Nevinné kotátko a jednooký pirát

LETOŠNÍ VÁNOCE…

koc pirát

Třiadvacátého v pátek vpodvečer jsem přišla k našim s batohem dárků. Ani jsem se nesvlékala; ještě jsem chtěla vyběhnout do sousedství něco doručit kolegyni. Kocour mě přišel uvítat jako obvykle, usedl vedle batohu; kouknu na kocoura a zděsím se – jeho oko vypadá jinak! Lekla jsem se a hned si vzpomněla na dewberry a její kočičku, která umřela; měla něco s okem. Polehčující okolnost je, že na tohle oko můj kocourek už od narození nevidí. Zdravé oko má světle zelené a velké, tohle nemocné očíčko je malé, hnědé. A podle doktora slepé. Jenže dnes je doběla a panenka otočená vzhůru, blé. Každá změna je pro mne varující. Navíc jsem si všimla, že kocour kulhá na zadní nohu, odskakuje mu pata. To jsem taky ještě neviděla. Nebude náhoda, když má něco s okem i nohou zároveň… Že by něco s mozkem?

Achjo, vyrážím se svým posláním ke kolegyni, lépe řečeno k jejímu muži, který je doma. Jsem docela ráda, že můžu s někým promluvit pár vět. Asi vypadám vyplašeně, tak vysvětluji situaci. Dal mi tip, že jeden veterinář je poměrně blízko odtud. Cestou zpátky si uvědomuju, jak opravdu nemám žádnou oporu a zvlášť na Vánoce je to znát. Zkrátka budu jednat a hotovo, to pomůže. U rodičů jsem hned vyhledala na internetu doporučeného veterináře – má otevřeno až do půl desáté večer. To je dobré vědět. Mezitím mi máma vypráví, jaká zvláštní příhoda se odehrála včera:

Ráno otevřela okno do ulice a stála u něj. Byt je ve druhém patře a okna spojuje uzounký parapet. Po tom parapetu tak akorát projde koťátko. Proto většinou dolní část okna neotvíráme – mívali jsme osmnáct let malinkou kočku… V protějším domě to mají stejně. Jednoho dne jsme viděli, jak se tam špacíruje kotě po parapetu – přešlo kolem několika oken. Procházka měla tehdy dobrý konec. Přesto jsme na okna opatrní; on ten náš kocour je trochu potrhlý a navíc na jedno oko nevidí. Když byl malý, každou chvíli v trysku narazil hlavou do nohy od stolu. A napřed neskákal. Naučil se to postupně. Někdy vyskočil na ledničku až napotřetí – poté co do té bílé bedny dvakrát naboural hlavou. Jako dorostenec už se naučil žít s jedním okem, odhadovat vzdálenosti, a chová se jako normálně vidící kočka. V neznámém terénu ovšem těžko říct, jak by obstál. Proto je u otevřeného okna opatrnost na místě. No a jak dvaadvacátého prosince máma stojí u okna, najednou kouká, že se tam něco hýbe – a do pokoje nám vpochodovalo kotě! Stříbrná kočička. Chovala se prý naprosto suverénně, všechno oběhala, čile skotačila, skočila tátovi do postele. Kocour jak kotě uviděl, otočil se a utekl někam zalézt. Máma zavřela několik místností, aby kotě nelítalo všude. Zavolala se smíchem do práce, že nepřijde, že jí do bytu vtrhnul kočičí vetřelec. Zrovna toho dne odpoledne se měla v práci konat oslava na její počest, na odchodnou do důchodu. A ona nepřijde. Oslava přeložena na další den. Kotě použilo kocourovu misku s jídlem i jeho záchod a usnulo. Kocour nevystrčil nos, byl neznámo kde. Odpoledne vyšla máma na půl hodiny na nákup a vyvěsit na domovní dveře ceduli, že kotě se nachází tam a tam. Když se vrátila, kocour a kotě seděli v kuchyni metr od sebe a koukali si do očí.

