Já vím, že tady píšu protimluv:
1) nechci soutěživost;
2) hurá, soutěživost něco ukázala.
Vypadá to zvráceně a popleteně, ale mně to smysl dává. Soutěživost jako taková je blbá, protože jednak implikuje výsledek vítěz-poražený a jednak ukazuje zase na téma sebehodnoty. Ale není to špatný, když to člověk vidí. V tom případě jen ať soutěživost propuká – právě pro ten druhý bod – že něco ukáže. Teprve když se Klokan odstěhoval, mohlo se něco změnit. Kterým směrem, to se bude ještě dále rozvíjet :)
Stejně mi připadá, že vám všechno dojde dřív než mně.
I když teď mi stačila jen doba pár dní od setkání do setkání. Tak to je rychlý. A to je taky to, co si přece v poslední době chci trénovat – rozpoznat věci co nejdřív, ne až s křížkem po funuse. A nepozdržovat to schválně! Nenechávat si prožitek něčeho až „na potom,“ až na chvíli, kdy budu osamotě a budu si něco čmárat do notýsku. Jako japonskej turista, co vběhne na Staroměstské náměstí, nekouká se kolem sebe, namrská fotky, pak přijede domů a teprve se na ně kouká. Něco na nich uvidí, ale ten kontext, ta celistvost jedné opravdické chvíle už je pryč.
Ještě není konec. Ani ohledně Klokana ani Lišky ani ničeho. Nikdy nebude konec, dokud žiju, hurá. Mám chuť zkoušet víc věcí, míň sedět, víc se hýbat, jít úplně kamkoliv, protože všude potkám jiné bytosti. Blízké bytosti. Blízké na chvíli nebo na dlouho. Sejde na tom? Já nevím – sejde?
Připadá mi, že díky bydlení s Klokanem – ale až když se ukončilo, dotáhlo, až když to byl konečný celek – se ve mně objevilo přesvědčení, že má smysl s někým být, s někým bydlet, s někým být v páru. Předtím jsem si to myslela, ale ne přesvědčeně – necítila jsem, PROČ to má smysl. Znala jsem už ten hlubokej smysl bytí s lidma. S přáteli. Tojo. Setkávání. Společně být a mluvit a zasmát se a na něco přijít a tak něco zažít nebo ne, jen být. A teď mi to připadá skvělý i v páru. I když žádnej pár nejsem :) Ale už víc rozumím tomu, v čem je právě to ochuzení.
Předtím jsem si říkala, jaký je to klid, být sama, v pohodě, bez emočních výkyvů, bez nečekaných nebo rušivých zásahů druhého, který by se pohyboval v mém teritoriu. A nebyl by pod kontrolou :)
Jenže když se v mém teritoriu nikdo volně nepohybuje, když tam nechávám chodit jen kontrolovaně v určitém čase určité bytosti – asi jako když si zapnu internet, přečtu si, co kde kdo píšete, a pak všechno zase vypnu – tak se nic nestane, nic ohromujícího mě nenapadne, na nic nového nepřijdu, jen na malé věci, budu to pořád já a třeba spokojená, ale budu si desítky let jen obcházet svoje liščí teritorium. Prázdné. Teritorium, jehož obyvatelé budou pomalu vymírat, vegetace dál vegetovat, ale nic novýho v něm nikdo nezasadí. Jako chátrající byt. Do kterýho bych nikoho nepouštěla, aby mi nerušil můj klid.
Teď mám chuť teritorium provětrat. Vydrží mi to? – Asi se to bude střídat. Ale teď si půjdu s gustem zbořit nějaký ploty :) Vyklidit kouty. Zasadit strom?
Jo, to byla středa večer; včera ve čtvrtek psal Klokan jak se mám a že můžu přijít na Hvězdný války3. Ale nešla jsem.
Možná je tak hodnej, že teď bude zajišťovat, aby se mi nestejskalo, a ozývat se pečujícně kvůli tomu, a ne kvůli sobě?
No to je fuk, ať to dělá, jak chce! Hlavně že jsme senzační tvorové!
kdyz se v teritoriu volne pohybuje vic lidi a jsou tam doma…. tak nejak bych vyjadrila souziti, a tak nejak jsem to vycitila z tvojeho psani. ze tomu taky tak rozumis. ze viclidi muze byt doma na tom samem miste…. anz by to bylo tklive a tesknive a nevim jak prozivano. proste tam jsou doma. to je vse…. tedy v teto jednoduchsti je to funkcni.
ratko 2
aha, ne, u mě se to netýká bydlení, ale bytí. Nazvala jsem to matoucně teritorium, pravda, ale nemyslela jsem prostorové území venku.
