Vydrž na své pozici mezi hvězdami, i když je to o nervy! Hlavně žádné sms, ani náhodou vytočené číslo z telefonu v kapse. A ani až se ozve, bych se nepřetrhla v závodu o co nejrychlejší odpověď. Zachovej si mrazivě přitažlivý hvězdný prach ve vlasech.
psice, díky za podporu!!
Trochu se obávám, že pokud Klokan začul můj zájem nebo začuje, dá to najevo té své tyrance a ta okamžitě komunikovat zase začne a začne mu vyčítat kdovíco, bude to vypadat, že je dotčena a má o něj zájem, a on zas pojede na vařený nudli za ní jako blesk (i když je otázka času, kdy už ho to zdrtí natolik, že stejně z toho jejich spojení vystoupí, čím dýl, tím hůř).
On o mně před ní nikdy nemluvil, jen jedinkrát, když jsem mu půjčila termosku, prohodil, že termoska je moje a že mi ji jednou opravil. A byl oheň na střeše a scéna :-)))
Člověče, Líšo, tak se na tou koukni ………..
Klokan potřebuje svou tyranku, je závislák. Tyranka potřebuje svou oběť.
Stejně jako kuřák nepotřebuje čistý vzduch, ale jedovatý kouř, závislák nepotřebuje normální skvělou holku, jako jsi ty, potřebuje tyranku.
Kdy se kuřák, alkoholik, narkoman …….prostě závislák může uzdravit? To víš lépe než já. KDYŽ BUDE HODNĚ CHTÍT A ROZHODNE SE, ŽE TO UDĚLÁ, AŤ TO STOJÍ CO TO STOJÍ. Na to sebepřeprogramování je potřeba silného rozhodnutí a vůle. To za něj neuděláš.
Nech ho teď být, chvíli můžeš počkat, být tou milou kamarádkou a podporovatelkou …….. evidentně si toho cení, ale …… ty už chceš víc. Jak dlouho budeš čekat, to je na tobě. …………
Neopakuje se tu “náhodou” zase něco? ………. :-(
Pochopila jsem, že mnozí mužové potřebují své tyranky (a mnohé ženy zase tyrany – nebo oběti ). Že to nastavení je mimo logiku. A přístup má jen dotyčný. Je to někde hluboko v podvědomí. Musí si každý hrábnout sám do sebe a změnit to, není to jednoduchý. Když to neudělá on, nikdo zvnějšku to nedokáže.
Omlouvám se za nejásavý koment. Držet emoce na uzdě je někdy velmi šetrné k sobě sama.
nechme klokany a lišky žít… nic si nenamlouvat, nic neočekávat, být v klidu a připraven na cokoli.
Lenko,
a proč mi říkáš to, co je evidentní a zde přiznané?
To nastavení, kdo potřebuje tyrana a kdo zas něco jinýho, to ale není mimo logiku! To je výchovou odmalička, od narození, tím, že každý dítě si zažije svoje a musí s tím v tu chvíli žít v té rodině, v níž žije; jinak nelze. To další – naše některé přetrvávající strategie nebo “vlastnosti” – je logický pozůstatek toho.
Akorát se to logické nejeví, dokud člověka nenapadne, odkud konkrétně se to vzalo. A když mu to řekne někdo zvenčí, nemá to smysl – jo, to vlastně taky píšeš.
zuzi,
ano, očekávat cokoli, ale ne se staženou prdelí, ale radši v dobré náladě, když si můžu vybrat (jsem si vybrala :-)
Ano, přesně jsi to vystihla,
:)
ad 5: Já vím, že víš, jen chci něžně a mírně upozornit na to, že mnozí jedeme opakovaně v tom samém. On čeká, že se ona změní, ty čekáš, že se on změní ….. někdo jiný třeba čeká, až ty se změníš ……… všechny změny jsou téměř zákonité …… jen ten čas ….. čekání na Godota …….. kladu si otázku, jestli je smysluplné na něco či někoho čekat ……… možná ….. je ukazatelem to, že dokud mi ono “čekání” dělá radost a ne bolest, tak je to asi prima čekání. Protože to není čekání, ale užívání si naděje. Tak je to?
