3
no jasně, Firefoxy byla moje přezdívka po tu krátkou dobu, co jsem byla na seznamce. To zní totiž super hot. A někdo to rád horké. Já radši naživo okoukávám dotyčného, radši než si s ním korespondovat a pak na to skočit. Jen aby to okoukávání mělo pokračování a vývoj. Například dneska jsem hodila mandarinku přímo tam… no ale to mám smůlu, že to nemůžu vyprávět, aby to tu někdo nenašel :- ))
ru 4
:-DDDD hahahahaha, obojí je dobrý!
To ale musíš někde použít ty, když jsi to vymyslela!
ratko 5
:- ))
Všechny tam musíme. Do kníru. :)
Aranel 6
Jééé, dík, to je skvělé, jednak to mám docela blízko, jednak mám večer volno! Ale budu po perném dni a večer před tím máme pracovní vánoční mejdan. To půjde! Pak je sobota, takže dobrý!!
Musím to někde prozkoumat… v kolik začínáte? To abych po roce vytáhla pletení. Ještě jsem mu nestanovila místo v bytě a už budou vánoce. Což je čas akorát na pletení!
7,8
:-))
9
No, ten fox-trot jsme schválně napsala s čártkou, aby bylo jasnějsí, že to myslím v tom fouskově významu. Liška zamotaná = fox trot. :-)
Tu 4 nikde používat nebudu, patří sem, si můžu dát komu chci co chci, ne? :-)
ru 14
nojo :)
Já to vědělalalala :o) a žije Lištička v knize modrých tváří ? skupina „Pletařská větev – Praha a okolí“ nebo kam se píše liškám, mají emaily ? abych upřesnila
:-)) ahoj Líšo ohnivá a zamotaná :-) si říkám uff, co tvoje práce? hotová a odevzdaná?
18 ahóój barčo!!
Vítej, vítej, pěkně rekonvalescentuj, nebo jak se to řekne.
Práce odevzdaná, hodnotitel ji čte a časem se ozve. Dnes už jsem zahájila první den prvního ročníku tzv. „postgraduálního výcviku“ pro ty, co už výcvik mají, pracují a chtějí si prohlubovat všechno, hlavně Gestalt přístup.
První den to byl ze čtyřdenního setkání (jsou čtyři taková za rok, je to na tři roky). A proběhl asi tak, jak jsem si to představovala – příjemná atmosféra a lidi a spoluvytváříme si, co potřebujeme.
19. tak to je fajn. :-)
Liško, jedeš někam na víkend? tak nějak je zde málo informací :-) jsem z toho celá nesvá
Liško, poslala jsem mail!
21
jaktóó? Mně připadalo info v 19 konkrétnějšího kalibru než obvykle.
Jedu si čtyřdenní svobodu, ke všemu vyklidněnou. Svobodááá! Je to krása.
Škoda že zítra je poslední den.
20
Přesně!
23. sedím si na vedení… pod čtyřdenním jsem nepochopila že jsou to čtyři dny po sobě 4x za rok :-)) tedy vzala jsem to jako 4x den, takže jsem vzala na vědomí že to bylo skvělé a čekala co dál :-)))
24 to je v pohodě, ratko, normálka.
Skvělé to bylo, lázně, svoboda a klid a to je teprve začátek!
A k tomu profesní profitování z toho celého – v mezičasech mezi setkáními si jet a uvědomovat to, co si já osobně chci zdůraznit, propracovat, no krása. Krása to je a taky je důležitý to tak brát (aspoň v neděli :-), protože do toho přijdou ty těžký situace a těžký příběhy ve všední den.
Těžké příběhy… mají řešení? a jestli ano, tak jaké?
26
Nenazvala bych to „řešení.“ Proto asi i tebe ta otázka napadla- že nejde o řešení. Kdyby šlo o řešení, tak si to naplánujeme nebo vypočítáme nebo dostaneme od někoho postup, návod a ten realizujeme. Přesně v tu chvíli, kdy chceme.
No a tak život nefunguje.
Já věřím tomu, že větší spokojenost a naplněnost (tak by to šlo nazvat, žejo?), plnost života přijde, když nehledáme přímý řešení (těch věcí, co se vzpírají mít řešení; ale sebepoznání jo, to pomůže k sebejistotě). Naplněnost (na chvíli, než zas budeme „řešit“ jinou věc) přijde možná postupně potom, když si uvědomíme, že ji potřebujeme. A před jejím dosažením potřebujeme stabilitu (a najdeme, co by nám ji dodalo, např. mít síť svých lidí a činnosti, co nám dělají radost, něco pečujícího, být platný apod.), bezpečí (které můžeme dostat ve vztahu k někomu, ve vztahu s psychoterapeutem, jak já věřím – když nám v naší historii nebylo bohužel dopřáno mít pěkné plné, bezpečné, zdravé vztahy), podporu (od toho vztahu s psychoterapeutem ji můžeme docela dobře získat a využít).
A i když nám bylo dopřáno během života mít víceméně ideální podmínky (ale to nikdo nemá), beztak podle mojí zkušenosti člověk velmi profituje z psychoterapie a pak z toho můžou profitovat i jiní, přes něj.
27
ale práci odmaká každej svoji, ten terapeut (asi jakýkoli) vytvoří pro to podmínky, podporu, typ vztahu, který je léčivý, jasný rámec a tak.
27 – se teda bavím o změně.
Když chci změnu, ještě to neznamená, že ji umím udělat, ale je to první krok a je to nutnej první krok; potřebuju pro to podmínky – tu podporu, někoho druhýho přítomnýho (terapeut dobrá; můžou to být jiní lidi, ale sám izolovaně neudělám asi nic); i tak se stává, že jedu ve spirále, že první pokus dělat něco jinak se posere, vrátím se zase zpátky apotřebuju nějakou podporu, svoji nebo někoho, abych udělal další pokus a dověděl se, že normální je, že to vyjde až na několikátý pokus… mě napadá jako jedna rovina.
Snad to nebude moc blbý… Když o tom takhle píšeš, tak mi přijde, že žiješ v takovým svým světě ve světě, zacykleným světě…
Ale asi to tak je u všech profesí, kde do nich člověk musí zapadnout naplno.
29
jo, ono to zvenku dost často vypadá jako sekta.
31
Skoro. :-) Sekta pro dobrou věc…
29,30
může to vypdat jako uzavřený nebo dokonce sekta, ale je to „sekta“, co si uvědomuje,že její manévrovací prostor je omezen a že ovlivňuje jen poměrně malý výsek života „klienta,“ působí tam další faktory včetně „neznámých.“
Jako uzavřený ani ne, jen zacyklený.
33
což jiný obory taky -vědecký obory resp. jednotlivý přístupy v nich taky neobsáhnou nebo nepopisujou celou realitu, ale jen výsek a od určité části abstrahujou.
Psychoterapie a gestalt přístup určitě se snaží o celistvost, holismus se to asi jmenuje – a v tomhle případě to znamená zapojení kognice (rozum a smyslové vnímání), emocí i tělesných vjemů, vnímání toho všeho, všímání si všech těch složek u sebe (nejen si všímat klienta, protože jeho věci se odrážejí na mě nebo na ně můj organismus reaguje) a od toho se pak odvíjí moje ponětí, starategie a dál pak akce – návrhy, intervence…
34
jo a v čem zacyklený? To je zajímavý.
29, 34
napadá mě k tomu jen, že je to výsek, jedna cesta… ale možná tě napadlo něco ještě jinýho.
To mě určitě zajímá, takový zprávy beru jako důležitý.
Asi že není schopen vyskočit z toho myšlení… že se léčí tímtéž… asi jako když se po flámu propíjíš ke střízlivosti zase pivem, ale to není úplně „ono“ přirovnání…
Zkusím domyslet, až mě něco přesnějšího napadne, napíšu. :-)
Ale třeba mě doplní nebo to rozvine někdo jinej a doberete se k podstatě i beze mě.
Jinak co jsem si všimla – když se vrátíš z intenzivního pobytu pracovního, jako by ti nefungovala tvoje – pro mě obvyklá, standardní – myšlenková pružnost, tvůrčnost. Přizpůsobivost… Schopnost sdílet jiná naladění komunikace…
Ale to zas asi je prostě jen tím nadšením, se kterým se člověk z podobných akcí vrací, takže je v nich uvízlý prostě proto, že mu to činí potěšení.
Prostě jsi toho plná. :-)
ru 38-41
jo, to jo.
39 – a to je můj důležitej cíl, totiž. Moje myšlení funguje dobře, znám ho a chci ho odložit stranou (ne že vyhodit, to ne, ono je potřeba). Právě proto, že funguje, se do něj snadno uchýlím, je to moje první volba (jiní lidi mají jinou) a já chci rozvíjet i jiný stránky – Mno, teď si vybavuju, že toto jsem si uvědomila a přála asi tak před 13 lety. Pořád se tomu „úkolu“ přibližuju a mám víc a víc různých nástrojů, abych s tím líp a líp pohnula.
42
vím, žes mluvila o komunikaci spíš než o tom, co já v 42;
prostě jen další ilustrace, že jsem teď tohohle jednoho proudu plná. A toho si využívám, než to přejde a zajedu do běžnějšího módu. Ono je to totiž taky hodně příjemný, jet na tý vlně s těma ostatníma z tý čtyřdenní skupinky. ono se nechce vystoupit :- )
Jj. :-)
Vnitrni zacyklenost je taky podminkou soustredeni a soustredeni je podminkou reseni problemu.
To prirovnani k sekte muze vyznit pejorativne ale vzhledem k tomu,co pisu vyse muze byt i na miste.
