U nás (v práci) se říká do jedný nohy, do druhý nohy, do třetí nohy a do dírky.
:-)
teda ru ad4
jste drsňáci intimáci :))
Ta tenhle zápis vypadá dost dobře. Osobní deníček začíná mít přesah do obecna, do něčeho, co by nečetli jen tví kamarádi ….. a co by mohlo být aplikovatelné i pro jiné životy. Je to vtipný, má to spád a pointu. Pokračuj ….
…… A pak se jednou budou prodávat tví deníčky jako knížečky, co píše “Honza Volf co nehraje golf” ….. třeba.
ad 6: oprava: Tak – tvé deníčky
6-7. ty bys Lenko prodala vše :-)))
To je dobře, jen prodávej :)
Já bych to potřebovala umět – protože tolik času věnovat něčemu jen pro sebe bezplatně … i když na druhou stranu si řeknu: Co lepšího může člověk pro svět dělat, než dělat jen sám pro sebe, co ho baví.
A pak si zas řejnu: “No jo, ale…” a cítím nějakej dluh, je to pravda, nejsem spokojená, mám pořád pocit, že chci dělat víc a víc a dobře a že jsem nepodnikavec a to mě otravuje.
Zatím neumím bejt 100% spokojený nepodnikavec “jen” pro sebe.
Můj Bůh je prostě pořád ještě dooost přísnej!!
A na to já si musím došlápnout.
9. možná proto že si to necháváš pro sebe a nedáš mu to. třeba by to chtěl
ad 8: Já ne. Hodně toho rozdávám. Ale Liška potřebuje (viz 9) ……. tak radím (to mi jde :-) )
Nicméně je fakt, že podnikání (už dvacetileté!) mě mnohé naučilo. Že když neprodáš řádně svou práci, není třeba ani co jíst …….. a zaměstnanci netuší a nevěří. Jdou do práce, kde jim někdo zatopí, rozsvítí, zaplatí nájem. Sednou si na židli, kterou někdo jiný koupil, sednou si k počítači, který někdo jiný zaplatil. stejně jako připojení na net …. a ještě jim platí dobu, kdy si píší na blogy, listujou novinami, vyřizují soukromé věci ….. :-) To není výčitka ani námět na diskusi, to je konstatace a vysvětlení, že zaměstnanec a zaměstnavatel a OSVČ si jen těžko budou v tomto rozumět, pokud nebyli nikdy v tom samém postavení. – Liška nemá ani svůj byt, proto nemůže rozdávat (jen maličko), ale prodávat.
domnívám se že světské ke světskému, duchoví k duchovnímu. Kdo prodává svoji duši… nedělá dobře.
11, 12
A já se domnívám, že právě proto, že Liška nemá svůj byt, nemá auto, nemá majetek, o který by se musela starat a do kterého by musela investovat, aby nechátral, má daleko větší svobodu na rozdávání a neprodávání sama sebe.
13. taky si myslím… nejen svobodu, je blízko….
11,13:
“…..a neprodávání sama sebe”
…..a neprodávání práce druhých za účelem vytvoření vlastního zisku.
ratko
Já asi nechápu tu 12.
Nevím, co si mám představit pod “prodává svoji duši”. Leda když někdo dělá něco, co nechce.
Nebo co jako? Duchovní k duchovnímu… nevím, co jsi myslela, mě k tomu nic nenapadá.
13 ru
no a tohle taky – co je “prodávání sama sebe”, jak se liší od pobírání peněz za svoji práci, kdy je to prodání se v negativním (takovém kurevském?) smyslu a kdy je v pořádku, že člověk si nechá zaplatit za činnostz, kterou dělá několik hodin denně… ?
Co by na tom mohlo bejt špatnýho?
Když někdo kreslí stereotypní sladké obrázky dívek nebo židlí pod stromem, jiné ani moc neumí nebo se do nich nepouští, a těch pár svých nabízí za poplatek zájemcům, tak co?
Tak snad prodává sám sebe? Já myslím, že sebe teda vůbec, že jen stereotypní práci na zakázku.
