Zlost je negativní energie, u které nikdy nevím, jestli je dobře, že samovolně odchází, nebo je problém, že se vůbec objeví. Ale většinou to člověk neovlivní tak, aby vůbec nebyla.
Často si vzpomenu na film Trosečník, kde se Hanks občas rozčiloval a bylo mu to prd platné, jen si škodil.
Včera jsem se musel smát – na parkovišti supermarketu jedna paní zmlátila svou nákupní tašku za to, že se jí nechtělo do kufru auta. Holt sebeovládání má své meze :-)
Liško, nechápu, jak tak náročnou práci, vlastně náročné práce, dokážeš zvládnout. Mně by už škubalo koutkem…
Liško, vůbec nevím co mám na to říct….máte to a budete to mít díky odchodu kolegů hodně náročné….
Vůbec si nedokážu představit ani ty vaše kurzy…. jistě a pak je ocenění finanční i jiné…..a jako vždycky něco za něco….a osobní priority…..sama ted řeším svou pracovní situaci….a je to komplikované vším…..chce to pevné nervy a taky hodně odvahy a taky “politicky” myslet.
Začíná mi připadat, že je ta práce čím dál víc požírající. Vyžírající. Ne jen ta práce, hlavně systém v ní.
Po odchodu tech kolegu se ti naskyta sance upevnit si tam svoji pozici(nemyslim,ze by ted byla nejak vratka).
Budes jeste vic potrebna a muzes toho vyuzit.
Muzes si klast podminky a chtit neco na oplatku.
Nemusi to byt tak primo vysloveno,ale kdyz bude zvyseny tlak na tebe,tlac taky.
Na to ale musis mit jasno ve svych osobnich cilech.
Plat,volno,profesionalita…..?????
Proste si usporadat priority a tlacit na ty,kteri maji moznosti ti je naplnit.
Jirko*
a já mám zlost zrovna ráda, ona mi právě dodá jistotu a pevnost přesvědčení do akce (abych nebyla splachovací, protože to zas na sebe zapomínám) . Ne hned, ale brzo se v to transformuje a to já potřebuju.
Jak se vztekem naložit, když zrovna nejde ho takhle použít, to je horší… zmlátit nákupní tašku mi připadá jako dobrej ventil! Lepší než něco roztřískat, co se už nedá vrátit, nebo dokonce někoho, brr.
barčo 2
Kurzy to jsou totiž tyhle: http://d-os.net/vzdelavani/krizova-intervence/23/
(já jsem váhala, nakolik být konkrétní, když se to týká práce…)
A jde vlastně o vedlejší práci, ne přímo o můj úvazek, a ten týmeček tvoří jinak soc.pr. Nojo, politicky myslet, to uměj spíš ti ostatní tam než já. Dobrá možnost pro mě si to zkusit!
3 ru
Ne ta práce, ale systém v ní, to jo; zas je dobrý, že ho tvoříme, ale nevýhoda je pak pomalejší akceschopnost (což mně teda někdy nevadí, jen jednou za čas u něčeho, jiným zas jindy…). A to tenhle týmeček je hodně systematickej (právě proto, že tam jsou soc.pr. a ty jsou takový říznější, jasnější, na cíl příměji zaměřenější než psychoterapeuti. Takže jsou trochu jiný než já, no, je znát trochu jinej přístup, pocházející z jinýho oboru – a to má obohacující stránku i nasírací.
Nojo, jak nemůžeš napsat podrobnosti,a přitommáš vedlejšku zaměřením hodně podobnou jako halvní pracovní poměr, tak mi to teda občas docela splývá.
A teď mě napadá – jestli nejsou lepší ty vedlejšky ne z tak moc vedlejška, ale spíš odněkud zezdálejc, že to člověka tak nevysiluje, když je to něco hodně jiného než hlavní práce. Nekumuluje se mu to, ale tak trochu se u toho dá relaxovat změnou.
Saule 4
mě to nenapadlo, jen z legrace, protože jsem žena dobrotivá (že kdybych taky řekla, že v září už odcházím, byla by to pořádná jízda).
Něco za oplátku určitě.
Druhá strana může říct (jak naznačila Barča – něco za něco), že mi zaměstnavatel zaplatí kurz a já ho pak v budoucnu budu mít i pro svoje další uplatnění, je to dobrá průprava atd. … Jenže já ty víkendy nedám, ty jsou moje a ten kurz já jinde neuplatním, já se tímhle nechci zabývat ještě jinde, protože mám radši dlouhodobou práci s někým, ne cíleně krátkodobou.
