ustoupím :-) pokud se jedná o rivalitu… a jedu jinudy pokud je to co dělám důležité. tedy nenechám se rozptylovat.
jo a naštvání… to nejsem. nejsem naštvaná. ale těžce nesu když je naštvaný ten druhý. to jsem lítostivá :-)
1
A pokud neni kam ustoupit?
Ustupovat je jednoduchy,ale clovek by mel mit taky jasno,co udela v tom kritickym rohu.
Treba jen proto,aby si dal pozor a nenechal se do nej zahnat.
ratko 1
jo, jet si po svým, volně, lehce, bez úpornosti v rivalitě?
3. když ustoupím dobrovolně a včas, tedy včas si uvědomím že seru… mohu si vybrat který roh a vybrat zatáčku jakžtakž elegantně…:-)
4. někdo rivalizuje rád… vyhledává takové situace cíleně. Já ne :-) vykličkuju předem
3 Saule
jo, to poznám až v tom rohu, že už v něm jsem. A pak velmi zřetelně jednám.
A lepší je o něm vědět předtím, jak říkáš.
A co je ten roh? Malej roh je i jakýkoli našvání nebo nějaká emoční vnitřní reakce, kterou nejde přehlídnout (zvenku jo, ale já sama tu svoji když už zaznamenám jako středně výraznou)? Jako signál je to super materiál, můžu z toho lecos vytřískat – a to jsme před chvílí řekla kamarádce a ta na to moudře, že chtít z čehokoli co nejvíc vytřískat, není dobrá cesta. Jojo. Pro mě je to cesta, co odvádí k analyzování žití a ne k žití.
6
já taky ne, právěže mi to připadá tak slabý, že mě to nutí si naopak říct: To je divný, to je tak slabý, že je to asi moc slabý a bylo by dobrý to zkusit jinak! – Udělám dva kroky dozadu nebo zalezu za roh (to nejen obrazně, i doslova) a nechám např. lidi ať se bavěj beze mne, stáhnu se, hrozně rychle mě napadne, když se dají do řeči: Tak asi se chtěj bavit beze mne o tom svém tématu, asi bych jim překážela v hovoru.
A to je pěkně zasranej postoj a leckdy – protože si ho všimnu – to udělám jinak. Ale stejně se objevuje, hajzl. Jakože jsem nechtěná nebo co. Zvlášť ve vztahu k chlapovi, abych byla konkrétní.
5
Ratko,dejiny a tedy i nas ztvorili ti neustupni.
Myslim i duchovni,nabozenske dejiny.
Pro mne ma kazdy ustup jen tu cenu,abych poznal svuj roh a nebal se ho jako konecnou staci branit.
Vybirani zatacek je treba,ale znat ten svuj roh a svoje odhodlani ho branit je treba jeste vic.
9. ty už máš ten roh vyseděný :-)) já je měním
8. hmmm, to je možná něco jiného. třeba vidíš jiné lidi a situace negativně… jakože tě nechtějí. U mě dojde k ustupování v momentě když mě ten druhý začne trumfovat, tedy cíleně se předvádí že jeho pravda, jeho postoj a jeho metoda…. zopakuji opět jako ti vidím já jdu si po svých. Tedy nenaskočím do vlaku trumfování
Ten roh je jen jeden.
Klickujes,abys ho nemusela videt a priznat si,jak bys ho(sebe) vlastne branila.
11. ještě bych chtěla dodat že nejde jen o to že cpe svoje vidění, pravdu a metodu do popředí, ale tu „mojí“ zároveň zpochybňuje… :-) tedy to se možná týká i mezitím naskočivší 12. Jak může Saul vědět co vím či nevím? a jaké mám obranné mechanismy….
13:
No to nevim,jake mas obranne mechanismy.
Nastesti:-)
Ale tusim,ze velmi brutalni:-)
Takze te do rohu netlacim,jen jsem tak popustil uzdu sve zvedavosti a slusne a pokorne se optal,co ty zatlacena do rohu.
No nazivo bych to nerad zazil:-)
13
já beru rivalitu jako rivalitu vůči stejnému pohlaví. I když širko daleko není nikdo opačného pohlaví. A když je a ke všemu oblíben všemi… jó, to potom mě zajímá to chování nebo ty pocity neviditelné. Jestli tě to aktivizuje,nebo ne nebo co to dělá.
Mě aktivizuje až když se rozdurdím. A to už musí bejt :) A zároveň mě potěší, že mám tu energii a živost, aby mě ještě něco naštvalo. Hoho. že přece jen žiju a ne furt jen to analyzování.
14. právě… je to tak brutální, že se na to nemůžu dívat :-))
Rivalita je projevem boje o zdroje.
To se stejnym pohlavim nema vetsinou nic spolecnyho,ale s pohlavim obecne hodne:-)
15. rivalita vůči stejnému pohlaví. Např. nesnáším když v mé přítomnosti muži obdivují nějakou ženu… jak je skvělá a jak něco konkrétního umí etc. otvírá to ve mě obránou pudovou stránku. ale to beru jako normální :-)) nikdo nemá rád když mu někoho předhazují jako vzorní příklad.
6.
Jo, ty kličkuješ preventivně. :-))
9, 12
Dobrý…
11
Jenže ty ratko máš práh trumfování dosti nízko, přijde mi, že jako snahu o trumfování vnímáš cokoli, co ti někdo intenzivněji vnucuje ke vnímání nebo co ti zavání jakýmkoli přesvědčováním tebe o čemkoli. Natož o tom, že to vypadá, že někde máš botu.
Jo, teď jsem dočetla k té 13 – přesně tak to vidím, jak to o sobě píšeš.
Svedeš na trumfování cokoli, co ti někdo sděluje tobě nepříjemného a/nebo nepříjemným způsobem.
Třeba mně jsi snahu o trumfování vyčtla nesčetněkrát, a přitom mně o nějaké trumfování se nejde, prostě diskutuju a v rámci diskuze mi rozjetej hlavovej strojek používá argumentační prostředky a přímé rázné formulace, které jsou ti nepříjemné, a vracím tě furt tam, kde si myslín, že jsem nedostala odpovídající odpověď, to je všechno.
Ale to nevidím jako trumfování, trumfování je přebíjení, má nějaký smysl, cíl, zisk, výhru, něco třetího někde za tím dějem, oč jde, zisk peněz nebo něčího ocenění… A do takového střetu když se dostanu a ucítím, že proti mně stojí někdo, kdo sleduje nějaký svůj cíl a kvůli tomu cíli proti mně bojuje, vidí ve mně rivala, konkurenta, tak uhnu spolehlivě. To mi dělá zle. Nedávám to ani tady na blogách, ani v reálu.
Proč myslíš, že dělám tu práci, kterou dělám, v podstatě jen sama za sebe a bezpečně jen svoje, kde si můžu hrát, učit se a snažit se o něco jen já sama a nemusím se snažit nikam dál postupovat na úkor někoho jiného, o nic s nikým bopjovat… Proč nedělám nějakou „šéfovskou“, rganizační, řídící, manažerskou práci, když na ni jinak mám…
Tak se pojďme napřed domluvit, co to je to trumfování. Protože už jsme o tom někde vespolek debatovali, ale nepamatuju si kde, jestli u Ratkyy, u mě, nebo dokonce už i tady u Lišky… Nebo u Barči?
Vzpomenete si někdo?
15
Aha, stejné pohlaví… A jen na základě toho pohlaví?
Co profese, nemůže být rivalem i pohlaví opačné, pokud byste třeba oba měli předvádět co nejlepší profesní výkony, aby se rozhodlo, kdo z vás dvou pak postoupí o post výš?
17
Přesně.
19. u tebe Ru necítím rivalizování nebo trumfování. U tebe mi vadí poroučivý ton a nátlak. Jakože jsi nedostala od mne uspokojivou odpověď. ale já nejsem povinována ti nějakou odpověď dávat… to je z jiného soudku. Jak si začneš vynucovat a tlačit, vzpříčím se. to nedělám jen tobě :-)))
18
Ale to, že před tebou chválí nějakou ženu za to, že něco dobře umí, přece neznamená, že ti ji dávají za příklad…
Když budeš mít tu ženu ráda a budeš s ní dobře vycházet, tak tě nějaká pochvala pro ni tě přece žrát nebude. To znám taky. Vždycky, když nastoupila nějaká nová kolegyně a měla takovej ten upjatej obrannoútočnej postoj „na mně si tady nikdo nepřijde“, tak jsem taky měla tyhle pocity ostnů kolem žaludku, kdykoli jsem s ní mluvila nebo když zatokala na moje (moje!!! jak si to dovoluje mi je oblbovat!) kolegy – ale to byla právě naježenost vůči cizince, vetřelkyni, neznámé a tudíž potencálně nebezpečné.
Ale jakmile jsme se blíž poznaly, navzájem se přijaly, uvolnily se a začly si normálně povídat a dělat si ze sebe vtipy, bylo to pryč. Pak už žádná rvalita není a žádná pochvala od kolegů pro ni místo pro mě taky problém není, je to vzduch, nic, naopak, ráda se přidám, mám radost, že ona má radost…
22
Tak to jsem ráda. :-)
23. ji neznám… nějaká prsatice štíhlá krasavice :-)))
23. měli jsme jednu velmi ambiciosní kolegyni… chodila k nám na pokec a byla velmi přátelská, vyptávala se nás na názor a tak. Občas řekla že je málo vytížená, a že bych chtěla dokázat víc, a časem se ukázala že chodila z šefy a rdila jim koho kam dát na kterou pozici a nakonec navrhla moje propuštění protože se ušetří. Vycházím s ní pořád dobře, usmíváme se na sebe… ale nikdy jsem s ní nekonkurovala. Potala jsem jí před pár dny, a ptala jsem se jí zda jetam ještě rakouský šéf, kterého jsem měla ráda a který nás obě přijímal a dal nám výborné podmínky. řekla že už rok je pryč… prý konečně, že už bylo načase. ctižádost je hnusná, zatemní rozum a dělá z lidí zombie… nelidi.
17: a bere sílu, chut, zbývá pachuť.
a vždycky pod ní zůstává něco nevyřčeného, nevyřešeného……táhne se to….i když opadne…..a jakože nějaký čas dobrý.
je stále přítomná mezi těmi dvěma lidmi, člověk jako třetí to cítí….pokaždé to někde vyleze nějakým způsobem, třeba i nečekaným……je jedno jestli je to stejné pohlaví, nebo ne.
něco jiného je otravnost… poroučivost. kdy ten druhý toho druhého používá jako onucu k uspokojení nějakých svých domnělých myšlenkových potřeb :-) tedy s nadsázkou řečeno. Jak můj muž tak švagrová jsou poroučiví, ale i moje maminka i když to hraje jinak, nejde ani tak o o tón či způsob mluvy… jako spíše posedlost myšlenkou, že ten druhý „má“ něco udělat. Trvalo mi chvíli než jsem pochopila, že stačí to vyignorovat a jít si dál po svých. Dokud jsem to řešila tak bylo zle jak mě tak tomu druhému. (té druhé) Vyignorováním se to vyřešilo. Problémy zmizely jelikož žádné nebyly ani předtím. to všecko bylo jen tak… naporoučeno navíc.
27. je to v lidech…taková ta ambicioznost, at už někdy hodně otevřená a nebo skrytá….prostě člověk jako třetí to cítí…..hustí se tím atmosféra. vlastně jen čeká, kdy to mezi těma dvěma zase bouchne. v práci se v tom dost špatně dělá – protože ti dva se tam potkávají stále. takový napnelismus.
28. tedy mám na myslí horký vzduch… za kterým nic není. nejde o skutečnou potřebu, něco konkrétního udělat… pro něco dojít či zařídit. Jde jen o to poslouchat výlevy druhého. jsem trpělivá, vyslechnu ráda ale musí to mít trochu „štábní kulturu“ jak se tomu říká :-) nejsem splachovací záchod. i když se mi v noci o tom zdávalo, ale již nezdá… Od doby kdy jsem pochopila že funguju jako záchod… přestalo se mi o tom zdát.
8. tohle je sice nepříjemný…..ale co s tím? přečkat to (pokud možno s co nejmenším ubližováním si) a na jiném místě a v jiné situaci přijde pozornost od jinud a jinak.
střídá se to. jednou jsem křoví já a jindy zase někdo jiný.
31. možná je to něco podobné jako když cítím že mě někdo „používá“ jako věc, jako křoví. taky odcházím.
32. anebo zkouší mnou posoouvat jako se šachovou figurkou :-)))
možná jsem tu Lišky popisovanou situaci pochopila špatně. pochopila jsem setkání – trojuhelník. dvě ženy a muž. A muž věnoval pozornost té druhé ženě. Co se s tím dá dělat? Zaujala ho, vybral si jednu ženu, které věnuje pozornost. Takže Liška nic….stáhla se…nevim, prostě to tak chodí. Z mého pohledu se s tím moc dělat nedá…
vzít jak to je….
a jestli v tom trojuhelníku byli dva muži a Liška …..no, tak prostě přitažlivé chlapské téma….
nevím. něco extra vymýšlet ……nevím…..hodně zbytečného usilí pro mě…..
jsem hodně zvyklá na ženský kolektiv……na různé ženy…..na krásnější, uspěšnější…..atd. Moje dvě nejbližší, tři kamarádky jsou všechno kočky……mají přirozený šmrnc, jiskru, uspěšnost, sklízí obdiv…..každá z nich je jiná……nežárlím na ně, přeju jim to – prostě mají, co si zaslouží……a nemají to zadarmo.
28
Jo, bezva postřeh, budu si to připomínat, až na to za snarazím.
Akorát mám pocit, že s mojí mamingou to nefunguje, čím „slepohlušejc“ ignoruju, tím hustší palba a větší ráže… :-))
jinak do tématu soužití s maminkami se nepouštím. Nemám, neznám…..nevim.
a věřím, že je to někdy těžký.
Rivalitu asi v pravém slova smyslu neznám, nebo s ní minimálně neumím zacházet. Možná je to kvůli tomu, že nemám sourozence, protože to je podle mě základní škola umění prosadit se na úkor druhýho. Ve smyslu rivality o muže buď beru vše, nebo odcházím. Nebylo by mi vůbec dobře v tom, o něj bojovat, protože bych měla pocit, že jen svou výhrou nad konkurentkou ho stejně nemůžu mít, aspoň v případě, že jde o muže s mozkem. A o jiného zase nemá smysl bojovat…
38. je mi to hodně blízké.
Možná to vyzní nabubřele, co teď napíšu, ale prostě to tak cítím:
Bojovat o muže mi přijde pod úroveň.
Muž není věc, abych o něj bojovala, buď o mě stojí, nebo nestojí. A pokud ho táhne víc ta, která ho loví, tak ať jde. O partnera se nebojuje, ten buď partner je, nebo není, nabíječ za žádný boj nestojí a sponzora-živitele nepotřebuju, uživím se sama.
38,39,40 jo. akorát nevím co je nabíječ :-)) taky bych se sama uživila ale o to to není…pokud se s tím druhým nesnáším, tak to ze mě bude čišet i když ho budu potřebovat na peníze… tedy finančně. nijak to té ženě nepomůže, furt to bude hnusné.
41
Nejsou všechny jako my tady, znám i osobně pár takových, co se natjí tím, že finanční zajištění je pro ně to hlavní. A že když mají dostatečné „zázemí“, ledacos na tom chlapovi je pak v podstatě nepodstatné.
Toho nabíječe si ani nedomyslíš? Ve vašem kraji se to neříká?
42. to se nevylučuje s tím… co si o takovém vztahu myslím a o takové ženě která je na to dokonce hrdá :-))
nabíječ znamená (asi) mít někoho jen na sex, tedy vygooglila jsem si to. :-) tam se psalo o nabíječčce… jakože má někoho jen na sex.
43
Každej žije, jak mu vyhovuje. Všecko je s něčím do rovnováhy. A svůj k svému. Takže možná ona nadělá druhému míň zla a škody než jiná rádobyušlechtilá ve jménu té ušlechtilosti.
To nemyslím konkrétně tebe, jen chci napsat, že já si o těchhle ženských už dávno nic nemyslím.
44
Nabíječku neznám, znám jen nabíječe.
Pokud si to nepletu, tak pouští chlap do ženský, ne ženská do chlapa. :-)
45. já jo… protože téměř vždycky jsou nespokojené s tím co doma mají. peníze nejsou všecko.
45. rádobyulechtilouneznám… to mi nic neříká :-)
47
To téměř nikd ynejsou spokojené ani ty „normální“. :-))
48
Z toho si nic nedělej, já taky ne, ale je to moc hezký. :-))
Jo to je takovcej pofidérní server, leze do vyhledávače snad na každý vyhledávaný heslo, ale je to většinou sobor sdělení jpp.
51. jiné stejněneznám než jpp :-))
Já jo. :-)
Ale projela jsem si to taky a nabíječ je zřejmě z hantecu. Proto ho znám od útlého mládí. :-)
30 tyjóó, ratko,
tak takhle s tím záchodem!
Hezkyy.
34 barča
38 psice
jo, tak podobně to krystalizuje u mě
40 ru
taky.
51,52
jpp – co to je? Pražáci jsou zase mimo mísu.
„jedna pani povidala“
57
JOOOOOOO
AHAAAAAAA!
58 :-))
40
Nezni to nabubrele spis odevzdane, ja slyset zenu ze o me neni schopna bojovat tak me odradi, rezignace nepřitahuje. V urcitym slova smyslu ale souhlasím,soutezivost o partnera neni ok podle me, nebo spis neni ok kdyz ten druhy dle toho kdo vic „pretlaci“ vybíra. Ale bojovat podle me znamena dat to nejlepsi co umim, co jsem se naucil,ukazat to, kdy jindy nez tady? I to aby chlap o tebe stal nebo nestal se rozhoduje n základě toho co vidi od tebe za iniciativu. Cil není předhánět druhe ale vydat ze sebe v tu chvili to nejlepší a pokorit se. Sve presvedceni.
60
Ukazuju furt. A když mám poblíž chlapa, co mě… ehm… stimuluje, tak samozřejmě ukazuju ještě nastimulovaně víc. :-))
Ale nebojuju. Nepřetahuju se o něj, nevymýšlím, co udělat, abych ho získala, nehledám, jak trumfnout nějakou jinou. Neoblíkám se tak, jak si myslím, že byhc se měla oblíkat, abych na něj zapůsobila víc než ona, oblíkám se tak, ajk se to líbí mně a jak si já mysím, že mi to sluší,a přitom mě ot i vystihuje. Nekupuju si drahý voňavky, když jinak se nevoňavkuju skooro vůbec, nemaluju se extra proi něj, když jinak se nemaluju vůbec, nenadbíhám mu snahami se potkat nebo najít způsob, jak ho moct pochválit. A nesnažím se tu druhou zdiskreditovat v jeho očích.
Nebojovat nerovná se pokořit se. Ani omylem. Právě naopak. Nebojovat je mít svou hrdost a nenechat se strhnout k věcem, co bys jinak nedělal. Natož k věcem, co cítíš jako nefér.
Pro mě je to vcelku jasné – chlap, kterého bych výše zmíněnými způsoby boje ulovila, by pro mě neměl cenu. Jeho cenu. Nevážila bych si ho a nevěřila bych mu, že se mnou vydrží. Že je se mnou proto, že chce být skutečně se mnou. Protože pokud fungoval na tyhle blbosti v mém případě, bude stejně spolehlivě fungovat někdy příště na nějakou jinou, až já už budu „normální“, a opustí mě, až to nejmíň budu čekat. Až mi bude nejhůř a nebudu mít čas či síly na sebe pořád lepit tu lákací masku.
Ajo, teď jsem to dočetla až do konce, s tím pokořenbím se jsem se sekla, spojilo se mi to s tou odevzdaností na začátku tvého komentáře.
Tak naopak – žena, která o muže bojuje, se nepokořuje, jen přetvařuje. Nezaměňuj.
Pokořuju se daleko víc já, věř tomu. Vstřícností, ochotou se přizpůsobit, vydržet, snést…
Teda donedávna to tak bylo. Cca rok už nechci. Možná nechci doopravdy, možná není komu, kdo by o to stál, možná podvědomě prostě už nechci vidět nikoho,m kdo by o to stál, al eje to prostě tak.
A je to lepší.
