SEN SOBOTA 18.1.2014
Jsme někde ubytovaní, s více lidmi, ve velkém vícepatrovém domě s ochozy a mnoha dveřmi. Dveře vypadají skoro všechny jako od špajzu – jsou staré bílé, s černým klíčkem zastrčeným v zámku zvenku. Za některými přivřenými jsou přitom osvětlené pokoje, kde někdo je. Laškuju a honím se po ochozu s jedním mužem a pak s jiným, se svým bývalým.
Hlas nebo někdo mi říká, že se nemám nechat tahat za nos od toho svého bývalého. Pak se tvrzení upřesňuje: Nejde o to, že on mě tahá za nos, ale já nemám dovolit, aby mě zahal za nos. Je to na mně. Je to moje rozhodnutí – když ho vypustím, nebudu na něj myslet, bude to pryč a já můžu být volně se svým novým mužem.
Nojo ale chci já s tímhle být, je to ten pravý? – Má takové světlé vlasy s moc přerostlou patkou na můj vkus, to vypadá trochu trapně, určitě ho všichni vidí jako trapného. Potom ten muž má jiný vzhled nebo je to ten druhý muž, je černovlasý s brejličkama, i teď vypadá trochu legračně; takový muž že mi sedí, ten je pro mě? – Stačí plně přitakat tomu, že je to on, být s ním a bude to tím pádem pro mě zcela přijatelné a s volností, už mi to bude vyhovovat? Copak všichni muži, s nimiž se dá žít dlouhodobě, jsou takové divné typy a ne ti superzajímaví přitažliví, co se s nimi dá být jen dočasně?
SEN NEDĚLE 19.1.2014
Řekla jsem si, že půjdu po cestě do Pikovic. Je hezky, mám dobrou náladu, jdu lesíkem z kopce, občas jdou po cestě i jiní výletníci. Potkám staršího chlapa, ukazuje mi, že je zraněný na pravé ruce. Nakukuju mu tam roztrženým rukávem košile. Vypadá to jako vyříznutý obdélníkový bazének na předloktí plný krve. To je asi docela vážné, říkám si a už mě napadá, zda a jak tady v lese volat zdravotnickou pomoc. Chovám se klidně, aby byl klidný i pacient. Ale co to – zranění byla léčka, byl to výmysl, abych se zastavila, byla těsně u toho chlapa a mohl mě obtěžovat, sáhnout na mne. V tom okamžiku už přicházejí jiní výletníci a zastavují se, nejsem tu sama, vysvětlujeme si, jak to bylo.
Jdeme s mámou po ulici a vidíme hummera. Hned ho poznávám podle tvaru oken. Ale je nízký a dlouhý. Vcházíme do domu. Vítá nás starší muž. Procházím s ním dál, v domě jsou průchody až na druhou stranu. Ten muž je laskavý. Přišla jsem pak do domu pozdě v noci a viděla, že kamarádka – ta, co si o nás lidi často myslívali, že jsme sestry – už ošetřila psa i kočku a oba leží spolu v jedné menší místnosti na matracích. Pes má celou pravou polovinu hlavy holou a natřenou tmavě rudou dezinfekcí nebo čím, kočka má červeně natřené špičky všech nohou. Asi si z nich vykusovala chlupy, nevím.
No fakt – v sobotním snu a před týdnem ve snech a pak v úterní mlze se ukazuje, že už porozchodové období snad končí a přehupuje se dál. Jen se posledním krokem definitivně oprostit od bývalých.
Asi si mám dát na ty chlapy taky bacha :)
to jsou teda sny. ten první co i ve snu máš obavu že ho lidé budou brát za trapného (a tím ve skutečnosti i tebe) je velmi zajímavý. něco podobného jsme zažívala jako mladá holka, když se o mě ucházeli “trapní” kluci a já se styděla. teď se stydím za to stydění. ale to je jedno. prostě ten pocit znám.