Takže víkendy věnovat odmítám. (Stejně ten víkendový kurz poběží nejdřív na jaře, prošvihla jsem ho a řeknu, že ty termíny taky sledovat a hlídat odmítám; ať to dělá koordinátor. Co na tom, že teď žádnej nebude, prostě ať je to jeho práce.)
Kurz mám zatím jen dvoudenní a ten byl dobrej. Účastníci různorodí, to bylo fajn, pořádá ho Diakonie, lektoři výborní.
ru 6
jo, někde dál je ten systém jinej, to je pak úlevný!
Akorát ten vedlejšák, co je “dál”, mám organizační a v tom organizování už myslím, že moje osobní životní káď je naplněna a melu z posledního (a dneska musím zrovna něco domlít :-). No něco zase jinýho bude! Sice pomalu, já se nehrnu rychle, ale můžu tomu věřit, cha.
:-) no koukám, že Saul to řekl naplno, co jsem se pokusia jen malinko naznačit, protože si opravdu sama netroufám radit, sama s tím dost u sebe bojuju…..beru ohledy na jiné a na celou pracovní situaci….
jenomže taky zjištuju, že člověk musí být ráznější, hájit sebe a své priority…tak jak píše Ru v 3. prostě práce požírací, vyždímací….je to tak i umě, hodně.
5. co se týče kurzů, spíš mě napadlo, jak moc jsou pro vás právě povinné od zaměstnavatele….to souvisí s nároky a požadavky zaměstnavatele…..a to zase právě souvisí s požíráním a vyždímávaním……všude jsou kladeny nějaké nároky a ted jde o to – kolik a jak moc a jak často…..pohybuju se taky v dost přísným systému….horko těžko se mi v tom proplouvá bez uhony a hlavně horkotěžko – ne vůbec lehce….není to jen moje čistá sesterská práce ale plus to okolo co celý ten systém a fn obnáší…..takže i holt volný čas občas musím věnovat “práci”.. kterou mi nikdo nezaplatí, ale bere se to jako samozřejmost, že jako zaměstnanec s tím musím počítat…..a ted navíc jsem v nové situaci …jakože jednou nohou na odchodu…..a zase to něco obnáší, odráží se to…..
týjo, to koukám. tedy rozumím tomu že kurz v sobotu žere z pracovního volna, tedy pokud to není normálně placené volno jak v běžných zaměstnáních bývá a tedy si to můžeš vybrat jindy. Ale stejně… profesně se pořád vzdělávat je asi nutné, ale mělo by to být v rámci pracovní doby nikoliv volna. A to co se člověk učí, zároveň využívá v praxi.
Stejně Liško, klobouk dolů. Opravdu jsi krizový expert, pomáháš tam kde jsou jiní bezradní. A na úkor vlastního soukromí.
ještě k tomu požíračství mě napadá právě obrovský tlak na zodpovědnost a loajalitu…..až někdy k sebeobětování se a zničování se sám sebe…a vlastně dobrovolně a rád.
barčo 9
jo!
barčo 10
ty to máš určitě drsnější a nabitější. A hodně věcí daných – a to může / musí být jednak náročný a drsný, jednak ale vlastně prostě daný a nevzniká tam pak žádná pochybnost nebo dohady cobykdyby a tak.
A jak jsou kurzy povinné od zaměstnavatele – to je dobrá poznámka, protože nějakej žádanej je, ale kterej přesně kurz to má bejt, to není nikde daný, to se jen řeklo, že tenhle je hutnej a velkej a pár lidem vyhovoval – tak ten. A já začnu jednat o tom, že chci jinej, kterej není o víkendu:
– oni na to vysvětlujícím chápajícím tónem řeknou, že mi ho ale přece zaplatěj, nemusím nic platit, tak můžu dát na oplátku čas? – Ne, nemůžu, pokud je ten čas víkend, bohužel víkendy opravdu potřebuju pro sebe a svoje věci, ne pro to, co dělám jen pro zaměstnavatele. ( to mě baví, jedu si úplnej scénář, ovšem nikoli tragickej :-))
– No a jak to teda uděláme,aby to nebylo o víkendu? Chci jinej kurz od jinýho poskytovatele, co není o víkendu. (A ten, co mám na mysli, mám blízko bydliště.) Ten ale není tak komplexní! – řeknou.
Není, proto půjdu i do toho pokračujícího, co navazuje; řeknu. Pokud to nebude o víkendu, že.
