, co nějak asi souvisí i s tvým pěěwkným článkem :)
Jo, člověk až závidí tu volnost, co singl život poskytuje,,no, co mě se týká, ale neměnila bych i tak. Myslím, že i kdybych mohla něco vrátit děti a vnočata by to určo nebyli.
Každému to život přinese nějak jinak..asi to tak má být..
jen je mi dodnešs líto mojí babičky, která úplně zapoměla na sebe, i ona jistě cosi chtěla jiného, než se obětovat nám vnoučatům a v podstatě nás před mnohým zachránila. Ale co ona a její sny a touhy..?
Miluju děti i svá vnouČata, ale snažím se nechat si svůj prostor, JEN TEN SVŮJ..co by mi scházel zrovna tak, jako ta vnoučata..
Terezo,
no hned tak single být nepřestanu :-)
anino,
ale to neznamená, že nebuzdu mít vnoučata! Hoho!
K tomu závěru… že prej doma jako na koni. Jenomže DOMA není někde, je to NĚKDO. Z toHOHOto pohledu mi tvé rádoby rozverné, bezstarostné a rozpustilé články přijdou nekonečně prázdné a pusté. Smí se to vůbec takhle syrově napsat anebo by bylo lepší mlčet? :-i
liško, jasně, že neznamená.. hoho :)). To snad víš, že bych ti je přála, teda doufám. Samozřejmě za předpokladu, že je to tvé přání ..a jsi tak spokojená PŘECE :) Hoho :)) Navíc si tě představuju jako bezva mámu. Možná se ti může zdát, že dělám chytrou :)..no v tomhle zrovna..náhodou..už mám asi co říct..tak mi to dopřej ne ? No, nemysli si, tím, že jsem jednoznačně a tolik toužila po rodině, jsem jistě i o mnoho přišla, ale nelituju, protože i zase dost získala. Kdybych to tehdy odmítla,důvod by byl, ale už bych třeba nemusela.. Vím proč nemusela..A posílám JABKO :)
nj, Teo, to je pravda, domov – doma je i ten někdo..
A já mám domovy teď tři a je to fakt supr. Dcery mám od sebe s rodinami každou pět minut, všichni máme klíče, kdyby někdo něco a nejen oni mne, ale i já je potřebuju. Fakt mi to hooodně vyhovuje. To, že jsme blízko, ale každý ve svém..ideální pro všechny, samozřejmě kdo kam jde, dá vědět předem..Jsem odbočila, asi jsem se chtěla s něčím vytáhnout, pochlubit..no :))
Abys věděla, tak jsem to dočetl. A dobře jsem se bavil. Pěkně napsáno. Přemýšlím, jestli bych na něco takového měl ještě dost energie. Možná jo, ale asi by se mi nechtělo. Rád si mezi společenskými zážitky dávám introvertní pauzu…
Vida, @Teo zase káže levity. Proč by ne nesmělo psát o tom, co člověk prožívá? Proč by měly platit jen jedny (v tomto případě @Teovy) normy definující co je a co není prázdný život? Žasnu, jak lidé, kteří se hlásí k pravici a ideálu svobody jednotlivce, nakonec sklouznou k tomu, že svoboda ano, ale na ten způsob, jaký si představují oni? :-/
Kojot mi mluví z duše ohledně @Teovy reakce.
tenhle článek není rádoby rozverný, ale opravdu rozverný, myslím, že Liška si ty čtyři dny moc užila, utajovaný spleen vypadá trochu jinak.
Malinko mě překvapuje, že když spolubydla byla tak štědrá na oblečení, nezapůjčila ti, Liško, i nějaké čisté kalhotky :)
A až ke mně dorazíš na hodinu včas :), třeba dostaneš nové vodovky :).
A jaké to byly kalhotky, že tolik vydržely? Myslím materiál, barva a tak, ale fotečka by taky neškodila :-).
Jasně, omlouvám se, nic mi do toho není :-).
Liško,také jsem to dočetla:)
Musím říct, že jsi dobře vystihla atmosféru těch dnů, prostě single život.
