To je zpropadeně těžký! Působí to na mě německým dojmem. A hlavní postava nebo název možná obsahují „tz“. Jetzt ich weiss nicht!
Liško, může k vám na terapii přijít i člověk, který prodělal hlubokou depresi, je Rus, není pojištěn a neumí dobře česky. Má za ženu Češku a žije tady s ní. Má pro něho něco takového smysl? Jak má dál žít po propuštění z léčebny? Pár slovy mi prosím odpovězte:
Karle, jen v letu, pak se k tomu můžem vrátit:
Do našeho zařízení nemůže přijít, když není pojištěn. U zdravotní pojišťovny.
Mohl by asi přijít ale do sociálních služeb, i když to enní terapie, spíš by mu mohli věcně pomoct, něco konzultovat, co by mu usnadnilo život, pokud tohle ale potřebuje…
Může jít do psychoterapie individuální placené k někomu, koho si vybere, psychoterapetovi. Normání cena v Praze je 700Kč za setkání, pokud mu není hodně blbě, mohlo by mu stačit sezení jednou za dva týdny – pokud jde o ušetření peněz.
Tady na Vysočině je cena 600 – 1000 kč za 45 min až hodinu. (Těch 1000 je člověk s asi nejdelším výčtem, co všechno umí dělá absolvoval má na to atest, supervizor dojíždějící z Prahy a je to za 45 min. A pak nějakej v Třebíči.)
3.4. To je celkem drahé, žejo
Karle 2
zapomněla jsem napsat, že ti sociální pracovníci mohou pomoct sjednat to zdravotní pojištění!!!
ru 4
To máte ceny jak v Praze – mohlo by to být tím, že máte v regionu relativně málo psychoterapeutů – to asi nezjistíme. Za supervizi individuální je 1000 na hodinu ale docela moc, to bývá za hodinu šedesátiminutovou za skupinovou supervizi. Pokud ale bere v úvahu tu dopravu, tak si to asi nějak přičítá, ale určitě tam máte menší nájem za místnost na hodinu než v Praze a to by mělo být zohledněno. Jinak by mi to bylo podezřelý.
Karle 2
ideální následná věc po propuštění z hospitalizace je stacionář, to znamená cca třikrát týdně docházet do nějakého programu v zařízení jako jsme my nebo jiné. Součástí stacionáře je nejen skupinová práce, kde člověk potká lidi, kterým se stalo něco podobného a může o tom s nimi mluvit (kdežto lidé v jeho okolí často nemohou mít pro to pochopení nebo kapacitu nebo prostě je dospělej a nebudou se mu tolik věnovat apod.), a taky bývají součástí informační setkání třeba jednou týdně, kde nějaký psychiatr vysvětluje něco oprůběhu nemoci, jak nemoc vzniká, aby členové se mohli doptat na to, co potřebují, na léky taky, a zjistili něco o té problematice – aby tom věděli, co potřebují, a ulevilo se jim, věděli, co dál a našli vysvětlení, podporu, klid z dostatku informací… často jeosu součástí i realxace a u nás i nějaká expresivní terapie. Po dochození stacionáře (bývají to typicky 2-3 měsíce), se člověk může rozhodnout, že bude chodit do indiv.terapie nebo na nějakou skupinu, třeba pokud ho zaujala arteterapie…
Ale ty stacionáře jedouna pojišťovnu.
Cizinci mohou být u nás pojištěni, jde to. Pokud ten pán rozumí česky a dorozumí se, mohl by do takového stacionáře.
Individuální terpaie v cizím jazyce, ne v češtině,je taky poskytována, asi nejčastěji v angličtině, ale dělá to menšina terapeutů, snad už víc než dřív.
KARLE pozor!!
Teď mě napadla FINTA!
Kdyby šli do párové nebo rodinné psychoterapie ten pán a jeho žena Češka, mohlo by se to vykazovat na její rodné číslo a je to úplně v pořádku a jde to!!! A tam by info také dostal, i ona, to by bylo úplně
NEJSNAZŠÍ!!!
A nejrychlejší. A mezitím by si třeba ve spolupráci se soc.pr.vyřídil to pojištění a pak by mohl do individuálu, pokud je to to, co by preferoval.
Karle a ještě jedna možnost – ono záleží, co ten člověk potřebuje…
je možné čerpat krizovou intervenci, osobní setkání, v počtu až 8 nebo 10 maximálně, v Praze je to sosdiakonie na Vinohradech, mají stránky http://www.soscentrum.cz/
Dá se tam přijít rovnou a pak je možné, že se čeká, lepší je tam zavolat a objednat se. netuším ale, jak je to registrované – pokud je to zdravotnické, nešlo byto kvůli ne-pojištění, ale myslím, že je to sociální služba a to by mohlo jít i tak.Je dobrý tam zavolat a normálně se přímo na to zeptat. není to ale psychoterapie, je to krátkodobá práce s člověkem v nějakém krizovém období. Což ten pán splňuje v případě, že se stále po propuštění necítí dobře. je to zaměřeno na řešení té krize, enní to dlouhodobé a není to terapie. Mohlo by to ale tomu pánovi pomoci se zorientovat, získat nějaký další kontakt třeba na další spolupráci, terapii jinde… Taková krátkodobá podpora, aby mu bylo líp, ale diskutovat o potížích, symptomech, průběhu nemoci, to spíš ne, není to na to zaměřeno, byť ti pracovníci tam to asi znají.
psice 1
Hohóó!
není tomu tak. A je to tím, že jsi promakanější, než jak to bylo u mě. To písmeno Z ve slově kocour vůbec nesouvisí s tím filmem, je to úplně jiná linie, ganz andere, vlastně náhodná, takže se to asi uhodnout nedá…
Film není německý.
Je evropský, to jo, hrajou tam samí běloši. A nejsou to seveřani! Protože takovej film bych si nevybrala.
Postavy filmu se sejdou v jednom bytě, některé jsou páry, a mluví a řeknou si, že by se mohli o sobě vzájemně něco nového dovědět.
Jo a z max.pěti hvězdiček bych tomu filmu dala tři. Ale většina hvězdičkujících lidí na ČSFD mu dala víc.
Děkuji ti Liško, musím si to pořádně přečíst, cos napsala.
Karel,
jo a kdybyste našli nějaký kontakty a chtěli se na ně doptat mě (a já se můžu doptat i někoho v mém okolí) nebo chtěli nějaký najít, tak napiš na liska.bloguje @seznam.cz – s tím, co by to mělo být, jestli soc.podpora stím pojištěním nebo indiv nebo stacionář… a tam můžeš i připsat, kde zhruba ten pán bydlí, jestli v Praze nebo jinde nebo ve které části Prahy. (já to nikomu samozřejmě sdělovat nebudu, jen kvůli dostupnosti služeb)
Na internetu budu nejdřív zítra večer; zahájila jsem dnes kurz kompletní krizové intervence, takže dobrou, zítra vstávám dřív než do práce , i když je sobota, a to je debilní, ale ten kurz je kvalitní a potřebuju ho do práce (a platěj mi ho,takže jsem napřed ty víkendy nechtěla dát, ale nakonec to bude užitečný, je to nejvíc opěvovaný kurz, co tu máme).
Nazdááár a hezkou sobotu vám všem!! já ji budu mít určitě zajímavou.
Jsi laskavý člověk, Liško. Někdy se mi zdá, že taková zařízení, ted nemám na mysli tvoji práci, že je to takové umatlané sociální hovno, jako úřad práce, domov dětí, různá poradenská centra, skupinové terapie…vím, že se mýlím, že to tak všude není, nevyznám se v tom.
14. Trochu z jiného soudku. Pokud je pán sezdán s češkou, tedy parnerka z je EU a bydlí v CR (stačí přechodný pobyt), tak o pojistí u VZP – plně, pokud je tam manželka pojištěna. Ať si to prověří. U nás je zvláštní pojištěnecká mafie cizinců,která jim neřekne… že se mohu nechat pojistit přes manžela.
15. mám to z první ruky, moje snacha (z 3. země) je pojištěna u VZP ačkoliv žádný příjem..Manžel taky neměl příjem, teprve posléze se to utřepávalo jak to mají. Je třeba se poradit přímo ve VZP, tedy nikoliv přes soukromou pojišťovnu. Nárok by měl mít partner občana české republiky, bydlící na území ČR nezávisle na příjmech. Tedy patnerka nemusí mít příjmy. Sňatkem získává cizinec statut občana EU a tedy i nárok na státní zdravotní pojišťovnu. Ať e na to podívá, nenechá si radit od UNIQA, Maxima neb jiné privátní pojišťovny které pojišťují občany bývalého sovětského bloku. Ti to neřeknou! Aby ho mohli pojistit sami. Osobní zkušenost s více pojišťovnami
To je paráda, jak se sejdou ty nejsprávnější rady, když se sejdou ti nejrůznorodější lidi…
Držím palce, a Karle, když se podaří nějaký průlom, že dáš vědět?
Naprostí cizinci?:)
18
Přečtla jsem si to na ČSFD a řekla bych, že jsi vítěz.
Ale zrovna tak si i myslím, že u mě by ten film taky neměl 83 %, a to i bez toho, že bych ho viděla.
Je to dost nepravděpodobná zápletka pro rozvinutí do dané filmové šíře. Leda tak pro telecí mláďata. Mí vrstevníci už v tom dávno umějí chodit, pokud vůbec se jim v tom ještě chodit chce a nechodí už jen na ryby. Telefonování zadanému je věc naprosto zapovězená, to ví každý s IQ o deset víc než tykve a nedodržují to jen úplně zblbnuté zlatokopky, co chtějí toho chlapa rozvést. Vždycky volá ten zadaný tomu nezadanému a vždycky jen v dohodnuté nebo pracovní době, to je jasný. A po sms a whatsuppu to taky skoro nikdo z mých vrstevníků neřeší, páč by kvůli tomu museli hledat brejle na blízko. :-))
18.19 Asi jo. Když jsem četla 18, vůbec mě nenapadlo že se jedná o název filmu :-) Hodnocený je dobře, třeba dobrý je … asi ho budou dávat brzy na Film Europe… když tedy ho Film Europe financuje.
20
No, ona hned v prvním okýnku Liška píše: A já se jdu koukat na film. Hádejte na jaký film!“ A pak že nápověda bude postupná. Takže všechno ostatní je nápověda na hádání filmu.
Teda, kot zour prý ne, to je hádanka extra. :-))
To ano. Ale že naprostí cizinci je jméno filmu mě napadlo až po tvém komentáři :-)) Předtím jsem dumala proč to Blooud napsala… reakci na co :-)
23
Ajo. :-))
Asi jak občas čtu nějaký recenze, tak mi to docvaklo (z podvědomí vycvaklo), i když jinak moc filmy nesleduju. Asi taky že jsem celou dobu čekala, kdy konečně někdo přispěje nějakým komentářem k článku. Sem byla zvědavá. :-)
Pravda, že jsem to napsala trochu jako výkřik do tmy :)
24. Vůbec jsem netušila co za film to je, a taky přiznám že mi je to celkem jedno :-)
ad. pojištovny a cizinci.
u nás na odd. leží už téměř měsíc mladá žena z Peru. Studuje šestým rokem v Pardubicích školu. Má pojištovnu VZP. má dostupnou veškerou péči a vyšetření.
