Pre čo, Liška, ideš? Preparát!

ZDRÁVAS MODONA!

Podle předpokladu cesta úplně nebyla, protože jsem neusnula v tramvaji. Žádné obzvláštní dobrodružství, jen jeden malý návrat z práce. Úspěšný:

Jela jsem z Břevnova výletní tramvají 22, četla povídání Jamese Herriota o zvířatech, veterinářích a zemědělcích, ale neusnula. Vystoupila jsem ve Vršovicích, šla do vytipované oční optiky – měření zraku nedělají; požádala jsem je tedy o kontakt na nějakou očařku, jestli mají. A měli. (Ke své obvodní už nikdy nepáchnu, ta mi měřila jen krátkozrakost a ještě úplně blbě a tím mi zrak ještě zhoršila, krom toho, že i s brýlemi jsem viděla špatně…) Optika se mi mou optikou zdála sympatická. Přijdu si sem vybrat kýžené nové brýle. Pokud půjde ještě něco vybrat z mého účtu. Spousty peněz za zvěrolékaře nelituju ani trochu. Zrovna když jsem měla vyjímečně na kontě dost peněz, přišly velké výdaje. Tak to asi má být. Naopak by to vlastně nešlo, že jo.

Z optiky jsem popošla jen kousíček na další stanici, Čechovo náměstí, mrkla jsem koutkem oka na knihkupectví na rohu a už předjela tramvaj a já jela na Kubáň, našla jsem lékárnu – a řekli mi, že přípravky pro zvířata nutno objednat přes internet. Možná když objednám ještě dnes večer, zítra si mohu vyzvednout. V nejhorším pozítří.

Nojo, jenže radši bych hned teď. Když chci něco koupit dnes, tak chci dnes. Asi bych se cítila nešťastně, kdybych přišla za kocourem, ten se cítil blbě a já mu nemohla zkusit dát … nic. Kromě homeopatik, která dostává, aby se nepoddával beznaději a zoufalství z šoku, že nemůže chodit.

Šlapala jsem tmou do kopce směrem k budově Strojimportu. V těch místech je konec světa, říkala jsem si coby předškolák. Pojmenovala jsem si tak jeden moderní modrý dům. Došli jsme k němu na dohled vždycky, když jsme se byli podívat na dům bratří Čapků. Dál už se prostě pěšky nechodilo :) A když jsme šli z domova pěšky na jiné strany, dostali jsme se k Václaváku nebo na Žižkov. A tam svět vůbec nekončil. Ten konečněsvětový dům teď po letech vypadá trochu jinak, obyčejněji, ale domodra je pořád; stojí na soutoku ulic Ruská, Bělocerkevská a U zdravotního ústavu.

Jak jsem tak šla bez kořisti, bez přípravku Alavis, napadlo mě, že tady blízko Vinohradské nemocnice kdysi byla veterina – ta poslední, se kterou přišla do styku naše kočička. A vida – rozeznávám nápis, že jdu ulicí Soběslavskou; v ní ta veterina musí být! Ale nic. Až nahoře se ulice začala stáčet zase dolů jako jitrnice. Pustila jsem se po ní a sláva, našla jsem veterinární kliniku. Jen aby tam měli k odprodeji Alavis; Modona říkala, že ho někteří veterináři neradi doporučují … V čekárně jsem našla brožurky firmy Alavis! A plakát Alavis. A automat na kafe, ne na kloubní tablety Alavis. Počkala jsem si, zeptala se, jestli bude nejlepší tenhle preparát a stručně popsala lékařce kocourovu situaci. Jen jsem zamlčela, že její kolegové navrhovali eutanázii. Zvěrolékařka mi prodala jiný preparát, Alavis Celadrin; prý pro nechodícího kocoura bude lepší. Uvidíme. Asi je víc proti bolesti; a já těžko odhaduji, jestli kocoura něco bolí nebo ne. Kdyžtak později koupím ten, co jsem původně chtěla.

Vivat Alavis! Děkuji koňařkám a fenkařkám a všem, kdo se namáhali číst o případu mého kocoura a dokonce k němu něco v komentářích říct. Je to užitečné. A je to nápomocné. Jsem vám za to vděčná.

Kapsle mi připadaly docela velké i pro člověka – však se dávají kromě psů a koček i koním. Kocour ale jednu polknul hned na první pokus; asi její oblost a hladkost nemá tak dávivý efekt jako tabletky. Vypadal, že dnes ho nic nebolí ani bez tablet a kapslí. Předl. Tak snad nepřijde další houpačkovité zhoršení. Kdyby v těch slabších chvílích nevypadal tak drásavě, bylo by soustavné sledování jeho stavu napínavě dobrodružné až dokonce zábavné. Kdybych věděla, že živý tvor nikdy netrpí, tak jo.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

84 komentářů u „Pre čo, Liška, ideš? Preparát!

  1. Jo to je dobrý to bude regenerovat, akorát zkus sehnat ještě nějaký ten co obsahuje MSM, ten, co jsme si o něm psaly odpoledne, aby byl i proti bolesti, můžeš to pak dávat i dohromady první týdny, ten i onen.
    V Soběslavské u Naxerů? Tam mi léčili všechna zvířata, dokud jdem byla převážně u Vltavy, pan doktor Naxera si leta pamatoval mou větu, když jsem mu před operací Madlenky podávala flašku Irské " Ale před tou operací nechlastejte!" :o))))
    Jinak je to teda skvělý veterinář kdyžtak!!!

  2. Jinak pro koně to mám vždycky v prášku, kůň tabletu nepolkne, musela by se drtit.

  3. Mod,
    jo, ten s MSM chci určitě taky – asi ten Alavis 5, je takový komplexnější. Ten, co mám teď, je hodně na zánět a na akutní stavy. A na bolest.