Druhý sen je o ošetřování. Jakože ten kdo ošetřuje zároveň se i zavazuje k intimitě. dům s ošetřující paní. závazek. někoho ošetřovat je závazek intimity. něco jako nabídka.
ratko,
ajo, vidíš – nevšimla jsem si, že ošetřování bylo v dnešním snu jeho téma v obou částech,nedošlo mi to. Vida vida. To bude asi souviset s rodiči.
nebo taky né; nevím, zatím mi sen nic nepřipomíná, nic neříká.
podívala jsem se do snáře, mělo by to být citové uzdravování. teda uzdravení citů, osvobozování od pudové stránky.
Taky mě zaujalo to ošetřování, ale úplně hned přímo bouchlo do očí “určitě ho všichni vidí jako trapného”.
Jo, taky ten pocit znám. Taky bych nechtěla, abych byla spojována s mužem, jehož “všichni” mají za trapného. Nebo jehož já mám za trapného a nemůžu se vedle něj zbavit nejistoty, že ostatní to musejí vidět taky? Proč když si někho vyvolíme jako sobě nejbližšího, nás tak moc vyvádí z rovnováhy názor šedého davu, který od nás nic nečeká a od nějž nic nečekáme my?
Ale na druhou stranu vím, že klidně kašlu na hodnocení trapnosti od některých lidí – taky mám za trapného ledaskoho, koho někteří jiní nee. :-))
Teprve časem jsem porozuměla že trapnost muže se objevuje nebo mizí s ženou.
Sama jsem si všimla, jak dříve trapný muž rozkvetl vedle ženy a získal na vážnosti. Žena určuje zda muž po jejím boku bude či nebude trapný. Z každého muže dokáže udělat trapného ubožáka. A z trapného ubožáka uznávaného borce.
Je to celkem zajímavé téma. Proč se zdá být muž trapný a jak ho pozvednout.
6. ale to je víceméně z období studií :-) takové to vzájemné hodnocení. kdo je jaký… a s kým.
6
Pozvednout trapného žvanivého předvádějícího se ješitu ovšem nelze. :-)
8. on přece přestane žvanit a být předvádějícím ješitou :-) získá na sebevědomí, rozkvete. Jen bude moudře a obdivně mlčet.
Tomu sama nemůžeš věřit. :-))
Jak dlouho že mu to má vydržet? :-))
Hele, jo, jasně, může ženská toho chlapa až takhle změnit.
Asi tak na rok.
Dýl zamilovanost netrvá. :-)
Vzpomínám si na jeden konkrétní případ velké proměny. Mladý muž, troska, trapák, nešťastně zamilovaný do mojí kamarádky, sešlapaný chudák co denně nosil kytky a kamarádka se šla studem propadnout.
Pak si ho vybrala jedna fakt šikovná holka. Oblekla ho moderně, vyfikla se taky vedle něj a z kluka se stal velmi přitažlivý příjemný mladý muž. atraktivní, zábavný a inteligentní. Spoustě jiných holek se začal líbit. Fakt mu to slušelo. Takže tak nějak.
NO my občas sledujeme osudy, a jak se zdá tak se dal fakt dohromady. Takže fakt jsem uvěřila, že na ženě hodně záleží. Že teda ten chlap buď ženskou nemusí a pak s ním stejně nic není, protože je samostatný a o ženské nestojí. teda tamtoho nebo navařit. Anebo po ženské touží a pak s ní bude hodně svázaný, protože až tak moc samostatný není.
11
Ale to není ten typ, o němž jsem psala v 8.
Když je někdo sešlapaný dole, samozřejmě ho žena může pozvednout nahoru. (A je odbře, když to umí a udělá.)
Ale když je někdo trapný tím, jak sám sebe má až v nebesích, tak s tím žádná ženská nic neudělá. To není kam zvedat. :-) A utlumení bude fungovat jen na chvilku.
To jsou v mých očích doopravdy trapní muži. Namyšlení sebestřední narcisové. Nikoli ti, co si nevěří a jsoui nejistí a třeba koktají nebos e neumějí oblíct nebo utíkají ze spoelčnosti.