To mně přijde zvláštní, tohle přehození výhýbek v přemejšlování…kde je ta báječná pohodová Liška co sebrala víno a sýr a šla, kdykoliv měla chuť s někým pobýt, a bylo jedno kdo zavolá jako první, a byla bezprostřední a svá a to bylo taaak moc zajímavé a přitažlivé… Najednou začala přemýšlet, a poměřovat, a vážit, a čekat a váhat a nespouštět se, a odmítat…svým způsobem je z tebe tyranka. Promiň. Nemůžu souhlasit s označením bojovná sokyně, protože – ta by bojovala o lásku, a dávala by ji, nebrala by si ji zpátky domů. Mně to přijde jako smutné čtení… Jakože vzduch nabitý erotikou, a možná on čekal na tvé znamení, ale z tvé strany nepřišlo, zajímá me, je tam strach nakonit se jako první – nebo zvyk že začíná ten druhý?
Nechci nic rozebírat do mrtě. Jenom jsem si vzpomněla žes tady měla příběh, sen o Křachu, mávání jednou rukou, jakože omezení na jedné polovině svého těla a vědomí- myslím že to bylo na té spontánní straně, teď mi to připadá jako varování před budoucím. Jakože mávneš špatně, a rozbiješ něco křehkého…:-)
4 vero
Možná mluvíme každá o něčem trochu jiným, nevím – vzduch nabitý erotikou nebyl. Byl to celkem klidný vzduch, příjemný, vztahový hodně, ani kamarádský ani erotický, spíš takový universálně vztahový (když už to mám nějak neobratně popsat).
Mně nikdy nebylo jedno, kdo zavolá jako první- nechávala jsem vždycky muže, ať jednají. Mužům nevolám – kamarádovi-muži jo, ale muži, se kterým by něco mohlo být nebo který mě chce nebo nechce, tomu ne, toho nechci „znásilňovat.“ Tak to zatím bylo vždycky a nemění se to. Je to drobná ochrana.
Strach začít to není. Když se chci s někým pouze vyspat, rovnou hned, tak to najevo aktivně dám, aby bylo jasno a je to. Je to prosté. Ale jen v takovém případě. Ať je to první rande, nebo dlouhodobý partner.
A já neměla nic takovýho v plánu – asi to tak vypadalo, ale ne, nebylo. Já chtěla jen zjišťovat náladu, informace, novinky, gesta … ne realizovat sex, nene.
„Bojovná sokyně“ jsem asi použila blbě, to je pravda. Mně to zní totiž dost blbě.
Být dýl než chvíli „bojovná sokyně“ mi připadá blbý, násilný. Nebo manipulantský. Nelezu za chlapama, protože se to nevyplatí: chlap totiž nabídku (na sex) většinou neodmítne. A co potom s tím? S ním? Proč komplikovat život sobě nebo jemu, když má v hlavě jinou ženu? Natož někomu, kdo bydlí ve stejném domě a stejné kuchyni? K čemu je skočit do postele s každým, kdo by si dal říct? Co je na tom lidského?
A nerozumím úplně
„bojovná sokyně, protože – ta by bojovala o lásku, a dávala by ji, nebrala by si ji zpátky domů.“
Jak domů?
Nevyjadřovala jsem se asi srozumitelně, ale neměla jsem a nemám v úmyslu se s Klokanem v nejbližší době vyspat. Mám v plánu zkoumat, jak se to vyvine, vyvíjí, jak je na tom on, co se mění nebo naopak vůbec nemění – a to samé u sebe, protože – jak je vidět – leckdy je to jinak, než bych sama čekala :)
vero 5
ahá, no, to jo, to je docela zajímavý, dík.
Takže si z toho beru: nebýt hromotluk (což někdy jsem), nervat nikomu svoje momentální výlevy, dát prostor a nemáchat v něm furt jen tou jednou rukou. A to platí i tady na blogu :-)
No já vim, že tady vypadám jako blbec,
když sem mrskám svoje notýskové záznamy svých hnutí. Necenzurovaných.
A všechno v nich vysvětlené a pochopitelné není.
Hlavně když aspoň já sama chápu tak 85 % :)
Většinou jak to nakreslím, ještě se na to koukám, když to digitalizuju sem, je to taková druhá nebo třetí fáze „zažití“, takovej digestiv je to tady. A pak už kreslím něco jinýho a jsem trochu jinde a vrací se mi k tomu samotný zas trochu jinak.