    Myslíš, že se to dá dávat i oboje najednou, jo? Seženu ho rozhodně.

    Kůň tabletu nepolkne? Aha, to je pro mě úplně nová informace (ne že bych koním chtěla dávat tablety; jen suchý chleba jsem jim dala v Oxfordu na Port Meadow)

    Mirko,
    jo, na člověka asi taky. Ale musel by si vzít těch tablet asi víc a to by se prodražli víc než ty preparáty, co se prodávají pro lidi, asi. Nevim.

  4. Liško, možná jsem to přehlédla někde v komentářích pod minulým článkem, ale jak na tom teď pan Kočičí je, resp. jak si přivykl ležatosti? A co se týká těch zadních běhů, tam je jasná a trvalá diagnóza, že bude mít ochrnuté tlapky, nebo se to ještě může změnit?

  5. ha, bloguje po mě chtělo pod minulým komentem opsat MIAUH, to je teda dobrá trefa, nebo se mnou špásuje velký big blog brother:)

  6. Miau :-)

    Psice,
    kočičák vypadá spokojenější – včera a dnes. Veterináři už navrhovali jen eutanázii. Tak má homeopatika proti depresi, beznaději a zoufalství a kvalitní přípravek na klouby proti zánětu a bolesti. Zatím ho dostal poprvé.

    Snad dostane chuť do jídla. Pořád nemá chuť ani pít ani jíst, dostává stříkačkou do pusy homeopatika s trochou vody a vitamínovou pastu rozmíchanou ve vodě. případně mám hroznový cukr rozmíchaný ve vodě, kdyby ztrácel energii.

    Pozdav psici! HAFFF!

  7. Ochrnuté zadní – to nevím, snad to trochu rozchodí a najde nějakou rovnováhu, aby se nekácel.
    Zatím vládne napjaté pozorování a on leží u topení a přede a nikam se nežene.

  8. Určitě můžeš klidně k tomuhle práškuu co máš, dávat zároveň půl prášku MSM ( já to takhle dávala Gerince setrvale, akorát občas sem na měsíc vysadila ty chondoitiny atp. a dávala pak jen celé MSM a po měsíci jsem se zas vrátila k obojímu). Momentálně, když je stav akutní, určitě bych to MSM přidávala, na čas. Než dopapá to cos už koupila, nastudujem co dál:o)

    Koně mají všechny medikamenty v pastách, prášku nebo tekutině a aplikuje se jim to do vody, granulí ( pasta na odčervení do hub). Větší koňský problém ovšem je, že kůň neumí zvracet, takže když sežere něco velmi vadného, znamená to většinou jeho konec :-((

  9. Mirkopožádáme rulisu, aby zjistila od kolegyně, jaké dávky si aplikuje:o)

  10. 8:"a on leží u topení a přede"

    Ta zvěř je stejně úžasná.
    Těžko si představit člověka, který by před pár dny ochrnul,týden nejedl,nepil,liška ho pravidelně ohrožovala jakýmsi děsivým krmným zařízením a on by po tom všem…spokojeně předl !!!!
    Teda za předpokladu,že by předení bylo lidským vyjádřením spokojenosti,tak jak v to doufáme u koček.
    Jenže co je vlastně lidským vyjádřením spokojenosti?
    U mne např. vydatné a pravidelné větry pro jiné třeba úsměv na rtu
    No jo, jenže já ve společnosti usměvavých lidí mohu být spokojený-dokonce jsem i schopen si osvojit jejich výrazové prostředky a také se usmívat(by potutelně) ,zatímco jejich úsměvy a spokojenost ,při nepatrném projevu spokojenosti mojí, rychle mizí.
    Asi se zkusím přeorientovat na to předení,to by snad nemělo nikoho urazit.

  11. Předení zdar!

    Mě trochu mate, že ten Alavis MSM je psaný jen pro psy, kdežto Alavis 5 i pro kočky. Přitom ten MSM by byl účinky nejlepší; ALAVIS 5 má sice složení podobné, ale zase podle tabulky účinnosti není tak komplexní jako MSM. Pes aby se v tom vyznal.

  12. No já nevím co ti to nacpali, sem říkala, že pokud jde o kočky nemám zkušenost a našla jsem pro ně jen to 5.
    MSM je nejlepší pokud jde o protibolestivý účinek, ale ne pro hojení a zlepšování funkčnosti šlach, svalů a kloubů.
    MSM jako látka prostě nahrazuje analgetika.

  13. jo. A ten, co mi prodali, taky:
    Ta doktorka říkala, že je to jako analgetikum, ale nedráždivé, ne jako brufen a tyhlety naše staré známé prášky.

    Tak já pudu do tý pětky a nechám si to dodat zase na Kubáň.

    Jestli tu neusnu, dneska se mi zavírají oči či či.

  14. Kočky jsou háklý na spoustu léčiv, na který jiný zvířata nee.
    Takže co není psaný přímo i pro kočky, tomu se s kočkou radši vyhnout.

    Kamarádka bere o něco zvýšenou dývku než pro psa, ale do plnejch kilo. On zase člověk má trošku jiný trávení než pes.

    MSM není jen náhrada analgetika, krom těch analgetických účinků i tlumí zánět a přispívá jako podpůrná složka k účinkům těch dalších látek "stavebních". Takže bych MSM nebrala jen jako něco navíc, a pokud kocour má tu nožku nateklou, tedy něco v ní probíhá, imunitního, zánětlivého, určitě je dobře, že MSM dostává.

    Měli sjem kobylu s dlouhodbně oteklou po úraze na ledě rozbitou nohou, kloubem. Alavis dostávala dlouhodobě, a světe div se vždycky po nasatzení bylo už za dva dny znát zlepšení, po vysazení za dva dny zhoršení. A to i po vysazení MSM. Nejen to bylo znát na kulhání/bolestivosti, kloub i víc přiotekl, víc začal hřát.