A ještě naposledy k té 60:, skrze moji 63:
Ale díky, super jsi vystihl celou podstatu toho, proč na tolik chlapů ty „bojující „ženy fungují.
Přetsože pak s nimi muži zákonitě nejsou šťastní a mají později pocit manipulování a nebo dokonc ezjišťují, že je ty ženy obekhávají:
Protože oni v těch „bojujících“ lovících ženách vidí pokoru schopnosti snažit se o ně, ty ženy se přece přetvařují kvůli ni, oni jsou ti, kteří těm ženám za to stojí, hladí jim to ego…
A neuvědomují si, že kdyby totéž viděli dělat tu ženu kvůli něčemu jinému, hodnotili by to nejspíš úplně jinak.
Lovná zvěř má cenu kožichu, rohu či paroží, nic víc, na to zapomínají.
Ty jednotlivy spojeni me osobne prijdou protirecici si.. nevymyslim si co udelat abych ho ziskala, nebojuju vs nepretahuju se,nechci trumfnout jinou….obe strany jsou podle me rozdilny, nebo ty vnimas bojovat jenom ve smyslu souperit proti nekomu? Nebo mas na mysli i boj proti nekterym z tech neuchopitelnyych vlivu, to si pod tim predstavuju treba ja totiz. Tohle vse totiz vypadá spis ze ti je u prdele jestli s tim chlapem prijdes do interakce a nechavas to vlastně pasivne na nem „vyber si koho chces ale ja se vic snazit nebudu“
Od casti neoblikam uz tomu rozumim víc a je to skvělý,nepotlacujes sebe a o to jde, taky proc ze sebe delat nekoho koho si druhy oblibi aoe vlastne to nejsi ty…viz 62 vlastne kde to strucne dobre popisujes
63 no asi mozna jo, ja s tim pokorenim myslel spis to kdy vis o sve chybe/zaseknuti,v minulosti te to stalo nektere obeti a ted potkas nekoho kdo stoji za to abys s tim v sobe bojoval a pokoril to, chtic se zlepsit sam v sobe kvůli sobe ne doslova se menit kvuli druhemu, protoze to druhy chce,ale protoze vis ze když to v ramci sebe dokazes, můžeš posunout interakce s druhym – pokorit se, sejmout jesitnou masku,uznat zasek a jit s tim neco udelat protože ti za to ten druhy stoji.
64 nenito tak mysleny, nerozumíme si v tom významu slova bojovat mam pocit, na me soupeření dvou zen o me nepusobi, vybírám sam, ne podle toho kdo pokori druhou,ale podle toho kdo cítím ze bude ochotny pokorit sebe.
Komorebi 65
ad 1. odstavec:
Jo tak tohle je zajímavý, protože mně ten pohled ze strany muže není úplně jasnej – jestli mužům vyhovuje (i když každý je jiný, jasně) a co s nimi dělá, to nechat to pasivně na něm „vyber si, koho chceš, ale já se víc snažit nebudu.“ Anebo ne. Nebo jakou aktivitu u ženy tedy mají rádi? Jaká je akorát, aby pocítili její zájem a zároveň se necítili tlačení nebo si o ní neříkali, že je nějaká lovkyně. – Já mám představu, že se leknou a že i jemný pocit tlaku je odrazující. Ale možná vůbec ne, možná je to fuk a muž si řekne: to je fajnm ona se mnou ráda je nebo je do mě dokonce zamilovaná, já ji sice nechci, ale je to OK, nevadí mi to, neuprchnu.
Nebo co udělá muž, když tu ženu nechce? Prostě trpělivě je a o nic se nesnaží a OK, anebo jí to dá najevo, aby bylo jasno a dál se kolem neprsila? udělá to? To já právě nevim. Asi různě, žejo…
Komorebi 65
2. odstavec: také souhlas.
3.odstavec a 4. – zajímavý!
65
Článek byl o rivalitě a ostatní diskuze též, myslela jsem, že se vyjadřujem k tomuto tématu. :o))
65
Jinak ad 65 – co jsou neuchopitelné vlivy? faktr tomu nerozumím.
Jak se tedy dá bojovat proti vlivům, které nejdou uchopit?
„Tohle vse totiz vypadá spis ze ti je u prdele jestli s tim chlapem prijdes do interakce a nechavas to vlastně pasivne na nem „vyber si koho chces ale ja se vic snazit nebudu“ – na tohle jsi přišel jak? Snažit se chlapa zaujmout nebo si ho získat přece rpzhodně není totéž co bojovat o něj.
A navíc jako interakci si představuju společnou činnost, určitě ne zátah na něj.
Tobě ta moje jednotlivá spojení přijdou jako protiřečící si a mně ta tvoje jako míchání hrušek s jabkama…
Moemnt, musím vyřídit předání nalezeného psa.
66
Spíš jim to nevyhovuje. Sedávej panenko v koutě a zůstaneš tam, protože co s takovou, do života nic moc.
65 Komorebi ad 63:
To je na mě už nějaký překombinovaný. Copak do vztahu jdu proto, abych na sobě pracovala nebo něco napravovala z minulosti? Takhle to teda nemám.
Chyby dělá každej a na něčem se někdy každej zasekl, ale vůlí to neodsekneš, natož tím, že půjdeš rozumově do nějakýho vztahu, prostě jen musíš zkoušet dál a žít, nic jinýho s tím dělat nejde.
Do vztahu jdu proto, že s tím člověkem se mi natolik dobře spolupracuje i komunikuje, že mu dokážu věřit a je mi s nímd obře, plus trochu tam musí fungovcat i nějaká ta tělůesdná chemie (třeba pachy). Ne proto, ež v něm vidím příležitost k něčemu…
65 ad 64
Nepsala jsem o pokoření druhé ženy, ale o tom, že když žena o muže bojuje, tak to, jak ho láká až manipuluje, není způsob, jakým se před ním pokořuje, ale způsob, jakým se přetvařuje. A přesto to některým mužům nedocvakává.
66
Podle mě mají rádi flirt či cosi jako flirt – signály, že jo, že dobrý, že můžou pokračovat dál. Postupný kroky až úkroky vstříc, ne hrc prc všecko hned na podnose ani moc hra na votočenou.
66
A poslední odstavec: Když muž tu ženu nechce, je na ženě, aby to poznala, pochopila. A po úkroku, který nbebyl opětován, už nedávala do placu už žádnej další, protože pak každej další úkrok už samozřejmě nátlak je. Nebo minimálně nepříjemno.
zdravím…. muž a žena se k sobě přibližují….opatrně. oťukávají se a zkouší co ten druhý, zda si všímá. Ru je zaseklá na přetvářce, je ní posedlá a téměř ve všech příspěvcích o ní mluví ačkoliv víme, že převářka je jedem jakého koliv dlouhodobého vztahu, tedy není to způsob jak získat muže či o něj bojovat.
řeknu to za sebe… kdybych chtěla bojovat o muže, tak se budu snažit dostat se do jeho přítomnosti. Pokusím se s ním něco dělat společně. a řeknu mu že mi je s ním dobře. uvolněně a že se cítím šťastná v jeho přítomnosti jelikož to bude pravda. to je moje nejsilnější munice… pravda. být uvolněná v jeho přítomnosti. šťastná
75. to samozřejmě není rivalita…. ale přiznávám že cizí žena by mi byla trnem v oku a viděla bych na ní hnidy.
75
Ratko, nevím,jaké máš zkušenosti s tzv. ženskými zbraněmi při boji o muže, ale to, co jsme kd yměl amožnost sledovat nebo vyslechnout jako vrba já, bylo všechno s použitím přetvářky.
A opakovala jsem ji tady kvůli Komorebimu, protože jsem měla pocit, že jsme si ze začátku nerozuměli. Jasně, že jsem o ní mluvila, protože k rivalitnímu boji o muže nefér a přetvářkové tahy prostě patří, ať to budeš popírat jakkoli. Proto do toho nikdy nejdu.
A je dot mužů, kteří mají vztah postavený tak, že jim to nevadí. Nezkazí jim ho to.
Kdysi dávno, když jsem ještě takly měla naivní představy o ledasčem, třeba jak se zlo nemůže trvale vyplatit a že se musí jeho stvořiteli vrátit, jsem zůstala naprosto paf z vyprávění jedné o něco mladší kolegyně v kabinetu o tom, jak se jí zalíbil jeden muž, odhadla si ho na schopného a v budoucnu úspěšného, a tak se rozhodla, že ho rozvede a vezme si ho ona sama. A s použitím veškerých dostupných technik, samozřejmě včetně těch mnou popisovaných, to taky udělala.
Ano, byl potenciálně úspěšný a ocenil to, vrána sedla k vráně, ona už taky dávno nesedí ve společném, kabinetě, úspěšní jsou oba. Ona ředitelka školy, on starosta.
Dýend, hepyend.
To, co popisuješ v druhém odstavci, není boj o muže, to je normální přiblížení se k němu.
To jaksi považuju za naprosto zbytečné nějak zmiňovat, asi těžko si získáš muže, když nebudete společně trávit čas a něco spoelečně podnikat a když on nebude vědět, že je nejen jemu dobře s tebou, ale i tobě s ním.
76
Já ne. Proč.
Buď mě neohrožuje, pak není potřeba na ní žádné hnidy vidět, a nebo ohrožuje, ale pak je nejhorší možnost nechat se vtáhnout do podvědomé zášti, která pitvoří hlavně mě samu a bere hlavně mně samé. Co mám, co jsem, to aplikuju, a když to nestačí, nestačilo by to ani dřív nebo později a ta druhá je asi pro onoho muže kompatibilnější.
Když píšu, že jsem nikdy nebojovala op muže, myslím tím, že jsem nikd ynebojovala s jinou ženou o muže.
Ale třeba o svého manžela jsem si myslela, že bojuju, a jemu to přesto vyznělo jinak.
Prostě když to k tomu není, tak není.
78 druhý odstavec – o něj s ním samým.
77. taktak. jsem pozitivní naivka…. :-)
78. u mě instinkty :-) nikkoliv podvědomé, nýbrž naprosto vědomé. nemohu zabránit tomu co mi vleze do hlavy, ale mohu se tomu smát když to vidím.
Nojo, no, já i v tomhle byla jiná, ale nebudu to pitvat.
Do sexu ve třech s kamarádkou jako dárkem k narozeninám svému partnerovi už bych dneska taky nešla. :-)
73,74 ru
něc jako flirt – myslíš tím, že je důležitý, by v tom chování byla lehkost? Ne úpornost, ale lehkost v komunikaci. Mi to tak připadá. Pak i kdyby nic, člověk se cítí docela volně zpětně pak následkem toho chování, a je to takový plynulý.
„hra na votočenou“ – to jsem nidky neslyšela! To znamená, že se urazí a otočí, když se jí něco dotkne, a odkráčí?
81
Instinkty jsou vzdycky podvedome.
Vedome se jim nepodrizovat je otazka vule,sebezapreni a spousty jinych veci,ale nic jako vedomy instinkt neni.
Muze byt vedome podrizeni se nevedomym instinktum a jejich vedoma racionalizace.
75, 76 ratko
taková jsem já.
Johoho.
… teda to se vztahovalo k tomu, co píšeš sama o sobě – že se mi to podobá, jsem chtěla říct.
Přetvářku neovládám. Nemá smysl, nebo jsem ho nepochopila.
83
Jako že dělá Zagorku. Jakože i když v duchu Jo, jo, jo, tak hraje Ne ne ne, aby ho vydusila a vyvolala dojem nedobytnosti, který má naopak vyvolávat pocit chuti dobývat.
Jinak něco jako flirt – přesně. Co jde lehce, jakoby samo, je pro příjemce i pozorovatele příjemné a důvěryhodné a validní. Kde je znát snaha, moc velké soustředění a moc velké záležení na každém slovu či situaci, tam to dře.
86
ááá, díky, zagorku. No, taková dovednost, kdyby fungovala, tak jdu do toho; je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné :)
Je pravda, že zrovna v tomhle směru mi to vždycky najíždělo a najíždí – přemítání, že nebudu telefonovat, ale že přece muž mi zatelefonuje a podobné přemítání, co akorát zaplácává mozkovou kapacitu pro jiný věci.
87
Já mám Zagorku jinak docela ráda. :-)
87
… ale ne že bych hrála, abych dusila; já sama sebe přesvědčím, že musím být zdrženlivější a nenápadná, abych pak se nechovala jako nějakej hadr a nebyl z toho pro mě průšvih. Nojo jenže vtip je asi v tom, že když už člověk vůbec o tomhle uvažuje, tak to nějký téma je a tím pádem hrozí, že bude hadr tak jako tak. Kdežto když mě ani nenapadne, že bych snad vůbec byla hadr – je mi to fuk,protože jsem to prostě já a jedu si posvým – tak skutečně ani bejt hadr ve vztahu s mužem být nemůžu,protože ta možnost jaksi neexistuje, nefunguje. Že to tak nějak funguje?
84. vědomý instikt? kde o tom píšu? píšu akorát o tom, že to vím . ty chceš vypnout instinkty a to jak? :-))
89
Jo.
81 aha už i to čtu… jo napsalajsem to zavádějíce…. jakože věodmé podvěodmí. nevím jak říct že vím když mi hraje podvědomí… na svoji tklivou strunku. že si tu hru uvědomuji. vím že mám instikty.
71
Ano, vztah vnimam jako prostor kde na sobe mohu pracovat, v případě vhodneho partnera.., zena je pro muze predevsim inspiraci, inspiraci k tomu napriklad dosahovat lepsich vysledku do kterych te ten druhy je schopny dokopat a opacne to plati samozrejme podobne..
Takže v tomhle se ruliso rozchazime,ja v tom prilezitost k necemu vidim, nemyslím si ze je to dlouhodobe jen o tom co jsi napsala,myslim ze jde v te spolupraci take o to prichazet na spoustu dalsich krasnych a tajemnych veci na ktere hledáme odpovedi a hlavne tedy o to byt SPOLU
66
Me treba nejvic zena ziskava tim kdy je otevrena ale zaroven nedostupna vuci okoli a jinym „lovcum“, kdyz citis ze je nedobytna a neni lacina, to je pro me z prvních dojmu asi nejvic.
hmm, přetvářka to je težký……já třeba ani pořádně nevím kdo jsem…..jen si myslím, že něco jsem, mám o sobě určité představy (přetvářky)které někdy platí a jindy se ukážou jako že neplatné a pak je jen určitá realita….tou realitou je sociální role…..nebo co zrovna mám, jak momentálně žiju…..co si představuju…..a to se taky každou chvíli malinko mění……
takže jo, jsem tak trochu chameleon…..takže přetvářka střídá přetvářku…..vědomě, nevědomě….tak jak věci přijdou, jak se nachomýtnou…..
….a pak je tady spousta lákadel, různých……kdo by odolal? nezkusil….na chvíli se s tím neztotožnil a nevyzkoušel? ……
95. 96.…jen si tu píšu, co mě momentálně napadá……nic důležitého. :-)
93
Pro mě je vztah srdce, ne rozum.
Na sobě pracuju v jiném svém prostoru.
To, co zpracuju v tom jiném prostoru, pak aplikuju ve vztahu. To ano.
Ale vztah je srdce.
Nejdu do vztahu proto, abych se zlepšovala, ale abych něco tvořila, k čemu musejí být dva, abych dávala a tím se mohla i radovat z toho, co jsem tím spoluvytvořila.
Ve vztahu nejsem já jako někdo, kdo má něco dělat, jsem součást. Součást děje. Plynutí.
Tvůj pohled na vztah a významvztahu mě děsí a přijde mi hrozně odtažitý. Rozumem oddělený.
94
Jistě, přesně tohle chtějí i žen yod muže, nemá pro ně hodnotu ten, kdo „skočí“ po každé. J eot obecný rys vyplývající z vnímání hierarchie ve skupině, výše postavení jedinci jsou hodntonější a taky si tím vyšším postavením v žebříčku můžou více vybírat – a taky si více vybírají. Kdo si nevybírá, křičí do světa, že stojí nízko.
A přesně na tom taky stojí ta ženská hra na votočenou. A přesně proto taky na ty chlapy tak dobře funguje.
96
Jo, tak to chápu, to mám taky a prostě si neumím představit, že bych žila bez toho, takže tomu místo „přetvářka“ říkám „schopnost se přizpůsobit“, aby to nebylo tak škaredý. :-))
Ruliso pro me je vztah take srdce, ale myslim ze to nelze mit tak oddeleny na treninkovy hriste a pak to podium, kde se hraje teda az naostro. Trochu ten odstavec upravim tak jak to citim ja..
Jdu do vztahu i proto, abych se zlepšoval, abych něco tvořil, k čemu musejí být dva, abych dával a tím se mohl i radovat z toho, co jsem tím spoluvytvořil. Abych neco objevil, prisel na nove veci, ktere jsem doposud nepoznal. Aby muj zivot dostal sirsi rozmer po boku s nekym komu duveruji a plne se mu odevzdavam.
Mozna ten pohled je tolik odlisny protoze se spolu bavi zena a muz, je mi jasne ze kazdy z nas si predstavuje neco jine, obecně vsak podle me plati ze zena se stara o vnitrek a muz o vnejsek. Zena citi nejvetsi sebepotvrzeni v ramci rodiny, nema takove naroky po vnejsku, chlap se zas citi nejvic chlapem v rámci prace a to souvisi s tou spolupraci, vzajemnym doplnovanim.
Pripada mi to prilis jednoduchy jak to popisujes, dlouhodobe si neumim představit ze by to tak fungovalo. Muj pohled neni rozumove oddeleny, vůbec se podle me ty prostory neda oddelovat, je to jeden obrovsky prostor plny vseho, je to jak o tom plynuti tak o tom ze pro naplneni dlouhodobe funkcnosti vztahu se od tebe neco ocekava, mas některé „povinnosti“ a proto v nem musis něco dělat.
96
Jake lakadlo treba? Dej konkrétní priklad, zajímá me to :)
101
Sebepotvrzení?
Co to je?
Proč potřebuješ sebepotvrzení?
Vnitřkem myslíš jako vnitřek partnerského vztahu, nebo rodiny? A vnějšek je to, co stojí mimo rodinu nebomimo vztah?
Proč myslíš, že máme odlišný pohled? Po přečtení tvého komentáře 101 teď mi přijde, že pohled máme cca stejný, představujem si cca totéž, jen použitá slova a kladení důrazu se liší, a vřazování do souvislostí – třeba to o ženě, která nemá takové nátoky na „vnějšek“ – třeba já mám, potřebuju to, nikdy jsem bez vnějšku nemohla být, i když to pro mě neznamená dělat kariéru v tom obvyklém slova smyslu, zas jsou to spíš vztahy, a taky moje učení se a vidění a vnímání, rozšiřoivání sebe uvnitř – nebo to je to tvoje uvnitř? Jako uvnitř člověka? – je to jako ta židle, co musí mít všechny nohy, aby z ní člověk nepadal, i rodina, i práce, i koníčky…
A stran dlouhodobosti právě věřím, že to moje „součást plynutí“ je daleko dlouhodobější, protože nic nestaví do nějaké důležitosti, neformuluje podmínky a potřeby a cíle, tedy ani nemá rizika nespokojenosti při přeměřování, zdali bylo splněno – jen prostě je.
A proč do toho pasuješ nějaké povinnosti, tomu nerozumím, to je snad odjinud, z jiné vrstvy třídění než řízení dějů z vůle/podřizování se dějům z intuice. Když plynu, přijímám samozřejmě i povinnosti, to snad k tomu patří… nebo jako myslíš, že jen ležím na pohovce a nechávám se ošukat a užívám si krásy plynutí vztahu? :-))
93. první odstavec, ano… tedy je to tak. Muž je takový jako jeho žena a žena jako její muž. těžko říct kdo prvotně inspiruje druhého ale pozitivně se ovlivňují vzájemně.
104
Pozitivne i negativne :)
104. 105. no, právě :-)
103
Jo, vnitrek myslim tim domov, vnejsek jako zabezpeceni, neříkám ze je to pravidlo tak to neber doslova, ale prijde mi ok kdyz „zenska vari chlapovi co nosi domu penize“ nez naopak…obrazne receno
Ten tvuj vnejsek ktery potrebujes tam prilis nechapu jak myslis,pokud chces rozved to srozumitelneji pro nas natvrdle..
