SEN 16.1.2017
Jela jsem pryč a nedala jsem kočku o patro níž k mámě do bytu. Zůstala u mě.
Jedu na běžkách sama otevřeným kopcem po úbočí, potom zahýbám doprava dolů do lesa. Je to průsek, cesta kolmo dolů. Sněhu je tam málo, je mokrý, natátý, takže mi to jede hodně pomalu, bezpečně, v klidu jedu dolů a to jen na jedné lyži, druhou nemám. Někdo další se objevuje na snowboardu, ale v pohodě se vyhneme, i když místy sníh není, přejíždím zledovatělou trávu. Na dolní cestě, kolmo k průseku, zprava doleva, jedou další lidi na běžkách. Jsou to účastníci závodu. Já sjela dolů na cestu, zatočila doleva a zastavila u cesty. Tam jsem už byla, mám tu věci a druhou lyži.
Závodníci dojíždějí, jeden chlapeček pořád nahlas řve, otravně – a to oni měli celou cestu. Prohodila jsem o tom s nimi pár účastných slov. Tady v zatáčce závodníci nastupují na vlek v protisvahu, co je veze doprava na Lysou horu. Místy není sníh, kousky cesty jedou po trávě. Mají tu před nastoupením na pomu i občerstvení. Dávám si ho také – hojnou porci v ešusu. Mám chytrý telefon nebo ipad a natáčím si, jak lžící v levé ruce – pravou natáčím – a v modré rukavici nabírám jídlo. Jsou to opečené buřty a klobása, rozehřátá paštika a fazole. Je toho hromada. Čtu na internetu, že můj spolužák Pepa dojel na 57. místě.
U cesty vlevo, jak jsem měla věci, je strmý sráz. Jsem hned nad ním. Koukám se přes údolí do krajiny na hory. Je docela pěkně. Najednou vidím, že se počasí rychle kazí, obloha je jako mlíko a výhrůžně došeda, ochladilo se, přichází mlha a za chvíli bude tma. Co teď? Mám jít zpátky stejnou cestou? Jinam netrefím, neznám to tady a nemám mapu. V mlze nebo tmě jen horkotěžko trefím zpátky. Jinam vůbec. Nebo mám jet vlekem nahoru na Lysou horu? Ale co tam potom?
.
Poznámky:
Kočka v mých snech často znamenala moji životní sílu, biologický život, energii – když byla hladová, znamenalo to málo energie apod.
Úsek bez sněhu se na běžkách přejet nedá, to by se lyže zadrhla a člověk by měl co dělat, aby nespadl na hubu, a prvaděpodobně by spadl. Ve snu jedu úplně v klidu a pohodě.
Rozehřátá paštika není moje běžné jídlo :- ) Leda v toastu.
Jsem pravák, jím pravou rukou. Nemám ipad a nemám chytrý telefon a ani ho nechci, šmrdlání obrazovky mi připadá komické.
– čeho by se sen mohl týkat? Té organizační práce, jestli v ní pokračovat dál (resp. ve snu vrátit se stejnou cestou, když se mračna stahují a moje chyby a odpor přibývají), anebo se vydat novou cestou do neznáma na Lysou horu? V tom snu by to bylo neznámo. Taky bylo možné jet v opačném směru, než přijeli závodníci, ale tam byla značná pravděpodobnost, že nepřežiju noc, zmrznu.
Přitom vlak nebo vlek v mých snech opakovaně znamenal “vézt se” a nedělat vlastní rozhodnutí.
kočka zůstala sama, bez dozoru, ale i bez péče.
jedna lyže – na půl?!?! a jde to!
jízda po trávě – i nemožné se má zkusit a může projít bez následků, hlavně si to nepřipouštět
pravá/levá – něco opačně? zrcadlení
telefon – pokrok, někam se posuneš, a zvládneš to i přes počáteční nedůvěru v nové věci
a zvolila sis v tom snu nějakou cestu? nebo uvízla na křižovatce?