    Léčba do finále trvala sice dlouho, ale dneska kobyla v pohodě sportuje na dobré úrovni. Což jí už nikdo z doktorů a koňských handlířů nepředpovídal. Leda tak chov a šmajdunk do smrti.

    Od té doby jsme Alavisem řešili všecko na pohybovým aparátě. Bez dumání, jestli je to kde na kloubu nebo kosti.

  15. V druhým odstavci patří "…ale ne do plnejch kilo"
    Jakože o něco míň.

  16. rulisoto s koněm, zlepšováním po nasazení a zhoršováním po vysazení potvrzuji.
    Jinak MSM jasně, já jen chtěla říct, že to MSM nemá ten účinek například dotvorbu chrupavek atp.

  17. Koňařice zlatý,

    odpoledne jsem objednala ten Alavis 5,co je i pro kočky a obsahuje taky MSM.

    Až mě z toho rozbolel levej vaječník. Asi ovuluje nebo nevim:)
    -když už se bavíme o zdraví … vzpomínám na jednu příbuznou. Navštívily jsme ji s mámou vždycky v létě a mluvilo se jen o chorobách …

  18. z toho MSM mi jde hlava kolem. mam souseda ktery to do sebe hazi po hrstech a hrozne u toho řve, že to je to nejlepší co zažil a že si tim všecko vyléčí a že ta jeho je uplne blba kdyz to nechce jíst protoze by ji to kotecne uplne vylecilo (zena ma revmatickou artritidu) protoze MSM vyleci vsecko na svete a je to uplne zazracny lek. Sice ho mezitim odvezi dvakrat se zanetem slach a odoperovali mu koleno. ale on je nezmar, kdyz ma to MSM :o/ Vyhybam se mu, protoze poslouchat ty nekonecne reci o zazracich o MSM je pro me deprimujici. neverim tomu (asi predsudek)

  19. Ratko, MSM toto označení používá i zcela jiný produkt. Možná toto má Tvůj soused na mysli. Jedná se o chloritan sodný.

    http://ona.idnes.cz…609_zdravi_lf

  20. ratko,
    no hurá, to mě uklidňuje, že existuje i jeden prapodivný propagátor, mezi samými důvěryhodnými. Jinak by nebyla žádná sranda a rovnováha :)

  21. Holky já krom MSM propaguju třeba taky Irskou whisky a vůbec mi neva, že ji propaguje spousta lidí, co jsou na zabití:o))

  22. irska whisky je urcite skvela vec Mod. kdyby ale na tebenekdo pri kazde navsteve řval jak na lesy že si mas tu zkur..ou Irskou pit rano na obe a vecer, a ze kdyby ta jeho blba zenska nebyla tak blba tak by tu zas..ou Irskou pila dnem noci protoze at se podivam na nej jaky je šikovny Jura: spadl z kola a malem se zabil, zlomil si tri zebra a urval kus lýtka. vsecko ti detailne ukaze. a stacilo si vzit Irskou a vsecko mu srostlo a zahojilo se, zadna antibiotika nebla treba vse samo a a uplne prirozene protoze si vzal Irskou. a Irska vyleci uplne vsecko. a opet dokola. a opet dokola. a opet dokola. i kdyby byla Irska ze zlata tak si j muze … nekam.

  23. jelikoz manzelka se nedostane ke me (je tezce invalidni)

  24. Irská whiskey se mi taky líbila – dokud jsem nezjistila, že máma je fakt alkoholička a právě s Jamesonem.
    Od tý chvíle se mi vekerej tvrdej alkohol s whiskey v čele zhnusil.

  25. kocourPo dvou klidných předivých dnech měl kocour neklidnou noc a dýchal i ráno s pootevřenou tlamou.

    Dneska mu jdu pro Alavis 5. Tak snad mu neublíží, když bude brát i ten i ten typu Celadrine.

  26. No a mně bylo včera divně a vypadá to, že asi mám něco s ženskými orgány, hm, zrovna před víkendem …

  27. … proto asi jsem včera a dnes tak unavená, to nebývám. Doprčic, budu muset na pohotovost dnes nebo zítra … stejně dnes cestou z kocouří lékárny půjdu kolem Vinohr.nemocnice … nojo ale hned dneska? To bych se nestihla oholit :-)))

  28. … ta zima je na to břicho hrozná. Sotva jsem lezla. Koupila jsem si ohřívací lahev, je to bájo. Podruhé jsem ji naplnila a dala kocourovi. Taky se mu to líbilo.
    Na pohotovost půjdu zítra dopol, v neděli.

    Tablety Alavis 5 radostně chrastí v dóze. Akorát si říkám, že větší a tlustší je už udělat nemohli. Jsou asi pro dogy.

  29. Jo,některé ty Alavisy jsou giga, sem tam sem je i půlila, pilou:o))

  30. takze jsem dnes proverila co to vlastne tenmuj poblazneny soused bere a skutecnemusim dat barci zapravdu v komentári 20. on fakt bere ten chloritan a je uz mesic neskutecne nemocny :o( nerozumim, jak muze nekomu normalne inteligentnimu takhle jebnout.

  31. Po včerejším nadrcení na kousíčky, které nemělo úspěch u kocoura, jsem dnes použila máminu krásnou porcelánovou třecí misku s tloučkem, rozprášila jsem to do mrti, nasála stříkačkou vmíchané do kuřecího vývaru. A u kocoura to zas moc úspěch nemělo, ale tentokrát skoro nic nepřišlo nazmar.
    Byl z toho chudák zchvácenej, tak jsem mu dala zahřívací lahev, přikryla ho tátovou hebkou dekou a nechala ho chvíli bez mé otravné přítomnosti.

    Pila by se hodila. A svěrák.

