SEN 5.12.2011
Skáču snožmo na gramofonové desce, která je zabalena v bílé igelitové tašce. Na ulici. Pohybuji se tak namísto chůze pružnými malými poskoky. Je to pérovací, veselé a říkám si, že přitom jistě navíc posiluju břišní svaly a to je dobrý.
* * *
Kontext snu je událost popsaná v minulém článku; sen se zdál následující noc. Jde o téma, zda se někdy znovu sestěhovat s rodiči, za jakých okolností a jak se při pomyšlení na to cítím.
Kdybych sama sobě pokládala doplňující otázky o dějišti snu, zjistila bych, že se odehrává veměstě, na ulici s činžáky, asi z druhé poloviny 19. století. A je spíš tma. (Což většinou ukazuje, že téma není ještě moc zmáknuto, že je ještě zatím v tmách… nebo tak něco.)
Na té ulici je zastávka tramvaje nebo autobusu. Moc lidí tam zrovna není, jen pár. A se mnou nejdou, asi skáču sama. Odněkud jsem právě vyskákala ven. Možná z metra nebo z domu.
Je to trochu extravagantní pocit; způsob toho skákání je zřejmě ve snové realitě znám jako nějaká taškařice nebo druh sportovní pomůcky, ale není obvyklý. Není úplně šokující, nápadný ano, ale ne nijak extra.
Napadá mě k tomu:
– Izolace od země; nestojím pevně spojeně se zemí, ale na vlastních nohou ano.
– Způsob pohybu je to ne rychlý, ale pomalý. Pomalejší než chůze.
– Posiluji přitom svaly, říkám si (nebo si to jen namlouvám! a tím se vesele utěšuju), že tento vedlejší efekt je zdravý. Že mě to zocelí, že je to dobrá příležitost, jak se posílit.
– Gramodeska je něco, co se točí a točí pořád dokola, pořád stejný motiv znovu, pořád stejná obehraná písnička. Gramodesek mám zároveň v pokoji u rodičů plnou jednu skříňku; takže se to nějak vztahuje k dětství. Jo a gramofon je v mém pokoji taky, jenže má rozbitou mechanickou páčku, co spouští jehlu na desku, takže ten gramofon nefunguje!
… no a teď počkám, co mě napadne dál. Nebo co napadne vás – ne že byste vy snili můj sen, ale třeba vidíte něco, co vás trkne, a mně to uniklo, ač je to třeba pro vás do očí bijící. Takže postřehy, analogie a dojmy vítány!
co me trklo je to skakani na ty gramodesce :o))) gramodeska je teda tvuj pokojik kammas ji, tvoji rodice. tvuj puvod a celkove tvoje spojeni s rodinou. Jsou to tvoje nohy. Zakladna.
Jo, základna – to je dobrý slovo! Dík.
Moje základna je gramodeska. Moje podstava – pružná a umožňující (omezený) pohyb. Omezenost pohybu, jo to mě napadlo vlastně hned po snu.
Takže:
Jsem omezena v pohybu a způsobeno je to mou základnou.
No ono se to ještě vyvine. Ale je to lepší!
Gramofonova deska je lepsi nez nic :o)
Jo, základna – to je dobrý slovo! Dík.
Moje základna je gramodeska. Moje podstava – pružná a umožňující (omezený) pohyb. Omezenost pohybu, jo to mě napadlo vlastně hned po snu.
Takže:
Jsem omezena v pohybu a způsobeno je to mou základnou.
No ono se to ještě vyvine. Ale je to lepší!
šmajrá, chtěla jsem odeslat jiný koment:
že jsem sposkakováním omezena v pohybu, ale necítím se přitom blbě. Cítím se vesele nebo spíš sama dosahuju toho, abych se cítila vesele; říkám si schválně, že mě to posiluje.
Tak nevím, jestli je to dobře, nebo si to namlouvám.
PS:
v realitě totiž skákání snožmo nesnáším, nebaví mě to. Dobrovolně to nedělám. A kdyby mi to někdo přikázal v rámci nějaké hry třeba, tak mě to nebaví, není to veselé, cítím se debilně a je to zatraceně namáhavé.
… takže mě něco omezuje, moje "základna" u rodičů, ale já si to nepřipouštím, vesele se přizpůsobím a ještě si říkám, jak mě to posílí.
Jo tak.
To by mohlo být.
[7]… to je to, co jsem udělala, to by mohla být ta moje reakce, kdy jsem "přihopkala" říct, že v nejhoším s nimi budu bydlet.
Pekny! Zajimava je tvoje asociace o opakovani a o "porad dokola", ktere je zastrene igelitovou taskou.
A ta bílá igelitka, ta je zajímavá. Kdybych si totiž měla vybrat jednu věc z toho snu, vyberu si ji.
Základna je zabalena v bělostné igelitce.
?
á – teď teprve čtu [9], Terezo!
Mám to nějaké zastřené, natřené nabílo.
Že dělám furt to samý, že rodiče dělají taky furt to samý a vzájemně to funguje pořád dokola…
Nevím teda úplně co – takové ty jejich malé manipulace -jo! A já jim na to skáču! :-)))
… protože si vždycky řeknu:
a co jiného jim mám říct, co jiného mám udělat, co by to s nimi – chudáky, říkám si – udělalo, jak by to snášeli, museli by se s tím – chudáci malí, opět – vyrovnat a nebylo by jim to příjemné … a už předjímám, jak jim to bude proti srsti a jak jim to přece neudělám, když jsou takoví staří, chudí, nemocní a jánevímco jiného přehnaně zdůrazněného. Chudákům malým se přece nepříjemné věci nedělají, já jsem mladá a zdravá, tak pěkně přiskáču, posloužím, odskáču, přiskáču se ukázat, odskáču – aby viděli, že jsem tady, že je nikdy nenechám samotné v něčem nepříjemném.
Hm.
To je moje role, to je pravda.
No vida.