Sektari jsou jimi jen proto,ze resi nejakej problem a jejich sektarstvi a zacyklenost je dukazem jejich vnitrniho zaujeti.
Ze muzou misto vyreseni problemu dojit k jeho vygumovani a tim vygenerovat spoustu problemu jinych uz je jina vec.
Ale jejich vnitrni pravidla a dogmata svedci o snaze dosahnout soustredeni.
I ten priklad z vedeckych oboru je spravne.
Tam mi to prijde podobne,vcetne vytvareni sektarskych dogmat a na druhe strane jejich bourani a posouvani se dal.
A zase v jakesi vnitrni zacyklenosti.
45:
Takze slava zacyklenost.
V te problem neni,naopak.
45 saule
jo, ve vědě vytváření dogmat, resp. raději paradigmat a pak to bourání a posouvání se dál, přesně. V zacyklenosti.
V těch psychoter.přístupech se to taky posunuje, zrovna ten Gestalt jde od pankáčskýho divokýho diskurzu, jakým byl někdy v divokých 60./70. letech (byl až dost necitlivej, brutální!), po současnej citlivej dokonce akademickej profil (ve světě) včetně různejch výzkumů. Furt se to proměňuje a dřív rozdílný směry se teď přibližují a berou si každej od druhýho, co potřebuje. A krom toho vznikají zase nový… To už ani člověk všechno neobsáhne, ani mít ten přehled. Zase vždycky jen o výseči. no co se dá dělat.
Já se chci držet víc praxe, ne teorií jako dřív…
47
a naštěstí v tomhle oboru asi nejde jet jen v teoriích. Určitě nejde!! Takže pro mě dobrá volba, neulítnu!
To bych byla zas jen v myšlení.
Nic proti němu, mnohé usnadňuje, ale čistě myšlení snad už ani ti psychoanalytici nesjíždějí.
moc tomu nerozumím. celé diskusi :-) vnitřní zaujetí chápu. to vím co je. ale nějaká zacyklenost mi neříká nic.
Já hlavně asi nemyslela tu zacyklenost, která se tu rozebírá. Včetně té vědecké.
Ale to neva.
ono se to zase odcyklí :-) dobrou :-)))
No to jsem přeci nepsala vůbec, že by to mělo bejt trvalý… :o)
Dobrou.
Dobré téma. Hodně, hodně souhlasím s Liškou. a vlastně i se Saulem.
Určitě, to já taky. :-)
přečetla jsem si 27 opakovaně a nevím nic… trochu mi to připomíná případ z fabriky, kdy dělníci dělají 8 hodin u pásu a jejich šéfové jsou školeni jak je motivovat, aby pracovali u toho pásu s radostí :-) třeba nějakou hrou nebo zpíváním u toho. většinou to časem vyšumí …. rozplyne se to.
55
Dtto. :))
55. motivace pro svůj vlastní život je ohromný motor…..možná to není ani motivace ale spíše touha…..touha je kráva a jde to ztuha…..
to téma co nakousla nebo přiblížila Liška mi je hodně blízké, včetně té zacyklenosti…..realizace možného i nemožného všemi možnými způsoby……at už třeba naivními, mohou se tak zdát……sebeobjevování…..hledání…..vyplynutí v čase…..měnícími se postoji k životu……a zase, kdy to člověka „něco“ stáhne do starých kolejí…..zacyklenost od sebe a zase k sobě……
v podstatě nejde z toho pořádně vylézt……ale jde o kvalitu života, prožívání…..
zbývají aspon krátké okamžiky štěstí……jsou různý způsoby jak to pěstovat…..to dává tu kvalitu života…..v ten moment prostě se mění uhel pohledu a prožívám bud naplněnost a smysl svýho života a nebo naopak prohrávám a vzdávám……
jen tím vším chci říct, že téma Lišky je mi hodně blízké.
shodou okolností Liška nakousla téma, které jsem si v sobě přebírala volně a jemně ve špitále.
špitál – já jako pacient, kdy si konečně můžu povolit myšlenky, po dlouhé době…..podobně jako na dovolené…..
v podstatě od dovolené v Chorvatsku jsem jela hodně jen určité mody – mod práce, mod právní věci, mod pracovní problémy….mod vyšetření ……poměrně vše běhy na dlouhou trat. žádný život a pohoda……vlastně nemám nějaký normální život…..strašně ráda bych…..nevím jak to popsat……nemám návod……takže aspon že existují malý chvilky klidu a štěstí…..uplně malinkatýho….to štěstí je pro mě i volnost v myšlenkách……to je věc která je pro mě důležitá…….na jednu stranu jsem extrémní realista a na straně druhé jsem neuvěřitelný snílek……prostě kompenzace……určitá rovnováha…..
Barčo, ale ty máš uspořádaný život. Jsi odpovědná, máš zaměstnání, máž kde bydlet a to ostatní jsou takové třešínky na dortu. V podstatě jedeš svoji linii…
Myslím že na terapii chodí lidi ve slepé uličce, co nemají uspořádaný život (nemají za něj odpovědnost) ačkoliv jsou dospelí.
to, ano. na terapii chodí lidé, kteří už to mají tak patologické, nebo tak do hloubky, že jim to narušuje každodenní fungování. souhlas.
….no, ale jak vidíš….Liščino téma mi brnklo hodně na moji strunu. :-)
Ona je terapeutka, je zde pro ty druhé… řešit životy (myšlení, nastavení) jiných nikoliv svoje. V tom je velký rozdíl, jestli řešíš sama sebe nebo druhé.
myslím že to je červená nit …. chápat co je můj úkol, co mám dělat….
Ratko, ano třešinky na dortu….. touha je kráva :-)
mám dojem, možná mylný, že terapeut nedává uplné přesné návody…..nebo spíše v akutním případě ano…..rizika sebevražd…..ale v dlouhodobějším měřítku se domnívám, že v podstatě jen stimuluje toho člověka, aby si sám našel odpovědi na své otázky…..běh na dlouhou trat……aby ten člověk k tomu nějak svému řešení dozrál…co je mu vlastní…čím je, kým je….
Budu číst postupně a postupně případně reagovat:
57
Bračo, když mi přijde, že ty si do toho přenášíš to svoje, znova, ta zacyklonost z mojí strany byla trošku o něčem jiném než o schopnosti ponořit se do něčeho, soustředit se na něco, prožívat něco kvalitně, ani o zacyklenosti od sebe a k sobě, natož o zdání nějaké naivity (to vůbec!)…
I vědci se dokážou v myšlení odpojit a přepnout na svůj „druhý obyčejný“ život, jasně, že mechanismy myšlení a logického zpracování faktů jim zůstane, že s ejim vrací jevy a přírodní zákony v běžných činnostech, a jasně, že někteří v tom uvíznou tak, že to vidí a mluví o tom v každé souvislosti… Ale to je v každé profesi. Takhle to mají i právníci, i my kameníci… každej, athle zacyklenost je normální.
Myslela jsem jinou, Takovou klouzavou a nárazovou, podvlivovou až posttrávovou… Jakože spása a řešení je jedině tam a jinde ne…
Nedokážu to vysvětlit ani dnes úplně přesně a asi už vůbec ne někomu, kdo má tak silnou potřebu se s něčím ztotožnit, tak to asi nechám být, jen tohle píšu pro info.
65. návod nepomůže nikomu… tedy přijde paní se 4 dětmi, že je na ní hrubý manžel, znásilňuje ji a ona dělá všecko správně… tedy nechce od něj odejít, pak odejde „někam“ ale je nešťastná protože by raději muže který by se o děti staral…. když jsou 4. Však to říkal pan farář že se má muž o rodinu starat a ženu milovat. ona to dělá…. tak co je špatně. a teď babo raď…. takových lidí jsou mraky. co mají půjčky, padajína hubu, hroutí se z odpovědnosti, nestačí na život … ani starat se o sebe natož o jiné. a vůbec ne chodit do práce a vydělávat si na živobytí, sehnat si byt etc…. uživit se. v závěsu třeba tři děti.
67. no, touhle logikou se dostanem akorát k tomu, že veškerá pomoc zvenčí je na nic. právní, sociální, apd.
68
Pomoc ano, ale ta, co člověku pomůže, aby si pomohl sám. Když si on sám pomoct chce. A nebo mu pomoct se z něčeho uvolnit, aby mohl sám pak jít dál. Nakopnout ho.
Ale pomoc, co ho má držet nad vodou jako záchranný pás a řešit za něj to, co si sám v životě vyrobil, je k ničemu.
Pomož si a bude ti pomoženo, koneckonců praví i Bible.
víceméně není, ale musí být nezištná a uvěodmovat si že potřebnéh člověka vážu pomocí na sebe… když si vezmu mámu se 4 detmi k sobě nebo ji budu podporovat finančně… je to na dlouho a otočí se to nakonec proti mě. Za svůj život jsem lehce vychládla z nadšení pomáhat či radit. A na druhou stranu cítím velkou bolest… dotýká se mě to, když vidím jak se ti lidé zmítají. zníto jako pokrytectví, uvěodmuji si to… ale nemohu s tím udělat nic. Když se zeptám proč s ním měla 4 děti a proč neodešládříve, vidím nepochopení a otázku. Jk se mohu tk blbě ptát… vždyť ona dělal všecko správně … to on je ten zlý. on se musí změni, předělat, udělat z něh někoh jinéh, domluvit mu etc. … udělalt z toho tocoto má být. a to řešení nemá.
68. však ano. tím byla myšlena i 65. a jasně to vyjádřila i Liška o „nalézání přímeho (ne) řešení“ teda tak to celou dobu vnímám aspon to její sdělení.
