Věděla jsem, že dnes setrvám v práci déle, abych pak rovnou jela na přednášku na sedmou hodinu. Na přednášku Václava Bělohradského s názvem Morální kýč a česká politická kultura. Nepředpokládala jsem, že při té přednáškové příležitosti oslním a sbalím nějakého přítomného úchvatného muže (včetně přednášejícího, který chodil do stejného ročníku na stejném gymnáziu jako moje matka). Ne, proto tam muži nechodí a proto tam ani já nejdu. Nenechám si přece kazit požitek z přednášky tím, že bych okukovala auditorium. Pravda, když jsem si tam byla před dvěma týdny vyzvednout rezervovanou vstupenku (za 30 Kč), honil mě tam po schodišti jeden Afričan s přívalem otázek:
„Jak se jmenujete, kde bydlíte, můžu vás tam navštívit, kdy vás tam můžu navštívit?“ Takže asi v těch prostorách k balení dochází. Můžete hádat, kde. Já tam jdu ovšem z čisté lásky ne k mužům, ale k přednáškám.
Už dlouho jsem nebyla na žádné přednášce a tuhle jsem si dala k narozeninám. V práci jsem měla odpoledne předtím čas vyčistit částečně akvárium – doufám, že zítra ráno už nebude tak zakalené, jako když jsem ho opouštěla. Nejsem akvarista a ani jsem nechtěla být. Jenže to akvárium bylo dnes tak děsivě kalné, že jsem něco udělat musela, já – krmič pracovní kočky a ryb. Žádní akvaristé zrovna dneska nepřišli. Tak jsem jakž takž vyměnila mléčnou vodu za novou. Moje hypotéza je, že do akvária někdo něco hodil v naději, že se bude kochat pohledem na to, jak rybičky papají. Už se tak totiž stalo – někdo tam loni hodil chleba. Pak jsme akvárko vyčistili a opatřili výstražným anti-vhazovacím nápisem. A tenhle měsíc- co myslíte? Někdo hodil do akvária ptačí zob! Připadalo mi to jako dobrý fór, zaměnit ryby a ptáky, a smála jsem se, když jsem vytahovala z vody plovoucí zrnka. No a dneska katastrofa, akvárium úplně jako mlíko! A po mé záchranné akci, po nalití nové vody, kupodivu, bylo neprůhledné zas. Takže mám teď dvě hypotézy: včera tam buď někdo hodil chleba, anebo to akvárium vyčistil jeden náš akvarista, nalil tam novou vodu, zvířenými hnusotami ze dna se voda zkalila a já dnes ten proces zopakovala. Uvidíme, jak se bude věc jevit zítra.
Akvárium rozdmýcháno, podlaha mokrá a stále času dost, přednáška daleko. I že se podívám na internet, jaká je obsazenost přednáškového sálu. – Tak tohle bych nečekala! Přednáška odvolána, přesunuta. Zavolala jsem tam a hned se dověděla, že „pan profesor přednášku z osobních důvodů zrušil, stěhuje se.“ Bude se konat až za měsíc, 21.4. na Zelený čtvrtek. No nevadí, chtěla jsem si přednášku dát k narozeninám a to vyjde: jednak mám narozeniny tenhle týden v neděli a jednak i na Zelený čtvrtek. To je výhoda, narodit se na Zelený čtvrtek; mám jedny narozeniny pevné a jedny posuvné. Nojo, jenže když se zrovna teď necítím být úplně křesťankou, můžu slavit Zelený čtvrtek? Mně je ten svátek sympatický, protože se dá oslavovat (Poslední) večeře. A já mám jídlo ráda. Letos však budu Zelený čtvrtek slavit přednáškou mezi 19:30 a 21:30; o večeři tedy přijdu. Nebo né, nebo si dám dvě! Jednu napřed a druhou potom. A to bude přesně podle mého gusta. Jen abych zítra nenašla v práci ty ryby chcíplé…
Už se krásně vyjasnilo, co budu podnikat za měsíc, jenže co teď, když plány na dnešní večer padly? Co děláte vy, když se vám tohle nenadále stane? My jednou měli jet na VŠ na vodu, posledního srpna, sraz ráno před universitní loděnicí v Podolí. A zrovna byla nějaká tramvajová výluka a já ten barel narvaný věcmi musela kopat před sebou s několika přestupy. Hrůza to byla. Konečně jsem ho postavila na trávu před loděnicí, sedla si na něj a čekala. Nikde nikdo. Jen šel kolem pán se psem – doteď si to pamatuju – a cestou se holil. To jsem ještě nikdy neviděla, aby se někdo na ulici holil, a do té doby jsem nevěděla, že existují holicí strojky na baterky. Čekala jsem hodinu, do deseti, nikdo se neobjevil a mně došlo, že srpen má jednatřicet dnů a že posledního srpna bude až zítra a jsem tu o den dřív. Čtyřiadvacet hodin sedět na barelu se mi nechtělo, tak jsem se sebrala a zase jsem jela domů. S tím těžkým barelem, co se tak blbě nosí. A se zvláštním pocitem zisku jednoho dne k dobru. Můj život dostal navíc jeden den zdarma. No a ten den jsem proflákala, samozřejmě. Viděla jsem tolik možností, co „by se dalo dělat,“ že jsem nedělala vůbec nic. A druhý den už tramvajová výluka nebyla a jelo se a hlásili, že princezna Diana umřela při bouračce. Tak ten můj den k dobru byl její poslední den. Poslední večeře.
A dneska jsem získala volný večer. Ještě jsem zůstala nějakou chvíli s kolegyní v práci a pak jsem si řekla, že pojedu domů a budu si číst. A když jsem domů přijela, řekla jsem si, že napřed napíšu na blog kraťoučký odstavec o tom, že mám dnes neplánovaně volný večer, a zeptám se, co vy, co děláte, když vyšetříte pro sebe nečekaně čas.
A tak se i stalo – akorát ten článek není kraťoučký a ten večer už není tak dlouhý.
kdyz ma volno tak si uzivam volna. to znamena ze cumim do blba :o)) jakakoliv cinnost uz je cinnost a nikoliv volno.