Za mne: už bych na to neměla. Doby, kdy jsem šla pařit v týdnu potřetí až ve čtvrtek jsou dávno pryč. Už to nedávám. Dokonce se mi už párkrát stalo, že jsem odpadla před koncem nějaké akce. Prostě jsem si šla lehnout. To tedy dříve neexistovalo;)
Ale kytarový koncert – to musela být paráda. Dokud hrají kytaristi, neodcházím nikdy.
Ještě k diskusiJá slovo "doma" spojuji s obojím, s lidmi, ale i s nějakým útočištěm, kde člověk přebývá a je mu dobře. Uchýlí se tam a je prostě doma. I když by někdy chtěl, aby stejné místo sdílel jako "doma" ještě s někým, ale to tu hodnotu nijak nesnižuje.
Na kolejích jsem kolejní pokoj běžně považovala za "doma" pro účely svého studentského života. A hlavní doma jsem měla u rodičů. Neměla jsem s tím problém.
Na druhou stranu komentáře jsou od toho, aby komentovaly článek a přinášely názory čtenářů, ne? A vyjádření názoru, ať v článku či komentáři (tj. jak na mne text působí), se zajisté nerovná tomu, že někomu nutím své normy(!), všichni musí žít tak, jak si to představuji já, nebo zakazuji někomu prožívat si to své a psát o tom. Je to prostě stanovisko komentátora, nic víc a nic méně.
Proč to pořád neumíme rozlišovat? Chytří jsme na to dost, ne?;)
Ano, prostě single život – bez hodnotícího znamínka, jestli je tupý, nebo snad naopak obohacující; to může být pro někoho tak a pak zase jinak…
@Teo [4],
popravdě řečeno takovéhle deníkové záznamy událostí nepíšu ani moc ráda ani moc často, protože mi to většinou připadá jako ztráta času. A pokud to píšu, křečovitě se snažím tam dodat nějaký tvar, nějaký motiv navíc, druhý plán, hlavu a patu – aspoň něco z toho, jak je to v tomhle článku evidentní. Aby mi to nepřipadalo naprd.
Ale na druhou stranu je dobrý pořídit si "jen" záznam současného života – a pak se na to po letech koukat a "hledat deset rozdílů" v názorech, životním stylu. Takovou zásobárnu mám ve svých cestovních denících z doby, kdy mi bylo 15-30 let.
Že tě zaujalo zrovna to "doma", to je zajímavý. Pro tebe. Pro mě "doma" není žádný někdo nebo někde, jsem to já. Doma jsem tam, kde ten interiér vyjadřuje mě v současné fázi, bez ohledu na to, kolik krámů tam je mých a kolik erárních. A kde to není, tam nejsem doma, protože nejsem někdo jiný.
U rodičů je to pro mě taky "doma", ale spíš v době, kdy jsem byla dítě. Nejsem to já celá; když tam jsem, jsem tam v určité pozici (která se pravda časem mění), jsem tam "doma" jen částečně.
A jestlis myslel, že "doma" je někdo jiný, že člověk jde domů tam, kde je jeho manžel, tak to u mě není. Ale možná to blbě chápu: jestlis myslel, že když je někdo prázdný, tak i jeho domov podle toho prázdně a povrchně vypadá, tak to mi taky tak nepřijde. Většinou znám samé osobité domovy.
A nakonec k článku – stylem rozhodně je rozverný, to nepopírám, že je jedna z mých vlastností někdy i ve chvílích, kdy humor není na místě. Nevím, proč bych měla psát víc o svých obavách než o příjemných zážitcích ve společnosti milých lidí, když jsem optimista. A když mi není špatně a nepotřebuju hledat na internetu podporu. Nebo na něco nadávat vespolek? Nepotřebuju zrovna nic pranýřovat u jiných: Nic není tak důležité jako moje nálada, jen máloco okolo mě tak zaujme, že mě to rozčílí. Jsme prostě egocentrik. Nepotřebuju zrovna ani nic nového objevovat. Zrovna teď se potřebuju těšit z přítomnosti jiných lidí a jejich akceptace mojí osoby, tak to dělám, no.