71 byla na 69.
takže v důsledku tito nešťastní lidé nebo osaměle bloudící téměř v 100% jsou bezvýchodné slepé uličce, v situaci kdy budou honěni jako zajíci v lese a děcka to budu nasávat… jako špatné a učit se že takto žít nechtějí aby v důsledku takto žili.
71. pokud hledajíti lidé řešení v rodině, tedy majíkolem sebe rodinné zázemí … tak je to dobré i prognoza je dobrá. Rodina je záchranná sít. Pokud bloudí osaměle, řešení je těžší. osamělý běžec … jde zasněženou krajinou. najde si svoji skrýš tak či tak. Problém jsou vztahy
69, 73
Jinak řečeno, falešný altruismus je sebevražda, přes veškerý soucit je nutno si přiznat, že jsou lidi, kterým pomoct jde, a je spousta těch, kterým pomoct nejde. Nemá smysl.
Ale neodvažuju se odhadovat, kolik je kterých, páč mám podezření, že těch druhých by mohla být výrazná většina.
75. některé věci nelze předat… dodatečně. anebo jinak, některé věci lze předat jen v rodině nebo v stálé komunitě soužitím. láskyplným soužitím.
69. a co když si není schopen pomoci…. co pak.
65 barčo
jo, to dost sedí!
Jasně že za tím je spousta nějakejch detailů a rovin a postojů a tak, ale takhle stručně jsi to řekla docela výstižně. Já bych to rozplizla moc doširoka, tahle v 65 je to akorát.
60,61
dá se jít do terapie (ale nebude to hradit pojišťovna) i když nicmoc blbýho se neděje, ze zájmu, pro někoho, kdo je zvědavej, rád zkoumá, zajímá se o lidi nebo o vztahy, pro takovýho člověka je to vždycky objevné dobrodružství a nějak ho to obohatí. Někoho ne, někoho to nemusí bavit nebo lákat.
59 barčo
na jedné straně realista a na druhé snílek – to zní dobře!
Mě by hned lákalo se zeptat, jestli se tihleti dva – tvůj realista a snílek – mají rádi, nebo bojujou nebo jak jsou na tom vůči sobě. Nebo jestli někdy jeden jde naproti druhýmu kousek nebo napůl cesty, jak to spolu válej :) Jestli mají nějaký obvyklý zajetý způsob, anebo jestli se odvázali a zkusili nějakej novej způsob, aby zjistili, jaký to je…
Tady je témat! Samý pěkný.
70 ratko
narážíš hned na několik témat – jednak bezmoc, jak ji vydržet, jak si pro sebe zařídit, abych se s ní vypořádal, když se musím koukat na to, jak se někdo propadá někam dolů, je nešťastný a já nejsem v situaci, kdy bych mu mohl pomoct a např. ten člověk odmítá služby, kam ho já a další lidé odkazují, protože by mu pomohly, mohl by tam spolupracovat na tom, aby mu bylo postupně líp.
Další téma je rámec – ženu se čtyřmi dětmi si k sobě domů prostě nevezmu. Ani všechny lidi, co jsou na ulici. To nefunguje. Rámec je důležitej. Znát svoje hranice, resp. postupně se snažit je poznávat, protože pak budu mnohem líp vybavenej pro spokojenej život já sám. Si myslím, zjednodušeně.
Radit – nicmoc. Pomáhat – proč ne, když má člověk chuť, a většinou to neznamená někoho živit (to není pomoc pro dospělýho člověka), ale znamená to mu doporučit, kam se může obrátit, anebo ho vyslechnout a ptát se ho, koho jiného ještě kolem sebe má, nebo prostě s ním chvíli být, spolu. To je v podstatě to, co je krizová intervence. I to, co je kamarádství – nebo může být. Taky má rámec. Nebo nevím, tos mě teď inspirovala ty.
74
a rodina jako záchranná síť je dobrá věc, jenže někdy naopak je potřeba tu svoji síť si vybudovat jinde. Některé rodiny žádná podpůrná síť nejsou, naopak zneklidňují, srážejí, ničí, zneužívají, vraždí. Takže než si člověk vybuduje svoji novou síť, je někdy jedině možné začít v různých službách, podpůrných, zpravidla sociálních nebo včetně terapie, abych získal dostatečnou startovací podporu a vůbec viděl, jak to ve vztazích chodí, vůbec zažil poprvé vztah s někým. A to psychoterapie umožní.
Pak třeba jde i vylepšit vztahy v té rodině, která nefungovala. Ale stále v ní a jen v ní setrvávat a nic neměnit ani u sebe, to jejím systémem nepohne. To je stagnace v něčem hrozným.
69, 75 ru
no, tak nějak.
+77 ratka
Já se kloním k tomu, že jo, že každý může být spokojenější ve svojí situaci, i zdánlivě neřešitelné, když najde vhodnej způsob a je předtím ochotnej s určitou odvahou vůbec uvažovat o změně (asi jako u závislých). Jak už ho to napadne a zkusí první krok, tak se třeba víckrát vrátí na začátek po pár neúspěšných pokusech, ale jednou se to zas posune dál. A pak se posune zase další věc a další kousek… V to, že funguje taková „samoléčivá schopnost člověka,“ v to věřím i to vidím. A to se může stát i bez terapie nebo jen s malým jejím podílem, roli hrajou v životě spousty jiných faktorů.
Ovšem pro každýho ta změna znamená něco jinýho a u někoho jen nějaký pidikousek, protože možná nemá kapacitu na něco velikýho. Ale možná tu kapacitu mít později bude, určitě bude. Když si pro ni napřed vytvoří podmínky, stabilitu, důvěru, uleví si od některých věcí, co ho zahlcujou a nedovolujou mu tu kapacitu mít vyšší. A to taky v terapii jde. Někdy je to takový předstupeň, podpora, trochu jiná práce, ale patří to taky do terapie. Někdy i tohle může trvat dlouho…
A někdo jinej už je nastavenej na to pracovat a do velký míry těží už jen z toho, že tam ls ním u toho někdo je. Někdo, kdo má zaběhaný, jakým způsobem se v tom8 vztahu chovat, aby to sloužilo dobrý věci tomu člověku. Aby mohl cokoli.
77
Když si není schopen pomoct ani s pomocí?
No pak mu není pomoci.
Všichni nemůžou přežít, Ratko. Zákon přírody. U lidí v modifikaci, že všichni nemůžou přežít stejně.
Nikdy se nebudou mít všichni stejně dobře.
82
no nebudou no. Můžou dostat nabídku, že s nimi někdo – třeba různí pracovníci, právní poradci atd. – bude spolupracovat, ale když nikdy ti zákazníci nepřijdou na schůzku, tak asi nenastaly podmínky a vhodný čas pro to, aby to šlo. Možná to půjde později, možná se to nestane.
81
Asi nejúčinnější je prostě jen pomoct tomu člověku, aby se na věci podíval nějak jinak. Ale tahle pomoc je asi necitlivějšíé na zacházení s ní. Pomoct věci vidět jinak neznamená nutně za účelem změny úhlu pohledu tomu člověku strčit hlavu pod vodu nebo mu zakroutit krkem.
I když někdy taky…
No, asi je jasný, proč se mi vůbec nechce do žádných pomáhacích profesí. :-)
84
Aby se podíval jinak jo, to taky sedí.
Připravit půdu pro to, aby se mohl podívat jinak. Aby chtěl zkoušet se vůbec podívat i na to, před čím chtěl utéct a nikdy to nevidět. Aby mohl získat dostatek odvahy pro to.
A to může člověk získat i bez terapie. (Ale ne bez vztahu k člověku!)
A někdo bez ní naopak nikdy ne.
79. potřebujou se navzájem :-) doplnují se. jeden dává ulevu, uvolnění a druhý má na starosti existenční věci – jak píše Ratka, uspořádaný zodpovědný život.
Neperou se vyloženě, jen někdy toho realisty je moc…..a chybí uvolnění.
utpení je z toho, že si lidé ubližují… sobě i jiným. většinou z pocitu nároku. že na to mají nárok. viz. ubližování a hrůzy v rodině a úprk, aby tento mustr zůstával zažraný pod kůží. To jsem měla na mysli. že pokud nenajde jiný mustr, tak bude narážet ve vztazích. ale jak ho najít? učím se žít ve vztazích celý život… a mám na to podmínky a pořád klopýtám.
88
Moje zkušenost: je jen minimum lidí, kteří se tohoto druhu svého utrpení skutečně dokážou zbavit.
Lidi se svých mustrů drží zuby nehty, jsou to pro ně životní jistoty, bez ohledu na to, že ve skutečnosti je ničí. Je potřeba hodně síly a inteligence, aby se pustili.
To má málokdo.
89. proto jsem psala výš, možná to nebylo z toho zřejmé že terapie má význam ve spojení se vztahy. tedy něco se naučit a pak to prakticky odzkoušet naživo. na vlastní kůži…a déle aby se to zažilo. Protože je rozdíl něco senaučit, i vnitřně pochopit uzrát a pak to žít v reálu s lidmi z masa a kostí. se všemi jejich chybami.
90
To mi přijde jako nutný předpoklad. Terapie psycho je v podle mě především o socio, bez vztahů to absolutně nejde.
Přesto tvrdím, že většina lidí se ani tak svých mustrů nepustí.
91. učitě…. to je jasné že nepustí. Ale to je jeho věc. v tomto platí svoboda.
92. tedy pokud se někdo pustí do terapie tak je namotivovaný něco měnit. bude se snažit… že se mu to třeba nepovede je jiná věc. Ale snad je srozumitelné co jsem chtěla říct. doma se vrací do zaběhnutého, třeba velmi výrazně… a v tomto divokém prostředí se pak učí držet „své nové“ za pochodu. tím ovlivní i vztahy… pozitivně. pokud dokáže změnu nebo to v sobě nově objevené … držet. vniřně. směem ven to nemusí být vůbec patrné, to je jen semínko… růst pak běží sám od sebe.