Oni řeknou, že jsme stanovili, že pracovník na téhle nové pozici si má, jak je to možné, udělat komplexní kurz.
A já řeknu, že pokud to tedy musí být nutně a monopolně výhradně tento jediný kurz, tak ten nechci a odcházím z pozice kriz.pracovníka ve vhodném čas.horizontu.
No a tím pádem se stane to, že v tom týmečku by byli samí externisti (!), nikdo vnitřní, kdo by snadno propojoval buď do soc.služeb (ty kolegyně právě asi od září odcházejí) nebo do zdrav.služeb (to jsme byl teď už jen já). A chceme takovej týmeček? Má to smysl vůbec? – Má, ale divnej. jsme tam, kde jsme nechtěli být.
Aha. takže přistoupíme na co? Že bude aspoň jeden propojovač a bude mít nevíkendovej kurz, jak chce, anebo budou všichni externisti a propojovač nikdo? To pak už je na vedení, ať si vybere. Myslím, že 100 % externistů je výrazně nevýhodný stav, je to náročný a je to hůř funkční. A smyslem toho celého původně byla návaznost, propojenost, připravenost postupně na ještě lepší napojenost.
Takže moje pozice není blbá.
ratko
díky hlavně za ta slova, že
” kurz v sobotu žere z pracovního volna, tedy pokud to není normálně placené volno jak v běžných zaměstnáních bývá a tedy si to můžeš vybrat jindy. Ale stejně… profesně se pořád vzdělávat je asi nutné, ale mělo by to být v rámci pracovní doby nikoliv volna. ”
V kultuře naší organizace je za práci ve volnu náhradní volno. Jenže já ho nechci, já to chci zaplatit.
Hlavně se cítím dobře, když trvám na tom, že víkend je prostě volnej a hotovo – mně totiž nepomůže si vzít za víkend náhradní volno (a za jeden den víkendu zaplácnutýho prací je jeden a půl dne prac.volna)! Jednak nemám zájem, jednak ho do všedních dnů ani nenarvu, to bych nechodila do práce ani na tu nutnou dobu, co fakt potřebuju něco intenzivně udělat! A peníze mi nedaj, dají mi to volno (pokud mi jen neřeknou: platíme ti ten kurz, tak buď ráda), a to já odmítnu, to není výhodný pro mě a pro zam. taky ne, když tam pak skoro nebudu – to je nezodpovědný.
na úkor vlastního soukromí to nedělám a nebudu dělat, nene, to je placený. Jinak nehraju :- )
12 barčo
týýjo to zní teda hůř, než je to u nás “sebeobětování – dobrovolně a rád.” To né, to my nehrajem – ledaže by plat byl dvojnásobnej. Což by snadno šlo, ehm, pořád by to nebyl obří ustřelenej plat. Byl by asi dneska celkem běžnej.
13. fajn, strategii máš :-)a v závěru máš i společný cíl :-) zní to dobře, rozumně, ne příliš rebelantsky a při tom spolupracujícně. a i k prosazení svému.
15. 12. Liško, jen si uvědomuju díky článku to svoje, kde jsem a jak to opravdu u nás (ne)funguje…..i s těma delegovanýma povinostma na jiné….vs. plat.
13. externisti by si měli stanovovat podmínky sami, ne? ono třeba u mě není volno v sobotu (někdy) ale v neděli většinou ano. Takže nakonec jako externistka si vyjednáš dobrou a lukrativní pozici. Když jsi fakticky nepostradatelná. A né že ne :-)
ssežralo to komentář :-)
16 barčo
na svoje poměry to vidím jako víc hrající za sebe a na sebe než obvykle (a možná že na poměry jiných je to ještě málo…:-)¨
17
joo, já si chci taky líp uvědomovat, co obvykle nevidím v práci zvenku!
19 komentář nevímkdeje,
externisti se taky musej dohodnout nebo nedohodnout.
20. někde v luftu :-)) taky dobře.
Liško, v tomhle bych viděla ten potenciál vzteku jako naopak potřebný náboj. V situaci, kdy vás tolik odchází totiž můžeš být ta loajální Liška, co udělá, co se jí řekne (i když má problém dodržovat a hlídat si časové limity …) Naopak, ty bys měla být teď v pozici, hele lidi, asi tady nebude úplně všechno skvělý, když tolik lidí odchází? Mají od nás ti zbývající lidi, co potřebují? A co vlastně potřebují? Stůj si na svém, pokud potřebuješ víkendy, budeš je mít. Jsem si jistá, že tě v této situaci vyhazovat opravdu nikdo nebude. Pokud to nepřehodnotíš ty sama (možná jsou ty víkendy v měsíčních odstupech, možná ten kurz přinese víc, než jsou standardně komfortní víkendy..? Ale to už víš ty sama)
psice,
žejo – potřebný náboj!