Kojote,
tys to dočetl? Ooo. Taky si dávám nespolečenské pauzy. Měla jsem ji v plánu na celou sobotní noc a nedělní den a noc. Jsem zvyklá být sama a ráda jsem sama; ale víc než polovinu večerů trávit osamotě, to už bych si začala připadat jako zalezlej brouk.
dewberry,
o prádlo bych si asi neřekla :)
Janiko,
takové béžové kalhotky, tělové. Materiál na můj vkus až moc umělý.
anino,
to máš skvěle zařízeno! Gratuluju.
Christabel,
jo, mně ta diskuse o "doma" připadá podnětná. Protože jaké jiné podněty v tom článku hledat :-) – tedy pro mě osobně tam jsou leckteré moje osobní podněty o sourozencích, o společenskosti, o ženách, o mužích, o rodičích, o úzkosti o ně…
Ještě mě teď napadá, že do velké míry jsem doma v práci. Tam mám živé lidi, které mám ráda. Tam se dějí společné činnosti s nimi. To je k nezaplacení. (Však taky tolik neplatěj :-))
@Teo,
ještě mi teď blesklo, jestli ty mě nepřeceňuješ, jestli ode mě neočekáváš víc, než co jsem. Ty bys pro mě chtěl, abych byla uvědomělejší a myslící, co :-))
To by mě těšilo.
Ve skutečnosti takovýhle článek není nic než je pokus, jen etudka, jak zformulovat události posledních dní jinak, než stručnými záznamy v diáři. Žádná ambice tam není.
Je to jako já – ve mně moc ambice nejsou.
Ale snad to ještě přijde, to by nebylo špatný! Jestli máš na jejich přivolání nějakej recept, tak dej!
… zase nemístná rozvernost, co?
:-))
Taková jsem já, matinko.
Po tatínkovi.
No vidíte!
Nejvíc inspirující komentář byl zatím ten od @Tea.
To jsou věci.
a co ponozky? taky furt ty same?
Ratko [19], ponožky jsou choulostivé téma… ve čtvrtek a v pátek stejné pruhované, v sobotu přes den nějaké tlusté, potom večer na chvíli nové zapůjčené od mámy, pak v noci na tancovačce zapůjčené punčocháče, v neděli opět ty zapůjčené od mámy.
V pondělí pak černo-bíle pruhované podkolenky, dnes černé punčocháče – už mám na nich oko. Ale mám tu náhradní; jsem poučena z vývoje!
PodnětyTak to já bych tam viděla i jiné podněty, jestli můžu:)
Už víckrát jsi myslím psala, že jakmile zjistíš, že muž je mladší, tak Tě přestane zajímat:)
Já to tedy celkem chápu, měla jsem to taky tak, ale nestálo by zato to trochu přehodnotit?
Podotýkám, že já nevím, zda by to stálo nebo nestálo zato, jen tak dávám podnět:)
Christabel,
jo? Díky za podnět, protože si vůbec neuvědomuju, že bych sama někdy řekla nebo psala, že mladší muži mě nezajímají! Tak asi psala, no toto!
Mladší muže beru, ale je pravda, že mladší pod 30 let věku asi neberu, těch se trochu bojim, že jsou děti nebo že si mě oblíbili omylem nebo čistě kamarádsky. Nojo – když se někdo jeví o hodně mladší, buď se rovnou stáhnu ze scény, nebo se k němu chovám jako by byl můj bratránek…
Taky jsou tací mladíci, kteří chtějí sex s o něco starší partnerkou. Takové nabídky by byly, ale mně se nechce "jen sex," tak radši nic.
22Á, vidíš, předsudky:))
Muž třeba pětadvacetiletý není žádné děcko, přece. A těsně před třicítkou, to už vůbec ne.