Není s tím problém.
Karle 14
taky se v tom moc nevyznám – říkám si, že dobré bývají organizace, které se snaží podpořit nějakou soc.menšinu v tom, aby žila co nejvíc samostatně a spokojeně – proto se i uplatnila na trhu práce, byť ne na plný úvazek, aby se ti lidi sami cítili užiteční, to může pomoct ke stabilitě v životě, a ve výsledku, pokud se týká „většiny“ nebo společnosti, tak pak je to pro stát a tedy pro nás všechny levnější. Levnější než nějaký molochy jako jsou obří ústavy soc.péče a tak. Například když se těm lidem umožní, aby bydleli třeba tři spolu někde s nějakou asistencí nebo podporou.
Kdyby v tom stát víc pomáhal, stálo by ho to pak míň, bylo by to lidštější.
Úřad práce mně teda kdysi vůbec s ničím nepomohl. A sociální odbory na obcích nebo městských částech, tam jsou i pracovnice, které dělají „opatrovnice“ lidem s omezenou schopností hospodařit. A tyhle paní bývají přetížené a některé jsou neochotné spolupracovat s kýmkoli a je to běs, ale je to člověk od člověka.
naštěstí se vytváří v průběhu let čím dál víc různých „norem“ neboli standardů, pokud jde o soc.sféru, takže už je to lepší, je lepší kontrola těch pracovníků nebo spíš jejich školení, podpora pro jejich práci, aby se nestávalo, že personál přiváže staré dědečky k židlím v televizní místnosti nějakého ústavu a nechá je tam sedět několik hodin ve chcankách.
ratko 16, ru 17
no vida! Ano, Karle, taky mě to zajímá, snad to bude happy end.
18 Bloudička vítězííííííí!
A hádanka č.2, kotzour, je asi neuhodnutelná, proto prozradím řešení:
Napsala jsem JDU S NÍM DO POSTELE. A pak chtěla napsat velkými písmeny S FILMEM. Jenže jsem se nějak zblbla a napsala jsem Z. Tak jsem napsala nad to „s filmem“ malými písmeny a přemýšlela, co budu dělat s tím Z. A jiné řešení mě nenapadlo, protože ve slově kocour žádné Z není a to Z nešlo dost dobře nenápadně přepsat na jiné písmeno.
30. gratuluji vítězi :-) A co film, líbil se Ti liško?
27. privátní pojištění? Víš jak ji to účtují? Zda to nemusí zaplatit hotově…
23:
Taky mne to zaskočilo.
Roloval jsem zpět,jestli liška něco o cizincích jako nápovědu naznačila,ale ne.
Přesto tu debata o cizincích byla.
To bude zas nějaká jungovská synchronicita ,Liška to má pod drápkem;-)
34. pro mě jsou naprostí cizinci dennodenním chlebem … :-)))
33. nevím, ale můžu to zjistit až budu v práci. jen vím, že tu má nahlášený trvalý pobyt kvůli studiu. a protože je hodně nemocná a měla hodně vyšetření – jediné co je, že lékař, který ordinuje speciální vyšetření – musí komunikovat s pojištovnou, aby ji to uhradila. není výdělečně činná. a i ta speciání vyšetření – např. převoz z naší nemocnice na vyš. do Ikemu a samotné to vyš. ji schválila VZP.
36. Ptám se jen proto,že je z 3. země, tedy privátně pojištěna
28. poslední odstavec. dovolím si nesouhlasit. právě jak přibývá soukromých domů a domovů pro seniory, nebo pro lidi s mentálním postižením apd – hrůza. nekontrolovatelné, žádné standarty na péči…běs. jen účtují klientům hodně drahé služby.
tady v HK jsou dvě soukromá zařízení, vozí nám z nich lidi na popud příbuzných….proležení, podvyživení, nedávají lidem léky tak jak mají, nemají tam doktory, žádné vizity….apd. hodně se pak ti příbuzní diví, jak ty jejich nemocné dáme do kupy.
a je to tím, jak píšeš – normy a standarty – u nás je to přísné, buzerace, věčně mame audity – od uklizeček , přes NLP, po lékaře….všechny složky v nemocnici – nějaké standarty, které musí znát a dodržovat. v tom soukrommém sektoru jsou tyhle věci hodně netransparentní, včetně dokumentace o zdrav. stavu.
34 Saule
Ajooooo!!!!
Nojo, debata o pojištění cizinců – a v názvu jsou cizinci. Asi ti filmoví pojištění byli.
39. asi jo :-)
barčo 38
nemluvím o soukromých zařízeních, to mě ani nenapadlo – ideální je si o každém zařízení zjistit, jestli má nějakou pověst, jestli je zaštítěno členstvím v nějaké profesní asociaci podobných zařízení toho druhu a kdo tam pracuje a najít si o těch lidech, co tam pracují, jejich životopis, pokud to jde. A tam koukat taky, jestli jsou v profesní organizaci, kde byli předtím, jestli to bylo odborný pracoviště… ale ani to nemusí pomoct, není vždycky poznat, kde je neetickej kretén. Ale pokud někde píše, že se hlásí k etickýmu kodexu svjí profese, tak se dá na něj pak stěžovat u etický komise a tak. To se dá koneckonců vždycky, doufám!
Některý ty blbý jsou státní zařízení. Neziskovky snad ne, pokud se hlásej k současnné podobě, vývoji, tranformaci soc. a zdrav.péče. O soukr.sektoru nevím nic, ale vzhledem k fin.náročnosti očekávám, že ten, kdo se tam obrátí, je schopnej si předem všechno zjistit.
41. Aha, omlouvám se, nepochopila jsem to dobře – mě právě hned napadla ta soukromá zařízení :-) naprostý souhlas s tím postupem co píšeš v 41.
42
no nevím, naštěstí jsem nikdy nemusela vybírat žádnou soc. pomoc!
Kdyby se mi to stalo, napřed bych se zeptala všech ve svém okolí včetně vás, jestli o nějakém konkrétním zařízení něco víte, abych měla info přímo.
Náš dům s pečovatelskou službou bych mohla doporučit. Ale je to spíše bydlení pro staré lidi se službou. Jsou tam pečovatelky, al e né že jsou na pokoji se starým člověkem. Ti jsou samostatní, a pečovatelku si musí objednat… řeba na hodinu denně nebo víc. Ale v podstatě platí jen nájem. Ostatní služby si připlácí.
A tak si babky mezi sebou pomáhají, kontrolují se… a pokud se některé udělá zle, volají pomoc. Je to ale spíše vzájemná pomoc. Taky jsou tam aktivizační činnosti. Každý den něco. Včera jsem byla s maminkou na cimbálovce brněnského rozhlasu. Bylo narváno.
44
to zní dobře. Mám se tam už objednat, nebo mají kratší čekací dobu než 40 let? :- ))
Ta cimbálovka jako aktivizační činnost je geniální.
To by mne určitě aktivizovalo utéct do nejbližší hospody:0)
47. většina posluchačů byla nepohyblivá nebo hluchá :-) Mamince se to líbilo, švagrové taky a co mi říkaly babky, tak všecky nadšené.
46. je tam pořadník… tak na 2 roky :-)
47 Saule
přesně!
Měla bych si něco takového pustit doma, aby mě to přimělo vypadnout na točený.
(I když se doma moc nezdržuju, jen chvíli na voraz před spaním.)
Mně se líbili celkem. Perfektní hráčka na cimbál. Uměla zahrát všecko, i filmové písničky. No a koledy. a taky populární písně… (purpura voní… a pod.) No proč ne. Sama bych si to nepustila :-)
Já bych v takovém ústavu setrval jedině pod příslibem živého koncertu Janis Joplin,neomezeného přístupu k alkoholu a dalším povzbuzujícím prostředkům.
V klidu a pravdě můžu umřít doma,klidně i sám a posranej až za ušima:-0)
52. no to máš recht. Dědků je tam málo a je o ně bitva :-)
53:
To jsou ti,kteří propadli opravdovému peklu:-)
:-)))
já bych ve stáří volila kombinaci – neomezený můj přístup k alkoholu a dalším možnostem a k tomu tu společenskou událost se zpěvy.
tyjo – mají dnešní důchodci každej přitom v ruce chytrej telefon a mastěj na něm nějaký hovory na netu? Já ne a neplánuju to, připadá mi to nezdvořilý!! Kdežto nachlastat se a být v té společnosti mi přijde mnohem zdvořilejší.
55. telefon mají, a mastěj to tam. :-) problém je, že máš kolem sebe jen staré lidi.
52. Vypadá to , že moje máma i švagrová si to takhle taky představují… mohu přebíhat od jedné k druhé
57 ajaj pro tebe, takže nejsou až za ušima. :-)) – nebo co myslíš tím, že si to tak představují? Že přijdeš, nebo že shnijou samy?
58. že obě původně mluvili o tom, že půjdou do pečovatelského domu. Obě si podaly přihlášku a dostaly byt (jsou to garsonky) a obě odmítly s tím, že mají hodně věcí kam by to daly. že zůstanou doma. Obě odmítají jakoukoliv cizí pomoc ve smyslu pečovatelky… tedy švagrová si již posílá obědy, ale moje maminka ještě všecko sama. A obě mě volají nebo očekávají pomoc ode mne.
59
Jo, jako moje maminka – „já sama!“ – což znamená „všichni se na mě vysrali, protože nikdo ke mně nechodí tak často a nepomáhá tak, jak si já představuju“. Což znamená pořád a přesně podle maminčiných umanutostí, i kdyby byly úplně nereálné.
Naříklad teď o víkendu byl v Brně u babiček mladší syn. (Střídáme se.) Z pátka na sobotu u mojí maminky, ze soboty na neděli u druhé babičky. A v sobotu dopoledne se musel vrátit k mojí mamince, protože mu volala, že by ještě přece jenom chtěla dát na flešku k tisku tu jednu fotku, co den předtím opakovaně a rozhodně tisknout zamítla. Tak tam jel. Kvůli přendání jedné fotky z počítače na flešku? Ne, proto, že maminka vždycky musí vymýšlet podobné obezličky, aby k sobě někoho přitáhla. Nebo spíš od někoho jiného přetáhla. A nikdy za celý život nepochopila, že tohle pruzení je jeden z důvodů, proč si ti lidi nakonec radši hledají záminky, proč k ní nemoct přijet vůbec.