Furt v pohybu.
pro me se to jevi celkem narocne. tedy ze to neni tak ale onak, ze doma neni v protoru nybrz v byti a ze je too vlastne jinak…. üplne naopak, zda se mi to hodne vysilujici jakoby to vnitrni vysilovani se bylo ucelem. nevim.
kdo ma zacit, jestli muz nebo zena semi zdalo vzdy podruzne…. klidne zena. mozna se mi zdalo dulezite dat si polibek. od momentu kdy padl polibek to najednu bylo jasne ze je oboustranny zajem. pak se mohlo setkavat… neco podniknout, ale ten polibek byl stvrzenim ze oba chteji byt spolu, setrvavat v blizkosti a ze jsou si prijemni. mohu se dotykat…. jeden druheho nejen rty, i srdcem etc. prijde mi to jednoduche kdyz se to nekomplikuje
kdyz chteji byt dva lide spolu tak ani nemusi nic podnikat…. neni potreba se zvat jeden druheho a ani dobyvat se. setrvavaji v blizkosti, pokukuji jeden po druhem. to je ono. zadna velka gesta ci vysvetlovan. setrvavaj vedle sebe… mozna tak trochu jako v prirode. on a ona setrvavaji v blizkosti. jedni okem se pozoruji a postupne synchronizuji. nenasilne.
neni treba resit zda byl prvni muz i zena, co ma delat ten ci onen, to jsoujiz scenare…. ktere nici. bori. prehravaji protoze jsuto jen scenare
mozna jsem uplne mimo… ale je mozne ze nedorozumeni vznikaji z toho, kdyz oba maji ruzne hodnotove zebricky. ze jeden si rekne, tady ten muz se mi libi… mohla byh s nim zit. a ten muz si rekne, hmmm tato zena se mi libi mohl bych se s ni vyspat. Pakje to problem. ale nevim jak to poresit, jelikoz to nastaveni vychazi z vnitrnich hodnot. nahodne jsem rekla muz a zena, muze to byt naopak. Nekdo ma hdnotovy zebricek postaveny tak, ze kdyz se s nekym vyspi…. taks nim taky chce byt. A nekdo ne.
9,10,11
nodyťjo.
Ale nebudu se líbat s někým, kdo víc než rok usiluje o někoho jinýho :) Pokud někdy nastane, že o svou vyvolenku už mít zájem nebude, tak mi to jistě řekne! (To vím; já se to dozvím a to co, tomu předchází, není moje věc, ale Klokana a on si poradí, jak bude potřebovat.) Pak teprve může přijít na scénu nějakej polibek. Se mnou nebo s nějakou úplně jinou. To je jeho věc, ne moje.
Já si tady budu zatím kamarádsky skotačit s kamarádem-Klokanem nebo si budu skotačit jinak s jinýma bytostma. Teď zrovna nic náročnýho neprobíhá. Jsem ráda; žádné tragické scénáře se mi dnes nevnucujou, tak co víc chtít. S takovou si můžu cokoliv.
Já mám pocit posílení a radosti ze života, jiný pocity teď nemám.
Dneska nikoho znásilňovat nebudu. Dneska už neni středa natož minulá sobota, dneska je pátek. :))
Teď mám vztah ke Klokanovi takovej universální, ani kamarádskej, ani zamilovanej. Silnej, ale podivně universální a spokojenej a svobodnej.
Dneska.
Kdoví, co bude zejtra, žejo :)) V liškách se jeden nevyzná. Natož liška.
ratko,
už si připadám jako ty. Pořád něco chrlím a každou chvíli něco jinýho, co se mi hodí :) Průtokovej ohřívač.
14.noteda :-)
ratko 15,
třeba je to dobře :-)
Tyjo, včera Klokan psal, že třetí díl Starwars má připraven, a dneska psal to samé zas – a mně ta zpráva došla až o půl dne později – a dodal, že to můžu mít i se snídaní!
Noteda. To se odvázal, ale zároveň vždycky může říct, že to myslel kamarádsky, hm…
Tak beru příští další termín, co dá, a jsem zvědavá na další návrhy.
Hoho!
Ale všímáte si, že Rulisa, „žena, co viděla Klokana“, je zdrženlivá a neprojevuje nehorázné nadšení, všímáte si,jo?
Ještě asi zavolám o dojmy kamarádce Týně, ta taky Klokana viděla na „komponovaném hudebním večeru“, na němž se tříská do bubínku, fouká do papírové trumpety a huláká „Dnes mám rande so svojím mestom“ :) To je ta, co pořád říkala, že jsme s Klokanem skoro stejní, stejně legrační, stejní pošuci.
19
Rulisa se moc moc bojí kotrmelcových nadšení…
A z jednoho setkání se nedá zas tolik soudit, jedno setkání je tak akorát na to, aby okleštilo fantazii a možnost vkládání si vlastních představ do osoby z komiksu, jak to můžou dělat ostatní, co naživo neviděli…
Rozumíte si, o tom žádná. Jste k neuvěření příjemná, milá a sehraná dvojice, ze které dýchá samozřejmá pohoda, bylo to prostě supr tam s váma dvěma bejt a řekla bych, že to takhle cejtí každej, kdo tam s váma byl.
Ale ta vášeň, co se v něm natlakovala jak v papiňáku, když mluvil o Tyrance…
Nakolik zas (jako obvykle) přehrával svou roli, a nakolik to bylo fakt to cosi navíc, co ho tak vzrušuje…?
Nevím.
