SEN 10.3.2012, NOCOVÁNÍ V KLÁŠTEŘE
1)
„Hele, neházej po mně to kamení, ty kreténe blbej! Po mně nikdo žádný kamení házet nebude. Ze zdravotních důvodů!“
otočila jsem se a hartusila dolů na mladíka, který šel do kopce kus za mnou. Házel drobné kousky štěrku nahoru, asi bezmyšlenkovitě, ale musel si všimnout, že před ním jdu.
2)
Sedím ve vlaku v kupé. Vpravo vedle mne sedí holka toho kluka. Jeho boty, notně zaprášené křusky, položila mně na klín. Jakoby nic. Koulela očima. Řekla jsem jí, že to možná nechápe, ale že nechci mít takové zaprášené boty na klíně: „… tak už mi je tam (prosímtě) nikdy nedávej.“
A vstala jsem a napřáhla ruku, že ji těma botama snad bouchnu nebo jí je napřáhnu k obličeji –
– prudce jsem se na posteli posadila, ruku boxersky vytrčila do prostoru a to mě probudilo.
3)
Dvěma holkám se nelíbí řada věcí, co jsem udělala – málem jsem tím prý ohrozila kočku. Nechtějí, abych s ní byla. Přitom já s kočkama žiju 30 let a je to pro mě důležitý a nic špatného nedělám. Vztah s kočkou je jedna z nejlepších věcí v mém životě.
4)
Vedu nějaký oddíl, děti hrají hru na mezi. Borůvky. Je tu vedoucí (i nade mnou?); jeden můj kolega z práce. Zná moji přezdívku, Liška.
SEN 11.3.2012, NOCOVÁNÍ V KLÁŠTEŘE
5)
Jdu venku po prostranství před klášterem a někdo po mně hodil psa!
Dopadl metr ode mne. Asi bullteriér. Ten člověk – byli myslím dva – si jen tak hodil psem, pro zábavu, jako si lidé pouštějí draka. Asi na nikoho nemířil; ale když jsem šla opodál okolo, bylo dost možné, že pes spadne na mne – to si ten člověk musel uvědomit.
6)
Lezeme někam nahoru zdola až na půdu, několik pater, po bytelných úzkých schůdkách z dřevěných kulatin; vedou z patra do patra.
KONTEXT:
Zdálo se mi to ty dvě noci, kdy jsem byla na dalším setkání psychoterapeutického výcviku. Sny, co se mi na výcviku zdají, se zatím vždy neomylně týkaly přímo výcviku, ale tentokrát mi připadají trochu obecnější. Tak je sem dávám.
Zaujalo mne, že se ve snu tak příkře ohrazuji proti neškodným malým kamínkům – byť házet je byla jistě bezohlednost – a když přede mne spadne velký mrtvý pes, tak se na něj jen kouknu a pak sen přeskočí jinam. Ti lidé ve snu zřejmě házeli už mrtvým psem. Napadá mne k tomu slovo bezohlednost (hodili po mně kamení, psa, ušpinili mě botama) a že ji nějak svým chováním vyvolávám (?). Zároveň i já můžu být bezohledná (tvrdí se, že jsem svými činy ohrozila kočku, a nevybíravě nadávám mladíkovi).
Metafora: Házení kamení a čehokoli mi připomíná házení slov, které ve výcvikové skupině probíhá. A to, čím se hází, znamená charakter těch slov, obsah – např. jestli je to útok, pochvala,… A po mně se hází kamení / kamínky a mrtvý pes. Hnědý. Kamínky byly spíš symbol kamenování nebo bezohlednosti nebo drzého útoku; byly příliš malé, než aby mne mohly jakkoli zranit. Ale ten pes? Vrtěti psem … Použít živočicha jako věc na házení? To je hanobení mrtvoly, neúcta k životu, nějaká nová hra?
Nebo to vzít jako slovo přímo – že by po mně hodil někdo slovo pes, řekl by mi, že jsem mrtvý hnědý pes? Co by to znamenalo? Že jsem hlídací pes naší skupiny (no to by poměrně odpovídalo) a už jsem mrtvý, už to skončilo, už nehlídám.
Kvůli malým kamínečkům jsem hned začala nadávat, ale když přiletí těžší kalibr, tak nic? Kvůli botám, kvůli pošpinění svého sebeobrazu jsem snad tu dívku chtěla dokonce praštit? A kvůli psovi – nic? Kvůli prkotinám hned vylítnu, a když přiletí nějaké větší neetické sousto, tak nic?