A taky mám příklady ze svého okolí. :-))
13. jojo, taky takové znám. ale tento typ mužů se mi vyhýbá. většinou se předvádí před jinými typy žen. takže ani nemám šanci je nějak osolit protože se mi klidí z očí.
Mám velkou slabost pro ty tiché a nenápadné.
14,15
No, to je hezké, ale kousek bokem od otázky, zdali jde tedy takový člověk “povznést”, aby se změnil, či nikoli. Co myslíš? :-)
asi ne. tady nemůžu mluvit ze zkušenosti. víceméně mě nezajímali. akorát vím že byl jeden takový obšoustač (kokot) a vzal si naši kamarádku. A my měli z toho oči navrch. on furt tak blbě pindal, ale vztah mají již přes třicet let hezký. dokonce ještě ve 40 měli dvojčata. a byl to takový vůůůůl, a vidíš byly to jen blbé kecy protože je vzorný otec. pečuje, stará se a u toho furt pindá :-)
takže se nezměnil, je pořád stejně trapný co se týče chování, ale dá se mu to odpustit. teda s ohledem že je jinak skvělý táta, i pracant a všecko kolem. mají se rádi. Takže ano, tady to byla podle mě zase ženská co to ustála.
Možná si to moc idealizuju. Ale chlap který vydrží se ženskou, stará se o rodinu, pečuje o děti a fakticky se jim plně obětuje může být klidně trapný. Teda nám trapně připadal :-) ale neřekli jsme jí to. jen jsme ho pomlouvali. on chodil po kolejích od jedné k druhé a škemral.
teda řeč byla o trapném předvádějícím ješitovi, že to nemusí nic znamenat. že třeba je ten chlap jinak zodpovědný, že jen tak blbě a trapně pindá. že kecy jsou jen kecy. ne každý má na to to vydržet. takového muže bych doma nechtěla. ale vím, že u nás je pár vedoucích pracovníků podobného ražení, teda trapní předvádějící se ješitové s pěkným stabilním vztahem a rodinou.
takže ten sen mohl být pobídkou aby se nebála trapnosti. že to třeba nic neznamená. že je to jedno.
17
To je docela hezký. :-)
19
Jo, taky je znám s trvalým vztahem – oni si na sobě zakládají a zakládají si tedy i na své vzornosti v manželské a otcovské roli. Na ty když má ženská žaludek, tak se s nimi asi špatně nemá.
Ale taky znám i případ, kdy podobný velmistr světa napřed odešel od rodiny s třemi potomky, pak se k ní vrátil, když ho milenka kopla do ři.., a nakonec byl do řiti definitivně kopnut i manželkou, když na něj prasklo dalších několik asi destítek milenek. No, teď si bere obědy od nás z jídelny, nad kterýma (a stejně tak i nad námi) ohrnoval dřív rypák, a tváří se podstatně smířlivěji i na nás plebs – ale je vidět, kolik ho to stojí přemáhání, a že jen co se postaví víc na nohy a oklepe, zas bude ten nej. :-))
21. ono se to asi taky nedá donekonečna :-)) časem zjistí že se doma mají nejlíp.
ruliso ad 5
přesně!!
Ty pocity kolem trapnosti jsou zajímavý :)
A s tím ješitou, to je taky docela dobrej postřeh.
Ti muži, co nejsou vůbec trapní, to jsou pro mě ti úžasní, samostatní, schopní, atraktivní, děsně zajímaví, co mě přitahují a já je vlastně taky. Akorátže jen pokud si i já chci ponechat svou samostatnost a nesoužít s nimi.
Hm.
Známka trapnosti že by byla známkou trvanlivosti?
Myslím si, ale to už víš, že ti co se mohou jevit jako trapní, vůbec být trapní nemusí..jak jste tu už psali, tak bych řekla, že zrovna tak, jako ženská může shodit chlapa. tak je tomu i naopak. A zase..může ho povznést, nebo on ji.
Nedávno jsem se hned dvakrát shodou okolností dozvěděla, že měli kdysi dva PRÝ OČI JEN PRO MĚ..pokud nekecali..