Tak jednoduché to zas nevidím.
Ale už se mi o tom nechce.
Souvisí to i s panem D., prostě nechávám být.
93. ano, tak …..
i tohle mají osamělí beznadějní zbloudilí běžci :-)
79. 87. :-)
možná přesnější vyjádření by bylo:
řeknu A, myslím si B, no a to C by taky možná nebylo špatný, jé a už vidím D. to by bylo něco :-)
takže sečteno podtrženo: nevím….a někdy v tom dost lítám. :-)
86 Aleno,
jojo, koukla jsem se už předtím, sláva! V 17 hod.
ad odkaz na blog – pragmatičtější pojetí, takové praktické,tojo.
88-91
Je to zajímavý, jak já si jedu svůj zacyklenej, jak to nazvala rulisa, pohled na ty věci, už mám určitej druh myšlení a nejen myšlení. – Mě napadá, když to čtu. Protože mě k tomu napadá něco zase jinýho a to vaše je taky zajímavý a trochu jiný pro mě.
ad trpění – pro mě nemusí vznikat z ubližování lidmi nebo sám si. Utrpení mže vznikat z vnitřního rozporu – například z nemožnosti být spokojen tak nebo naopak. Konkrétní příklad mě napadá – chci být věrný manžel, jsem věřící nebo ne, ale prostě odsuzuju morálně nevěru, nikdy bych to neudělal nebo to aspon vehementně tvrdím. A zároveň se mi hodně líbí nějaká kolegyně, je sexy, jsem z ní tělesně vzrušen jak nikdy předtím. A co teď. Trpím. Protože je pro mě zcelaa bez výjimky nepřijatelné být bńevěrný nebo to jen chtít (jak chování je nepřijatelné, tak už i ta emoce, případně zatím nero6zlišuju mezi chováním, které nechci, a emocí, která je Ok).
A záleží, jakej jsem jinak – jestli najedu do pocitů viny a budu se trestat nějakým způsobem nebo jiným nebo se vlastně budu nesnášet…
A to je pěkná věc do terapie. Zrovna na tohle je terapie dobrá. Budu prozkoumávat, jaký to je, nejen, co si myslím, jak se hodnotím, ale i jaký to přitom je, kdy je to podobný, kdy jiný, co mi to připomíná, jak s tím nakládám, kdy se to objevuje, jaký vjemy v těle mi to vyvolává… a už to mě přivede k trochu jinému pohledu na věc. Něco se ukáže, odkreje, objasní a posune apak já se rozhodnu, jak dál a jestli je můj postoj trochu jiný, svboodnější, playnulý, spokojenější, míň hodnotící nebo míň hledající viníky jen venku nebo nehledající tolik vinu v sobě.
93 ratko
jo, asi říkáš jinými slovy to, s čím souhlasím. Změna jednoho člena rodiny ovlivní i tu celou rodinu, ano. Akorát to nemusí hlavně zpočátku být vůbec příjemné. ideální je pracovat s celou rodinou, ne jen s jednotlivcem. Nebo jeden terapeut s jednotlivcem a jiní s tou celou rodinou. Když ta rodina chce, žejo… oa chce, když je akutní průser, jinak moc motivovaná není. – Tak mi to připadá, ale nemám to z žádných průzkumů apod.
98. ten příklad je spurovní, takový standardní a asi se dotýká úplně všech co žijí v párovém vztahu. Jak by jsi k řešení přistoupila? Protože toto se děje určitě každému…. žiji v páru a líbí se mi kolegyně :-)) tedy rozpor.
100 ratko
no, právě že „jak bys k řešení přistoupila“ není řešení.
A to je právě to dobrodružství. Pokaždý jiný.
A jak já bych přistoupila? Je důležitější, jak přistoupí ten sám člověk a já jsem s ním od toho, abych mu pomohla se dostat do bodu, kdy může k tomu přistoupit, jinak nebo jak chcenebo zjistit, jak vlastně chce k tomu přistoupit. To na začátku nikdo neví. A já použiju všechno, co můžu a co mě napadne a co umím (ale nejde v podstatě o naučené techniky, je to furt improvizace, je to situační, je to nevědět předem nic a dokázat právě takhle fungovat, nemít žádný jasný snadný techniky, berle, návody — já je nemám, musím se spolehnout na sebe a z toho vycházet), abych mu dopřála takovou stabilitu a podmínky, aby se mohl posunout. On.
98
Ale já nepsala o zacykleným pohledu na věci, ale o žití (ne trvale stejně silným) ve svým trochu jiným zacykleným světě…
101. mě to tiž není jasné co je na vnitřní konfliktní situaci špatně, je to normální. prostě to tak je :-)
102
aha, mně to připadalo docela totéž. A ještě připadá.
103
Normální to je, co by ne. Ale když tím člověk trpí a způsobí ta situace, že se nehýbe z místa nebo má pocit, že je to neřešitelné, nebo mu to vyrábí napětí, únavu, nedejbože depresi, tak v tom už nechce dál být. A to už by zdravý úplně nebylo, kdyby si říkal, že mu to nevadí, že mu to nic nedělá a že to na nic nemá vliv a že ta nepohoda a úzkost má neznámou příčinu, kterou opravdu teda neví, jakou, protože přece se nic neděje, jak on sám sobě říká, protože se úplně nevnímá, není na to zvyklej…
Ale jakmile bude, tak to bude na skvělý cestě a poradí si sám.
104
jak to po sobě čtu, je to ten model, co jsem zažila i já.
103
„Jsi bez rozporů? Jsi bez možností.“ :-)
106
jéé, :-))
104 ad 102
Zacyklený pohled na věci je projev, důsledek, ale možná ani nemusí být vždycky nezbytně (jen) při žití ve svým jiným zacykleným světě, což je – tedy tak si to třídím, cítím – spíš mechanismus…
Nejde mi to prostě vysvětlit. Kašlu na to.
103 ratko
jo, prostě to tak je, když člověk si uvědomuje, že jsou to nějaké dvě tendence protichůdné a když si uvědomuje, že je má v sobě obě a nějak s nimi žije, někdy pozoruje, jak to jde nebo jak se to mele, to je určitě nejen normální , ale i dobrý, užitečný, zdravý atd.
Když ale tvrdí sveřepě, že je jen na jedné straně a ta druhá u něj není, že ji odmítá, plus ji nesnáší na ostatních (jak to známe. projekce, žejo, kolikrát jste/ jsme o tom mluvili) a jinak ji nevidí než u nich, tak možná potřebuje vytvořit prostřednictvím určitého vztahu takové podmínky, aby si to uvědomil šířeji, jinak, celkově – to už je na něm – a pak už jede dál sám a postupně se vynořují nová témata a on už se s nimi sám vypořádá; jednak to jede už trochu samo, jednak ví jak na to, víc si toho všímá a dřív, jednak je tak stabilní, že se spolehne na to, že je stabilní a je to v pořádku, už akceptuje víc různých věcí než předtím, jsou plastičtější, z první ruky, prožívá to a ví o tom, ne že ulítne v chování nebo náladě a ani po čase netuší, proč …
108 ru
aha, no to nevadí, já myslím, že se to časem ukáže, že se k tomu stejně vrátíme a ještě budeme litovat, jak jsme to zase rozmázli :-))
110. druhý odstavec… jo. je třeba vynést na světlo i druhou stranu konfliktu. mít hezky obě strany vedle sebe :-)
112. o ale neznamená že neulítne a že mu z toho nejebne (pardon) :-)) Prostě řešení žádné není… je jen schopnost se dívat a to né každý snese.
113
ale snese – v kom.98 a dalších, co jsem psala, je řeč o zdravých lidech a / nebo neurotických, což je pořád o zdravých lidech, momentálně dočasně uvízlých.
113
resp. to slovo „snese“ taky nevím, jestli se hodí… buď nějak ten člověk zareaguje anebo nijak, nic se nestane, neuslyší nic, nevšimne si. Až později, no. Nabízet mu to můžu zkoušet dál a když vidím, že to nic nedělá, zkusím jiný způsob, z jiné strany, jinou rovinu (samozřejmě to nabízení nejsou návody nebo lpění na mých nějakých hypotézách a vysvětleních, ale je to prozkoumávání různými způsoby, oslovování nejen rozumu…). Nebo můžu naopak hodně zdůraznit právě tu jeho běžnou rovinu a to taky může něco udělat. – jediný, co se ode mě žádá, je, abych já ty roviny rozpoznávala, všímala si jich a zkoušela, co mě napadne, na základě svých zkušeností, znalostí, pozorování, intuice a tak všeho dohromady. A to je dost rozmanitý a napínavý na to, aby to nebylo utrpení ani pro mě :) ale aby mě to bavilo.
A ke všemu ti tam chybí vulpes. :-)
A eště když jsme u té lišky zamotané, tak co takhle fox-trot? :-)
A Fire-fox!
Ale zase na druhou stranu, při tvé sečtělosti bys mohla chodit na Foxford.
Nebo jím jezdit? :-)
moc super! a ten poslední obrázek s fouskami :-)) to vypadáš jako já :-))) po přechodu
…a nechtěla by se Lištička s námi zaplést ? ve Vypáleném koťátku 16.12. …taková pražská větev čico
Foxtrot je určitě správně foxtrotl – že se tancuje jak blázen.
7
Přesně tak. :-)
ru 1
nojo, vulpes, ten je podle toho, jak zní, ještě víc pes než vulpecula!