Jo? Si děláš srandu – v tom případě nikdy v životě nemám volno.
nojo, k volnu se musis dopracovat :o))) to neni jen tak
:) Nojo, nojo, dopracovat. Tak já si jdu konečně číst :)
– už je půl desátý a ještě jsem nezačla.
ja konecne vypadnu od PC (zrout a likvidator volna) a jdu si uzit volna :o)
Proflákám ho. Jak jinak. :-)
taky tak, jak jinak :)
Čas pro sebe? Jela jsem na místo, kde jsem byla s někým, koho jsem měla ráda, procházela jsem se tam, vzpomínala a snila. Nic moc…
Mně teďkon napadlo, že vlastně mám pořád volno, akorát jdu občas do práce. A jako nekrásnější činnost považuji nečinnost a koukání se do blba – jako Ratka, nebo jenom tak jsem se zavřenýma očima a nechávám plynout volně čas a užívám si, jak je to jedno …..
Taky ráda, když je hezky, jdu někam ven do přírody. To se liší od koukání do blba jenom tím, že vnímám barvičky a tvary kolem a tělo nesedí, ale hýbe se, střídá nohy, ale na to nemusím myslet, tak je to (pro mysl) stejný, jestli jdu nebo se válím.
Taky když mám volno, tak zalívám kytky, peru a lehce uklízím, protože na to nemám nějaký vyčleněný čas a dělá mi radost, když tu není špína a nelad a když jsou kytky spokojené.
Nebo třeba jím. Protože na to taky zapomínám, kdy se má jíst. Nemám návyky stylu snídaně – oběd – večeře. Zdá se mi to divný. Jím, když se mi chce, mám co a mám na to čas.
Ráda stojím u ohrady a koukám, jak se maj koně v ní dobře…
Obdoba "do blba". :-)
rada se divam jak kocka lezi a je uvolnena. stav "do blba" :o) kdyz se chcu pobavit tak ju chvilu otravuju az opet zaujeme stav relaxace. Vlastne je kocka muj spolecnik a pomocnik k navozeni stavu uvolneni.
Ó, jak ostře až legračně nyní kontrastuje napsané výše – to moje i to ostatních – s mým minulým životem: Do čtyř odpoledne cestou z práce v chvatu musím stihnout nakoupit, do pěti uvařit, v pět přiběhne manžel, převlékne se do sportovního, pak něco sní, když to sní, podívá se na hodinky a říká: výborně, mám ještě pět minut, než budu jet na tenis, tak mi řekni rychle, co potřebuješ, mám pět minut na rozhovor s manželkou… Tehdy jsem odpověděla: nic. Jo, povídá on, nezapomeň, že zítra jdeme do divadla, kdybych nepřišel do půl, tak tě vyzvedne ten a ten a já dojdu rovnou tam. Kdybych nepřišel ani do divadla, tak tě dovede zase v pořádku domů ten a ten. Za chvíli se zvedne, bude do osmi na tenise, pak si zajde s kamarády na pivo doplnit tekutiny a když se vrátí, budu už já spát. Mezitím musím umýt nádobí, vyprat, vyžehlit, připravit oblečení do divadla pro oba, protože to bude zase honička. A nevím, kdy uvařím na víkend, to zase jedeme na chatu a tam se dá jenom ohřívat. Stres. Chodili jsme do divadla, ale nevzpomenu si na jedno jediné představení, vůbec nevím, na co jsme chodili, zato vím, jak jsem v lodičkách vlála za svým manželem, když mě táhl, abychom to stihli včas. …………. ještě teď si užívám nesmírného blaha, že nemusím do divadla, nemusím chvátat s těžkými taškami nákupu domů a jiné. :-))))))
Dostat se do stavu, kdy nemusím chvátat, je tak krásné!
Lenko, tohle vsecko mam taky za sebou. ono to asi patri k urcitemu veku a obavam se ze vsecky zamestnane matky neco takoveho prozily. je to dulezita cast zivota.
cloveku se v tom poklusu kolikrat neobjevi varianta relax. zda se mu, ze musi tohle nebo tohle. Ale nemusi.
to fakt nezalezi na manzelovi, ani na praci, ani na detech. tyhle veci si kazdy postupne zpracovava sam pro sebe.
nemusim zehlit (ale muzu) nemusim nakupovat (ale muzu) Nemusim jit do divadal (ale muzu) Takhle je to hozene. Muz muze chodit po usich a u toho jeste kyvat ocaskem a presto si zena svuj zivot urcuje sama. Stejnejako muz si urcuje svuj zivot sam. A rodice taky a deti jak dourstaji taky. Tohle vsecko je vyvoj.
Tvuj muz za to nemuze ze je jaky je. Ty jsi vedle nej zapomela (asi) zit svuj vlastni zivot. Prenechala jsi mu inciativu a rozhododovani. Misto aby sis ridila svoje veci sama. to se pak vymsti blbym pocitem a stresem.
ad 13: Jistě, máš pravdu. Já si tohle uvědomila, že nežiju svůj vlastní život asi až tak po třinácti letech soužití. A když jsem si začala žít svůj vlastní život a začala říkat "ne", museli jsme se rozejít, protože to on nesnesl. Vždycky vnímal jiné lidi jako prostředky pro uspokojení svých potřeb a zájmů. Ale to vím až teď. A protože pouhou "službu rodině" dělala i moje máma a všechny ženský, co jsem znala, nevěděla jsem zpočátku, že je to špatně a kam to vede. Musela jsem si na to přijít léty. – V příštím životě jako když to najdu. :-))
Nemyslím, že by to znaly všecky. Neznala jsem divadlo, lodičky a tak…
Ale je fakt, že jsme vstávala v pět, šla nakrmit na teletník, pak nakojila dítě, nakrmila prase, králíky, slepice, psa a časem i koně, udělala oběd…
Mno, měla jsem takovou rustikální obdobu, asi. :-))
A když jsem s tím sekla, tak se sice všichni divili, ale bylo jim to víceméně jedno. Hlavně když nechci nic po nich (sušit seno, rejt zahradu…)
Jenže, pak jsem zas pro změnu zjistila, že vlastně nevím, když se tohle všechno očesalo, proč tam vůbec jsem, krom těch dětí…
ja treba slouzim rada. ale mam to jako konicek :o) Kdybychtu rodinu nemela, bylo by mi to lito. Stejne jako rada obsluhuju kocku, stejne rada se motam kolem lidi ktere mam rada. rikam tomu sluzba, ale oni slouzi me taky. Kocka svojim predenim, manzel svoji poradnosti a decka tim ze jsou a ze jsou zive a zdrave. Rodice tim ze me miluji. tohle vsecko je pestra smes vuni, deju a rozmanitosti do kterych vstupuji se svoji sluzbou. nemusim jim vyprat (budou chodit v tom co maji a neco si vyplachnou sami)ani navarit (pak mame furt spagety co vari manzel) Proste se necham prekvapit kazdy den tim co prichazi. Nejsu ta urcujici, naopak prijimam a nekritizuje. Vsak to neva ze mam furt spagety nebo nejakou suchou kurku, neva ze se vali kolem pradlo, rostou nam krsne kytky a kocka cele dny prede… kazdy vnasi tu svoji trosku tak jak ji vidi on. ja neurcuji. jen se vezu s ostatnimi.