Christabel,
to bude chybějící zkušenost spojená s předsudky:
Žádného tak mladého, který by byl dospělý a pevný a podporující, jsem asi nepotkala, protože v tom věku mezi 20 a 30 jsem byla pořád zadaná za toho samého a nekoukala po jiných. Nojo! Díra ve zkušenosti.
A předsudek mám tenhle: Proč by pětačtyřicetiletý chlap chtěl chodit se svou vrstevnicí, když si může namluvit kočičku lehce přes třicet? A proč by tedy chlap pod třicet chtěl chodit zrovna se mnou? To mi moc nejde do hlavy. Abych mu dělala mámu (mě napadá jako první) – a tak to nechci.
Jó, předsudky jsou pěkný svině.
No, náhradní matku hledají spíš takové ty typy, co jsou ještě v šestatřiceti u maminky a zvyklí na snídaně do postele a neustálé oprašování, ne?:)
Jinak já s tím nemám zkušenost, sama bych uvažovala určitě podobně, ale na druhou stranu, spousta lidí má naprosto opačné zkušenosti a jsou náramně spokojení.
To jen že mne to překvapilo, taková automatická rovnice: je mladší – jdu pryč.
18No tak vidíš… v těch provokačkách je asi moje katalytická pseudosíla. Urychluju reakce a sám se, možná ke své škodě, neměním. Ale uznej, nebejt toho mýho ledabylýho dloubance, máš tady jenom půlku komentářů… Ne? ;)
@Teo,
jasně – vždyť říkám, že jo! Jen tak dál.
Už víme, že ti k ničemu není ani čtení ve stylu pseudointelektuálek, ani ve stylu povrchních slepic. Tak co já herdek vymyslím, abych se zavděčila po způsobu submisivních prskorachejtlí (nebo jak to nazýváš)… :-)
Christabel [26],
"je o pět a více let mladší", to jo, to moje předsudečná rovnice, kde za Y dosadíme "jdu pryč," platí.
To jsem teda zvědavá, kdo bude další!
teda lisko, Ty nikdy nekoho kdo by se o tebe postral. zadneho moudreho petactyricatnika s touhou opecovat tricitku. ted to ti rikam ze je to jasne jako facka. je absurdni neco takoveho ocekavat. uz nikdy nic takoveho nebude. to bych musela snist svuj klobouk ktery nenosim :o)
chybi mi tam jedno slovicko :o)
"Proč by pětačtyřicetiletý chlap chtěl chodit se svou vrstevnicí, když si může namluvit kočičku lehce přes třicet?" – a proč by to nemohlo platit obráceně? Mimochodem, v pětačtyřiceti bývá často hnusnější chlap, než žena :-).
podle me si 45 lety chlap chce namluvit dvacitku. tricitka je pro nej prestarla. to uz si radeji necha tu svoju.
No dobře, ratko, ale proč? Proč ne obráceně? Přitom obráceně by to mělo logiku, starší muž už ztrácí jisté schopnosti, kdežto žena je získává.
samozrejme ze obracene ano. obracene by sem i to libilo nejvic. to je idealni kombinace. starsi zena a mladsi muz. Ale Liska pise ze chce nekoho starsiho.
já tadydiskutovat nechci :)
jen hlásím, že jsem to dočetl až sem ;-)
***
a bylo to super počtení
ratko, neeee,
nepíšu, že chci někoho staršího!
Psala jsem, že mám takový pitomý předsudek, že se mi nechce si něco začínat s mužem mladším víc než o pět let. To jednak neříká nic o tom, že chci někoho staršího, neříká to ani, že nechci stejně starého a ani to neříká, že ten předsudek nepůjde do háje.
Janiko,
ani bych neřekla, že by platilo, že čtyřicátníci snad ztrácejí nějaké schopnosti. Totální nešika může být v jakémkoli věku, ne?
… já teda sice nemám vůbec v plánu začínat si něco s někým nad padesát, ale ne proto, že bych si myslela, že muži v tom věku snad už nemůžou nebo nejsou krásní a mladí nebo co.
