A už zbývá jen několik posledních stránek z notýsku s jezevčíkem na obale!
A pak dám hovorům s počasím vale.
Ještě mám dva stejné notýsky s jezevčíkama. Asi hned jeden načnu. A toho jezevčíka si přelepím jiným obrázkem.
Já mám vaše počasové komiksy ráda!
Mimochodem, máte e-mail…
Aleno, díky! Na mail se dnes vrhnu.
Dnes jsem nemohla v noci spát…dívala jsem se chvíli do tmy, pak zavřela oči. Pak s převrátila na jednu stranu a na druhou… ale bylo to nepříjemné.
ratko,
tak snad to dneska bude lepší.
To jsem ráda, že to s tou únavou a smutkem nemám sama…
ru,
vzpomněla jsem si na tebe, v tu chvíli, a říkala si, že by bylo asi lepší, kdybych se pořádně rozbrečela, že by to bylo uvolňující a ta únava by se snad přeměnila v trochu jinou, nebyla bych tak ubitá, ale spíš vypláchnutá, vysílená, ale ne jako z olova.
A – bylo to ve tmě a ulicích – pak jsem si vzpomněla, jak jsem před víc než dvaceti lety, když jsem byla smutná, chodila potmě ulicemi, štrádovala a brečela a všechno projelo v hlavě pak to vlastně bývalo dobrý. Prostě se ten smutek propláchnul a mohla jsem jet dál. (Ale to nebyl smutek s únavou, tenkrát taková únava nenastupovala a nemusela jsem nijak hospodařit se silama, šlo to samo dobře.) A cítila jsem se v tu chvíli podobně, jako tehdy v adolescenci, trochu mě to proměnilo, vrátilo do tehdy. No a pak mi bylo líp.
7 – 1. odstavec:
Tak přesně takhle mi to funguje.
I se mi pak líp z toho vyspí. :-)
Vrácení se do tehdy v takovém únavosmutku ovšem u mě vede k slzám zcela bez výjimky.
8 k slzám se to dobralo, ale ne kvůli vracení se do minulosti. Sice jen na krátko k slzám, ale hned to bylo lepší.
5. jo, dnes jsem spala jako zařezaná… měla jsem i plastické sny :-) Vytlačované do nějaké hmoty
ratko 10
jako do formiček na pečení (vánočního) cukroví?
možná… jako vtlačování podoby. viděla jsem meandrující řeku…..která se stáčela ve smyčkách a jedna smyčka vtláčela svoji podobu do druhé a ta druhá si říkala: tak takhle to je! takhle to dělá
To je pěkný – co probíhá tolik let, vidět najednou.
A už zbývá jen několik posledních stránek z notýsku s jezevčíkem na obale!
A pak dám hovorům s počasím vale.
Ještě mám dva stejné notýsky s jezevčíkama. Asi hned jeden načnu. A toho jezevčíka si přelepím jiným obrázkem.
Já mám vaše počasové komiksy ráda!
Mimochodem, máte e-mail…
Aleno, díky! Na mail se dnes vrhnu.
Dnes jsem nemohla v noci spát…dívala jsem se chvíli do tmy, pak zavřela oči. Pak s převrátila na jednu stranu a na druhou… ale bylo to nepříjemné.
ratko,
tak snad to dneska bude lepší.
To jsem ráda, že to s tou únavou a smutkem nemám sama…
ru,
vzpomněla jsem si na tebe, v tu chvíli, a říkala si, že by bylo asi lepší, kdybych se pořádně rozbrečela, že by to bylo uvolňující a ta únava by se snad přeměnila v trochu jinou, nebyla bych tak ubitá, ale spíš vypláchnutá, vysílená, ale ne jako z olova.
A – bylo to ve tmě a ulicích – pak jsem si vzpomněla, jak jsem před víc než dvaceti lety, když jsem byla smutná, chodila potmě ulicemi, štrádovala a brečela a všechno projelo v hlavě pak to vlastně bývalo dobrý. Prostě se ten smutek propláchnul a mohla jsem jet dál. (Ale to nebyl smutek s únavou, tenkrát taková únava nenastupovala a nemusela jsem nijak hospodařit se silama, šlo to samo dobře.) A cítila jsem se v tu chvíli podobně, jako tehdy v adolescenci, trochu mě to proměnilo, vrátilo do tehdy. No a pak mi bylo líp.
7 – 1. odstavec:
Tak přesně takhle mi to funguje.
I se mi pak líp z toho vyspí. :-)
Vrácení se do tehdy v takovém únavosmutku ovšem u mě vede k slzám zcela bez výjimky.
8 k slzám se to dobralo, ale ne kvůli vracení se do minulosti. Sice jen na krátko k slzám, ale hned to bylo lepší.
5. jo, dnes jsem spala jako zařezaná… měla jsem i plastické sny :-) Vytlačované do nějaké hmoty
ratko 10
jako do formiček na pečení (vánočního) cukroví?
možná… jako vtlačování podoby. viděla jsem meandrující řeku…..která se stáčela ve smyčkách a jedna smyčka vtláčela svoji podobu do druhé a ta druhá si říkala: tak takhle to je! takhle to dělá
To je pěkný – co probíhá tolik let, vidět najednou.