jak jsem ted prestala varit a nakupovat protoze se o to stara manzel tak je to vsecko hrozne napinave :o) kazdy den prekvapko. jsem spokojena se vsim co je a vubec si nedovolim nadn necim ohrnout nos.
Já myslím, že alfa a omega je partnerský vztah. Nejde o to, co a kolik toho dělám. Jde o to, aby se mohlo říct: co kdybychom zahodili lístky do divadla a šli se místo toho třeba milovat nebo šli spát nebo si povídali sami dva (je o čem?)? A ten druhý se zadívá, zváží to a pak uzná, že divadlo, práce, vaření ….. není zdaleka tak důležité, jak ten jejich vztah. A tak jej upevní a pak to jde zase s tím vařením, praním, starání se ….. lehce. Protože se ví proč. Ale když není proč, tak je to všechno dost na obtíž a nesmírně to unavuje a není v tom možné najít ani tu pohodu a klid.
Já právěže taky sloužím ráda.
Jenže…
Třeba musím mít apsoň pocit, že je to tak správně, že jsem na svým místě a on taky…
Jo, taky jsem pečující typ. Ale má to svoje hranice – jakmile cítím nasrání, snažím se si uvědomit, že to není problém druhého (který třeba očekává, že něco udělám, vykonám), ale že já si mám hlídat, co chci nebo nechci dělat a kdy. A proč vlastně se mi něco nechce – například teď mám telefonovat jednomu pánovi a o něco ho požádat, o laskavost, a to se mi teda vůbec nechce. Už dvakrát jsem volala a nevzal to.
Nechce se mi asi proto, že mi připadá, že to (zatím) není můj job; jenže ve skutečnosti to je můj job, už jsem měsíc placená za práci na projektech. To bude teda prča, až za týden kolegyně odejde a celé to budu mít na starosti jen já sama…
20. ano taky je nasrani pro me dulezit indikator. jak se s tim mym nasranim srovnam. co s tim udelam. jak to v sobe vyresim. nevim to do posledni chvile… netusim jak se to vyvine a co to udela. jsem zvedava na sebe co s tim udelam :o)
Já taky.
No, já už si tedy teď hlídám, co se mi chce a co ne ….. ale vzpomínám si na dřív, kdy jsem se dotala do nějaké nemožné situace a stála jsem v ní, po kolena v blátě a říkám si: "Šmarjá, je mi nějak hodně divně, na tuhle situaci nemám recept. " Já jsem vůbec neměla zapnuté ochranné mechanismy a netušila jsem, že mám taky nekoho občas poslat někam nebo ho kopnout třeba pod koleno …. a třeba i výš. A teď už to umím! A registruji, kdy je to přes koleno. Je/bylo pro mě těžké si uvědomit, kde začínám a končím já a kde ten druhý, takže mi to dá/dalo práci odlišit své oprávněné zájmy a potřeby.
Liško, až si obhájíš před sebou, že jistě rád tu laskavost udělá, že na to jen čeká, až vám bude moci pomoct, tak ti to zvedne, řekla bych. :-)))
muj "spolecnice a pomocnice k navozeni stavu" ted mnoukovrka, stavi se ke mne zadeckem, vysoko vystrcenym a ocas na stranu. je ji pul roku.
uz se ti zacne mrouskat. my ji dali v pulroce antikoncepci aby neprinesla kotata. az se ti zacne fakt mrouskat tak ti vylezou oci z dulku. je to pekelna smršť :o))
25:
já když to mrouskání porvé u své kočky viděl,tak jsem ji chtěl zavízt na veterinu,protože jsem myslel,že chuděrka umírá.
Nakonec se jí nějak podařilo vyplazit na dvůr,tam na ni skočil sousedovic kocour a ona se vrátila vysmátá a spokojená.
Děvka jedna:-0
koukam Lisko ze flickrovych 365 mas "za par"
a "unbridgeable" je vyborny slovo :-)
ore,
nojo, flickr rok v obrazech končí zítra. Na udržování schopnosti komunikace v anglickém jazyce (to je krásná věta, samá podstatná jména!) je to dobrý. A jako deník taky. Příští rok si to ale trochu zjednoduším.
… mimochodem upravování fotek je jedna z činností mého volna, kterou dělávám do noci.
A vůbec se netěším, až ty fotky za uplynulý rok budu promazávat a třídit… možná nebudu.
Saule,
naše kočka se vždycky bavila jen s lidmi ženského pohlaví; pouze v období mrouskání chodila za mým tátou. A běda, když na ni sáhnul den poté :)
a já ji přitom odmalička vedl k odpovědnosti a plánovanému rodičovství.
A tohle mi udělala!:-)
ale byla to fakt pekelná smršť.
Předtím jsem měl kocoura,na toho když to přišlo,tak sebou párkrát škubl,udělal flek na dece pod sebou a byl klid.
U té kočky to opravdu vypadalo na dlouhou předsmrtnou křeč po nějakém prudkém jedu:-000
Mimochodem,jak to probíhá u lišek:-0))))
Cyklus Lišky (to by byl hezký název filmu :-))
se řídí podle toho, zda je v dohledu žádoucí objekt. Když není, tak nic, když je, tak něco.