Jena lyže, jedna půlka úvazku.
A i když to zvládneš a dostaneš se někam dál, stejně tě zas bude čekat další volba. Další mlha a tma a volba buď zacouvání zpátky po známu, nebo krok do neznáma.
zajímavý!
na jedný lyži(část uvazku), na svahu, na trávě, s telefonem a ještě “levou Zadní” a zvládáš.
mlha, rozhodnutí na cestě – váhání…..další ukol. a na konci snu máš obě lyže a zvládáš, jasně, že s pochybami a váháními.
Nebo mi spíš přijde, že je to boj tebe samé s tebou samou – že i když to na té jedné lyži přejedeš, či jsi přesvědčená, že přejedeš, a chvilku to pak skutečně bude vypadat na krásné počasí a pěkný výhled, tak podvědomě taky víš, že to není nafurt.
A kočka je závazek. Nedeleguješ ho na jiné. Necháváš si ho ve svojí zodpovědnosti.
telefon – jsem vzala, jakože nerada to telefonování a tady v pohodě…včetně komunikace s lidmi na závodu…..
Já bych to tipla, že když to přejela na jedné lyži a zjistila, že to jd,e dokonc ei po trávě a bez rozbití huby, tak že je to jakási euforie, že pak už pude teda všechno, i jíst levou rukou, i ovládat neoblíbené technologie…
Akorát pak ta mlha, co přišla na konci do líbivého výhledu na krajinu, je ta zpátky přizemňující, deeuforizační a vlastní omezení připomínající realita. :-)
8. poslední věta. může být.
a taky si říkám – ještě neproběhla ta schůzka…..mlha – neví, mapa – postup, jak se to vyvine….
9
Sleduju časovou posloupnost, absence mapy se objeví až na konci.
Jeto ědomí, že nikdy nemáme k dispozici ty mapy, co bychom si v okamžicích rozhodování se přáli.
Spíš jsou zajímaví ti závodníci. Mají obě lyže a honí se v závodě a nechávají na sebe řvát.
Liška s jednou lyží dojede tamtéž, ale v klidu, v pohode, sama a bez řvaní a stresu v houfu. :-)
no, napsala jsem první dojem, určitě se to dá vymyslet a rozebrat líp :-)
Taky píšu jen dojmy, vysakují mi bez velkého přemýšlení při vypisování knihy jízd, diskutujem, netřeba se před jiným názorem bránit.:-)
11. ono v těch snech kolikrát člověk je tak nějak vším – lyžařem na jedný lyži, i tím závodníkem ve skupině i tím děckem. spíš převládá ten silný moment (osobní pocit) snu – který tam cítí.
takže opravdu jsem napsala to, co mi po přečtení projelo naráz hlavou.
13 viz 12. :-)
Ono to jinak nejde analyzovat než intuitivně, na sny by velké přemýšlení a z reálu naučená logika byly jen matoucí.
Je to prostě pocit, co vyskočí, a člověk ho pak už jen slovy popíše a přiřadí obrazům ve snu.
Vy jste všichni geniální!!! Ale vážně – jak jste trefní a to jde přitom o sen někoho jinýho. Máte mě přečtenou, to je faaajn!
– Mně ty věci z vlastního sna docházejí většinou až s časovým odstupem, ne přímo v tom období, kdy je sen aktuální a vztahuje se k němu; to jsem moc uvnitř a nemám ten dobrý pozorovatelský pohled na věc.
Kecko 2
jak jsem četla tvůj komentář, došlo mi, že jedna lyže – půl úvazku (jak píše ru ad 3); já měla v první tendenci si ke snu říct: Jedu tam sama a ještě ke všemu je na jedný lyži a pak sama se mám někam vrtnout, najít cestu nebo nocleh a nezmrznout. Kdežto závodníci jeli v houfu a měli cestu nalajnovanou a žádnej by nezůstal zapomenutej na křižovatce. Takže já se spíš nechovám jako závodníci, ale zase s nima pokecám a dám jídlo:) tak to zas není tak špatný, můžu využít jejich vlek… To mi taky připomíná mou tendenci si pracovat sama něco a pak teprve koukat, co na to ostatní závodníci nebo jim to ani neukázat a jet “bokem” – no a pak je průser.