Aha! Oko a noha jistě souvisí s kotětem! Seklo kocoura do oka – to muselo být snadné, když on na tu stranu nevidí a kotě bylo rychlé. Změnu oka máma prý zpozorovala včera večer. Ale evidentně tomu nepřikládala žádný zvláštní význam. Že kocour divně chodí, si nevšimla. Samozřejmě byla zaujata spíš legračním příchodem kotěte. Bylo sousedů. Včera večer přišli z práce, dostali svoje kotě a mámě věnovali z vděčnosti kytku – vánoční hvězdu – za to, že mají zachráněné Vánoce. Taková náhoda – kdyby zrovna úplně vyjímečně máma neotevřela okno, kdoví jak by to s kotětem dopadlo. Snad ty hazardéry napadne, že mají dávat pozor a zavírat si okna. Ale to mě teď vůbec nezajímá. Nevinné rozkošné koťátko mi byl čert dlužen. Rozjíždím telefonickou akci: volám doporučenému veterináři. Potvrzuje, že mohu přijít, a dává mi telefonní číslo na očního veterinárního specialistu. Volám tam. Specialista bude volný až ve čtvrtek 28.12. dopoledne. Vytahuji přesně po dvou letech kočičí přepravku, kterou kocour nenávidí, cpu ho do ní a jdem k doktoru. Máma se ode mne nakazila a začala z toho být dost přešlá. Mě naopak akce zklidnila a zkoncentrovala – telefonní promluva mi ulevila. A taky vědomí, že jde o zranění, ne o nemoc.

Kocour dostal kapky do očí – antibiotika. Podávat šestkrát denně. To je po čtyřech hodinách … a dostal ještě druhé oční kapky proti zánětu a bolesti. Podávat třikrát denně. Oko má bílé, protože při zranění se obvykle kočkám přes něj přetáhne třetí víčko. Kulhá, protože má artrózu v patě, koleni i kyčli, v obou zadních nohou. Včera při kočičím souboji nebo úprku asi špatně doskočil a bolí ho to. Dostal injekci proti bolesti a zánětu, aby se noha zklidnila. Injekce účinkuje dva dny a pak máme přijít. Případně se potom noha zrentgenuje. Chudák kocour. Kvůli jednomu pitomému kotěti taková patálie. Kdyby byl mladý a viděl na obě oči, možná by dnes šlo k doktoru místo něj to kotě. Achjo.

Vzpomněla jsem si na velmi čilého kocourka, o kterém čítávám u Lucienne. Je to krasavec. A taky macek – má již v mladém věku pět kilo, stejně jako můj desetiletý kocour.

* * *

Kapání do očíčka přineslo viditelné zlepšení. Ale špatně se to poznává – jakmile se přiblížím ke kocourovi, zavře oko nebo se rovnou odplíží pod postel. Kulhat napřed přestal, ale potom párkrát seskočil ze židle a noha se mu úplně podlomila, až si kecnul na zadek. Pak se odbelhal. A tak to šlo celý Štědrý den. Vlastně kulhalo. V noci jsem dostala spásný nápad – vyndala jsem dózu se zbytkem letitého kozlíku, kočičí drogy, a trochu kocourkovi nasypala. Potěšilo ho to v jeho trápení a dokonce si lehl ke mně do postele a nevyhýbal se mi.

V neděli jdeme podle plánu k veterináři. Prohlédl kocourovi pořádně oko – už tomu nebránilo to přetažené třetí víčko. Ještě je tam prý otok, mám kapat dál antibiotika podle předepsané dávky. Dvě kapky po čtyřech hodinách. Nojo, někdy jsem dala kocourovi jen jednu kapku, protože jemu se kapání vůbec nelíbilo. Budu tedy důslednější. Na nohy dostal prášek proti bolesti; mám mu dát jen půlku, protože kdyby byl bolesti zbaven úplně, nohu by nešetřil. Tojo. Máme přijít zase pozítří nebo popozítří. Pak se uvidí, co s nohou. A kdyby něco, tak dřív.