A navíc mi přijde, že čím víc slov o něčem člověk vydá, tím víc to těmi slovy rozdá…
21
A netvrdila bych, že erotikou to mezi vámi nejiskřilo, teda…
Možná o to víc, že byla tebou nastolena a jím poslušně tolerována (s občasnými připomínkami, že je to tak ale jen kvůli tobě) jako zapovězená. :-)
ru,
no, zajímavý postřehy !!!
Cenný.
Vůbec mi vaše komentáře něco dávaj.
U následujícího článku jsem přesto vyjímečně komentáře nepovolila, protože závěr obrázků tam hovoří o něčem, o čem já nic nevím a co provokuje moji zvědavost, ale ví to jen Klokan a já o tom nechci spekulovat – chci to prostě nechat tak, se zvědavostí, ale bez hádání, co to má bejt :-))
ru 21
aha, haha. Nojo, bylo to zapovězený :-)
Á, už vím další termín – zase zítra. To pojedu z koupaliště, no, tak to snad vyjde. Napíšu, že beru.
Doufám, že mě pak na poslední chvíli nepošle do obchodu pro toaletní papír jako minule, to bylo vtipný, ale ne zrovna sexy :), to člověk potenciálního kýženého milence zpravidla neposílá.
Tak se moc nespal, žhavou noc na tento způsob už jsem zkoušela, a neosvědčilo se, ti povím… :-)
ru,
já taky naštěstí neplánuju na ten večer sex, já si chci jen vyposlechnout, co je novýho u klokanů. Napíšu mu, že termín beru, ale i to, že do rána to nee.
Jééé. A jak se neosvědčilooo? Asi nekompatibilita v nějakém směru :)) …
Teď si myslím, že počkám, třeba z toho nikdy nic nebude, netuším, ale skákat do postele zčistajasna nechci, když ještě ani nemám informaci, že vyvolenka by byla ze dne na den zapomenuta. To podle mě ani nejde, tak rychle. Leda kdyby šlo o pouhé sexuální vybití a to neposkytuju (si myslím teď, když sedím u počítače).
Spálená půlka těla, každej tvůj pohyb i cizí dotyky víc nepříjemný než příjemný. jediný, po čem toužíš, je zavěsit se do mrazáku… :-))
27
no, ještě že můžu jet domů do chládku. Těžko si představit jakýkoli jeho dotyky, velká neznámá. Pořád si myslím, že to nějak s Klokanem domluvíme. Snad nebude všechno obracet do srandy, pro jistotu – když nebude vědět, na čem je.
Jestli to teda někdo na světě ví :-))
Ne, nebude všechno obracet.
Já mám, Liško, k tomu všemu jenom jedno slovo: GRATULUJI.
– a to je celý. Zatím.
A jásat budu, až budete mít spolu dvě děti a pořád spolu v lehké veselé pohodě.
Jo? :-)
Ježkovy zraky, vy si teda děláte naděje! :-)
Mně teď připadá nejdůležitější, že mám radost celkově a že nechávám radostně prostor i druhým / druhému. A ne že se do toho nějak nutím, kdybych to tak opravdu necítila.
Začínám si fakt myslet, že intenzivní zamilovanost před začátkem vztahu nebo platonická (!) zamilovanost, nešťastná láska apod. je ve skutečnosti opravdu obsazená něčím navíc, něčím dalším ( z minulosti nebo z nitra, řekněme, něčím nedoprozkoumaným, co se právě v tom druhém partnerovi zobrazuje), a proto je tak intenzivní a bláznivá a blbě se z ní vystupuje a je to trága …
Nevím, jestli vždycky, …
A teď jsem ráda, že jsem to setřásla. Prodnešek :)
Já si je nedělám…
Druhý odstavec – jasně že je.
taky si je nedelam. tedy ty nadeje… cekani jako prirozeny nsledek setby. cekani … zaseju a cekam na to co vzejde. takze spise cas ukaze co a jak…ano cas zviditelni to puvodne neviditelne. ted to vypada ze zase mluvim mimo misu. ale porad je to o Lisce :-) o vztazich, o lasce, o nadejich i o case ktery je do toho vseho vpleten jako nutnost pro dozravani urody.
ratko,
jo!
čas je důležitej element.
… to mi připomíná, že už musím jít na autobus. Sobotě zdar!
paráda, voda teče a je živá, osvěžující :-)
„Nenechávat si prožitek něčeho až „na potom,“ až na chvíli, kdy budu osamotě a budu si něco čmárat do notýsku. Jako japonskej turista, co vběhne na Staroměstské náměstí, nekouká se kolem sebe, namrská fotky, pak přijede domů a teprve se na ně kouká. Něco na nich uvidí, ale ten kontext, ta celistvost jedné opravdické chvíle už je pryč.“
skvělé!
navíc zpětně, když se o tom prožitku přemýšlí a snažíš se zachytit tu „celistvost“ i rozumově, která tam v přímém okamžiku byla, jen jsi ji třeba tak plně nevnímala – probíhá vše už zkresleně :-)
stejně jsi dobrá, že dokážeš svoje pocity nacpat do slov… a taky do obrázků
já to obyčejně mívám jako hurikán… nebo i jen vánek…. ale pak vysbírat každé zrnko písku, prachu, mušku, lístek… to nedokážu
31
Pro mě je stžejní tohle:
Mně teď připadá nejdůležitější, že mám radost celkově a že nechávám radostně prostor i druhým / druhému.