Ten teď byl a jak uplynuly dva dny, už si všímám, že mi naskočilo “a vždyť je to dobrý, těch víkendů není tolik…” Ne ne, musím se vrátit k náboji a přesně proto si takové věci čmárám do svých notýsků. Jinak by náboj mohl vyprchat. Toho bohdá nebude.
To je sranda, jak to maj lidi kolikrát opačně – já celej život bojovala s tím, že ten náboj/emoční impuls byl tak silnej, že jsem v jeho nárazu učinila spoustu rozhodnutí, sdělení, úkonů, aktů… (to taky, ehm…), o kterých jsem si pak pozdějc řekla, že to být nemuselo až nemělo. A celej život se učím vliv toho náboje zkrátit, nechat ho odeznít co nejrychlejc, a dokud působí, o ničem nerozhodovat, nic nedělat…
A ty to máš naopak.
myslím že je to “náboj” a “uskutečnění”. Vůle se nemůže uskutečnit bez náboje, a naopak náboje se nevybije bez realizace. A zůstane pouhým otravným svíravým napětím. A pak je zde vůle, vnuknutí, vnitřní impulz který náboji a uskutečnění dá formu, tedy zjeví vůli (vnuknutí) ve viditelné formě. Takže to lze pak nějak uchopit, jakože se to děje….
A pak jsou věci které se dějí na pozadí automaticky, takže když “zasahuji” svojí vůlí, tedy chci to nějak ovlivnit a vstupuji do děje, tak nikdy předem nevím jak to v daný moment je, tedy teprve až se to děje…vnímám svoji roli, náboj který je součástí daného děje. I kdybych byla připravena předem, tak daná situace to nějak “vcucne” a rozmělní sebou sama. A stávám se divákem, který vnáší to svoje ale není jediným hráčem na scéně… hráčem a divákem současně. Tedy hraje a dívá se najednou. Nelze použít připravený scénář. Tedy lze… ale nebude dostatečně účinný, pokud se nestane součástí děje, tedy neodehraje se s ostatními. to jsou jen obyčejné úvahy, samozřejmě nic nevím :-))
24 ru
jo, to se mi líbí, že to může být i opačně.
“dokud působí, o ničem nerozhodovat” zůstává stejný – já taky radši musím počkat. Ne až to zmizí, ale až se mi to utřepe, projede vlna a pak teprve zase přijde do hry myšlení a tím se náboj zacílí, přetvoří v to odhodlání a konkrétní akci.
Koukám ale, že v mém případě není radno čekat moc dlouho, abych se na to nevyflákla. A né, to já se nevyfláknu, to už by bylo neslavné. A neslané nemastné.
ratko 26
tojo, v tom mají nevýhodu ti lidi, co neradi improvizujou a chtěj mít věci připravený. To nejsem, to by nemělo tu aktuální sílu. Že si představuju, co řeknu, je jen hobby, taková zábava – ve skutečnosti to bude jinak a to mně nevadí vůbec, naopak se těším, že to bude jinak jinde a doufám, že si toho budu dostatečně dobře všímat, abych z toho měla další radost. Možná i srandu.
28. třeba poznámkový blok, odškrtává se jako vyřízeno a nevyřízeno :-) Druhá strana na to přistoupí a taky si odškrtá. Pak se domluva zjednoduší. Odškrtá se připravené a opět se strany rozejdou a respektují domluvené. Tedy v termínech a úkolech se to tak dá. Ale pokud chci něco změnit, tedy změnit názor či nastavení druhé… pak s připraveností daaleko nedojdu. Druhá strna si to vyslechne ale jede opět podle škrtacího plánu. Aby došlo ke změně (akceptaci něčeho jiného) musí dojít zcela k promíchání karet. Na to není možné se připravit. to musí být vloženo do situace jako energie. třeba se rozčílit, rozbrečet, zmatečně pobíhat či jinak ukázat neudržitelnost toho co je a že je nutné to změnit
no uff, držím palce!
ta posledná vetička ma pobavila – ja si totiž, že mám vztek, všimnem okamžite ;-)
Zlost je negativní energie, u které nikdy nevím, jestli je dobře, že samovolně odchází, nebo je problém, že se vůbec objeví. Ale většinou to člověk neovlivní tak, aby vůbec nebyla.