NEVÍM, proč to tedy neřekli, nebylo vhodné se zrovna ptát na pohřbu..
Možná jsem se jim zdála suverénní, nevím..zdání klame. Vím, že se tak jevím více lidem, než mě poznají..asi nějaká moje obrana..něco o ní vím..
anino,
tak nevím, jestli ti mám gratulovat ke ctitelům, anebo ne – když jsi byla na pohřbu :(
Povznést chlapa, to určitě je časté, jistě patřím mezi ženy, jejichž muži se povznášeli (pokud už nebyli předtím dokonalí :-). A naopak to je taky – i muž ženu povznese nebo nějak kultivuje, přivede mezi další skupinu lidí, kterou by bez něj nepotkala apod.
25. Anino, jsi velmi krásná žena. velmi. TAkže se nediv když chlapi mohou na tobě oči nechat. ale netroufají si.
Liško, ty sníš můj život. V tom prvním snu se s tebou můžu úplně ztotožnit. Co bys s tou situací reálně dělala?
Evo,
nejprve dovol, abych ti pogratulovala, že žiješ ten první sen a ne ten druhý. :)
Takže něco pozitivního se na tom najít dá.
Víš, co já bych ráda a nejradši dělala? Já bych byla hrozně ráda, kdyby mi šlo se zamilovat do nějakého přitrapnělého intelektuála v manšestrákách s vytahanými koleny, kterej ještě k tomu ráčkuje. Já bych chtěla tohle umět. Jenže já si prostě všímám furt jen těch svůdnejch prvoplánovejch úžasnejch krátkodobejch atraktoristů. Fešáků.
A vono je to k hovnu.
Jak to začíná, tak to taky končí – jak rychle přitažlivost vyjede, očima a ušima, tak hodně je to vášnivý a prima a tak rychle to končí. V extrémní formě je mi to jasný už dlouho – totiž že při prvním setkání se vyspím jen s tím, s kým rozhodně neplánuju nadosmrti žít.
Nojo jenže kolik je odstínů a rychlostí a postupností seznamování. Spousta. Generalizovat se nedá. Připadá mi, že za studentských let bylo hodně možností, jak se s někým seznámit pozvolna. Kdežto teď už míň, je to rychlejší, člověk už ví, o co jde, nemusí zkoumat, jak vypadají něčí ňadra apod :) A to mi taky narušuje moji preferenci seznámit se radši pomalu, pokud to má vydržet. Takže já nevim.
A osvobodit se od svých návyků a předsudků a myšlenek na bývalé(-ho) muže, to dlouho trvá. A ani čas samotný nepomůže, stejně se musí něco udát, aby se uvnitř něco v postoji změnilo – mi připadá. A tak si můžu říkat: “Jo, já chci navazovat už jen vztah se záměrem dlouhodobosti a trvalosti.” Je to sice už první krok nebo druhý krok, ale ne poslední, když hledím na nějakou něčí “trapnost.”
Až se zase na trapnost vykašlu – jako zamlada jsem kašlala, ajo! – tak to bude vono.
Nebo to bude stejně k prdu :-))
To nevím, jestli to pak bude “…a žili spolu šťastně až do smrti.” Chtěla bych ti k tomu ještě něco napsat, ale asi radši ne takhle veřejně.
Psaní vítáno!
Pořád na liska.bloguje seznam.cz
Taky nevím.
Vždycky znova vidím, jak dlouho mi trvají různá mezidobí. Jak ten čas potřebuju.
Kdyby tohle člověk věděl před dvaceti lety, tak jsem si možná nějaký dítě pořídila, pro sichr :)
… nebo možná to jde mnohem efektivněji, možná že je to jedno, jestli člověk respektuje svůj čas, anebo ne, třeba jde nic dvacet let nereflektovat a jen skákat z jednoho do druhýho a na druhýho a pak přijde po letech čas na tu reflexi, bude mít teprve smysl.