60. přijde mi to přirozené. Tedy instinkivní. Moje maminka to dělá taky, možná v jiné proměněné formě. Ale podstata je stejná. Hluboké obavy, že „rival“ bude „lepší“ , odvede pozornost a ona zůstane sama. Tedy že musí něco podniknout… neví co, a tak vymýšlí vyfikundace nebo rádoby problémy. My asi nejsme lepší, ale zatím tyto instinkty jsou pod …
61
Instinktivní to je určitě, ale nemá to každý stejnou měrou. Nezlob se, ale to, že něčeho znám podstatu, není důvodem, abych to považovala za přijatelné nebo opodstatněné. Je to normální sobecká manipulace. Z nezvládnutých emocí a záměrné slepoty vůči vlastním pohnutkám. Omluvitelná u malých dětí a hodně přestárlých lidí, kteří se zas do dětského myšlení dostali zpátky. Nicméně moje maminka to takhle dělala celý život, proto už to u ní nikdo z jejích blízkých (krom mě a mého mladšího syna, i ten styarší už vycoival, celej zoufalej) nesnese ani teď. O tom píšu. U sebe můžu s čistým s vědomím říct, že tohle v takové míře nedělám. Pokud ty ano, nezobecňuj, prosím. Nevidím důvod, proč bych nemohla být v tomhle lepší než moje maminka, když je v tom lepší 99 % lidí.
62. Třeba jde jen o míru… promiň. Nechtěla jsem tě urazit.
Neurazilas. Jen mi to přijde furt dokola. Něco napíšu o tom, s čím se potýkám u lidí mně blízkých – ty mi vysvětlíš, jak to beru přehnaně a že ty to vidíš správnějc, páč to máš taky a ještě víc a je to normální.
Neba.
A bere mi to chuť už cokoli svého osobního haprujícího tady napsat.
61: Jo
Kolikrát je to prostě jen snaha o komunikaci.
Ženská bez možnosti komunikace tu možnost musí najít za každou cenu.
To je jako by mi někdo vzal cigára a pivo:)
I když…já bych to aspoň zkusil vydržet,ale ženská to ani nezkusí .
Asi ví proč :-)
63:
Přesně tak.
Jde o míru.
64
jde o míru
65. co je přehnané, že… z jiného soudku. Jela jsem si pro kačeny do vesnice. Známý (vzdálený příbuzný) tam chová kačeny, slepice, kuřata, králíky. bio… poctivě krmeny a chovány. Tak jsme tam vlezli za ním, on tam dral z peří čerstvě zabitou kachnu a povídal sis námi a ukazoval, jak ji zabíjí, čistí, proplachuje a kolik toho stihne. Dělá to rád. A jak jsem šli ven, tak tam leží mrtvé kotě. Tázavě se na něj podíváme,. No tak jsem s ním fláknul, no. Vedle jich mají deset… někdo se o to musí postarat. V garáži leží dva přestárlí psi, dojdou akorát na záchod. Pohladí je… slzy v oku, má je rád. Jednoho si pořídil ještě s ženou (zemřela na rakovinu kostí) a to je možná 20 let. Domů jedu zamyšlena… tolik syrové reality…
66.V Americe jsem na praseci farmě dělal s jednou hrozně hodnou(bez ironie)pani.
Když se tam narodilo nějaký neduživý selátko,tak ho láskyplně pohladila po růžové hlavičce a pak ji rozbila o kandelábr a sele hodila do zkrvaveného kýblu na mrtvoly.
Nikdy,ani tam ani ted po těch letech bych nepochyboval o jejím čistém srdci.
jj. jen že je to kontrast s tím co běžně potkávám. Ale dobrý…vlastně jsem to potřebovala.
66
Podobné – kolegyně na úklid dneska donesla ochutnat z dfomácí zabijačky. Prý ji při chytání krve ohodila krev jako ještě nikdy, prase mělo stopětatřicet kilo a málo sádla, al estrašně moc krve. Asi jak bylo klidný, žádná se v něm nezarazila. Prý bylo tak strašně klidný, že když ho dovezli, tak ho podrbali mezi ušima a pak se k nim tlačilo a nastavovalo a nechávalo se drbata úplně klidně si nechalo nasadit špagát na nohu, hrozně hodný a klidný prase, mazlivý…
Už jsem z toho vyšla. Když mi bylo patnáct, dvacet, klidně jsme podřízla slepici, zlomila vaz králíkovi, střelila prase. To, že jsem je předtím chodila krmit a opečovávat, mi nevadilo.
Postupně začlo.
Dneska bych ho nemohla na vozíku drbat, když bych věděla, že ho mám za chvíli zabít.
60,61,62
to maminčino chování nějak pochopitelné je, důvody (svoje staré) k němu má, je to, jak píšete – můžu to chápat, ale nechci v tom figurovat, to je ta reakce, co mi naběhne, a asi kdekomu v tom. Takže kdybych byla pracovník (a ne rodinnej příslušník, kterej to má zatraceně těžší, natož dcera/syn), řekla bych jí, že tomu rozumím, souhlasím s ní, ať se ta fotka vytiskne, a k tomu sdělím, že v mých možnostech to není a zeptala bych se, jestli to tak může být a jestli si to zařídí sama jinak beze mě (maximálně jí můžu dát kontakt na nějakou službu, která tiskne apod.), anebo bude čekat dva týdny, kdy jí s tím můžu pomoct já. Necpala bych jí, že nějaká blbá fotka není nic životně důležitého, že nejde o život – to bych kdyžtak až potom, ale ve formě konkrétního porovnání s něčím jiným; možná bych jí i strčila pod nos k uvážení pro její rozhodnutí, jestli chce tedy ted hned tu fotku vytisknout a pak že se tři týdny neuvidíme, nebo by radši si vybrala možnost, že ten tisk počká nebo si to ošéfuje jinde a uvidíme se tehdy a tehdy (i když mám takovej dojem, že tohle vyvolá u ní jen další žádosti o jiné věci; ale pevně vbych stanovila termín a nazdar).
Kdybych byla dcera/syn, tak bych se snažila to taky udělat, ale asi by se mi to nepovedlo a stejně bych tam jela, ne ten den, ale za krátkou dobu to vyřídit, aby byl pokoj. Ale bude?
67
Tohle chápu. Tomu rozumím.
70
No, ona se věc má tak, že já bych jí tu fotku byla schopná dát na tu flešku i ze vzdálené správy, přes TeamViewer. I jsem to už mockrát udělala. Ale to by maminka nesměla dělat naschvály a odmítat se poslední dobou připojit, když jsem doma z práce. Musíme být online obě.
Pak je druhá věc, že maminka už se fakt v realitě začíná ztrácet a plíst a zapomínat krutě a nedokážu vyloučit, že prostě už nezvládá myslet tak daleko.
Ten případ s fotkou jsme bnapsala, protože je čerstvý a zrovna mě napadl, ale jinak je podobných hafo. Asi nemá cenu řešit konkrétní situaci té fotky, nakonec to, že tam synek zajel a udělal to , je asi nejjednodušší. (Ale stejně to zas bude blbě, a nebo bude blbě něco jiného, co se na něj svede, že to určitě udělal, když tam u toho kompu seděla a dával tu jednu fotku na flešku.)
Vždycky za všechno můžou ti, co se tam na chvíli vyskytli, maminka nikdy za nic. :-) Třeba ten pán, co ji přišel odečítat k pvynoměru plyn, jí ho taky pustil víc, asi protože se mu zdálo, že má maminka moc malý odběr, takže ona nemůže za to, že se jí pak spálila buchta. :-)
70
Jinak – pokoj nebude. Nikdy nebyl, nikdy nikomu ho nedala, a když jí kdo z toho nevolnictví utekl, tak ho aspoň pomlouvá a nasazuje na něj psí hlavu do nekonečna dokola.
73
To je přece jen forma,kterou si svým životem a osudem vytvořila.
Nikdo nikdy tady nikomu nedá pokoj!
To jsou prostě zákony moštárny,to nelze vyřešit a proto Ratka čte Bibli :)
Ale jde o tu míru .
Jak otravovat své bližní ,aby nas nezabili a naopak my je.
Jsme na jedné lodi a kolem nás….to co je každý schopen vidět.
74.Věřím dokonce v určitou programovou předurčenost. Tedy gramofonovou desku, která pořád hraje dokola a dokola a dokola. Protože je gramofonová deska a nikoliv lesní vánek :-)
74
Takové líbivé kázání. :-)
A jaký mělo mít účel?
Asi stejný, jako sdělení, že ženská bez možnosti komunikace tu možnost musí najít za každou cenu?
No, nemusí. Ne jakoukoli za jakoukoli cenu. Musí si najít komunikaci tak, aby nepřekračovala jazýček vah mezi lidmi. Ne jen nepřevažovala, ale aby nelezla na jejich misky. Tedy případně i přijmout pravidla komunikace jiná než vlastní.
Já nenesu odpovědnost za to, jako formu svého života si moje matka vytvořila. A nic řešit nehodlám, jen sama sebe, abych to u sebe měla dobrý, takže neboj, nezabiju ji. I když jsem už asi dvakrát měla ruce dost na krajíčku. Prostě počkám, až umře sama. Do té doby to budu tak nějak pleskat, abych přežila, ale moc si nevyčítala.
75
Samozřejmě, že (hmm, asi nejen) u problémových lidí je to skoro vždycky gramofonová deska.
76
Eště ad komunikace a jazýček vah – protože je to stejnéjako s tím komentářem 13 Barči u Kurzu pomoci v krizi:
Začarovaný kruh potvrzování, když někdy člověk chápe pomoc druhému jako poskytnutí potvrzení, že je mu skutečně ubližováno.
Začarovaný kruh nedostupnosti komunikace, když si někdo myslí, že na ni má právo za každou cenu, a ostatní před jeho psychickou agresí utíkají.
78. na agresi lze reagovat agresí. tedy neudělám, nedám, nepřijdu i kdybych mohla.
76:
To chceš ,aby každý komentující oznámil účel svého názoru?
Některé nemají účel.
79
Neudělám nedám nepřijdu se mi nezdá jako agrese. To je únik negací. To dělají všichni ti, co před ní nakonec utečou, protože ji nechtějí zabít ani se s ní hádat a nechávat se vtáhnout do vzájemných osočování (to by agrese byla).
I já to dělám, sice dočasně, ale vcelku pravidelně. Vždycky když tasemnice/pijavice moc naroste a už mě moc rve zaživa, musím ji nechat chvilku vyhladovět, aby trochu zeslábla a splaskla.
80
Na tos přišel jak, že to chci?
Jasně, že to nemělo žádný účel, to tvoje, proto jsem psala, že stejný jako …tam nahoře. :-)
81. Nevím, přišlo mi že ji nechceš odmítnout když po tobě hned druhý den chce vytisknout fotku, ačkoliv den předtím ji vytisknout nechtěla. Tedy opět z vlastní zkušenosti, kdyby takhle… tak řeknu že za dva týdny nebo za týden, podle toho jak bych tam jela. Pro mě je odmítnutí již agrese, jelikož jsem vyměklá. po mě když někdo něco chce tak mám nukání to udělat ihned i když je jasné, že to dotyčný nepotřebuje nebo že to počká. Mám to z domu, moje máma taky neumí odmítnout, spíše uděláme ze sebe blby.
