TO BY BYLO SOUSTO!
Loni jsem se hodně bavila, když jsem psala příspěvek Něžná sterilita. Na tom jsem si zgustla a až se budu chtít zasmát, musím si tam zaskočit. A napíšu si druhý díl! Teď. Jistě ne tak vtipný, ale z vlastních fotek, na kterých bude názorně vidět, jak lze vytvořit dojem čistoskvoucího minimalistického a umělecky oprýskaného vintage retro designového bytu. Z čeho? Z ošoupaného bytu s erby namalovanými na stropě, Franzem Josefem v koutě, armádní výzbrojí a dalšími zaprášenými bizarnostmi zatím jen naznačenými. Vyfotí se jen něco a je to! Od čeho dal Bůh člověku svobodnou volbu?!
Jdeme na to:
Pěkně proti světlu a čtenář neuvidí tmavohnědě prasácky lakovaný venkovní okenní parapet ani dřevěný vyplajchovaný parapet vnitřní. Ten dáme mimo záběr. Jen čistá bílá a čerstvá zelená. Ach.
Přidám torzo své sbírky kaktusů, ta je neutrální. Na fotce už není vidět topení těsně pod oknem – jedny ze dvou vafek v bytě. Jiné topení tam není. Skoro sto metrů čtverečních a WAVky jen ve dvou pokojích. Jinak nic. Zima. Průvan. Ve dvojitých oknech škvíry, že prostrčíš dlaň. Ale do fotek nefouká. Na těch svítí hřejivé slunce.
Když je léto a otevřu všechny dveře dokořán, cítím se v tom tmavém bytě docela volně.
Vidím přes temnou předsíň na bílý botník:
a v pozadí, v otevřených dveřích mého pokoje se na obzoru rýsují mé letní pantoflíčky.
Zblízka nic sterilně bílého; fotit proti světlu dělá svoje:
Co tam máme dál? Úhledný proutěný kufřík, co jsem kdysi dala mámě, a krabice na klobouky. Retro vintage stylová záležitost a jánevímjaké ještě snobské slovo se pro to najde. Rozumějte, mně se ta dvě zavazadla líbí, já mám z takových předmětů radost, považuji je za milou a hlavně užitečnou součást domácnosti s klobouky, ale odmítám je označovat módními přídomky, které mi připadají povrchní, pro efekt, určené pro reklamu a obchodování; ne pro radost. Ne moji. Některá slova prostě nepřejímám.
Že celé zátiší leží na kutilsky vyrobené skříňce polepené tapetou s motivem falešného dřevěného povrchu, nebudu dodávat. Ani se nepolezu podívat, jak moc je ten kufr na klobouky nahoře zaprášený. A na fotce neuvidíte spoustu věcí přetékající ze skříňky, knihy přetékající z knihovny a šaty přetékající z věšáku, kterým je vše obestavěno a přístup zamezen. Ponechám oku diváka dojem vzdušnosti, jednoduchosti a nepřeplácanosti.
A konečně se přesouváme za jídlem, do kuchyně. Plechová krabice od sušenek. Nová. To ale jako nevíte. A vyjedená. Ale nepořídili jsme ji primárně jako artefakt. Dostali jsme ji se sušenkami.
A ta blankytně modrá zeď za ní! Krása.
Jojo, kdyby poslední nátěr – před dobrými patnácti lety – neprovedl otec latexem, mohla ta zeď být i neloupavá. Čistší asi ne; kuchyňská mastnota se v okolí sporáku do zdi za ta drahná léta prostě dostane…
Na velkém – od svěráku odřeném, ale to nevíte – stole je mísa s ovocem. Možná některé kousky zespoda hnijí…? To vy nevidíte a ani vás to nenapadne. Náhodou ne, nehnijí. Zítra.
Bílá výšivka zvaná Richelieu pod ovocnou mísou je moc pěkná a vkusná; dělala ji máma. A taky je plná kočičích chlupů, protože v noci na ní spí kocour. Ale to vy nevíte a my před kocourem děláme, že to taky nevíme.