Doufám, že si ještě něco nekamufluju z toho snu,že neodvádím pozornost ještě od něčeho (jak to někdy bývá). Já nechci být vyhýbavá.
A připomíná vám to něco – ta [12] ?
Ten sen mohl být uvědomělejší! Namísto bílé igelitky rudá, z gramodesky chraptí internacinála, ty skáčeš, jak soudruzi pískaj… A ne 2. polovina 19. století, ale rok 1867, kdy Marx vydává 1. díl svého Kapitálu. Atd. atd. :p
Si myslím, že sis to pěkně popsala v kom. 11. To, co děláš, je obehraná deska. Zakonzervovaná v igelitce. (Igelitka se nerozloží ani za dva tisíce let, říkají.)
Nechceš skákat, ale skáčeš a ještě si to snažíš mocí mermo nějak zpozitivnit. No, hlavně když si posílíš břišní svaly (břišní svaly – břicho je centrum sebevědomí a sebejistoty nebo naopak strachu – posílíš si tím tedy svou sebejistotu, posílíš sebe sama, když budeš skákat kolem a podle svých rodičů (?) )
A co ti lidé na zastávce? Nemáš pocit, že bys vlastně chtěla něco jiného? "Jet jinam?" Nebo naopak si říkáš, že víš, že existují i jiná řešení, ale nejsou pro tebe?
Pěkné symboly sis vykozlila ve snu. Tvoje podvědomí mluví krásně srozumitelně, zdá se. Jestli ono není náhodou krásně symbolické a srozumitelné – po tobě. :-)
Tak dobrou noc a napiš pokračování. Tohle jistě ještě nebyl konec.
to vykozleni je kouzelne :o))
ad 17: :-)) chi chi, to zase mluvilo moje podvědomí. :-) Že by tě považovalo, Liško, za kozlíka skákavého?? No, musím si s ním vážně promluvit. :-)
Takový rozbor snu? Koukám a smekám!
a co teprve kdybys na té ulici skákala roznožmo.
A ne zrovna po gramofonové desce.
To by byl výklad.
To bych asi některé komentáře nepřeskakoval:-0)
Freude, Freude, Freude,
vždycky na tě dojde….
No Freud by s tímto snem neměl problém.
Když skáče mladá(relativně:-0)holka po kulatých věcech v pytlíku,je to jasný důkaz její agresivity a nepřízpůsobilosti
mužskému vnímání světa.
Že to je pro mnohé veselé a posilující,můžeme mnozí potvrdit:-0)
No chtěli jste výklad,tak ho máte.:-)
je zajímavé, že by ti tolik utkvěla zrovna ta igelitka. Všechno mi tam hraje – ta gramodeska, základna, rutina, posilování, poskakování (přiskakování, poskokování:). Já nevím, co pro tebe znamená igelitka, ale mě napadá symbol jakési nepropustnosti a přidušení – je umělá, nepropouští dovnitř ani ven, během našeho života nerozložitelná, jak už to sem někdo postnul. Vlastně to mě k ní napadá jako hlavní – že je takový umělý popart symbol věčnosti, ale pouze relativní a vztažitelný na náš život – zas tak o moc nás nepřežije, než se obrátí ve stejný prach:)
igelitky nás rozhodně přežijí!
Naše varlata a vaječníky(moje ne:-0)se rozloží v prach,ale igelitky budou věčné.
popart sexu(neznám jiný popart a o věčnosti už vůbec ne),velice dobře maskované agresivity,věčné energie vyplýtvané na tento energetický shit
se neztratí.
Leda hledat nové sny.
Saule, věčné nebudou. Nemůžu nikde nagooglit přesnou cifru, tak jen obecně "desítky až stovky let". Spíš po nás zbyde titanovej kloub než igelitka z Tesca. (Pořád je elegantnější a načesanější poselství neznámým civilizacím ten kloub než titanové varle, že. I když kdoví, kam až lékařské objevy a plastická chirurgie ještě postoupí.)
"skáču na gramodesce" mi evokuje nějaký do češtiny otrocky přeložený anglický slangový výraz z oblasti diskjockey-ů.
[26] Pařez – diskjockeyům jsem se dnes otrocky oddala do půl šesté do rána; ale těm nadmíru přítulným tanečníkům úplně ne.
To byla zase jízda – od čtvrtka ráno do soboty ráno ve stejných hadrech; den konference, večer mejdan, nocleh u kolegyně, další den konference, večer pracovní mejdan a v noci tanec v narvaném baru a pak už jezdily ranní dopravní spoje.
A nic se mi nezdálo :)
Tolik zprávy.
[23] psice,
nojo, nepropustná, dusivá, na druhou stranu ochranná proti dešti (který ale ještě nepřišel).
[20] Saule,
dobrá, příště se pokusím skákat ve snu roznožmo. Když bude hrát nějaká sexy hudba.
ad 27: Liško, téda, to tedy byly konferenčně – mejdanové dny! To je jako z filmu. (Já to tedy neznám.) Na co sny, když účinkuješ ve filmu. :-))
Lenko,
to je legrační – mě by nenapadlo, že mejdany a konference jsou z filmu.
Mně připadají jako z filmu zvláštní "náhody", co se dějí: třeba že jsem našla přívěšek ve tvaru pavouka zrovna poté, co máma zoufale prožívala blížící se důchod a já na sebe vzala ten její problém.
Napodzim jsem zas našla stříbrného slona, a to mi s ničím nesouviselo – a to jsem dost ráda; to by tak ještě scházelo, dávat do souvislostí úplně všechno, co se šustne. Každopádně pro jistotu slona sleduju, mám ho v peněžence a jeho osud se teprve ukáže. :)
ad 31: konfence znám i z reálu, ale třídenní mejdany ne. (nejsem zrovna mejdanový typ, víš? :-) Představa, že bych měla vstoupit do tmavé, zakouřené, hlučné místnosti, kde se pohybují zběsile poloopilí lidé, je pro mě více než děsivá, takže to znám jenom z filmů nebo tak :-)… a jenom z tvé zmínky mě pobolívá hlava jako z kocoviny :-) )
Zatímco nacházení ztracených věcí – ať cizích či svých – bych s ničím nespojovala. Třeba jen s dobrým zrakem, zapomětlivostí apod.