Večer evidentně noha bolí. A objevila se mu na koleni boulička. Předvčírem u doktora tam žádná nebyla. Že by to měl vykloubené … Chudák. Zítra uvidíme. Kdyžtak půjdem zas k doktoru. Krom toho jsem chtěla jít zítra do práce nakrmit kočku a přesunout se od našich domů. To se tedy nepřesunu a večer půjdu na Mozarta v kdovíjakém oblečení a další den nepojedu ke kamarádům. Do Silvestra snad bude kocour v pořádku. Doufám. Lehká nervozita mě celou dobu neopouští. Je to znát i na mém chování k rodičům. Vánoční pohoda mi nevládne. Chystá se další noc. Kocoura-trpitele musím zavřít u sebe v pokoji. Snad v půl třetí ještě budu vzhůru a v půl sedmé budu reagovat na budík.

Říkám si, co to musí být, mít nemocné dítě. Člověk jde asi rychle do akce, jedná; ale vyklepaná bych u toho byla děsně.

koc za zadkem

Tady je pár mých fotek pro milovníky koček – ale jen na některých je můj kocour. Je tam víc mourků.

45 komentářů u „Nevinné kotátko a jednooký pirát

  1. Držím palce, znám to, já nesmím ani když kulhá venku ovce. Ňuňánkovi se jednou přetáhla ta víčka, když snedl venku zkaženou rybu, trvalo to dlouho, než se to spravilo.
    Tak ať to dobře dopadne a jste zdraví a spokojení!:-)

  2. Díky moc!
    Na tebe jsem si taky párkrát vzpomněla – že mít tolik tvorů jako ty určitě znamená občas některého ošetřovat. Pohled na zdravé tvory je radostný, ale koukat na cudáka trpícího… :(

  3. Pokud zvíře vezmeš a jedeš s ním k doktorovi, víc vpodstatě udělat nemůžeš a může to být jen lepší než horší, a v čem jdeš do divadla je vpodstatě nepodstatné:o)

  4. Jo kdyby se některému pečlivému čtenáři zdálo, že se málokdy v článku vyskytuje slovo táta, tak je to proto, že se kocourovy potíže a návštěvy veterináře podařilo před tátou utajit. Takže ten jediný je zcela v klidu.

    Naopak máma vzpomíná, že minulý měsíc umřela paní, která s námi trávila troje poslední Vánoce … tady je na fotce, myslíme na ni:
    http://www.flickr.com…photostream

    a nějak se mámě nedaří se ubránit předjímavým myšlenkám na to, že i někteří jiní lidí někdy umřou… achjo, její druhá, opačná stránka je hlasitá velká drsnačka…

    Herdek, já naopak radši nemyslím na to, jak by to mohlo být v budoucnu – jestli by šlo nezcvoknout a nedostat tiky, kdybych se s našimi náhodou musela zase sestěhovat :(

  5. Mod ad3,
    to jo! Asi bude dobrý, když do toho divadla na chvíli vypadnu. A nakrmit pracovní kočku a uklidit jí záchod bude také vlastně občerstvující událost :-))

  6. Doprdele, ta máma je někdy nesoudná a dělá tak prudký a hlučný pohyby,že se každej leká.
    Nechala jsemji, ať kápne kocourovi do oka, držela ho, a ona mu dala přes čumák, ani si toho nevšimla a popírá to, no to snad neni možný.
    Některý věci opakuje dokola… jestli to má z chlastu, anebo ze stresu nebo co – už to trvá dýl. Děs. Furt ji usměrňuju a připadám si u toho já jak matka. Ještě že jdem spát, už chci chvíli ticha!!