34. neni to moc zavislacke? :o)
Mluvila jsem o pudovém hnutí, nikoli o tom, že bych šla vždy do akce. To je snad zdravý.
to jsem prece nemyslela :o))
teda ted kdyz na to koukam znovu takme to v hlave srotuje jak blazen. jak jsme to myslela? a jak to bylo pochopeno?
zkusim jinak. zavislacke ve smyslu ze moje potreby se pak neodviji od potreb meho tela a me duse. Pokud jsou teda zavisle na vnejsim objektu
Pro sebe jsem tohle vyresila. mam potreby tela a ducha dobre zmapovane. znam se. I kdybych si toho chlapa mela vymyslet tak telo i duch dostanou co potrebuji. tak aby vse bylo v rovnovaze. Uridim si to sama :o) Ten chlap tam je nebo neni podle toho zda zrovna je k dispozici.
Ano, ano, na vymýšlení chlapů jsme my některý ženský přebornice. :-))
(Já měla svého času i několik imaginárních psychotypů a vytahovala jsem je ze škatulek dle potřeby a momentálního rozpoložení.:-))
38, 39
ratko a ruliso, dneska jste na mě nějaký moc komplikovaný.
To je, že my jsme nadržený bez ohledu na to, jestli nějakej chlap v dohledu je nebo není. :-))
jojo, protoze ta nadrzenost prichazi z nitra, ze me. ja davam. i beru. to co je. ale predevsim davam.
ta kočka vlastně….:-)
Jéé, zahlédl jsem slovo "nadrženost". Asi se tu píše o něčem mimořádně zajímavém, jen teď nemám sílu to číst celé. Byla by někdo tak laskava a udělala mi stručný výtah? ;-)
Nebuď línej a čti.
A nebo nečti a představuj si. :-))
A teď nevím, co z toho je pro mě nebezpečnější, Ru! :-)
Roji, to nečti – klidně mluv k tématu nadrženosti z fleku, bez přípravy :)
Beztak to hezky koresponduje s původním tématem "co s načatým večerem"…
to slovo nadrženost je zajímavý.Slovní základ "držet".
Co,koho?
Všichni se musíme něčeho držet.
Děcko jen vyleze z toho zázraku,kolem kterýho se točí svět,tak stiskne všechno,co se mu dostane do dlaně.
Takže ta sexuální nadrženost je jen jedna z mnoha nadržeností,kterých se držíme.
Ale té nejpevněji:-0
já bych ji teda už pustil,jenže ona pořád mně,mrcha
Naštěstí už ji s přibývajícími roky dochází dech:-)
nadrzenost je kouzelny stav, kdy by ses i drzel ale jeste nedrzis :o)) az drzis tak nadrzenost zmizi.
dochazeni dechu je spatne. foukej do pahreby. foukej ze vsech sil at hori co horet ma. jinak stuhnes do podoby kamene a nic te nezachrani
"jinak stuhnes do podoby kamene"
to jsi trochu předběhla dobu,ale v podstatě jsi to odhadla správně.
Jednou budou Saulovy sochy s oslavnými nápisy zdobit většinu veřejných prostranství:-0
jen se obávám,že za svého života už se ocenění nedočkám.
Ale to už je halt osud nás,geniů.
a ten kamen zvetra na prach a bude rozfoukan na vsechny strany :o)
Takle z fleku můžu říct jen to, že se těším na spokojené a vyrovnané stáří… to bude úleva!
byl jsem dnes na obědě na zahrádce a přijela tam na kole zajímavě vyvinutá cyklistka v elastickém oděvu.
To jsem ale zjistil až po sléze,protože nejdřív jsem studoval její kolo,osazení,bzrzdy…a potom mi jen tak letmo přejel zrak po její postavě.
No vida,má potencionální impotence mne nakonec dovedla k zájmu o technické a pragmatické záležitosti:-0
A ještě jedna zkušenost-vlastně až po 40 jsem dokázal komunikovat s ženou,aniž bych v ní viděl potencionální souložnici.
Nedovedete si představit,jaká je to úleva a radost(ale taky údiv),mluvit s ženskou,nepokukovat jí na kozy ale do dívat se při tom do očí a vnímat,co říká.
ad56
"dívat se při tom do očí a vnímat,co říká."
No,snažit se vnímat…tak asi:-0)
potenciální souložnice, me z těch potencionálů přechazí zrak.
mam to podobně, už nehodnotím chlapy dle toho jak rychle bych je dokazala svest na zcesti :o)) a ani nemam potrebu to zkouset a jen tak trochu je vysat pro poteseni. nemusim vysilat zadne háčky a zkouset ktery se chytne. jak sladky život ziju, bezstarostny… a nikdy jinak :o))
"zkouset ktery se chytne. jak sladky život ziju, bezstarostny… a nikdy jinak :o))"
Ale no tak Ratko,teď tu evidentně lovíš nějakého,asi toho "pravého" muže.
Doufám,že nás pozveš na tu "poslední leč" až tam bude pověšenej na bidle a připravenej na guláš:-0
Rád ochutnám:-)
ještě jedna zvláštní zkušenost-ono spousta ženskejch se cítila uražená,že jsem se jim dřív než do očí,NE!podíval na ty kozy.
to abych si je sla nasadit :o)
Radku znám, tebe, Saule, ne. Radka je furt stejná, roky, bere všecko, jak to jde, ale nic nenahání, ani nikoho, tím míň chlapa a už vůbec ne na internetu, chlapy si jen tak hejčká v těch relaxačních představách…
Zato ty mi přijdeš, že po Radce už docela dlouho jedeš. :-))
Fakt?
:)
Já jsem na tohle naivně tupá; sice se to po třicítce trochu zlepšilo (díky vysvětlení během hovoru laskavě poskytnutého od asi dvou mužů – díky, Roji), ale stejně vůbec neberu v úvahu nějaké kozy v komunikaci s muži. Teda svoje.
Kozy holek, co vidím, v úvahu beru. Třeba nedávno přišla jedna slečna (studentka) se podívat k nám do práce a můj první dojem z ní bylo naštvání na její nepatřičnost: protože si vzala letní tričíčko, takový korzetek skoro, s dekoltem na můj vkus přehnaným, a to prosím ráno, do denního stacionáře mezi klienty, a za třetí k tomu lehkému tílečku měla kolem krku tlustou zimní šálu.