Často si vzpomenu na film Trosečník, kde se Hanks občas rozčiloval a bylo mu to prd platné, jen si škodil.
Včera jsem se musel smát – na parkovišti supermarketu jedna paní zmlátila svou nákupní tašku za to, že se jí nechtělo do kufru auta. Holt sebeovládání má své meze :-)
Liško, nechápu, jak tak náročnou práci, vlastně náročné práce, dokážeš zvládnout. Mně by už škubalo koutkem…
Liško, vůbec nevím co mám na to říct….máte to a budete to mít díky odchodu kolegů hodně náročné….
Vůbec si nedokážu představit ani ty vaše kurzy…. jistě a pak je ocenění finanční i jiné…..a jako vždycky něco za něco….a osobní priority…..sama ted řeším svou pracovní situaci….a je to komplikované vším…..chce to pevné nervy a taky hodně odvahy a taky “politicky” myslet.
Začíná mi připadat, že je ta práce čím dál víc požírající. Vyžírající. Ne jen ta práce, hlavně systém v ní.
Po odchodu tech kolegu se ti naskyta sance upevnit si tam svoji pozici(nemyslim,ze by ted byla nejak vratka).
Budes jeste vic potrebna a muzes toho vyuzit.
Muzes si klast podminky a chtit neco na oplatku.
Nemusi to byt tak primo vysloveno,ale kdyz bude zvyseny tlak na tebe,tlac taky.
Na to ale musis mit jasno ve svych osobnich cilech.
Plat,volno,profesionalita…..?????
Proste si usporadat priority a tlacit na ty,kteri maji moznosti ti je naplnit.
Jirko*
a já mám zlost zrovna ráda, ona mi právě dodá jistotu a pevnost přesvědčení do akce (abych nebyla splachovací, protože to zas na sebe zapomínám) . Ne hned, ale brzo se v to transformuje a to já potřebuju.
Jak se vztekem naložit, když zrovna nejde ho takhle použít, to je horší… zmlátit nákupní tašku mi připadá jako dobrej ventil! Lepší než něco roztřískat, co se už nedá vrátit, nebo dokonce někoho, brr.
barčo 2
Kurzy to jsou totiž tyhle: http://d-os.net/vzdelavani/krizova-intervence/23/
(já jsem váhala, nakolik být konkrétní, když se to týká práce…)
A jde vlastně o vedlejší práci, ne přímo o můj úvazek, a ten týmeček tvoří jinak soc.pr. Nojo, politicky myslet, to uměj spíš ti ostatní tam než já. Dobrá možnost pro mě si to zkusit!
3 ru
Ne ta práce, ale systém v ní, to jo; zas je dobrý, že ho tvoříme, ale nevýhoda je pak pomalejší akceschopnost (což mně teda někdy nevadí, jen jednou za čas u něčeho, jiným zas jindy…). A to tenhle týmeček je hodně systematickej (právě proto, že tam jsou soc.pr. a ty jsou takový říznější, jasnější, na cíl příměji zaměřenější než psychoterapeuti. Takže jsou trochu jiný než já, no, je znát trochu jinej přístup, pocházející z jinýho oboru – a to má obohacující stránku i nasírací.
Nojo, jak nemůžeš napsat podrobnosti,a přitommáš vedlejšku zaměřením hodně podobnou jako halvní pracovní poměr, tak mi to teda občas docela splývá.
A teď mě napadá – jestli nejsou lepší ty vedlejšky ne z tak moc vedlejška, ale spíš odněkud zezdálejc, že to člověka tak nevysiluje, když je to něco hodně jiného než hlavní práce. Nekumuluje se mu to, ale tak trochu se u toho dá relaxovat změnou.
Saule 4
mě to nenapadlo, jen z legrace, protože jsem žena dobrotivá (že kdybych taky řekla, že v září už odcházím, byla by to pořádná jízda).
Něco za oplátku určitě.
Druhá strana může říct (jak naznačila Barča – něco za něco), že mi zaměstnavatel zaplatí kurz a já ho pak v budoucnu budu mít i pro svoje další uplatnění, je to dobrá průprava atd. … Jenže já ty víkendy nedám, ty jsou moje a ten kurz já jinde neuplatním, já se tímhle nechci zabývat ještě jinde, protože mám radši dlouhodobou práci s někým, ne cíleně krátkodobou.