Jenze to formulovsni podminek vychazi z toho vzthu samovolne a prirozene, jasne ze to nevisi v kuchyni u dveri s napisem VZTAHOVÝ ŘÁD, cile jak se to vezme ty mas asi na mysli cile vztahu, to souhlas ale nejake cíle lepe receno sny by to melo naplnovat respektive snazit se jit po ceste jejich naplnění,obou, takze spolecnych snu, jedna vlna.
Premerovani je zajiste nesmysl..
No prislo mi to tak ze v podobnym duchu mluvis :D promin jestli se te to dotklo ale prislo mi jakobys zivotem uz jen chtela sedet na te pohovce a plynout, proto jsem se ozval ale jsem rad ze tomu uz rozumím aspoň trochu, znelo mi to rezignovane ty vety :) furt mam pocit ze se nechápeme,snazim se zjistit proc. Asi bych to zvlad lip vyjadrit řečí..
ta celá debata o vztazích je fajn, čte se hezky. podobně hezky se mi četla debata pod jiným článkem tady Lišky „o síle“ (stabilitě, rovnováze, vůli) každý jak si to kdo nazval. nebudu do toho vstupovat, hezky se to čte.
105. i negativně… ale vycházím z předpokladu že se vzali z lásky :-)) nikoliv ze zášti :-)
104
Právěže vzájemně! Nejde do vztahu jít s tím, že JÁ v něm budu LEPŠÍ.
Budu v něm jiná (jiný).
Ale to oba.
109
Tim jsi me dobre uzemnila :))))
Akorat mam husi kuzi ze slova ze si nekdo nekoho vzal
108
Fakt? Já sám se v tom totiz docela ztracim a prijde mi že varime s rulisou dort jak pejsek a kocicka :)
111. ono je to ve formulaci slibu :-) „Berete si zde přítomného/přítomnou …………, slibujete, že s ní(m) budete v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i v chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?“ :-)
107
Abych mohla dávat, musím někde dobíjet. A i když víc než muž dávám „dovnitř“, tak dobíjet musím i „venku“.
K tomu, čemu ty asi říkáš „sebepotvrzení“, mi tedy rozhodně nestačí jen „vnitřek“, ani omylem.
Musím stát na vlastních nohou a mít vědomí sebe sama, abych mohla sdílet tenb vnitřek.
Ad cíle vztahu – a jaké jsou cíle vztahu, krom toho být spolu v dobrém i zlém?
Podle mě jakékoli další cíle jsou modifikovatelné, nedůležité. Jestli si splníme sny, nebo ne, důležité není, když se nepodaří tyhle sny, najdu si jiné, na tom nelpím. Je mi jedno, jestli muž vedle mě bude šachista nebo fotbalista, jestli budem bydlet v paneláku nebo v horské chalupě. To jsou všechno jen proměnné, s kterými se dá sžít. Koneckonců i to, jestli jsou nebo nejsou děti, je sice sice hodnbě významné a je smutné, když nejsou, ale když už nejsou, tak je důležitější, jestli spolu jsou pořád ti dva, i dáls tojí vedle sebe a jestli si místo toho najdou něco jiného…
Vadilo by mi akorát to vysloveně asociální, samozřejmě, samozřejmě. Chlast, gamblerství, násilí… agresivita fyzická i psychická. A pak neláska, lhostejnost, opovržení – nepartnerství.
Ale to ostatní jsou jen prkotiny.
Jo, a mejt by se taky měl, smrad nerada. :-)
113
Ok,ale netusil jsem ze si pod vztahem hned vybavis manzelstvi
116
Jo, pro Ratku je to totéž. :-))
116. :-)) to krátkodobé nepovažuji za vztah…nýbrž za známost. známý – známá.
116. stejně se dívám na přátelství… nikoliv že teď se mi hodí kamarádit s tím nebo oním. Je to něco trvalého….dlouhodobého. co je a trvá. i když se každý z těch dvou od sebe vzdálí a jsou někde jinde tak jak přijdou k sobě ten vztah pokračuje dál. není tam podmínek. vzath trvá…a u partnerů sexuálních mám ráda pořádek, tedy nežít na hromádce.
118
A za co považuješ to dlouhodobé nepotvrzené razítkem?
119
Proč?
120. partnerství… nemusí být s razítkem. Razítko jen stvrdí to co již je… partnerství. a někdy je razítko a hovnopartnerství :-)) takže nejde o to razítko, jen že mám ráda pořádek. ale to jsem již psala.
121 ad 119
Můj bratr žije se svým přítelem na hromádce už pětadvacet let. Majetek mezi sebou mají ošetřený závětěmi, víc nic a nic víc ani neplánují.
Znám několik dlouhodobých (patnáct, dvacet let) partnerství heterosexuálních, a ve dvou z nich se brali až těsně před smrtí některého z parterů při jeho vážné nemoci, právě taky z důvodu práv před zákonem. Nic víc nepotřebovali celý život.
Co ti na tom vadí?
115:
Spravnej chlap ma smrdet tak,ze se z toho pozna i barva kone,na kterym jezdi:-)
121. z obou stran je vyjádřen veřejný souhlas přede svědky… viz věta nahoře v dobrém i ve zlém. to co je ve skrytu… je beze strachu vysloveno také nahlas. partneři se veřejně postaví jeden za druhého . nestydí se k druhém se přiznat a stát si za tím. je to důstojné. nedělám si prdel :-) myslím to vážně
122
Odporuješ si. Když nepotřebuješ razítko, tak proč vyžaduješ manželství?
Když je pro tebe manželství výrazem pořádku ve vztahu, tak ale potřebuješ razítko, ne že ne.
124
To je drsnej chlap, když jezdí bez sedla.
Jen jestli ještě má kulky. :-)
125
To přece dělají i jinak a není k tomu potřeba šaškárna.
123. nevadí mi že žijí na hromádce. jen že veřejně nesvědčí jeden druhému: To je můj muž a to je moje žena. U homosexuálních partnerů to neberu zas tak závazně. ale u muže a ženy je zde veřejné přiznání se k druhému. To je můj partner. Akceptujte to.
128
A věř mi, že zrovna já tohle cítím docela dost.
129. tu poslední větu myslím jako vyznání vůči světu :-) ne tady. jakože svět má akceptovat že nejsou každý sám lza sebe nýbrž spolu. a tudíž vystupují jako pár.
129
Jak víš, že nesvědčí?
A proč to u homosexuálů neberš stejně závazně jako u heterosexuálů?
Uvědomuješ si, jak je to degradující, opovrhující, cos napsala?
130. já ti věřím přece Ru. Píšu za sebe… ptala jsi se tak ti odpovídám. Není za tím nic jiného. nevadí mi když někdo žije jen tak… je to jeho rozhodnutí. Osobně preferuji sňatek.
132. ne neuvědomuji, vůči komu je to opovrhující. vůči mužům nebo vůči ženám?
114
Starat se o vnitrek neznamena ze ti ma být u zadku vnejsek. A se zbytkem a tim ze sny nejsou dulezite absolutně nesouhlasim…a nevim jestli ma význam to rozvádět…proc vnimas sny jako materialno a zminujes chalupu vs dum?
135. měli by mít podobný (nemusí být stejný) hodnotový žebříček.
…-133
Z tebe by byl Ratko uspesny snatkovy podvodnik.:-))
114. v dobrém i ve zlém se většinou podržíš sama…..ale ty proměnné prkotiny jak píšeš Ru – jo, to je pro mě to, co ten vztah dělá, naplnuje a nebo ničí. má ten vztah smysl a nebo nemá…..to je náboj vztahu a naplnění smysu dvou lidí být právě ti dva jen spollu a nebo každý jinde a s někým jiným, nebo zůstat sám.
128. degradující je to slovo „šaškárna “ pro snatek. pro někoho šaškárna a pro někohoho jako Ratka – posvátnost.
137. nejen sňatkový :-))
137:
Snatek by nemel byt zacatkem vztahu(o kterych tu byla puvodne rec),ale jeho pripadnym a nenutnym vyustenim.
Ratko promin ses uplne mimo. Myslíš ze soucasti lasky dvou lidí je správné si nekoho k sobe privazat razitkem z duvodu abych se za nej priznal a byl akceptován? Hodnota je v te obracene strane…v té svobodnější…bez papiru a razítek
136
Jako hodnotový zebricek materialnich tuzeb?
140. to ano… ale kolikrát není možnost (ani časově ne) dozrát do plnohodnotného vztahu a partneři dozrávají léta již „pod slibem“ Třeba deset i patnáct, dvacet let. Kdyby měli ak dlouho čekat na vyústění tak třeba už dávno jsou pryč. a proto se domnívám, že je třeba vzít lib vážněě od samého počátku a nechat se ním nést ve vztahu v dobrém i ve zlém, a nechat se formovat ve dvojici a učit se spolu žít. neutíkat jeden před druhým když přijdou potíže a ty přijdou v každém vztahu zajisté.
Pro všechny:
Jaky duvod by vas vedl k rozhodnutí si nekoho vzit?
143
Jenze na zacatku nevis jestli je to osoba se kterou chces jit po boku celym zivotem
144. nevim.
ale když jsem se kdysi vdávala – brala jsem to opravdu vážně a byla jsem hodně hodně a dlouho zamilovaná a taky mladá a neviděla chyby do čeho si najíždím postupně ke dnu (psychicky a existenčně)
143:
S tou posledni vetou naprosty souhlas,ale proc to podminovat snatkem,tomu fakt nerozumim.
Ten slib byt spolecne v dobrem i ve zlem je zakladem vztahu,partnerstvi…a az potom manzelstvi.
Ne naopak.
142. hodnotové… nelhát si především, nebát se říct i něco nepříjemného, odříct si něco ve jménu společného, nezanášet ven… tedy nechávat hodnoty doma (pozornost, peníze, čas). vytvářet podmínky pro klidné soužití.
jsem naivka… :-) přeji si aby byly věci dobré, aby se lidem dařilo, aby se cítili dobře. Jsem ochotna se přizpůsobit, ustoupit, čekat
144:
Mne uz tedy opravdu asi jen ta pulka kralovstvi.
Vlastne ne pulka,majoritni podil,diky za postreh Ru,treba se mi to jeste pri vyjednavani bude hodit:-))
147. jde mi o ten slib… je mi jedno jak se vyjádří. to vyjádření je druhotné. vdala jsem se na úřadu a taky církevně protože jsem najednou měla možnost vyjádřit slib i před bohem. prostě dát slibu vážnost. myslet to vážně. věřit tomu z celé hloubky srdce. ta forma je jen výsledek (vnější otisk) vnitřní vážnosti.
134
Vůči homosexuálům.
148:
Ano,souhlas
135
a) Nikde jsem nepsala, že by mi vnitřek byl upr,
b) to byl příklad, neb lidé většinou mají sny spoíjené s materiálnem, máš-li jinou představu, napiš jakou, ať se tedy máme od čeho odpíchnout.
136 To bezpochyby. Proto jsem taky klidná, páč ať bud v edle mě ten šachista či fotbalista, bude to znamenat, že v tm podstatném máme dost společného, jinak by se mnou nebyl. :-)
A je ta tvoje poznámka ve vztahu k čemu předchozímu? K těm snům?
138
Ale já jsem nepsala o podržení, ale o tom být spolu.
Kdo se nedokáže podržet sám, nedokáže být ani partner v partnerství a neudrží ho nikdo jiný.
138
Když vezmu sňatek jako určitý způsob rituálu, který je mezi těmi dvěma, pak ano, pak je posvátost. Pokud vezmu to, co se z toho stalo, je to šaškárna.
A to razítko je tam jen jako opatření kvůli zákonům a předpisům. Aby některej z partnerů nedojel na to, že to razítko nemají.
Osobně kdybych chtěla dneka s někým uzavřít posvěcené partnerství, udělala bych si s ním vůlastní obřad podle nás, někde v přírodě na nějakém nám společně blízkém místě, pře dněkým, koho si oba velmi vážíme.
A pak bychom prostě šli jen na úřad v kanceláři říct to, co s eříct musí, a podepsat, co se nusí.
143
Hezká teorie.
TZaková mravokárná pro nás, co už v tom posvěceném vztahu nejsou. Padlí andělé. Jdu si nalejt.
144
Myslíš s tím razítkem?
Materiální.
Tak jako v případě manželství již minulého. Chtěli jsme novomanželskou půjčku.
149 :-))
158. všecko můžeš brát z různých stran. ano, i ta negativní je možná. ale i ta pozitivní až se budou ženit tvoji synové, budeš to chtít vidět pozitivně, přát jim… ať se jim daří.
161
To jim přece budu přát,už když si nějakou tu holku najdou…
Tedy jestli si najdou, mám obavu, že si spíš bude muset najít nějaká je…
148, 152
Proc by se mely penize nechavat doma? Nerozumím. Co je na tom se o ne delit s ostatnimi? ,Pomoc skrz ne nekomu kdo neni doma?
164
Já podobně přemýšlela nad vším tam vyjmenovaným.
Jak je to dovjsečné a nebezpečné, tohle stanovovat.
Můj otec byl a je vědecký pracovník. Kdyby se měl toho výše vyjmenovaného držet, nepublikoval by jedinou vědeckou práci.
A takových povolání je hafo.
já jsem to pochopila podle svého :-)
třeba nepomáhat můj bývalý manžel kamarádovi – spadl do dluhů….nevynášet čas a energii a pomoc jeho kolegyni v práci – pak z toho byla jeho milenka…..pozornost zaměřená jinam a jinak a pak jde doma spousta věcí do háje a jeden sám to neutáhne….
no, prostě jak tu bylo řečeno výše…..dá se na tu diskuzi dívat z různých pohledů a toho co člověk třeba má za sebou…
164. záleží opět na vnitřním nastavení… zda na sdělní hledáte to negativní… nedělit se s druhými, nebo to pozitivní – nevynášet ven na vedlejší neutáhnutelné zájmy a koníčky zatímco rodina strádá pod nedosttkem zájmu nejen citově ale třeba i materriálně. dům chátrá, zahrada pustne a vše je studené a znaedbané nedostatkem pozornossti.
166
Jasně.
Protože všeho s mírou a všechno má dvě strany.
Na tu druhou stranu – nikdy nevíš, kdy je potřeba pomoct kamarádovi, co měl fakt jen smůlu a třeba úraz, protože zrovna tak nevíš, kdy budeš ráda, že za skamarád pomohl tobě nebo tvému partnerovi, nikdy nevíš, kdy čas a energie vložená do práce mimo domov se ti mnohonásobně nevrátí třeba právě na těch penězích, a navíc, vždycky je lepší mít doma chlapa míň, ale spokojenýho, než naopak.
164,165:
Tam taky neslo o to,jak byt uspesny v povolani,nebo charite,ale jak byt uspesny ve vztahu.
Samozrejme,ze to je dvojsecne,tak jako vsechno.
Tvuj tata zase mozna publikoval vedecke prace,ale manzelstvi asinic moc,jak jsi parkrat naznacila.
jo, hodně práce a co všechno s tím souvisí, obnáší…. je další oříšek pro vztah.
neměla jsem na mysli nepomoct kamarádovi, který je v nesnázích… jako spíše systematické starání se o druhé či nějkého koníčka mimo dům jen ze strany jednoho z partnerů a fakticky vyloučení účasti druhého. nemusí to být jen milenka či milenec i když jeto velmi časté :-) ale i nákladný koníček jako oldtimer auta, nebo drahý sport či chov nějakého drahého zvířete a venování koníčku veškerý čas, pozornost i peníze.
172. druhý partner se s tím většinou smíří a naučí se žít a starat se sám o sebe. ale může se stát… že prostě odejde a ten druhý si toho ani nevšimne.
170
První maželství zabalil skoro po 15 letech, protože moje maminka je holt moje maminka, tak dlouho jako on s ní nevydržel nikdo jiný, a druhé manželství mu trvá něco přes třicet. A to je jeho druhá žena skoro o patnáct let mladší a taktéž velmi vzdělaná, inteligentní žena. Navíc velmi hezká.
Zdá se ti to jako špatný výsledek? :-)
172, 173
Jenže zrovna tak zhoubné je či může být, když jeden koníčka má a druhý ne – zhoubou je ten, co ho nemá – anebo když ho nemají ani jeden a udělají si z něj toho druhého.
Takež celou dobu tady nejd ene o to,m že Ratkla by neměla pravdu, alůe že když to začne takhle specifikovat a řekne A, musí říct taky B a nejspíš pak už celou abecedu. Protože jen A samo o sobě fungovat nebude.
174:
Zda se mi,ze vyjimky potvrzuji pravidla:-)
175. jde o přiměřenost… je dobré mít koníčka ale jak mu obětuješ všecko, něco zanedbáváš. a to většinou rodinu kde ten druhý musí táhnout o to víc a svých koníčků se vzdát. anebo se dohodnout na společném koníčku a pak oba podporují jednu věc společně.
178. tedy berou tam děti… třeba na cvičák psy nebo do lesa etc… tedy aby se i ostatní účastnili.
178
No vždyť to říkám už ve 169.
180. jo říkáš. a taky že je zhoubou když jeden má koníčka a druhý ne. ale taky není dobré oba koníčky a vzájemně si je nepřejí a pošklebují se jim :-) takže… všecko se dá zpochybnit. chtěla jsem říct, že je třeba mít nějaké společné aktivity a zejména společný čas, i společné prostředky. aby jeden to všecko nevyházel někam pryč za „něco“.
153
Po opusteni skoly pred par lety se teprve veci okolo zacly hejbat, ty vazne veci, na kterych zalezi, dite v dusi zustalo ale muselo dostat zodpovednost a postavit se na svoje nohy. Postupne se zacala vytracet nutnost vlastneni vselijakych materialnich picovin, na ktere jsem si pred okolim (ne)musel hrat, protoze jsem byl uvnitr slabym a podlehl jsem okoli. Slabym na to ukazat pravou stranku, kterou nezajimaji boty,hadry,mobily,auta a kdejaky nesmysly. Co doopravdy chci je sirit dobro, delat věci ktere povazuji za správné a zanechat odkaz. Smerovat k bohu. To je muj vnitrni kompas. Muj smysl zivota. Citit ho, tam vzadu v hlavě, ten hlas co napovida velmi tise když uz nevite jak dale,znate ho vsichni, ten hlas co rekne to bylo spravne nebo to nebylo spravne. Víra.
Nevim co presne v zivote je mym ukolem, ale vim ze jdu správnym smerem k tomu abych to zjistil, chci se ucit,chci poznavat,chci neco zazit, dobrodruzstvi, chci komunikovat, chci se spojit. Jsem zatim rad jen sam se sebou. Pred 2 tydny se mi stalo neco dost zvlastni, ten vecer jsem dostal signal ze nez budu moct sdilet neco bliz s nekym dalším musim nejdriv zvladnout neco sam a dokazat si to, ze na to mam anebo to skonci ze zjistim ze si vlastne nic dokazovat nemusim…nevim…nikdy jsem nevydržel s nekym delsi cas,vim ze je to mnou at uz spatnym výběrem typu zen nebo mou slozitosti, v necem mi chybí vetsi obycejnost, nejsem tim ale zoufalej, zajem totiz je, sex neni problem kdybych chtel, ale nechci, ma to pro me vetsi vyznam, nezavaznymu sexu ted nerozumim a nevidim v nem smysl, chapu to jako zaplneni prazdna a to delat nebudu…ale vim co musim delat teď. Moje misto a moje sance je nyni prace, citim ze svuj potenciál mohu objevit tam a nejsem připraveny předat nekomu dalsimu to co bych chtel dokud se s tim nevyporadam. S manželstvím nesouhlasím, rozvedli se mi rodice, nikdy nechci aby ty situace zazivali moje deti a udelam pro to vsechno aby se to nestalo. Abych ve středním věku neřešil s manzelkou ze nemame na to bydlet oddelene. Udelam vse pro to abych svoje dite privedl do zazemi ktere bude pripravene na to vychovávat dite, aspoň po vnejsi strance,po vnitrni je jasne ze je to složitější,ale pokusim se ovlivnit ty veci ktere muzu.