Já ale tohle moc neumím ošidit, chci reflektovat radši hned. Taky jsem si psávala své cestovní deníky – to s tím souvisí. Když jsem byla někde víc dní za sebou, kde to bylo našlapaný událostmi a vůbec jsem neměla ani chvíli na psaní cestovního deníku, nebylo to ono, všechno jelo jedno za druhým, bylo toho hodně,ale ve výsledku jsem to všechno propásla, když jsem se pak nezastavila a nezařadila si to nikam, nepopsala znovu sobě, nepoznala, co mě zaujalo atd.
Já potřebuju po silných nebo velkých nebo důležitých událostech čas na jejich reflexi. A vztahy a konec vztahu je taková událost.
Během vztahu komiks a po vztahu notýsky.
A teď teprve může být další fáze mezidobí a pak teprve nový vítr.
Nojo, všechno mi dlouho trvá, to já vím. Jednu chvíli jsem dítě a pak budu stařena.
Je to smutný?
Nebo je to dobrý?
Nebo je to jen zdůrazňování toho,co bylo zažito a co teprve bude, a nezaměření na přítomnost a ve výsledku její propásnutí, tak jakotak?
Čtu si sny po měsíci – nemít je zapsané, už si na ně ani nevzpomenu – a je to lepší, můžu se na ně podívat víc s odstupem (zcela nevztahovačně, ne obranně) a taky vidět, co ukazoval ten nedělní sen o výletě:
že já vždycky chlapovi na začátku skočím na ty otřepané řeči, co čouhají z kostkované košile a jsou stejně otřepané jako ona. Ten obšourník ve snu mi ukazoval, jak je chudák zraněnej, mně se to zdálo docela vážné a chtěla jsem se o něj postarat. Načež se ukázalo, že on jen chtěl, abych přišla blíž a mohl na mě makat a dostat moje tělo. A moji péči.
A tak to je; mě na začátku přitahuje, když ten muž má nějaký problém, sdělí kousek ze svého života, něco komplikovaného – a na to se chytím! Na to já se chytám! To jsou věci typu “mám nabídku jet do Afriky na půl roku, ale nepojedu, protože mám malé dítě a já se mu chci věnovat, jak jen to jde” nebo “manželka mi nerozumí jako ty, ona je jiná, taková sportovkyně, a má spoustu milenců, naše manželství je formální.”
A podobně. Ty dvě ukázky jsou z reality.
Když mi někdo vykládá něco neproblémového, tak se asi hned nechytnu. Nezaujme mě to. Nemá to v sobě to dobrodrůžo.
To já vím, že mě přitahují spíš dobrodružní muži, ale nevěděla jsem, že mě chytne problémovost a problematičnost kvůli tomu, že za tím stojí můj vžitý stereotyp: “Já pro něj musím něco udělat, když má takové potíže a tak trpí.”
A udělám přesně to, co on chce, aby se povyrazil a dodalo mu to radost a sebevědomí. Dělám to pro něj a zároveň mě to baví a mám radost, jak to funguje, ale jen do toho okamžiku vystřízlivění, kdy seznám:
“On že má problém? Vždyť v něm setrvává! Kdyby to byl problém, už by s ním něco udělal, a ne jen o tom mluvil.”
33. jojo, není to problém. je to metoda :-) postup.
tato metoda je pro mě nefunkční od doby kdy mě v deseti letech otravoval obšourník že hrozně trpí a potřebuje pomoci, a že rychle ať přijdu tak jsempřišla a on mě ostříkal semenem. Bylo mi 10 a pamatuju si to dodnes jako hrůzu. hrůzu děsivou. zjaímavé, teď mi to přijde téměř legrační :-) ale tak nějak to je. vlastně n amě fungovala finta, ty to dokážeš. to už taky mám v paži.
34. vlastně je to vlemi podobné jao tvůj sen. přistup blíž, pojď sem pomož mi. A moje pomoc spočíva v tom že …. Místo těch teček jsem měla zbytek věty ale smazala jsem ho. Zněl hnusně. Nad tento hnus, že jsem hadr k použití jsem se musela povznést. Emancipovat.