    Představuju si Mod, jak má metrovou pilu s modrou kovovou rukojetí do oblouku, zapře ji dole nastojáka nohou – jako když člověk sám přeřezává klacky nebo polena – bere mezi své ukazováčky pilulku a řeže ji na obřích zubech pily :)

  32. ratko, aha!
    Tak to je blbý, jestli mu takovej podvodnej produkt zhuntoval zdraví!! A zná ten článek?

  33. to mu nezhuntoval ten chloritan. on je proste magor.misto aby sel k doktrovi pro antibiotika, protoze je normalne nachlazeny tak furt beha na bezkach, soutezi, hraje golf, jezdi na kole a ji MMS. jakoze s MMS muze uplne vsecko.

  34. Aha – já když jsem nachlazená, tak k doktorovi nejdu, dám si horkej čaj a za pár dní se to samo upraví bez antibiotik i bez MMS.
    Ale zítra k doktoru půjdu; řekla jsme to i mámě, aby mě nenapadlo si to rozmyslet. To by mi bylo podobný. A běhala bych s nemocnýma vaječníkama dalších pár měsíců… Taky jsem takový nezodpovědný extrémista, co si myslí, že přece nebejvá nemocný a hotovo :(

  35. Lisko, ale ty jsi jeste mlada a odolna :o)
    A mozna bys mela jit k doktorovi az v pondeli, teda k tomu svojemu a ne na pohotovost. kdyz to vydrzelo doted tak do pondelat to vydrzi taky. ja jen ze mams pohotovosti velmi spatne zkusenosti. lepsi je jit k svemu doktorovi co te zna. neni to jen PMS?

  36. Taky myslím, že když to zvládneš do neděle, počká to i do pondělka. Beztak tě z pohotovosti k tomu tvýmu doktorovi v pondělí pošlou. Nastdylý vaječníky bolej jako čert, cysty taky. Naprala bych se algifenem nebo něčím takovým, a zahřívala se, nic víc ti beztak nejspíš ani na té pohotovosti neřeknou. Jestli k tomu nemáš horečky.

  37. Jinak já běhala jednou s jednou zatvrzelou zapouzdřenou bolavou cystou přes měsíc, ani rozmlouvání injekcema jí nepomohlo. Tak že na operaci.
    A praskla ve špitále při předoperačním vyšetření. :-))

  38. Nestraším, naopak, ujišťuju, že doktorů občas netřeba, nakonec se to vyvrbí samo. .:-))

  39. Ahoj všem :)

    Kocourkovi přeju a’t už je líp, a i kdyby měl problémy s nožičkou, zvykne si, tak jako lidi..jinak jsem na tom liško jako ty, jednou se mi zdá nadějnější, podruhé u6 dlouhé.Ale je pravda, že čl. v takových situacích prostě musí trpělivě čekat, což není nic moc ta nejistota..

    ad 37, ratko, já se už nedivím asi ničemu, tedy i to, co se mi zdá neskutečný..děje se..

    I lidi, co vůbec nejsou hloupí, skočí na kdejakou reklamu, a stačí jim, že někdo něco vychválí a dál nepřemýšlí o složení o něčem téměř stejném a levnějším např. No, pokud je to ta víra, co je uzdravuje..že to tak cítí..
    Jsem docela alergická na to, ale už to hlásím předem, když přijdu do lékárny a magistra se mi snaží udat to nejdražší a já už třeba vím, že ve složení je to téměř shodné, než to třeba české..kšeft je kšeft..a se zdravím mooooc výhodný.
    Dostala jsem hodně drahý přípravek, ale začla jsem o něm uvažovat, zda ano, až od několika doktorů, jichž si vážím, když mi nezávisle na sobě řekli, že by bylo opravdu dobrý ho mít, i když je drahý..OVOSAN. A věřím, že jsem ten účinek pocítila dost. Nemusí jiný..
    Ale znám lidi, co jim lékárna nabídne to nejdražší, jako nej.. pomalu na každý orgán a žijí v tom, že jim to snad vymění všechny orgány, včetně očí..Neuškodí jim to, jistě jako podpůrná léčba zafunguje třeba na čas..no jejich peníze a volba..

    Jj, Ru, někdy se to nečekaně vyvrbí samo, a dloooouho , nebo už nic, jindy se zas vrací a teď nemyslím jen vaječníky, ale i já mám podobnou zkušenost a nejen jednu..
    Liško, i tak vaječníky si hlídej, abys předešla srůstům, zánětu dělohy atd. Dobrý je, pokud nemáš teplotu a do zítra to jistě počká, jinak s pohotovostmi taky nemám dobrý zkušenosti, pomohou, ale to to už musí být hodně zle když si jdu pro tu první pomoc.

  40. je fajn, že tu liška nezůstala sama..víc hlav.. a selekce vždy možná..;)

  41. Liško víš, asi se mi to řekne, ale s tím alko, bych si zatím nedělala starost. Starostí má máma dost a pokud pije teď víc, za účelem uvolnit se, je to sice cesta, co se může, pěkně zaklikatit, ale vůbec nemusí. ¨Když jsem byla ve srabu dost jsem začla popíjet víno, abych se uvolmila. Ale bylo to horší a alkohol blbě snáším. Jak bych si někdy dala..občas pořádně jako v mládí :)) Asi mám kliku, že mám tu hentu klapku, co nedovolí už pak víc. Tak asi spíš pozor na to, jestli ji má. Je spíš spíš dočasný, co ji pomůže se odreagovat.