Jo, je to druh užívání si. Zdravého? Nezdravého? Ale není to úplně čekání, protože když mě obloudí nějakej jinej úžasňák, tak ať obloudí…
souhlas, je to zpösob uzivani si… i bolestive uzivani si je byti (zivot) a clovek si touziva protoze prazdno nesnese… teda tak to citim z psaneho ci kresleneho. momentalne jsem mimo a pisu na laptop od syna takze spis utrzky.
takze clovek nadsene prijima ze se neco deje…. treba bolest v nadeji. casto me napadlo proc … proc je clovek takhle upleten.
ad 9: V tom případě je vše OK, slunce svítí, stěrače stírají a tráva je zelená ………. a to mi připomíná jednu milou písničku do mého oblíbence. Zkus, jestli se ti taky líbí :-) https://www.youtube.com/watch?v=za13JvPsMPU
Ahoj Liško..
Chvíli jsem tu nebyla a mám výraz debila:-)
Krása,moje srdce jásá..Moc Ti-vám držím palce..
Kolem mě i u mě samé rozpady,snažím se alespoň já držet pokupě:-)
Láska je krásná věc..mám taky takového “kamaráda”..Miluji ho..on to ví..nikdy mě nezklátil dokřoví,ani nikam jinam..
Prostě se milujeme každý po svém:-)
Krásné dny s láskou naplněnou…
Bi
Hahoj,
já myslím, že dobrý!
Ono je jedno, CO se děje, hlavně, ŽE se děje, protože je to známka punk-… eee, pardon, známka života :)
A když už se děje, tak se něco uděje a něco nového ze života rozkreje a to je nejlepší.
Fascinuje mě, jak vy ženský dokážete neustále špekulovat nad vztahem, připomnělo mi to úryvek z knihy Rukověť správného chlapa, který s dovolením vkládám:
PŘESTOŽE JE mnoho žen přesvědčeno o opaku, je docela snadné vytvořit si dlouhotrvající, stabilní, intimní a vzájemně uspokojivý vztah s chlapem. Ten chlap ovšem musí být labradorský retrívr. S chlapy lidského rodu je to nesmírně těžké. To proto, že chlapi tak úplně nechápou, co ženy rozumějí pod pojmem vztah.
Řekněme, že chlapovi jménem Roger se zalíbí žena jménem Elaine. Pozve ji do kina; ona souhlasí; oba se výborně baví. Za několik dní ji pozve na večeři a zase spolu stráví krásný večer. Pravidelně se scházejí dál a po nějaké době už se žádný z nich neschází s nikým jiným.
A potom, jednoho večera cestou domů napadne Elaine myšlenka, kterou bez uvažování vysloví nahlas: “Víš, že když počítám i dnešek, scházíme se přesně šest měsíců?”
A pak v autě nastane ticho. Elaine se to ticho zdá velmi hlasité. Myslí si: Bože, možná mu vadí, že jsem to řekla. Možná má pocit, že ho náš vztah svazuje; třeba si myslí, že se snažím dotlačit ho k nějakému slibu, po kterém netouží nebo kterým si není jistý.
A Roger si myslí: Sakra. Šest měsíců.
A Elaine si myslí: Ale já si taky nejsem jistá, jestli chci takový vztah. Někdy toužím mít trochu víc prostoru, takže bych se měla zamyslet nad tím, jestli opravdu chci, abychom pokračovali dál tímhle způsobem, směrem k… Chci říct, kam vlastně směřujeme? Budeme se scházet dál na téhle úrovni důvěrné známosti? Směřujeme k manželství? K dětem? Ke společnému životu? Jsem připravena na takový závazek? Znám vůbec tohohle člověka?
A Roger si myslí: … tak to znamená, že jsme spolu začali chodit… moment… v únoru, těsně potom, co jsem byl s autem na generálce, takže… podle počítače kilometrů… sakra! …už jsem si měl dávno nechat vyměnit olej.
A Elaine si myslí: Je rozčilený. Vidím mu to na obličeji. Možná si to vykládám úplně špatně. Možná chce od našeho vztahu víc, chce větší důvěrnost, větší oddanost; možná vytušil – ještě než jsem to vytušila já -, že cítím určité zábrany. Ano, to je určitě ono. Proto se tak zdráhá dát najevo své vlastní city: má strach z odmítnutí.