Jé, čau Gombo!
ad 14- s tím doma..co je to, kde to je..myslím že tam nejsme vůbec v rozporu, je to dost jasný. Každý má rád svoje útočiště, kde si je on svým pánem a kam tolikrát rád zaleze. Mockrát jsem řekla.cítím se tu jako doma a to i někdy v práci a nelhala jsem. Jen..to místo mi poskytlo skvělej azyl a já se tam cítila fajn. Ale nebyl to zkrátka můj "revír":)
Pokud je někdo, s kým ho mohu sdílet a ráda, tak ok…
No, s rozverností lišky, mně se líbí, já ji tu rozvernost fakt věřím, tomu, že je v ní a opravdová, chce-li se jí.Tak jako vím, že co psala Ratka šlo od srdce.
V podstatě tu nikdo nepopřel, co napsal Teo, že domov je i NĚKDO.a nemusí to bý nutně manžel/ka, ale milí lidi okolo.
A nakonec existují tací, co nepotřebují mít doma nikoho. Jsou raději sami a do svého království si pustí jen tu a tam někoho..je to různý myslím.
Lištičko, promiň, ale to mbýt, nebýt s někým jen o pět let mladším např. přijde mi to úsměvný..to přece není žádný rozdíl. Já se rozeěla s chlapem o 13 lert mladším a nejen s tím, ale to už je přece jen…no ženská myslím stárne rychleji..a já se jednoduše bála, že jednou mi zbydou očíi pro pláč a to mohl říkat co chtěl, prostě chtěla jsem se vyhnout dalšímu zklamání. Mohl říkat co chtěl tehdy, mohl to myslet vážně tehdy, on chtěl se mnou být, já odolávala i když ráda jsem ho měla moc..dnes je to oproti mně chlap v nejlepších letech..Ale být to pět let, to bych se zas nebála..
Vlastně já jsem si z toho udělala problém, on ne..
anino, 41 a 42, jo, to v tom je, to by v tom by¨lo i u mne.
Ale vím, že je vás tady v blogosféře dost čupr žen, co máte mladší muže a je to senzace! Gratuluju.
V tom podle mě je něco navíc, musí se překonat něco navíc oproti jiným sbližovačkám s mužem "klasicky" přiměřeného věku (kterýžto přiměřený věkový rozdíl existuje jen v hlavách lidí, jen jako předsudek, ne doopravdy … ale jak je vidět, existuje to i v mojí hlavě a těžko se to zdolává).
LIsko, ty mas mozna v hlave predstavu muze co ma zajistovat zenu. ale ty se zajistis sama. takoveho zajistovaciho snad ani nepotrebujes
Lisko, me to tak nejak vyznelo z tho komentare 24. ze starsi chlap by jakoze pasoval k tricatnici. (coz si nemyslim) K tricatnici jasne pasuje mladsi chlap. Zena vi presne co chce, proc by se mela vazat na nejakeho opotrebovaneho chlapa?
a nejlepší jsou prej ty co maj ještě teplou wobčanku v kapse dámy…
Ahoj Liško, dík za počtení. Mě zase bolí zoubek v zánětu, tak se nemohu moc soustředit, ještě si to přečtu jednou, ale jen reakce na poslední diskusi: Z mých velmi zajímavých a různorodých zkušeností vyplývá, že O VĚKU fyzickém TO VŮBEC NENÍ. Jistě, objevují se nějaké praktické problémy, ale ty jsou všude, jde o to, jakou důležitost jim přisoudíme.
Zatím takto. Až se mi zas uleví, snad více.
P.S. Ono nešlo spodní prádlo večer v ruce přeprat a dát na topení? Ráno by bylo suché a čisté. (Běžná praxe.) Ale jo, chápu, v mejdanovém opojení to asi nejde. :-)
ratko [45]
juchůů!
Lenko,
jo, nejde o věk! A ať jsi brzo celá zdravá!