Ale … teď dovedu odmítnout. tedy říct že přijdu za dva dny nebo později… zejména švagrové umím odmítnout, protože ta umí využívat lidi. Ona to umí i maminka, ale u ní to vnímám jinak. je jako ptáčátko pípá. švagrová jde na to zhurta a ještě mi u toho nadává :-)
72, 73 ru
máte to hodně složitý. Jediný pozitivní na tom asi je: když dokážete vydržet tohle a nebejt z toho úplně v prdeli, asi už v životě vydržíte úplně všechno. myslím, že já bych odpadla resp. ne v té péči, ale šla bych do toho háje(-mství traumatu), do jakého jsem šla při kontaktu s tátou tehdy.
81
to je možná jediný, co se s tím dá dělat (?). Přeju vám, aby v tom šlo být a někdy nebýt co nejúsporněji a nějak k o možná nejvíc uspokojení všech včetně té maminky.
84. nepřijde mi to vůbec těžké a ani složité. Víc složité mi přijdou vztahy s dětmi, tedy konkrétně kdy mají rodiny a další vazby. Tedy co je přiměřené a co ne. A jestli nejsem moc odtažitá … že jako na ně nevlítnu a všecky nepusinkuji, ale spíš v pozadí čekám, s čím kdo přijde a co potřebuje. Někdy si říkám, že se málo snažím… protože mám hodně svých zájmů.
83
To chtěla po synovi. Byl tam syn.
Kdybych tam byla já, tak bych jí sdělilka, že už se tam vracet nebudu a že to udělám z domu po TeamVieweru.
Ratko, když to je problém, že ty si nepamatuješ, co čteš.
A pak je další problém, že pro tebe je agrese cokoli, když člověk projeví vlastní vůli.
Co takhle asertivita?
Jo, švagrová bude příbuzná mojí maminky. Ta si svou středopozornost taky prosazuje sice barvitým líčením svých utrpení a bolestí, ale k tomu nikoli prošením, nýbrž nadáváním, urážením a vyhrožováním. :-))
86. to že zapomínám, není úmysl… mám poruchu, nemůžu za to :-). Švagrová se prý nebude nikomu doprošovat a tak jsem celkem pomluveni mezi jejími kamarádkami:-))
83 ratko
něco je odmítnutí a něco ne – hlavně ten „odmítnutý“ to jako odmítnutí vnímá a cítí se blbě, i když to ani odmítnutí není. Konkrétně: Odmítnout vytisknout hned druhý den tu fotku, co den předtím ta osoba řekla, že ne, není odmítnutí. Je to držení dohody. Je to dodržení hranic, limitů, který ta osoba má zřejmě tendenci překračovat, nerespektovat, když se takhle chová (co ji k tomu vede, to už je jiná věc, může to být třeba už zapomnětlivost). Odmítnutá ale nebyla. Určitě ne jako osoba – odmítnuta byla jen jedna malá nepodstatná její žádost. Ne osoba, takže to není odmítnutí.
85
mně to připadá opravdu těžké a složité. Dlouhodobý kontakt s takovým člověkem JE podle mě velmi náročný, pořád znova náročná situace, i když už to ti blízcí znají, furt je to drsný.
84
Já taky kdysi šla. Ve čtrnácti.
Týrala lidi kolem sebe neskutečně. Dneska už je to odvar.
Pak jsem šla s tátou po jejich rozvodu (po dvou letech boje proti všem, s úřady v čele – nenávidím odbor péče o dítě!!!) a pak už to byl jen normálka furt nějakej boj o vztahy místo v hierarchii.
A pak až krach toho, na co jsem se upnula jako na životní cíl a smysl, konec největšího kusu života, a vzápětí šlus kobyla a asi nejintenzivnější vztah, jen z mojí strany láska, Nevztah… a pak už to ostatní šlo tak nějak… mimo…
I když jsem třeba brečela, kvůli někomu něčemu, nebylo to už to do živýho, byla to prostě už jen lítost tak nějak jedno ke druhýmu.
Někdy mám pocitk, že když už věci bolí moc, tak v člověku něco praskne a přepne to do mtvýho módu.
Dneska si už myslím, že už ani vztah mít nedokážu. I když mi občas chybí.
Už jsem mrtvá nějak moc.
85
Tyvole, tak jestli ty jsi odtažitá, tak já jsem ledová královna…
Já volám staršímu synovi, akorát když má nějakou velkou důležitou zkoušku, nebo když něco sama potřebuju. :-))
90
Asi se to udělalo, že organismus usoudil: lepší v něčem zmrtvět než bejt v bolesti… mě napadá.
Třeba nejseš v něčem mrtvá, jen dočasně zmrtvělá, usnutá. Já sama si připadám trochu „ztvrdlá“ v něčem a v něčem jiným bych zas ztvrdlá chtěla bejt :-)
91
jo, to by mi jako synovi vyhovovalo.
92. napadlo mě něco podobné, jakože obrana… krunýř a pod krunýřem mrtvo. U sebe jsem krunýř odkládala velice ztěžka a jsem dnes vyskakovací bezkrunýřová… ale snesu celkem dost i když to tak nevypadá :-) ale všecky stavy jsou OK.
94. tedy občas padám do úzkostí, jako vždycky. ale už si kvůli tomu nenadávám :-) jsem ustrašenec.
Jako dočasdně usnuitá Růženka:
Jenže princové neexcistujou.
A navíc mám obavu, že kdyby se i nakrásně ke mně nějakej naklonil, jako že mi dá polibek na probuzení, tak že bych ho setla nějakou tak morbidně realisticky říznou větou, že by to stejnak vzdal. :-))
96 bylo na 90
94
To nemá co dělat s necítěním, cítím. Vyskakuju. Regauju.
Ale semínka vztahů neklíčí.
Každýho vidím okamžitě tak mrobidně řízně realisticky, že to nejde.
Netýkají se mě ti lidi. Vidím je jen jako pozorovatel. Ne jako účastník.
94
jo jsou OK. Obrany jsou různorodé a jsou OK, mají smysl, jinak by nebyly; akorát když jede jedna a ta samá obrana furt celej život, to už je dost omezující. Jinak nám ty obrany nějak slouží, pokud se nepřežijou a nepokračujou i ve fázích života, kdy už nejsou potřeba. – Ale takhle obecně je nanic o tom mluvit, to neposlouží nikomu k ničemu. (Tak už mlčím :-)
95
jasně, nenadávej; asi to má nějakej smysl, je to nějakej signál pro tebe.
100. neberu to jako něco „k překonání“. Jen že je…eviduji ho.
Dobrý den přeju, a přináším pointu mého vyprávění o tom, kterak se můj syn vracel od jedné babičky k druhé babičce, aby jí dal jednu fotku na flešku:
Dnes mi přišel od druhé babičky = mojí maminky mejl – „Takže aspoň připomínka, co nemám a myslela jsem si,že mi to vvvyjde lépe. (Můj mladší) byl moc prima a hodně pomohl, ale s tou fleškou to nedotáhl, tak jsem se těšila, jak si o svátcích doplním mezery v albu ve správném pořadí. To tedy odpadlo a nikdo jiný už tu nebyl, aby mi na flešku dal, co jsem tam chtěla mít.“
Chápete to? Já ne. Než jsem stačila po přečtení mejlu zavolat na skype, maminka se odpojila., tak jsem telefonovala, a když se konečně povedlo spojení aspoň po telefonu, maminka nabídku přetažení fotek na flešku pomocí Team Vieweru odmítla, že by toho bylo moc a že neví, kde co má, že by to musela hledata že už se smířila… blablabla. A že synek tam dal něco dvakrát a něco nedal a že to prostě popletl… – přitom vím, že to vždycky ona sedí u toho, kdo jí to tam dává, nedokázala by ho to nechat dělat samotného, bez jejího dohledu.
Ale pak z ní vylezlo, že hlavně ještě něco pak fotila, až když odjel…
A taky prý nemohla najít pařák na knedlíky, a přitom byl celou dobu na lince, i můj mladší ho tam určitě musel vidět…
Grrrr…
Jdu dolepit ty soklíky kolem opravené dlažby.
Hezké a klidné svátky.
Ahoj Ru,
nepochybně tohle je ubíjející, vyčerpávající, vysávající.
ale zase si taky říkám, svou maminku znáš ty nejlíp.
nebydlíš s ní – naštěstí.(stokrát nic umoří i vola)
a taky tím vším je na Tobě – co si na sebe všechno naložíš, nebo nenaložíš, jak tu bylo zmíněno je to o určitý hranici.
A další věc je i ta, že si nenecháš stále dělat na hlavu, jak od cizích tak i od vlastních, si teda myslím. Tak nějak aby tě to nevyčerpávalo, neubíjelo, je určitě i možný si to u sebe nastavit tak – jakože tohle ještě jo, ale tohle už ne. to už nezkoušej.
Přijde mi, že chlapi jsou na tohle dobrý, mají v tom jasno, obecně si nenechají zbytečně komplikovat život ničím a nikým. a nenechají se ani tolik citově vydírat, ani nijak vydírat jako ženský.
A taky se přidávám k přání. Hezké a klidné svátky všem :-)
:-) připomnělo mi to perličku z práce. máme tam jednu paní, které se furt něco nelíbí, srovnáš ji postel, je to málo, srovnáš to podruhý a není to ještě vono, urovnáš a naklepeš polštář po třetí – zase to není ono a chce to jinak (není divu, že ji rodina na vánoce odožila do špitálu a chtějí chvíli v roce klid) a čím víc ji sloužíš, tím víc komandýruje.
takže po čtvrtém urovnání postele a jejím výtkám jsem paní řekla s usměvem : „nezlobte se, líp to neumím a nikdo další tu není“ a odešla jsem. paní se nezmohla ani na slovo a dvě paní co jsou s ní na pokoji, jen na mě mrkly a usmály se. vyřešeno.
paní byla zaskočená, později asi uražená, ale pak už nevysírala, zřejmě si počkala na další směnu a další nové lidi, kteří ji neznají.
103. je to tak. Chlap by na takový mail vůbec nereagoval…necítil by nutkání něco na to odpovídat.
A přeji tak hezké a klidné svátky.
103
Jojo, tak to je, proto taky (i u sebe) píšu, že si nestěžuju, jen podávám informace. :-))
Se dycky vypěním a za chvilku je to ok.
Už jsem s ní mluvila po telefonu podruhý a vyřešily jsme problém s telefonním kreditem i gumou do tepláků (teda tu až časem, tu pošle druhá babička po starším synovi).
105
Jooo, celá moje maminka. :-))
Akorát ta by ti ani pak pokoj nedala, eště by tě citýrovala dál a ostantativně by se na tebe ksichtila a trousila jízlivé poznámky jakože bokem, ale tak, abys je dobře slyšela.:-))
Tak jdu na ty soklíky.
Eště si asi předtím naliju decko.
106
Jo, je to tak, to asi my ženský máme v genech, že musíme reagovat na sebemenší náznak/našlápnutí snahou o pomoc či nápravu. A pak šílíme, že jsme si zas samy naběhly.
108. učím se nenabíhat si celý život. a moc mi to nejde. ale vím přesně kdy si škodím.