Takže víkendy věnovat odmítám. (Stejně ten víkendový kurz poběží nejdřív na jaře, prošvihla jsem ho a řeknu, že ty termíny taky sledovat a hlídat odmítám; ať to dělá koordinátor. Co na tom, že teď žádnej nebude, prostě ať je to jeho práce.)
Kurz mám zatím jen dvoudenní a ten byl dobrej. Účastníci různorodí, to bylo fajn, pořádá ho Diakonie, lektoři výborní.
ru 6
jo, někde dál je ten systém jinej, to je pak úlevný!
Akorát ten vedlejšák, co je “dál”, mám organizační a v tom organizování už myslím, že moje osobní životní káď je naplněna a melu z posledního (a dneska musím zrovna něco domlít :-). No něco zase jinýho bude! Sice pomalu, já se nehrnu rychle, ale můžu tomu věřit, cha.
:-) no koukám, že Saul to řekl naplno, co jsem se pokusia jen malinko naznačit, protože si opravdu sama netroufám radit, sama s tím dost u sebe bojuju…..beru ohledy na jiné a na celou pracovní situaci….
jenomže taky zjištuju, že člověk musí být ráznější, hájit sebe a své priority…tak jak píše Ru v 3. prostě práce požírací, vyždímací….je to tak i umě, hodně.
5. co se týče kurzů, spíš mě napadlo, jak moc jsou pro vás právě povinné od zaměstnavatele….to souvisí s nároky a požadavky zaměstnavatele…..a to zase právě souvisí s požíráním a vyždímávaním……všude jsou kladeny nějaké nároky a ted jde o to – kolik a jak moc a jak často…..pohybuju se taky v dost přísným systému….horko těžko se mi v tom proplouvá bez uhony a hlavně horkotěžko – ne vůbec lehce….není to jen moje čistá sesterská práce ale plus to okolo co celý ten systém a fn obnáší…..takže i holt volný čas občas musím věnovat “práci”.. kterou mi nikdo nezaplatí, ale bere se to jako samozřejmost, že jako zaměstnanec s tím musím počítat…..a ted navíc jsem v nové situaci …jakože jednou nohou na odchodu…..a zase to něco obnáší, odráží se to…..
týjo, to koukám. tedy rozumím tomu že kurz v sobotu žere z pracovního volna, tedy pokud to není normálně placené volno jak v běžných zaměstnáních bývá a tedy si to můžeš vybrat jindy. Ale stejně… profesně se pořád vzdělávat je asi nutné, ale mělo by to být v rámci pracovní doby nikoliv volna. A to co se člověk učí, zároveň využívá v praxi.
Stejně Liško, klobouk dolů. Opravdu jsi krizový expert, pomáháš tam kde jsou jiní bezradní. A na úkor vlastního soukromí.
ještě k tomu požíračství mě napadá právě obrovský tlak na zodpovědnost a loajalitu…..až někdy k sebeobětování se a zničování se sám sebe…a vlastně dobrovolně a rád.
barčo 9
jo!
barčo 10
ty to máš určitě drsnější a nabitější. A hodně věcí daných – a to může / musí být jednak náročný a drsný, jednak ale vlastně prostě daný a nevzniká tam pak žádná pochybnost nebo dohady cobykdyby a tak.
A jak jsou kurzy povinné od zaměstnavatele – to je dobrá poznámka, protože nějakej žádanej je, ale kterej přesně kurz to má bejt, to není nikde daný, to se jen řeklo, že tenhle je hutnej a velkej a pár lidem vyhovoval – tak ten. A já začnu jednat o tom, že chci jinej, kterej není o víkendu:
– oni na to vysvětlujícím chápajícím tónem řeknou, že mi ho ale přece zaplatěj, nemusím nic platit, tak můžu dát na oplátku čas? – Ne, nemůžu, pokud je ten čas víkend, bohužel víkendy opravdu potřebuju pro sebe a svoje věci, ne pro to, co dělám jen pro zaměstnavatele. ( to mě baví, jedu si úplnej scénář, ovšem nikoli tragickej :-))
– No a jak to teda uděláme,aby to nebylo o víkendu? Chci jinej kurz od jinýho poskytovatele, co není o víkendu. (A ten, co mám na mysli, mám blízko bydliště.) Ten ale není tak komplexní! – řeknou.
Není, proto půjdu i do toho pokračujícího, co navazuje; řeknu. Pokud to nebude o víkendu, že.