A Roger si myslí: A budu jim muset říct, aby se znovu podívali na převodovku. Ať si ti pitomci tvrdí, co chtějí, pořád tak nějak divně řadí. A doufám, že se to tentokrát nebudou snažit zase svádět na zimu. Jaká zima? Venku je třicet stupňů a tenhle krám řadí jako nějaký zatracený popelářský auto, a to jsem těm neschopnejm zlodějskejm kreténům zaplatil šest set dolarů.
A Elaine si myslí: Zlobí se. A já mu to nevyčítám. Taky bych se zlobila. Bože, cítím se tak provinile, že kvůli mně musí takhle trpět, ale nemůžu za svoje city. Prostě si nejsem jistá.
A Roger si myslí: Pravděpodobně budou tvrdit, že záruka je jen devadesát dní. Přesně to určitě řeknou, mizerové.
A Elaine si myslí: Možná jsem příliš velká idealistka, když čekám na rytíře na bílém koni, a přitom sedím vedle téměř dokonale hodného člověka, člověka, se kterým se mi všechno tak líbí, člověka, o kterého mám opravdový zájem, člověka, který má zřejmě opravdový zájem o mě. Člověka, který je nešťastný kvůli tomu, že já si tady sobecky blouzním jako romantická školačka.
A Roger si myslí: Záruka? Oni chtějí záruku? Já jim ukážu záruku. Vezmu tu jejich zatracenou záruku a nacpu jim ji do…
“Rogere,” řekne Elaine nahlas.
“Co?” řekne Roger polekaně.
“Prosím tě, netrap se tak,” řekne a oči se jí začnou zalévat slzami. “Možná jsem nikdy neměla… Ach bože, cítím se tak… (Se vzlykáním se zhroutí.)
“Co?” řekne Roger.
“Jsem tak hloupá,” vzlykne Elaine. “Chci říct, vím, že neexistuje žádný rytíř. Opravdu to vím. Je to pošetilé. Není žádný rytíř a není žádný kůň.”
“Není žádný kůň?” řekne Roger
“Myslíš si, že jsem blázen, že ano?” řekne Elaine.
“Ne!” řekne Roger, šťastný, že konečně zná správnou odpověď.
“Já jenom… Já jenom… Potřebuju trochu času,” řekne Elaine.
(Následuje patnáctivteřinová pauza, během níž Roger přemýšlí, až se mu kouří z hlavy, a snaží se vykoumat bezpečnou odpověď. Nakonec vyrukuje s něčím, co by podle jeho názoru mohlo být to pravé.)
“Ano,” řekne.
(Elaine se s hlubokým dojetím dotkne jeho ruky.)
“Ach, Rogere, opravdu si to myslíš?” řekne.
“Co?” řekne Roger.
“To o tom čase,” řekne Elaine.
“Ach,” řekne Roger “Ano.”
(Elaine k němu obrátí tvář a zadívá se mu hluboko do očí, takže on nesmírně znervózní v očekávání, co mu asi řekne dál, a hlavně jestli se to nebude týkat koně. Ona nakonec promluví.)
“Děkuju ti, Rogere,” řekne.
“Já děkuju tobě,” řekne Roger.
Potom ji zaveze domů a ona leží na posteli s rozervanou, utýranou duší a pláče až do rozbřesku, zatímco Roger po návratu do svého bytu otevře sáček s chipsy, pustí televizi a okamžitě se zcela soustředí na opakování tenisového utkání mezi dvěma Čechoslováky, o nichž nikdy předtím neslyšel. Tenký hlásek ve vzdálených zákoutích jeho mysli mu našeptává, že tam v autě se odehrálo něco významného, ale on si je zcela jist, že určitě nikdy nepochopí co, a tak si řekne, že bude lepší, když na to přestane myslet. (To je také Rogerova politika vůči světovému hladomoru. )
Příštího rána Elaine zavolá své nejlepší kamarádce, nebo možná dvěma, a budou tu situaci probírat celých šest hodin v kuse. Pečlivě a podrobně budou analyzovat všechno, co řeka ona, a všechno, co řekl on, budou se k tomu znovu a znovu vracet a zkoumat každé slovo, výraz a gesto a hledat v nich různé významové odstíny a uvažovat o každém možném důsledku. Budou to probírat znovu a znovu celé týdny, možná měsíce, nikdy nedospějí k žádnému definitivnímu řešení, ale také se toho nikdy nenabaží.