Lenko, tys tam dneska v noci byla, ne? :-) – zakouřená hlučná místnost… ještě jsi zapomněla dodat, že úzká. Úplně narvaná, člověk nemohl při tanci pomalu ani zvednout ruce.
Docela mě ohromilo, jak v tomhle klubu byli lidi hodně ohleduplní; pořád někdo někam chodil, proudil davem, kterým se dalo prodrat jen těžko, a všichni lidi do jednoho byli dobře naladěni, usměvaví, trpěliví, nikdo se neoháněl, nikdo se nedral, nevrážel, nešlapal… to jsem snad takhle předtím nikdy nezažila. Na druhou stranu: všichni byli až dost přítulní, i přitom procházení okolo.
dnes v noci teda vcetne vcera jsem taky byla na parbe. Nechodim parit casto, a tak kdyz jdu tak jakoby naposledy :o) TAncila jsem s mladymi krasnymi jinyochy, objimala se, skakala a libala se s kdekym. Rano sice trochu tezke, ale ne zas az tak jak bych cekala po tak tezce proparene a propite noci.
Na takovych akcich mam rada ze se sejdou lide s kteryma se mackame telo na telo, objimame se, zpivame a tancime a mame se vsichni moc radi :o))) TEda v noci me vyzvedl manzel kolegyne a zavcas dovezl domu. Mela jsem vysoke lodicky a nohy neboli. Pokazde si myslim ze je t naposledy a doufam ze takhle protancim a prozpivam a proobjimam jeste hodne noci.
a kdyby ne, tak se taky svet nesbori. v lese a u reky je taky moc hezky
jinak vzduch se celkem procistil od doby co se v barech nesmi kourit :o)) uz jsou citit lidi. o to je to zajimavejsi.
nedokazala bych parit kazdy tyden, to bych fyzicky nezvladla. staci mi 2x za rok. nebo max 4x za rok.
lide kteri chodi odslavit kazdy vikend, musi byt z toh hodne vycerpani. teda ja se dnes jen poflakuju a regeneruju :o))
jéé, ratka byla taky na takové pařbě, hurá.
A včera můj kolega o pět let mladší než já, řek, že takové pařby už nejsou pro něj, hehe. A já šla, s jednou slečnou asi o 12 let mladší, která paří vydatně, užívá si pobytu v našem městě.
A uvědomila jsem si, že taneční klub je snad jediné místo, kam opravdu nejde jít sama. Protože když jdem (dvě tři holky) spolu, můžem pak zase spolu odejít. Být tam sama, tak to je konec, to pak ti chlapi vidí, že tam člověk nemá kámošku a to by tedy dneska nešlo. Jeden byl nakonec docela brutální, když jsem řekla, že s ním nikam nejdu. Furt se vyptával na důvody, nic nerespektoval. Být tam sama, tak nevím, co by udělal. To bych se musela obrátit na jiné, cizí chlapy o podporu :(
Připadá mi, že holky choděj do barů tancovat a chlapi tam choděj primárně někoho sbalit. O takový týpky nestojim. Ale o ty pařby jo; nezaškodí se s někým pomuchlotancovat :)
muchlotancovani jsem mela za mladych let moc rada. uzila jemsi to dovolene mackani telo na telo bez jakehokoliv zavazku. veechovani muzskych tel. stavy vytrzeni z toho mnozstvi telesna bez jakehokoliv prislibu. jen tak …citit.
Stacilo davku na mesic. Pak se to zacala lamat a ja pochopila ze je to uplna blbost a ze takhle to nejde dela :o))) a prestala jsem to delat. prestala flirtovat- vstupovat mladym hezkym muzum do jejich energii a michat ji s tou moji, natahla sjem si pytel a nedelam to.
Presto se obcas vylestim do vysokeho lesku, vyrazim a rozsvitim sve vnitrni slunce a kocham se. KOlikrat jeste? TReba naposledy. Treba uz nikdy… mozna.
pry to takhl ekrasne byva na festivalech, ze tam takhle se taky pari. ja to nezazila. ale neuveritelnych pareb v mnohahodinovem stavu vytrzeni jsem zazila hodne :o) a pamatuju si je.
napadlo me ze to neviditelne propojeni neni jen s muzi, je to i s zenami. jako kdyz se rybi hejno naladi na jednu vlnu a jde po ni. a nejen v tanci. i ve zpevu, v rozhovoru, smichu, objeti.
na parbe je ta zvlastni atmosfera vzajemnosti. mam te rada, mam te rada, mam te rada a tebe taky mam rada .
mam to takhle s nekolika lidma i v praci. podivame se na sebe, mlcime a vime ze se mame radi. ze patrime k sobe a verime si :o) na parbe mam rada vsecky, tam se ta bariera odstupu prolomi uplne a kdo chce se me muze dotykat a objimat me.
je to fakt zvlastni. mam lidi rada.
Nedávno jsem si s nevímkým říkala, jestli ty pařby v hospodě, kdy se celou noc sedí (a nejvýš se popojde do jiného podniku), jestli nejsou úplně blbý – lidi jsou opilí, blábolí o krávovinách, stejně si je pak nepamatují, ráno jdou na první ranní spoj a pak půldne spěj nebo jsou hůře použitelní při činnostech.
S tancem nebo zpěvem je to trochu lepší, zážitek větší, vznikne lepší nálada, taková spřízněnost, větší sranda, protože je víc podnětů, jsou zapojena víc těla, ne jen hlava opřená o loket na stole. A pak se dobře s těmi lidmi komunikuje i ve dne, třeba při práci, když proběhla společná pařba zpěvná nebo taneční.