  7. Jsem si vlastně vzpomněla, my máme už půl roku nemocného koně Pepína, má na zádech boule, patrně ho to bolí, už si to nechce dát ani vyfotit:o))
    Místní veterinář v létě pravil cosi a že jesti ne, tak se to bude muset vyříznout ( boulí je asi 5). Cosi to evidentně nebylo, ale zdálo semi, že řezat do něčeho,co se neví co je, není moc dobrý nápad a tak jsem sehnala jinou veterinářku, jezdí sem až z Děčína, k čemuž jsme ji přemluvili těma fotkama, a taky si moc neví rady, rozesílá fotky a mejly po různých Evropských profesorech. Předminule paní doktorka pravila, že to může být nějaký nádor, z kterého by se mohl vyvinout nádor, který měl svého času koník myslím Rulisy?, prostě praskne kůže a už se to nezhojí:-(.
    Minule mu dělala biopsii, posílalo se to na fakultu do Brna, snad to není ta hrůza co se myslelo, ale úplně jistí si nejsou co to vlastně je. Teď má na 3 týdny antibiotika a pak mu udělají odběry na nějaké jiné vyšetření.
    Nevadí mi, že už by se na něm nedalo jezdit, vadí mi, že má trápení, protože je to strašně hodný koník, tak se snažím myslet pozitivně, aby to bylo lepší:o)
    Jinak ty listopady a prosince jsou hnusný měsíce na umírání.

  8. Bane, u nás to bylo akutní, nějaká klostridie z infekce po běžném injekčním ošetření.
    Ale podobné boule chronické už jsem u koní viděla, i na maštali jsme to měli, prostě se to nechalo bejt, až to zmizelo samo. Nebo zatvrdlo a přestalo bolet (v jednom případě).
    Fakt je, že, se nesedlali, dokud to měli. Ale ani se to nijak extra neřešilo, hlavně z finančních důvodů.
    Ale netvrdím, že to bylo totéž co u Pepina.

  9. A kocour…
    Oko bych nějak tragicky neviděla, ale ty nožičky, to bude už asi spíš na trvalou medikaci.

  10. rulisono nevím, jak mi to ta doktorka popisovala, vzpomněla jsem si na tvého koníka.
    No nikdo neví pořád, co je to u Pepína.
    Pěkné Vánoce ruliso:o)

  11. Ahoj koňáci – nebo spíš koňadry -nevím, jaký se používá ženský rod :-)

    Boule na zádech, aha a není to asi tukové… to jsou věci, snad to zmizí. To je dobře, že ta doktorka se nespokojí s nejistotou a pídí se! Ty zdravotní věci, u kterých se neví, co to je, ty mě znervózňujou.

    7 Mod,
    jo umřít v listopadu nebo prosinci bych nechtěla.
    Radši za slunečného počasí, ale zas aby nebylo velký vedro. Spíš jemný chladivý vánek. Trochu mírnější než anglický větřík, ten už by byl moc. A hlavně žádnej průvan!

    ru,
    to je bezva, že jste měli pěkné Vánoce! Přeju hodně sena v jesličkách! :-))

  12. S kocourem jsme v noci pokračovali dobře. Dopoledne po dalším nakapání oka vypadal, že zůstane spát na křesle, ale ne – musel překotně odskočit a pláchnout, takže se mu noha, držená v noci pěkně v klidu, zase podlomila a odtáhnul si ji pod postel.
    Jinak je hodnej a nezlobí se na mě za ty léčebné výkony.

    Teď mám vedle myši pro změnu jiného mourka – pracovní kočku. Nakrmila jsem ji. Ta je zdravá.
    Až na svou alergii; pícháme jí injekce – kortikoidy :( jednou za 6 týdnů. Hlavně že zůstala tady, ve svém domově i přes alergii (včetně několika drahých veterinárních akcí) a přes spuštění alarmového systému. To bylo tehdy hrozný, když mi ředitelka dala za úkol najít nový domov pro kočku – zrovna mně, její největší příznivkyni, a ve chvíli, kdy už jsem myslela, že nebezpečí je zažehnáno.

    Naštěstí kluci – tehdy byli tři šéfové tří oddělení – řekli jednoho slunečného oběda na terase, že kočku chceme. A pak odešla ne kočka, ale ta ředitelka:-). Ale jinak byla dobrá, to zas jo; byla tehdy v hrozný pozici.

  13. Liško, jak jsi začala psát o očičku, tak jsem si taky hned vzpomněla na svou kočičku. Ať je kocour v pořádku, a Ty taky, prožívat si tohle o Vánocích opravdu nic moc.