To budu muset ještě zrevidovat.
ru 2
Foxtrot a slow fox, aneb dva rytmy života, o tom jsem jednou psala, akorát jsem místo foxtrot napsala quick step, což zas tak liščí nebylo…
https://liska.blokuje.cz/589167-kazde-zvire-ma-sve-tempo-liska-ma-dva-rytmy-zivota-php
3
no jasně, Firefoxy byla moje přezdívka po tu krátkou dobu, co jsem byla na seznamce. To zní totiž super hot. A někdo to rád horké. Já radši naživo okoukávám dotyčného, radši než si s ním korespondovat a pak na to skočit. Jen aby to okoukávání mělo pokračování a vývoj. Například dneska jsem hodila mandarinku přímo tam… no ale to mám smůlu, že to nemůžu vyprávět, aby to tu někdo nenašel :- ))
ru 4
:-DDDD hahahahaha, obojí je dobrý!
To ale musíš někde použít ty, když jsi to vymyslela!
ratko 5
:- ))
Všechny tam musíme. Do kníru. :)
Aranel 6
Jééé, dík, to je skvělé, jednak to mám docela blízko, jednak mám večer volno! Ale budu po perném dni a večer před tím máme pracovní vánoční mejdan. To půjde! Pak je sobota, takže dobrý!!
Musím to někde prozkoumat… v kolik začínáte? To abych po roce vytáhla pletení. Ještě jsem mu nestanovila místo v bytě a už budou vánoce. Což je čas akorát na pletení!
7,8
:-))
9
No, ten fox-trot jsme schválně napsala s čártkou, aby bylo jasnějsí, že to myslím v tom fouskově významu. Liška zamotaná = fox trot. :-)
Tu 4 nikde používat nebudu, patří sem, si můžu dát komu chci co chci, ne? :-)
ru 14
nojo :)
Já to vědělalalala :o) a žije Lištička v knize modrých tváří ? skupina „Pletařská větev – Praha a okolí“ nebo kam se píše liškám, mají emaily ? abych upřesnila
Aranel, díky!! mail
liska.bloguje@seznam.cz
:-)) ahoj Líšo ohnivá a zamotaná :-) si říkám uff, co tvoje práce? hotová a odevzdaná?
18 ahóój barčo!!
Vítej, vítej, pěkně rekonvalescentuj, nebo jak se to řekne.
Práce odevzdaná, hodnotitel ji čte a časem se ozve. Dnes už jsem zahájila první den prvního ročníku tzv. „postgraduálního výcviku“ pro ty, co už výcvik mají, pracují a chtějí si prohlubovat všechno, hlavně Gestalt přístup.
První den to byl ze čtyřdenního setkání (jsou čtyři taková za rok, je to na tři roky). A proběhl asi tak, jak jsem si to představovala – příjemná atmosféra a lidi a spoluvytváříme si, co potřebujeme.
19. tak to je fajn. :-)
Liško, jedeš někam na víkend? tak nějak je zde málo informací :-) jsem z toho celá nesvá
Liško, poslala jsem mail!
21
jaktóó? Mně připadalo info v 19 konkrétnějšího kalibru než obvykle.
Jedu si čtyřdenní svobodu, ke všemu vyklidněnou. Svobodááá! Je to krása.
Škoda že zítra je poslední den.
20
Přesně!
23. sedím si na vedení… pod čtyřdenním jsem nepochopila že jsou to čtyři dny po sobě 4x za rok :-)) tedy vzala jsem to jako 4x den, takže jsem vzala na vědomí že to bylo skvělé a čekala co dál :-)))
24 to je v pohodě, ratko, normálka.
Skvělé to bylo, lázně, svoboda a klid a to je teprve začátek!
A k tomu profesní profitování z toho celého – v mezičasech mezi setkáními si jet a uvědomovat to, co si já osobně chci zdůraznit, propracovat, no krása. Krása to je a taky je důležitý to tak brát (aspoň v neděli :-), protože do toho přijdou ty těžký situace a těžký příběhy ve všední den.
Těžké příběhy… mají řešení? a jestli ano, tak jaké?
26
Nenazvala bych to „řešení.“ Proto asi i tebe ta otázka napadla- že nejde o řešení. Kdyby šlo o řešení, tak si to naplánujeme nebo vypočítáme nebo dostaneme od někoho postup, návod a ten realizujeme. Přesně v tu chvíli, kdy chceme.
No a tak život nefunguje.
Já věřím tomu, že větší spokojenost a naplněnost (tak by to šlo nazvat, žejo?), plnost života přijde, když nehledáme přímý řešení (těch věcí, co se vzpírají mít řešení; ale sebepoznání jo, to pomůže k sebejistotě). Naplněnost (na chvíli, než zas budeme „řešit“ jinou věc) přijde možná postupně potom, když si uvědomíme, že ji potřebujeme. A před jejím dosažením potřebujeme stabilitu (a najdeme, co by nám ji dodalo, např. mít síť svých lidí a činnosti, co nám dělají radost, něco pečujícího, být platný apod.), bezpečí (které můžeme dostat ve vztahu k někomu, ve vztahu s psychoterapeutem, jak já věřím – když nám v naší historii nebylo bohužel dopřáno mít pěkné plné, bezpečné, zdravé vztahy), podporu (od toho vztahu s psychoterapeutem ji můžeme docela dobře získat a využít).
A i když nám bylo dopřáno během života mít víceméně ideální podmínky (ale to nikdo nemá), beztak podle mojí zkušenosti člověk velmi profituje z psychoterapie a pak z toho můžou profitovat i jiní, přes něj.
27
ale práci odmaká každej svoji, ten terapeut (asi jakýkoli) vytvoří pro to podmínky, podporu, typ vztahu, který je léčivý, jasný rámec a tak.
27 – se teda bavím o změně.
Když chci změnu, ještě to neznamená, že ji umím udělat, ale je to první krok a je to nutnej první krok; potřebuju pro to podmínky – tu podporu, někoho druhýho přítomnýho (terapeut dobrá; můžou to být jiní lidi, ale sám izolovaně neudělám asi nic); i tak se stává, že jedu ve spirále, že první pokus dělat něco jinak se posere, vrátím se zase zpátky apotřebuju nějakou podporu, svoji nebo někoho, abych udělal další pokus a dověděl se, že normální je, že to vyjde až na několikátý pokus… mě napadá jako jedna rovina.
Snad to nebude moc blbý… Když o tom takhle píšeš, tak mi přijde, že žiješ v takovým svým světě ve světě, zacykleným světě…
Ale asi to tak je u všech profesí, kde do nich člověk musí zapadnout naplno.
29
jo, ono to zvenku dost často vypadá jako sekta.
31
Skoro. :-) Sekta pro dobrou věc…
29,30
může to vypdat jako uzavřený nebo dokonce sekta, ale je to „sekta“, co si uvědomuje,že její manévrovací prostor je omezen a že ovlivňuje jen poměrně malý výsek života „klienta,“ působí tam další faktory včetně „neznámých.“
Jako uzavřený ani ne, jen zacyklený.
33
což jiný obory taky -vědecký obory resp. jednotlivý přístupy v nich taky neobsáhnou nebo nepopisujou celou realitu, ale jen výsek a od určité části abstrahujou.
Psychoterapie a gestalt přístup určitě se snaží o celistvost, holismus se to asi jmenuje – a v tomhle případě to znamená zapojení kognice (rozum a smyslové vnímání), emocí i tělesných vjemů, vnímání toho všeho, všímání si všech těch složek u sebe (nejen si všímat klienta, protože jeho věci se odrážejí na mě nebo na ně můj organismus reaguje) a od toho se pak odvíjí moje ponětí, starategie a dál pak akce – návrhy, intervence…
34
jo a v čem zacyklený? To je zajímavý.
29, 34
napadá mě k tomu jen, že je to výsek, jedna cesta… ale možná tě napadlo něco ještě jinýho.
To mě určitě zajímá, takový zprávy beru jako důležitý.
Asi že není schopen vyskočit z toho myšlení… že se léčí tímtéž… asi jako když se po flámu propíjíš ke střízlivosti zase pivem, ale to není úplně „ono“ přirovnání…
Zkusím domyslet, až mě něco přesnějšího napadne, napíšu. :-)
Ale třeba mě doplní nebo to rozvine někdo jinej a doberete se k podstatě i beze mě.
Jinak co jsem si všimla – když se vrátíš z intenzivního pobytu pracovního, jako by ti nefungovala tvoje – pro mě obvyklá, standardní – myšlenková pružnost, tvůrčnost. Přizpůsobivost… Schopnost sdílet jiná naladění komunikace…
Ale to zas asi je prostě jen tím nadšením, se kterým se člověk z podobných akcí vrací, takže je v nich uvízlý prostě proto, že mu to činí potěšení.
Prostě jsi toho plná. :-)
ru 38-41
jo, to jo.
39 – a to je můj důležitej cíl, totiž. Moje myšlení funguje dobře, znám ho a chci ho odložit stranou (ne že vyhodit, to ne, ono je potřeba). Právě proto, že funguje, se do něj snadno uchýlím, je to moje první volba (jiní lidi mají jinou) a já chci rozvíjet i jiný stránky – Mno, teď si vybavuju, že toto jsem si uvědomila a přála asi tak před 13 lety. Pořád se tomu „úkolu“ přibližuju a mám víc a víc různých nástrojů, abych s tím líp a líp pohnula.