Jo ale pro mě to funguje tak, že dotýkání při tanci atd., to nikdy nedělám s kolegy nebo kamarády, které dobře znám. Jen s cizími nebo novými. To by mi jinak asi narušilo vztahy, protože pro mě je tanec hodně sexuální. Tancuju s kolegy a kamarády, ale jinak, rozhodně se na ně nelepim, natož abych je nechala, aby mě oblejzali :-))
ad 33: Nebyla jsem tam, Liško, ale jestli jsou tam ti lidé tak ohleduplní a přítulní, tak bych teda ten hluk a smrad možná chvíli vydržela. :-)
Jinak mě baví, jak rozdílné životy vedel sebe můžeme žít. Já jsem byla v sedmnácti chvíli na jedné diskotéce, tam byla nuda a pak venku se tam jedna holka válela po klukovi, což mě v mém věku pohoršilo, chtělo se mi zvracet a už jsem nikdy do podobného podniku nevešla. Pak po svatební hostině jsme ještě zašli s mým manželem do baru hotelu, kde jsme byli ubytovaní, ale když začal zpívat "Ej zomrela mi žena, už som vdovec" :-) a ženich jiné nevěsty, kteří se brali po nás, mě chtěl líbat, uznala jsem, že je čas jít spát. :-) Pak jsem byla ještě na jednom plese, ale tam mě to taky nebavilo, protože to tam bylo samé: dobrý den, paní ředitelová a rukulíbám pane starosto a jiné hogo fogo.
Pak ještě jsem se jednou neopatrně opila – asi ve třiadvaceti a strávila noc a další den objímáním toaletní mísy, takže jsem uznala, že mi za to žádné paření nestojí.
A to jsou mé veškeré zkušenosti s pařením. :-))
Nedávno mě blízký člověk si přál, že bychom si mohli jít někam zatancovat, což by se mi líbilo, ale nevěděla jsem, kde by tak mohl být nějaký podnik, kam bychom v našem docela velkém městě mohli jít, znám jenom diskotéku pro děti od 15 do 20 let. Jedním slovem jsem "pařební debil". :-) Takže fakt to znám jenom z filmu. A jsem taky zvědavá na tvé vyprávění.
Jedna z věcí, co miluji tady – absolutní zákaz kouření v restauracích, klubech atd. Bože, v tomhle je Evropa/ČR v době kamenné!
Lenko,
já pařby zamlada (ovšem zletilá) provozovala tak jednou za rok, diskotéky vůbec ne a když jsem se na nějaké s kamarádkami ocitla, cítila jsem se trapně, protože jsem myslela, že neumím tancovat a že se tam nehodím. Byla jsem taková mladá nejistá, čestná, slušná, střevo, nikoho jsem nebalila (však jsem taky byla od 19 dlouhodobě zadaná).
A vždycky když teď někam jdu tančit, napadne mě, že tam budou čtrnáctiletí nebo dvacetiletí mladí krásní. A většinou ne, jsou tam třicátníci. Mladí krásní :) Nebo vypadají jako třicátníci a jsou mladší :-)
Zatím jsem neměla potíže zapadnout věkově. Ony teď – zdá se mi – jsou dnešní mladé holky některé takové vyžrané a mají míň pohybu než my tehdy, takže nevypadají zas o tolik líp než naše generace, hoho :-)
Anebo se pletu – nevím, jestli když mě viděj, neřeknou si: "Hele, přišla nějaká paní."
em,
zákaz kouření by mi nevadil – pokud by každý bar měl dvorek nebo zahrádku, kde se kouřit dá. Některé mají.
Právě dnes jsem to riskla a vyprala kabát v pračce, protože mi připadalo, že už byl zakouřen několikrát.
Nejsem kuřák, ale mám ráda, když mi někdo nabídne cigárko nebo doutníček, nejraději venku a nejraději když mi ho sám ubalí. Letos jsem tak vykouřila asi 12. Je to mile sbližovací gesto – nejen to, že ti zatrachtilí kuřáci vždycky jdou někam ven a udělají si pauzu a pokec a hulej.
… ještě že v původním tématu snu byla gramodeska; mohli jsme se plavně přesunout k tancovačkám.
Když už o tancování mluvíme…
v tom klubu to bylo hodně tělo na tělo, úzké, plné. A to pak mělo za následek, že se tam lidi spíš oblejzaj (a proto tam ti chlapi choděj), než že se tančí hodně energicky a s využitím prostoru kolem, jak jsem zvyklá já; tentokrát jsem nemohla tancovat s takovou vervou a silou jako obvykle, tak divoce. To tam nešlo. Leda vylézt nahoru a tancovat nahoře na stole nebo pultu nebo čem, to šlo, ale to se mi nechtělo (i z důvodu, že přece jen jsem pod svými modrými punčocháči neměla kalhotky, protože se mi nechtělo je mít dva dny po sobě) – a vlastně tam nahoře taky na nohy prostor nebyl…
ono to oblezani spociva v obejmuti kolem ramen treba v kruhu sesti osob a takove to hopsani do kruhu a zpivani. nebo jen stojime v kruhu drzime se kolem pasu a smejem se jak blbi hloupym vtipum a koninam. bavi me to pokazde. asi jsem ta lvice co se pootira o smecku a zalehne jakoze tam patri. ze to je je jeji prostor.
napadlo me, ze muj stredni syn je stejny. taky se oblezame v podrousenem stavu (teda jestli je drzeni kolem ramen a pasu oblezani) a pohupujeme se splu a zpivamea citime ze je to ono. proste citime. manzel na nas kouka a krouti hlavou: uz vam jebe. no jiste :o))
vypnout hlavu a jen blbnut. tohle muzu. ale ne moc casto :o))
skakani na gramodesce a parba. nevim zda to spolu souvisi. parba je neco kdy fakt parim. kdyz pujdu na ples za damu, tak jsem od parby vzdalena na tisice mil.
teda pokud tu damu nesundam.
ratko 49
aha, já pod "oblejzání" míním něco jiného, co člověk nedělá s kamarády, kolegy ani příbuznými, pokud by nechtěl porušit nějaké tabu nebo narušit veškeré své vztahy v dané skupině :)
Oblejzají cizí muži, co chtějí pod záminkou tance sbalit kořist na noc a odejít s ní co nejdřív. Divný mi je jen to, že ti, co nejvíc pospíchají, člověku nezaplatí ani pivo :-))) , už už že se odchází; a jak jsou pak nasraně brutální, když člověk řekne ne – strašný. To už není ani nerespekt, to už není ani, že berou ženy jako prostitutky (protože to by aspoň zaplatili to pivo, ne? :) – to už jsou násilníci.