Zatímco Roger až bude po nějakém čase hrát badminton s jedním společným přítelem, se na chvilku před podáním zarazí, zamračí se a řekne: “Norme, měla Elaine někdy koně?”
Tady nemluvíme o odlišných vlnových délkách. Mluvíme o odlišných planetách, v naprosto odlišných slunečních soustavách. Elaine nemůže s Rogerem smysluplně komunikovat o jejich vztahu o nic víc, než by mohla smysluplně hrát šachy s kachnou. Protože celkový součet Rogerova uvažování o tomto konkrétním tématu je:
Ehm ?
14. To by bylo ještě dobré, kdyby to bylo takhle.
Jenže já asi znám spíš ten živočišný druh, který není až tak natvrdlý (nejeden exemplář). O to komplikovanější to ale je.
14
:)
To je pěkný. Musím se zeptat na toho koně!
hmm, tak ted, když to vidím takhle namalovaný jako komiks, nepřijde mi to jako lehká zamilovanost – v tom smyslu, že někoho nečekaně potkáš, seznámíš se a něčím tě zaujme, jsou tam oboustranné sympatie ……
ale přijde mi to jako dolehlý přechodný ztrátový stav….vyrovnání se s tím, že prostě pohodový soused najednou není…..a co teda s tím časem doma…. a takový trošku to táhlo – “chci ho zase zpátky u sebe mít” ulovit si ho …..at se děje co se děje, at to stojí cokoliv….já to zvládnu…..
přitom, o něj si nepřišla…..jste stále v kontaktu a kamarádi.
a když se dívám na datum, vím, že to proběhlo 11.7. dnes je 16.7…..a zítra a příští týden a víkend můžou být tvoje pocity zase jinde…..ale z toho komiksu aktuálního to opravdu vnímám jako tvoje vyrovnávání se s tím, že Klokan prostě není k mání dnes a denně jak si na to byla zvyklá…..takže přeju at to dobře zvládáš bez zbytečných kotrmelců na duši a najdeš brzy svoji rovnováhu. :-)
17. připomnělo mi to nedávný malý pracovní příběh:
měli jsme před časem na oddělení tři týdny jednoho movitého pacienta s enterální výživou – tedy nemohl jíst, ale denně nám při ranní směně nosil dobroty – chlebíčky, zákusky, ovoce, zmrzlinu…..no prostě se o nás takhle staral a ochočil si nás :-) ale jednoho dne přišel verdikt – zítra jde pán domů.
no to bylo hromadné zděšení :-) Cože?”Ne” ještě “ne”….takže poslední snídaně….a následovala pro všechny těžká odvykačka a se vzpomínkou :-) a snídaně si zase připravovat každý sám …..:-)
A nebo mají Liška s Klokanem jedno společné: Potřebu mít někoho víceméně nedosažitelného. :-)
Tudíž tak, jak byl Klokan pro Lišku nezajímavý, když ho měla v domě a s jeho evidentním zájmem na dlani, bude teď, po vyslovení jejího zájmu, nezajímavá Liška pro Klokana.
barčo 17
PŘESNĚ !!!
PŘESNĚ.
Přesně.
Jak to víš tak přesně?
Kdyby mi Photoshop v práci nevypověděl dneska poslušnost, tak by tu už byl komiks přesně o tomhle, co říkáš.
Plus nějaká zmatená omáčka okolo :-)
Takže zítra, nechala jsem ten notýsek i ty nafocené obrázky z něj v práci.
Teď místo toho napíšu asi pár slov o mravenčí nervozitě z vedra a vody – chce se mi něco napsat.
ru 19
Joooooo!!
Vy mě máte prokouknutou.
To je hrozný, vy se v tom vyznáte a já jsem ten debil, co všechno teprve zjišťuje :-)))
21/19
Heh, už nebudu rozebírat kudy (čím kdo jak co udělá a ten druhej neudělá), ale připomnělo mi to ten fousatej vtip masochista/sadista:
– Prosím, muč mě, prosím, prosím, muč mě… – Nebudu a nebudu a naschvál nebudu…
21. ale jdi ty :-)
no, tak se ti stejská, no, a je to hrozný vedro a málo piješ a vůbec to nemáš ted jednoduchý…. :-)
barčo 23
ba jó :))
Já to teď nemám těžký nebo složitý. Spíš nový.