Kočka dozor a péče zároveň -to jetaky zajímavej podnět, tyhle dva póly.
A to uvíznutí. Jestli je to uvíznutí, anebo je to místo s více možnostmi – a zase můžu vybrat tu, ke které mám tendenci: vrátit se sama zpátky a urvat to a snad trefit. Jet nahoru by znamenalo zase víc kontaktovat lidi, domlouvat se s nimi, kam dál a kde nocleh a jak atd. a to spíš vyhnu, i když by to nakonecv mohlo být naopak o dost snazší (vlek) a příjemnější cesta i pobyt s nimi.
– jo, já napřed myslela, jak ten sen ukazuje, jak jsem chuděra samotná, jedu sama v horách a ještě ke všemu jen s jednou lyží (a nevztahovala jsem to k práci)… a přitom on sen ukazuje, jak já si zařídím, aby to tak bylo. Jak si to sama dělám, že nějaké činnosti dělám sama (pracovní i jiné). A výsledek je, že se mám rozhodnout zase sama a vyberu asi opět tu osamělejší jízdu.
Co z toho mám, žejo?
9,10
jo, mlha a mapa až na konci – schůzka ještě neproběhla, ještě nejsou jasné všechny informace a bezpečnější je postupovat s ostatními, ne bez nich.
Řvavý děcko by mohlo být to moje řvavý PFko nebo vysírání s těma chybama pořád. Ekonomové jsou závodníci. Pracovníci, co jdou odněkud někam a spolu; ne že si to šišmaj sami jako já a nezatelefonujou a nic. Akorát se nažeru, a přitom nejsem žádnej závodník, jen si v klidu jedu krajinou. Nebo pro sebe předstírám, že si jen tak jedu a nejsem závodník.
16
Viz u vedlejšího článku Jirkův komentář č. 32. :-)
17
Potřebuješ mít ten pocit… že si jen tak jedeš…
Souvisí to i s tou nechutí dělat to, co musíš, s mejly a pod.
Přemýšlím, nakolik se tohle podepsalo i na tvém odmítnutí tvého bývalého manželství. Pocit, že něco musíš, že se od tebe očekává něco, co podle někoho musíš, ale ty podle sebe nemusíš, protože (nebo a proto) nechceš…
17. Líšo, já jsem ti to Pfko nechtěla připomínat, (řvavý děcjo) ale myslela jsem na něj :-))
Vlastně na celou tu tvou situaci, kterou nějak vědomě chceš řešit, máš ji v sobě a nějak to prožíváš a holt to leze i do snů.
ru 18,19,20
no přesně.
Vypadá to jako puberťačení.
Jedině si to zdůvodnit: Dělám to pro prachy a ne pro zábavu.
A u toho manželství teda nevím, pro co. Pro “zachování rodu”? Nebo zachování “naoko,” jak to má být správně v manželství” – a to teda nedávám.
… prootže já tehdy měla dojem, že to může být jakkoli, že manželství může vypadat právě tak, jak se ti dva dohodnou a jak to udělají. Ale prej ne :)
22
Pro vztah? Pro budování něčeho s někým druhým? Protože jinak se ty vazby prostě neutvoří?
Ale já nejsem ten správný rádce v tomhle. Momentálně už vzdavší tyhle představy a smířený s tím, že vazby už nebudou, že moje představy o nic byly naivní.
Možná to není naivní v určité fázi života. Ale jak to člověk prošvihne, tak už to pak nefunguje.