Kočka dřív opakovaně v mých snech znamenala biologickou úroveň života. Podle toho, co ve snu dělala, se ukazovalo, jak na tom jsem. Jednou třeba měla hlad a nemohla dosáhnout na šunku. Nebo jsem ji nechtěla opustit a nechat samotnou. Nebo se skoro ztratila. To bylo zlý. A teď mě osočujou, že se k ní chovám špatně, a přitom jsem přesvědčená, že to není pravda. No to jsou věci :-)
sny neřešit.
Lední brtníku,
to je taky pravda! Nechat je tak, je jedna dobrá možnost.
Když já jsem takový pitvač pitomý – a to je blbě; potřebovala bych nerozkládat, neanalyzovat, spíš vnímat celek, když už, atmosféru, nebo si líp uvědomit:
Mrtvý hnědý bllteriér, to jsem já. A co to znamená, jakou maličkost v mém životě to zobrazuje?
vsecko ve snu jsi ty. ve snu jsou ale vnejsi a vnitrni ukazany jako dve osoby. Ktera z toho je vnejsi a ktera vnitrni? vetsinouje to jedno a lze oboje (vnejsi i vnitrni prohodit) Sen bych vylozila tak, ze mezi vnejsi a vnitrni zatim mas polozenou zed. jedno se hádá s druhým kvuli prkotinám. sam bije sebe. sam otravuje sebe a nadava sobe. sam sebe obvinuje.
a co znamena ten mrtvy pes ktery ti byl uplne lhostejny? akorat te zarazilo ze na tebe mohl spadnout (a treba te klidne zabit) opet dve slozky osobnosti (vnejsi a vnitrni) ktera z nich je mrtvy pes a ktera ta pozorujici zda ten pes na ni nespadne? nevím.
pokud je mrtvy pes vnejší svět a ty ten pozorovatel… tak zatim pro tebe jeste vnejsi svet neobzivl. zatim je to jen mrtvola ktera na tebe pada a ty uhybas. To by odpovidalo i snum prvniho dne.
Pokud je mrtvy pes tvuj vnitrni svet (to co vnimas jako sve vedome ja) a vnejsi pred tebou uhyba… tak je treba se jen probudit.
čau ratkó!
Já bych to nebrala tak fatálně – to, co ve snu vystupuje jako já, jako Já, ta perspektiva, to je to moje obvyklé já, zobrazuje to jeho chování.
A co vystupuje ostatní, jsou konkrétní malé věci, vlastnosti, součásti, postoje … ale někdy jsou vnější, sen je použije jako křoví, aby zobrazil to chování mého Já. To je takový můj základní pohled – ale vím, že není zdaleka plný, není na všech úrovních, je to takový jen základní orientační model.
A kdyby mi nějaký jev ve snu, předmět, figura připadala markantní, zaujala mne, tak můžu začít uvažovat, co to je, co to je mého. Hnědý mrtvý pes, který je neuctivě házen vysoko do vzduchu, a dopadne mi přímo před oči, například.
Jak říkáš "sám bije sebe, sám sebe otravuje…obviňuje" – jo, to je dobrý! protože se dá na snu poznat, do jaké míry to probíhá – jestli je to hodně blbý, nebo ne. Malinkaté kamínečky štěrku, které mi nemůžou ublížit, to mi přijde dobrý – kdyby tam bylo padesát lidí a kamenovali mě velkýma šutrákama až k smrti, tak to bych na tom asi byla hůř :-))
Mně to vyznívá, že pro prkotiny vytáhnu hned do boje (aůe je diskutabilní, jestli ta reakce byla moc přehnaná, nebo jen trochum, anebo ne – já bych řekla, že byla intenzitou v normě, ale provedení se mi nepovedlo, to jsem podělala, byla jsem moc spontánní, hrubá).
Takže kdyby ty prkotiny byly uvnitř mne, a ne chování navenek, tak to znamená, že se moc věnuju detailům (a to právě teď dělám :-)))
Kdežto horší, už neetické chování mě nealarmovalo, připadalo mi to v pořádku, jako nějaká nová hra místo pouštění draka. proč? Protože to bylo něco nového, co by mě nenapadlo, tak jsem věřila, že je to OK. Házení kamínků a špinavý boty, s tím už jsem se setkala, ale aby někdo házel psem, to by mě nenapadlo.