  14. dewberry,
    díky, jsou to dost nedospané Vánoce :)
    Už jsem teď umístila kocoura k sobě do pokoje, aby tam trávil noc a nechal se obtěžovat očními kapkami. A utěšit pár dobrotami. Zanedlouho se k němu připojím.
    K doktoru půjdem už zítra, s nadějí, že už těch kapek bude dost. Pozítří chci jít ven na víc než na 4 hodiny. A zajímalo by mě, co bude dál s tou nohou.

  15. no fúha! 8 – / tož kde začať? asi na konci, dík za krásne mačkofotky, sú zaujímavé. prajem ti všetko dobré do nového roku, pevné nervy a uzdravenie kocúrikovi. napíš, ako to pokračuje. očičko bude ok, co s labkou, hm, poriadne vyšetriť, či tam nie je zápal. tvoja maminka má asi už aj nejaký svoj vek, alebo?

  16. Hahoj,
    mamince je sedmašedesát,to by nebylo tolik; posledních osm let má doma ležícího mého tátu (tomu je 82), tak to je stresovějších osm let.
    Ale nechci ji nechat lézt po zemi a vyšťouchávat zpod postele kocoura – jednak je to pro ni větší námaha, pro mě ne, a jednak se trochu obávám, že by se na to vykašlala, kdyby nebyl hned k nalezení,a kapky by vynechala.
    No a původně je to můj kocour. I když teď naopak už dva roky bydlí u našich, k jejich i jeho spokojenosti.

    Tak za hodinku plánuju odchod k veterináři. A večer jdu na Mozarta. Za tím účelem jsem si dnes dokoupila punčochy a kabátek – protože k sobě domů pro šaty jsme se od 22.12. nedostala. Tak aspoň malá radost za odměnu :)
    Držím si palce, aby kapek už bylo dost a oko bylo OK. OKoko.

    Péči přesunu na kocouří klouby; snad u toho nebudu muset být denně :(

  17. Hm, je to nějaký všelijaký.

    Na veterinární klinice byl jiný doktor. Kapat oko máme pořád dál, ještě není vyléčené.

    Jenže ty nohy… on kocour začal předvčírem večer, až po minulé návštěvě veterináře, mlít oběma, nejen tou levou zadní. Jakoby se mu podlamujou nebo podkluzujou, křížej zadní nohy při chůzi. Chtěl se podrbat zadní nohou na bradě a nešlo to, netrefil tam,nedosáhnul, musela jsem to udělat za něj :-) předvčírem večer.

    No a dnešní doktor, když to viděl, říkal, že je to asi spíš nervový, že kocour neovládá pořádně ty nohy. Koukal taky na jeho zdravé oko, že se klepe – to má kocour odjakživa; velkým okem skenuje terén a šilhá, malým nevidí. Že by ty pajdavé nohy mohla být třeba encefalitida – tak změřil kocourovi teplotu a byla normální.
    Dal mu zatím nějakou kortikoidovou injekci – prý kdyby to bylo něco s míchou – a poslal nás domů. Souvislosti kortikoidů a míchy nerozumim (znám je jen jako prostředek na alergie nebo atopický ekzém). Ani papír mi nedal, účet nevytiskl, nic jsme neplatili, prý příště. Hm, to samotné mě teda neuklidnilo, naopak.

    Příště je zase pozítří nebo den poté. Ale to ne, hned pozítří navečer (dřív nemůžu) tam jdem.

    Aha, google tady plive něco o tom, že na otok mozku jsou základní léčbou kortikoidy a na poranění míchy tAKY…

    Tak já nevim, jestli to nevinné koťátko našeho piráta poranilo, anebo jestli je to psychosomatický nervový z leknutí, anebo co. Infekce asi ne…

  18. Mohlo to být cokoli, co uvnitř spalo a stresem se to jen probudilo. Bylo by se to probudilo zenedlouho nejspíš tak jak tak, stářím.