A tady, hle – zelenina; zdravá výživa jako nezbytná součást domácnosti zdravého životního stylu. Že by byla koupená na farmářském trhu a přinesena domů v košíku zavěšeném na předloktí?
Jé, pardon, ta nakousaná klobása se mi tam vloudila nedopatřením…
To by pro dnešek stačilo. A když budete hodní, ukážu vám příště otlučené dveře od záchoda, jo?
Pro ty, co dočetli až sem, neodrazeni mým ironizujícím tónem, mám dárek už dnes. Ještě jedno zákulisní foto-odhalení: Na prvním snímku není v hrnku mé babičky káva s mléčnou pěnou. Je to pivo.
.
Pivní pěna v šálku mě dostala! Náhodou to by mohl být takový pěkný pivní obřad, popíjet si z porculánových náprstků. To je fakt pivečko, kdy ta zdrobněla má své opodstatnění. WAVky jsme měli v minulým bytě, mám na to vzpomínky jako na démonický stroj se svoji vlastní vůlí a záměrem (dlouhá léta se totiž snažil srovnat celý ten barák se zemí) Už jenom jejich pouštění bylo o prsty, potom v nich začalo zlomocně škytat. A v poslední fázi za oknem stoupal z trubky černý krematorní čoud a nepravidelně v něm řáchaly strašný rány. Ale zas je pravda, že bylo hned teplo, ať jen nepomlouvám.
Na začátku podzimu nahazuju u rodičů vafky. Někdy je to na dlouho. Většinou už podle sluchu poznám, jestli se zjevil plamínek (stejně nejde zároveň koukat a zároveň škrtat…), a držím, držím, ztuha, málem mi upadne ruka, pak si troufnu pootočit kolečkem – a konec. A znova.
A nová karma rodičů mi nepadla do oka. Zrovna včera ráno mi tekla jen studená voda ze sprchy v koupelně. Až přílišné osvěžení na celé tělo včetně vlasů. V kuchyni předtím tekla normálně teplá.
Ale zase není objem teplé vody omezen – narozdíl od bojleru. Taky nechci jen pomlouvat.
Jsem docela ráda, že doma v Horo není plyn. Sice je tam docela zima, ale na to jsem zvyklá z rodičovské líhně.
Musím ti říct, že bych se v bytě tvých rodičů asi zbláznila. Přesně takových starých věcí a domů se totiž bojím. Potřebuji novostavby, , renovované prostory, světlé prostory, pokud možno rovnou pod střechou, aby mě netížila ta patra nad …
A ještě k tomu zima. Doma má být teplo („teplo domova“), kde jinde už.
I já doma zažívala zimu a proto jsem vždycky toužila po paneláku s ústředním topením. A teď na něj nenechám dopustit.
Máš pravdu, vyfotit se dá všechno tak, aby to bylo úžasné i aby to bylo ošklivé. („Polovina pravdy může být často velkou lží,“ napsal kdosi moudrý.)
A ještě mám jednu otázku zásadního charakteru :-) : Co je to „vyplajchovaný“? To slovo teď čtu/slyším poprvé.
To bude jistě něco stylového. :-) Stejně jako tvé designové fotky. :-)
Lenko, na to je supr mistr gůgl. Hodila jsem si to do něj a prý že častějc je to vyblajchovaný. Vyšišovaný do běla.
Ty jó, já použila slovo vyplajchovaný a ani nevím, co přesně znamená. Nadávám tady na lidi, co nepřemejšlej a přejímají slova z reklamy včetně chyb, a sama sem vrazím slovo vyplajchovaný automaticky. Jojo.
Asi je to pražská čeština, tzn. z němčiny. Proto koukám do slovníku na „bleich“ – a skutečně, je to bělidlo, bělicí, vybledlý.
(To je jistější postup než google.)
