NOTÝSEK KONČÍ, NOTES ZAČÍNÁ…
A na řadě je jeden ze dvou notesů A5 od Barči a Rulisy! Tenhle modrý s listy beru jako od Barči, protože vím, že má ráda podzim. Druhý notes má barevnější desky – bude se hodit na zimní pošmourno – a ten mi připadá od Rulisy. I když kdoví, jak to původně bylo…
.
Ahoj Líšo, vše nej nej k dnešnímu svátku! Ať se ti splní co si přeješ :-)
Notýsky….no, notýsků tam měli hodně, vybírali jsme společně – já jsem spíš vybírala to, ne co líbí až tak mě, ale představila jsem si tebe a tebe jak tě vnímám :-) takže tenhle modrý je od Ru, ale máš pravdu, mě se líbil i tenhle modrý, ale ne pro tebe :-)
no, vztahové záležitosti – alfa omega – hodně podobné, jak zůstat sama sebou a přitom být v plnotučném vztahu, že, se vším všudy co takový vztah na těsno obnáší. A protože stálý žádný vztah na těsno ani na dálku nemám – můžu jen mlčet. ale rozumím ti, velmi dobře. Takže vítej v klubu! :-)
….podobní, abychom si rozuměli, rozdílní, abychom se milovali (přitahovali, inspirovali, objevovali a obohacovali navzájem)
Bojím se že se na mě moc nalepíš a budeš mě srát (celoživotně?) Moje největší životní trauma bylo realizováno, ovšem i v tomto se lze posouvat a celoživotně vyvíjet až k určitému očištění (snad)
Jmeniny neslavím přesto gratuluji, tedy pokud gratulace očekávána.
1…..nehledě na to, že nikdo pořádně nevíme co chceme….jednou to toužíme mít se vztahem takhle a jsme ochotni přinést oběti a vše pro druhého a pak zase po čase z týhle euforie vystřizlivíme a chceme to raději malinko jinak, volněji…. :-) myslím, že na tom jsou podobně ženy i muži co žijí delší dobu single. a život běží.
3. můj dvanáctiletý manželský stav byl hodně natěsno, s hodně komplikacemi…..ted jsem jinde… co budu říkat v padesáti, v šedesáti nevím….radit si netroufám vůbec nic. ale prožité se počítá, takže díky za to co bylo, co je, co možná bude a zároven i za to co nebylo, není a nebude.
:-) prostě život.
jednu věc jsem pochopila za ta dlouhá léta… soužití s někým. člověk se v tom druhém zrcadlí, proto je tak těžké s někým žít natěsno, proto se ti dva tak vysírají navzájem, zrcadlí se v sobě. vidí se v celé svojí nahotě, proektují do druhé sama sebe a křižují ho. nechávají ho nést svoje vlastní “hříchy”, trestají ho za sebe. protože sám na sobě člověk nepozná nic. oko nepozná že je oko dokud mu někdo neřekne že vidí.
vlastně těsným soužitím s tím druhým vystupuje na povrch moje vlastní nitro a to jako projekce (co dělá ten druhý) a to proto že neexistuje rozmělnění do okolí. žádná difuze, pouze “tendruhý” jako moje zrcadlení.
3. …..cesty od sebe k tomu druhému a zase zpátky k sobě….střídá se to.
7
Tak.
Liško, taky přeju, až přijdu zpráce, naliju si na tebe. :-)
Ten modrej mě nenapadl jako podzimní, ale jako lehkej, příjemnej, přírodní…
Ale vlastně možná ta asociace tam mohla být podvědomá. Slunečnej podzim s modrým nebem to byl, když jsme s Barčou nakupovaly. :-)
Ahój, už jsem zase zde.
Díky za přání – ratko ad2:
gratulace neočekávána, ale tušila jsem, že z poslední věty v článku to bude vypadat, že gratulaci očekávám.
Barčo a Ruliso,
aháá, tak teď se ukázala pravda o modrém podzimním nebi a kdo co vybíral!
Ještě abych reagovala na to,co mě zaujalo:
Barčo 4,
můj dvanáctiletý vztah byl taky na těsno, ale naopak bez komplikací. Jak jsem si uvědomila první komplikaci, utekla jsem ven namísto dovnitř. Možná by to beztak jinak nešlo, možná šlo, to už se neví – nakonec jsme od tý doby oba zažili hodně dobrejch věcí, tak nemusíme naříkat.
Ratko 5,
ad projekce – nojo, jen si říkám, že na jejich zpracovávání není ani nutný mít stálýho partnera. Beztak se dějou, možná s menší intenzitou, ale každýmu se dějou.
Ruliso 8,
to si prosimtě nalej klidně i dneska, já totiž mám jenom čaj.
Už leju. :-)