Potřebuji pri sobe partnera,ktery to citi podobně,jak psala ratka tusim, potrebuji zenu ktera nedba na materialni stranku tolik jako dnes cela spolecnost, chci skromnou holku co do tech vsech veci bude ochotna jit se mnou a nemirim ted tam ze tim myslim aby plnila me sny, proste to může být jedine nekdo kdo je na stejné vlne achce zjisit proc tady vlastne je, nekdo kdo tomu take veri, ze kdyz clovek dela veci s dobrým zamerem, zivot ho zavede do mist a situaci ve kterych ma byt a postara se o nej, chci se starat, chci pomahat, jak jsem rekl nevim jeste primo jak a v jakem meritku to bude nejsmyslnejsi a nejefektivnější ale prijdu na to, mate vic zkusenosti nez ja a mozna vam nektere vety prijdou jako naivni představy, je to mozny,ale ted me to pohání a pokusim se v tom pokracovat a stat si za tim, nekdy to je dost těžký,to veskery přemýšlení a vsechno…
…ale pak vyjdu ven v noci, nasaju ten cerstvy zimni vzduch, podivam se nahoru na ty jasne zarici hvezdy a reknu si „kurva za tohle prostě stoji za to bojovat“
178
Ja si treba myslim ze tu nejsme od toho abysme meli konicky. Je dobre ho mit a uvedomovat si ze je to nejaka urcita forma uteku od světa vetsinou a neříkám ze neni potreba! Je to fajn…Ale nemelo by to být jsk jsi psala prilis nakladne jak financne tak casove, souhlas.
95 přetvářku definuju tím, že je záměrná. Za účelem nějakého profitu společenského, finančního…
Ne že dělám jednou to a jednou to udělám jinak, z důvodů vědomých nebo nevědomých.
98 ru
ad93
já zase si říkám, že ne že by člověk schválně vstupoval do vztahu jako kalkul primárně proto, aby se posiloval; ale ve vztahu vyvstanou nějaké překážky a mezníky a společným jejich překonáváním se každý z těch dvou partnerů posiluje. Kdežto sám bez vztahu se taky posiluje tím, že prožívá, co přichází, ale jinak. Možná pomalejc? nebo klidnějc, nevim.
181
Ano, přesně tak, všeho s mírou a všechno má dvě strany. Tu lepší i tu horší.
182:
Obavam se Komorebi,ze za co stalo bojovat a za co ne si budes muset s tema hvezdama vyrikat jeste tak za dvacet,tricet…let a zase to budes vsechno videt uplne jinak,mozna dokonce i nijak.
Ale kazdopadne drzim palce!!
182. Fajn, Komorebi máš jasno – prozatím a k tomu ty zářící hvězdy :-)
Takže hodně štěstí a držím pěsti!
182. chce to potkat praktickou ženu…co je pevně vrostena do země. ty koukáš na hvězdy a ona na zem a spolu vytvoříte spojení země – nebe. a pomůžete si především navzájem. vytvoříte most.
184
Miluju to jak do toho vnášíte tu ženskost, fakt :))))
Vnimat vztah jako prostor proto na sobe pracovat, být lepším, muzes vnimat jen tehdy, kdy mas k tomu vhodnemu spoluhrace, ktery ti v tom pomuze – partnera. Prave diky tem prekazkam a situacim ktere do vztahu zivot prinese, vyzvy,ktere nám připraví, které když jsi sam poznat nemuzes. Podle me zvladat to s nekym dalsim a je urcitej nadstupen toho zvladat to sam.
182
Komorebi, opatrně zkusím otázku:
Proč je pro tebe důležité zanechat odkaz?
Jako důkaz, žes dělal věci správně, nebo aby tvůj život měl smysl a hodnotu, nebo…?
Jinak ten hlas vzadu v hlavě taky mám, ale víra mu neříkám.
První věta druhého odstavce mě napřed zarazila, pak jsem si řekla – ha, pěkný příklad rozdílnosti generací… – a nakonec jsem se chytla za nos – Kruci, tohle si přece taky pamatuju, tak nějak na gymplu, začátkem na vejšce… ten pocit… Byl týž.
Takže jo, tak to bude a bude to tak v pořádku. Musí to tak být, aby všechno proběhlo, jak má.
„V něčem mi chybí větší obyčejnost…“ – jo. Ale když vydržíš, tak k tomu se po oblouku třeba taky dopracuješ. :-) Napřed se člověk cizeluje, snaží oddělit a odlišit a zindividuálnět, a ti intošštější holt jdou většinou cestou ještě větší intiošskosti a pěstování si složitosti, sebe/sledování té složitosti (včetně odmítání sexu a důvodu k tomu odmítání), časem se pak usadí ve své kůži a začnou za skvělou cestu zas vidět to zjednodušování…
Jen dej pozor, ať v t= své vizi všech ideálů nějakou tu hodnou skromnou obyčejnou holku těmi svými nemateriálními správnostmi neutejráš…
186
Proč myslíš ze az za 20let? Proc to nevzit do svych hned? Vim ze se to bude nabalovat..
No, já si třeba myslím, že tu nejsme vůbec od ničeho, ale když už tu teda tou shodou náhod jsme, a navíc v té síti vší možné kombinace pudů a rozumu, tak bysme se měli snažit, aby to nebyl moc velkej průser a abysme netrápili moc zbytečně ani sebe, ani ty okolo. :-)
186,187
Mam pocit ze byste me nejradsi uzemnili ale z litosti to nechcete napsat. :D … Ale dekuju
188
Dekuju, to se mi libi.
191. nemyslel do svých za 20 let. vždycky to máš ve svých ted…..jen za těch třeba dvacet let to budeš vidět zase malinko jinak a je to taky v pořádku
184 druhý odstavec – tro bezpochyby.
186 přesně. :-))
Aj 188 :-)
190
Tomu hlasu rikam intuice. Vira jsem napsal protoze mi to ptobihalo hlavou vse a chtel jsem to napsat, nesouviselo to s tim hlasem, promin to jsem napsal trochu neprehledne.
Poslední odstavec ses trefila do černýho,protoze cítím ze mi nikdo nerozumi…teda z žen….ale nechci v tom slevit, prijde mi ze bych sel proti sobe, co ted?
191
Protože to jsou věci, který máš jednak šanci hodnotit až z odstupu a jednak co dvacet let je budeš vidět trochu jinak.
199
Ano, ale proč bych nad tim mel ted přemýšlet
Komorebi 107, 101 + 103
no, na mě je to už dost velká generalizace – že žena se stará o vnitřní a víc o rodinu a muž víc vystupuje / pracuje navenek. Zvlášť v posledních pár desetiletích to podle mě teda neplatí. Je to okleštění mužeo možnost ´vztahů a okleštění ženy zase o jinou plnost života.
I když jsi řekl, že je každej jinej.
No právě. je. Tak proč tohle vůbec psát?
Mně rodinné věci moc nebavěj. Pro mě je důležitý si jet svoje vlastní věci a práce je toho část. Rodinný věci toho teda u mě moc část nejsou, spíš vopruz.
193. ne, není proč uzemnovat. ani by ses nedal :-) je to v pořádku.
prostě ses rozhod pro sebe jak chceš žít, máš na to odvahu a to mi přijde dobrý…
198
Jo, intuice. I pro mě odpovídající slovo.
Chápu tak, že té intuici člověk věří.
Ad poslední odstavec – neřeš. Drž se toho, co napsala Ratka, a pak také ženě prostě věř a nesnaž se ji měnit. Nech ji jít vedle sebe jako svou protiváhu, i když se ti v něčem bude zdát, že ti nerozumí.
Nejde o to, aby ti dokonale rozuměla, navíc podle tvých představ.
200 mě to pomáhalo… vidět sebe za dvacet třicet let. kde se chci vidět? kým chci být v padesáti, sedmdesáti, osmdesáti….
204
Na také ženě, ale takové.
Eště ad 204:
Jo, jde o ten most.
202
Uz toho stahuju Saulito, funguje to taky když to pustim na namesti a pockam jaka se chytne? :)))
191:
ani naznakem jsem nezminil,ze bys to nemel ve svych rukou,nebo to do nich mel brat za 20let.
Psal jsem jen,ze to jednou zase budes vsechno videt jinak.
Ale naprosto chapu,ze to citis jen jako fotrovsky kecy.
Ale rozhodne te nelituju a to :D z 193 napsat nechci.
Na uzemneni mas svuj vlastni zivot,ten to zvladne spolehlive,na to vem jed!!
201
No myslim ze to neni jinak a neber to doslova jasne ze je spousta zen co ma vyraznejei vnejsek a je to ok, rekl jsem to obecne a podle v momente rodiny se ta role jeste prohloubi, ale jak u koho,je to individuální.
209
Necitim to jak fotrovsky kecy, jen jsem nevedel proc mi to rikas proto jsem se ptal. Prislo mi to jasny jako facka a ze kazdy vi ze svet vnimas jinak ve 27 a jinak v 55
208:
no bacha Komo,taky by te s tim dnes holky mohly poslat do hrobu.
Tak jim to zkus zarepovat:-)
205
A naplnilo se?
212. :-))
204
Nojono ruliso, tim jsem udusal posledni pritelkyni, kdy jsem chtel na vse odpoved a na uplnym zacatku vedet do čeho jdu, aby me pochopila. Uz vim ze to tak nejde, trpelivost no,tu jsem nikdy nemel, ale budu muset..
212
Hele Barče se repovani libi :)
213. ano
Mluvíte o intuici… ale ta dělá to aby danou osobu provedla životem dle jejího podvědomého přání (směřování) a je třeba se ptát kam směřuje, co si přeje. dlouhodobě. v celoživotní perspektivě
217
Vsak ano, tim se nic snad nevylucuje co jsme s rulisou rekli.
ratko
125
vyjádření souhlasu, slibu, partnerství přede svědky je promě určitě to nej. Ale to ten partner může vyjadřovat každej den, třeba v baru, kde je se mnou, nebo čímkoliv. nemusí to bejt papír s razítkem. Ale chápu, že ten je jasnej a zřetelnej a je to daný.
129 ad homosexuálové bych řekla, že to berou úplně stejně; proto nevím,proč by to mělo být míň závazné nebo „řádné“ nebo cokoliv.
190
Promin zapomnel jsem odpovedet, někdy jak to procitam tsk vynechám. Chtel bych zanechat odkaz, aby po mě zůstalo neco vecne, neco co si budou lide predavat..
Treti odstavec: haha vidis, jeste te tady vozim casem :)), ale zarazi me co se vekem stane ze je to pak pryc a ze to tam pak není, nebo konkretne u tebe, ale necham se prekvapit.. :)
4.: Dekuju za informace,uvidime, necham se vest.
215
A velkorysost.
217
To sice je, ale na směřování intuice to nic nezmění. Odpověď na ptaní se sebe sama bývá rozumem zdeformovaná.
To, že intuice tě vede jen krok za krokem, šptaně není, většinou spíš naopak.
219
Děkuji.
220
Ale proč chceš, aby po tobě zůstalo něco věčné, něco, co si budou lidé předávat… Jsi jen prach a v prach s eobráítíš, není tahle závislost na zachování sebe v někom jiném úzkostnost ze smrti nebo třeba jen malichernost, být víc než ostatní?
Ad druhý odstavec:
Neztratilo se to, nic se nikdy neztratí, jen se to zakomponuje do něčeho jiného. Tpo, co jsme byli, jsme pořád, jen je to přeskládáno nebo obskládáno dalším.
Nepamatujem si to, co už nepotřebujem.
Nemám tyhle touhy a předsevzetí, protože mám jiné, nebo místo tužeb mám už zisky, nálezy, něčeho, co daleko převážilo moje tehdejší dychtění.
Neboj se pořád té rezignace, klid v duši není rezigmace. :-)
216, nojo, v tom je ta potíž. barče se líbí spousta věcí :-), tak si říkám, že bych měla přestat věčně snít a vzít rozum do hrsti, no. ….. pak ve vztahu vždycky právě narazím, no. bylo to s mým bývalým manželem a trvá to i ted tak různě….takže se plácám ode zdi ke zdi….žádná hitparáda to není.
ale podobně jako Ratka mám vizi toho, kde bych ráda byla v padesáti a šedesáti…..dál si netroufám :-)
182 Komorebi
Díky!
Zní to docela racionálně, říkala jsem si. A pak přišel ten závěr „to veškerý přemýšlení“ – a říkám si, že to právě je nějakmoc, toho přemýšlení. Že potom v té poslení větě ty hvězdy přijdou jako kontrast a vyjímečně a ne jako průběžné prožívání s míň přemýšlením.
(Což říkám já, která mám hodně sklon k přílišnému přemýšlení.)
183
koníčky jsou realizace! A někdy jediná – podívej se na období normalizace – jak by lidi dělali aspoň něco, co je baví? To by si mohli rovnou hodit mašli, beze srandy. Místo toho byli kreativní jako můj táta. Anebo nebyli a koupili si auto a chatu a barevnou televizi, no :)
Nebo se podívej na mě? Myslíš, že mě baví dělat celej život jednu práci a jinak nic? To snad by byl špatnej vtip, takovej život pro mě. nebo dokonce kdyby mě ani ta práce nebavila a chtěla bych být v domácnosti s třemi a více dětmi? No to ani omylem.
228. být v domácnosti s třemi malými dětmi podle mě není snem ani zábavou žádné ženy… nýbrž je to nevyhnutelnost. nelze se tomu vyhnout pokud chci mít tři děti. je to hozená rukavice. výzva.
189 Komorebi
ženskost? Jééé, tak ani nevíš, jak mě to potěšilo!
– Že jsem udělala nebo řekla něco spojenýho s ženskostí.
Já myslím, že jakýkoli partner je ten partner, se kterým člověk roste. protože jnak to nejde. Jak říkala někde ratka, překážky prostě přijdou.
… jo aha, tys myslel zřejmě přesně totéž!
227
A prijdes si nekdy ze vic ten zivot zijes v hlavě nez před sebou? Nebo stavalo se ti to?
230
Ano! To je to slovo – ROSTE.
Díky!
No,radsi nic:-)))
Jakej vtipnej dodatek pred nami tajis nyni Saulito?
229 no a já nikdy tři děti mít nechtěla, to je na mě moc přesilovka. Skupinu dětí jo, ale po setkání, víkendu nebo letním táboře je vracím domů.
Já jsem chtěla nula až dvě děti. :-))) takže předsevzetí vychází :) a nikdy jsem si sebe nepředstavovala v budoucnu ani za dva roky ani za deset ani za dvacet. A vadily mi otázky „Jak se vidíte za pět let.“ Přímo jsem je nenáviděla, protože jsem se bála, že nesplním, co si představím. Že budu lůzr. A nechtěla jsem svoje soukromý představy nikomu říkat. To jsem taky nesnášela.
Teď už mi takový otázky nevaděj, protože si s nimi hravě poradím mnoha způsoby. Například řeknu, že takovou otázku nesnáším a prostě neodpovím a je to v pohodě.
235. to je něco jiného… úplně. řekněme že se chceš vázat s nějakým mužem, a opravdu to uděláš. a pak máš třeba pochybnosti a nevíš jestli by ti nebylo lépe ho umlátit tyčí ve spánku (přeháním) a pak si řekneš…. a co z 40 let? bude to starý dědek… snesu ho vedle sebe? a vše je najednou jiné, poleví vztek a už není chuť ho ubít protože jednou, třeba z 40 let se už nebudete hádat jako koni, jelikož budete již staří a bude šumafuk kdo si kam co položil.
233
Roste celej, Saule, ne jen jeho kousek. :-))
někdy perspektiva pomáhá překonat takové ty rychlé úlety. protože z pohledu celého života je jeden – dva roky, nebo i pět jen fáze….dá se to přežít. a s každým děckem je to lepší a lepší. pohoda :-)) to první bych nechala na nádraží.
231 Komorebi
to se mi nestává – víc v hlavě než před sebou. nebo nerozumím tomu „před sebou,“ jak to myslíš.
Stává se mi, že se přistihnu, že moc šrotím v hlavě, moc mi tam frčí myšlenky a můžu na nich snadno odletět a ještě to bude vypadat jako ne marný, ale zajímavý výlet, když ne přímo přínosný – například slovní hříčky jsou toho příkladem.
V takových chvílích si řeknu, že je lepší vypnout myšlenky, jen si uvědomit „tohle jsem já, teď si tady jdu“ nebo podobnou jednoduchou věc nejlépe i s tělesným pocitem, co je zrovna aktuální, víc vnímat třeba vzduch (asi jako ty s těmi hvězdami ad182!) nebo nevim. jak to píšu, připadá mi to jako kecy, protože psaní mám spojený s racionálnějším obsahem.
No a tohle je pořád ta věc, kterou jsem chtěla vylepšit a pěstovat a nebýt jen jednostranná – a pořád ještě to dělám a postupně to jde a je to nekonečnej proces, asi.
238. ale už ne, přivedl mi první vnouče a celý život se změnil… přesýpací zdi.
236
Ale to jenom proto, že si neuvědomíš, že ti staří jsou ještě daleko nesnesitelnější. :-))
241. to je pravda… ale umím s tím lépe zacházet. tedy sama jsem nesnesitelná taky :-)))
238
Tak já si zas kolikrát říkala, že jsem měla zůstat u toho prvního… to byl klídek, pohoda, zlatíčko… Všecko jsem si měla čas užívat…
Jo Saulito!
Já to pochopila až teď! :-)))
„Už to stahuju Saulito“ jsem četla „u toho stahuju Saulito“ a myslela, že Saulito je název filmu nebo písně. A na ČSFD jsem ho nenašla :-DD
243. já si říkám, že jsem měla mít děti čtyři.
243
To mi pripomnelo,jak jsem se nekdy uz fakt dospelej i podle obcanky dopotacel nad ranem domu,prevratil po tme zidli,pozvracel zachod,slapl kocce na ocas,mati vylezla v nocni kosili a s placem na krajicku poznamenala:
„a takovy jsi byl pekny a hodny miminko“:-)
Ad:
Jeste ze jsem tenkrat nebyl tak bystrej jako dnes a nestihnul opacit“no jo mati,to je holt evoluce“
246. je lepší nevylézat a spát :-)
248. u nás to tak funguje…
245
Já jich taky chtěla víc, aspoň tři. Ta 243 nebyla o tom,. že bych chtěla jen jedno dítě, ale reakce na tebe, kdyžs púsala, že o rpvní pro tebe bylo utrpení ze všech tří největší.
Pro mě to byl ten mladší. Nervy už na pochodu doma, porod zas blbej, děcko se narodilo přenášený už bez plodové vody a s omotanou šňůrou kolem krku, se s níženou imunitou – málo jsem přibrala a neměla ani kvalitní mlíko, měl pořád průjem a hlad, než mi konečně doktorka odsouhlasila, že musím dávat umělý, promarodil první tři roky života, furt jsme jen putovali po špitálech, nespal, plakal, kašlal, dusil se, pak začal chodit do školy a nmešlo mu to, šikana…
Přála jsem si ještě třetí, ještě jeden pokus na holčičku. Ale už ne v tamté studené, vlhké a plesnivé chalupě se záchodem splachovaným kýblem a a s mužem, co mě měl za soupeře a ohrožujícího protivníka…
Pak mě to chytlo ještě jednou, že bych to ještě přeci jen zkusila, na umělý, s jiným mužem, dát to jinému muži, to byl taky omyl, ten už to nechtěl a už vůbec ne se mnou.
Už nikdy to nebude a je mi to líto.
246
Jo, já to nedávno tomu staršímu řekla zrovna tak. :-)) Ale nebyl na kaši zas tak moc. :-)
250. byly to pěkné časy… tedy ta živočišnost ano, závislost na muži méně :-)
244
:DDDD
239
Tak proto delas komiksy a nepíšeš :)) k tomu pred sebou jsem myslel ze se pristihnu ze nad tim zivotem vic premejslim nez bych ho zil, ze ziju v budoucnu casto v hlave…proto jsem se te ptal :)
254
jo, tak to je ono. V hlavě se vynajdu často, ale ne moc v budoucnu.
Jo, přesně proto komiksy! I když takhle jsme si to přesně stručně a jasně nikdy neřekla. Psaní mi připadalo moc… moc psaní, no. A některý věci se slovy nedají dobře popsat, když určitá část myšlení probíhá v obrazech. Natož jiný věci než myšlení, žejo.
ustoupím :-) pokud se jedná o rivalitu… a jedu jinudy pokud je to co dělám důležité. tedy nenechám se rozptylovat.
jo a naštvání… to nejsem. nejsem naštvaná. ale těžce nesu když je naštvaný ten druhý. to jsem lítostivá :-)
1
A pokud neni kam ustoupit?
Ustupovat je jednoduchy,ale clovek by mel mit taky jasno,co udela v tom kritickym rohu.
Treba jen proto,aby si dal pozor a nenechal se do nej zahnat.
ratko 1
jo, jet si po svým, volně, lehce, bez úpornosti v rivalitě?
3. když ustoupím dobrovolně a včas, tedy včas si uvědomím že seru… mohu si vybrat který roh a vybrat zatáčku jakžtakž elegantně…:-)
4. někdo rivalizuje rád… vyhledává takové situace cíleně. Já ne :-) vykličkuju předem
3 Saule
jo, to poznám až v tom rohu, že už v něm jsem. A pak velmi zřetelně jednám.
A lepší je o něm vědět předtím, jak říkáš.
A co je ten roh? Malej roh je i jakýkoli našvání nebo nějaká emoční vnitřní reakce, kterou nejde přehlídnout (zvenku jo, ale já sama tu svoji když už zaznamenám jako středně výraznou)? Jako signál je to super materiál, můžu z toho lecos vytřískat – a to jsme před chvílí řekla kamarádce a ta na to moudře, že chtít z čehokoli co nejvíc vytřískat, není dobrá cesta. Jojo. Pro mě je to cesta, co odvádí k analyzování žití a ne k žití.
6
já taky ne, právěže mi to připadá tak slabý, že mě to nutí si naopak říct: To je divný, to je tak slabý, že je to asi moc slabý a bylo by dobrý to zkusit jinak! – Udělám dva kroky dozadu nebo zalezu za roh (to nejen obrazně, i doslova) a nechám např. lidi ať se bavěj beze mne, stáhnu se, hrozně rychle mě napadne, když se dají do řeči: Tak asi se chtěj bavit beze mne o tom svém tématu, asi bych jim překážela v hovoru.
A to je pěkně zasranej postoj a leckdy – protože si ho všimnu – to udělám jinak. Ale stejně se objevuje, hajzl. Jakože jsem nechtěná nebo co. Zvlášť ve vztahu k chlapovi, abych byla konkrétní.
5
Ratko,dejiny a tedy i nas ztvorili ti neustupni.
Myslim i duchovni,nabozenske dejiny.
Pro mne ma kazdy ustup jen tu cenu,abych poznal svuj roh a nebal se ho jako konecnou staci branit.
Vybirani zatacek je treba,ale znat ten svuj roh a svoje odhodlani ho branit je treba jeste vic.
9. ty už máš ten roh vyseděný :-)) já je měním
8. hmmm, to je možná něco jiného. třeba vidíš jiné lidi a situace negativně… jakože tě nechtějí. U mě dojde k ustupování v momentě když mě ten druhý začne trumfovat, tedy cíleně se předvádí že jeho pravda, jeho postoj a jeho metoda…. zopakuji opět jako ti vidím já jdu si po svých. Tedy nenaskočím do vlaku trumfování
Ten roh je jen jeden.
Klickujes,abys ho nemusela videt a priznat si,jak bys ho(sebe) vlastne branila.
11. ještě bych chtěla dodat že nejde jen o to že cpe svoje vidění, pravdu a metodu do popředí, ale tu „mojí“ zároveň zpochybňuje… :-) tedy to se možná týká i mezitím naskočivší 12. Jak může Saul vědět co vím či nevím? a jaké mám obranné mechanismy….
13:
No to nevim,jake mas obranne mechanismy.
Nastesti:-)
Ale tusim,ze velmi brutalni:-)
Takze te do rohu netlacim,jen jsem tak popustil uzdu sve zvedavosti a slusne a pokorne se optal,co ty zatlacena do rohu.
No nazivo bych to nerad zazil:-)
13
já beru rivalitu jako rivalitu vůči stejnému pohlaví. I když širko daleko není nikdo opačného pohlaví. A když je a ke všemu oblíben všemi… jó, to potom mě zajímá to chování nebo ty pocity neviditelné. Jestli tě to aktivizuje,nebo ne nebo co to dělá.
Mě aktivizuje až když se rozdurdím. A to už musí bejt :) A zároveň mě potěší, že mám tu energii a živost, aby mě ještě něco naštvalo. Hoho. že přece jen žiju a ne furt jen to analyzování.
14. právě… je to tak brutální, že se na to nemůžu dívat :-))
Rivalita je projevem boje o zdroje.
To se stejnym pohlavim nema vetsinou nic spolecnyho,ale s pohlavim obecne hodne:-)
15. rivalita vůči stejnému pohlaví. Např. nesnáším když v mé přítomnosti muži obdivují nějakou ženu… jak je skvělá a jak něco konkrétního umí etc. otvírá to ve mě obránou pudovou stránku. ale to beru jako normální :-)) nikdo nemá rád když mu někoho předhazují jako vzorní příklad.
6.
Jo, ty kličkuješ preventivně. :-))
9, 12
Dobrý…
11
Jenže ty ratko máš práh trumfování dosti nízko, přijde mi, že jako snahu o trumfování vnímáš cokoli, co ti někdo intenzivněji vnucuje ke vnímání nebo co ti zavání jakýmkoli přesvědčováním tebe o čemkoli. Natož o tom, že to vypadá, že někde máš botu.
Jo, teď jsem dočetla k té 13 – přesně tak to vidím, jak to o sobě píšeš.
Svedeš na trumfování cokoli, co ti někdo sděluje tobě nepříjemného a/nebo nepříjemným způsobem.
Třeba mně jsi snahu o trumfování vyčtla nesčetněkrát, a přitom mně o nějaké trumfování se nejde, prostě diskutuju a v rámci diskuze mi rozjetej hlavovej strojek používá argumentační prostředky a přímé rázné formulace, které jsou ti nepříjemné, a vracím tě furt tam, kde si myslín, že jsem nedostala odpovídající odpověď, to je všechno.
Ale to nevidím jako trumfování, trumfování je přebíjení, má nějaký smysl, cíl, zisk, výhru, něco třetího někde za tím dějem, oč jde, zisk peněz nebo něčího ocenění… A do takového střetu když se dostanu a ucítím, že proti mně stojí někdo, kdo sleduje nějaký svůj cíl a kvůli tomu cíli proti mně bojuje, vidí ve mně rivala, konkurenta, tak uhnu spolehlivě. To mi dělá zle. Nedávám to ani tady na blogách, ani v reálu.
Proč myslíš, že dělám tu práci, kterou dělám, v podstatě jen sama za sebe a bezpečně jen svoje, kde si můžu hrát, učit se a snažit se o něco jen já sama a nemusím se snažit nikam dál postupovat na úkor někoho jiného, o nic s nikým bopjovat… Proč nedělám nějakou „šéfovskou“, rganizační, řídící, manažerskou práci, když na ni jinak mám…
Tak se pojďme napřed domluvit, co to je to trumfování. Protože už jsme o tom někde vespolek debatovali, ale nepamatuju si kde, jestli u Ratkyy, u mě, nebo dokonce už i tady u Lišky… Nebo u Barči?
Vzpomenete si někdo?
15
Aha, stejné pohlaví… A jen na základě toho pohlaví?
Co profese, nemůže být rivalem i pohlaví opačné, pokud byste třeba oba měli předvádět co nejlepší profesní výkony, aby se rozhodlo, kdo z vás dvou pak postoupí o post výš?
17
Přesně.
19. u tebe Ru necítím rivalizování nebo trumfování. U tebe mi vadí poroučivý ton a nátlak. Jakože jsi nedostala od mne uspokojivou odpověď. ale já nejsem povinována ti nějakou odpověď dávat… to je z jiného soudku. Jak si začneš vynucovat a tlačit, vzpříčím se. to nedělám jen tobě :-)))
18
Ale to, že před tebou chválí nějakou ženu za to, že něco dobře umí, přece neznamená, že ti ji dávají za příklad…
Když budeš mít tu ženu ráda a budeš s ní dobře vycházet, tak tě nějaká pochvala pro ni tě přece žrát nebude. To znám taky. Vždycky, když nastoupila nějaká nová kolegyně a měla takovej ten upjatej obrannoútočnej postoj „na mně si tady nikdo nepřijde“, tak jsem taky měla tyhle pocity ostnů kolem žaludku, kdykoli jsem s ní mluvila nebo když zatokala na moje (moje!!! jak si to dovoluje mi je oblbovat!) kolegy – ale to byla právě naježenost vůči cizince, vetřelkyni, neznámé a tudíž potencálně nebezpečné.
Ale jakmile jsme se blíž poznaly, navzájem se přijaly, uvolnily se a začly si normálně povídat a dělat si ze sebe vtipy, bylo to pryč. Pak už žádná rvalita není a žádná pochvala od kolegů pro ni místo pro mě taky problém není, je to vzduch, nic, naopak, ráda se přidám, mám radost, že ona má radost…
22
Tak to jsem ráda. :-)
23. ji neznám… nějaká prsatice štíhlá krasavice :-)))
23. měli jsme jednu velmi ambiciosní kolegyni… chodila k nám na pokec a byla velmi přátelská, vyptávala se nás na názor a tak. Občas řekla že je málo vytížená, a že bych chtěla dokázat víc, a časem se ukázala že chodila z šefy a rdila jim koho kam dát na kterou pozici a nakonec navrhla moje propuštění protože se ušetří. Vycházím s ní pořád dobře, usmíváme se na sebe… ale nikdy jsem s ní nekonkurovala. Potala jsem jí před pár dny, a ptala jsem se jí zda jetam ještě rakouský šéf, kterého jsem měla ráda a který nás obě přijímal a dal nám výborné podmínky. řekla že už rok je pryč… prý konečně, že už bylo načase. ctižádost je hnusná, zatemní rozum a dělá z lidí zombie… nelidi.
17: a bere sílu, chut, zbývá pachuť.
a vždycky pod ní zůstává něco nevyřčeného, nevyřešeného……táhne se to….i když opadne…..a jakože nějaký čas dobrý.
je stále přítomná mezi těmi dvěma lidmi, člověk jako třetí to cítí….pokaždé to někde vyleze nějakým způsobem, třeba i nečekaným……je jedno jestli je to stejné pohlaví, nebo ne.
něco jiného je otravnost… poroučivost. kdy ten druhý toho druhého používá jako onucu k uspokojení nějakých svých domnělých myšlenkových potřeb :-) tedy s nadsázkou řečeno. Jak můj muž tak švagrová jsou poroučiví, ale i moje maminka i když to hraje jinak, nejde ani tak o o tón či způsob mluvy… jako spíše posedlost myšlenkou, že ten druhý „má“ něco udělat. Trvalo mi chvíli než jsem pochopila, že stačí to vyignorovat a jít si dál po svých. Dokud jsem to řešila tak bylo zle jak mě tak tomu druhému. (té druhé) Vyignorováním se to vyřešilo. Problémy zmizely jelikož žádné nebyly ani předtím. to všecko bylo jen tak… naporoučeno navíc.
27. je to v lidech…taková ta ambicioznost, at už někdy hodně otevřená a nebo skrytá….prostě člověk jako třetí to cítí…..hustí se tím atmosféra. vlastně jen čeká, kdy to mezi těma dvěma zase bouchne. v práci se v tom dost špatně dělá – protože ti dva se tam potkávají stále. takový napnelismus.
28. tedy mám na myslí horký vzduch… za kterým nic není. nejde o skutečnou potřebu, něco konkrétního udělat… pro něco dojít či zařídit. Jde jen o to poslouchat výlevy druhého. jsem trpělivá, vyslechnu ráda ale musí to mít trochu „štábní kulturu“ jak se tomu říká :-) nejsem splachovací záchod. i když se mi v noci o tom zdávalo, ale již nezdá… Od doby kdy jsem pochopila že funguju jako záchod… přestalo se mi o tom zdát.
8. tohle je sice nepříjemný…..ale co s tím? přečkat to (pokud možno s co nejmenším ubližováním si) a na jiném místě a v jiné situaci přijde pozornost od jinud a jinak.
střídá se to. jednou jsem křoví já a jindy zase někdo jiný.
31. možná je to něco podobné jako když cítím že mě někdo „používá“ jako věc, jako křoví. taky odcházím.
32. anebo zkouší mnou posoouvat jako se šachovou figurkou :-)))
možná jsem tu Lišky popisovanou situaci pochopila špatně. pochopila jsem setkání – trojuhelník. dvě ženy a muž. A muž věnoval pozornost té druhé ženě. Co se s tím dá dělat? Zaujala ho, vybral si jednu ženu, které věnuje pozornost. Takže Liška nic….stáhla se…nevim, prostě to tak chodí. Z mého pohledu se s tím moc dělat nedá…
vzít jak to je….
a jestli v tom trojuhelníku byli dva muži a Liška …..no, tak prostě přitažlivé chlapské téma….
nevím. něco extra vymýšlet ……nevím…..hodně zbytečného usilí pro mě…..
jsem hodně zvyklá na ženský kolektiv……na různé ženy…..na krásnější, uspěšnější…..atd. Moje dvě nejbližší, tři kamarádky jsou všechno kočky……mají přirozený šmrnc, jiskru, uspěšnost, sklízí obdiv…..každá z nich je jiná……nežárlím na ně, přeju jim to – prostě mají, co si zaslouží……a nemají to zadarmo.
28
Jo, bezva postřeh, budu si to připomínat, až na to za snarazím.
Akorát mám pocit, že s mojí mamingou to nefunguje, čím „slepohlušejc“ ignoruju, tím hustší palba a větší ráže… :-))
jinak do tématu soužití s maminkami se nepouštím. Nemám, neznám…..nevim.
a věřím, že je to někdy těžký.
Rivalitu asi v pravém slova smyslu neznám, nebo s ní minimálně neumím zacházet. Možná je to kvůli tomu, že nemám sourozence, protože to je podle mě základní škola umění prosadit se na úkor druhýho. Ve smyslu rivality o muže buď beru vše, nebo odcházím. Nebylo by mi vůbec dobře v tom, o něj bojovat, protože bych měla pocit, že jen svou výhrou nad konkurentkou ho stejně nemůžu mít, aspoň v případě, že jde o muže s mozkem. A o jiného zase nemá smysl bojovat…
38. je mi to hodně blízké.
Možná to vyzní nabubřele, co teď napíšu, ale prostě to tak cítím:
Bojovat o muže mi přijde pod úroveň.
Muž není věc, abych o něj bojovala, buď o mě stojí, nebo nestojí. A pokud ho táhne víc ta, která ho loví, tak ať jde. O partnera se nebojuje, ten buď partner je, nebo není, nabíječ za žádný boj nestojí a sponzora-živitele nepotřebuju, uživím se sama.
38,39,40 jo. akorát nevím co je nabíječ :-)) taky bych se sama uživila ale o to to není…pokud se s tím druhým nesnáším, tak to ze mě bude čišet i když ho budu potřebovat na peníze… tedy finančně. nijak to té ženě nepomůže, furt to bude hnusné.
41
Nejsou všechny jako my tady, znám i osobně pár takových, co se natjí tím, že finanční zajištění je pro ně to hlavní. A že když mají dostatečné „zázemí“, ledacos na tom chlapovi je pak v podstatě nepodstatné.
Toho nabíječe si ani nedomyslíš? Ve vašem kraji se to neříká?
42. to se nevylučuje s tím… co si o takovém vztahu myslím a o takové ženě která je na to dokonce hrdá :-))
nabíječ znamená (asi) mít někoho jen na sex, tedy vygooglila jsem si to. :-) tam se psalo o nabíječčce… jakože má někoho jen na sex.
43
Každej žije, jak mu vyhovuje. Všecko je s něčím do rovnováhy. A svůj k svému. Takže možná ona nadělá druhému míň zla a škody než jiná rádobyušlechtilá ve jménu té ušlechtilosti.
To nemyslím konkrétně tebe, jen chci napsat, že já si o těchhle ženských už dávno nic nemyslím.
44
Nabíječku neznám, znám jen nabíječe.
Pokud si to nepletu, tak pouští chlap do ženský, ne ženská do chlapa. :-)
45. já jo… protože téměř vždycky jsou nespokojené s tím co doma mají. peníze nejsou všecko.
45. rádobyulechtilouneznám… to mi nic neříká :-)
47
To téměř nikd ynejsou spokojené ani ty „normální“. :-))
48
Z toho si nic nedělej, já taky ne, ale je to moc hezký. :-))
tu nabíječku jsem si vyhledala tady :-)) http://www.zpovednice.cz/detail.php?statusik=523490
Jo to je takovcej pofidérní server, leze do vyhledávače snad na každý vyhledávaný heslo, ale je to většinou sobor sdělení jpp.
51. jiné stejněneznám než jpp :-))
Já jo. :-)
Ale projela jsem si to taky a nabíječ je zřejmě z hantecu. Proto ho znám od útlého mládí. :-)
30 tyjóó, ratko,
tak takhle s tím záchodem!
Hezkyy.
34 barča
38 psice
jo, tak podobně to krystalizuje u mě
40 ru
taky.
51,52
jpp – co to je? Pražáci jsou zase mimo mísu.
„jedna pani povidala“
57
JOOOOOOO
AHAAAAAAA!
58 :-))
40
Nezni to nabubrele spis odevzdane, ja slyset zenu ze o me neni schopna bojovat tak me odradi, rezignace nepřitahuje. V urcitym slova smyslu ale souhlasím,soutezivost o partnera neni ok podle me, nebo spis neni ok kdyz ten druhy dle toho kdo vic „pretlaci“ vybíra. Ale bojovat podle me znamena dat to nejlepsi co umim, co jsem se naucil,ukazat to, kdy jindy nez tady? I to aby chlap o tebe stal nebo nestal se rozhoduje n základě toho co vidi od tebe za iniciativu. Cil není předhánět druhe ale vydat ze sebe v tu chvili to nejlepší a pokorit se. Sve presvedceni.
60
Ukazuju furt. A když mám poblíž chlapa, co mě… ehm… stimuluje, tak samozřejmě ukazuju ještě nastimulovaně víc. :-))
Ale nebojuju. Nepřetahuju se o něj, nevymýšlím, co udělat, abych ho získala, nehledám, jak trumfnout nějakou jinou. Neoblíkám se tak, jak si myslím, že byhc se měla oblíkat, abych na něj zapůsobila víc než ona, oblíkám se tak, ajk se to líbí mně a jak si já mysím, že mi to sluší,a přitom mě ot i vystihuje. Nekupuju si drahý voňavky, když jinak se nevoňavkuju skooro vůbec, nemaluju se extra proi něj, když jinak se nemaluju vůbec, nenadbíhám mu snahami se potkat nebo najít způsob, jak ho moct pochválit. A nesnažím se tu druhou zdiskreditovat v jeho očích.
Nebojovat nerovná se pokořit se. Ani omylem. Právě naopak. Nebojovat je mít svou hrdost a nenechat se strhnout k věcem, co bys jinak nedělal. Natož k věcem, co cítíš jako nefér.
Pro mě je to vcelku jasné – chlap, kterého bych výše zmíněnými způsoby boje ulovila, by pro mě neměl cenu. Jeho cenu. Nevážila bych si ho a nevěřila bych mu, že se mnou vydrží. Že je se mnou proto, že chce být skutečně se mnou. Protože pokud fungoval na tyhle blbosti v mém případě, bude stejně spolehlivě fungovat někdy příště na nějakou jinou, až já už budu „normální“, a opustí mě, až to nejmíň budu čekat. Až mi bude nejhůř a nebudu mít čas či síly na sebe pořád lepit tu lákací masku.
Ajo, teď jsem to dočetla až do konce, s tím pokořenbím se jsem se sekla, spojilo se mi to s tou odevzdaností na začátku tvého komentáře.
Tak naopak – žena, která o muže bojuje, se nepokořuje, jen přetvařuje. Nezaměňuj.
Pokořuju se daleko víc já, věř tomu. Vstřícností, ochotou se přizpůsobit, vydržet, snést…
Teda donedávna to tak bylo. Cca rok už nechci. Možná nechci doopravdy, možná není komu, kdo by o to stál, možná podvědomě prostě už nechci vidět nikoho,m kdo by o to stál, al eje to prostě tak.
A je to lepší.
A ještě naposledy k té 60:, skrze moji 63:
Ale díky, super jsi vystihl celou podstatu toho, proč na tolik chlapů ty „bojující „ženy fungují.
Přetsože pak s nimi muži zákonitě nejsou šťastní a mají později pocit manipulování a nebo dokonc ezjišťují, že je ty ženy obekhávají:
Protože oni v těch „bojujících“ lovících ženách vidí pokoru schopnosti snažit se o ně, ty ženy se přece přetvařují kvůli ni, oni jsou ti, kteří těm ženám za to stojí, hladí jim to ego…
A neuvědomují si, že kdyby totéž viděli dělat tu ženu kvůli něčemu jinému, hodnotili by to nejspíš úplně jinak.
Lovná zvěř má cenu kožichu, rohu či paroží, nic víc, na to zapomínají.
Ty jednotlivy spojeni me osobne prijdou protirecici si.. nevymyslim si co udelat abych ho ziskala, nebojuju vs nepretahuju se,nechci trumfnout jinou….obe strany jsou podle me rozdilny, nebo ty vnimas bojovat jenom ve smyslu souperit proti nekomu? Nebo mas na mysli i boj proti nekterym z tech neuchopitelnyych vlivu, to si pod tim predstavuju treba ja totiz. Tohle vse totiz vypadá spis ze ti je u prdele jestli s tim chlapem prijdes do interakce a nechavas to vlastně pasivne na nem „vyber si koho chces ale ja se vic snazit nebudu“
Od casti neoblikam uz tomu rozumim víc a je to skvělý,nepotlacujes sebe a o to jde, taky proc ze sebe delat nekoho koho si druhy oblibi aoe vlastne to nejsi ty…viz 62 vlastne kde to strucne dobre popisujes
63 no asi mozna jo, ja s tim pokorenim myslel spis to kdy vis o sve chybe/zaseknuti,v minulosti te to stalo nektere obeti a ted potkas nekoho kdo stoji za to abys s tim v sobe bojoval a pokoril to, chtic se zlepsit sam v sobe kvůli sobe ne doslova se menit kvuli druhemu, protoze to druhy chce,ale protoze vis ze když to v ramci sebe dokazes, můžeš posunout interakce s druhym – pokorit se, sejmout jesitnou masku,uznat zasek a jit s tim neco udelat protože ti za to ten druhy stoji.
64 nenito tak mysleny, nerozumíme si v tom významu slova bojovat mam pocit, na me soupeření dvou zen o me nepusobi, vybírám sam, ne podle toho kdo pokori druhou,ale podle toho kdo cítím ze bude ochotny pokorit sebe.
Komorebi 65
ad 1. odstavec:
Jo tak tohle je zajímavý, protože mně ten pohled ze strany muže není úplně jasnej – jestli mužům vyhovuje (i když každý je jiný, jasně) a co s nimi dělá, to nechat to pasivně na něm „vyber si, koho chceš, ale já se víc snažit nebudu.“ Anebo ne. Nebo jakou aktivitu u ženy tedy mají rádi? Jaká je akorát, aby pocítili její zájem a zároveň se necítili tlačení nebo si o ní neříkali, že je nějaká lovkyně. – Já mám představu, že se leknou a že i jemný pocit tlaku je odrazující. Ale možná vůbec ne, možná je to fuk a muž si řekne: to je fajnm ona se mnou ráda je nebo je do mě dokonce zamilovaná, já ji sice nechci, ale je to OK, nevadí mi to, neuprchnu.
Nebo co udělá muž, když tu ženu nechce? Prostě trpělivě je a o nic se nesnaží a OK, anebo jí to dá najevo, aby bylo jasno a dál se kolem neprsila? udělá to? To já právě nevim. Asi různě, žejo…
Komorebi 65
2. odstavec: také souhlas.
3.odstavec a 4. – zajímavý!
65
Článek byl o rivalitě a ostatní diskuze též, myslela jsem, že se vyjadřujem k tomuto tématu. :o))
65
Jinak ad 65 – co jsou neuchopitelné vlivy? faktr tomu nerozumím.
Jak se tedy dá bojovat proti vlivům, které nejdou uchopit?
„Tohle vse totiz vypadá spis ze ti je u prdele jestli s tim chlapem prijdes do interakce a nechavas to vlastně pasivne na nem „vyber si koho chces ale ja se vic snazit nebudu“ – na tohle jsi přišel jak? Snažit se chlapa zaujmout nebo si ho získat přece rpzhodně není totéž co bojovat o něj.
A navíc jako interakci si představuju společnou činnost, určitě ne zátah na něj.
Tobě ta moje jednotlivá spojení přijdou jako protiřečící si a mně ta tvoje jako míchání hrušek s jabkama…
Moemnt, musím vyřídit předání nalezeného psa.
66
Spíš jim to nevyhovuje. Sedávej panenko v koutě a zůstaneš tam, protože co s takovou, do života nic moc.
65 Komorebi ad 63:
To je na mě už nějaký překombinovaný. Copak do vztahu jdu proto, abych na sobě pracovala nebo něco napravovala z minulosti? Takhle to teda nemám.
Chyby dělá každej a na něčem se někdy každej zasekl, ale vůlí to neodsekneš, natož tím, že půjdeš rozumově do nějakýho vztahu, prostě jen musíš zkoušet dál a žít, nic jinýho s tím dělat nejde.
Do vztahu jdu proto, že s tím člověkem se mi natolik dobře spolupracuje i komunikuje, že mu dokážu věřit a je mi s nímd obře, plus trochu tam musí fungovcat i nějaká ta tělůesdná chemie (třeba pachy). Ne proto, ež v něm vidím příležitost k něčemu…
65 ad 64
Nepsala jsem o pokoření druhé ženy, ale o tom, že když žena o muže bojuje, tak to, jak ho láká až manipuluje, není způsob, jakým se před ním pokořuje, ale způsob, jakým se přetvařuje. A přesto to některým mužům nedocvakává.
66
Podle mě mají rádi flirt či cosi jako flirt – signály, že jo, že dobrý, že můžou pokračovat dál. Postupný kroky až úkroky vstříc, ne hrc prc všecko hned na podnose ani moc hra na votočenou.
66
A poslední odstavec: Když muž tu ženu nechce, je na ženě, aby to poznala, pochopila. A po úkroku, který nbebyl opětován, už nedávala do placu už žádnej další, protože pak každej další úkrok už samozřejmě nátlak je. Nebo minimálně nepříjemno.
zdravím…. muž a žena se k sobě přibližují….opatrně. oťukávají se a zkouší co ten druhý, zda si všímá. Ru je zaseklá na přetvářce, je ní posedlá a téměř ve všech příspěvcích o ní mluví ačkoliv víme, že převářka je jedem jakého koliv dlouhodobého vztahu, tedy není to způsob jak získat muže či o něj bojovat.
řeknu to za sebe… kdybych chtěla bojovat o muže, tak se budu snažit dostat se do jeho přítomnosti. Pokusím se s ním něco dělat společně. a řeknu mu že mi je s ním dobře. uvolněně a že se cítím šťastná v jeho přítomnosti jelikož to bude pravda. to je moje nejsilnější munice… pravda. být uvolněná v jeho přítomnosti. šťastná
75. to samozřejmě není rivalita…. ale přiznávám že cizí žena by mi byla trnem v oku a viděla bych na ní hnidy.
75
Ratko, nevím,jaké máš zkušenosti s tzv. ženskými zbraněmi při boji o muže, ale to, co jsme kd yměl amožnost sledovat nebo vyslechnout jako vrba já, bylo všechno s použitím přetvářky.
A opakovala jsem ji tady kvůli Komorebimu, protože jsem měla pocit, že jsme si ze začátku nerozuměli. Jasně, že jsem o ní mluvila, protože k rivalitnímu boji o muže nefér a přetvářkové tahy prostě patří, ať to budeš popírat jakkoli. Proto do toho nikdy nejdu.
A je dot mužů, kteří mají vztah postavený tak, že jim to nevadí. Nezkazí jim ho to.
Kdysi dávno, když jsem ještě takly měla naivní představy o ledasčem, třeba jak se zlo nemůže trvale vyplatit a že se musí jeho stvořiteli vrátit, jsem zůstala naprosto paf z vyprávění jedné o něco mladší kolegyně v kabinetu o tom, jak se jí zalíbil jeden muž, odhadla si ho na schopného a v budoucnu úspěšného, a tak se rozhodla, že ho rozvede a vezme si ho ona sama. A s použitím veškerých dostupných technik, samozřejmě včetně těch mnou popisovaných, to taky udělala.
Ano, byl potenciálně úspěšný a ocenil to, vrána sedla k vráně, ona už taky dávno nesedí ve společném, kabinetě, úspěšní jsou oba. Ona ředitelka školy, on starosta.
Dýend, hepyend.
To, co popisuješ v druhém odstavci, není boj o muže, to je normální přiblížení se k němu.
To jaksi považuju za naprosto zbytečné nějak zmiňovat, asi těžko si získáš muže, když nebudete společně trávit čas a něco spoelečně podnikat a když on nebude vědět, že je nejen jemu dobře s tebou, ale i tobě s ním.
76
Já ne. Proč.
Buď mě neohrožuje, pak není potřeba na ní žádné hnidy vidět, a nebo ohrožuje, ale pak je nejhorší možnost nechat se vtáhnout do podvědomé zášti, která pitvoří hlavně mě samu a bere hlavně mně samé. Co mám, co jsem, to aplikuju, a když to nestačí, nestačilo by to ani dřív nebo později a ta druhá je asi pro onoho muže kompatibilnější.
Když píšu, že jsem nikdy nebojovala op muže, myslím tím, že jsem nikd ynebojovala s jinou ženou o muže.
Ale třeba o svého manžela jsem si myslela, že bojuju, a jemu to přesto vyznělo jinak.
Prostě když to k tomu není, tak není.
78 druhý odstavec – o něj s ním samým.
77. taktak. jsem pozitivní naivka…. :-)
78. u mě instinkty :-) nikkoliv podvědomé, nýbrž naprosto vědomé. nemohu zabránit tomu co mi vleze do hlavy, ale mohu se tomu smát když to vidím.
Nojo, no, já i v tomhle byla jiná, ale nebudu to pitvat.
Do sexu ve třech s kamarádkou jako dárkem k narozeninám svému partnerovi už bych dneska taky nešla. :-)
73,74 ru
něc jako flirt – myslíš tím, že je důležitý, by v tom chování byla lehkost? Ne úpornost, ale lehkost v komunikaci. Mi to tak připadá. Pak i kdyby nic, člověk se cítí docela volně zpětně pak následkem toho chování, a je to takový plynulý.
„hra na votočenou“ – to jsem nidky neslyšela! To znamená, že se urazí a otočí, když se jí něco dotkne, a odkráčí?
81
Instinkty jsou vzdycky podvedome.
Vedome se jim nepodrizovat je otazka vule,sebezapreni a spousty jinych veci,ale nic jako vedomy instinkt neni.
Muze byt vedome podrizeni se nevedomym instinktum a jejich vedoma racionalizace.
75, 76 ratko
taková jsem já.
Johoho.
… teda to se vztahovalo k tomu, co píšeš sama o sobě – že se mi to podobá, jsem chtěla říct.
Přetvářku neovládám. Nemá smysl, nebo jsem ho nepochopila.
83
Jako že dělá Zagorku. Jakože i když v duchu Jo, jo, jo, tak hraje Ne ne ne, aby ho vydusila a vyvolala dojem nedobytnosti, který má naopak vyvolávat pocit chuti dobývat.
Jinak něco jako flirt – přesně. Co jde lehce, jakoby samo, je pro příjemce i pozorovatele příjemné a důvěryhodné a validní. Kde je znát snaha, moc velké soustředění a moc velké záležení na každém slovu či situaci, tam to dře.
86
ááá, díky, zagorku. No, taková dovednost, kdyby fungovala, tak jdu do toho; je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné :)
Je pravda, že zrovna v tomhle směru mi to vždycky najíždělo a najíždí – přemítání, že nebudu telefonovat, ale že přece muž mi zatelefonuje a podobné přemítání, co akorát zaplácává mozkovou kapacitu pro jiný věci.
87
Já mám Zagorku jinak docela ráda. :-)
87
… ale ne že bych hrála, abych dusila; já sama sebe přesvědčím, že musím být zdrženlivější a nenápadná, abych pak se nechovala jako nějakej hadr a nebyl z toho pro mě průšvih. Nojo jenže vtip je asi v tom, že když už člověk vůbec o tomhle uvažuje, tak to nějký téma je a tím pádem hrozí, že bude hadr tak jako tak. Kdežto když mě ani nenapadne, že bych snad vůbec byla hadr – je mi to fuk,protože jsem to prostě já a jedu si posvým – tak skutečně ani bejt hadr ve vztahu s mužem být nemůžu,protože ta možnost jaksi neexistuje, nefunguje. Že to tak nějak funguje?
84. vědomý instikt? kde o tom píšu? píšu akorát o tom, že to vím . ty chceš vypnout instinkty a to jak? :-))
89
Jo.
81 aha už i to čtu… jo napsalajsem to zavádějíce…. jakože věodmé podvěodmí. nevím jak říct že vím když mi hraje podvědomí… na svoji tklivou strunku. že si tu hru uvědomuji. vím že mám instikty.
71
Ano, vztah vnimam jako prostor kde na sobe mohu pracovat, v případě vhodneho partnera.., zena je pro muze predevsim inspiraci, inspiraci k tomu napriklad dosahovat lepsich vysledku do kterych te ten druhy je schopny dokopat a opacne to plati samozrejme podobne..
Takže v tomhle se ruliso rozchazime,ja v tom prilezitost k necemu vidim, nemyslím si ze je to dlouhodobe jen o tom co jsi napsala,myslim ze jde v te spolupraci take o to prichazet na spoustu dalsich krasnych a tajemnych veci na ktere hledáme odpovedi a hlavne tedy o to byt SPOLU
66
Me treba nejvic zena ziskava tim kdy je otevrena ale zaroven nedostupna vuci okoli a jinym „lovcum“, kdyz citis ze je nedobytna a neni lacina, to je pro me z prvních dojmu asi nejvic.
hmm, přetvářka to je težký……já třeba ani pořádně nevím kdo jsem…..jen si myslím, že něco jsem, mám o sobě určité představy (přetvářky)které někdy platí a jindy se ukážou jako že neplatné a pak je jen určitá realita….tou realitou je sociální role…..nebo co zrovna mám, jak momentálně žiju…..co si představuju…..a to se taky každou chvíli malinko mění……
takže jo, jsem tak trochu chameleon…..takže přetvářka střídá přetvářku…..vědomě, nevědomě….tak jak věci přijdou, jak se nachomýtnou…..
….a pak je tady spousta lákadel, různých……kdo by odolal? nezkusil….na chvíli se s tím neztotožnil a nevyzkoušel? ……
95. 96.…jen si tu píšu, co mě momentálně napadá……nic důležitého. :-)
93
Pro mě je vztah srdce, ne rozum.
Na sobě pracuju v jiném svém prostoru.
To, co zpracuju v tom jiném prostoru, pak aplikuju ve vztahu. To ano.
Ale vztah je srdce.
Nejdu do vztahu proto, abych se zlepšovala, ale abych něco tvořila, k čemu musejí být dva, abych dávala a tím se mohla i radovat z toho, co jsem tím spoluvytvořila.
Ve vztahu nejsem já jako někdo, kdo má něco dělat, jsem součást. Součást děje. Plynutí.
Tvůj pohled na vztah a významvztahu mě děsí a přijde mi hrozně odtažitý. Rozumem oddělený.
94
Jistě, přesně tohle chtějí i žen yod muže, nemá pro ně hodnotu ten, kdo „skočí“ po každé. J eot obecný rys vyplývající z vnímání hierarchie ve skupině, výše postavení jedinci jsou hodntonější a taky si tím vyšším postavením v žebříčku můžou více vybírat – a taky si více vybírají. Kdo si nevybírá, křičí do světa, že stojí nízko.
A přesně na tom taky stojí ta ženská hra na votočenou. A přesně proto taky na ty chlapy tak dobře funguje.
96
Jo, tak to chápu, to mám taky a prostě si neumím představit, že bych žila bez toho, takže tomu místo „přetvářka“ říkám „schopnost se přizpůsobit“, aby to nebylo tak škaredý. :-))
Ruliso pro me je vztah take srdce, ale myslim ze to nelze mit tak oddeleny na treninkovy hriste a pak to podium, kde se hraje teda az naostro. Trochu ten odstavec upravim tak jak to citim ja..
Jdu do vztahu i proto, abych se zlepšoval, abych něco tvořil, k čemu musejí být dva, abych dával a tím se mohl i radovat z toho, co jsem tím spoluvytvořil. Abych neco objevil, prisel na nove veci, ktere jsem doposud nepoznal. Aby muj zivot dostal sirsi rozmer po boku s nekym komu duveruji a plne se mu odevzdavam.
Mozna ten pohled je tolik odlisny protoze se spolu bavi zena a muz, je mi jasne ze kazdy z nas si predstavuje neco jine, obecně vsak podle me plati ze zena se stara o vnitrek a muz o vnejsek. Zena citi nejvetsi sebepotvrzeni v ramci rodiny, nema takove naroky po vnejsku, chlap se zas citi nejvic chlapem v rámci prace a to souvisi s tou spolupraci, vzajemnym doplnovanim.
Pripada mi to prilis jednoduchy jak to popisujes, dlouhodobe si neumim představit ze by to tak fungovalo. Muj pohled neni rozumove oddeleny, vůbec se podle me ty prostory neda oddelovat, je to jeden obrovsky prostor plny vseho, je to jak o tom plynuti tak o tom ze pro naplneni dlouhodobe funkcnosti vztahu se od tebe neco ocekava, mas některé „povinnosti“ a proto v nem musis něco dělat.
96
Jake lakadlo treba? Dej konkrétní priklad, zajímá me to :)
101
Sebepotvrzení?
Co to je?
Proč potřebuješ sebepotvrzení?
Vnitřkem myslíš jako vnitřek partnerského vztahu, nebo rodiny? A vnějšek je to, co stojí mimo rodinu nebomimo vztah?
Proč myslíš, že máme odlišný pohled? Po přečtení tvého komentáře 101 teď mi přijde, že pohled máme cca stejný, představujem si cca totéž, jen použitá slova a kladení důrazu se liší, a vřazování do souvislostí – třeba to o ženě, která nemá takové nátoky na „vnějšek“ – třeba já mám, potřebuju to, nikdy jsem bez vnějšku nemohla být, i když to pro mě neznamená dělat kariéru v tom obvyklém slova smyslu, zas jsou to spíš vztahy, a taky moje učení se a vidění a vnímání, rozšiřoivání sebe uvnitř – nebo to je to tvoje uvnitř? Jako uvnitř člověka? – je to jako ta židle, co musí mít všechny nohy, aby z ní člověk nepadal, i rodina, i práce, i koníčky…
A stran dlouhodobosti právě věřím, že to moje „součást plynutí“ je daleko dlouhodobější, protože nic nestaví do nějaké důležitosti, neformuluje podmínky a potřeby a cíle, tedy ani nemá rizika nespokojenosti při přeměřování, zdali bylo splněno – jen prostě je.
A proč do toho pasuješ nějaké povinnosti, tomu nerozumím, to je snad odjinud, z jiné vrstvy třídění než řízení dějů z vůle/podřizování se dějům z intuice. Když plynu, přijímám samozřejmě i povinnosti, to snad k tomu patří… nebo jako myslíš, že jen ležím na pohovce a nechávám se ošukat a užívám si krásy plynutí vztahu? :-))
93. první odstavec, ano… tedy je to tak. Muž je takový jako jeho žena a žena jako její muž. těžko říct kdo prvotně inspiruje druhého ale pozitivně se ovlivňují vzájemně.
104
Pozitivne i negativne :)
104. 105. no, právě :-)
103
Jo, vnitrek myslim tim domov, vnejsek jako zabezpeceni, neříkám ze je to pravidlo tak to neber doslova, ale prijde mi ok kdyz „zenska vari chlapovi co nosi domu penize“ nez naopak…obrazne receno
Ten tvuj vnejsek ktery potrebujes tam prilis nechapu jak myslis,pokud chces rozved to srozumitelneji pro nas natvrdle..
Jenze to formulovsni podminek vychazi z toho vzthu samovolne a prirozene, jasne ze to nevisi v kuchyni u dveri s napisem VZTAHOVÝ ŘÁD, cile jak se to vezme ty mas asi na mysli cile vztahu, to souhlas ale nejake cíle lepe receno sny by to melo naplnovat respektive snazit se jit po ceste jejich naplnění,obou, takze spolecnych snu, jedna vlna.
Premerovani je zajiste nesmysl..
No prislo mi to tak ze v podobnym duchu mluvis :D promin jestli se te to dotklo ale prislo mi jakobys zivotem uz jen chtela sedet na te pohovce a plynout, proto jsem se ozval ale jsem rad ze tomu uz rozumím aspoň trochu, znelo mi to rezignovane ty vety :) furt mam pocit ze se nechápeme,snazim se zjistit proc. Asi bych to zvlad lip vyjadrit řečí..
ta celá debata o vztazích je fajn, čte se hezky. podobně hezky se mi četla debata pod jiným článkem tady Lišky „o síle“ (stabilitě, rovnováze, vůli) každý jak si to kdo nazval. nebudu do toho vstupovat, hezky se to čte.
105. i negativně… ale vycházím z předpokladu že se vzali z lásky :-)) nikoliv ze zášti :-)
104
Právěže vzájemně! Nejde do vztahu jít s tím, že JÁ v něm budu LEPŠÍ.
Budu v něm jiná (jiný).
Ale to oba.
109
Tim jsi me dobre uzemnila :))))
Akorat mam husi kuzi ze slova ze si nekdo nekoho vzal
108
Fakt? Já sám se v tom totiz docela ztracim a prijde mi že varime s rulisou dort jak pejsek a kocicka :)
111. ono je to ve formulaci slibu :-) „Berete si zde přítomného/přítomnou …………, slibujete, že s ní(m) budete v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i v chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?“ :-)
107
Abych mohla dávat, musím někde dobíjet. A i když víc než muž dávám „dovnitř“, tak dobíjet musím i „venku“.
K tomu, čemu ty asi říkáš „sebepotvrzení“, mi tedy rozhodně nestačí jen „vnitřek“, ani omylem.
Musím stát na vlastních nohou a mít vědomí sebe sama, abych mohla sdílet tenb vnitřek.
Ad cíle vztahu – a jaké jsou cíle vztahu, krom toho být spolu v dobrém i zlém?
Podle mě jakékoli další cíle jsou modifikovatelné, nedůležité. Jestli si splníme sny, nebo ne, důležité není, když se nepodaří tyhle sny, najdu si jiné, na tom nelpím. Je mi jedno, jestli muž vedle mě bude šachista nebo fotbalista, jestli budem bydlet v paneláku nebo v horské chalupě. To jsou všechno jen proměnné, s kterými se dá sžít. Koneckonců i to, jestli jsou nebo nejsou děti, je sice sice hodnbě významné a je smutné, když nejsou, ale když už nejsou, tak je důležitější, jestli spolu jsou pořád ti dva, i dáls tojí vedle sebe a jestli si místo toho najdou něco jiného…
Vadilo by mi akorát to vysloveně asociální, samozřejmě, samozřejmě. Chlast, gamblerství, násilí… agresivita fyzická i psychická. A pak neláska, lhostejnost, opovržení – nepartnerství.
Ale to ostatní jsou jen prkotiny.
Jo, a mejt by se taky měl, smrad nerada. :-)
113
Ok,ale netusil jsem ze si pod vztahem hned vybavis manzelstvi
116
Jo, pro Ratku je to totéž. :-))
116. :-)) to krátkodobé nepovažuji za vztah…nýbrž za známost. známý – známá.
116. stejně se dívám na přátelství… nikoliv že teď se mi hodí kamarádit s tím nebo oním. Je to něco trvalého….dlouhodobého. co je a trvá. i když se každý z těch dvou od sebe vzdálí a jsou někde jinde tak jak přijdou k sobě ten vztah pokračuje dál. není tam podmínek. vzath trvá…a u partnerů sexuálních mám ráda pořádek, tedy nežít na hromádce.
118
A za co považuješ to dlouhodobé nepotvrzené razítkem?
119
Proč?
120. partnerství… nemusí být s razítkem. Razítko jen stvrdí to co již je… partnerství. a někdy je razítko a hovnopartnerství :-)) takže nejde o to razítko, jen že mám ráda pořádek. ale to jsem již psala.
121 ad 119
Můj bratr žije se svým přítelem na hromádce už pětadvacet let. Majetek mezi sebou mají ošetřený závětěmi, víc nic a nic víc ani neplánují.
Znám několik dlouhodobých (patnáct, dvacet let) partnerství heterosexuálních, a ve dvou z nich se brali až těsně před smrtí některého z parterů při jeho vážné nemoci, právě taky z důvodu práv před zákonem. Nic víc nepotřebovali celý život.
Co ti na tom vadí?
115:
Spravnej chlap ma smrdet tak,ze se z toho pozna i barva kone,na kterym jezdi:-)
121. z obou stran je vyjádřen veřejný souhlas přede svědky… viz věta nahoře v dobrém i ve zlém. to co je ve skrytu… je beze strachu vysloveno také nahlas. partneři se veřejně postaví jeden za druhého . nestydí se k druhém se přiznat a stát si za tím. je to důstojné. nedělám si prdel :-) myslím to vážně
122
Odporuješ si. Když nepotřebuješ razítko, tak proč vyžaduješ manželství?
Když je pro tebe manželství výrazem pořádku ve vztahu, tak ale potřebuješ razítko, ne že ne.
124
To je drsnej chlap, když jezdí bez sedla.
Jen jestli ještě má kulky. :-)
125
To přece dělají i jinak a není k tomu potřeba šaškárna.
123. nevadí mi že žijí na hromádce. jen že veřejně nesvědčí jeden druhému: To je můj muž a to je moje žena. U homosexuálních partnerů to neberu zas tak závazně. ale u muže a ženy je zde veřejné přiznání se k druhému. To je můj partner. Akceptujte to.
128
A věř mi, že zrovna já tohle cítím docela dost.
129. tu poslední větu myslím jako vyznání vůči světu :-) ne tady. jakože svět má akceptovat že nejsou každý sám lza sebe nýbrž spolu. a tudíž vystupují jako pár.
129
Jak víš, že nesvědčí?
A proč to u homosexuálů neberš stejně závazně jako u heterosexuálů?
Uvědomuješ si, jak je to degradující, opovrhující, cos napsala?
130. já ti věřím přece Ru. Píšu za sebe… ptala jsi se tak ti odpovídám. Není za tím nic jiného. nevadí mi když někdo žije jen tak… je to jeho rozhodnutí. Osobně preferuji sňatek.
132. ne neuvědomuji, vůči komu je to opovrhující. vůči mužům nebo vůči ženám?
114
Starat se o vnitrek neznamena ze ti ma být u zadku vnejsek. A se zbytkem a tim ze sny nejsou dulezite absolutně nesouhlasim…a nevim jestli ma význam to rozvádět…proc vnimas sny jako materialno a zminujes chalupu vs dum?
135. měli by mít podobný (nemusí být stejný) hodnotový žebříček.
…-133
Z tebe by byl Ratko uspesny snatkovy podvodnik.:-))
114. v dobrém i ve zlém se většinou podržíš sama…..ale ty proměnné prkotiny jak píšeš Ru – jo, to je pro mě to, co ten vztah dělá, naplnuje a nebo ničí. má ten vztah smysl a nebo nemá…..to je náboj vztahu a naplnění smysu dvou lidí být právě ti dva jen spollu a nebo každý jinde a s někým jiným, nebo zůstat sám.
128. degradující je to slovo „šaškárna “ pro snatek. pro někoho šaškárna a pro někohoho jako Ratka – posvátnost.
137. nejen sňatkový :-))
137:
Snatek by nemel byt zacatkem vztahu(o kterych tu byla puvodne rec),ale jeho pripadnym a nenutnym vyustenim.
Ratko promin ses uplne mimo. Myslíš ze soucasti lasky dvou lidí je správné si nekoho k sobe privazat razitkem z duvodu abych se za nej priznal a byl akceptován? Hodnota je v te obracene strane…v té svobodnější…bez papiru a razítek
136
Jako hodnotový zebricek materialnich tuzeb?
140. to ano… ale kolikrát není možnost (ani časově ne) dozrát do plnohodnotného vztahu a partneři dozrávají léta již „pod slibem“ Třeba deset i patnáct, dvacet let. Kdyby měli ak dlouho čekat na vyústění tak třeba už dávno jsou pryč. a proto se domnívám, že je třeba vzít lib vážněě od samého počátku a nechat se ním nést ve vztahu v dobrém i ve zlém, a nechat se formovat ve dvojici a učit se spolu žít. neutíkat jeden před druhým když přijdou potíže a ty přijdou v každém vztahu zajisté.
Pro všechny:
Jaky duvod by vas vedl k rozhodnutí si nekoho vzit?
143
Jenze na zacatku nevis jestli je to osoba se kterou chces jit po boku celym zivotem
144. nevim.
ale když jsem se kdysi vdávala – brala jsem to opravdu vážně a byla jsem hodně hodně a dlouho zamilovaná a taky mladá a neviděla chyby do čeho si najíždím postupně ke dnu (psychicky a existenčně)
143:
S tou posledni vetou naprosty souhlas,ale proc to podminovat snatkem,tomu fakt nerozumim.
Ten slib byt spolecne v dobrem i ve zlem je zakladem vztahu,partnerstvi…a az potom manzelstvi.
Ne naopak.
142. hodnotové… nelhát si především, nebát se říct i něco nepříjemného, odříct si něco ve jménu společného, nezanášet ven… tedy nechávat hodnoty doma (pozornost, peníze, čas). vytvářet podmínky pro klidné soužití.
jsem naivka… :-) přeji si aby byly věci dobré, aby se lidem dařilo, aby se cítili dobře. Jsem ochotna se přizpůsobit, ustoupit, čekat
144:
Mne uz tedy opravdu asi jen ta pulka kralovstvi.
Vlastne ne pulka,majoritni podil,diky za postreh Ru,treba se mi to jeste pri vyjednavani bude hodit:-))
147. jde mi o ten slib… je mi jedno jak se vyjádří. to vyjádření je druhotné. vdala jsem se na úřadu a taky církevně protože jsem najednou měla možnost vyjádřit slib i před bohem. prostě dát slibu vážnost. myslet to vážně. věřit tomu z celé hloubky srdce. ta forma je jen výsledek (vnější otisk) vnitřní vážnosti.
134
Vůči homosexuálům.
148:
Ano,souhlas
135
a) Nikde jsem nepsala, že by mi vnitřek byl upr,
b) to byl příklad, neb lidé většinou mají sny spoíjené s materiálnem, máš-li jinou představu, napiš jakou, ať se tedy máme od čeho odpíchnout.
136 To bezpochyby. Proto jsem taky klidná, páč ať bud v edle mě ten šachista či fotbalista, bude to znamenat, že v tm podstatném máme dost společného, jinak by se mnou nebyl. :-)
A je ta tvoje poznámka ve vztahu k čemu předchozímu? K těm snům?
138
Ale já jsem nepsala o podržení, ale o tom být spolu.
Kdo se nedokáže podržet sám, nedokáže být ani partner v partnerství a neudrží ho nikdo jiný.
138
Když vezmu sňatek jako určitý způsob rituálu, který je mezi těmi dvěma, pak ano, pak je posvátost. Pokud vezmu to, co se z toho stalo, je to šaškárna.
A to razítko je tam jen jako opatření kvůli zákonům a předpisům. Aby některej z partnerů nedojel na to, že to razítko nemají.
Osobně kdybych chtěla dneka s někým uzavřít posvěcené partnerství, udělala bych si s ním vůlastní obřad podle nás, někde v přírodě na nějakém nám společně blízkém místě, pře dněkým, koho si oba velmi vážíme.
A pak bychom prostě šli jen na úřad v kanceláři říct to, co s eříct musí, a podepsat, co se nusí.
143
Hezká teorie.
TZaková mravokárná pro nás, co už v tom posvěceném vztahu nejsou. Padlí andělé. Jdu si nalejt.
144
Myslíš s tím razítkem?
Materiální.
Tak jako v případě manželství již minulého. Chtěli jsme novomanželskou půjčku.
149 :-))
158. všecko můžeš brát z různých stran. ano, i ta negativní je možná. ale i ta pozitivní až se budou ženit tvoji synové, budeš to chtít vidět pozitivně, přát jim… ať se jim daří.
161
To jim přece budu přát,už když si nějakou tu holku najdou…
Tedy jestli si najdou, mám obavu, že si spíš bude muset najít nějaká je…
148, 152
Proc by se mely penize nechavat doma? Nerozumím. Co je na tom se o ne delit s ostatnimi? ,Pomoc skrz ne nekomu kdo neni doma?
164
Já podobně přemýšlela nad vším tam vyjmenovaným.
Jak je to dovjsečné a nebezpečné, tohle stanovovat.
Můj otec byl a je vědecký pracovník. Kdyby se měl toho výše vyjmenovaného držet, nepublikoval by jedinou vědeckou práci.
A takových povolání je hafo.
já jsem to pochopila podle svého :-)
třeba nepomáhat můj bývalý manžel kamarádovi – spadl do dluhů….nevynášet čas a energii a pomoc jeho kolegyni v práci – pak z toho byla jeho milenka…..pozornost zaměřená jinam a jinak a pak jde doma spousta věcí do háje a jeden sám to neutáhne….
no, prostě jak tu bylo řečeno výše…..dá se na tu diskuzi dívat z různých pohledů a toho co člověk třeba má za sebou…
164. záleží opět na vnitřním nastavení… zda na sdělní hledáte to negativní… nedělit se s druhými, nebo to pozitivní – nevynášet ven na vedlejší neutáhnutelné zájmy a koníčky zatímco rodina strádá pod nedosttkem zájmu nejen citově ale třeba i materriálně. dům chátrá, zahrada pustne a vše je studené a znaedbané nedostatkem pozornossti.
166
Jasně.
Protože všeho s mírou a všechno má dvě strany.
Na tu druhou stranu – nikdy nevíš, kdy je potřeba pomoct kamarádovi, co měl fakt jen smůlu a třeba úraz, protože zrovna tak nevíš, kdy budeš ráda, že za skamarád pomohl tobě nebo tvému partnerovi, nikdy nevíš, kdy čas a energie vložená do práce mimo domov se ti mnohonásobně nevrátí třeba právě na těch penězích, a navíc, vždycky je lepší mít doma chlapa míň, ale spokojenýho, než naopak.
164,165:
Tam taky neslo o to,jak byt uspesny v povolani,nebo charite,ale jak byt uspesny ve vztahu.
Samozrejme,ze to je dvojsecne,tak jako vsechno.
Tvuj tata zase mozna publikoval vedecke prace,ale manzelstvi asinic moc,jak jsi parkrat naznacila.
jo, hodně práce a co všechno s tím souvisí, obnáší…. je další oříšek pro vztah.
neměla jsem na mysli nepomoct kamarádovi, který je v nesnázích… jako spíše systematické starání se o druhé či nějkého koníčka mimo dům jen ze strany jednoho z partnerů a fakticky vyloučení účasti druhého. nemusí to být jen milenka či milenec i když jeto velmi časté :-) ale i nákladný koníček jako oldtimer auta, nebo drahý sport či chov nějakého drahého zvířete a venování koníčku veškerý čas, pozornost i peníze.
172. druhý partner se s tím většinou smíří a naučí se žít a starat se sám o sebe. ale může se stát… že prostě odejde a ten druhý si toho ani nevšimne.
170
První maželství zabalil skoro po 15 letech, protože moje maminka je holt moje maminka, tak dlouho jako on s ní nevydržel nikdo jiný, a druhé manželství mu trvá něco přes třicet. A to je jeho druhá žena skoro o patnáct let mladší a taktéž velmi vzdělaná, inteligentní žena. Navíc velmi hezká.
Zdá se ti to jako špatný výsledek? :-)
172, 173
Jenže zrovna tak zhoubné je či může být, když jeden koníčka má a druhý ne – zhoubou je ten, co ho nemá – anebo když ho nemají ani jeden a udělají si z něj toho druhého.
Takež celou dobu tady nejd ene o to,m že Ratkla by neměla pravdu, alůe že když to začne takhle specifikovat a řekne A, musí říct taky B a nejspíš pak už celou abecedu. Protože jen A samo o sobě fungovat nebude.
174:
Zda se mi,ze vyjimky potvrzuji pravidla:-)
175. jde o přiměřenost… je dobré mít koníčka ale jak mu obětuješ všecko, něco zanedbáváš. a to většinou rodinu kde ten druhý musí táhnout o to víc a svých koníčků se vzdát. anebo se dohodnout na společném koníčku a pak oba podporují jednu věc společně.
178. tedy berou tam děti… třeba na cvičák psy nebo do lesa etc… tedy aby se i ostatní účastnili.
178
No vždyť to říkám už ve 169.
180. jo říkáš. a taky že je zhoubou když jeden má koníčka a druhý ne. ale taky není dobré oba koníčky a vzájemně si je nepřejí a pošklebují se jim :-) takže… všecko se dá zpochybnit. chtěla jsem říct, že je třeba mít nějaké společné aktivity a zejména společný čas, i společné prostředky. aby jeden to všecko nevyházel někam pryč za „něco“.
153
Po opusteni skoly pred par lety se teprve veci okolo zacly hejbat, ty vazne veci, na kterych zalezi, dite v dusi zustalo ale muselo dostat zodpovednost a postavit se na svoje nohy. Postupne se zacala vytracet nutnost vlastneni vselijakych materialnich picovin, na ktere jsem si pred okolim (ne)musel hrat, protoze jsem byl uvnitr slabym a podlehl jsem okoli. Slabym na to ukazat pravou stranku, kterou nezajimaji boty,hadry,mobily,auta a kdejaky nesmysly. Co doopravdy chci je sirit dobro, delat věci ktere povazuji za správné a zanechat odkaz. Smerovat k bohu. To je muj vnitrni kompas. Muj smysl zivota. Citit ho, tam vzadu v hlavě, ten hlas co napovida velmi tise když uz nevite jak dale,znate ho vsichni, ten hlas co rekne to bylo spravne nebo to nebylo spravne. Víra.
Nevim co presne v zivote je mym ukolem, ale vim ze jdu správnym smerem k tomu abych to zjistil, chci se ucit,chci poznavat,chci neco zazit, dobrodruzstvi, chci komunikovat, chci se spojit. Jsem zatim rad jen sam se sebou. Pred 2 tydny se mi stalo neco dost zvlastni, ten vecer jsem dostal signal ze nez budu moct sdilet neco bliz s nekym dalším musim nejdriv zvladnout neco sam a dokazat si to, ze na to mam anebo to skonci ze zjistim ze si vlastne nic dokazovat nemusim…nevim…nikdy jsem nevydržel s nekym delsi cas,vim ze je to mnou at uz spatnym výběrem typu zen nebo mou slozitosti, v necem mi chybí vetsi obycejnost, nejsem tim ale zoufalej, zajem totiz je, sex neni problem kdybych chtel, ale nechci, ma to pro me vetsi vyznam, nezavaznymu sexu ted nerozumim a nevidim v nem smysl, chapu to jako zaplneni prazdna a to delat nebudu…ale vim co musim delat teď. Moje misto a moje sance je nyni prace, citim ze svuj potenciál mohu objevit tam a nejsem připraveny předat nekomu dalsimu to co bych chtel dokud se s tim nevyporadam. S manželstvím nesouhlasím, rozvedli se mi rodice, nikdy nechci aby ty situace zazivali moje deti a udelam pro to vsechno aby se to nestalo. Abych ve středním věku neřešil s manzelkou ze nemame na to bydlet oddelene. Udelam vse pro to abych svoje dite privedl do zazemi ktere bude pripravene na to vychovávat dite, aspoň po vnejsi strance,po vnitrni je jasne ze je to složitější,ale pokusim se ovlivnit ty veci ktere muzu.
Potřebuji pri sobe partnera,ktery to citi podobně,jak psala ratka tusim, potrebuji zenu ktera nedba na materialni stranku tolik jako dnes cela spolecnost, chci skromnou holku co do tech vsech veci bude ochotna jit se mnou a nemirim ted tam ze tim myslim aby plnila me sny, proste to může být jedine nekdo kdo je na stejné vlne achce zjisit proc tady vlastne je, nekdo kdo tomu take veri, ze kdyz clovek dela veci s dobrým zamerem, zivot ho zavede do mist a situaci ve kterych ma byt a postara se o nej, chci se starat, chci pomahat, jak jsem rekl nevim jeste primo jak a v jakem meritku to bude nejsmyslnejsi a nejefektivnější ale prijdu na to, mate vic zkusenosti nez ja a mozna vam nektere vety prijdou jako naivni představy, je to mozny,ale ted me to pohání a pokusim se v tom pokracovat a stat si za tim, nekdy to je dost těžký,to veskery přemýšlení a vsechno…
…ale pak vyjdu ven v noci, nasaju ten cerstvy zimni vzduch, podivam se nahoru na ty jasne zarici hvezdy a reknu si „kurva za tohle prostě stoji za to bojovat“
178
Ja si treba myslim ze tu nejsme od toho abysme meli konicky. Je dobre ho mit a uvedomovat si ze je to nejaka urcita forma uteku od světa vetsinou a neříkám ze neni potreba! Je to fajn…Ale nemelo by to být jsk jsi psala prilis nakladne jak financne tak casove, souhlas.
95 přetvářku definuju tím, že je záměrná. Za účelem nějakého profitu společenského, finančního…
Ne že dělám jednou to a jednou to udělám jinak, z důvodů vědomých nebo nevědomých.
98 ru
ad93
já zase si říkám, že ne že by člověk schválně vstupoval do vztahu jako kalkul primárně proto, aby se posiloval; ale ve vztahu vyvstanou nějaké překážky a mezníky a společným jejich překonáváním se každý z těch dvou partnerů posiluje. Kdežto sám bez vztahu se taky posiluje tím, že prožívá, co přichází, ale jinak. Možná pomalejc? nebo klidnějc, nevim.
181
Ano, přesně tak, všeho s mírou a všechno má dvě strany. Tu lepší i tu horší.
182:
Obavam se Komorebi,ze za co stalo bojovat a za co ne si budes muset s tema hvezdama vyrikat jeste tak za dvacet,tricet…let a zase to budes vsechno videt uplne jinak,mozna dokonce i nijak.
Ale kazdopadne drzim palce!!
182. Fajn, Komorebi máš jasno – prozatím a k tomu ty zářící hvězdy :-)
Takže hodně štěstí a držím pěsti!
182. chce to potkat praktickou ženu…co je pevně vrostena do země. ty koukáš na hvězdy a ona na zem a spolu vytvoříte spojení země – nebe. a pomůžete si především navzájem. vytvoříte most.
184
Miluju to jak do toho vnášíte tu ženskost, fakt :))))
Vnimat vztah jako prostor proto na sobe pracovat, být lepším, muzes vnimat jen tehdy, kdy mas k tomu vhodnemu spoluhrace, ktery ti v tom pomuze – partnera. Prave diky tem prekazkam a situacim ktere do vztahu zivot prinese, vyzvy,ktere nám připraví, které když jsi sam poznat nemuzes. Podle me zvladat to s nekym dalsim a je urcitej nadstupen toho zvladat to sam.
182
Komorebi, opatrně zkusím otázku:
Proč je pro tebe důležité zanechat odkaz?
Jako důkaz, žes dělal věci správně, nebo aby tvůj život měl smysl a hodnotu, nebo…?
Jinak ten hlas vzadu v hlavě taky mám, ale víra mu neříkám.
První věta druhého odstavce mě napřed zarazila, pak jsem si řekla – ha, pěkný příklad rozdílnosti generací… – a nakonec jsem se chytla za nos – Kruci, tohle si přece taky pamatuju, tak nějak na gymplu, začátkem na vejšce… ten pocit… Byl týž.
Takže jo, tak to bude a bude to tak v pořádku. Musí to tak být, aby všechno proběhlo, jak má.
„V něčem mi chybí větší obyčejnost…“ – jo. Ale když vydržíš, tak k tomu se po oblouku třeba taky dopracuješ. :-) Napřed se člověk cizeluje, snaží oddělit a odlišit a zindividuálnět, a ti intošštější holt jdou většinou cestou ještě větší intiošskosti a pěstování si složitosti, sebe/sledování té složitosti (včetně odmítání sexu a důvodu k tomu odmítání), časem se pak usadí ve své kůži a začnou za skvělou cestu zas vidět to zjednodušování…
Jen dej pozor, ať v t= své vizi všech ideálů nějakou tu hodnou skromnou obyčejnou holku těmi svými nemateriálními správnostmi neutejráš…
186
Proč myslíš ze az za 20let? Proc to nevzit do svych hned? Vim ze se to bude nabalovat..
No, já si třeba myslím, že tu nejsme vůbec od ničeho, ale když už tu teda tou shodou náhod jsme, a navíc v té síti vší možné kombinace pudů a rozumu, tak bysme se měli snažit, aby to nebyl moc velkej průser a abysme netrápili moc zbytečně ani sebe, ani ty okolo. :-)
186,187
Mam pocit ze byste me nejradsi uzemnili ale z litosti to nechcete napsat. :D … Ale dekuju
188
Dekuju, to se mi libi.
191. nemyslel do svých za 20 let. vždycky to máš ve svých ted…..jen za těch třeba dvacet let to budeš vidět zase malinko jinak a je to taky v pořádku
184 druhý odstavec – tro bezpochyby.
186 přesně. :-))
Aj 188 :-)
190
Tomu hlasu rikam intuice. Vira jsem napsal protoze mi to ptobihalo hlavou vse a chtel jsem to napsat, nesouviselo to s tim hlasem, promin to jsem napsal trochu neprehledne.
Poslední odstavec ses trefila do černýho,protoze cítím ze mi nikdo nerozumi…teda z žen….ale nechci v tom slevit, prijde mi ze bych sel proti sobe, co ted?
191
Protože to jsou věci, který máš jednak šanci hodnotit až z odstupu a jednak co dvacet let je budeš vidět trochu jinak.
199
Ano, ale proč bych nad tim mel ted přemýšlet
Komorebi 107, 101 + 103
no, na mě je to už dost velká generalizace – že žena se stará o vnitřní a víc o rodinu a muž víc vystupuje / pracuje navenek. Zvlášť v posledních pár desetiletích to podle mě teda neplatí. Je to okleštění mužeo možnost ´vztahů a okleštění ženy zase o jinou plnost života.
I když jsi řekl, že je každej jinej.
No právě. je. Tak proč tohle vůbec psát?
Mně rodinné věci moc nebavěj. Pro mě je důležitý si jet svoje vlastní věci a práce je toho část. Rodinný věci toho teda u mě moc část nejsou, spíš vopruz.
188:
jo,most pres rozbourene vody.
Az tu pravou potkas Komo,tak ji to pust a mas ji:-)
http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/simon-garfunkel/bridge-over-troubled-water-40033
193. ne, není proč uzemnovat. ani by ses nedal :-) je to v pořádku.
prostě ses rozhod pro sebe jak chceš žít, máš na to odvahu a to mi přijde dobrý…
198
Jo, intuice. I pro mě odpovídající slovo.
Chápu tak, že té intuici člověk věří.
Ad poslední odstavec – neřeš. Drž se toho, co napsala Ratka, a pak také ženě prostě věř a nesnaž se ji měnit. Nech ji jít vedle sebe jako svou protiváhu, i když se ti v něčem bude zdát, že ti nerozumí.
Nejde o to, aby ti dokonale rozuměla, navíc podle tvých představ.
200 mě to pomáhalo… vidět sebe za dvacet třicet let. kde se chci vidět? kým chci být v padesáti, sedmdesáti, osmdesáti….
204
Na také ženě, ale takové.
Eště ad 204:
Jo, jde o ten most.
202
Uz toho stahuju Saulito, funguje to taky když to pustim na namesti a pockam jaka se chytne? :)))
191:
ani naznakem jsem nezminil,ze bys to nemel ve svych rukou,nebo to do nich mel brat za 20let.
Psal jsem jen,ze to jednou zase budes vsechno videt jinak.
Ale naprosto chapu,ze to citis jen jako fotrovsky kecy.
Ale rozhodne te nelituju a to :D z 193 napsat nechci.
Na uzemneni mas svuj vlastni zivot,ten to zvladne spolehlive,na to vem jed!!
201
No myslim ze to neni jinak a neber to doslova jasne ze je spousta zen co ma vyraznejei vnejsek a je to ok, rekl jsem to obecne a podle v momente rodiny se ta role jeste prohloubi, ale jak u koho,je to individuální.
209
Necitim to jak fotrovsky kecy, jen jsem nevedel proc mi to rikas proto jsem se ptal. Prislo mi to jasny jako facka a ze kazdy vi ze svet vnimas jinak ve 27 a jinak v 55
208:
no bacha Komo,taky by te s tim dnes holky mohly poslat do hrobu.
Tak jim to zkus zarepovat:-)
205
A naplnilo se?
212. :-))
204
Nojono ruliso, tim jsem udusal posledni pritelkyni, kdy jsem chtel na vse odpoved a na uplnym zacatku vedet do čeho jdu, aby me pochopila. Uz vim ze to tak nejde, trpelivost no,tu jsem nikdy nemel, ale budu muset..
212
Hele Barče se repovani libi :)
213. ano
Mluvíte o intuici… ale ta dělá to aby danou osobu provedla životem dle jejího podvědomého přání (směřování) a je třeba se ptát kam směřuje, co si přeje. dlouhodobě. v celoživotní perspektivě
217
Vsak ano, tim se nic snad nevylucuje co jsme s rulisou rekli.
ratko
125
vyjádření souhlasu, slibu, partnerství přede svědky je promě určitě to nej. Ale to ten partner může vyjadřovat každej den, třeba v baru, kde je se mnou, nebo čímkoliv. nemusí to bejt papír s razítkem. Ale chápu, že ten je jasnej a zřetelnej a je to daný.
129 ad homosexuálové bych řekla, že to berou úplně stejně; proto nevím,proč by to mělo být míň závazné nebo „řádné“ nebo cokoliv.
190
Promin zapomnel jsem odpovedet, někdy jak to procitam tsk vynechám. Chtel bych zanechat odkaz, aby po mě zůstalo neco vecne, neco co si budou lide predavat..
Treti odstavec: haha vidis, jeste te tady vozim casem :)), ale zarazi me co se vekem stane ze je to pak pryc a ze to tam pak není, nebo konkretne u tebe, ale necham se prekvapit.. :)
4.: Dekuju za informace,uvidime, necham se vest.
215
A velkorysost.
217
To sice je, ale na směřování intuice to nic nezmění. Odpověď na ptaní se sebe sama bývá rozumem zdeformovaná.
To, že intuice tě vede jen krok za krokem, šptaně není, většinou spíš naopak.
219
Děkuji.
220
Ale proč chceš, aby po tobě zůstalo něco věčné, něco, co si budou lidé předávat… Jsi jen prach a v prach s eobráítíš, není tahle závislost na zachování sebe v někom jiném úzkostnost ze smrti nebo třeba jen malichernost, být víc než ostatní?
Ad druhý odstavec:
Neztratilo se to, nic se nikdy neztratí, jen se to zakomponuje do něčeho jiného. Tpo, co jsme byli, jsme pořád, jen je to přeskládáno nebo obskládáno dalším.
Nepamatujem si to, co už nepotřebujem.
Nemám tyhle touhy a předsevzetí, protože mám jiné, nebo místo tužeb mám už zisky, nálezy, něčeho, co daleko převážilo moje tehdejší dychtění.
Neboj se pořád té rezignace, klid v duši není rezigmace. :-)
216, nojo, v tom je ta potíž. barče se líbí spousta věcí :-), tak si říkám, že bych měla přestat věčně snít a vzít rozum do hrsti, no. ….. pak ve vztahu vždycky právě narazím, no. bylo to s mým bývalým manželem a trvá to i ted tak různě….takže se plácám ode zdi ke zdi….žádná hitparáda to není.
ale podobně jako Ratka mám vizi toho, kde bych ráda byla v padesáti a šedesáti…..dál si netroufám :-)
182 Komorebi
Díky!
Zní to docela racionálně, říkala jsem si. A pak přišel ten závěr „to veškerý přemýšlení“ – a říkám si, že to právě je nějakmoc, toho přemýšlení. Že potom v té poslení větě ty hvězdy přijdou jako kontrast a vyjímečně a ne jako průběžné prožívání s míň přemýšlením.
(Což říkám já, která mám hodně sklon k přílišnému přemýšlení.)
183
koníčky jsou realizace! A někdy jediná – podívej se na období normalizace – jak by lidi dělali aspoň něco, co je baví? To by si mohli rovnou hodit mašli, beze srandy. Místo toho byli kreativní jako můj táta. Anebo nebyli a koupili si auto a chatu a barevnou televizi, no :)
Nebo se podívej na mě? Myslíš, že mě baví dělat celej život jednu práci a jinak nic? To snad by byl špatnej vtip, takovej život pro mě. nebo dokonce kdyby mě ani ta práce nebavila a chtěla bych být v domácnosti s třemi a více dětmi? No to ani omylem.
228. být v domácnosti s třemi malými dětmi podle mě není snem ani zábavou žádné ženy… nýbrž je to nevyhnutelnost. nelze se tomu vyhnout pokud chci mít tři děti. je to hozená rukavice. výzva.
189 Komorebi
ženskost? Jééé, tak ani nevíš, jak mě to potěšilo!
– Že jsem udělala nebo řekla něco spojenýho s ženskostí.
Já myslím, že jakýkoli partner je ten partner, se kterým člověk roste. protože jnak to nejde. Jak říkala někde ratka, překážky prostě přijdou.
… jo aha, tys myslel zřejmě přesně totéž!
227
A prijdes si nekdy ze vic ten zivot zijes v hlavě nez před sebou? Nebo stavalo se ti to?
230
Ano! To je to slovo – ROSTE.
Díky!
No,radsi nic:-)))
Jakej vtipnej dodatek pred nami tajis nyni Saulito?
229 no a já nikdy tři děti mít nechtěla, to je na mě moc přesilovka. Skupinu dětí jo, ale po setkání, víkendu nebo letním táboře je vracím domů.
Já jsem chtěla nula až dvě děti. :-))) takže předsevzetí vychází :) a nikdy jsem si sebe nepředstavovala v budoucnu ani za dva roky ani za deset ani za dvacet. A vadily mi otázky „Jak se vidíte za pět let.“ Přímo jsem je nenáviděla, protože jsem se bála, že nesplním, co si představím. Že budu lůzr. A nechtěla jsem svoje soukromý představy nikomu říkat. To jsem taky nesnášela.
Teď už mi takový otázky nevaděj, protože si s nimi hravě poradím mnoha způsoby. Například řeknu, že takovou otázku nesnáším a prostě neodpovím a je to v pohodě.
235. to je něco jiného… úplně. řekněme že se chceš vázat s nějakým mužem, a opravdu to uděláš. a pak máš třeba pochybnosti a nevíš jestli by ti nebylo lépe ho umlátit tyčí ve spánku (přeháním) a pak si řekneš…. a co z 40 let? bude to starý dědek… snesu ho vedle sebe? a vše je najednou jiné, poleví vztek a už není chuť ho ubít protože jednou, třeba z 40 let se už nebudete hádat jako koni, jelikož budete již staří a bude šumafuk kdo si kam co položil.
233
Roste celej, Saule, ne jen jeho kousek. :-))
někdy perspektiva pomáhá překonat takové ty rychlé úlety. protože z pohledu celého života je jeden – dva roky, nebo i pět jen fáze….dá se to přežít. a s každým děckem je to lepší a lepší. pohoda :-)) to první bych nechala na nádraží.
231 Komorebi
to se mi nestává – víc v hlavě než před sebou. nebo nerozumím tomu „před sebou,“ jak to myslíš.
Stává se mi, že se přistihnu, že moc šrotím v hlavě, moc mi tam frčí myšlenky a můžu na nich snadno odletět a ještě to bude vypadat jako ne marný, ale zajímavý výlet, když ne přímo přínosný – například slovní hříčky jsou toho příkladem.
V takových chvílích si řeknu, že je lepší vypnout myšlenky, jen si uvědomit „tohle jsem já, teď si tady jdu“ nebo podobnou jednoduchou věc nejlépe i s tělesným pocitem, co je zrovna aktuální, víc vnímat třeba vzduch (asi jako ty s těmi hvězdami ad182!) nebo nevim. jak to píšu, připadá mi to jako kecy, protože psaní mám spojený s racionálnějším obsahem.
No a tohle je pořád ta věc, kterou jsem chtěla vylepšit a pěstovat a nebýt jen jednostranná – a pořád ještě to dělám a postupně to jde a je to nekonečnej proces, asi.
238. ale už ne, přivedl mi první vnouče a celý život se změnil… přesýpací zdi.
236
Ale to jenom proto, že si neuvědomíš, že ti staří jsou ještě daleko nesnesitelnější. :-))
241. to je pravda… ale umím s tím lépe zacházet. tedy sama jsem nesnesitelná taky :-)))
238
Tak já si zas kolikrát říkala, že jsem měla zůstat u toho prvního… to byl klídek, pohoda, zlatíčko… Všecko jsem si měla čas užívat…
Jo Saulito!
Já to pochopila až teď! :-)))
„Už to stahuju Saulito“ jsem četla „u toho stahuju Saulito“ a myslela, že Saulito je název filmu nebo písně. A na ČSFD jsem ho nenašla :-DD
243. já si říkám, že jsem měla mít děti čtyři.
243
To mi pripomnelo,jak jsem se nekdy uz fakt dospelej i podle obcanky dopotacel nad ranem domu,prevratil po tme zidli,pozvracel zachod,slapl kocce na ocas,mati vylezla v nocni kosili a s placem na krajicku poznamenala:
„a takovy jsi byl pekny a hodny miminko“:-)
Ad:
Jeste ze jsem tenkrat nebyl tak bystrej jako dnes a nestihnul opacit“no jo mati,to je holt evoluce“
246. je lepší nevylézat a spát :-)
248. u nás to tak funguje…
245
Já jich taky chtěla víc, aspoň tři. Ta 243 nebyla o tom,. že bych chtěla jen jedno dítě, ale reakce na tebe, kdyžs púsala, že o rpvní pro tebe bylo utrpení ze všech tří největší.
Pro mě to byl ten mladší. Nervy už na pochodu doma, porod zas blbej, děcko se narodilo přenášený už bez plodové vody a s omotanou šňůrou kolem krku, se s níženou imunitou – málo jsem přibrala a neměla ani kvalitní mlíko, měl pořád průjem a hlad, než mi konečně doktorka odsouhlasila, že musím dávat umělý, promarodil první tři roky života, furt jsme jen putovali po špitálech, nespal, plakal, kašlal, dusil se, pak začal chodit do školy a nmešlo mu to, šikana…
Přála jsem si ještě třetí, ještě jeden pokus na holčičku. Ale už ne v tamté studené, vlhké a plesnivé chalupě se záchodem splachovaným kýblem a a s mužem, co mě měl za soupeře a ohrožujícího protivníka…
Pak mě to chytlo ještě jednou, že bych to ještě přeci jen zkusila, na umělý, s jiným mužem, dát to jinému muži, to byl taky omyl, ten už to nechtěl a už vůbec ne se mnou.
Už nikdy to nebude a je mi to líto.
246
Jo, já to nedávno tomu staršímu řekla zrovna tak. :-)) Ale nebyl na kaši zas tak moc. :-)
250. byly to pěkné časy… tedy ta živočišnost ano, závislost na muži méně :-)
244
:DDDD
239
Tak proto delas komiksy a nepíšeš :)) k tomu pred sebou jsem myslel ze se pristihnu ze nad tim zivotem vic premejslim nez bych ho zil, ze ziju v budoucnu casto v hlave…proto jsem se te ptal :)
254
jo, tak to je ono. V hlavě se vynajdu často, ale ne moc v budoucnu.
Jo, přesně proto komiksy! I když takhle jsme si to přesně stručně a jasně nikdy neřekla. Psaní mi připadalo moc… moc psaní, no. A některý věci se slovy nedají dobře popsat, když určitá část myšlení probíhá v obrazech. Natož jiný věci než myšlení, žejo.