42
vím, žes mluvila o komunikaci spíš než o tom, co já v 42;
prostě jen další ilustrace, že jsem teď tohohle jednoho proudu plná. A toho si využívám, než to přejde a zajedu do běžnějšího módu. Ono je to totiž taky hodně příjemný, jet na tý vlně s těma ostatníma z tý čtyřdenní skupinky. ono se nechce vystoupit :- )
Jj. :-)
Vnitrni zacyklenost je taky podminkou soustredeni a soustredeni je podminkou reseni problemu.
To prirovnani k sekte muze vyznit pejorativne ale vzhledem k tomu,co pisu vyse muze byt i na miste.
Sektari jsou jimi jen proto,ze resi nejakej problem a jejich sektarstvi a zacyklenost je dukazem jejich vnitrniho zaujeti.
Ze muzou misto vyreseni problemu dojit k jeho vygumovani a tim vygenerovat spoustu problemu jinych uz je jina vec.
Ale jejich vnitrni pravidla a dogmata svedci o snaze dosahnout soustredeni.
I ten priklad z vedeckych oboru je spravne.
Tam mi to prijde podobne,vcetne vytvareni sektarskych dogmat a na druhe strane jejich bourani a posouvani se dal.
A zase v jakesi vnitrni zacyklenosti.
45:
Takze slava zacyklenost.
V te problem neni,naopak.
45 saule
jo, ve vědě vytváření dogmat, resp. raději paradigmat a pak to bourání a posouvání se dál, přesně. V zacyklenosti.
V těch psychoter.přístupech se to taky posunuje, zrovna ten Gestalt jde od pankáčskýho divokýho diskurzu, jakým byl někdy v divokých 60./70. letech (byl až dost necitlivej, brutální!), po současnej citlivej dokonce akademickej profil (ve světě) včetně různejch výzkumů. Furt se to proměňuje a dřív rozdílný směry se teď přibližují a berou si každej od druhýho, co potřebuje. A krom toho vznikají zase nový… To už ani člověk všechno neobsáhne, ani mít ten přehled. Zase vždycky jen o výseči. no co se dá dělat.
Já se chci držet víc praxe, ne teorií jako dřív…
47
a naštěstí v tomhle oboru asi nejde jet jen v teoriích. Určitě nejde!! Takže pro mě dobrá volba, neulítnu!
To bych byla zas jen v myšlení.
Nic proti němu, mnohé usnadňuje, ale čistě myšlení snad už ani ti psychoanalytici nesjíždějí.
moc tomu nerozumím. celé diskusi :-) vnitřní zaujetí chápu. to vím co je. ale nějaká zacyklenost mi neříká nic.
Já hlavně asi nemyslela tu zacyklenost, která se tu rozebírá. Včetně té vědecké.
Ale to neva.
ono se to zase odcyklí :-) dobrou :-)))
No to jsem přeci nepsala vůbec, že by to mělo bejt trvalý… :o)
Dobrou.
Dobré téma. Hodně, hodně souhlasím s Liškou. a vlastně i se Saulem.
Určitě, to já taky. :-)
přečetla jsem si 27 opakovaně a nevím nic… trochu mi to připomíná případ z fabriky, kdy dělníci dělají 8 hodin u pásu a jejich šéfové jsou školeni jak je motivovat, aby pracovali u toho pásu s radostí :-) třeba nějakou hrou nebo zpíváním u toho. většinou to časem vyšumí …. rozplyne se to.
55
Dtto. :))
55. motivace pro svůj vlastní život je ohromný motor…..možná to není ani motivace ale spíše touha…..touha je kráva a jde to ztuha…..
to téma co nakousla nebo přiblížila Liška mi je hodně blízké, včetně té zacyklenosti…..realizace možného i nemožného všemi možnými způsoby……at už třeba naivními, mohou se tak zdát……sebeobjevování…..hledání…..vyplynutí v čase…..měnícími se postoji k životu……a zase, kdy to člověka „něco“ stáhne do starých kolejí…..zacyklenost od sebe a zase k sobě……
v podstatě nejde z toho pořádně vylézt……ale jde o kvalitu života, prožívání…..
zbývají aspon krátké okamžiky štěstí……jsou různý způsoby jak to pěstovat…..to dává tu kvalitu života…..v ten moment prostě se mění uhel pohledu a prožívám bud naplněnost a smysl svýho života a nebo naopak prohrávám a vzdávám……
jen tím vším chci říct, že téma Lišky je mi hodně blízké.
shodou okolností Liška nakousla téma, které jsem si v sobě přebírala volně a jemně ve špitále.
špitál – já jako pacient, kdy si konečně můžu povolit myšlenky, po dlouhé době…..podobně jako na dovolené…..
v podstatě od dovolené v Chorvatsku jsem jela hodně jen určité mody – mod práce, mod právní věci, mod pracovní problémy….mod vyšetření ……poměrně vše běhy na dlouhou trat. žádný život a pohoda……vlastně nemám nějaký normální život…..strašně ráda bych…..nevím jak to popsat……nemám návod……takže aspon že existují malý chvilky klidu a štěstí…..uplně malinkatýho….to štěstí je pro mě i volnost v myšlenkách……to je věc která je pro mě důležitá…….na jednu stranu jsem extrémní realista a na straně druhé jsem neuvěřitelný snílek……prostě kompenzace……určitá rovnováha…..
Barčo, ale ty máš uspořádaný život. Jsi odpovědná, máš zaměstnání, máž kde bydlet a to ostatní jsou takové třešínky na dortu. V podstatě jedeš svoji linii…
Myslím že na terapii chodí lidi ve slepé uličce, co nemají uspořádaný život (nemají za něj odpovědnost) ačkoliv jsou dospelí.
to, ano. na terapii chodí lidé, kteří už to mají tak patologické, nebo tak do hloubky, že jim to narušuje každodenní fungování. souhlas.
….no, ale jak vidíš….Liščino téma mi brnklo hodně na moji strunu. :-)
Ona je terapeutka, je zde pro ty druhé… řešit životy (myšlení, nastavení) jiných nikoliv svoje. V tom je velký rozdíl, jestli řešíš sama sebe nebo druhé.
myslím že to je červená nit …. chápat co je můj úkol, co mám dělat….
Ratko, ano třešinky na dortu….. touha je kráva :-)
mám dojem, možná mylný, že terapeut nedává uplné přesné návody…..nebo spíše v akutním případě ano…..rizika sebevražd…..ale v dlouhodobějším měřítku se domnívám, že v podstatě jen stimuluje toho člověka, aby si sám našel odpovědi na své otázky…..běh na dlouhou trat……aby ten člověk k tomu nějak svému řešení dozrál…co je mu vlastní…čím je, kým je….
Budu číst postupně a postupně případně reagovat:
57
Bračo, když mi přijde, že ty si do toho přenášíš to svoje, znova, ta zacyklonost z mojí strany byla trošku o něčem jiném než o schopnosti ponořit se do něčeho, soustředit se na něco, prožívat něco kvalitně, ani o zacyklenosti od sebe a k sobě, natož o zdání nějaké naivity (to vůbec!)…
I vědci se dokážou v myšlení odpojit a přepnout na svůj „druhý obyčejný“ život, jasně, že mechanismy myšlení a logického zpracování faktů jim zůstane, že s ejim vrací jevy a přírodní zákony v běžných činnostech, a jasně, že někteří v tom uvíznou tak, že to vidí a mluví o tom v každé souvislosti… Ale to je v každé profesi. Takhle to mají i právníci, i my kameníci… každej, athle zacyklenost je normální.
Myslela jsem jinou, Takovou klouzavou a nárazovou, podvlivovou až posttrávovou… Jakože spása a řešení je jedině tam a jinde ne…
Nedokážu to vysvětlit ani dnes úplně přesně a asi už vůbec ne někomu, kdo má tak silnou potřebu se s něčím ztotožnit, tak to asi nechám být, jen tohle píšu pro info.
65. návod nepomůže nikomu… tedy přijde paní se 4 dětmi, že je na ní hrubý manžel, znásilňuje ji a ona dělá všecko správně… tedy nechce od něj odejít, pak odejde „někam“ ale je nešťastná protože by raději muže který by se o děti staral…. když jsou 4. Však to říkal pan farář že se má muž o rodinu starat a ženu milovat. ona to dělá…. tak co je špatně. a teď babo raď…. takových lidí jsou mraky. co mají půjčky, padajína hubu, hroutí se z odpovědnosti, nestačí na život … ani starat se o sebe natož o jiné. a vůbec ne chodit do práce a vydělávat si na živobytí, sehnat si byt etc…. uživit se. v závěsu třeba tři děti.
67. no, touhle logikou se dostanem akorát k tomu, že veškerá pomoc zvenčí je na nic. právní, sociální, apd.
68
Pomoc ano, ale ta, co člověku pomůže, aby si pomohl sám. Když si on sám pomoct chce. A nebo mu pomoct se z něčeho uvolnit, aby mohl sám pak jít dál. Nakopnout ho.
Ale pomoc, co ho má držet nad vodou jako záchranný pás a řešit za něj to, co si sám v životě vyrobil, je k ničemu.
Pomož si a bude ti pomoženo, koneckonců praví i Bible.
víceméně není, ale musí být nezištná a uvěodmovat si že potřebnéh člověka vážu pomocí na sebe… když si vezmu mámu se 4 detmi k sobě nebo ji budu podporovat finančně… je to na dlouho a otočí se to nakonec proti mě. Za svůj život jsem lehce vychládla z nadšení pomáhat či radit. A na druhou stranu cítím velkou bolest… dotýká se mě to, když vidím jak se ti lidé zmítají. zníto jako pokrytectví, uvěodmuji si to… ale nemohu s tím udělat nic. Když se zeptám proč s ním měla 4 děti a proč neodešládříve, vidím nepochopení a otázku. Jk se mohu tk blbě ptát… vždyť ona dělal všecko správně … to on je ten zlý. on se musí změni, předělat, udělat z něh někoh jinéh, domluvit mu etc. … udělalt z toho tocoto má být. a to řešení nemá.