Tak v tomhle se snažím žít už několik let a je to supr. Bez cílů, tudíž bez očekávání, bez stanovování si čehokoli, co by jak mělo být, abych si mohla zatleskat. Bez hledání si motivací, abych dosáhla toho „správného“.
Bez nechání si sahat do života těmi americkými modely „jak dosáhnout“ (úspěchu, seberealizace, uspokojení atd.)
V téhle souvislosti mi docvakla další věc z mojí miulosti, co se mi napřed zdála jako krok úplně vedle, ale nakonec jsem postupně zjistila, jak cenný krok vedle to byl, před kolika jinými kroky vedle mě zachránil:
Když jsem nastoupila do (a pak odešla z) té českoamerické obchodní firmy. Všecko, co se tam dělo, pro mě byl cirkus špíny ve flitrech a stres z pro mě myšlenkově úplně cizího prostředí, založeného na chtivosti peněz a kariéry k zakrytí neschopnosti tvoření něčeho jiného, manipulací, ovládání lidí, falše i sebefalše. Prostor pro sebefaleš.
Ale naučilo mě, to, co nechci a kudy pro mě cesta nevede. Čeho už nikdy nelitovat. Čím z tohohle si nelhat.
(Což nevylučuje, že si pro změnu nelžu něčím jiným, že… :-)
37. první dva odstavce.
no, tak lehké se to zdá být a tak těžké je to realizovat :-)
když člověka nahlodává to v čem žije, at už v práci nebo v soukromí…..ty tlaky, hodnocení a soudy a rady zvenčí….jeden se v tom může lehce ztratit, podléhat, neustále přemýšlet, rekapitulovat, rozebírat sám sebe a prožité situace, vztahy….., hodnotit, přehodnocovat, vymýšlet……jestli to co dělal, nebo dělá je to ono, nebo není a jestli to jde skutečně z něj a není to spíše cizí a chtěná nebo zatoužená něčí cizí vize vhodná pro mě :-)
37. otzkou je jak zajistit aby … lide od rana do vecera pracovaly v horku, v drsnych podminkkach za par penez. jak to udelat… jsem zrovna v Recku. tam to nedokazou, nechteji, neumi… jsou svobodni, delaji si to podle sebe etc. otevrit tam fabriku tak …. je to na umreni.
porad cerpam z toho co jsem se naucila, co jsem videla a cemu jsme porozumela. ze bez prace lidi to nejde…. bez prace jakoze pracovat v potu tvare.
39. v jižních státech je to pomalé tempo, včetně siesty zcela běžné a nutnost, kvůli přežití. zase se tam pracuje a žije daleko více do noci :-) je to dáno prostředím.
nám tady na severu se pak zdá, že jasně, španělé, italové, řekové jsou líní a pak mají státní dluhy…..a pak tady my, když přijdou vedra chcípáme, pracujeme do padnutí, rychlá to nestačí vozit a prostě nefungujeme. nebo o to více fungujeme díky indispozici špatně, hůře.
38. ano, clovek se v tom celme odmitani muze ztratit…. zcela. nejde o penize…. ani o predstirani nebo pokrytectvi. Jde vicemene o system (kdo ho zavede) a kdo ho respektuje. Jaky system musi byt, byt respktovan a jak pravidla musi byt dorzovana abychom se vsichni zde udrzeli nazivu.aniz by slo o nejake duchovno ci blaho jednoho ci druheho. jak to udelat aby bylo mozne zorganizovat tolik lidi a vytvorit takove podminky (v potu) aby neco fungovalo a to ostatni, ,ta nadstavba… jak se u toho vseho citim zda jsem u toho vseho frmolu radostna prichazi v tom v sem, v ramci urciteho systemu jako vedome orezani sebe sama. Omezeni sebe sama aby vse bezelo
tedy, ted na stari chapu ze blahobyt je vykoupen velkym nasazenim…. a dodrzovanim pravidel. to co jsem cely zivot odmitala a cemu jsem se vzpirala, ted kdyz jsem polevila…. jakoby se otevrelo prede mnou. kniha.
39. ne, nejsou svobodní o moc víc, než my. :-) naopak, je tam chudoba a makají hodně, peníze potřebují, cestovní ruch a jiná odvětví je živí – jen jiná, než jsme tady zvyklí my. proto se to může zdát, že jsou svobodnější, ale nejsou. :-) ale slunné počasí a moře dělá tu iluzi :-)
měla jsem možnost pár dní žít v italské rodině v Kalábrii.