Jako když malíř vymaluje pokoj. Proč by za to neměl bejt zaplacenej?
16
A když si do toho všeho dosadím sebe samotnou,
tak se ty úvahy úplně změněj, to je zajímavý:
Řeknu si, že je absurdní, kdybych prodala spontánní kresbičky pořízené ne za účelem výsledku, ne za účelem kvality, kvalitního obrázku, ale za účelem sebevyjádření, které potřebuju pro sebe.
V tomto kontextu mi připadá OK, když někdo umí namalovat jen tu židli pod stromem a prodává to. Kdežto prodat to, co dělám pro sebe, beztak, lhostejno zda za peníze nebo ne, to je mi divný.
Tak tím jsem mysleli to “prodat sebe” a prodat duši??
16 ad 13
Každé prodávání se sam asebe nakonec sama sebe devalvuje. Když něco děláš z vášně, z radosti, z tvorby jen pro tovrbu, tak je velice lákavé si říct, Proč to nezpeněžit, proč nedostávat peníze za to,c o dělám ráda a co bych beztak dělala…
Dělala, ale jinak. Časem jinak. To”za peníze” člověka postupně šoupne jinam, ať si myslí sebevíc, že ne, že to má pod kontrolou.
Začneš podvědomě dělat ty věci tak, aby za ně ty peníze byly, ne jen náhodou přišly, pokud by se to náhodou někomu líbilo. Začneš se kontrolovat, jak to děláš…
Ze “za peníze” se stane “pro peníze”.
Nevím, jestli se tomhle vysvětlení narychlo splácnutému v práci dá rozumět…
Když někdo prodává rutinu, protože nic jiného neumí, je to totéž, jako když já tu rutinu pleskám na pomníky. Je to jen práce, která mě shodou okolností baví.
To není totéž.
17 – ano, tak.
To, co dělá člověk pro sebe, by neměl měnit za peníze.
Jo, chápu, ten pocit je pak prostě jinej. Od té chvíle se to zaměří o něco víc (neříkám, že úplně) na publikum. Člověk na to myslí s jiným pocitem a taky jinak, jinak vybírá obsah i formu.
Je ale pravda, že nějaké publikum musí být vždycky, i u toho, co dělá člověk pro sebe.
Já si produkuju do svého notýsku věci primárně pro sebe. Ale bez představy nějakého diváka, při stavu současných i potenciálních diváků nula, už mi to moc nejde jako to šlo v dětství (i když i v dětství jsme měla různé sešity, co jsem ukazovala okolí; ale měla jsem i tajné). Kdybych jen produkovala do notýsku a nikomu to neukázala A ANI S NIKÝM O TOM SVÉM TÉMATU NEMLUVILA, tak je publikum nula a nefunguje to. Není zrcadlo. Není protipól. Ne že není zpětná vazba, o tu může a nemusí jít, jen prostě o to sdílení.
Jako trosečník na ostrově bych si taky vytvořila nějaký protipól, se kterým by mohl vzniknout dialog. Svého Wilsona jako ten trosečník z filmu. Aspoň imaginárního.
18
Ze „za peníze“ se stane „pro peníze“.
No, to je trefné.
Dá se tomu asi předejít tou mírou. Hlídat si to. Primárně dělat pro sebe za sebe.
To si myslí každej, ale zdaleka ne každej to uhlídá.
Osobně o sobě vím, že bych to neuhlídala.
21
Publikum ano, ale publikum nerovná se peníze.
“To, co dělá člověk pro sebe, by neměl měnit za peníze.”
– no, to byste osočili/y všechny umělce, zpěváky, skladatele, hudebníky i řemeslníky, kteří dělají svou práci pro radost a ještě je to jejich práce, ze které žijí, jako že se prodávají. Blbost. (I když někdy se to stát může, to je jasný.)
Náhodou dělat to, co člověka baví a co by dělal, i kdyby ho za to neplatili, ale oni ho za to platí, je největší štěstí.
Amen. :-)
25
Ale ano, přesně tak, prodávají se. Taky si všimni, že vždycky, když přijde někdo nový, začínající, je jak jiskra, hoří a žhne, a časem zapadne do kolejí tuctovek… Zhasne…
A proč myslíšk že tolik např. malířů dřív bylo chudých? Proč nechtěli prodávat to, co namalovali?
Netvrdím, že nejde dělat výtvarno za peníze kvalitně. Ale to je něco jiného.
A zpěváci a herci jsou taky ještě trochu něco jiného než výtvarní umělci. Jednak mírou exhibicionismu a jednak tím, že většina prostě reprodukuje. Byť dobře a osobitě.
A ti, co nereprodukovali, ale psali a skládali sami ze sebe a prodávali lidem přímo taky sami za sebe, taky většinou blbě skončili. Buď jejich tvorba šla dolů a zdegeradovala, nebo je to sežralo.
Je to o míře senzitivity a o nmíře, kůolik ze sebe do toho, co děláš vkládáš. Jsou lidi, co jim to nevadí a můžou být velmi úspěšní,dav jim bude tleskat, protože najdou recept, jak si ten dav získat. (viz jeden nejmenovaný pan fotograf, o němž se i filmy točí).
Ale ti, co dávají sebe, budou vždycky nazí a zranitelní.
A ještě poslední:
Tím zranitelný nemyslím názory jiných, ty mu můžou bejt upr, on ví svoje. Ale je zranitelný sám sebou. Třeba právě tím, když prodá sám sebe. Mimo jiné.
Já teda nevim, ono je to asi smíšené – něco je (u umělců) čistě pro radost, něco na zakázku (a to neznamená, že to není zábavné, může být, zvlášť když člověk ví, že za to dostane pár peněz a může si koupit boty…), pak se do toho zamíchá manažerství, účetnictví, papírování, organizování těch všech kšeftů, a to někoho vůbec nebaví, tak to buď dělá nasranej, nebo všeho nechá; někdo to deleguje a někdo to zvládá.
Dyk to píšu vejš: že je to na zakázku, neznamená, že to nemůže bavit.
Ty technické věci okolo jsme nějak extra neřešila, na každé práci, která baví, je dycky něco, co nebaví.
ru 30
notojó.
16. čtu to postupně…. co jsme myslela tím své k svému. kreslíš si svoje nitěrné pocity, co tě trápí a co těší a pak z toho uděláš zboží …. Což je OK, netvrdím že je špatně prodat informace o svém životě jen že to jaksi k sobě nepatří se mi zdá. že to co člověk nitěrně a kreativně tvoří (vnuknutí ducha) prodá. Proč ne, sama bych to nedělala protože nejsem k tomu dost silná ….
poslední odstavec, tito kresbičkáří kreslí pro výdělek. Od začátku to dělají proto aby kresbičku dobře prodali tudíž líbivě pro druhé. Není to zevnitř, jejich… není to jejich duše. Takže ano, pak mohou prodávat. je to jakoby dělal ve fabrice… možná to zvenku vypada lépe. efektněji
18. ano, lépe řečeno to co jsem možná dala moc zkratkovitě.
27. to je to co nazývám ovládnout systém. dokonalost. systému dá co systém chce a ještě mu zbude možnost vlastní kreativity kdy ukáže všem fakáče.
ještě k zranitelnosti, je dobré si toho být vědom… vlastní zranitelnosti. i třeba když chceme bojovat nebo se prosazovat nebo “nalézt svoje místo” Citliví lidé jsou vždycky zraňování… vždycky. I když vyhrají, i když to dokážou, i když jsou úspěšní, i když prodávají…. i když se jim daří. tuto vnitřní zranitelnost je třeba vnímat, uvědomovat si svoje slabosti… přijmout je. když je přijmu, budu posílena…Ale né tak že začnu bojovat o svoje postavení zkoumat zda je přiměřené mým kvalitám… jednoduše jen sledovat svoje zranění, cítit je… vážit si jich… jsou to subtilní majáky. šeptající nitro
a to vše pro tebe :-)
já su pro “Na zdraví!” To vždycynky pomůže;-)
u nás se říkalo: vejdi a neuškoď
U nás (v práci) se říká do jedný nohy, do druhý nohy, do třetí nohy a do dírky.
:-)
teda ru ad4
jste drsňáci intimáci :))
Ta tenhle zápis vypadá dost dobře. Osobní deníček začíná mít přesah do obecna, do něčeho, co by nečetli jen tví kamarádi ….. a co by mohlo být aplikovatelné i pro jiné životy. Je to vtipný, má to spád a pointu. Pokračuj ….
…… A pak se jednou budou prodávat tví deníčky jako knížečky, co píše “Honza Volf co nehraje golf” ….. třeba.
ad 6: oprava: Tak – tvé deníčky
6-7. ty bys Lenko prodala vše :-)))
To je dobře, jen prodávej :)
Já bych to potřebovala umět – protože tolik času věnovat něčemu jen pro sebe bezplatně … i když na druhou stranu si řeknu: Co lepšího může člověk pro svět dělat, než dělat jen sám pro sebe, co ho baví.
A pak si zas řejnu: “No jo, ale…” a cítím nějakej dluh, je to pravda, nejsem spokojená, mám pořád pocit, že chci dělat víc a víc a dobře a že jsem nepodnikavec a to mě otravuje.
Zatím neumím bejt 100% spokojený nepodnikavec “jen” pro sebe.
Můj Bůh je prostě pořád ještě dooost přísnej!!
A na to já si musím došlápnout.
9. možná proto že si to necháváš pro sebe a nedáš mu to. třeba by to chtěl
ad 8: Já ne. Hodně toho rozdávám. Ale Liška potřebuje (viz 9) ……. tak radím (to mi jde :-) )
Nicméně je fakt, že podnikání (už dvacetileté!) mě mnohé naučilo. Že když neprodáš řádně svou práci, není třeba ani co jíst …….. a zaměstnanci netuší a nevěří. Jdou do práce, kde jim někdo zatopí, rozsvítí, zaplatí nájem. Sednou si na židli, kterou někdo jiný koupil, sednou si k počítači, který někdo jiný zaplatil. stejně jako připojení na net …. a ještě jim platí dobu, kdy si píší na blogy, listujou novinami, vyřizují soukromé věci ….. :-) To není výčitka ani námět na diskusi, to je konstatace a vysvětlení, že zaměstnanec a zaměstnavatel a OSVČ si jen těžko budou v tomto rozumět, pokud nebyli nikdy v tom samém postavení. – Liška nemá ani svůj byt, proto nemůže rozdávat (jen maličko), ale prodávat.
domnívám se že světské ke světskému, duchoví k duchovnímu. Kdo prodává svoji duši… nedělá dobře.
11, 12
A já se domnívám, že právě proto, že Liška nemá svůj byt, nemá auto, nemá majetek, o který by se musela starat a do kterého by musela investovat, aby nechátral, má daleko větší svobodu na rozdávání a neprodávání sama sebe.
13. taky si myslím… nejen svobodu, je blízko….
11,13:
“…..a neprodávání sama sebe”
…..a neprodávání práce druhých za účelem vytvoření vlastního zisku.
ratko
Já asi nechápu tu 12.
Nevím, co si mám představit pod “prodává svoji duši”. Leda když někdo dělá něco, co nechce.
Nebo co jako? Duchovní k duchovnímu… nevím, co jsi myslela, mě k tomu nic nenapadá.
13 ru
no a tohle taky – co je “prodávání sama sebe”, jak se liší od pobírání peněz za svoji práci, kdy je to prodání se v negativním (takovém kurevském?) smyslu a kdy je v pořádku, že člověk si nechá zaplatit za činnostz, kterou dělá několik hodin denně… ?
Co by na tom mohlo bejt špatnýho?
Když někdo kreslí stereotypní sladké obrázky dívek nebo židlí pod stromem, jiné ani moc neumí nebo se do nich nepouští, a těch pár svých nabízí za poplatek zájemcům, tak co?
Tak snad prodává sám sebe? Já myslím, že sebe teda vůbec, že jen stereotypní práci na zakázku.
Jako když malíř vymaluje pokoj. Proč by za to neměl bejt zaplacenej?
16
A když si do toho všeho dosadím sebe samotnou,
tak se ty úvahy úplně změněj, to je zajímavý:
Řeknu si, že je absurdní, kdybych prodala spontánní kresbičky pořízené ne za účelem výsledku, ne za účelem kvality, kvalitního obrázku, ale za účelem sebevyjádření, které potřebuju pro sebe.
V tomto kontextu mi připadá OK, když někdo umí namalovat jen tu židli pod stromem a prodává to. Kdežto prodat to, co dělám pro sebe, beztak, lhostejno zda za peníze nebo ne, to je mi divný.
Tak tím jsem mysleli to “prodat sebe” a prodat duši??
16 ad 13
Každé prodávání se sam asebe nakonec sama sebe devalvuje. Když něco děláš z vášně, z radosti, z tvorby jen pro tovrbu, tak je velice lákavé si říct, Proč to nezpeněžit, proč nedostávat peníze za to,c o dělám ráda a co bych beztak dělala…
Dělala, ale jinak. Časem jinak. To”za peníze” člověka postupně šoupne jinam, ať si myslí sebevíc, že ne, že to má pod kontrolou.
Začneš podvědomě dělat ty věci tak, aby za ně ty peníze byly, ne jen náhodou přišly, pokud by se to náhodou někomu líbilo. Začneš se kontrolovat, jak to děláš…
Ze “za peníze” se stane “pro peníze”.
Nevím, jestli se tomhle vysvětlení narychlo splácnutému v práci dá rozumět…
Když někdo prodává rutinu, protože nic jiného neumí, je to totéž, jako když já tu rutinu pleskám na pomníky. Je to jen práce, která mě shodou okolností baví.
To není totéž.
17 – ano, tak.
To, co dělá člověk pro sebe, by neměl měnit za peníze.
Jo, chápu, ten pocit je pak prostě jinej. Od té chvíle se to zaměří o něco víc (neříkám, že úplně) na publikum. Člověk na to myslí s jiným pocitem a taky jinak, jinak vybírá obsah i formu.
Je ale pravda, že nějaké publikum musí být vždycky, i u toho, co dělá člověk pro sebe.
Já si produkuju do svého notýsku věci primárně pro sebe. Ale bez představy nějakého diváka, při stavu současných i potenciálních diváků nula, už mi to moc nejde jako to šlo v dětství (i když i v dětství jsme měla různé sešity, co jsem ukazovala okolí; ale měla jsem i tajné). Kdybych jen produkovala do notýsku a nikomu to neukázala A ANI S NIKÝM O TOM SVÉM TÉMATU NEMLUVILA, tak je publikum nula a nefunguje to. Není zrcadlo. Není protipól. Ne že není zpětná vazba, o tu může a nemusí jít, jen prostě o to sdílení.
Jako trosečník na ostrově bych si taky vytvořila nějaký protipól, se kterým by mohl vzniknout dialog. Svého Wilsona jako ten trosečník z filmu. Aspoň imaginárního.
18
Ze „za peníze“ se stane „pro peníze“.
No, to je trefné.
Dá se tomu asi předejít tou mírou. Hlídat si to. Primárně dělat pro sebe za sebe.
To si myslí každej, ale zdaleka ne každej to uhlídá.
Osobně o sobě vím, že bych to neuhlídala.
21
Publikum ano, ale publikum nerovná se peníze.
“To, co dělá člověk pro sebe, by neměl měnit za peníze.”
– no, to byste osočili/y všechny umělce, zpěváky, skladatele, hudebníky i řemeslníky, kteří dělají svou práci pro radost a ještě je to jejich práce, ze které žijí, jako že se prodávají. Blbost. (I když někdy se to stát může, to je jasný.)
Náhodou dělat to, co člověka baví a co by dělal, i kdyby ho za to neplatili, ale oni ho za to platí, je největší štěstí.
Amen. :-)
25
Ale ano, přesně tak, prodávají se. Taky si všimni, že vždycky, když přijde někdo nový, začínající, je jak jiskra, hoří a žhne, a časem zapadne do kolejí tuctovek… Zhasne…
A proč myslíšk že tolik např. malířů dřív bylo chudých? Proč nechtěli prodávat to, co namalovali?
Netvrdím, že nejde dělat výtvarno za peníze kvalitně. Ale to je něco jiného.
A zpěváci a herci jsou taky ještě trochu něco jiného než výtvarní umělci. Jednak mírou exhibicionismu a jednak tím, že většina prostě reprodukuje. Byť dobře a osobitě.
A ti, co nereprodukovali, ale psali a skládali sami ze sebe a prodávali lidem přímo taky sami za sebe, taky většinou blbě skončili. Buď jejich tvorba šla dolů a zdegeradovala, nebo je to sežralo.
Je to o míře senzitivity a o nmíře, kůolik ze sebe do toho, co děláš vkládáš. Jsou lidi, co jim to nevadí a můžou být velmi úspěšní,dav jim bude tleskat, protože najdou recept, jak si ten dav získat. (viz jeden nejmenovaný pan fotograf, o němž se i filmy točí).
Ale ti, co dávají sebe, budou vždycky nazí a zranitelní.
A ještě poslední:
Tím zranitelný nemyslím názory jiných, ty mu můžou bejt upr, on ví svoje. Ale je zranitelný sám sebou. Třeba právě tím, když prodá sám sebe. Mimo jiné.
Já teda nevim, ono je to asi smíšené – něco je (u umělců) čistě pro radost, něco na zakázku (a to neznamená, že to není zábavné, může být, zvlášť když člověk ví, že za to dostane pár peněz a může si koupit boty…), pak se do toho zamíchá manažerství, účetnictví, papírování, organizování těch všech kšeftů, a to někoho vůbec nebaví, tak to buď dělá nasranej, nebo všeho nechá; někdo to deleguje a někdo to zvládá.
Dyk to píšu vejš: že je to na zakázku, neznamená, že to nemůže bavit.
Ty technické věci okolo jsme nějak extra neřešila, na každé práci, která baví, je dycky něco, co nebaví.
ru 30
notojó.
16. čtu to postupně…. co jsme myslela tím své k svému. kreslíš si svoje nitěrné pocity, co tě trápí a co těší a pak z toho uděláš zboží …. Což je OK, netvrdím že je špatně prodat informace o svém životě jen že to jaksi k sobě nepatří se mi zdá. že to co člověk nitěrně a kreativně tvoří (vnuknutí ducha) prodá. Proč ne, sama bych to nedělala protože nejsem k tomu dost silná ….
poslední odstavec, tito kresbičkáří kreslí pro výdělek. Od začátku to dělají proto aby kresbičku dobře prodali tudíž líbivě pro druhé. Není to zevnitř, jejich… není to jejich duše. Takže ano, pak mohou prodávat. je to jakoby dělal ve fabrice… možná to zvenku vypada lépe. efektněji
18. ano, lépe řečeno to co jsem možná dala moc zkratkovitě.
27. to je to co nazývám ovládnout systém. dokonalost. systému dá co systém chce a ještě mu zbude možnost vlastní kreativity kdy ukáže všem fakáče.
ještě k zranitelnosti, je dobré si toho být vědom… vlastní zranitelnosti. i třeba když chceme bojovat nebo se prosazovat nebo “nalézt svoje místo” Citliví lidé jsou vždycky zraňování… vždycky. I když vyhrají, i když to dokážou, i když jsou úspěšní, i když prodávají…. i když se jim daří. tuto vnitřní zranitelnost je třeba vnímat, uvědomovat si svoje slabosti… přijmout je. když je přijmu, budu posílena…Ale né tak že začnu bojovat o svoje postavení zkoumat zda je přiměřené mým kvalitám… jednoduše jen sledovat svoje zranění, cítit je… vážit si jich… jsou to subtilní majáky. šeptající nitro