  19. Jo, to je možný.

    Tak ho budu dál opečovávat.
    Achjo,furt tak blbě snáším vědomí smrtelnosti :(

  20. 23: achjo, a kto ho znáša dobre? hm….kocúrikovi, aj tebe držím moc a moc labky, nech sa to skoro a dobre vylieči. btw, nedávno s niečím podobným bojovala kolegynka, jej kocúrik mal tiež takéto podobné neurologické príznaky, a ani náš vet nevedel, čo s tým (a je to vynikajúci vet)Jej kocúr sa z toho dostal, len to chvíľku trvalo.

  21. Díky, SV, tak to je dobře. Snad se z toho dostane i tenhle náš.

    Potom včera večer po té kortikoidové injekci najednou začal chodit líp, skoro normálně!

    Pak spal v noci na jednom místě a až teď v půl druhé odpoledne jsem ho přiměla, aby se zvednul, takže je schlíplej a polehává. A zadní nohy se mu zase v chůzi motají, ne tak hrozně,ale je to znát. Moc chodit nechce. Spíš zalejzá.

    Možná je to neuro s nohama celé psycho, z toho, že kocour čeká, kdy se zas objeví nečekaně vetřelec, je z toho vykolejenej. A uvědomuje si, že blbě chodí,a proto spíš zalejzá – nemocné kočky zalejzají, aby moly v klidu vyzdravět (pokud se to povede) a nepřišel na ně nějaký útočník.

    Naše kočka v práci má tu alergii evidentně psycho – a propukla až tak jejích 8 letech. Ona totiž i když má čerstvou injekci a kožich v pořádku, ale stane se nějaký nečekaný šok (potká psa u dveří apod.), tak pak její kožich vypadá, jako kdyby tu injekci nedostala dva měsíce – vykouše si kousek chlupů na zádech, má to mokvavé…

    Tak snad to odezní.

  22. zdá se,že Shimi evidentně potřebuje psychoterapeuta a léčitele.
    Vidím to na silně porušenou kočičí auru.
    Doporučuji aplikovat Reiky,popřípadě Reconnection.
    Ale nejdřív několik sezení s důkladnou psychoanalýzou a rozborem jeho vnitřních nevyřešených zážitků,citových traumat a komplexů z dětství.
    Za mírný,téměř symbolický obnos bych se toho ujal,kočičí aury jsou moje specializace potvrzená několika certifikáty a výbornými referenemi.
    Ale nechci se vnucovat.

    Každopádně kocourovi přeji do nového roku brzké uzdravení a Lišce bohatý revír bez pastí,plný mladých a šťavnatých zajíčků:-0)

  23. Díky Roji a Saule taky za přání do nového roku! Bez pastí a se štavnatými zajíčky, to bych přesně potřebovala. Zdravíčko i vám!!

    Akorát zas pomalu nevim, kdy si Saule děláš srandu a kdy ne
    – asi budu (případně v budoucnu) preferovat homeopatii; narazila jsem totiž na netu na zvířecího psychologa a homeopata, kdežto na reiki ne:).
    Napřed vyčerpám možnosti zdejší kliniky; dneska tam zase zajdem, až přijdu z hospody. Ještě že mi všechno tak hezky vychází akorát na 4 hodiny mezi kapáním kocoura: jet nakrmit kočku do práce, jít do divadla, jít dnes dopol do práce a teď odpol do hospody. Jen tak dál!

  24. "Akorát zas pomalu nevim, kdy si Saule děláš srandu "

    tak to bych si vyprosil!
    Mé kočkocertifikáty plně dokazují moji plnou kvalifikaci v této náročné službě potřebným,zvířecím bratrům a sestrám.
    Dále mohu doložit stovky naškrábaných děkovných kočkodopisů.
    A na rozdíl od mnohých "zvířecích a zvířeckých psychologů" jsem já psychologem zvířat!!!

    Mimochodem,četla jsi Kafku na pobřeží,jak si pan Nakata povídal s kočičkama?A jak kvůli nim zabil a potom zvedl ten kámen a otevřel vchod do jiných světů?
    Skvělá knížka,ale to už si zas dělám srandu:-))

  25. ahoj Liška, s preklepmi si nerob starosti, vôbec ich nevidím. ako oko?