39
Ale já nepsala nic o tom, že nechci pracovat, tos sebrala kde…?
Mimochodem zrovna odepisuju z práce. Teď jsem si dořezala šablony na tři desky, zvedám se a jdu lepit nakamen.
V potu tváře a s letní nádchou usmrkanou ukašlanou. :-)
41
A jaký systém musí být, Ratko?
40. 43. a tohle právě třeba nemůžev současnosti pochopit namistrované, puntičkářské dokonalé německo :-)
42
A co když je blahobyt vykoupen především velkou deofrmací všech mravenečků v mraveništi, do nepřirozena a proti jejich samé podstatě, protože už i ten blahobyt je v podstatě nepřirozený a proti podstatě?
Co je blahobyt?
Asi tak totéž jako přehradam, co má zajistit výkyv v dostatcích a nedostatcích vody pro krajinu?
Ale i za přehradu se paltí,m az každé porušení rovnováhy a přirozeného koloběhu je-není.
46. nehledě na to, jestli si německo uvědomuje, třeba jen to, jaký velkým podílem se jižní evropa podílí na tom, aby evropa celkově nechcípla hlady. a bylo v supermarketech dostatek ovoce, zeleniny apd. což je samozřejmě vykoupeno prací a potem dnes a denně v těchto státech.
48. jsem byla já.
47. první odstavec – souhlasím, přesné!
když vezmu tu Itálii, je tam věčný problém – sever proti jihu. Sever je průmyslový, hodně západácký. jih je chudý, ale obilnice a výživa nejen pro celou itálii.
seveřané osočují jižany – jsou pro ně povl. apd. podobné je to i v řecku – pevnina vs. ostrovy. každá ta část území se potýká s jinými problémy. obyčejná pitná voda je hodně drahá na ostrovech. dokonce v té jižní itálii je to tak, že tam pitnou vodu vlastní soukromé a často mafiánské společnosti. dalším poměrně velkým problémem stálým jsou přistěhovalci z afriky….apd.
50. v té Kalábrii do roku 73 nebyla v malých městech kamnalizace ani voda – byly tam veřejné studny a kamenné prádelny. v roce 73 tam vypukla tam cholera – teprve poté, se to začalo malinko měnit – ta struktura aby lidé měli pitnou vodu…..pro nás tedy něco nepředstavitelného
47. ad přehrady. připomnělas mi jak jsem byla v úžasu, když jsem viděla velké solné věže – fabriky na pobřeží, kde odsolnují mořskou vodu a vyrábějí pitnou sladkou vodu, aby ji měli dostatek……
rozepsala jsem se. :-) omlouvám se.
jen jsem tím vším chtěla naznačit, že rozhodně lidé v jiných zemích nejsou o moc víc svobodnější než my :-)
potýkají se s přírodními podmínkami, pracovními systémy – podobně jako my – jen když tam my jedeme na dovolenou si odpočívat a užívat – nemusí se nám to takto jevit a vidíme spíše to krásné, svobodné, pohodové…..
44. Ru, y jsi pracant a ms praci, po tom co delas je poptavka porad. jelikoz potreba.
tady kde jsem ted je vse rozbite, odpadky se vrsi do nebe, nefunguji semafory, silnice jsou jen castecne….sjizdne. to neni problem. problem vidim v tom, ze vsude kolem je hroomada kavaren, retauraci a obchůdků a žádní turisté. jen majitel smutne sedi a kouka, z ceho bude zit netusim. lide zde maji opravdu velky problem… vychodiskem je asi vratit se tam kdde to bylo predtim nez se nahrnuli turiste, mozna…. pak zde budou kozy a ovce se popasat. olivy zrat a romanticke vesnicky tise spocivat na malebnych kopcich…. je to krasne. Jenze zadna infrastruktura, ani ted a ani pozdeji, nejsou penize a ani nebudu… neni je odkud vzit. takhle to ted vidim, ted. ze aby se mohlo neco uddrzovat, upravovat, odvezt odpadky, opravit silnice, aby fungovaly semafory a existovaly nejake ukazatele kam vede cesta nebo jaka je ktera vesnice, na to vse jsoutreba penize. Obyvatele se uzivi, nejaka slepice, ovce…. ale turismus to asi nebude.
50 Barco, tam to podle me funguje … teda zvneku se mi to tak zda. Vzajmne se doplnuji, jeden druhemu jsou si oporou. Mzdy a vydaje tak trochu kopiruji stav toho ci onoho zemi. Chudsi kraj ma mene, bohatsi vice. U Reku se pujcene rozdelilo lidem a zmizelo. Jednou, podruhe, ted chce Nemecko po nich reformy (mensi vydaje kdyz je ekonomika slabsi) a ohen je na strese. Jsem zvedava zda opavdu ty vydaje zmensi (mzdy urednikum a penze) jak požaduje Unie
54
No, to všechno chápu, ale řešit Liščiny vztahové problémy, resp. na moje na Lišku reagující soukromé nastavení pohledu na můj život odpovídat pomocí rozboru problematiky Řecka mi přijde fakt už trochu pravou rukou za levým uchem…
Každý si musí najít svou cestu. Nikomu netvrdím, že můj náhled je univerzálním spasením pro celý svět. Pro všechny nespokojené na světě.