68. však ano. tím byla myšlena i 65. a jasně to vyjádřila i Liška o „nalézání přímeho (ne) řešení“ teda tak to celou dobu vnímám aspon to její sdělení.
71 byla na 69.
takže v důsledku tito nešťastní lidé nebo osaměle bloudící téměř v 100% jsou bezvýchodné slepé uličce, v situaci kdy budou honěni jako zajíci v lese a děcka to budu nasávat… jako špatné a učit se že takto žít nechtějí aby v důsledku takto žili.
71. pokud hledajíti lidé řešení v rodině, tedy majíkolem sebe rodinné zázemí … tak je to dobré i prognoza je dobrá. Rodina je záchranná sít. Pokud bloudí osaměle, řešení je těžší. osamělý běžec … jde zasněženou krajinou. najde si svoji skrýš tak či tak. Problém jsou vztahy
69, 73
Jinak řečeno, falešný altruismus je sebevražda, přes veškerý soucit je nutno si přiznat, že jsou lidi, kterým pomoct jde, a je spousta těch, kterým pomoct nejde. Nemá smysl.
Ale neodvažuju se odhadovat, kolik je kterých, páč mám podezření, že těch druhých by mohla být výrazná většina.
75. některé věci nelze předat… dodatečně. anebo jinak, některé věci lze předat jen v rodině nebo v stálé komunitě soužitím. láskyplným soužitím.
69. a co když si není schopen pomoci…. co pak.
65 barčo
jo, to dost sedí!
Jasně že za tím je spousta nějakejch detailů a rovin a postojů a tak, ale takhle stručně jsi to řekla docela výstižně. Já bych to rozplizla moc doširoka, tahle v 65 je to akorát.
60,61
dá se jít do terapie (ale nebude to hradit pojišťovna) i když nicmoc blbýho se neděje, ze zájmu, pro někoho, kdo je zvědavej, rád zkoumá, zajímá se o lidi nebo o vztahy, pro takovýho člověka je to vždycky objevné dobrodružství a nějak ho to obohatí. Někoho ne, někoho to nemusí bavit nebo lákat.
59 barčo
na jedné straně realista a na druhé snílek – to zní dobře!
Mě by hned lákalo se zeptat, jestli se tihleti dva – tvůj realista a snílek – mají rádi, nebo bojujou nebo jak jsou na tom vůči sobě. Nebo jestli někdy jeden jde naproti druhýmu kousek nebo napůl cesty, jak to spolu válej :) Jestli mají nějaký obvyklý zajetý způsob, anebo jestli se odvázali a zkusili nějakej novej způsob, aby zjistili, jaký to je…
Tady je témat! Samý pěkný.
70 ratko
narážíš hned na několik témat – jednak bezmoc, jak ji vydržet, jak si pro sebe zařídit, abych se s ní vypořádal, když se musím koukat na to, jak se někdo propadá někam dolů, je nešťastný a já nejsem v situaci, kdy bych mu mohl pomoct a např. ten člověk odmítá služby, kam ho já a další lidé odkazují, protože by mu pomohly, mohl by tam spolupracovat na tom, aby mu bylo postupně líp.
Další téma je rámec – ženu se čtyřmi dětmi si k sobě domů prostě nevezmu. Ani všechny lidi, co jsou na ulici. To nefunguje. Rámec je důležitej. Znát svoje hranice, resp. postupně se snažit je poznávat, protože pak budu mnohem líp vybavenej pro spokojenej život já sám. Si myslím, zjednodušeně.
Radit – nicmoc. Pomáhat – proč ne, když má člověk chuť, a většinou to neznamená někoho živit (to není pomoc pro dospělýho člověka), ale znamená to mu doporučit, kam se může obrátit, anebo ho vyslechnout a ptát se ho, koho jiného ještě kolem sebe má, nebo prostě s ním chvíli být, spolu. To je v podstatě to, co je krizová intervence. I to, co je kamarádství – nebo může být. Taky má rámec. Nebo nevím, tos mě teď inspirovala ty.
74
a rodina jako záchranná síť je dobrá věc, jenže někdy naopak je potřeba tu svoji síť si vybudovat jinde. Některé rodiny žádná podpůrná síť nejsou, naopak zneklidňují, srážejí, ničí, zneužívají, vraždí. Takže než si člověk vybuduje svoji novou síť, je někdy jedině možné začít v různých službách, podpůrných, zpravidla sociálních nebo včetně terapie, abych získal dostatečnou startovací podporu a vůbec viděl, jak to ve vztazích chodí, vůbec zažil poprvé vztah s někým. A to psychoterapie umožní.
Pak třeba jde i vylepšit vztahy v té rodině, která nefungovala. Ale stále v ní a jen v ní setrvávat a nic neměnit ani u sebe, to jejím systémem nepohne. To je stagnace v něčem hrozným.
69, 75 ru
no, tak nějak.
+77 ratka
Já se kloním k tomu, že jo, že každý může být spokojenější ve svojí situaci, i zdánlivě neřešitelné, když najde vhodnej způsob a je předtím ochotnej s určitou odvahou vůbec uvažovat o změně (asi jako u závislých). Jak už ho to napadne a zkusí první krok, tak se třeba víckrát vrátí na začátek po pár neúspěšných pokusech, ale jednou se to zas posune dál. A pak se posune zase další věc a další kousek… V to, že funguje taková „samoléčivá schopnost člověka,“ v to věřím i to vidím. A to se může stát i bez terapie nebo jen s malým jejím podílem, roli hrajou v životě spousty jiných faktorů.
Ovšem pro každýho ta změna znamená něco jinýho a u někoho jen nějaký pidikousek, protože možná nemá kapacitu na něco velikýho. Ale možná tu kapacitu mít později bude, určitě bude. Když si pro ni napřed vytvoří podmínky, stabilitu, důvěru, uleví si od některých věcí, co ho zahlcujou a nedovolujou mu tu kapacitu mít vyšší. A to taky v terapii jde. Někdy je to takový předstupeň, podpora, trochu jiná práce, ale patří to taky do terapie. Někdy i tohle může trvat dlouho…
A někdo jinej už je nastavenej na to pracovat a do velký míry těží už jen z toho, že tam ls ním u toho někdo je. Někdo, kdo má zaběhaný, jakým způsobem se v tom8 vztahu chovat, aby to sloužilo dobrý věci tomu člověku. Aby mohl cokoli.
77
Když si není schopen pomoct ani s pomocí?
No pak mu není pomoci.
Všichni nemůžou přežít, Ratko. Zákon přírody. U lidí v modifikaci, že všichni nemůžou přežít stejně.
Nikdy se nebudou mít všichni stejně dobře.
82
no nebudou no. Můžou dostat nabídku, že s nimi někdo – třeba různí pracovníci, právní poradci atd. – bude spolupracovat, ale když nikdy ti zákazníci nepřijdou na schůzku, tak asi nenastaly podmínky a vhodný čas pro to, aby to šlo. Možná to půjde později, možná se to nestane.
81
Asi nejúčinnější je prostě jen pomoct tomu člověku, aby se na věci podíval nějak jinak. Ale tahle pomoc je asi necitlivějšíé na zacházení s ní. Pomoct věci vidět jinak neznamená nutně za účelem změny úhlu pohledu tomu člověku strčit hlavu pod vodu nebo mu zakroutit krkem.
I když někdy taky…
No, asi je jasný, proč se mi vůbec nechce do žádných pomáhacích profesí. :-)
84
Aby se podíval jinak jo, to taky sedí.
Připravit půdu pro to, aby se mohl podívat jinak. Aby chtěl zkoušet se vůbec podívat i na to, před čím chtěl utéct a nikdy to nevidět. Aby mohl získat dostatek odvahy pro to.
A to může člověk získat i bez terapie. (Ale ne bez vztahu k člověku!)
A někdo bez ní naopak nikdy ne.
Liško, máte mail!! Středa, 17, místo upřesněno..
A k tématu je zajímavý blogger na Idnesu: Jan Jílek, např. nedávno:
http://janjilek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=573211
79. potřebujou se navzájem :-) doplnují se. jeden dává ulevu, uvolnění a druhý má na starosti existenční věci – jak píše Ratka, uspořádaný zodpovědný život.
Neperou se vyloženě, jen někdy toho realisty je moc…..a chybí uvolnění.
utpení je z toho, že si lidé ubližují… sobě i jiným. většinou z pocitu nároku. že na to mají nárok. viz. ubližování a hrůzy v rodině a úprk, aby tento mustr zůstával zažraný pod kůží. To jsem měla na mysli. že pokud nenajde jiný mustr, tak bude narážet ve vztazích. ale jak ho najít? učím se žít ve vztazích celý život… a mám na to podmínky a pořád klopýtám.
88
Moje zkušenost: je jen minimum lidí, kteří se tohoto druhu svého utrpení skutečně dokážou zbavit.
Lidi se svých mustrů drží zuby nehty, jsou to pro ně životní jistoty, bez ohledu na to, že ve skutečnosti je ničí. Je potřeba hodně síly a inteligence, aby se pustili.
To má málokdo.
89. proto jsem psala výš, možná to nebylo z toho zřejmé že terapie má význam ve spojení se vztahy. tedy něco se naučit a pak to prakticky odzkoušet naživo. na vlastní kůži…a déle aby se to zažilo. Protože je rozdíl něco senaučit, i vnitřně pochopit uzrát a pak to žít v reálu s lidmi z masa a kostí. se všemi jejich chybami.