Oni řeknou, že jsme stanovili, že pracovník na téhle nové pozici si má, jak je to možné, udělat komplexní kurz.
A já řeknu, že pokud to tedy musí být nutně a monopolně výhradně tento jediný kurz, tak ten nechci a odcházím z pozice kriz.pracovníka ve vhodném čas.horizontu.
No a tím pádem se stane to, že v tom týmečku by byli samí externisti (!), nikdo vnitřní, kdo by snadno propojoval buď do soc.služeb (ty kolegyně právě asi od září odcházejí) nebo do zdrav.služeb (to jsme byl teď už jen já). A chceme takovej týmeček? Má to smysl vůbec? – Má, ale divnej. jsme tam, kde jsme nechtěli být.
Aha. takže přistoupíme na co? Že bude aspoň jeden propojovač a bude mít nevíkendovej kurz, jak chce, anebo budou všichni externisti a propojovač nikdo? To pak už je na vedení, ať si vybere. Myslím, že 100 % externistů je výrazně nevýhodný stav, je to náročný a je to hůř funkční. A smyslem toho celého původně byla návaznost, propojenost, připravenost postupně na ještě lepší napojenost.
Takže moje pozice není blbá.
ratko
díky hlavně za ta slova, že
” kurz v sobotu žere z pracovního volna, tedy pokud to není normálně placené volno jak v běžných zaměstnáních bývá a tedy si to můžeš vybrat jindy. Ale stejně… profesně se pořád vzdělávat je asi nutné, ale mělo by to být v rámci pracovní doby nikoliv volna. ”
V kultuře naší organizace je za práci ve volnu náhradní volno. Jenže já ho nechci, já to chci zaplatit.
Hlavně se cítím dobře, když trvám na tom, že víkend je prostě volnej a hotovo – mně totiž nepomůže si vzít za víkend náhradní volno (a za jeden den víkendu zaplácnutýho prací je jeden a půl dne prac.volna)! Jednak nemám zájem, jednak ho do všedních dnů ani nenarvu, to bych nechodila do práce ani na tu nutnou dobu, co fakt potřebuju něco intenzivně udělat! A peníze mi nedaj, dají mi to volno (pokud mi jen neřeknou: platíme ti ten kurz, tak buď ráda), a to já odmítnu, to není výhodný pro mě a pro zam. taky ne, když tam pak skoro nebudu – to je nezodpovědný.
na úkor vlastního soukromí to nedělám a nebudu dělat, nene, to je placený. Jinak nehraju :- )
12 barčo
týýjo to zní teda hůř, než je to u nás “sebeobětování – dobrovolně a rád.” To né, to my nehrajem – ledaže by plat byl dvojnásobnej. Což by snadno šlo, ehm, pořád by to nebyl obří ustřelenej plat. Byl by asi dneska celkem běžnej.
13. fajn, strategii máš :-)a v závěru máš i společný cíl :-) zní to dobře, rozumně, ne příliš rebelantsky a při tom spolupracujícně. a i k prosazení svému.
15. 12. Liško, jen si uvědomuju díky článku to svoje, kde jsem a jak to opravdu u nás (ne)funguje…..i s těma delegovanýma povinostma na jiné….vs. plat.
13. externisti by si měli stanovovat podmínky sami, ne? ono třeba u mě není volno v sobotu (někdy) ale v neděli většinou ano. Takže nakonec jako externistka si vyjednáš dobrou a lukrativní pozici. Když jsi fakticky nepostradatelná. A né že ne :-)
ssežralo to komentář :-)
16 barčo
na svoje poměry to vidím jako víc hrající za sebe a na sebe než obvykle (a možná že na poměry jiných je to ještě málo…:-)¨
17
joo, já si chci taky líp uvědomovat, co obvykle nevidím v práci zvenku!
19 komentář nevímkdeje,
externisti se taky musej dohodnout nebo nedohodnout.
20. někde v luftu :-)) taky dobře.
Liško, v tomhle bych viděla ten potenciál vzteku jako naopak potřebný náboj. V situaci, kdy vás tolik odchází totiž můžeš být ta loajální Liška, co udělá, co se jí řekne (i když má problém dodržovat a hlídat si časové limity …) Naopak, ty bys měla být teď v pozici, hele lidi, asi tady nebude úplně všechno skvělý, když tolik lidí odchází? Mají od nás ti zbývající lidi, co potřebují? A co vlastně potřebují? Stůj si na svém, pokud potřebuješ víkendy, budeš je mít. Jsem si jistá, že tě v této situaci vyhazovat opravdu nikdo nebude. Pokud to nepřehodnotíš ty sama (možná jsou ty víkendy v měsíčních odstupech, možná ten kurz přinese víc, než jsou standardně komfortní víkendy..? Ale to už víš ty sama)
psice,
žejo – potřebný náboj!