  42. Hehe, tak jsm se rozvážným krokem dostavila na pohotovost a tam mi řekli, že to už počká do zítra (do pondělí), že mám přijít buď ráno k nim, anebo ke své doktorce, no. A být v teple a dá si čaj a paralen :-) No tak jsem se došourala zase zpátky ke své výhřevné gumové lahvi, co ji máme s kocourem napůl :-)

    Na pohotovost jsem šla,aby to bylo v klidu o víkendu a mohla bych případně v pondělí do práce;mám tam něco nedodělaného. A taky aby mi žádný doktoři pak nenadávali,že jdu pozdě a zanedbávám zdraví :)

  43. kocKocour se kouká živě,ale jídlo stále odmítá.
    Někdy pomňoukává, asi už ho to všechno štve – že nemůže na nohy. Když to zkusí, je z toho zadýchaný, ale přejde to rychleji než dřív. Snad.

  44. Whiskey Mama – Do půlky února dělá na poloviční úvazek a později jí snad zas nějakou výpomoc dají. Takže akutní důvody, proč zrovna TEĎ víc chlastat, už nemá.
    Kritické poznámky odmítá. Neumí nic přijmout, ona je v nějaké své obraně, není OK. Uvidíme později.

  45. … s mámou je blbý, že jede ve stereotypu a neudělá pro sebe krok jinam – nepůjde nikam za nějakým koníčkem, nevyhradí si čas pro něco, neudělá změnu. radši se nechá dobrovolně ubít každodenností, za vlastního přičinění.
    Aspoň tak se to jeví – jaký je její vnitřní svět hlouběji, to není vidět.
    Akorát mi připadá směšný, že ti katolíci – což ona je – klidně chlastaj a berou to jako OK, v pořádku, případně by si zavtipkovali na téma praotec Noe, děsná sranda.

  46. Omlouvám se, ale nedá mi to vstoupit. Liško, mámu nesuď. Můžeš si s ní promluvit, zeptat se jí, když o tom bude chtít mluvit, proč je taková či maková, ale to je asi tak všechno. Můžeš ji vyslechnout, když přijde za Tebou. Můžeš ji nabídnout inspiraci, povyražení. Ber to tak, že ona taky ctí Tvé hranice a nepátrá po tom, proč děláš to či ono, nebo jak žiješ. Možná je utaháná, unavená z toho všeho, rezignovala. Omlouvám se, pokud můj příspěvek působí drze, nebyl tak rozhodně myšlen.

  47. Já bych… Liško… Máma je v tom strašně sama. Se sebou. S tátou. Její výchova a její víra, jako jistota, opora a přitom omezení… A jediná dcera, která k ní má taky daleko, dál než k tatínkovi, a nejde Vám ani jedné překročit zdi toho, v čem jste zajeté, nejen jí…
    Na to všechno asi nějaké jedno zaměstnání na poloviční úvazek nestačí.

  48. Ano, Baro, ta rezignace mě taky napadla.
    Ten pocit, že už je potřeba jen nějak to všechno přežít…

  49. Liško, neznám Tvoji rodinu a vaše vztahy. Jen něco málo jsem si tady přečetla na Tvém blogu. Ani já nemám právo cokoliv psát Tobě, co si o tom myslím, či nemyslím.
    Ale můj otec je nevyléčený alkoholik. Je mu 62 let. Vadilo mi, jak se chová, co dělá, jak je cynický, arogantní, jak se chová ke mně jako dceři a vůbec ke svému okolí. Styděla jsem za něj kdekoliv na veřejnosti, ve společnosti, v kruhu příbuzných. Trápilo mě to, štvalo mě to. V podstatě tím, že mě znal od malička, tak jsem byla ta, na kterou zkoušel kolik toho vydržím a snesu. Ponižoval mě celé dětství a to pokračovalo v dospělosti. Nevěděla jsem jak se bránit. Byl to v podstatě mezi námi boj. Dokonce jednou ho zarazil až můj manžel. Bylo to trapné při rodinném setkání.
    Nakonec jsem pochopila, že můj otec je nemocný, jako každý jiný člověk a podle toho jsem s ním i jednala. A také jsem pochopila jeho pohnutky, proč je takový či makový. Nepovedl se mu jeho život.
    Tím, že jsem změnila svůj pohled na něj, se mi i ulevilo. Přišla jsem na to v 33 letech. Dokonce letos i vloni mi sám od sebe zatelefonoval k mým narozeninám a ptal se mě, jak se mám. V létě jsem podstoupila podobnou operaci, jakou měl Tvůj kocourek :-) Zavolal mi do nemocnice a ptal se mě, jestli něco nepotřebuji. To jsem nikdy nezažila. Ani jako dítě, ani prostě nikdy.
    Liško, Tvoje matka je někde úpně jinde, má něco zcela jiného odžito, než můj otec a proto má také své úplně jiné pohnutky k pití. Zkus se na to podívat jejíma očima, pak Ti to možná bude jasnější a pomůže Vám to oběma, podobně jako to pomohlo mě.

  50. Tímto bych toto téma z mé strany uzavřela. Myslím si, že některé věci se od určité úrovně veřejně neřeší. Mé komentáře výše byly myšleny spíše jako zamyšlení a jako určitá inspirace pro Tebe.

  51. Lisko 53,54. Napadlo me, zda mamu za neco podvedome netrestas.

    Vlastne kdyz to takhle cteme, ja, Ru, Anina, Barca tak je nam tvy mamy lito. proste to tak nejak z textu plyne. mozna spatne. slova jsou jen slova. ale vyleza to tak. mozna to tak schvalne pises. aby sis nektere veci sama ujasnila. sama se potrestala. nevim.
    takhle to vypada ze ty silna mlada zdrava se vsemi trumpfy v ruce vycitas mame zavrene s nemocnym otcem, za zenitem, utrapene a tocici se bezmocne ve sve kleci ze v ty kleci zustava.
    a rikas ji: podivej jak ja chodim ven a bavim se, jak muzu radostne zit a vtipkovat a ty ne….

    neco uvnitr je nevyresene a chce ven. on ten cas ted je zvlasnti. jakoby chtel abychom se otevreli a ujasnili si samoy v sobe kdo jsme a kam jdeme. nase srdce se otviraji a boli to.