A když tohle převedu na vnější události: pro několik malých věcí, beztak už mně známých, nevěnuju dost pozornosti těm důležitějším.
… anebo je to určitě ještě úplně jinak.
Ještěže sem ty sny píšu jen málokdy, to se dá snést :)
zalezi lisko jak se u toho snu citis. jestli se citis dobre – prijemne, takje to pouhe trideni a zpracovani hazeni kaminku.
pokud se u toho citis neprijemne (napjate a vzrusene) tak je to poselstvi.
u prijemneho snu se muze dit cokoliv, treba kouskovat cloveka a utrhavat mu rucicky nozicky a je to v pohode, protoze je to jedno. jen podvedomi si hraje a utrepava zazitky do prihradek.nic to neznamena.
pokud mi dej ve snu nijak nevadi tak to hazim za hlavu. nekolikrat jsem havarovala vrtulnikem, padala jsem na zem a dopadla. pokazde v pohode :o) a s dobrou naladou. nevadilo mi ze jsem sletela a rozplacla se.
jinak ve snu neexistuje etika a neetika. tam neni posuzovan a moralizovani. proto te nejaky mrtvy pes moralisticky netankoval. uzkost by asi pramenila z jinych nedoresenych zdroju, nikoliv z pohorseni nad mrtvym psem. teda si myslim. sny jsou ciste, nejsou znecistene nasim posuzovanim.
To jsi pěkně vysvětlila, to si přečtu ještě jednou!
Emoce je dobré vodítko, dobřes mi to připomněla.
Tu první noc jsem byla nasraná takovým spíš nedospělým způsobem. Tak jak jsem ve snu jednala, bych v realitě v těch situacích nejednala, udělala bych něco přiměřenějšího, klidnějšího, nevytočily by mě takové blbiny – ale vzpomínám si na pár situací asi tak před 15 lety, podobného druhu, které vyvolaly takovouhle moji prudkou reakci. Zajímavý. Možná šlo tomu snu právě jen o to, abych si na ty staré situace vzpomněla…
Druhá noc – snění bylo bez emocí, spíš normálka, klid, z oho běhání po schodech spíš i radost.
No vida.
behani po schodech a prodirani se nekam skrzeva neco (vestinsou nahoru na rozhlednu, hrad, vrchol) mi je taky velmi prijemne. delam to ve snu rada. a pak ten pohled na horizont. mam celou krajinu jako na dlani.
to máš dobrý, že je výsledkem rozhled, přehled!
A víš, jak bych to četla já? Myslím, že ubližuješ kočce, ohrožuješ kočku, to měly ty holky pravdu. Zdá se, jako bys uližovala sama sobě, ohrožovala sama sebe (ty jsi kočka – tvé nitro je kočkou – ve tvých snech, jsi říkala) Necháváš na sebe házet kamínky, dávat si do klína špinavý boty (nic tak urážlivého si neumím ani představit!)…. nakonec klidně po tobě hodí psem. A ještě k tomu je mrtvej. On ten pes, nevím, jak konkrétně u tebe, bývá znamením přátelství, hnědá bývá často znamením skromnosti. Ale zase bulteriér ….. malinko se to tluče.
Jak říkala Ratka, dej na pocity.
No, pořád mi z toho vychází, že tě někdo štval (nebo štve) a ty ses vůči němu dost razantně neohradila, tak proto ty sny. Mluvíš o svém nedospělém chování. No, nevím. Já jsem z rodu hodných (možná i někdy hloupých) holek, ale kamínky na sebe házet a boty na sebe pokládat ….. to bych řvala taky a možná bych je po tý holce i hodila. Možná i v reálu. Naučila jsem se na hrubý pytel dávat hrubou záplatu. Někteří lidé tomu jinak nerozumí. Ale o ně nejde. Jde o tebe, o nás, každému má jít o sebe, ve smyslu abychom především vyhověli svým pocitům a až v malinko druhé řadě se ohlíželi na ty druhé. Takže klidně bych se nenutila do superkultivovaných projevů, někoho bych klidně sprdla do kuličky, ať si o tom myslí kdo chce co chce a uvidíš, že budeš klidně spát.