Jednak jsem se naprdla, že se tady nemístně prsí, jednak jsem nechápala spojení se šálou a za třetí mě samozřejmě namíchlo, že zrovna ve stejném časoprostoru taky nemám sexy tílečko, abych jí to natřela jako sokyni.
Tak jí to "natírám" v hovorech na jakékoli téma; je to sranda, už dvakrát jsem na ni reagovala v hovoru a něco děsně informovaně a chytře dodala, ať se to týkalo politiky nebo čehokoli :)) Mám já to zapotřebí, neudržet se… :-) Je legrace se pozorovat.
Takže první dojem je v kelu a už se s ní těžko sblížím. Naštěstí tu bude jen na chvíli.
… zajímavý je, že kdyby se totožně oblékl "našinec," někdo, kdo podle ěm patří do stejné tlup jako já – moje kamarádka nebo kolegyně, tak je to OK, vůbec jí nestírám, naopak za ní stojím a ještě mám radost, jak jí to sluší. Neberu ji jako sokyni, i kdyby reálně byla.
62:
bejvávalo Ru.
Jelikož mi ratka neodpověděla na mé nesčetné erotické maily s lákavými nabídkami,tak už po ní nejedu,ale naopak se po ní vozím.
No,ještě že tě nenapadlo,že ji objíždím:-000)
Co se škádlívá… ;-)
A jinak – Liško,jj. tyhle tendence to někomu "natřít", když na něj nemám jinak (a cítím to jeho postavení nade mnou jako nefér) – to znám móóć dobře. :-)
Jo, akorát jako srandu tohle pozorování sebe moc necítím. Spíš jako pěknou ostudu. :-(
Bych si pak dycky takovou ubalila…
67
to není postavení NADE mnou, to je vedle mě.
A i kdyby to bylo nade mnou a byl to šéf-ka kdovíčeho, tak já stejně na žádné NAD nehraju a hotovo. Se chovám stejně (krásně i pitomě :-) ke všem.
A když přišla v něčem hezkým, elegantním, sexy, zatímco ty ne, takže ses "naprdla", nebylo to proto, že tím vlastně byla nad tebou? :-)
"akorát ten článek není kraťoučký a ten večer už není tak dlouhý" – jj, kdo pise, ten necte.
z te dlouhe diskuze jenom namatkove. Na klid stari se teda netesim ani trochu. Problemy s kolenama, s loktama, s ocima, s hlavou atd. To radsi tu sziravou touhu, u ktere si navic muze uzivat i ovoce vyvrcholeni. Dokud je mlady, zdravy, schopny, tak k tomu ma lepsi realizacni prostredky.
a k 67 – to snad nekdo tyhle tendence nema? … vsak tim stejne clovek uskodi nejvic sam sobe, tak si ani nemusi ubalovat :-)
69 ru
Ono to nebylo hezké ani elegantní a mně to nepřipadalo ani sexy; jen nevhodný. To já jsem byla oblečená šmrncovnějc, řekla bych.
No a dneska si užiju i ten výstřih; je takový flexibilní – večer ho trochu posunu a bude oooobr :) Nebo možná neposunu, ale tu možnost mám a o to jde.
ad 70 – 67: Nehctěla jsem se do těch témat zapojovat a drždit hada bosou nohou, ale v zájmu objektivnosti musím dodat, že nemá to asi každej. Já na to koukám jako blázen. Vím, že se mi občas v životě stane, že mi "to někdo natírá" a dost nesmyslně a tak vím, že má nějaký problém, a nechám ho být, uhýbám, jak to jde, a když to nejde a nedá pokoj, tak vytáhnou do boje mí vnitřní "boží bojovníci" a rozdupou ho na kopytech. Obráceně myslím, že ty tendence nemám, aspoň jsem je nevypozorovala. Akorát právě, když se někdo vytahuje a nemá na to, tak mu ukážu, že fakt nemá na co se vytahovat. Ale jen tak z ničeho nic mě to nenapadá. Jenže já se setkávám asi jenom s přátelskými bytostmi, které nechodí před klienty nevhodně oblečeny.
Co se týče zmíněné sexuální touhy, tak valím oči znovu, protože to je taky věc, která mě nikdy neovládala a neovládá, naštěstí. A lituji muže, kteří to tak mají. A teď vidím, že zdaleka nejen někteří muži to tak mají. Když vidím muže (oblečeného nebo nahého, to je jedno – vlastně ne, nahý je mi víc k smíchu), maximálně se mi líbí nebo nelíbí, ale nic to ve mně nevyvolává, dál ty myšlenky nejdou. Ale když se zamiluji, tak to je teprve jiná!!! :-)) A takhle to mám od raného mládí až dosud. – Jinak v konverzaci mě otravuje, když cítím u druhého/jiných to pnutí a zpravidla rychle odcházím, protože se chci bavit o něčem, ne o tom mezi řádky, kde slova vlastně nic neznamenají. Je mi líto, že to někoho takhle otravuje. Ale když si to někdo užívá, tak fajn, ale raději beze mne. :-)
Je to divný?
Lenko,
Neni divný.