Jen tvrdím, že mně osobně funguje a že věřím, že Lišce taky. I bez potlesků za dvě děti s někým v dalekém budoucnu.
Vlastne jsem si tady uvedomila, ze Cesko je na tom eknomicky mnohem lepe. I kdyz otroci Nemcum, mozna i pro tu praci lidi jsou zde penize. Opravuji se cesty, odvazeji odpadky, funguje kanalizace, sviti svetla a tece voda. TAkove ty zakladni veci…. na ktere jsou jiz lide zvykli, jakoze normalka. Samozrejmost. neni to samozrejmost. Zaostalost a bida muze dosahnout astronomickych rozmeru. Kdyz stat nema penze na cokoliv a ceka…. kdo mu je da.
56. Ru, Liska je chytra Liska :-) Rozumi moc dobre pricine a nasledku. a je velmi opatrna…. zejmena v dlouhodobem meritku. Nejde zde o vůbec o deti a muze v budoucnu, osobne citim bazalni tohu po kontrole sveho zitova, tedy bazalnich potreb aby se clovek nedostal do klesti. a do tech klesti se muze dostat ne vlastni vinou, zadna opatrnost nedokaze zamezit tomu aby se clovek dostal do klesti. teda s hackem. nejen z pohledu Recka alei z pohled vsech tech uprchliku a lidi co nemaji nic, mame u nas zakladni potreby zajisteny a z toho je mozne vychazet. ze vse zde je.
misto zitova ma byv zivota ale bohuzel pisu bez mysi tak uz to neopravuju.
pisu, protoze muzu :-) syn mi na chvili pujcil laptop. takze preji vsem hezky den, pry je u nas velmi teplo, merunky dozravaji…. snad to jeste chvili vydrzi. Mejte se hezky.
58
Ehm… radši už neklomentuju. :-D
56. Jeste doplnek, Ru tvuj pohled je naprosto pravdivy. deformace mravenecku prinasi blahobyt. takhle funguje civilizace. a vzdycky fungovala. nekdo vytvarel strukturu kterou ostatni naplnovali….praci a vykonem. tvorili hodnoty ktere pak uzivali. castecne pro sebe a castecne pro ty kdo vytvareli struktury. zalezelo nejen na osvicenosti vlasdce nybrz i na bezpeci a ci nebezpeci z okoli. cim vic se vytvorilo tim vic se mohlo znicit, ukrast. o to vic se zabijelo a bojovalo. Ale takhle to funguje….nemohu si obdelavat kousek pole rict ze me zvytek nezajima jelikoz tymiliony lidi kolem se chteji najist a nejen to i se zabavit a naplnt si necim zivoty…. je treba to organizovat aby se neuslapali a aby vse teklo odnekud nekam. vim ze je to jasne…. akorat si to uvedomuji ze nemohu odmitat system, musim ho jednoduse nejak prezit. akceptovat ze je a nenechat se nim ovladnout. i kdyz system – struktura je, neni to muj zivot. jsem soucasti urcite struktury ale tato struktura me nesmi zahltit, zabit…. tak nejak.
takže odevzdavam laptop a koncim. mejte se
61
Znovu: Zdá se mi to jasný, navíc už rozebraný v naší skupině už nmockrát, nevím, proč znovu tady…
Omíláme furt dokola to samý a ujišťujem se pořád dokola navzájem, jaký ameriky jsem objevily, papouškujem samy sebe, každá o tom svém…
A nejhorší jsou ty snahy o povzbuzování se, povinný optimismus a nadšenectví ejchuchů…
Nevím. Že by to bylo tou teplotou, co mám?
Jdu zas dolů radš.
63. „A nejhorší jsou ty snahy o povzbuzování se, povinný optimismus a nadšenectví ejchuchů…“
jo, občas se to tu objeví, ale ono to stejně nefunguje v reále.
ovšem, když ti je dobře jen tak…..tak prostě jsi optimistická, tak jemně a mírně, neskáčeš metr vysoko, ani potlesk nepotřebuješ ani nadšenectví od druhých, ani nepotřebuješ si nic malovat, ani nejsou žádné cíle a mety na zdolávání…nepotřebuješ nic. prostě ti je jen dobře – to samo o sobě optimistický je.
a podobně je to s tím protipolem – jakože mrskačství se a kritika sama sebe apd…
Ratko, přeju pohodovou dovolenou :-)
Ru, tobě at je líp. ty vedra jsou v tomhle zrádný. mě nafoukalo na krční páteř od větráku, den jsem to pomalu rozhýbávala.