  52. Jo, já bych soucítila a asi i chápala – kdyby šlo o "cizího", a ne o vlastní matku, to prostě tak "pěkně" nejde, do hdŕy vstupuje mnoho věcí, provázaností, závislostí v jednom systému, Nejsme od sebe nezávislé, prostě. Nikdy nebudu objektivní – a asi jsme to tak vzala za svoje, že už se ani nesnažím být, vůbec.

    Právě proto je to horší – že ta "věc" se odehrává v mém systému, jehož jsem součástí. Neodehrává se někde mimo, není to jako si promluvit s někým a pak ho nechat jít domů, propustit ho v míru a s důvěrou a myslet na svoje věci – není to jako práce.

    Takže … bych asi chtěla, aby můj život byl jako práce. Abych nemusela být úplně "v tom", pořád :-)))
    Nojono, chci být pánem situace, no. Pokora prd :)

  53. Nemůžu tak natvrdo přiznat, že je mi mámy líto, proti tomu se to ve mně vzpírá – protože se bojim, co by to znamenalo. Třeba to, že bych uvízla s nimi v tom bytě, že bych do toho spadla a byla totožná jako ona, dělala to samý jako ona (nemyslím teď alkohol) …

    A co by na tom doprdele bylo tak špatnýho?
    Doprdele nic, akorátže já nejsem manželka svýho táty.

    … co kdybych dělala to samý a už nikdy nic,nikdy nic, už bych se nezmohla. Protože jsem jí podobná,jasně že než se dokopat k něčemu novýmu, taky si dám radši panáka :(

    -je to bída, je to bída :-))

  54. 62. a tak bojujes s vlastni mamou:o/ protoze se na nic jineho jiz nikdy, nikdy, nikdy nezmuzes. jezkovy voci to je tak depresivni ze mi je z toho bidne.
    Promin, i kdyz to byl vtip tak mi z toho beha mraz po zadech, teda kdyz jsem to ted tak natvrdo jak to bylo napsano zopakovala.
    myslela jsem si ze jsi podobna tatinkovi. mas jeho talent, touhu neco dokazat a necim se stat… nejsi jako tvoje maminka.
    a i kdyby jsi byla jako maminka a sedela tam s nimi v tom jejich byte a starala se o nemocneho kocoura misto nemocneho tatinka… cele je to zvlastni. tak trochu prizracne.

  55. Nevím liško, možná tě zklamala, v situaci, která je pro vás všechny kocourkem jiná..a ty pak se můžeš cítit, že vše zůstalo hlavně na tobě že by i maminka měla – mohla být bez dání si něčeho aktivnější.
    Jako matka, a nechci dělat chytrou, asi o 3 roky mladší dcery, se do ní MOŽNÁ umím vžít. Starosti už tak s tatínkem musí být obrovskou zátěží, do toho vidí dceru, co má určitě ráda a bere ji jako spojence i v tom kocourkově onemocnění. A možná to tak necití, i když věřím, že bys chtěla i přes ty přehrady..ale jde to ztuha no..asi.
    Tak chápu i tebe, že to množná nedokážeš dát najevo..nevím..

    Umřela moje a nemoje babička. Bylo jí někdy taky dost. Ale ona žila pro nás, pro moje holky, sama nic neměla a nás nikdy nenechala padnout. Je mi smutno, že jsme tam jako jediný s holkama chodily léta a
    ti, co ji tam dali, ještě v době, kdy byla soběstačná a prodali její byt, nepřišli NIKDY. Přemlouvala jsem ji, ať je doma, dokud může..Ale tak ji vyděsili, že šla..
    No, proč to píšu, je děsný, že neberou telefony, nebrali je nikdy! Dcera tam nechala spojení na nás, protože ji např. dvakrát porazilo auto a my nevěděli nic, kde je, co s ní je.
    Sesřičky chápaly a věděly vše od ní, ale tím, že nejsem příbuzná, nemohu vůbec nic..tak to si nezasloužila..
    Už tolikrát za ten týden jsem si řekla, jak je dobře, že jsem ji mockrát řekla, že ji mám ráda, a věděla to.
    Lištičko, nevím jak to máš, ale už jsem mockát slyšela : a já ji-jemu.. ani neřekla, že ji mám ráda..
    Jinak souhlas s holkama a ratka to napsala a dob5e a otevřeně, jak si myslí ona. Tím netvrdím, že to tak je, ale asi..

  56. AD 62. Liško nic by na tom nebylo, jasně je to tvůj život a dělej si jak chceš ty..my víme h….já jen cítím, že jsi moment. hodně rozhozená z toho všeho, je to pro tebe citlivý a ne že ne..tak už mlčím..chápu to i tě a teď se na to vys….e :)

  57. Neboj se ji litovat a mít ráda. Stejně se k tomu jednou budeš muset přiznat. :-)

    Já s mámou nekomunikovala patnáct let. A i v těch letech okolo to vždycky hrozně drhlo. Jeden čas jsem tvrdila, že jsem vlastně vyrostla z větší části bez mámy – jo, i místně to tak bylo. Byla pro mě téměř cizí člověk. Jen jsem s ní a z ní trpěla. (Nejen já, většina jejích blízkých.)

    A pak se jí stal úraz, kdy nezbylo, než to všecko hodit za hlavu a nastoupit jako uklízečka, hlídačka, koupačka, obstarávačka… Prostě z povinnosti, svědomí, z musu morálky.

    A je z toho úplně jinej vztah, tak krásnej, že i když na jednu stranu vtipkuju o bytě, co ho jednou půlku zdědím, na druhou stranu se toho okamžiku děsím. Tak blízko k sobě jsme nikdy neměly. I když jsem ji napřed musela přestat brát jako selhavšího ubližovatele a odstrašující vzor a začít ji brát téměř jako dítě, jako moji malou, bojovnou, ale křehkou, žhnoucí duší a nepřízní osudu zmítanou maminku, která mě potřebuje… A ze které mám víc než půlku.