Vydrž na své pozici mezi hvězdami, i když je to o nervy! Hlavně žádné sms, ani náhodou vytočené číslo z telefonu v kapse. A ani až se ozve, bych se nepřetrhla v závodu o co nejrychlejší odpověď. Zachovej si mrazivě přitažlivý hvězdný prach ve vlasech.
psice, díky za podporu!!
Trochu se obávám, že pokud Klokan začul můj zájem nebo začuje, dá to najevo té své tyrance a ta okamžitě komunikovat zase začne a začne mu vyčítat kdovíco, bude to vypadat, že je dotčena a má o něj zájem, a on zas pojede na vařený nudli za ní jako blesk (i když je otázka času, kdy už ho to zdrtí natolik, že stejně z toho jejich spojení vystoupí, čím dýl, tím hůř).
On o mně před ní nikdy nemluvil, jen jedinkrát, když jsem mu půjčila termosku, prohodil, že termoska je moje a že mi ji jednou opravil. A byl oheň na střeše a scéna :-)))
Člověče, Líšo, tak se na tou koukni ………..
Klokan potřebuje svou tyranku, je závislák. Tyranka potřebuje svou oběť.
Stejně jako kuřák nepotřebuje čistý vzduch, ale jedovatý kouř, závislák nepotřebuje normální skvělou holku, jako jsi ty, potřebuje tyranku.
Kdy se kuřák, alkoholik, narkoman …….prostě závislák může uzdravit? To víš lépe než já. KDYŽ BUDE HODNĚ CHTÍT A ROZHODNE SE, ŽE TO UDĚLÁ, AŤ TO STOJÍ CO TO STOJÍ. Na to sebepřeprogramování je potřeba silného rozhodnutí a vůle. To za něj neuděláš.
Nech ho teď být, chvíli můžeš počkat, být tou milou kamarádkou a podporovatelkou …….. evidentně si toho cení, ale …… ty už chceš víc. Jak dlouho budeš čekat, to je na tobě. …………
Neopakuje se tu “náhodou” zase něco? ………. :-(
Pochopila jsem, že mnozí mužové potřebují své tyranky (a mnohé ženy zase tyrany – nebo oběti ). Že to nastavení je mimo logiku. A přístup má jen dotyčný. Je to někde hluboko v podvědomí. Musí si každý hrábnout sám do sebe a změnit to, není to jednoduchý. Když to neudělá on, nikdo zvnějšku to nedokáže.
Omlouvám se za nejásavý koment. Držet emoce na uzdě je někdy velmi šetrné k sobě sama.
nechme klokany a lišky žít… nic si nenamlouvat, nic neočekávat, být v klidu a připraven na cokoli.
Lenko,
a proč mi říkáš to, co je evidentní a zde přiznané?
To nastavení, kdo potřebuje tyrana a kdo zas něco jinýho, to ale není mimo logiku! To je výchovou odmalička, od narození, tím, že každý dítě si zažije svoje a musí s tím v tu chvíli žít v té rodině, v níž žije; jinak nelze. To další – naše některé přetrvávající strategie nebo “vlastnosti” – je logický pozůstatek toho.
Akorát se to logické nejeví, dokud člověka nenapadne, odkud konkrétně se to vzalo. A když mu to řekne někdo zvenčí, nemá to smysl – jo, to vlastně taky píšeš.
zuzi,
ano, očekávat cokoli, ale ne se staženou prdelí, ale radši v dobré náladě, když si můžu vybrat (jsem si vybrala :-)
Ano, přesně jsi to vystihla,
:)
ad 5: Já vím, že víš, jen chci něžně a mírně upozornit na to, že mnozí jedeme opakovaně v tom samém. On čeká, že se ona změní, ty čekáš, že se on změní ….. někdo jiný třeba čeká, až ty se změníš ……… všechny změny jsou téměř zákonité …… jen ten čas ….. čekání na Godota …….. kladu si otázku, jestli je smysluplné na něco či někoho čekat ……… možná ….. je ukazatelem to, že dokud mi ono “čekání” dělá radost a ne bolest, tak je to asi prima čekání. Protože to není čekání, ale užívání si naděje. Tak je to?