Před odchodem ten jeden takovej byl; ten předešlý naštěstí respektoval. Pak už jsme šly s tou mou společnicí radši pryč. Uf. V půl šesté.
Proto jsem pak po probuzení psala, že do tanečních klubů nejde chodit sama. Jak bych se toho hovada zbavila, to nevim.
LIsko, prostim te nezapominej ze mi je pres padesat :o))) to jsem i na prostitku hodne za zenitem!
ja se oblejzam s prateli i nove prichozimi, opusinkujeme se tak hezky jen pusu jakoze se mame radi, treba na lice a pak se obejmeme a delame blbiny. no uplne koniny
erotiku mam doma a jsem s ni spokojena. to je zase vyhoda staleho partnera. vyblbnu se, zatancim kankan a treba udelam stojku a jdu domu. ze by to melo byt jinak me nenapadne ani v tom nejpodrousenejsim stavu. sice jsem v tezke extazi behem cele parby ale je to fakt od srdicka. stav obecneho nadseni, ze jeste ziju. a ze hopsam a ze jsem zdrava a vse mi funguje. a ze jsem stredem pozornosti. uzivam si lichotek. i kdyz vim ze je to jen jeden pomijivy vecer.
do tancniho klubu jsem kdysi chodila s holkama, ony se ozraly jak zvirata a ja se stala zajimavou. a pokazde jsem nasla "ochranku" Muze kterei se predhaneli v tom, ktery me bude ochranovat a pecovat o me. a dovede me domu. asi ve me bylo neco nedotknutelneho, anebo jsem proste tak oskliva :o) fakt nevim ke me se muzi odjakziva chovali jen tak jak jsem jim dovolila. nikdy jsem nemela problem. ani jako mlada zena. a to ani opila, pokazde jsem byla opecovana se vsim respektem. az me to stvalo :o)) zdalo se mi ze jsem vadna, kdyz jsou tak opatrni.
Vadná asi nebudeš :)
V různých obdobích chodí různé typy.
Kdybych byla zadaná, ani by mě nenapadlo se nechat někde oblejzat. Buď bych tančila s partnerem, nebo s kamarádkami nebo počestně s někým z kategorie kamarád – kolega – příbuzný.
Zvláštní situace při tanci nastala, když jsem odmítla odejít s předchozím tanečníkem (ten byl dobrej, měl obří svaly a hráli jsme páku :-) , ten to vzal jako OK a šel.
Načež najednou kolem mne nebyl hustý dav jako předtím, najednou bylo kolem mne docela místo – vytvořil se takový kruh asi ze šesti mužů: jeden stál najednou vedle mne vpravo, dva vlevo – ti předtím pořád na mě koukali – další naproti a všichni byli moc pěkní – jen jeden mezi nimi takové ucho, takový slušňák hubený, který mi celou dobu připadal, že tam nepatří, že ho snad kamarád pod nějakou pohrůžkou přivedl tancovat. A ten po mně předtím taky koukal a nejvíc jsem se bála, že se na mě obrátí on. Protože s ním bych nevěděla, jak se domluvit, co čekat.
Bylo to dost zvláštní, jak stáli okolo mě jako hradba (a jiné ženy byly všechny někde dál) a koukali. Tak jsem dělala, že se vesele dívám na holky tančící nahoře na stole, hodně zaujatě jsem na ně koukala. Chvíli jsem to vydržela a pak už se ta hradba rozvolnila.
Vůbec nechápu, co to znamenalo, nedovedu si představit, co si ti muži mysleli, co si mysleli o mně. Neumím se vžít do těch mužských hlav. Zajímalo by mě, jestli mě měli za povolnou (s tím tanečníkem předtím), nebo naopak za nepovolnou, když jsem mu opakovaně vyndavala ruce zpod sukně a pak jsem se rozloučili.
… je mi to míň pochopitelné než většina snů (abych se vrátila k tématu).
Někdy těžko odhadnu, jak působím na ostatní. V běžných situacích snad jo, ale tohle ne.
Hmm a seš si jistá, Liško, co byl sen a co byl doopravdický mejdan?
Lisko, kdyz posloucham to tvoje povidani z mejdanu takme napda ze vstupujes do svetů, ktere nejsou tvoje a proto se vnich necitis dobre. nevytvaris svoje pravidla hry, fakticky nehrajes – spise se rozhlizis jak to tam vypada.
No nic moc, vyhladovani duchove kteri hledaji korist. chteji se zasytit. TAky jsem tohle videla na mejdanech, a rikala jsem si co tam delaj timuzi. Koho hledaji? nekoho takoveho jako ja urcite ne :o) KOho teda hledaji? Podivala jsem se na divky ktere tam tancili kolem zdi, vnadne se pohupovaly a znudene rozhlizely a rikala si. Ktere z techto devcat by se nechalo ukoristit? ono to vypda zvenci jakoby ta devcata tam chodila koristit. ale samy jsou obeti. mozna to tusi… tohle je peklo. takhle nejak si predstavuju peklo :o))
Holky tam většinou chodí tancovat a chlapi tam chodí pro kořist.
Nechat se ukořistit je snadné – já pro to mám pochopení. Akorát bych to nepodnikla s někým, kdo vypadá už na první pohled jako důvěry-ne-hodný. Nechat se ukořistit může zvednout sebevědomí nebo to prostě jen může být zážitek. Proč ne.