    Ve třiceti bych to nezvládla. Asi ani v pětatřiceti, ještě.

  58. (62) Líšo, týráš samu sebe svými myšlenkami. Proč? Není důvod. Je to podobné, jako když jsi uvažovala před nedávnem o tom, že dáš kocourka uspat. Uběhlo pár dní a místo shánění pojízdného týmu si sháněla Alavis. Ve skutečnosti nic není v životě dramatické tak, než jak si to sami ve své mysli vykreslíme. Ano, samozřejmě se dramata odehrávají. A dobře rozumím Tvým vnitřním strachům a pochybnostem, které prožíváš.

  59. 67. takhle to mam s tatinkem. tatinek je na zabiti, presto ho mam moc rada. jako kdyby mi v srdci neco puklo. nejaka obruc a ono se otevrelo. je uplne jendo jaky tatinek byl ( a je), co delal (a dela), jeho krehkost a zaroven neuveritelna tvrdohlavost (az na dren) z neho cini bytost jedinencnou a milovanihodnou. nezavisle na tom co si o nem mysli ti druzi :o)

  60. achjo, koment se mi smazal …

    ru,
    to vidím jako cestu – mít mámu ráda, dát jí to najevo … překonat to podezření, že něco zneužije proti mně v některé své jedovaté hlášce; na to se vykašlat…

    barčo,
    ano,ta dramatizace je zbytečná – a lákavá … to jsou ty "nepodložené domněnky", co figurují ve Čtyřech dohodách.

    ratko 69
    s tátou to tak mám; ale s mámou si ještě pořád lezeme na nervy, vzájemně.

    Asi jako s tátou, když jsem byla v pubertě, bohužel. jako by se ten vztah začal vyvíjet až mnohem později než ten k tátovi. Jó, s matkama je to nějak komplikovanější, jak tak slyším i okolo.

    anino,
    ani nejsem rozhozená. Je dost chvil, kdy se s mámou ještě bavíme i slušně i přátelsky.
    To je hrozný s tou babičkou – jestli ti lidi jsou tak hnusný, anebo jen nemají na to, aby byli lepší nebo co…

  61. Smazal se mi koment o dvojím tlaku: že ta zbytečná fantazijní obava (a je to vlastně nedůvěra v moji vůli), že uvíznu v bytě rodičů a nikdy jinak, pochází jednak ode mě a jednak od rodičů.
    Existují takové dva póly. jejich touha, abych byla s nimi a u nich a na druhém pólu jejich přání, abych dělala, co chci.kde chci a kdy chci.

    A mně to vlastně tlačí, abych Něco udělala (když už jsem se teda rozvedla, což máma neviděla ráda) a zároveň nedělala nic. Blbě se to verbalizuje, formuluje, ale připadá mi to jako dva póly a jako tlak. Který nemusím vzít úplně za svůj a neberu – však taky několik let nedělám skoro nic jinýho :-)

    Ale existuje to, nějak…

  62. … vyvažovat to, jak to dělám, je možná složitější, než se na to vykašlat, nic radši nevnímat, neuvědomovat si a jet, jak to jde a nepřemejšlet…

  63. (71) Rozumím Ti. Až budeš vnitřně vyladěná, něco se stane. Možná máš pocit, že jsi uvízla na mrtvém bodě. Někam Tě to něco nasměruje, ale je potřeba nejdříve k tomu vnitřně dospět. Jsou věci, které neuspěcháš, dozraješ k nim, postupně a uvědomíš si to až zpětně. A vlastně postupně jak se věci dějí ve Tvém životě, a směřují někam, měníš se i Ty. Neumím to vysvětlit. Ale není třeba až tak tlačit na pilu, ale také nemám tím na mysli rezignaci. Vůbec ne. je třeba jít naproti tomu, jak to ve svém nitru cítíš. Důvěřuj tomu, co cítíš.

  64. kdyz tvoje mama po tobe jedovate jede a tlaci te abys neco delala tak je to taky jeji strach a obava ze … se treba nebudes mit dobre. ze treba jeji vinou protoze ti nerekla, nenutila te, nevarovala te, nevyhocvala te dost… a tak. kdyz to nebudes brat ve zlem tak te to nemuze zranit.
    uz tady nekdo psal, ze se vse odehrava v hlave. ze kdyz to pojmes negativne tak te to zrani a kdyz to pojmes laskyplne, ze to dela z lasky ale holt to jinak neumi tak te to nezrani. Matky miluji svoje deti. ona to dela z lasky. kdyz tohle ti Lisko dojde, tak se nebudes bat jejich jedovatych slov. protoze budes vedet (s jistotou vedet) ze at rekne cokoliv tak je to proto, ze te ma rada a jinak to neumi.
    pak ti nepujde na nervy. budes ji rozumet. jejim strachum budes rozumet.
    mozna to chce cas. jak rika Ru, vnitrne dozrat do stavu ze ti na nervy nepoleze. protoze ji pochopis proc je jaka je. a nebude te zranovat. vemes j proste jaka je, nebudes ji chtit menit.

  65. Ru, to je fajn..:)
    Myslím, že nevy – nedořešenými vztahy s rodiči a mnohým nevyřčeným, může člověk i docela trpět.., pokud už tu možnost nemá..něco udělat.