To je zpropadeně těžký! Působí to na mě německým dojmem. A hlavní postava nebo název možná obsahují „tz“. Jetzt ich weiss nicht!
Liško, může k vám na terapii přijít i člověk, který prodělal hlubokou depresi, je Rus, není pojištěn a neumí dobře česky. Má za ženu Češku a žije tady s ní. Má pro něho něco takového smysl? Jak má dál žít po propuštění z léčebny? Pár slovy mi prosím odpovězte:
Karle, jen v letu, pak se k tomu můžem vrátit:
Do našeho zařízení nemůže přijít, když není pojištěn. U zdravotní pojišťovny.
Mohl by asi přijít ale do sociálních služeb, i když to enní terapie, spíš by mu mohli věcně pomoct, něco konzultovat, co by mu usnadnilo život, pokud tohle ale potřebuje…
Může jít do psychoterapie individuální placené k někomu, koho si vybere, psychoterapetovi. Normání cena v Praze je 700Kč za setkání, pokud mu není hodně blbě, mohlo by mu stačit sezení jednou za dva týdny – pokud jde o ušetření peněz.
Tady na Vysočině je cena 600 – 1000 kč za 45 min až hodinu. (Těch 1000 je člověk s asi nejdelším výčtem, co všechno umí dělá absolvoval má na to atest, supervizor dojíždějící z Prahy a je to za 45 min. A pak nějakej v Třebíči.)
3.4. To je celkem drahé, žejo
Karle 2
zapomněla jsem napsat, že ti sociální pracovníci mohou pomoct sjednat to zdravotní pojištění!!!
ru 4
To máte ceny jak v Praze – mohlo by to být tím, že máte v regionu relativně málo psychoterapeutů – to asi nezjistíme. Za supervizi individuální je 1000 na hodinu ale docela moc, to bývá za hodinu šedesátiminutovou za skupinovou supervizi. Pokud ale bere v úvahu tu dopravu, tak si to asi nějak přičítá, ale určitě tam máte menší nájem za místnost na hodinu než v Praze a to by mělo být zohledněno. Jinak by mi to bylo podezřelý.
Karle 2
ideální následná věc po propuštění z hospitalizace je stacionář, to znamená cca třikrát týdně docházet do nějakého programu v zařízení jako jsme my nebo jiné. Součástí stacionáře je nejen skupinová práce, kde člověk potká lidi, kterým se stalo něco podobného a může o tom s nimi mluvit (kdežto lidé v jeho okolí často nemohou mít pro to pochopení nebo kapacitu nebo prostě je dospělej a nebudou se mu tolik věnovat apod.), a taky bývají součástí informační setkání třeba jednou týdně, kde nějaký psychiatr vysvětluje něco oprůběhu nemoci, jak nemoc vzniká, aby členové se mohli doptat na to, co potřebují, na léky taky, a zjistili něco o té problematice – aby tom věděli, co potřebují, a ulevilo se jim, věděli, co dál a našli vysvětlení, podporu, klid z dostatku informací… často jeosu součástí i realxace a u nás i nějaká expresivní terapie. Po dochození stacionáře (bývají to typicky 2-3 měsíce), se člověk může rozhodnout, že bude chodit do indiv.terapie nebo na nějakou skupinu, třeba pokud ho zaujala arteterapie…
Ale ty stacionáře jedouna pojišťovnu.
Cizinci mohou být u nás pojištěni, jde to. Pokud ten pán rozumí česky a dorozumí se, mohl by do takového stacionáře.
Individuální terpaie v cizím jazyce, ne v češtině,je taky poskytována, asi nejčastěji v angličtině, ale dělá to menšina terapeutů, snad už víc než dřív.
KARLE pozor!!
Teď mě napadla FINTA!
Kdyby šli do párové nebo rodinné psychoterapie ten pán a jeho žena Češka, mohlo by se to vykazovat na její rodné číslo a je to úplně v pořádku a jde to!!! A tam by info také dostal, i ona, to by bylo úplně
NEJSNAZŠÍ!!!
A nejrychlejší. A mezitím by si třeba ve spolupráci se soc.pr.vyřídil to pojištění a pak by mohl do individuálu, pokud je to to, co by preferoval.
Karle a ještě jedna možnost – ono záleží, co ten člověk potřebuje…
je možné čerpat krizovou intervenci, osobní setkání, v počtu až 8 nebo 10 maximálně, v Praze je to sosdiakonie na Vinohradech, mají stránky
http://www.soscentrum.cz/
Dá se tam přijít rovnou a pak je možné, že se čeká, lepší je tam zavolat a objednat se. netuším ale, jak je to registrované – pokud je to zdravotnické, nešlo byto kvůli ne-pojištění, ale myslím, že je to sociální služba a to by mohlo jít i tak.Je dobrý tam zavolat a normálně se přímo na to zeptat. není to ale psychoterapie, je to krátkodobá práce s člověkem v nějakém krizovém období. Což ten pán splňuje v případě, že se stále po propuštění necítí dobře. je to zaměřeno na řešení té krize, enní to dlouhodobé a není to terapie. Mohlo by to ale tomu pánovi pomoci se zorientovat, získat nějaký další kontakt třeba na další spolupráci, terapii jinde… Taková krátkodobá podpora, aby mu bylo líp, ale diskutovat o potížích, symptomech, průběhu nemoci, to spíš ne, není to na to zaměřeno, byť ti pracovníci tam to asi znají.
psice 1
Hohóó!
není tomu tak. A je to tím, že jsi promakanější, než jak to bylo u mě. To písmeno Z ve slově kocour vůbec nesouvisí s tím filmem, je to úplně jiná linie, ganz andere, vlastně náhodná, takže se to asi uhodnout nedá…
Film není německý.
Je evropský, to jo, hrajou tam samí běloši. A nejsou to seveřani! Protože takovej film bych si nevybrala.
Postavy filmu se sejdou v jednom bytě, některé jsou páry, a mluví a řeknou si, že by se mohli o sobě vzájemně něco nového dovědět.
Jo a z max.pěti hvězdiček bych tomu filmu dala tři. Ale většina hvězdičkujících lidí na ČSFD mu dala víc.
Děkuji ti Liško, musím si to pořádně přečíst, cos napsala.
Karel,
jo a kdybyste našli nějaký kontakty a chtěli se na ně doptat mě (a já se můžu doptat i někoho v mém okolí) nebo chtěli nějaký najít, tak napiš na liska.bloguje @seznam.cz – s tím, co by to mělo být, jestli soc.podpora stím pojištěním nebo indiv nebo stacionář… a tam můžeš i připsat, kde zhruba ten pán bydlí, jestli v Praze nebo jinde nebo ve které části Prahy. (já to nikomu samozřejmě sdělovat nebudu, jen kvůli dostupnosti služeb)
Na internetu budu nejdřív zítra večer; zahájila jsem dnes kurz kompletní krizové intervence, takže dobrou, zítra vstávám dřív než do práce , i když je sobota, a to je debilní, ale ten kurz je kvalitní a potřebuju ho do práce (a platěj mi ho,takže jsem napřed ty víkendy nechtěla dát, ale nakonec to bude užitečný, je to nejvíc opěvovaný kurz, co tu máme).
Nazdááár a hezkou sobotu vám všem!! já ji budu mít určitě zajímavou.
Jsi laskavý člověk, Liško. Někdy se mi zdá, že taková zařízení, ted nemám na mysli tvoji práci, že je to takové umatlané sociální hovno, jako úřad práce, domov dětí, různá poradenská centra, skupinové terapie…vím, že se mýlím, že to tak všude není, nevyznám se v tom.
14. Trochu z jiného soudku. Pokud je pán sezdán s češkou, tedy parnerka z je EU a bydlí v CR (stačí přechodný pobyt), tak o pojistí u VZP – plně, pokud je tam manželka pojištěna. Ať si to prověří. U nás je zvláštní pojištěnecká mafie cizinců,která jim neřekne… že se mohu nechat pojistit přes manžela.
15. mám to z první ruky, moje snacha (z 3. země) je pojištěna u VZP ačkoliv žádný příjem..Manžel taky neměl příjem, teprve posléze se to utřepávalo jak to mají. Je třeba se poradit přímo ve VZP, tedy nikoliv přes soukromou pojišťovnu. Nárok by měl mít partner občana české republiky, bydlící na území ČR nezávisle na příjmech. Tedy patnerka nemusí mít příjmy. Sňatkem získává cizinec statut občana EU a tedy i nárok na státní zdravotní pojišťovnu. Ať e na to podívá, nenechá si radit od UNIQA, Maxima neb jiné privátní pojišťovny které pojišťují občany bývalého sovětského bloku. Ti to neřeknou! Aby ho mohli pojistit sami. Osobní zkušenost s více pojišťovnami
To je paráda, jak se sejdou ty nejsprávnější rady, když se sejdou ti nejrůznorodější lidi…
Držím palce, a Karle, když se podaří nějaký průlom, že dáš vědět?
Naprostí cizinci?:)
18
Přečtla jsem si to na ČSFD a řekla bych, že jsi vítěz.
Ale zrovna tak si i myslím, že u mě by ten film taky neměl 83 %, a to i bez toho, že bych ho viděla.
Je to dost nepravděpodobná zápletka pro rozvinutí do dané filmové šíře. Leda tak pro telecí mláďata. Mí vrstevníci už v tom dávno umějí chodit, pokud vůbec se jim v tom ještě chodit chce a nechodí už jen na ryby. Telefonování zadanému je věc naprosto zapovězená, to ví každý s IQ o deset víc než tykve a nedodržují to jen úplně zblbnuté zlatokopky, co chtějí toho chlapa rozvést. Vždycky volá ten zadaný tomu nezadanému a vždycky jen v dohodnuté nebo pracovní době, to je jasný. A po sms a whatsuppu to taky skoro nikdo z mých vrstevníků neřeší, páč by kvůli tomu museli hledat brejle na blízko. :-))
18.19 Asi jo. Když jsem četla 18, vůbec mě nenapadlo že se jedná o název filmu :-) Hodnocený je dobře, třeba dobrý je … asi ho budou dávat brzy na Film Europe… když tedy ho Film Europe financuje.
20
No, ona hned v prvním okýnku Liška píše: A já se jdu koukat na film. Hádejte na jaký film!“ A pak že nápověda bude postupná. Takže všechno ostatní je nápověda na hádání filmu.
Teda, kot zour prý ne, to je hádanka extra. :-))
To ano. Ale že naprostí cizinci je jméno filmu mě napadlo až po tvém komentáři :-)) Předtím jsem dumala proč to Blooud napsala… reakci na co :-)
23
Ajo. :-))
Asi jak občas čtu nějaký recenze, tak mi to docvaklo (z podvědomí vycvaklo), i když jinak moc filmy nesleduju. Asi taky že jsem celou dobu čekala, kdy konečně někdo přispěje nějakým komentářem k článku. Sem byla zvědavá. :-)
Pravda, že jsem to napsala trochu jako výkřik do tmy :)
24. Vůbec jsem netušila co za film to je, a taky přiznám že mi je to celkem jedno :-)
ad. pojištovny a cizinci.
u nás na odd. leží už téměř měsíc mladá žena z Peru. Studuje šestým rokem v Pardubicích školu. Má pojištovnu VZP. má dostupnou veškerou péči a vyšetření.