Akorát mi to připadá jako nejjednodušší forma komunikace, jako to nejsnazší na světě, nejprimitivnější. To pro někoho v nějaké situaci může být práve výrazem "normálnosti" nebo i osvobozující, to já chápu nebo jsem to zažila, ale nechápu, proč to dělat pořád dokola (jako gramodeska :-)))
– leda že by se mi to chtělo dělat pořád dokola. Nic jedoduššího, co s načatým večerem, ani není.
Myslím, že některé holky chodí tančit, aby pocítily něčí zájem.
… a najdou ho; v té nejjednodušší formě, jak jsem říkala…
… která není sama o sobě nioc blbýho, natož špatného – je to prostě výraz zájmu na určité úrovni. Pokud v denním životě žádný, ničí zájem nepociťují, připadají si bezcenné, anebo jejich okolí je oceňuje pořád jen jednostranně, třeba jak jsou schopné nebo chytré nebo bohaté nebo nevímco, tak úplně chápu tohle řešení jít tančit a nechat se tam okukovat, omakávat a pak případně jt s někým domů.
Safra, to je tezke tema. přetěžké.
nechat se okukovat, omakávat a jít s někým domů jako metoda k pocítění něčího zájmu.
jo, jako pokus pro začátke dobrý. V určitý moment ale by měl přijít vnitřní prožitek, že ten zájem není doopravdy a že tahle metoda nevede k pocítějí něčího zájmu.
je to takový kruh, z kterého se dá velice dobře poučit zkušeností. chvíli zkoušet, zkoušet a pak to jít zkusit jinak.
Jo! Uvědomit si, že jedu na gramodesce a vymanit se ze svojí gramodesky :-)
že se točíš dokola? jo, uvědomit si to. To stačí.
no já osobně už v tom jako kořist s chlapama dokola nejedu :)
… spíš jako prchající liška …
ta korist se tam primotala nahodou. nebo neprimotala. ta korist se musi vyparit, ani prchat a ani neprchat a pak se gramodeska zastavi.
ad 61: Hm, takovýhle zájem označuji jako pouhý zájem o maso. A po několika skleničkách mnohý muž má zájem o kdejaké maso, hlavně když nějaké bude. Jen pro silné povahy anebo pro ty, kdož to mají stejně.
Mýlím se hodně?
Lenko, nevim zda silne. spise komplexy a pochybnosti. dokazu ziskat vhodneho (silneho) partnera? jaka je moje cena?
kdyz se podivas kolem tak hodnoceni hodne zavis na tom vnejsim…
teda obycejny strach (uzkosti). a prace s timto vnitrnim strachem. bud se v nem zaseknu a a pak to je boj o zivot (proste se v tom clovek zasekne a bere to vazne)
anebo se tim prokouse a vyhoupne se. stane se to jen hrou. ani dobre – ani spatne. nedulezite.
jakmile se clovek na necem zasekne, tak vi ze tam uvnitr na nej ceka domaci ukol. ze je treba se neceho pustit.
ad 68, 69: Asi moc dobře nerozumím tomu, co píšeš, Ratko. Nějak se do toho nedokážu vžít. Uvědomila jsem si, že jsem si nikdy otázku "Dokážu získat vhodného partnera?" asi nikdy nepoložila. Docela objev. Prostě jsem jej nikdy získat nechtěla. (Bude-li pro mě někde ten vhodný – třeba na jiné planetě :-) ), získá si mě sám, tak to mám. :-) )
Jen je mi trochu líto, když se vzájemně redukujeme na maso, drsně řečeno. Prostě redukujeme v sobě lidství, to je škoda. Tys mi odpověděla, že to někteří dělají ze strachu. Aha. Ale asi zdaleka ne všichni. Spíš proto, že to tak mají, vnímají se především jako tělo, ne?
urcite. urcite se vnimaji nejdriv jako telo – ono to snad ani jinak nejde. nez se zacnu vnimat jako vedomi tak uplynou mraky zkusenosti (teda v mem pripade) proto bylo pro me tak strasne dulezite vse si prozit skrzeva zkusenost. vedet to. nejen o tom slyset zvenci, ale zevnitr to uslyset.
redukovat lidstvi neznam, ale znam hledani sveho ja a odkladani naucenych (cizich) vzoru a odkryvani tech svych.
Jsem hodne prirodni clovek, asi proto ze mam v genech horalskou krev. ten tanecek je dulzity. muzi i zeny se pomaluji a nazdobi a pak tancuji kolem ohne. pod hvezdama. Tím tancem otviraji neco co si nesu v genech. ale jako divka to jeste nevim, jako stara to vim. neviditelny svet a ten svet je plny svetla.
ten vnitrni svet je rozhodujici. Kdyby dnesni svet se jeste schazel kolem ohnu a tancil, tak vim presne co bych tancila a malovala svym tancem do srdci prihlizejicich.
dotykala bych se jejich srdce opatrne a jemne, nebojte se… nebojte se… neublizim nikomu. jsem otvirac konzerv:o))
:-) otvírač konzerv je krásný termín.
67-68:
taky bych to jako ratka nenazvala "silné povahy", ale zas z druhé strany tahle primitivní – sexuální – tělesná rovina není pro mě nic POUZE, JENOM nízkého, slabého, není to pro mě ubohé, je to prostě jedna rovina žití.
Až když někdo zná JENOM tuhle rovinu a balí milence jen tímto způsobem a točí se tedy na gramodesce :-)
tak je to blbý, protože všechno jednostranný, zamrzlý, přinesené jako strategie chování z dětství nebo z médií :-), je blbý – pokud to je rigidní a žádnou jinou strategii seznamování s opačným pohlavím ten člověk neumí použít. Jestli používá i jiné způsoby chování, pak je to pro mě známka toho, že ví, že existuje celá škála chování – a to mi připadá zdravé. Pak si může vybrat, jestli půjde s někým na jednu noc, anebo ne (předtím si nevybírá, předtím buď dělá jen to, anebo naopak to nikdy nedělá, ale ne že by se pro to rozhodl, ale proto, že dělá něco jiného a jede zase v tom jiném, aniž by o tom přemýšlel).