Jo, je to druh užívání si. Zdravého? Nezdravého? Ale není to úplně čekání, protože když mě obloudí nějakej jinej úžasňák, tak ať obloudí…
souhlas, je to zpösob uzivani si… i bolestive uzivani si je byti (zivot) a clovek si touziva protoze prazdno nesnese… teda tak to citim z psaneho ci kresleneho. momentalne jsem mimo a pisu na laptop od syna takze spis utrzky.
takze clovek nadsene prijima ze se neco deje…. treba bolest v nadeji. casto me napadlo proc … proc je clovek takhle upleten.
ad 9: V tom případě je vše OK, slunce svítí, stěrače stírají a tráva je zelená ………. a to mi připomíná jednu milou písničku do mého oblíbence. Zkus, jestli se ti taky líbí :-)
https://www.youtube.com/watch?v=za13JvPsMPU
Ahoj Liško..
Chvíli jsem tu nebyla a mám výraz debila:-)
Krása,moje srdce jásá..Moc Ti-vám držím palce..
Kolem mě i u mě samé rozpady,snažím se alespoň já držet pokupě:-)
Láska je krásná věc..mám taky takového “kamaráda”..Miluji ho..on to ví..nikdy mě nezklátil dokřoví,ani nikam jinam..
Prostě se milujeme každý po svém:-)
Krásné dny s láskou naplněnou…
Bi
Hahoj,
já myslím, že dobrý!
Ono je jedno, CO se děje, hlavně, ŽE se děje, protože je to známka punk-… eee, pardon, známka života :)
A když už se děje, tak se něco uděje a něco nového ze života rozkreje a to je nejlepší.
Fascinuje mě, jak vy ženský dokážete neustále špekulovat nad vztahem, připomnělo mi to úryvek z knihy Rukověť správného chlapa, který s dovolením vkládám:
PŘESTOŽE JE mnoho žen přesvědčeno o opaku, je docela snadné vytvořit si dlouhotrvající, stabilní, intimní a vzájemně uspokojivý vztah s chlapem. Ten chlap ovšem musí být labradorský retrívr. S chlapy lidského rodu je to nesmírně těžké. To proto, že chlapi tak úplně nechápou, co ženy rozumějí pod pojmem vztah.
Řekněme, že chlapovi jménem Roger se zalíbí žena jménem Elaine. Pozve ji do kina; ona souhlasí; oba se výborně baví. Za několik dní ji pozve na večeři a zase spolu stráví krásný večer. Pravidelně se scházejí dál a po nějaké době už se žádný z nich neschází s nikým jiným.
A potom, jednoho večera cestou domů napadne Elaine myšlenka, kterou bez uvažování vysloví nahlas: “Víš, že když počítám i dnešek, scházíme se přesně šest měsíců?”
A pak v autě nastane ticho. Elaine se to ticho zdá velmi hlasité. Myslí si: Bože, možná mu vadí, že jsem to řekla. Možná má pocit, že ho náš vztah svazuje; třeba si myslí, že se snažím dotlačit ho k nějakému slibu, po kterém netouží nebo kterým si není jistý.
A Roger si myslí: Sakra. Šest měsíců.
A Elaine si myslí: Ale já si taky nejsem jistá, jestli chci takový vztah. Někdy toužím mít trochu víc prostoru, takže bych se měla zamyslet nad tím, jestli opravdu chci, abychom pokračovali dál tímhle způsobem, směrem k… Chci říct, kam vlastně směřujeme? Budeme se scházet dál na téhle úrovni důvěrné známosti? Směřujeme k manželství? K dětem? Ke společnému životu? Jsem připravena na takový závazek? Znám vůbec tohohle člověka?
A Roger si myslí: … tak to znamená, že jsme spolu začali chodit… moment… v únoru, těsně potom, co jsem byl s autem na generálce, takže… podle počítače kilometrů… sakra! …už jsem si měl dávno nechat vyměnit olej.
A Elaine si myslí: Je rozčilený. Vidím mu to na obličeji. Možná si to vykládám úplně špatně. Možná chce od našeho vztahu víc, chce větší důvěrnost, větší oddanost; možná vytušil – ještě než jsem to vytušila já -, že cítím určité zábrany. Ano, to je určitě ono. Proto se tak zdráhá dát najevo své vlastní city: má strach z odmítnutí.