Není s tím problém.
Karle 14
taky se v tom moc nevyznám – říkám si, že dobré bývají organizace, které se snaží podpořit nějakou soc.menšinu v tom, aby žila co nejvíc samostatně a spokojeně – proto se i uplatnila na trhu práce, byť ne na plný úvazek, aby se ti lidi sami cítili užiteční, to může pomoct ke stabilitě v životě, a ve výsledku, pokud se týká „většiny“ nebo společnosti, tak pak je to pro stát a tedy pro nás všechny levnější. Levnější než nějaký molochy jako jsou obří ústavy soc.péče a tak. Například když se těm lidem umožní, aby bydleli třeba tři spolu někde s nějakou asistencí nebo podporou.
Kdyby v tom stát víc pomáhal, stálo by ho to pak míň, bylo by to lidštější.
Úřad práce mně teda kdysi vůbec s ničím nepomohl. A sociální odbory na obcích nebo městských částech, tam jsou i pracovnice, které dělají „opatrovnice“ lidem s omezenou schopností hospodařit. A tyhle paní bývají přetížené a některé jsou neochotné spolupracovat s kýmkoli a je to běs, ale je to člověk od člověka.
naštěstí se vytváří v průběhu let čím dál víc různých „norem“ neboli standardů, pokud jde o soc.sféru, takže už je to lepší, je lepší kontrola těch pracovníků nebo spíš jejich školení, podpora pro jejich práci, aby se nestávalo, že personál přiváže staré dědečky k židlím v televizní místnosti nějakého ústavu a nechá je tam sedět několik hodin ve chcankách.
ratko 16, ru 17
no vida! Ano, Karle, taky mě to zajímá, snad to bude happy end.
18 Bloudička vítězííííííí!
A hádanka č.2, kotzour, je asi neuhodnutelná, proto prozradím řešení:
Napsala jsem JDU S NÍM DO POSTELE. A pak chtěla napsat velkými písmeny S FILMEM. Jenže jsem se nějak zblbla a napsala jsem Z. Tak jsem napsala nad to „s filmem“ malými písmeny a přemýšlela, co budu dělat s tím Z. A jiné řešení mě nenapadlo, protože ve slově kocour žádné Z není a to Z nešlo dost dobře nenápadně přepsat na jiné písmeno.
30. gratuluji vítězi :-) A co film, líbil se Ti liško?
27. privátní pojištění? Víš jak ji to účtují? Zda to nemusí zaplatit hotově…
23:
Taky mne to zaskočilo.
Roloval jsem zpět,jestli liška něco o cizincích jako nápovědu naznačila,ale ne.
Přesto tu debata o cizincích byla.
To bude zas nějaká jungovská synchronicita ,Liška to má pod drápkem;-)
34. pro mě jsou naprostí cizinci dennodenním chlebem … :-)))
33. nevím, ale můžu to zjistit až budu v práci. jen vím, že tu má nahlášený trvalý pobyt kvůli studiu. a protože je hodně nemocná a měla hodně vyšetření – jediné co je, že lékař, který ordinuje speciální vyšetření – musí komunikovat s pojištovnou, aby ji to uhradila. není výdělečně činná. a i ta speciání vyšetření – např. převoz z naší nemocnice na vyš. do Ikemu a samotné to vyš. ji schválila VZP.
36. Ptám se jen proto,že je z 3. země, tedy privátně pojištěna
28. poslední odstavec. dovolím si nesouhlasit. právě jak přibývá soukromých domů a domovů pro seniory, nebo pro lidi s mentálním postižením apd – hrůza. nekontrolovatelné, žádné standarty na péči…běs. jen účtují klientům hodně drahé služby.
tady v HK jsou dvě soukromá zařízení, vozí nám z nich lidi na popud příbuzných….proležení, podvyživení, nedávají lidem léky tak jak mají, nemají tam doktory, žádné vizity….apd. hodně se pak ti příbuzní diví, jak ty jejich nemocné dáme do kupy.
a je to tím, jak píšeš – normy a standarty – u nás je to přísné, buzerace, věčně mame audity – od uklizeček , přes NLP, po lékaře….všechny složky v nemocnici – nějaké standarty, které musí znát a dodržovat. v tom soukrommém sektoru jsou tyhle věci hodně netransparentní, včetně dokumentace o zdrav. stavu.
34 Saule
Ajooooo!!!!
Nojo, debata o pojištění cizinců – a v názvu jsou cizinci. Asi ti filmoví pojištění byli.
39. asi jo :-)
barčo 38
nemluvím o soukromých zařízeních, to mě ani nenapadlo – ideální je si o každém zařízení zjistit, jestli má nějakou pověst, jestli je zaštítěno členstvím v nějaké profesní asociaci podobných zařízení toho druhu a kdo tam pracuje a najít si o těch lidech, co tam pracují, jejich životopis, pokud to jde. A tam koukat taky, jestli jsou v profesní organizaci, kde byli předtím, jestli to bylo odborný pracoviště… ale ani to nemusí pomoct, není vždycky poznat, kde je neetickej kretén. Ale pokud někde píše, že se hlásí k etickýmu kodexu svjí profese, tak se dá na něj pak stěžovat u etický komise a tak. To se dá koneckonců vždycky, doufám!
Některý ty blbý jsou státní zařízení. Neziskovky snad ne, pokud se hlásej k současnné podobě, vývoji, tranformaci soc. a zdrav.péče. O soukr.sektoru nevím nic, ale vzhledem k fin.náročnosti očekávám, že ten, kdo se tam obrátí, je schopnej si předem všechno zjistit.
41. Aha, omlouvám se, nepochopila jsem to dobře – mě právě hned napadla ta soukromá zařízení :-) naprostý souhlas s tím postupem co píšeš v 41.
42
no nevím, naštěstí jsem nikdy nemusela vybírat žádnou soc. pomoc!
Kdyby se mi to stalo, napřed bych se zeptala všech ve svém okolí včetně vás, jestli o nějakém konkrétním zařízení něco víte, abych měla info přímo.
Náš dům s pečovatelskou službou bych mohla doporučit. Ale je to spíše bydlení pro staré lidi se službou. Jsou tam pečovatelky, al e né že jsou na pokoji se starým člověkem. Ti jsou samostatní, a pečovatelku si musí objednat… řeba na hodinu denně nebo víc. Ale v podstatě platí jen nájem. Ostatní služby si připlácí.
A tak si babky mezi sebou pomáhají, kontrolují se… a pokud se některé udělá zle, volají pomoc. Je to ale spíše vzájemná pomoc. Taky jsou tam aktivizační činnosti. Každý den něco. Včera jsem byla s maminkou na cimbálovce brněnského rozhlasu. Bylo narváno.
44
to zní dobře. Mám se tam už objednat, nebo mají kratší čekací dobu než 40 let? :- ))
Ta cimbálovka jako aktivizační činnost je geniální.
To by mne určitě aktivizovalo utéct do nejbližší hospody:0)
47. většina posluchačů byla nepohyblivá nebo hluchá :-) Mamince se to líbilo, švagrové taky a co mi říkaly babky, tak všecky nadšené.
46. je tam pořadník… tak na 2 roky :-)
47 Saule
přesně!
Měla bych si něco takového pustit doma, aby mě to přimělo vypadnout na točený.
(I když se doma moc nezdržuju, jen chvíli na voraz před spaním.)
Mně se líbili celkem. Perfektní hráčka na cimbál. Uměla zahrát všecko, i filmové písničky. No a koledy. a taky populární písně… (purpura voní… a pod.) No proč ne. Sama bych si to nepustila :-)
Já bych v takovém ústavu setrval jedině pod příslibem živého koncertu Janis Joplin,neomezeného přístupu k alkoholu a dalším povzbuzujícím prostředkům.
V klidu a pravdě můžu umřít doma,klidně i sám a posranej až za ušima:-0)
52. no to máš recht. Dědků je tam málo a je o ně bitva :-)
53:
To jsou ti,kteří propadli opravdovému peklu:-)
:-)))
já bych ve stáří volila kombinaci – neomezený můj přístup k alkoholu a dalším možnostem a k tomu tu společenskou událost se zpěvy.
tyjo – mají dnešní důchodci každej přitom v ruce chytrej telefon a mastěj na něm nějaký hovory na netu? Já ne a neplánuju to, připadá mi to nezdvořilý!! Kdežto nachlastat se a být v té společnosti mi přijde mnohem zdvořilejší.
55. telefon mají, a mastěj to tam. :-) problém je, že máš kolem sebe jen staré lidi.
52. Vypadá to , že moje máma i švagrová si to takhle taky představují… mohu přebíhat od jedné k druhé
57 ajaj pro tebe, takže nejsou až za ušima. :-)) – nebo co myslíš tím, že si to tak představují? Že přijdeš, nebo že shnijou samy?
58. že obě původně mluvili o tom, že půjdou do pečovatelského domu. Obě si podaly přihlášku a dostaly byt (jsou to garsonky) a obě odmítly s tím, že mají hodně věcí kam by to daly. že zůstanou doma. Obě odmítají jakoukoliv cizí pomoc ve smyslu pečovatelky… tedy švagrová si již posílá obědy, ale moje maminka ještě všecko sama. A obě mě volají nebo očekávají pomoc ode mne.
59
Jo, jako moje maminka – „já sama!“ – což znamená „všichni se na mě vysrali, protože nikdo ke mně nechodí tak často a nepomáhá tak, jak si já představuju“. Což znamená pořád a přesně podle maminčiných umanutostí, i kdyby byly úplně nereálné.
Naříklad teď o víkendu byl v Brně u babiček mladší syn. (Střídáme se.) Z pátka na sobotu u mojí maminky, ze soboty na neděli u druhé babičky. A v sobotu dopoledne se musel vrátit k mojí mamince, protože mu volala, že by ještě přece jenom chtěla dát na flešku k tisku tu jednu fotku, co den předtím opakovaně a rozhodně tisknout zamítla. Tak tam jel. Kvůli přendání jedné fotky z počítače na flešku? Ne, proto, že maminka vždycky musí vymýšlet podobné obezličky, aby k sobě někoho přitáhla. Nebo spíš od někoho jiného přetáhla. A nikdy za celý život nepochopila, že tohle pruzení je jeden z důvodů, proč si ti lidi nakonec radši hledají záminky, proč k ní nemoct přijet vůbec.