Ratko, to asi taky máš na mysli, že jo. Někdo tančí svobodně a někdo nesvobodně.
Ale možná si to (a sebe:-) idealizuju.
Zkrátka vyspat se s někým (samozřejmě ne s tím, kdo se mi nelíbí) je nejjednodušší způsob komunikace s druhým a nejjednodušší dosažení akceptace.
mluvim o vnitrni svobode. na kolik vnitrni svobody dokazu dosahnout. jak velky uhel vnitrniho pohledu se mi dokaze otevrit. jakmile kmitam v rovně "chci – nechci" tak jsem nesvobodna. zavilsa na ty veci kterou chci nebo nechci. tu svobodu … tu svobodu srdce, rozumu a vule. tam jdu
Jak to myslíš – nesvobodná v rovině chci-nechci?
Přece si vybírám, co dělám, abych nedělala, co nechci. Takže chtění tam nějakou roli hraje, ne? Buď se rozhodnu, že chci, a jdu do toho (ať je to cokoli), udělám to a je to od té chvíle součást mého životního stylu,
anebo si řeknu, že nechci, tím to pro mě končí, jdu od toho a už na to nemyslím, je to pryč, jedu dál jinak, jinam…
ad 73,74: Hi hi, zase si říkám jak je zajímavé taky komunikovat přes blogy. K takovým názorům bych se normálně jinak asi nedostala. Jsou pro mě jak z jiné planety nebo z filmu. Vůbec bych nevěděla, jak to mají ostatní v hlavě poskládané – úplně jinak než já (a asi než většina mých přátel)
Teď jdu pracovat, takže nemohu se zúčastnit debaty, ale dík. Fakt pro mě zajímavé, protože tolik jiné. :-)
vetsinou je hlava tj. vnejsi vedomi uplne zavisle na rozhodování hlavy tj. oddělené od zbytku. Od celku. A pak si vybira tvoje ego, pouhy druhotny nevedomy produkt mozku – hmota. to naucené, vzory z detstvi, zranění a zamrzlé emoce, posuzuje, kontroluje, hodnoti se, vymezuje se, kritzuje se
Aby ten vyber byl od srdce tj. aby vybíralo skutečné vědomí anikoliv jeho oddelena odnož,je třeba se uvedomit. vnitrek a nejsek propojit. pak at se stane cokoliv tak to bude OK. Protože clovek jednal v souladu se sebou samotným a okolím, vnímá i sám sebe jako součást existence. není oddělený od zbytku. nemusí řešit jesli mel jit tam nebo onam. Vše je jednoduche. TA cesta se otvírá sama v souladu s jeho osobností. to neprijemne i to prijemne prichazi a odchazi. a vse se plne uvedomuje aniz by hodnotilo. intenzivně prožívá. pak je kazdá minuta zážitkem. Živá. Dává smysl.
TEda tak nejak to citím :o)
77. ta hlava je důležitá a nedůležitá. Důležitá v tom, že dokáže myslet logicky. Takže když se zameřím tam nebo onam, dokážu pomocí hlavy, svých znalostí a logiky toho dosahnout. hlava se dokáže hodně naučit, cerpá ze skušeností a děla vše dle pokynů.
TAkže vše co udelám a kam se dostanu je kombinace mého rozumu (konání směrem k cíli), mého srdce (kam vlastně chci) a vůle (kolik do toho vložím energie).
Když si hlava vybírá cíl, tak je to většinou jen povrchní cíl. protože hlava je moc oddělená :o)) A pouze vnitřní cítění bez použití hlavy je bezmocné. A vůle to celé uvádí do pohybu. Když není vůle, tak vše stojí.
no, asi to zni nesrozumitelne. Zkusim to jeste jednou vetou. kdyz vybiram chci – nechci tak fakticky nevybiram. jen jedu v zajete koleji po zajete ceste (proto ty sny jak jedu v dopravnim prostredku) Na ty ceste muzu zastavit nebo zrychlit nebo se otocit zpet ale furt jedu v koleji.
Svoboda je tvorivost. VYskocit z koleje do neznameho světa a prožít nepoznané.
Howgh :)
Ke snu mě napadla teď ještě jedna věc – ke gramodeskám. Asi to nebude moc pochopitelné pro člověka, který není já. Ačkoli to vypadá legračně, je to spíš velmi osobní:
Gramodeska, kterou jsem jako dítě ráda poslouchala, byly árie z opery Rusalka. Ten příběh mě dojímal, protože je to velký příběh. Ještě trochu dotaženější než Andersenova pohádka Malá mořská víla. Byly mi tak čtyři roky, pět let. Ležela jsem nábožně na zemi před gramofonem, poslouchala, někdy slzela a jednou u toho usnula.
(A tenhle rok se mi oživil můj aspekt Rusalky, který podle mě mám – vidím ho jako jeden svůj možný scénář, jako určitou svoji tendenci k sebeobětování. Kterou ale nechci naplnit a musím ji hlídat. A konám činy i na jiné rovině, ne jen že to mám v mysli, ale zhmotňuju to nebo prožívám:
koupila jsem si tento podzim partituru Rusalky a taky jsem byla na opeře Rusalka; zrovna se jakoby náhodou naskytla možnost obojího :-)
A druhá věc, co jsem jako malé dítě ráda poslouchala, pořád dokola, byl Hurvínek. Mám mnoho LP s Hurvínkem. A to je taky můj takový aspekt moje přidrzlost (tehdy k dospělým, později k autoritám) spojená s humorem. Byla jsem trochu hurvínkovitá. A byla bych taková, i kdybych Hurvínka nikdy neposlouchala.