A Roger si myslí: A budu jim muset říct, aby se znovu podívali na převodovku. Ať si ti pitomci tvrdí, co chtějí, pořád tak nějak divně řadí. A doufám, že se to tentokrát nebudou snažit zase svádět na zimu. Jaká zima? Venku je třicet stupňů a tenhle krám řadí jako nějaký zatracený popelářský auto, a to jsem těm neschopnejm zlodějskejm kreténům zaplatil šest set dolarů.
A Elaine si myslí: Zlobí se. A já mu to nevyčítám. Taky bych se zlobila. Bože, cítím se tak provinile, že kvůli mně musí takhle trpět, ale nemůžu za svoje city. Prostě si nejsem jistá.
A Roger si myslí: Pravděpodobně budou tvrdit, že záruka je jen devadesát dní. Přesně to určitě řeknou, mizerové.
A Elaine si myslí: Možná jsem příliš velká idealistka, když čekám na rytíře na bílém koni, a přitom sedím vedle téměř dokonale hodného člověka, člověka, se kterým se mi všechno tak líbí, člověka, o kterého mám opravdový zájem, člověka, který má zřejmě opravdový zájem o mě. Člověka, který je nešťastný kvůli tomu, že já si tady sobecky blouzním jako romantická školačka.
A Roger si myslí: Záruka? Oni chtějí záruku? Já jim ukážu záruku. Vezmu tu jejich zatracenou záruku a nacpu jim ji do…
“Rogere,” řekne Elaine nahlas.
“Co?” řekne Roger polekaně.
“Prosím tě, netrap se tak,” řekne a oči se jí začnou zalévat slzami. “Možná jsem nikdy neměla… Ach bože, cítím se tak… (Se vzlykáním se zhroutí.)
“Co?” řekne Roger.
“Jsem tak hloupá,” vzlykne Elaine. “Chci říct, vím, že neexistuje žádný rytíř. Opravdu to vím. Je to pošetilé. Není žádný rytíř a není žádný kůň.”
“Není žádný kůň?” řekne Roger
“Myslíš si, že jsem blázen, že ano?” řekne Elaine.
“Ne!” řekne Roger, šťastný, že konečně zná správnou odpověď.
“Já jenom… Já jenom… Potřebuju trochu času,” řekne Elaine.
(Následuje patnáctivteřinová pauza, během níž Roger přemýšlí, až se mu kouří z hlavy, a snaží se vykoumat bezpečnou odpověď. Nakonec vyrukuje s něčím, co by podle jeho názoru mohlo být to pravé.)
“Ano,” řekne.
(Elaine se s hlubokým dojetím dotkne jeho ruky.)
“Ach, Rogere, opravdu si to myslíš?” řekne.
“Co?” řekne Roger.
“To o tom čase,” řekne Elaine.
“Ach,” řekne Roger “Ano.”
(Elaine k němu obrátí tvář a zadívá se mu hluboko do očí, takže on nesmírně znervózní v očekávání, co mu asi řekne dál, a hlavně jestli se to nebude týkat koně. Ona nakonec promluví.)
“Děkuju ti, Rogere,” řekne.
“Já děkuju tobě,” řekne Roger.
Potom ji zaveze domů a ona leží na posteli s rozervanou, utýranou duší a pláče až do rozbřesku, zatímco Roger po návratu do svého bytu otevře sáček s chipsy, pustí televizi a okamžitě se zcela soustředí na opakování tenisového utkání mezi dvěma Čechoslováky, o nichž nikdy předtím neslyšel. Tenký hlásek ve vzdálených zákoutích jeho mysli mu našeptává, že tam v autě se odehrálo něco významného, ale on si je zcela jist, že určitě nikdy nepochopí co, a tak si řekne, že bude lepší, když na to přestane myslet. (To je také Rogerova politika vůči světovému hladomoru. )
Příštího rána Elaine zavolá své nejlepší kamarádce, nebo možná dvěma, a budou tu situaci probírat celých šest hodin v kuse. Pečlivě a podrobně budou analyzovat všechno, co řeka ona, a všechno, co řekl on, budou se k tomu znovu a znovu vracet a zkoumat každé slovo, výraz a gesto a hledat v nich různé významové odstíny a uvažovat o každém možném důsledku. Budou to probírat znovu a znovu celé týdny, možná měsíce, nikdy nedospějí k žádnému definitivnímu řešení, ale také se toho nikdy nenabaží.