60. přijde mi to přirozené. Tedy instinkivní. Moje maminka to dělá taky, možná v jiné proměněné formě. Ale podstata je stejná. Hluboké obavy, že „rival“ bude „lepší“ , odvede pozornost a ona zůstane sama. Tedy že musí něco podniknout… neví co, a tak vymýšlí vyfikundace nebo rádoby problémy. My asi nejsme lepší, ale zatím tyto instinkty jsou pod …
61
Instinktivní to je určitě, ale nemá to každý stejnou měrou. Nezlob se, ale to, že něčeho znám podstatu, není důvodem, abych to považovala za přijatelné nebo opodstatněné. Je to normální sobecká manipulace. Z nezvládnutých emocí a záměrné slepoty vůči vlastním pohnutkám. Omluvitelná u malých dětí a hodně přestárlých lidí, kteří se zas do dětského myšlení dostali zpátky. Nicméně moje maminka to takhle dělala celý život, proto už to u ní nikdo z jejích blízkých (krom mě a mého mladšího syna, i ten styarší už vycoival, celej zoufalej) nesnese ani teď. O tom píšu. U sebe můžu s čistým s vědomím říct, že tohle v takové míře nedělám. Pokud ty ano, nezobecňuj, prosím. Nevidím důvod, proč bych nemohla být v tomhle lepší než moje maminka, když je v tom lepší 99 % lidí.
62. Třeba jde jen o míru… promiň. Nechtěla jsem tě urazit.
Neurazilas. Jen mi to přijde furt dokola. Něco napíšu o tom, s čím se potýkám u lidí mně blízkých – ty mi vysvětlíš, jak to beru přehnaně a že ty to vidíš správnějc, páč to máš taky a ještě víc a je to normální.
Neba.
A bere mi to chuť už cokoli svého osobního haprujícího tady napsat.
61: Jo
Kolikrát je to prostě jen snaha o komunikaci.
Ženská bez možnosti komunikace tu možnost musí najít za každou cenu.
To je jako by mi někdo vzal cigára a pivo:)
I když…já bych to aspoň zkusil vydržet,ale ženská to ani nezkusí .
Asi ví proč :-)
63:
Přesně tak.
Jde o míru.
64
jde o míru
65. co je přehnané, že… z jiného soudku. Jela jsem si pro kačeny do vesnice. Známý (vzdálený příbuzný) tam chová kačeny, slepice, kuřata, králíky. bio… poctivě krmeny a chovány. Tak jsme tam vlezli za ním, on tam dral z peří čerstvě zabitou kachnu a povídal sis námi a ukazoval, jak ji zabíjí, čistí, proplachuje a kolik toho stihne. Dělá to rád. A jak jsem šli ven, tak tam leží mrtvé kotě. Tázavě se na něj podíváme,. No tak jsem s ním fláknul, no. Vedle jich mají deset… někdo se o to musí postarat. V garáži leží dva přestárlí psi, dojdou akorát na záchod. Pohladí je… slzy v oku, má je rád. Jednoho si pořídil ještě s ženou (zemřela na rakovinu kostí) a to je možná 20 let. Domů jedu zamyšlena… tolik syrové reality…
66.V Americe jsem na praseci farmě dělal s jednou hrozně hodnou(bez ironie)pani.
Když se tam narodilo nějaký neduživý selátko,tak ho láskyplně pohladila po růžové hlavičce a pak ji rozbila o kandelábr a sele hodila do zkrvaveného kýblu na mrtvoly.
Nikdy,ani tam ani ted po těch letech bych nepochyboval o jejím čistém srdci.
jj. jen že je to kontrast s tím co běžně potkávám. Ale dobrý…vlastně jsem to potřebovala.
66
Podobné – kolegyně na úklid dneska donesla ochutnat z dfomácí zabijačky. Prý ji při chytání krve ohodila krev jako ještě nikdy, prase mělo stopětatřicet kilo a málo sádla, al estrašně moc krve. Asi jak bylo klidný, žádná se v něm nezarazila. Prý bylo tak strašně klidný, že když ho dovezli, tak ho podrbali mezi ušima a pak se k nim tlačilo a nastavovalo a nechávalo se drbata úplně klidně si nechalo nasadit špagát na nohu, hrozně hodný a klidný prase, mazlivý…
Už jsem z toho vyšla. Když mi bylo patnáct, dvacet, klidně jsme podřízla slepici, zlomila vaz králíkovi, střelila prase. To, že jsem je předtím chodila krmit a opečovávat, mi nevadilo.
Postupně začlo.
Dneska bych ho nemohla na vozíku drbat, když bych věděla, že ho mám za chvíli zabít.
60,61,62
to maminčino chování nějak pochopitelné je, důvody (svoje staré) k němu má, je to, jak píšete – můžu to chápat, ale nechci v tom figurovat, to je ta reakce, co mi naběhne, a asi kdekomu v tom. Takže kdybych byla pracovník (a ne rodinnej příslušník, kterej to má zatraceně těžší, natož dcera/syn), řekla bych jí, že tomu rozumím, souhlasím s ní, ať se ta fotka vytiskne, a k tomu sdělím, že v mých možnostech to není a zeptala bych se, jestli to tak může být a jestli si to zařídí sama jinak beze mě (maximálně jí můžu dát kontakt na nějakou službu, která tiskne apod.), anebo bude čekat dva týdny, kdy jí s tím můžu pomoct já. Necpala bych jí, že nějaká blbá fotka není nic životně důležitého, že nejde o život – to bych kdyžtak až potom, ale ve formě konkrétního porovnání s něčím jiným; možná bych jí i strčila pod nos k uvážení pro její rozhodnutí, jestli chce tedy ted hned tu fotku vytisknout a pak že se tři týdny neuvidíme, nebo by radši si vybrala možnost, že ten tisk počká nebo si to ošéfuje jinde a uvidíme se tehdy a tehdy (i když mám takovej dojem, že tohle vyvolá u ní jen další žádosti o jiné věci; ale pevně vbych stanovila termín a nazdar).
Kdybych byla dcera/syn, tak bych se snažila to taky udělat, ale asi by se mi to nepovedlo a stejně bych tam jela, ne ten den, ale za krátkou dobu to vyřídit, aby byl pokoj. Ale bude?
67
Tohle chápu. Tomu rozumím.
70
No, ona se věc má tak, že já bych jí tu fotku byla schopná dát na tu flešku i ze vzdálené správy, přes TeamViewer. I jsem to už mockrát udělala. Ale to by maminka nesměla dělat naschvály a odmítat se poslední dobou připojit, když jsem doma z práce. Musíme být online obě.
Pak je druhá věc, že maminka už se fakt v realitě začíná ztrácet a plíst a zapomínat krutě a nedokážu vyloučit, že prostě už nezvládá myslet tak daleko.
Ten případ s fotkou jsme bnapsala, protože je čerstvý a zrovna mě napadl, ale jinak je podobných hafo. Asi nemá cenu řešit konkrétní situaci té fotky, nakonec to, že tam synek zajel a udělal to , je asi nejjednodušší. (Ale stejně to zas bude blbě, a nebo bude blbě něco jiného, co se na něj svede, že to určitě udělal, když tam u toho kompu seděla a dával tu jednu fotku na flešku.)
Vždycky za všechno můžou ti, co se tam na chvíli vyskytli, maminka nikdy za nic. :-) Třeba ten pán, co ji přišel odečítat k pvynoměru plyn, jí ho taky pustil víc, asi protože se mu zdálo, že má maminka moc malý odběr, takže ona nemůže za to, že se jí pak spálila buchta. :-)
70
Jinak – pokoj nebude. Nikdy nebyl, nikdy nikomu ho nedala, a když jí kdo z toho nevolnictví utekl, tak ho aspoň pomlouvá a nasazuje na něj psí hlavu do nekonečna dokola.
73
To je přece jen forma,kterou si svým životem a osudem vytvořila.
Nikdo nikdy tady nikomu nedá pokoj!
To jsou prostě zákony moštárny,to nelze vyřešit a proto Ratka čte Bibli :)
Ale jde o tu míru .
Jak otravovat své bližní ,aby nas nezabili a naopak my je.
Jsme na jedné lodi a kolem nás….to co je každý schopen vidět.
74.Věřím dokonce v určitou programovou předurčenost. Tedy gramofonovou desku, která pořád hraje dokola a dokola a dokola. Protože je gramofonová deska a nikoliv lesní vánek :-)
74
Takové líbivé kázání. :-)
A jaký mělo mít účel?
Asi stejný, jako sdělení, že ženská bez možnosti komunikace tu možnost musí najít za každou cenu?
No, nemusí. Ne jakoukoli za jakoukoli cenu. Musí si najít komunikaci tak, aby nepřekračovala jazýček vah mezi lidmi. Ne jen nepřevažovala, ale aby nelezla na jejich misky. Tedy případně i přijmout pravidla komunikace jiná než vlastní.
Já nenesu odpovědnost za to, jako formu svého života si moje matka vytvořila. A nic řešit nehodlám, jen sama sebe, abych to u sebe měla dobrý, takže neboj, nezabiju ji. I když jsem už asi dvakrát měla ruce dost na krajíčku. Prostě počkám, až umře sama. Do té doby to budu tak nějak pleskat, abych přežila, ale moc si nevyčítala.
75
Samozřejmě, že (hmm, asi nejen) u problémových lidí je to skoro vždycky gramofonová deska.
76
Eště ad komunikace a jazýček vah – protože je to stejnéjako s tím komentářem 13 Barči u Kurzu pomoci v krizi:
Začarovaný kruh potvrzování, když někdy člověk chápe pomoc druhému jako poskytnutí potvrzení, že je mu skutečně ubližováno.
Začarovaný kruh nedostupnosti komunikace, když si někdo myslí, že na ni má právo za každou cenu, a ostatní před jeho psychickou agresí utíkají.
78. na agresi lze reagovat agresí. tedy neudělám, nedám, nepřijdu i kdybych mohla.
76:
To chceš ,aby každý komentující oznámil účel svého názoru?
Některé nemají účel.
79
Neudělám nedám nepřijdu se mi nezdá jako agrese. To je únik negací. To dělají všichni ti, co před ní nakonec utečou, protože ji nechtějí zabít ani se s ní hádat a nechávat se vtáhnout do vzájemných osočování (to by agrese byla).
I já to dělám, sice dočasně, ale vcelku pravidelně. Vždycky když tasemnice/pijavice moc naroste a už mě moc rve zaživa, musím ji nechat chvilku vyhladovět, aby trochu zeslábla a splaskla.
80
Na tos přišel jak, že to chci?
Jasně, že to nemělo žádný účel, to tvoje, proto jsem psala, že stejný jako …tam nahoře. :-)
81. Nevím, přišlo mi že ji nechceš odmítnout když po tobě hned druhý den chce vytisknout fotku, ačkoliv den předtím ji vytisknout nechtěla. Tedy opět z vlastní zkušenosti, kdyby takhle… tak řeknu že za dva týdny nebo za týden, podle toho jak bych tam jela. Pro mě je odmítnutí již agrese, jelikož jsem vyměklá. po mě když někdo něco chce tak mám nukání to udělat ihned i když je jasné, že to dotyčný nepotřebuje nebo že to počká. Mám to z domu, moje máma taky neumí odmítnout, spíše uděláme ze sebe blby.