90
To mi přijde jako nutný předpoklad. Terapie psycho je v podle mě především o socio, bez vztahů to absolutně nejde.
Přesto tvrdím, že většina lidí se ani tak svých mustrů nepustí.
91. učitě…. to je jasné že nepustí. Ale to je jeho věc. v tomto platí svoboda.
92. tedy pokud se někdo pustí do terapie tak je namotivovaný něco měnit. bude se snažit… že se mu to třeba nepovede je jiná věc. Ale snad je srozumitelné co jsem chtěla říct. doma se vrací do zaběhnutého, třeba velmi výrazně… a v tomto divokém prostředí se pak učí držet „své nové“ za pochodu. tím ovlivní i vztahy… pozitivně. pokud dokáže změnu nebo to v sobě nově objevené … držet. vniřně. směem ven to nemusí být vůbec patrné, to je jen semínko… růst pak běží sám od sebe.
Tak jednoduché to zas nevidím.
Ale už se mi o tom nechce.
Souvisí to i s panem D., prostě nechávám být.
93. ano, tak …..
i tohle mají osamělí beznadějní zbloudilí běžci :-)
79. 87. :-)
možná přesnější vyjádření by bylo:
řeknu A, myslím si B, no a to C by taky možná nebylo špatný, jé a už vidím D. to by bylo něco :-)
takže sečteno podtrženo: nevím….a někdy v tom dost lítám. :-)
86 Aleno,
jojo, koukla jsem se už předtím, sláva! V 17 hod.
ad odkaz na blog – pragmatičtější pojetí, takové praktické,tojo.
88-91
Je to zajímavý, jak já si jedu svůj zacyklenej, jak to nazvala rulisa, pohled na ty věci, už mám určitej druh myšlení a nejen myšlení. – Mě napadá, když to čtu. Protože mě k tomu napadá něco zase jinýho a to vaše je taky zajímavý a trochu jiný pro mě.
ad trpění – pro mě nemusí vznikat z ubližování lidmi nebo sám si. Utrpení mže vznikat z vnitřního rozporu – například z nemožnosti být spokojen tak nebo naopak. Konkrétní příklad mě napadá – chci být věrný manžel, jsem věřící nebo ne, ale prostě odsuzuju morálně nevěru, nikdy bych to neudělal nebo to aspon vehementně tvrdím. A zároveň se mi hodně líbí nějaká kolegyně, je sexy, jsem z ní tělesně vzrušen jak nikdy předtím. A co teď. Trpím. Protože je pro mě zcelaa bez výjimky nepřijatelné být bńevěrný nebo to jen chtít (jak chování je nepřijatelné, tak už i ta emoce, případně zatím nero6zlišuju mezi chováním, které nechci, a emocí, která je Ok).
A záleží, jakej jsem jinak – jestli najedu do pocitů viny a budu se trestat nějakým způsobem nebo jiným nebo se vlastně budu nesnášet…
A to je pěkná věc do terapie. Zrovna na tohle je terapie dobrá. Budu prozkoumávat, jaký to je, nejen, co si myslím, jak se hodnotím, ale i jaký to přitom je, kdy je to podobný, kdy jiný, co mi to připomíná, jak s tím nakládám, kdy se to objevuje, jaký vjemy v těle mi to vyvolává… a už to mě přivede k trochu jinému pohledu na věc. Něco se ukáže, odkreje, objasní a posune apak já se rozhodnu, jak dál a jestli je můj postoj trochu jiný, svboodnější, playnulý, spokojenější, míň hodnotící nebo míň hledající viníky jen venku nebo nehledající tolik vinu v sobě.
93 ratko
jo, asi říkáš jinými slovy to, s čím souhlasím. Změna jednoho člena rodiny ovlivní i tu celou rodinu, ano. Akorát to nemusí hlavně zpočátku být vůbec příjemné. ideální je pracovat s celou rodinou, ne jen s jednotlivcem. Nebo jeden terapeut s jednotlivcem a jiní s tou celou rodinou. Když ta rodina chce, žejo… oa chce, když je akutní průser, jinak moc motivovaná není. – Tak mi to připadá, ale nemám to z žádných průzkumů apod.
98. ten příklad je spurovní, takový standardní a asi se dotýká úplně všech co žijí v párovém vztahu. Jak by jsi k řešení přistoupila? Protože toto se děje určitě každému…. žiji v páru a líbí se mi kolegyně :-)) tedy rozpor.
100 ratko
no, právě že „jak bys k řešení přistoupila“ není řešení.
A to je právě to dobrodružství. Pokaždý jiný.
A jak já bych přistoupila? Je důležitější, jak přistoupí ten sám člověk a já jsem s ním od toho, abych mu pomohla se dostat do bodu, kdy může k tomu přistoupit, jinak nebo jak chcenebo zjistit, jak vlastně chce k tomu přistoupit. To na začátku nikdo neví. A já použiju všechno, co můžu a co mě napadne a co umím (ale nejde v podstatě o naučené techniky, je to furt improvizace, je to situační, je to nevědět předem nic a dokázat právě takhle fungovat, nemít žádný jasný snadný techniky, berle, návody — já je nemám, musím se spolehnout na sebe a z toho vycházet), abych mu dopřála takovou stabilitu a podmínky, aby se mohl posunout. On.
98
Ale já nepsala o zacykleným pohledu na věci, ale o žití (ne trvale stejně silným) ve svým trochu jiným zacykleným světě…
101. mě to tiž není jasné co je na vnitřní konfliktní situaci špatně, je to normální. prostě to tak je :-)
102
aha, mně to připadalo docela totéž. A ještě připadá.
103
Normální to je, co by ne. Ale když tím člověk trpí a způsobí ta situace, že se nehýbe z místa nebo má pocit, že je to neřešitelné, nebo mu to vyrábí napětí, únavu, nedejbože depresi, tak v tom už nechce dál být. A to už by zdravý úplně nebylo, kdyby si říkal, že mu to nevadí, že mu to nic nedělá a že to na nic nemá vliv a že ta nepohoda a úzkost má neznámou příčinu, kterou opravdu teda neví, jakou, protože přece se nic neděje, jak on sám sobě říká, protože se úplně nevnímá, není na to zvyklej…
Ale jakmile bude, tak to bude na skvělý cestě a poradí si sám.
104
jak to po sobě čtu, je to ten model, co jsem zažila i já.
103
„Jsi bez rozporů? Jsi bez možností.“ :-)
106
jéé, :-))
104 ad 102
Zacyklený pohled na věci je projev, důsledek, ale možná ani nemusí být vždycky nezbytně (jen) při žití ve svým jiným zacykleným světě, což je – tedy tak si to třídím, cítím – spíš mechanismus…
Nejde mi to prostě vysvětlit. Kašlu na to.
103 ratko
jo, prostě to tak je, když člověk si uvědomuje, že jsou to nějaké dvě tendence protichůdné a když si uvědomuje, že je má v sobě obě a nějak s nimi žije, někdy pozoruje, jak to jde nebo jak se to mele, to je určitě nejen normální , ale i dobrý, užitečný, zdravý atd.
Když ale tvrdí sveřepě, že je jen na jedné straně a ta druhá u něj není, že ji odmítá, plus ji nesnáší na ostatních (jak to známe. projekce, žejo, kolikrát jste/ jsme o tom mluvili) a jinak ji nevidí než u nich, tak možná potřebuje vytvořit prostřednictvím určitého vztahu takové podmínky, aby si to uvědomil šířeji, jinak, celkově – to už je na něm – a pak už jede dál sám a postupně se vynořují nová témata a on už se s nimi sám vypořádá; jednak to jede už trochu samo, jednak ví jak na to, víc si toho všímá a dřív, jednak je tak stabilní, že se spolehne na to, že je stabilní a je to v pořádku, už akceptuje víc různých věcí než předtím, jsou plastičtější, z první ruky, prožívá to a ví o tom, ne že ulítne v chování nebo náladě a ani po čase netuší, proč …
108 ru
aha, no to nevadí, já myslím, že se to časem ukáže, že se k tomu stejně vrátíme a ještě budeme litovat, jak jsme to zase rozmázli :-))
110. druhý odstavec… jo. je třeba vynést na světlo i druhou stranu konfliktu. mít hezky obě strany vedle sebe :-)
112. o ale neznamená že neulítne a že mu z toho nejebne (pardon) :-)) Prostě řešení žádné není… je jen schopnost se dívat a to né každý snese.
113
ale snese – v kom.98 a dalších, co jsem psala, je řeč o zdravých lidech a / nebo neurotických, což je pořád o zdravých lidech, momentálně dočasně uvízlých.
113
resp. to slovo „snese“ taky nevím, jestli se hodí… buď nějak ten člověk zareaguje anebo nijak, nic se nestane, neuslyší nic, nevšimne si. Až později, no. Nabízet mu to můžu zkoušet dál a když vidím, že to nic nedělá, zkusím jiný způsob, z jiné strany, jinou rovinu (samozřejmě to nabízení nejsou návody nebo lpění na mých nějakých hypotézách a vysvětleních, ale je to prozkoumávání různými způsoby, oslovování nejen rozumu…). Nebo můžu naopak hodně zdůraznit právě tu jeho běžnou rovinu a to taky může něco udělat. – jediný, co se ode mě žádá, je, abych já ty roviny rozpoznávala, všímala si jich a zkoušela, co mě napadne, na základě svých zkušeností, znalostí, pozorování, intuice a tak všeho dohromady. A to je dost rozmanitý a napínavý na to, aby to nebylo utrpení ani pro mě :) ale aby mě to bavilo.
115. díky…jiný způsob. myslím že chápu.