A tento aspekt radši oživuju jen opatrně, ale přesto občas vyšlehne, když jsem v ráži a mezi lidmi; vztah k autoritám je snad přece téma pro každého člověka… a já na ně jdu s humorem, který odlehčí možnou přidrzlost. Chovám se k nim ale zároveň jako k rovným sobě, jako k živým lidem, žádné zbožňované idoly nemám ani nekriticky nepodléhám názoru své (mnou uznávané) autority.
A ty gramodesky Rusalka a Hurvínek mi připomínají moje rodiče. V nich jsou ty aspekty taky, Rusalka v mámě, Hurvínek v tátovi. Trochu jinak než ve mně. Snad. A je v nich můj pohled na rodiče a moje chování k nim – můžu v tom být jak Rusalka, tak Hurvínek. To jsou moje vyjeté drážky mnohokrát oposlouchané gramodesky, která se nikdy neomrzí.
Může se točit věčně. Když to dovolím.
… chtěla jsem si to sem doplnit pro pořádek.
Analyzovat tohle dál nemusím, je to celkem jasné.
Ty autority si ještě ujasním víc doširoka jindy, asi brzo.
Celý svůj dlouhý komentář jsem vymazal a smutně dodám:
Veni vidi vici(či jak to je)
P.S.
To kafe je přeslazené-a hodně
Nerosumela Saulofi.
mel jsem krasnej rozhovor s kamaradkou na tema natlak, manipulace, vymyvani mozku.
je trosku pysna, nicmene taky hodne zvedava a odvazna,
takze nakonec uznala, ze pokud neni spokojena se svym soucasnym stavem, bude treba neco udelat se svym myslenim,
diky kterymu se v tom bode ocitla,
a zeptal jsem se jestli si mysli ze tim samym myslenim vymysli jak z toho ven,
no a dospeli jsme k zaveru,
(tedy pardon, natlacil jsem ji do zaveru :-)
ze vlastne manipulace je uplne vsechno co jeden sam nevymyslel.
ore,
a proč s tím chce "něco udělat myšlením"? Proč neudělá něco tím, že něco udělá?
Cokoli, ať se to týká jejího tématu nebo to s ním třeba nesouvisí. Ono když si člověk řekne "chci se změnit," tak je to celkem naprd a nefunguje to. Takovým způsobem se změny nedějí. Ty se dějí, když člověk něco aktivně udělá, třeba nepřímo, třeba na jiném poli, než je ta věc, kterou by rád změnil. A pak teprve se nco děje, vzniknou situace, v nichž může být nějaké dění. Ne jen přemýšlení.
To je teda můj prozatímní osobní dojem – předpokládám, že někdy příště ho budu umět vyjádřit slovy lépe.
… neumím si popravdě řečeno představit, že takovej rozhovor byl krásnej, jak říkáš.
Možná leda jako rozhovor. Nebo i jako setkání lidí? Podle tvého popisu mi to připadá jako teoretizování.
setkani lidi to byt nemohlo. dyt sem tam byl ja.
a nevim proc by to pro nekoho nemohlo bejt krasny.
kazdy zbozi ma svyho kupce.
teoreticka debata k jadru veci ma svyho kupce,
i skakani na gramodesce okolo ma svyho kupce.
Jo, to byla spíš otázka – abych mohla pochopit, že to bylo krásné. Protože od tebe se člověk doví někdy jen útržky a z toho se obrázek nedá dobře udělat.
… lépe řečeno: já toho nejsem schopná :)
teoreticka debata vytvari atmosferu.
tahle atmosfera muze byt tvurci a tim dojit k vnitrnímu oplodneni (vnuknutí) :o))
jinak zvenci samozrejme jde neco donekoho tlacit, ale to natlacene zase vyleze ven (vsecky vyznamy platné)
vnitrni oplodneni. krasne !!! :-)
—
jak ja to vlastne s tim mym krasne myslel. no trosku ironicky, to za prve. vyznamove by tomu odpovidalo zajimavou.
a za druhe, ze jemnou, ze to nebylo "zvalcovani".
"Nerosumela Saulofi."
Ale já tomu rozumím.
Ty komenty jsou odporně přeslazené city.
Vlastně ne,je to ještě horší,jsou přeslazené potřebou citu a neschopností ten cit vyabstrahovat ze své vitality.
Kdosi moudře prohlásil,že city jsou jen převlečený pud.A je třeba ho přetransformovat(pro mne za mne třeba převléct) do soucitu.
A neplést si soucit s lítostí,jak se to mnoha pseudoduchovním avatarkyním stává-a že bych nemusel chodit moc daleko.
Ale Saulofi je skvělý!
Mám v šuplíku pár povídek a pořád těm smutným hrdinům nemůžu přiřadit nějaká jména.Saul je mezi nimi opravdový král,ale každej zas nemůže být Saul,že jo:-).
Už mám seznam několika vymyšlených jmen a Saulofiho tam najisto přidám.
Takže milá Liško,zdá se,že budeš mít malý,docela malinký,ale přece jen jistý podíl na nehynoucí slávě mého literárního odkazu trpícímu lidstvu.:-0
ale Ratčina transformace z Orova prostého "krásný" na vnitřní oplodněnost a ještě v závorce vnuknutí(stačí u zaměnit za i:-)))
No prostě prdel,no:-))))))
96. Saule, doufam ze jsi pochopil co znamenalo vsecky vyznamy platne :o))) ta prdel tam byla taky.
saulofi 95,
no dobrá – pokud to jsou tvoje dojmy a názory, nikoli neoddiskutovatelná dogmata; tak ti něco připadá přeslazený. No a co. Mně ne. Já přeslazená nebývám, to bys mě musel znát. A kohokoli.
Prohlášení o citu, pudech a transformaci do soucitu zní sice teoreticky a proto nepůsobí nijak, ale asi chápu, jaká zkušenost je tím myšlená, jojo.
Tyhlety meta-diskuse nemám v lásce.
Saul zda se rad hodnoti a rozlisuje co jemakove co takove :o)
Tak jo. Dala bych si něco makového.