23
Asi ne, nějakej stupeň násilí proti svobodě osobnosti tam být musí. Když chceš, aby dva klacky držely u sebe a společně udržely střechu, taky je musíš k sobě svázat nebo stlouct silou. :-)
ru 24
jo, pro společné budování vztahu a tvoření čehokoli navíc k tomu s někým druhým.
Jenže to musí být shoda, že tihle dva spolu a co je to společné, co ctějí spoluutvářet (včetně detailů toho vztahu).
No, říkám si, jestli vůbec má smysl, abych si tohle ještě ujasňovala, když už do toho třeba nikdy nepůjdu. Zároveň m ito pořád připadá jako hodnotný, tak co bych nešla. Ale že by se mi chtělo to iniciovat a něco v tom podniknout… :(
25
no vida – začínám chápat, v kontextu např. toho kom. 19, proč mi partnerství bude možná dělat větší potíže než dřív, rozhodně ne menší.
Byla jsem na běžkách v reálu :-)) tři dny.
26
Spousta detailů vztahu se utváří nezáměrně, neplánovaně, ba dokonce nevědomě, a kdyby se tě někdo byl zeptzal před začátjkem vztahu, jestli je chceš, řekla bys, že ne, a nakonec jsi i za ně ráda…
A nebo jsi nerada i za to, cos původně chtěla.
A to je základní dělení člověkův:
Jedni, co nikdy za nic nebudou dost rádi a vždycky budou víc vidět to, co nemají, a druzí, co nakonec budou rádi za každou variantu toho, co mají na oplátku za to, co nemají.
27
Já byla u maminky v reálu. Taky tři dny.
28. jj. to je princip darů…. pak je toho furt hodně. protože furt je něco :-)
mě překvapilo že Liška vyhodnocuje “vézt” se jako nedělat vlastní rozhodnutí. Vlak-vlek je již výsledek rozhodnutí. Tedy rozhodnutí již proběhlo.
tak ti nevim Ratko,holky si tu placaji a kdyz konecne z toho neco moudryho vykoukne,tak jsi uplne mimo.:-)
28
jo, tak to bejvá – když něco přijde nečekaného, člověk v tom najde něco dobrýho a neměnil by. A když se na něco chystá čekaného a zasazuje se o to vší mocí, spíš bude v něčem nespokojenej a to na něj vykoukne.
Takže co s tím princem počít teďka.
To bude tema bezkama a “realem”:-)Nebo naopak.
Asi si tedy na víkend ke kamarádům vezmu běžky. A brusle možná taky.
Máš mejl, heslo vozík. Nelekni se. :-)
heslo vozík :)
“nelekni se” jsem dneska někomu psala jako začátek mailu…
Už jsem dokonce odpověděla.
Tohle totiž přesně potřebuju pro to, abych včas posílala maily a dopisy na poštu apod. – aby mi někdo živej, koho znám osobně, řek: udělej to! Aby mi dal avízo osobně. Ne mailem… Mno. Asi není možné mě nazvat realistkou.
No jo, když my realisti víme, že bez avíza se pravděpodobnost úplného nenalezení e-mailu zvyšuje se čtvercem počtu dnů ode dne zaslání. :-))
čtverec počtu dnů, čtverec počtu dnů… to si budu opakovat a napíšu si to propiskou do dlaně a použiju to zítra v poledne na té schůzce kolem mých průserů a kompetencí všech zúčastněných kolem projektů…
:-)))
Už se to blíží.
Tyjo ajá nemám tu flašku ani čokoládu!
A to nevadí, až podle situace kdyžtak příště.
Užs mi naskočila. :-)
Ale tyhle výpadky jsou fakt docela častý.
Asi je čas, aby poslali zase fakturu. Loni to bylo mám dojem taky touhle dobou.
…resp. ta faktura rok předtím byla touhle dobou; to vypínání bylo asi až v létě, žejo.
Mně vypadáváš tak cca co měsíc. Ne vždycky tak dlouho jako teď, ale pár hodin to bývá.