Ten teď byl a jak uplynuly dva dny, už si všímám, že mi naskočilo “a vždyť je to dobrý, těch víkendů není tolik…” Ne ne, musím se vrátit k náboji a přesně proto si takové věci čmárám do svých notýsků. Jinak by náboj mohl vyprchat. Toho bohdá nebude.
To je sranda, jak to maj lidi kolikrát opačně – já celej život bojovala s tím, že ten náboj/emoční impuls byl tak silnej, že jsem v jeho nárazu učinila spoustu rozhodnutí, sdělení, úkonů, aktů… (to taky, ehm…), o kterých jsem si pak pozdějc řekla, že to být nemuselo až nemělo. A celej život se učím vliv toho náboje zkrátit, nechat ho odeznít co nejrychlejc, a dokud působí, o ničem nerozhodovat, nic nedělat…
A ty to máš naopak.
myslím že je to “náboj” a “uskutečnění”. Vůle se nemůže uskutečnit bez náboje, a naopak náboje se nevybije bez realizace. A zůstane pouhým otravným svíravým napětím. A pak je zde vůle, vnuknutí, vnitřní impulz který náboji a uskutečnění dá formu, tedy zjeví vůli (vnuknutí) ve viditelné formě. Takže to lze pak nějak uchopit, jakože se to děje….
A pak jsou věci které se dějí na pozadí automaticky, takže když “zasahuji” svojí vůlí, tedy chci to nějak ovlivnit a vstupuji do děje, tak nikdy předem nevím jak to v daný moment je, tedy teprve až se to děje…vnímám svoji roli, náboj který je součástí daného děje. I kdybych byla připravena předem, tak daná situace to nějak “vcucne” a rozmělní sebou sama. A stávám se divákem, který vnáší to svoje ale není jediným hráčem na scéně… hráčem a divákem současně. Tedy hraje a dívá se najednou. Nelze použít připravený scénář. Tedy lze… ale nebude dostatečně účinný, pokud se nestane součástí děje, tedy neodehraje se s ostatními. to jsou jen obyčejné úvahy, samozřejmě nic nevím :-))
24 ru
jo, to se mi líbí, že to může být i opačně.
“dokud působí, o ničem nerozhodovat” zůstává stejný – já taky radši musím počkat. Ne až to zmizí, ale až se mi to utřepe, projede vlna a pak teprve zase přijde do hry myšlení a tím se náboj zacílí, přetvoří v to odhodlání a konkrétní akci.
Koukám ale, že v mém případě není radno čekat moc dlouho, abych se na to nevyflákla. A né, to já se nevyfláknu, to už by bylo neslavné. A neslané nemastné.
ratko 26
tojo, v tom mají nevýhodu ti lidi, co neradi improvizujou a chtěj mít věci připravený. To nejsem, to by nemělo tu aktuální sílu. Že si představuju, co řeknu, je jen hobby, taková zábava – ve skutečnosti to bude jinak a to mně nevadí vůbec, naopak se těším, že to bude jinak jinde a doufám, že si toho budu dostatečně dobře všímat, abych z toho měla další radost. Možná i srandu.
28. třeba poznámkový blok, odškrtává se jako vyřízeno a nevyřízeno :-) Druhá strana na to přistoupí a taky si odškrtá. Pak se domluva zjednoduší. Odškrtá se připravené a opět se strany rozejdou a respektují domluvené. Tedy v termínech a úkolech se to tak dá. Ale pokud chci něco změnit, tedy změnit názor či nastavení druhé… pak s připraveností daaleko nedojdu. Druhá strna si to vyslechne ale jede opět podle škrtacího plánu. Aby došlo ke změně (akceptaci něčeho jiného) musí dojít zcela k promíchání karet. Na to není možné se připravit. to musí být vloženo do situace jako energie. třeba se rozčílit, rozbrečet, zmatečně pobíhat či jinak ukázat neudržitelnost toho co je a že je nutné to změnit
no uff, držím palce!
ta posledná vetička ma pobavila – ja si totiž, že mám vztek, všimnem okamžite ;-)