Zatímco Roger až bude po nějakém čase hrát badminton s jedním společným přítelem, se na chvilku před podáním zarazí, zamračí se a řekne: “Norme, měla Elaine někdy koně?”
Tady nemluvíme o odlišných vlnových délkách. Mluvíme o odlišných planetách, v naprosto odlišných slunečních soustavách. Elaine nemůže s Rogerem smysluplně komunikovat o jejich vztahu o nic víc, než by mohla smysluplně hrát šachy s kachnou. Protože celkový součet Rogerova uvažování o tomto konkrétním tématu je:
Ehm ?
14. To by bylo ještě dobré, kdyby to bylo takhle.
Jenže já asi znám spíš ten živočišný druh, který není až tak natvrdlý (nejeden exemplář). O to komplikovanější to ale je.
14
:)
To je pěkný. Musím se zeptat na toho koně!
hmm, tak ted, když to vidím takhle namalovaný jako komiks, nepřijde mi to jako lehká zamilovanost – v tom smyslu, že někoho nečekaně potkáš, seznámíš se a něčím tě zaujme, jsou tam oboustranné sympatie ……
ale přijde mi to jako dolehlý přechodný ztrátový stav….vyrovnání se s tím, že prostě pohodový soused najednou není…..a co teda s tím časem doma…. a takový trošku to táhlo – “chci ho zase zpátky u sebe mít” ulovit si ho …..at se děje co se děje, at to stojí cokoliv….já to zvládnu…..
přitom, o něj si nepřišla…..jste stále v kontaktu a kamarádi.
a když se dívám na datum, vím, že to proběhlo 11.7. dnes je 16.7…..a zítra a příští týden a víkend můžou být tvoje pocity zase jinde…..ale z toho komiksu aktuálního to opravdu vnímám jako tvoje vyrovnávání se s tím, že Klokan prostě není k mání dnes a denně jak si na to byla zvyklá…..takže přeju at to dobře zvládáš bez zbytečných kotrmelců na duši a najdeš brzy svoji rovnováhu. :-)
17. připomnělo mi to nedávný malý pracovní příběh:
měli jsme před časem na oddělení tři týdny jednoho movitého pacienta s enterální výživou – tedy nemohl jíst, ale denně nám při ranní směně nosil dobroty – chlebíčky, zákusky, ovoce, zmrzlinu…..no prostě se o nás takhle staral a ochočil si nás :-) ale jednoho dne přišel verdikt – zítra jde pán domů.
no to bylo hromadné zděšení :-) Cože?”Ne” ještě “ne”….takže poslední snídaně….a následovala pro všechny těžká odvykačka a se vzpomínkou :-) a snídaně si zase připravovat každý sám …..:-)
A nebo mají Liška s Klokanem jedno společné: Potřebu mít někoho víceméně nedosažitelného. :-)
Tudíž tak, jak byl Klokan pro Lišku nezajímavý, když ho měla v domě a s jeho evidentním zájmem na dlani, bude teď, po vyslovení jejího zájmu, nezajímavá Liška pro Klokana.
barčo 17
PŘESNĚ !!!
PŘESNĚ.
Přesně.
Jak to víš tak přesně?
Kdyby mi Photoshop v práci nevypověděl dneska poslušnost, tak by tu už byl komiks přesně o tomhle, co říkáš.
Plus nějaká zmatená omáčka okolo :-)
Takže zítra, nechala jsem ten notýsek i ty nafocené obrázky z něj v práci.
Teď místo toho napíšu asi pár slov o mravenčí nervozitě z vedra a vody – chce se mi něco napsat.
ru 19
Joooooo!!
Vy mě máte prokouknutou.
To je hrozný, vy se v tom vyznáte a já jsem ten debil, co všechno teprve zjišťuje :-)))
21/19
Heh, už nebudu rozebírat kudy (čím kdo jak co udělá a ten druhej neudělá), ale připomnělo mi to ten fousatej vtip masochista/sadista:
– Prosím, muč mě, prosím, prosím, muč mě… – Nebudu a nebudu a naschvál nebudu…
21. ale jdi ty :-)
no, tak se ti stejská, no, a je to hrozný vedro a málo piješ a vůbec to nemáš ted jednoduchý…. :-)
barčo 23
ba jó :))
Já to teď nemám těžký nebo složitý. Spíš nový.