Mně teda myšlenky dál jdou – když už někdy v busu nečtu knihu, ale koukám po chlapech (i když já často koukám, i když čtu knihu :-) , tak už v tom líbí / nelíbí je obsaženej celej příběh, co by se s tím chlapem dalo v mém případě dělat, co by asi moh a co nemoh a jak a tak a jestli je vášnivej nebo nevypadá… a čím se asi zabývá a jestli je to Čech a jakej má hlas a jestli je ukecanej nebo ne, jestli je to sportovec nebo silák nebo intelektuál nebo lyžař nebo cyklista… (takovejch keců a je to všechno obsaženo v několikavteřinovém dojmu; stoprocentně mylném :-))
A s tou slečnou a výstřihem – já jsem s na to reagovala a vůbec jsem si toho všimla proto, že kdysi když jsem byla v práci nová, taky jsem nosila takové krátké šatečky a upnutá tričíčka a nahý pupíček a tak. A teď mi to přijde tady nevhodný a navíc si uvědomuju, že mi někde na pozadí v hlavě jede: když to má někdo obstarat jako atrakci, ať je to někdo domácí, a ne někdo, kdo tlupu navštíví jen nakrátko, říkám si – to je nějaký můj atavismus či co :)
Jsem prostě tak strašně loyální, že nic nechci někomu cizímu přepustit :)
ad 73: Aha, tak já ten monitoring okolí má smrsknutý na otázku "Chtěla bych s tímhle člověkem strávit zbytek života?". Samozřejmě v 99,99999999…% si odpovím, že nikoli, takže dál to nerozvíjím. Těžký nezájem. Dřív jsem tam měla ještě podotázku "Chtěla bych s tímhle člověkem zažít nějaké dobrodružství?" Teď už ji tam nemám, protože dobrodružství stačilo, většinou z toho byl sice hezký zážitek, ale taky citový úraz, což mi za to nestojí.
Ale jinak mám muže ráda, to jo, ale většinou se k nim přichyluji na úrovni přátelství, to je mi pak volně, příjemně, mohu se s nimi bavit o čemkoli, i kdyby to byly třeba …….. jejich problémy v sexu, mohu jim pomoci, někdy se otevřu i v rámci mých citových hnutích ….. prostě jsou to takoví mí "bráchové", žádné balení tam neprobíhá. A pokud on to začně brát jinak, rychle vycouvám a dám jasně najevo, že o tohle mi nejde.
Myslím, že do téhle vaší práce fakt mini, sexy a pupíček nepatří. Tam tyhle "výzvy" jen odvádějí pozornost. Možná, že jsi byla na ni tak nepříjemná, protože jsi jí to nandavala spíš za sebe. Najednou jsi viděla, jak jsi dřív chodila ty a jak to bylo blbý. Napadlo mě.
72: no, ja jsem si dotedka myslel, ze to maji vsichni a rozdil je jenom v tom, jestli si to pripousteji nebo to okecavaji. Ale v ramci objektivity musim priznat, ze mozna jsi opravdu vyjimka.
Lenko 74,
dovedu si představit, že většina lidí to má právě naopak: citový úraz právě nevzniká, když jde o dobrodružství nebo několik večerů / nocí společně strávených. Naopak, když si usmyslím pouze a jedině, že tohle by byl partner pro celý život, tak citový úraz vznikne skoro pokaždé. Kromě nanejvýš jednoho jediného případu – a to on se asi neodehraje jen jeden případ za celý život.
Volně se bavit o čemkoli, o jiných ženách s muži – to mi jde nejlíp s milenci, ne s kamarády. Ti ať se baví o svých vztazích s kamarády stejného pohlaví. – to je tedy to, co chci od svých kamarádů mužského pohlaví. S milenci je pro mě hovor uvolněnější, člověk nemusí být tak opatrný, aby se netaktně nezachoval k celoživotnímu kamarádovi. A o sexu se blbě mluví s kamarádem – já si to teda neumim představit.
Mně nepřijde Lenka jako výjimka. Jen si to jinak zdůvodňuje. :-))
Sexuální pud? Sexuální pnutí?
To přeci není žádný úmorno, to je nádhera!!
To ej nádherný živý dynamický jiskření, který pulzuje a hladí a podněcuje a stimuluje…
Koukat na opačný piohlaví skrze brýle života n acelej život? A proč? :o)
Nestačí prostě jako na něco krásnýho, úžasnýho, podněcujícího, stimulujícího, hravýho, omlazujícího, dolívajícího sil…
Copak musím spát s každým chlapem, abych si z něj mohla ten kousek energie ukrást? :-))
ad 75: tak to já jsem si doteď myslela, že ti druzí, co myslí hned na všechno při prvním pohledu, jsou v menšině. :-))) Docela určitě výjimkou nebudu, protože mí přátelé – naprostá většina z nich (a myslím tím širší okruh, takže možná to budou i desítky) se baví se mnou tak a chovají se stejně. Ale přesně takhle jsem se na to asi nikdy neptala, zeptám se, uvidíme. (Proč to třeba nebylo ve sčítacích formulářích? :-))))))) )
ad 76: No, mně právě párkrát zlákalo dobrodružství, ale já se okamžitě zamiluji na život a na smrt, jinak to vlastně ani neumím. (Jinak bych si toho člověka nepustila ani na metr k sobě. :-)) ) Tak tyhle hrátky nejsou pro mě.
Já se o sexu, co se mně týče, nebavím skoro nikdy a s nikým. Nemám proč. Buďto je a je to hezký a není o čem mluvit anebo není a pak taky není o čem mluvit. Ale občas někdo z mých přátel se s něčím svěří nebo má nějaký problém, tak to probereme na úrovni, na které jsme schopni. Mám vzdělání na sexuální výchovu, výcvik v krizové telefonické intervenci a v hlubinné terapii také něco bylo, takže je to téma, kterého se nebojím, dokážu o něm mluvit s pomocí odborných termínů a s kamennou tváří. Nicméně to téma ani nijak nevyhledávám. Ale o vztahových věcech se bavím hodně a s muži často. Třeba když mám problém ve vztahu partnerském, zavolám nějakému dobrému kamarádovi, vybalím to a chci slyšet, jak to vnímají muži a jestli to vidím dobře tak, jak to vidím. A jsem schopna a ochotna poskytnout totéž jim. Někteří toho využili. Jak říkám, bráchové jsou to pro mě.
Jednou jsem se zkamarádila se sedmadvacetiletým chlapcem, chodili jsme spolu do přírody a povídali si o životě. On probíral své vztahy a já se zrovna rozváděla, tak každá vycházka byla dobrá na uvolnění stresu. A jednou mi taky svěřil, že se mu o mně zdají erotické sny. Tak jsem se tomu usmála a vysvětlila mu, že to je tím, že žádnou holku teď nemá, tak prostě nemá jiný lepší objekt do snů. :-) Řekl, že k tomu taky tak nějak došel, že to tak asi bude, zasmáli jsme se tomu a klidně si povídali dál. A jindy řekl, že cítí moje napětí, můj stres (moc práce, rozvod) a že by mi rád namasíroval záda. Tak naprosto neeroticky, anýbrž odborně, mi namasíroval v lese horní část zad a pokračovali jsme v cestě. Pohoda. Žádné dusno.
:-)
78: me se zda, s tim 27 letym, ze to byl klasicky pripad, kdy on chtel a ty ne. Akorat teda zachoval dekorum :-)
78 Lenko, pěkný vztahy.
Akorát k tomu "Pohoda. Žádné dusno." – pro mě je i pohoda, když ten vztah není čistě kamarádský. Dusno nechápu. Dusno by pro mě bylo jedině, kdybych viděla, že on po mně jede, a já věděla, že s ním teda nemůžu nikdy. A to pouze v případě, že bychom osaměli na víkend, například, byli sami dva na víc než jeden den. Jinak žádný dusno neznám.
Zrovna včera večer jsem se trochu rozdmýchala – na oslavě byli hned dva muži, které jsem už viděla párkrát předtím a oba se mi vždycky líbili. Jojo, to zas bylo hnutí :) Kdepak dusno. Spíš šimrání, inspirace. Jenže já se v takovém rozpoložení vždycky tak rozjedu, že slušnej kluk se mě lekne. Jen promiskuitové to ustojej, co žijí staromládeneckým životem, "hlavně nezávazně"; ti mě chtěj. Tak nevím, proč jiný ne :(
A pak cestou domů mě dva cizí pánové ještě zvali na panáka v Horoměřicích. Byli dost opilí (já moc ne). Odmítla jsem a pamatuju si matně, že jsme se pak třikrát objímali na rozloučenou na rohu. Bylo to takový radostný, měli jsme veselou náladu, mě to potěšilo, na dobrou noc. :)
ad 79: No, to přátelství a setkávání – minimálně jednou za týden výšlap do přírody – trvalo dva roky, než se odstěhoval. Tohle bylo jen že se svěřil se svými fantaziemi, ve kterých jsem také náhodou chvíli zafigurovala. Stane se. Byli jsme k sobě maximálně upřímní, na nic si nehrál, nebalil mě, to se pozná. :-) Věděla jsem o všech jeho láskách, nezdarech i zdarech… a on o mých. Takhle dlouho a často nedokáže zachovávat dekorum a čekat na něco, co nepřijde, žádnej chlap, řekla bych.
81
minimálně jednou za týden? Tak to je celkem intenzivní setkávání. Hezký. Ještě je volnej? :)
81: nepodcenuj muzskou trpelivost :-)
ad 82: Liško, nevím. Je to zvláštní, ale nemám už na něj kontakt. Prostě jsme si dali všechno, co jsme mohli a zavřeli jsme knížku. Jen milá vzpomínka. Ani na netu už jsem ho nenašla. Ale nelituj, to nebyl partner pro tebe, to vím jistě. Důvody vynechám kvůlivá zpovědnímu tajemství. :-)
ad 83: Mužská trpělivost??? :-) To mi zní jako "horký led". :-)
85: takze podcenujes … :-)
Fousku, ale to asi větzešina ženských. Na základě zkušeností. :-))
Lenko, pořád mi přijde, že ty v tom sexu a sexuálním Pozůstaklostně bigotnokřesťanský až jezuitský, promiň.
Školení na sexuální výchovu… mám v podstatě taky. A asi jako absolutně nejhorší možnost, jak s někým o sexu mluvit, se mi zdá právě ta varianta "s pomocí odborných termínů a s kamennou tváří". To není empatická odbornost, to je únik za zeď. :o)
Když jsem ještě učila, a to i na učilišti, třeba i osmnáctiletý, dvacetiletý kluky až chlapy, tak za mnou chodili s těmahle problémama, někteří už ženatí otcové rodin, nebo jsme v některých třídách přímo měli dohodu, že oni budou třicet minut z výukové hodiny makat jak šroubci, aby zbyla čtvrthodina na celotřídní diskuzi na tohle téma.
A s nikým jiným nechtěli, protože říkali, paní učitelko, s váma se o tom povídá nejlíp, protože vy z toho nic neděláte…
Nasmáli jsme se u těchhle témat hodně moc, špičkovali se, ale když jsem řekla, kluci, bacha na tohle a opatrně s tímhle, byli sakramentsky soustředění.
A nebáli se mě balit, jakože, skládat mi poklony, mrkat na mě, držet mi dveře…
Nedovedu si představit sexuální výchovu s kamennou tváří.
Jé, to se mi to krásně smrsklo při přepisu…
Ale význam inteligent určitě pochopí i z toho těsnopisu. :-))
ad 86: nevím. Až mi jich několik předvede opak, ráda změním názor :-)
(souhlas s Rulisou)
ad 87: jo, můj postoj k sexu je určitě to, co jsi popsala a je ještě asi mnohem hroznější. :-)) Ovšem mí partneři si nikdy nestěžovali. :-)))
Hele, my jsme v tomhle jiné. Tak jiné, že jako holky asi těžko můžeme být kamarádky. Avšak respekt tu je, takže poho.
Tu kamennou tvář jsem nemyslela kamennou tvář jako takovou, ale že to se mnou nic nedělá a nečervenám se a nedělám z toho bůhvíco.
Jo, to máš dobrou praxi, na to samozřejmě nemám. :-) Nicméně tu důvěru, jakou ti projevovali, znám. To byla dobrá práce s těmi mladíky, cos dělala.
Ou, děkuju. :o)
Ono mě to bavilo. Tak nějak… mělo to smysl. Asi víc, než učit některý to ostatní, čém mě pověřili. :-))
Ale zpátky do školství se mi ani kvůli tomuhle už nechce. :-)
ad 90: děkovat není za co. Pojmenovala jsem jen fakta.
No, ono bude ještě chvíli trvat, než na ministerstvu pochopí, to co hlásal už Mistr Komenský: Lidé se mají učit především tomu, aby byli lidmi. Čili kdo učí pro život, dobře učí. A vlastně neučí. Lidi se učí sami, ale učitel předává/nabízí hlavně svou osobnost a své zkušenosti. Dávno tomu jsem se snažila tyto myšlenky prosadit, ale ještě ne, ještě není tak zle. Ještě se ve školách málo střílí. Musí být bohužel víc zle, aby lidi předřadili výchovu před vzdělání.
To, že se ti nechce zpět do školství, naprosto chápu. Za posledních patnáct let jsem nepocítila touhu po návratu ani jednou. :-)
Právě…
A nejhorší byli profesionální letití učitelé. Nepracující nikdy v jiné profesi.
Brou noc. :-)
Fousek by řekl, že existujou dva typy chlapů. Ti netrpěliví, a my, trpěliví.
Ale nedávno jsem poznal existenci třetí skupiny – ti, co fakt nechtějí :-))
Lenko, my se nikdy nesmíme potkat v reálu :-) Naštěstí je velmi vysoká prabděpodobnost, že to dodržíme :-)
Ratko, ano ;-)
A proč se nesmíme potkat??? :-) Neboj, nezastřelila bych tě, protože koneckonců jsi tatínek vizuální podoby mého blogu a máš to proto u mě skoro navždy dobrý.
Navíc jsem od tebe asi pět let pozvaná na večeři, protože jsi na chvíli proflákl, odkud jsem. Naštěstí jsi to pak přepsal na Jilemnici :-) To mě pobavilo, takže na večeři ani na jiné satisfakci netrvám. :-) A máš to zadarmo! :-) Navíc musíš mít čas na jiné uživatelky, přeci. :-))
93: :-))
ja treba moc trpelivy nejsem. Jen, ze znam a obdivuju chlapy, kteri dokazou trpelive pres spoustu prekazek jit za svym.
87, 89: teda R., to jsem ti zas nahral, co :-) ale asi to neni pravda. protoze kdo podcenuje, ten prece musi zazivat jen sama kladna prekvapeni. Takze spis precenujete? :-)
[94] No já vím :-) Ale jelikož kdykoliv, kdy se vyskytnu v dosahu, nemám na tebe rychlý kontakt, ka kýžené satisfakci nedojde.
No ale já se bojím, že jsem příliš průhledný a nedokážu to maskovat :-)
[87] Nedovedu si přectavit sexuální výchovu s nikým jiným než s Ru! :-) Tobě klidně řeknu všechno, ale až se tady ostatní nebudou dívat :-)
ad 96: To máš blbý, že nemáš na mě rychlý kontakt, teda. :-))
Ne, vážně, moc jsem se nasmála – a to i nahlas – když jsem si představila, že setkání se mnou by ti způsobilo takové trauma, že bys potřeboval sexuální výchovu od Rulisy. :-)))
Ještě že ji máme! :-)
Ještě že se všichni máme! :-)
Jo! Akorát já nemám nové téma. A čas taky moc ne. A hlavně prachy ne, tenhle měsíc nějak došly :(
99: ty nemas tema? tak napis neco o hudbe. Neni to sice moc popularni tema, ale me vetsinou bavi :-))
Nicméně, Lenko, neutíkam z boje, takže kdybys měla cestu do Prahy, klidně dej předem vědět na šestsettři, dva šest osm, tři tři 8. To je moje telefonní číslo. Některé jej znáte :-)
Ano, a nejradši by se mnou sexuální výchovu ti, co mě taky znají. :-))
Liško, napiš něco úplně vymyšlenýho.
ad 101: Roji, díky. Akorát …. víš, čemu nerozumím? Proč jsi mi to číslo napsal sem a ne třeba do vzkazů na blogu? :-) Takhle ti může volat kdekdo. Ale vlastně i nějaká tajná zajímavá uživatelka, viď? :-)
Taky máme spolu už skoro pětiletýho blogíska (ty máš na svědomí formu, já obsah) a už si dáváme telefonní čísla. Nejdeme na to nějak hopem?? :-)))
:)
Napíšu sny, co se mi zdály. Je to sice nudný, ale když už blog používám i na záznam snů, tak ani tuhle linii nebudu přerušovat.
Sny jsem dost zanedbávala, moc nad nimi nerozjímala, nic. Potřebuju se do nic zas trochu vložit.
[103] Snadná odpověď. Teď, když to číslo znáš, musíš jasně vidět, že je natolik oduševnělé a krásné, že se za něj nemusím stydět. Před nikým :-)
87,102:
Ty jsi byla úča Ru?Že to na tobě nezanechalo žádné následky:-)
Ale ono se vlastně dá bez nadsázky říci,že jsi zasvětila do tajů sexu stovky mladých mužů,neníliž pravda.
To by sice nebylo až tak výjimečné,je spousta žen,které to mají v popisu "práce",ale tys tak učinila zcela nezištně,jen za skromný učitelský plat.:-0
Tomu říkám DOBRÝ SKUTEK:-))))
Omez to na desítky. :-))
(Ale přála bych ti vidět bezdechou třídu automechaniků naslouchající třeba výkladu o problematice ženské menstruace a ambivalentnosti sexuálních potřeb při ní.:-)
no,to jsem se s těma stovkama "zasvěcených" asi nechal unést:-0
Ale to je právě o té představě "bezdeché třídy",protože nás učil sexuální výchovu ředitel učňáku,zarytý komanč a notorik s fialovým nosem,který nám tu celou hodinu popisoval,jaký byl soudruh Stalin výkvět lidstva.
No a od té doby mám nedůvěru k sexu,což mnohé slečny a paní sice nemůžou potvrdit,ale je to tak:-0)
Holt jsem taková obět doby:-0
:-))
Já si žádnou sexuální výchovu ze školy nepamatuju. Jen jak jsme se s klukama ošahávali na zadním schodišti paneláku a divili se, proč to nic nedělá. :-)
no jo,ona to nebyla sexuální výchova(na tu mám stejné vzpomínky-akorát,že mi to "dělalo":-0),ale "výchova k rodičoství".
Já když si to tak dnes dávám dohromady,tak já byl vlastně hrdinný účastník 3.odboje!!!
A za tu téměř impotenci bych si vlastně zasloužil nějaký důchod.
Třeba invalidní-klidně:-0))
109, 110 – vychova k rodicovstvi byla novinka tzv. nove koncepce. Tj. rocniky 1970 a mladsi. Ja jsem ovsem prvni informace mel z casopisu Zdravi, ktery odebirala babicka :-)