Mně nafoukalo od klimatizace v obchodním hypercentru při nákupech s mládětem k narozeninám. Ještě jsem se od zimy pořádně nenanaučila zacházet s tím svým nově nabytým astmatem, třeba vyhýbat se v pařácích klimatizaci a zvedat si dávky inhalací, když je přes třicet. (Naopak jsem měla pocit, že když je teplo, můžu to klidně vysadit úplně. Načež se mi v práci zničehonic hodlaly plíce rozskočit.)
Každý poučení něco stojí.
37 ru
Pro mě je to taky stěžejní.
„Mně teď připadá nejdůležitější, že mám radost celkově a že nechávám radostně prostor i druhým / druhému.“
A to platí i teď na konci víkendu jako platilo před víkendem.
36 kecko
Jakto nedokážeš? Vždyť tím poetickým komentářem právě dokazuješ, že to děláš výborně!
Mně pojmenovávání pocitů jde jenom když se soustředím, neběží to automaticky. Proto to chci víc trénovat.
V návaznosti na Ratku:
http://blog.aktualne.cz/blogy/jan-hnizdil.php?itemid=25631#utm_source=centrumHP-new&utm_medium=dynamicleadbox&utm_term=position-3
Výtržek:
— „Jestliže nemá problém řešení v rámci stávajícího systému, přestává být problémem a stává se systémovou vadou. Celý systém se pod jeho vahou hroutí“, píše Francis Fukuyama v knize Konec dějin. Právě takovou situaci prožíváme. Dosavadní způsob fungování vyspělé západní civilizace je neudržitelný. —
68
to prožívá lidstvo furt.
Jo, taky mě to k tomu napadlo. :-D
o tom jsem psala….že svět běží pořád po svých kolejích. má svůj řád.
Svět? Tohle je o lidské společnosti…
Mikrokosmos v lahvi.
svět jako lidská společnost.
72. svět běží ať si oněm myslím cokoliv, čím méně předsudků mám tím víc dokážu světu rozumět…. vidět jak co běží a vědět proč je něco tak a jiné onak. Porozumět příčině a následkům. Tomu Ru rozumíš velmi dobře. tedy z mého omezeného pohledu. i já vidím. lidská společnost – svět. A do toho vstupuji jako individuum. Svým myšlením, jednáním…vstupuji za sebe do světa lidí.
74 no a k tomu já si vždycky dodám: A proč to všechno, není to všechno marný, není to stejně napytel, když umřu a nebudu…?
74
Jde jako vždycky o míru. Vstupuju, ale nemusím nutně sloužit všemu, nemusím sloužit všemu, ale nemůžu se tvářit, že tam nepatřím. Měl abych se snažit držet si odstup a držet svůj mikrosvět v tom větším mikrosvětě v jeho přirozenosti a bránit ho proti té vnější nepřirozenosti, ale občas je nejlepší nedělat nic a nesnažit se o nic.
Občas vidět, občas počkat.
Ostatní pravidla jsou vnější a v podstatě nedůležitá, pokud se změní, přizpůsobím se.
68. spíše bych řekla k tomu úryvku – že každá generace ve své době je nutná překonávat nové výzvy doby.tím pádem se nastolí nová situace a vleze to podvědomí lidí, generace a celé se to mění. samozřejmě v tom prožívání to lidi prožívají v tom smyslu, že třeba dřív se žilo, nebo bylo líp, a nebo taky hůř a tak podobně. – jak kdo ses tím v té své době vyrovnává. (ted nemyslím ty krizové situace jako války apd.) ale ten běžný každodenní život.
74. jde porozumět že o tom to NENI. jen že skrzeva svet se projevujes… že svět není ta podstata a tudíž je zbytečné na něm lpět a dělat si na něj názor či ho hodnotit. jakoby malíř chtěl svoje dílo hodnotit kvalitou štětce. Prostě svět, tělo, smysly jsou jen nástroje…. výsledek je kvalita vztahů
teda to bylo na Lisku 75. takže marný to je pokud považuješ svět za konečnou…. štětec kterým maluješ za malíře.
78,79
nojo, takže cílem je kvalitní vztah se sousedem, kvalitní vztah s kamarádkama, kvalitní vztah s kolegy, kvalitní vztahy pracovní, kvalitní vztah s partnerem nebo kvalitní hledání kvalitního vztahu s partnerem, kterého teprve najdu nebo taky nenajdu?
Jó, je to zábavička. A někdy rezignace. A někdy radost. A někdy napytel, protože stejně umřu.
Takže je to nastejno.
80. ano, kvalitní vztah tebe k lidem, kamarádce, k stromu, kočce, rodičům…. především pravdivý. v pravdivém světle se ten vztah postupně naplňuje…. jako možný (pravdivý) či nemožný.
čas je zde tím dělníkem…. který umožňuje naplňování nebo nic (prázdno)