PS: nojo, trochu jsem mylela, že neuschne, a trochu jsem už v tu chvíli chtěla trhat rekordy a zjistit, jak bude po třech dnech prádlo vypadat. Taková šance se naskytne jednou za 20 let :)
a vypadalo…tady nevím Mr.Kojot ale jsou věci které patří do domova…
Já bych snad ještě k tomu věku dodala, že jak žena, tak muž mohou vypadat sice i na svůj věk celkem dobře na pohled, ale to opotřebování je, krom opravdu vyjímek, s přibývajícím věkem u obou..alespoň tak to znám ze svého okolí..
pro mně je Kája Gott moc maldej pro Ivanku…ale třeba to neni jeho poslední
nojo, o věku to není. ale je pravda že když teď propiju a protančím noc tak jsem mrtva pak témeř tyden. Co by ze mě bylo po 4 dnech v jedněch kalhotkách si ani nedovedu představit. řekla bych že staré maso teda zesmrádne rychleji :o/
No, ale Liško, zas to máš dobrý, že můžeš mejdanit, tančit, pohybovat se v barech a zakouřených a hlučných místech. To já nikdy nemohla a nemůžu, takže svého oblíbence jsem vždy musela poznat vždycky jen "v lukách, jak jel na bílém koni" :-))) A ono jich tam moc nechodí a nejezdí. Ale jsou! :-)
Doma má člověk v sobě, podle mě. A když nemá, tak mu ho někdo, nebo někde-něco nevytvoří. A žádné hoho to neokecá, ať je starý jak chce.
Někteří singlové mi jsou vzorem v umění domoviny.
Hrozně dlouhý, líšo, v komentech jsem taky zabagrovala u Chrisatbel. Snad neva.
ad 54: Planeto, moudrá slova.
Doma je tam, kde se dá nerušeně a uvolněně praktikovat ipsace, aTeo.
Ježiš :-))Teď jsem narazil na [34] :-((
Budoucnost vidím černě, měkce a male!
[57] Nezoufej, Roji, jsou ženy, které prostě ukecáš :-).
57 jsou muzi co se nezmensi nikdy
:-)
[58] ehm… co jsem to chtěl říct? ;-)
[59] ratko, fakt to někde píšou? ;-)
[60] a ty se nesměj :-)
:-]
59:
přání otcem myšlenky Ratko.
Ale ženy mají estrogeny,co z trpaslíků dělají obry.
A my zase testosteron,co ze strhaných stařen dělá krásné a inspirující mladice:-).
Hormony-černá magie transmutace moudrosti v šílenství vášně.
Pravda je taková,že muži se zmenšují a mění v ženy.
Alespoň ti,kteří své mužství berou zodpovědně a nenechají se jím dohnat do pekel.
"Trochu"problém je,že nedovedeme rozeznat podstatu ženství,tak se často měníme v rozpité usměvavé změklé zrůdy a nebo v cokoliv jiného,v čem to ženství očekáváme.
A s ženskýma je to stejně.Vemou samopal a jedou do Iráku,nebo kam,taková karikatura mužství.
Ehm a Liško,pokud jsi ty smradlavý kalhotky ještě nestihla vyprat,tak bych měl vážný zájem.
Adresu máš v mailu,možno zaslat dobírkou ,cenu respektuji.
Ale pouze za ty jetý,čistý a vypraný si ukradnu z balkonu zadarmo.
Jo to víš,chutě jsou různý,jak říkal ten pejsek,co lízal kočičku pod ocáskem:-0))))
co se týká mých charakteristik v úvodu 63:
jakákoliv podobnost je čistě náhodná,ovšem o to víc pravděpodobná:-0
Saule, ze ty se chovas odpovedne a chces ty kalhotky pouze k otirani zpoceného čela :o))
63
Kdybyste tomu náhodou chtěli dát nějaký "vyšší rozměr",tak prosím,jsem si vzpomněl na pěknou citaci z evangelií:
"žádná žena nevstoupí do království nebeského,pokud se nestane mužskou."
A ????……no asi taky naopak,ne?
No určitě,jenže nadržení evangelisté v tom měli trochu bordel,tak nenapsali,co slyšeli.