Ale … teď dovedu odmítnout. tedy říct že přijdu za dva dny nebo později… zejména švagrové umím odmítnout, protože ta umí využívat lidi. Ona to umí i maminka, ale u ní to vnímám jinak. je jako ptáčátko pípá. švagrová jde na to zhurta a ještě mi u toho nadává :-)
72, 73 ru
máte to hodně složitý. Jediný pozitivní na tom asi je: když dokážete vydržet tohle a nebejt z toho úplně v prdeli, asi už v životě vydržíte úplně všechno. myslím, že já bych odpadla resp. ne v té péči, ale šla bych do toho háje(-mství traumatu), do jakého jsem šla při kontaktu s tátou tehdy.
81
to je možná jediný, co se s tím dá dělat (?). Přeju vám, aby v tom šlo být a někdy nebýt co nejúsporněji a nějak k o možná nejvíc uspokojení všech včetně té maminky.
84. nepřijde mi to vůbec těžké a ani složité. Víc složité mi přijdou vztahy s dětmi, tedy konkrétně kdy mají rodiny a další vazby. Tedy co je přiměřené a co ne. A jestli nejsem moc odtažitá … že jako na ně nevlítnu a všecky nepusinkuji, ale spíš v pozadí čekám, s čím kdo přijde a co potřebuje. Někdy si říkám, že se málo snažím… protože mám hodně svých zájmů.
83
To chtěla po synovi. Byl tam syn.
Kdybych tam byla já, tak bych jí sdělilka, že už se tam vracet nebudu a že to udělám z domu po TeamVieweru.
Ratko, když to je problém, že ty si nepamatuješ, co čteš.
A pak je další problém, že pro tebe je agrese cokoli, když člověk projeví vlastní vůli.
Co takhle asertivita?
Jo, švagrová bude příbuzná mojí maminky. Ta si svou středopozornost taky prosazuje sice barvitým líčením svých utrpení a bolestí, ale k tomu nikoli prošením, nýbrž nadáváním, urážením a vyhrožováním. :-))
86. to že zapomínám, není úmysl… mám poruchu, nemůžu za to :-). Švagrová se prý nebude nikomu doprošovat a tak jsem celkem pomluveni mezi jejími kamarádkami:-))
83 ratko
něco je odmítnutí a něco ne – hlavně ten „odmítnutý“ to jako odmítnutí vnímá a cítí se blbě, i když to ani odmítnutí není. Konkrétně: Odmítnout vytisknout hned druhý den tu fotku, co den předtím ta osoba řekla, že ne, není odmítnutí. Je to držení dohody. Je to dodržení hranic, limitů, který ta osoba má zřejmě tendenci překračovat, nerespektovat, když se takhle chová (co ji k tomu vede, to už je jiná věc, může to být třeba už zapomnětlivost). Odmítnutá ale nebyla. Určitě ne jako osoba – odmítnuta byla jen jedna malá nepodstatná její žádost. Ne osoba, takže to není odmítnutí.
85
mně to připadá opravdu těžké a složité. Dlouhodobý kontakt s takovým člověkem JE podle mě velmi náročný, pořád znova náročná situace, i když už to ti blízcí znají, furt je to drsný.
84
Já taky kdysi šla. Ve čtrnácti.
Týrala lidi kolem sebe neskutečně. Dneska už je to odvar.
Pak jsem šla s tátou po jejich rozvodu (po dvou letech boje proti všem, s úřady v čele – nenávidím odbor péče o dítě!!!) a pak už to byl jen normálka furt nějakej boj o vztahy místo v hierarchii.
A pak až krach toho, na co jsem se upnula jako na životní cíl a smysl, konec největšího kusu života, a vzápětí šlus kobyla a asi nejintenzivnější vztah, jen z mojí strany láska, Nevztah… a pak už to ostatní šlo tak nějak… mimo…
I když jsem třeba brečela, kvůli někomu něčemu, nebylo to už to do živýho, byla to prostě už jen lítost tak nějak jedno ke druhýmu.
Někdy mám pocitk, že když už věci bolí moc, tak v člověku něco praskne a přepne to do mtvýho módu.
Dneska si už myslím, že už ani vztah mít nedokážu. I když mi občas chybí.
Už jsem mrtvá nějak moc.
85
Tyvole, tak jestli ty jsi odtažitá, tak já jsem ledová královna…
Já volám staršímu synovi, akorát když má nějakou velkou důležitou zkoušku, nebo když něco sama potřebuju. :-))
90
Asi se to udělalo, že organismus usoudil: lepší v něčem zmrtvět než bejt v bolesti… mě napadá.
Třeba nejseš v něčem mrtvá, jen dočasně zmrtvělá, usnutá. Já sama si připadám trochu „ztvrdlá“ v něčem a v něčem jiným bych zas ztvrdlá chtěla bejt :-)
91
jo, to by mi jako synovi vyhovovalo.
92. napadlo mě něco podobné, jakože obrana… krunýř a pod krunýřem mrtvo. U sebe jsem krunýř odkládala velice ztěžka a jsem dnes vyskakovací bezkrunýřová… ale snesu celkem dost i když to tak nevypadá :-) ale všecky stavy jsou OK.
94. tedy občas padám do úzkostí, jako vždycky. ale už si kvůli tomu nenadávám :-) jsem ustrašenec.
Jako dočasdně usnuitá Růženka:
Jenže princové neexcistujou.
A navíc mám obavu, že kdyby se i nakrásně ke mně nějakej naklonil, jako že mi dá polibek na probuzení, tak že bych ho setla nějakou tak morbidně realisticky říznou větou, že by to stejnak vzdal. :-))
96 bylo na 90
94
To nemá co dělat s necítěním, cítím. Vyskakuju. Regauju.
Ale semínka vztahů neklíčí.
Každýho vidím okamžitě tak mrobidně řízně realisticky, že to nejde.
Netýkají se mě ti lidi. Vidím je jen jako pozorovatel. Ne jako účastník.
94
jo jsou OK. Obrany jsou různorodé a jsou OK, mají smysl, jinak by nebyly; akorát když jede jedna a ta samá obrana furt celej život, to už je dost omezující. Jinak nám ty obrany nějak slouží, pokud se nepřežijou a nepokračujou i ve fázích života, kdy už nejsou potřeba. – Ale takhle obecně je nanic o tom mluvit, to neposlouží nikomu k ničemu. (Tak už mlčím :-)
95
jasně, nenadávej; asi to má nějakej smysl, je to nějakej signál pro tebe.
100. neberu to jako něco „k překonání“. Jen že je…eviduji ho.
Dobrý den přeju, a přináším pointu mého vyprávění o tom, kterak se můj syn vracel od jedné babičky k druhé babičce, aby jí dal jednu fotku na flešku:
Dnes mi přišel od druhé babičky = mojí maminky mejl – „Takže aspoň připomínka, co nemám a myslela jsem si,že mi to vvvyjde lépe. (Můj mladší) byl moc prima a hodně pomohl, ale s tou fleškou to nedotáhl, tak jsem se těšila, jak si o svátcích doplním mezery v albu ve správném pořadí. To tedy odpadlo a nikdo jiný už tu nebyl, aby mi na flešku dal, co jsem tam chtěla mít.“
Chápete to? Já ne. Než jsem stačila po přečtení mejlu zavolat na skype, maminka se odpojila., tak jsem telefonovala, a když se konečně povedlo spojení aspoň po telefonu, maminka nabídku přetažení fotek na flešku pomocí Team Vieweru odmítla, že by toho bylo moc a že neví, kde co má, že by to musela hledata že už se smířila… blablabla. A že synek tam dal něco dvakrát a něco nedal a že to prostě popletl… – přitom vím, že to vždycky ona sedí u toho, kdo jí to tam dává, nedokázala by ho to nechat dělat samotného, bez jejího dohledu.
Ale pak z ní vylezlo, že hlavně ještě něco pak fotila, až když odjel…
A taky prý nemohla najít pařák na knedlíky, a přitom byl celou dobu na lince, i můj mladší ho tam určitě musel vidět…
Grrrr…
Jdu dolepit ty soklíky kolem opravené dlažby.
Hezké a klidné svátky.
Ahoj Ru,
nepochybně tohle je ubíjející, vyčerpávající, vysávající.
ale zase si taky říkám, svou maminku znáš ty nejlíp.
nebydlíš s ní – naštěstí.(stokrát nic umoří i vola)
a taky tím vším je na Tobě – co si na sebe všechno naložíš, nebo nenaložíš, jak tu bylo zmíněno je to o určitý hranici.
A další věc je i ta, že si nenecháš stále dělat na hlavu, jak od cizích tak i od vlastních, si teda myslím. Tak nějak aby tě to nevyčerpávalo, neubíjelo, je určitě i možný si to u sebe nastavit tak – jakože tohle ještě jo, ale tohle už ne. to už nezkoušej.
Přijde mi, že chlapi jsou na tohle dobrý, mají v tom jasno, obecně si nenechají zbytečně komplikovat život ničím a nikým. a nenechají se ani tolik citově vydírat, ani nijak vydírat jako ženský.
A taky se přidávám k přání. Hezké a klidné svátky všem :-)
:-) připomnělo mi to perličku z práce. máme tam jednu paní, které se furt něco nelíbí, srovnáš ji postel, je to málo, srovnáš to podruhý a není to ještě vono, urovnáš a naklepeš polštář po třetí – zase to není ono a chce to jinak (není divu, že ji rodina na vánoce odožila do špitálu a chtějí chvíli v roce klid) a čím víc ji sloužíš, tím víc komandýruje.
takže po čtvrtém urovnání postele a jejím výtkám jsem paní řekla s usměvem : „nezlobte se, líp to neumím a nikdo další tu není“ a odešla jsem. paní se nezmohla ani na slovo a dvě paní co jsou s ní na pokoji, jen na mě mrkly a usmály se. vyřešeno.
paní byla zaskočená, později asi uražená, ale pak už nevysírala, zřejmě si počkala na další směnu a další nové lidi, kteří ji neznají.
103. je to tak. Chlap by na takový mail vůbec nereagoval…necítil by nutkání něco na to odpovídat.
A přeji tak hezké a klidné svátky.
103
Jojo, tak to je, proto taky (i u sebe) píšu, že si nestěžuju, jen podávám informace. :-))
Se dycky vypěním a za chvilku je to ok.
Už jsem s ní mluvila po telefonu podruhý a vyřešily jsme problém s telefonním kreditem i gumou do tepláků (teda tu až časem, tu pošle druhá babička po starším synovi).
105
Jooo, celá moje maminka. :-))
Akorát ta by ti ani pak pokoj nedala, eště by tě citýrovala dál a ostantativně by se na tebe ksichtila a trousila jízlivé poznámky jakože bokem, ale tak, abys je dobře slyšela.:-))
Tak jdu na ty soklíky.
Eště si asi předtím naliju decko.
106
Jo, je to tak, to asi my ženský máme v genech, že musíme reagovat na sebemenší náznak/našlápnutí snahou o pomoc či nápravu. A pak šílíme, že jsme si zas samy naběhly.
108. učím se nenabíhat si celý život. a moc mi to nejde. ale vím přesně kdy si škodím.
Já už taky, ale stejně to dycky udělám.