  26. Jak to pokračuje?
    včera večer jsme byli počtvrté u veterináře. Oko je lepší, vypadalo skoro normálně, ale prý mám ještě kapat; že to není na škodu.
    Máme přijít v pondělí 2.1. a co se týče nohou, kocour chodí po té injekci z 27.12. slušněji, ale ne úplně jako dřív. Má prý ochrnuté prsty zadních nohou. Injekce vydrží 4-5 dní, to znamená tak do neděle – a pak v pondělí přijdem.
    Má mít klidový režim (to on si poměrně udělal), neskákat. Stalo se mu to asi tak, že spadnul z výšky na záda (?), oteklo mu to a otok tlačil na míchu.

    Z toho pro kocoura vyplývá pokračování v nepříjemném kapání oka (ale i v opečovávání, na druhou stranu) a pro mne vyplývá, že jsem dnes neodjela ke kamarádům na tři dny, ale jen přes den. Máma byla doma, tak kapala kocoura.

    Svezla jsem se s kamarádkou autem, takže jsem v povánočních dnech viděla všechny tři své hlavní kamarádky a to mi stačí ke spokojenosti. Na Silvestra budu s kocourem. A s rodiči, no.
    Budu radši pozorovat, jestli se kocourovo ochrnutí nezhorší. Náladu už má lepší, ale nechodí, ani nepřijde mezi nás se podívat, co jíme; polehává v mojí posteli a dokonce pod peřinou, což normálně nedělá. Tak snad se ty prsty vzpamatují, anebo se on s tím smíří.

    Máš nějaké psychorady, Saule?

  27. Otok spadne, nohy už se pak horšit nebudou. I když bude chodit divně, je to lepší než nějaká pokročilá artroza, protože ho to nebolí. :-)

  28. Mimochodem jsem o té nožce přemýšlela a napadl mě Alavis na klouby a šlachy, tak jsem šla hledat, jestli se to dělá i pro kočky a koukám, že dělá, mrkni na tohttp:/…ti-kloubu-u-psu-a-kocek/ a třeba to najdeš někde i za lepší peníze ( já to kupuju pro koně i psy a cena se může lišit až o stovku). Prostuduj to, MSM je proti bolestem a ten Alavis 5 …p://www.vseprozvire.cz…-90-tbl by se asi ťeď hodil.
    Mimochodem veterináři to moc neprosazujou, asi z toho mají malé marže:o)

    Aha, teď čtu ochrnuté prsty:-(
    Mně se tuhle vydrápala z náruče Paštika, když jsem ji chtěla na noc internovat v kočičí sekci a spadla normálně na hlavu, sem nevěřila vlastním očím, přece se mají přetočit, aby dopadli na tlapky:o))
    A všechno dobré do nového roku tobě, kocourkovi i rodičům!:o)

  29. ru,
    no zřejmě ho nic nebolí. Je asi smutnej z toho, že divně chodí, tak radši leží. Úplně apatický není, ale nemá zájem přijít se podívat, co se děje kolem.

    Mod,
    třeba ten Alavis bude i tak dobrej. Díky!
    Zeptám se znova, jak ty klouby vypadají.

    Silvestr přeju pěkný a celý nový rok šťastný, spokojený a když s překvapením, tak s dobrým!


    Snad nebude máma moc mluvit a ne moc nahlas. A nešustit nohama v silonových ponožkách:-). A snad se mě táta zas nebude jako předvčírem ptát, jestli už mám sbaleno, že spolu jedem do Paříže. A kocour snad se povyrazí. Jinak dobrý. :-))
    Vlastně drobnosti. Jde o ho—.

    Když už jsem u toho fekálního tématu – které zvláště bloggerka Aktérka mívala v oblibě – s vyměšováním nemívám nikdy potíže, ale dneska mi to při něm na WC tak tlačilo na vnitřní pohlavní orgány, že mě to bolelo až v hlavě a myslela jsem asi minutu,že omdlím.
    Vyplynuly mi z toho dvě věci:
    1) ten porod, to teda musí bejt něco, když to trvá dýl než minutu
    2) bramborovo-mrkvové pyré podle receptu Veroniky Žilkové, které jsem jedla včera u kamarádky jako přílohu (a samozřejmě více porcí než jednu), už nikdy. Když se brambory normálně nerozmíchají jako na kaši,b ale udělá se to mixérem, je z toho mazlavo-škrobivý lepivý blebel a to bude příčina všeho zla. Budu se držet jako obvykle kuchyně zcela bez elektroniky, jak jsem zvyklá.