    Barčo, můj táta pil moc, bohužel mám drsný vzpomínky, co vím možná tak od čtyř, pěti do šesti.Pak až neskutečně šílený, když jsem se s ním setkala ve třinácti. Prakticky o něm vím málo, moc málo, jen se rozklepu uvnitř, i teď. A prý já byla jeho oblíbená..Pak nechápu, proč to okolo..díky alkoholu. Vše odpuštěno, ale jinak lhostejnost a hrůza při představě, že by se objevil.I tak mě to mrzí..byl to táta.
    Nesnášeli ho všichni příbuzní, nesměla jsem se jich na nic zeptat. Měli své důvody..
    I tak, jak o něm začli mluvit, jistě ne s láskou, řekla jsem, ať toho nechají, že to byl můj táta, nebo jsem odešla.

    Liško, jsou to potvory, šlo jim o ten její byteček pro syna tehdy 14ti letého. Slibovali, jak tam bude dál většinu času a oni s ní. Já ji tehdy nabídla, že ji mohu občas nakoupit, uklidit, umýt okna. Jako tolikrát zas jim uvěřila..že to tak bude. A to je PROSILA O FOTKY A DOKLADY, co chtěla mít MOC u sebe, NIC..nekecám..

  66. Máte recht.

    ratko,
    Někdy to je znát,že něco říká ze zoufalství nebo po mém rozvodu říkala něco z obav o mne. Je to taková zdánlivá tvrďačka :)

    barčo,
    právě teď od vánoc je takový zvláštní čas, který leccos urychluje, dává nové možnosti a uvidíme.

    Tak já jdu radši dřív spát, ráno zajdu k doktorce – a teď mě ještě čeká podat jednu kapsli a tekutinu kocourovi; to se mu nebude líbit.
    Přeju dobrou a dobrý začátek týdne vám všem!

  67. Sláva a obdiv všem, co se dokázali smířit, vyrovnat, začít milovat své rodiče, ať byli jací byli.
    Hodně sil všem, co se o to snaží nebo snažit teprve začnou.

    Musím říci, že jsme s mámou byli dost na kordy. Vnitřně, ne vnějškově. Měla jsem tisíc důvodů, co jí mít za zlé a myslím, že jsem jí to v pubertě a pak v dospívání dost nepříjemně vracela. Pak mi jí bylo líto, když ze mně něco hrubého vůči ní vypadlo …… ale ona to nesla tak statečně a dokázala se přes to přenést.
    V době dospívání a dospělosti jsem to byla já, kdo se ji snažil vychovávat a kdo byl na mrtvici, když to dělala zase špatně. Ale pak nastal zlom. Když táta ležel a ještě byl na ni agresivní a vůbec to všechno bylo nesmírně na hlavu. Ona to všechno nějak zvládala nebo taky ne, ale tehdy jsem za ní přišla a povídám: "Mami, já poprvé v životě stojím nad tou situací a vůbec nevím, co ti poradit. A obdivuji tě, že z toho ještě nejsi v Bohnicích, protože já do nich nemám daleko, i když jsem tu jen o víkendu." Tehdy jsem ji přestala vychovávat, ona mě a začali jsme spolu kamarádit. Fakt úplně jiná situace. Všechno se úplně otočilo. Mám stále velké výhrady k tomu, jak se chovala jako matka, ale jako kamarádku ji beru. Pokud udržíme tuto rovinu a nevychováváme jedna druhou, je nám spolu myslím dost dobře. Jakmile ale začne se vzpomínáním, tam jsou rozpory veliké. Byla bych ráda, kdyby máma žila víc dopředu, ne pořád dozadu, jak ti staří lidé stále, a bylo by to úplně v pořádku.

    Liško, teď je to těžké, stále spolu bojujete, ale co kdybys někdy navrhla, že by sis s ní ráda povídala, ale vždycky jen za střízliva?

    A nechceš sem napsat jedovatosti, které vůči tobě vypouští? Co když to není tak jedovaté, jak ty to slyšíš? Nechceš to tady, této – ehm terapeutické skupině :-))))- říct? :-) Jsou tu lidi, jak vidno, které mají zkušenosti, a mohou otevřít i jiné náhledy.

    Držím palce u doktora, ať to nic vážného není a rychle ať je pohoda. (Mohlo by to být i jen od nervů z právě prožitého.)

  68. Hele, moje máma je na mě protivná celý život a ne jen v tom smyslu, že je jedovatá, vždycky byla protivná, protože si chtěla vést svůj jiný život, což jsem jí vlastně nikdy neměla za zlé, přesto, že si ho vedla tak, že se na všechno ostatní vykašlala, včetně mě, mého syna-jediného vnuka, no a kdyby aspoň byla pila, dalo by se to pochopit možná:o))
    Až v posledních asi 2 letech je to lepší, protože se ona, i její manžel, "vidí" v naší Čaky, a tak musej být hodní na mne, i na Adama, aby si ji mohli brát na dovolené, nebo za ní prostě jen tak přijet do Prahy, a že jezdej hodně často:-), za poslední 2 roky u nás byli víckrát, než za posledních 25 let, protože v těch uplynulých 25ti letech se nejmíň 100x stalo, že byli v Praze a ani to nedali vědět.
    Ale jedovatá je pořád, ale už se v těch posledních 2 letech naučila, se i omluvit:o), protože když je jedovatá na Adama, tak on jí úplně klidně měsíc nezvedne telefon, takže pak nemůžou mluvit š Čaky:o)

    Dobrou noc všem Liškům a všem ostatním:o)

  69. 79: no to je smutné, Mod. to je dobre, že sa to trochu zlepšilo. (ale pitie by nič nezlepšilo, skôr naopak….)

  70. SV, když se něco zlepší jen kvůli tomu, že " něco chceš", tak to zas takové zlepšení není. A pravda, pití bx nic nezlepšilo, ale mohla bych se utěšovat, že je nemocná:o)

  71. O kocourech snad taky … najdu kocourův deník, který začal psát jako malej. Vyváděl spoustu legrací, kradl, aportoval a tak, zamlada.

    Toho bohdá nebude, aby se nedostal ke slovu – in memoriam.
    Odpočívá v pokoji, včera večer umřel.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *