NAKRESLENÝ NEKRESLENÝ VTIP…
Děje se tolik vážných věcí a já se k nim vyjadřuji leda pod články jiných bloggerů. Nechce se mi psát o psychopatickém stříleči ani o občanské válce ani o hladomoru ani o proradných politicích. Stačí, že o tom všem čtu. A kreslit se mi to také nechce.
Máte rádi kreslené vtipy? Dají se všechny vtipy nakreslit? Zkusila jsem to; je to dost zábavná výzva.
ŠLI DVA
A PROSTŘEDNÍ UPAD.
PŘIŠEL K NĚMU POLICAJT
A ŘEK: NEDĚLEJTE TADY PANIKU, NEBO VÁS OBKLÍČÍM!
Druhou část vtipu, s policajtem, jsem nekreslila, nechtěla jsem vtip rozmělňovat. Ale mám dvě verze, jak bych postupovala. I když … člověk nikdy neví, jak přesně to dopadne, dokud nezačne kreslit.
Já mám moc ráda kreslené vtipy, hlavně ty od Bohuša Švába z Gottwaldova:o)
Třetí bota zleva mi připomíná školní přesnídávku!
Mod,
to si musím prozkoumat!
Psanče,
fakt? První bota zleva mně berušku. Co mi připomínají nohy druhého kluka, to si nechámradši pro sebe. nebudu srážet své kresebné dovednosti :-)
… i když jsem to kreslila rychle a bez ambice na ladnost nohou jiných než vlastních.
prijde mi to genialni, jak je ten treti mezi nakombinovany. znam jenom tuhle verzi: na mostu stoji tri. on, ona a jemu :o)
to by se kreslilo jednoduse
ratko, tu tvoji verzi jsem neznala :-)
Tam by panovala na obrázku všeobecná párová spokojenost. A na tom "prostřední upad" se nemůžou dohodnout, kdo to vlastně upad, jak se mezi ně vmísil, co si to dovolil a kdo takovou neslýchanou drzost dopustil.
me napadlo hned, ze to bude nejaka nova varianta "me verze". Sli dva a prostredni upad :o)))
A on někdo nezná od dětství vtip "šli dva a prostřední upad"? Ten jsme si říkali jako děti jako ten první, prvotní kameňák a teprve pak následovaly další ptákoviny.
ja ho fakt neznala. na slovensku nebezel :o)
zkus Liško nakreslit tento:-):
Při střídání směn policajtů povídá v šatně jeden druhému: "Člověče, to byl dneska zase den. Stojím tak na kraji křižovatky, najednou ke mně přijde takový malý klučík a povídá: "Pane příslušníku, můžu se prosím na něco zeptat?" "Samozřejmě že můžeš chlapče". "No víte, točí se Země kolem Měsíce, nebo Měsíc kolem Země? "Hmm…, těžká otázka. A co jsi mu řekl?" "No, takovou vyhýbavou odpověď". "A jakou?" "Táhni do prdele ty malej hajzle zasranej, nebo dostaneš pendrekem přes držku až se z toho posereš !
V noci jsem se probudila s úděsem (to mám z toho, že jsem si předtím dala filmový den) a vzpomněla si pak kupodivu na ten svůj kreslený vtip:
Už na ten jeho výběr: je to vtip o tom, že se stalo něco neočekávaného, že všechno je jinak, celý svět je naruby, všechny přírodní zákony, kterým věříme, jsou postaveny na hlavu a navždy zpochybněny.
A to moje zpracování tomu dodává sociální aspekt: jak dva věrní kamarádi jdou, důvěřují si, jsou spolu – a ve chvíli, kdy se stane něco nečekaného, nenormálního, budí to v nich hrůzu, děs, rozkol, vzniká nedůvěra a pevné přátelské pouto je to tam.
A takový vtip já si vybrala a tak ho pojala… docela jako by to byl můj sen, a ne obrázek. Vlastně je to ale totéž! Sny a výběr tématu k obrazovému zpracování a to zpracování samotné. Co jiného děláme ve snu? Totéž! Námět, výpravu, režii i herecké obsazení svého momentálního světa.
A navíc ten vtip pokračuje druhou částí, v níž se přímo vyskytuje panika.
Achjo.
Když celý den něco dělám nebo jsem s lidmi, tak se nikdy nebudím s děsem. A když si hodím pyžamový den a koukám na filmy a policajtech, mafiánech, volavkách, agentech, tak se to přihrne natotata. Budu muset smysl a směr svých dnů lépe vybírat a nemrhat jimi sledováním filmů. To byl asi vzkaz nočního děsu.
Pro pořádek: to byla pochvala.
Taky ho znám od nepaměti. – Přítele Meganeuru jsem nedávno udivil tím, že "Jaký je rozdíl mezi vránou? Má obě nohy stejné, zvláště pak pravou" vymyslel Miroslav Horníček.
To je teda, pres tve vynikajici kteslicske schopnosti, docela dobra ilustrace toho, jak se vtipy zalozene na slovech nedaji vizualizovat. Psat vsechno velkyma muze byt matouci. Ve skutecnosti ten pribeh probehl takto: Sli dva a Prostredni upad.
fousku,
jo táááák.
Psanče, Horníček?
A nevíš, kdy? Jak je to dávno?
Já to znám od tatínka, už snad co si pamatuju, to říkával, ale nevím, třeba to tatínek měl od toho Horníčka.
Esi nezapomenu, zkusím se zeptat. :-)
Znám to z knihy "Hovory", Olympia 1970, je to dokonce na obálce. Ovšem odpovědi tam zapsané jsou samo i o dost starší.
Kolik je hodin?
– Ne, děkuju, já nesladím.
Hm a co to má společnýho s uhlím?
– Nic, ten chleba byl stejně tvrdej.
Tak nějak jsme to říkali.
A jiné. Oblíbený vtip mé kamarádky, kterým testovala lidi, jestli mají dostatečně ujetý smysl pro humor:
"Řekni Č!"
Č
"Řekni O."
O
"A teď to řekni dohromady!"
Čo
"Nič!!"
A když jsme u té slovenštiny… jedna věc vznikla náhodou – zeptala jsem se svého budoucího bývalého manžela:
"Ako sa máš?"
… nic, mlčení … váhavě: "Já nevim. Já nevim, jestli mám kosa."
Od té doby jsme si namísto "Jak se máš?" říkali "Co dělá kos?"
:)
To s Čo? – Nič. jsem se naučil z knihy Školník Kulda je jednička.
Ako bolo o dovolenke? – Bola som pod stanom. – A ako sa má Stano?
Stano se v tom případě měl dobře, ne? Tak co se ptáš! :-DD
Kos je supr. :-)
[19] Vidíš, to mě nenapadlo, že se tím pádem měl vlastně dobře, díky!
20: ze jo :-)
hihi, Radko a Lisko, co vas tak zkombinovat do verze "sli dva a prostrednimu upad"?
Joo, to je slovo do pranice.
Akorát je to hodně smutný. To bych žádnému – ani kreslenému panáčkovi – nepřála, aby mu upad.