  30. Při porodu fungujou vnitřní hormonálněavšelijakjinakchemický oblbovací mechanismy. :-)
    To takový hemoroidy, ty bolej, a po porodu – když ty oblbovací mechanismy opadnou – zvlášť. :-))

  31. …všetko dobré do nového roku, nech sa ti darí, Liško :-)

  32. vse dobre do noveho roku vsem :o)
    to zalepeni zadn casti bramborovomrkovovym klihem muselo byt hrozne.
    u nas se jedlo tak strasne moc, ze vylucovani jde jaksi automaticky a samo. a prubezne.

    rano zacinam cvicenim (taichi a omlazovaci cviceni cinskych cisaru) Z toho se vykadim pokazde a spolehlive.

  33. Hezký Nový rok a nový rok!

    Vždycky slyším, jak se přes Vánoce a Nový rok hodně jí a jak se kdo přecpal svíčkovou a salátem a cukrovím … a já se cpu celý rok, každý den, o Vánocích spíš trochu míň než obvykle. To je srandovní.

  34. kdybych se cpala cely rok tak jsem valici se koule :o(

  35. Však já tloustnu (tzn. ztloustla jsem a dál už to stagnuje, když se cpu pořád stejně), ale ostatní to moc nevidí. jen já vím, že do mnohého oblečení se nevejdu.

  36. Liško,teprve teď jsem dočetla o kocourkovi. Je mi to moc líto a moc mu držím palce, i vám!
    Jsi ztělesněním mé představy o člověku, co si pořídil zvíře, fakt :-) Žiju taky nějak tak – veškeré konání je podřízeno kočkám a psovi. Co bych nestihla v pauzách mezi venčením a krmením, to ruším. Na návštěvy nelezu a nemám ráda návštěvy, mající ke kočkám vztah chladný nebo lhostejný. Nezvu! :-))
    Byt máme obšancovaný horolezeckou sítí :-)) (lidi neustále přeceňujou kočičí instinkty, ale kočka když se na parapetu ožene po mouše, má instinkty vypnuté!!!)
    Já jsem si je přivlekla domů, já je udělala svými šéfy (teda u nás se ta zvěř na šéfy pasovala sama, hihi), tak už spoustu let kmitám, jak si oni písknou.
    Venčení psa teda celkem nenávidím, ale jinak nemám problém nejít do kina, nejít do putyky, nejet na dovolenou a tak … To bych mohla napsat ságy :-))
    Hezký nový roček, Liškovic!!!!

  37. 42: veru, s tými inštinktmi je to u zverov domácich poslabšie. napr. pes pôjde tam, kam jeho človek. pokiaľ si teda toho človeka váži a rešpektuje ho. a nebezpečenstvo nevycíti, pes je už pes, nie vlk. a s mačičkami to bude tak nejak podobne.

  38. Kashiko,
    no to máš teda doma celé šéfovstvo! :-)

    Já bych se tolik omezit nedala – do putyky chodím. A když jsem bydlela s kocourem, někdy jsem ho nechala přes den a noc samotného. Ale u rodičů to má lepší, tam pořád někdo je.

    Když jsme měli kočku, taky jsme nejezdili na společnou dovolenou všichni, jen asi do mých osmi let, dokud byla babička schopná se sebe a o kočku postarat. Pak jsme nejezdili všichni naráz i kvůli té babičce :-) a potom druhé babičce. A tak pořád…

  39. O kocourovi
    pokračování v komentářích pod následujícím článkem
    http://www.liska.bloguje.cz…2.php

    – kdyby to chtěl někdo sledovat, třeba já z dokumentárních důvodů :-)

    Operovali mu plotýnku a uvidí se, jestli bude chodit plně normálně, anebo šmatlat…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.