Když se mi jednou za čas stane, že v noci náhle procitnu s děsem, řeknu si pak ve dne: „Aha, asi mám zrovna období, kdy málo něco dělám, málo žiju svůj život, v něčem se vezu, místo abych jednala.“
Úzkost jako by chtěla přinést informaci: „Život je časově omezen – právě teď jsi ve velkém ohrožení! V ohrožení, že ho promrháš. Dělej něco.“
Většinou jde vlastně o jednoduché věci. Ale ta podstata je důležitá.
* * *
Akorát nevím, jestli se ta noční výstraha týkala té prokrastinace, kterou jsem si před spaním kreslila, anebo jiného mého pracovního otálení.
.
… nebo obojího, zřejmě. Protože podstata je táž.
Taky na mě něco vlezlo, přičítám to těm vedrům. Dokonce chodím modpoledne nebo navečer na 2-3 hoďky spát. Jsem líná cokoli dělat a umýt nádobí – jen se pro to rozhodnout – mi trvá věčnost. Neplním povinnosti a nejraději bloumám. Už aby sprchlo ale fest.
Liško, a co to vlastně na tebe vyskočilo??? vypadá to pěkně hnusně :-) Nějaká Godzila???
Na mě vyskočila ta odložená práce, co mezitím začala být akutní.
To mi připomíná, že včera jsem opět ten mail neotevřela a chtěla jsem dnes…
TA práce je tak hnusná??? To bude něco jako fabrika :-)))
Neni, je docela milá.