Třeba jako Lední brtník, který radí neřešit. Ony se totiž lidem, kteří vyhoví sami sobě, nepříjemné sny nezdávají. A muži v tom celkem často mívají jasno. Proto ani tolik sny řešit nemusí, ony se jim ani nezdají. To ženy se často snaží vyhovět i tam, kde nemusí a kde to ani není žádnoucí.
Jinak samozřejmě sny řešit, pokud si je pamatujeme – a ty sis pamatovala mnoho útržků za noc! Takové, které hned nezapomeneme jsou pro nás důležitou zprávou a výzvou ke korekci prožívání, reakcí, myšlení, postojů atd.
A pokud třeba náhodou ty moje trochu nediplomatické výroky co se týče některých kousků oblečení, byly pro tebe taky jako kamínky, co na tebe někdo hází, klidně mě sprdni. To já potřebuju vědět, kde jsou ty hranice, kam už nemám chodit. Ale hrubě mi nadávat nemusíš, si to vezmu k srdci i ve slušné verzi. :-) Nabízím třeba: Jdi k šípku! apod. :-)
Lenko,
dík,jo, takovou korekci jsem potřebovala – co se dje v mém (každém) snu, mi připadá "normální", beru to jako základ, z kterého vycházím. A přitom je v tom nějaká nepřiměřenost, které si nevšimnu a zvenku je vidět.
Já právě u sebe nechci to sprdávání, spíš to říct "košér" a kultivovaně. Sprdnout někoho pro mě je snadný / naopak pro někoho jiného je to nepředstavitelné, za hranicí.
Tak možná toi tak blbá primitivní reakce nakonec není … :-) Dle situace.
Vrátím se zítra, s odstupem. Nazdááár!
tak zítra. nevim. zda se mi ze zpusob/metodika reakce, zda kultivovane nebo sprdavacim zpusobem je uplne jedno. ze podstata lezi v ty reakci (uvnitr) co reaguje, na co reaguje a proc reaguje. o tom byvaji sny. o tom uvnitr. nikoliv o tom zda se dostatečne kultivovaně vyjadřím a jak slova u toho pouziju. to je uplne jedno. to je jen horka pára nad hrncem
ratko,
to jo, v tomhle případě to ale v tom snu bylo nápadné, nejvýraznější věc. A ta prudká reakce tam byla důležitá, dokonce zdůrazněná dvakrát – a druhý den nebyla. Škoda že se mi nezdál sen ještě třetí noc, protože v realitě ve dne moje prudká reakce (ne vulgární, ale důrazná, vehementní, doprovázená nápadnými gesty) proběhla ten den po druhé noci, po tom házení psem, na které jsem ve snu nereagovala.
No a já si můžu vzpomenout, k čemu to patřilo, a je to tak, jak jsem v ten den i řekla – že když nejde o život, vehementně něco prosazuju nebo bráním, vyjadřuju názor vyhraněný.
No a když o ten můj život jde, tak se neprosazuju, počkám … jako když po mně házeli psem. Kdežto nějaké malé kamínky, s těmi jsem neměla problém s někým zatočit, protože šlo o prd.
to prvni vehemntni nebylo doopravdy. byl to jen jako. maly kaminek – blobst. vehementni reakce jako.
kdyz o neco jde, tak neni tak jednoduche provest reakci "jako". tam jsi zatím schovana. v ulite.
14. teda pisu to z vlastnich zkusenosti. jini mohou mit jine. muj nejvetsi problem byl odjakziva ulita a racionalizace tohto stavu. jakoze jsem akcni, a vsecko zvladam (coz bylapravda) a vse mi super jde. napovrchu jsem vypadala uzasne, vsude vlezla a vsecko vyridila. ale uvnitr, tam uplne v ty nejhlubsi hloubca zatazeny zaves. a do toho nejhlubsiho a nejzatazenejsiho zavesu, tam nekam do stred jsem musela… dojit. a uvnitr v hlubokem tichu jsem hrabala a odhazovala a hrabala. nepozorována. zatimco nahore zurila akce a reakce, uvnitr se potichu hrabalo. mrtvi psi padali, cistily se zachody, otvíraly se rány a vytahoval hnis. a ja furt tise hrabala a hrabala.
doted hrabu, otviram se a nejsem ani trochu akcni a suverenní. jsem ticha. a nehybna. mnohem víc žívá než dřív aniž bych se pohla.
ratko,
to je skvělý si tohle moct přečíst! Díky.
ad14 jo, to stojí za prozkoumání!