(Holky jim to v těch bordelech vysvětlily,ale oni byli tak zblblí,že už to prostě nebyli schopni podat veřejnosti:-0)))
aha Ratko,tak zpět k všedním věcem….
My praví muži budujeme svět a vašími kalhotkami si do nich utíráme svá spocená těla,čela,….
No jo,přesně.
vidim ti svym muzskym okem az do zaludku :o)
potkal jem spoustu žen a nemůžu říct,že by nějaká z nich do mne neviděla.
Všechny do mne viděly.
Děkuji,ale jsi jen jedna z mnoha
P.S.to Ratko nasere,co…:-))))
som tak nasrata :o)
proč?
chcu te potesit :o)
já…proč mylíš Ratko do prdele ,že to je potěšení?
protozes tam mel ctyri smajliky :o)
3
no tak 4 no…:-
vlocka vlocky se pta
dopadneme mekce?
snih pomalu mizi
ne ,nedopodneme měkce.
Vločka sněhu dopadne měkce
vlocka dopadne mekce. zda se ze zmizi, ale jen se zmeni v neco jineho.
vlocka je lehka a hebka
Vločka je lehká a hebká jako ty kalhotky.
Jo, změní se (vločka a my) v něco jiného, ale už to není vločka, takže jí to není k ničemu (?) nebo možná je, ale to ona neví, takže to nemůže brát v úvahu. Blbý :(
A pak máme mít nějakou naději… Pak se nemáme budit v panice.
Budu se muset nějak zduchovnit a oduševnět nebo něco krásného vykonat. Co by to tak asi mohlo bejt… začít komunikovat s božstvy?
nene Lisko. jen vedet, ze az se priste vzbudis tak bude neco jineho. a zlobit se kvuli tomu, ze voda je jendou vlocka, jenou led a jednou kus bunky v tele nema smysl. a ani panikarit. furt neco je.
no tak holky ,jak dál?:-))))
rekni nam to :o)
nebojim se
Jsem přišel až teď a snažím se pochopit všechny najednou, včetně článku samotného. A mám v tom takový guláš, že snad ani nebudu obědvat…
jak rika kamos, deset lidi to je deset az dvacet nazoru.
Jirko*,
ore,
:-)) to se hezky čte takhle dopoledne, hned je mi tepleji!
člověče, nezlob se… ;-)
Liško ten předsudek s mladšími muži mám taky. Ale myslím, že by ten předsudek mohl zvolna padnout, neboť jsi ve věku, kdy mužům o pět let mladším, než jsi ty, není dvacet. V mém případě jsou muži ne o pět let mladší, ale i stejně staří, pořád ještě kluci a ne muži a to je taky ten "problém" a důvod, proč mě nikdy nezajímali. Možná jsi to měla taky tak nějak, ale ty máš kliku, tobě ti mladší už možná dorostli :))
A ten článek mě bavil, kurzívové vsuvky to mile oživovaly :)
Ahoj Teruno!
No to jo – mladší než ty, nějací študentíci, mluví leda o tom, co bylo ve škole a to nemůžeš potřebovat :)
Taky mě dřív zajímali starší – jenže kdybych v tom pokračovala, tak budu chodit s padesátiletejma. Tuhle jsem byla na rande s nějakým pánem, ukázalo se, že mu bude tak 55 a že je kardiolog. A hlavně že ho mám předem přečtenýho – protože byl až tak starej, že jeho postoje mi připadaly takový předpovídatelně starosvětstký. Ale gentleman to byl, to jo!
Tak doufám, že to klapne s jedním, co je o rok starší ("to musíme zaklepat!"). No uvidíme. Zatím mi naopak připadá příliš nevyzpytatelnej.
Ty ženský si prostě nevyberou :)
Ano, jak stárnu, třaky se mi to přesunuje. Mám pocit, že ženská může být jak chce stará, ale chlapovi by nemělo bejt přes čtyřicet. :-))
No dobře, tak některý můžou vydržet i do pětačtyřiceti, no… ;-)
Tojó, to oni vydržej!