Osobně to používám nejen pro vybledlý doběla, ale prostě vybledlý, zesvětlený, vyblitý; spíš mi to slovo vždycky evokovalo „vypláchnutý“, vodou vybledlý, nejen sluncem.
Lenko,
mě zaujalo „pokud možno rovnou pod střechou, aby mě netížila ta patra nad …“
To je zajímavej pocit!
Protože ten já nikdy nemám.
Pod střechou už bydlet v životě nechci, je tam v létě vedro.
A já tam měla pocit jinej, hnusnej, když jsem ležela a spala těsně pod hřebenem šikmé střechy, měla jsem hnusnej pocit, že ležím nahoře, na vršku, na skále, na malém prostoru vysoko vysoko, nade mnou už nic (něco jako Garfield.. ne jak se jmenuje: Gandalf! na věži, odkud ho pak zachránil orel) a pode mnou nemožnost bezpečného sestupu.
Bydlet pod střechou znamená furt myslet na tom aby člověk nedupal, nemlátil věcma a nešoupal židlema, páč jsou pod ním sousedi a shora dolů podlahou se to nese ukrutně.
Zatímco bydlení nad sklepem je v tomhle směru zcela bez starostí a navíc může mít kočka schůdky z okna rovnou ven. A já z auta skládat věci rovnou na parapet od kuchyně. Není tam ten pocit odříznutosti přístupu od světa, přesně jak píše Liška.
Jo, a jahody v truhlíkách u pokoje sklízím střídavě z pokoje a střídavě z venku, když věším prádlo.
prostor… mám ráda. když se dá volně vyběhnout ven… otevřít dveře a vypustit kočku bez strachu. spát u dokořán okna a otevřených dveří. Nemám ráda podkroví, šikmé střechy, pražící slunko, vedro …dusno.
ru 7
s dupáním je to stejné kdekoli jinde krom přízemí, ne nutně pod střechou. A zase přímo ve městě v ulici bydlet v přízemí bych taky nechtěla.
ratko 9
taky tak. Ideální.
Ajo, no mně naskočila ta naše čtyřbytovka, tam je jen nahoře a dole. :-D
… a nějaký filosof by dodal „Jak nahoře, tak dole“
Já bych vám dal čtyřbytovku a filosofa!
To je klasika hermetismu!
To je ze Smaragdové desky Herma Trismegista
Jest pravdivé, jest jisté, jest skutečné, že to, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře a to, co jest nahoře, jest jako to, co jest dole, aby dokonány byly divy jediné věci.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Smaragdov%C3%A1_deska
13. a není to teorie relativity?
taky by to Ratko mohla bejt teorie křesťanství:-)-viz bod7
On vystupuje od země k nebi a zase znova sestupuje z nebe na zemi a přijímá sílu věcí hořeních i doleních.
13
a? to není filosofie?
Do filosofie se toho vejde…
Co se týče bydlení nahoře, tak to mám tak, že od přírody jsem tvor tichý, který sám od sebe n ičím nemlátí a zbytečně nedupe, takže jestli nějak obtěžuji sousedy, pak tím, že často přeliju kytky na balkóně a teče jim to na jejich zábradlí, někdy na prádlo, když ho mají venku, ale za to já nemůžu. Když je sucho, tak to kytkama jen proletí. A až budou nové balkony s odvodem vody, tak to bude v pohodě.
Mně by asi nevadilo být jako Gandalf někde nahoře na skále. Mým snem bylo a je bydlet ve skleněné kopuli na muří nožce. Prostě být s prostorem. Potřebuji spíš venčit svou „duši“ než tělo. Čili aby se po ránu rozletěla do oblak, nemusím běhat ven já. :-), stačí mi vidět do daleka a dýchat čistý vzduch. Věděli jste, že se v devátém patře např. skoro nepráší a lítá tam minimum hmyzu? To mi hodně vyhovuje. V oknech, která otvírám, mám sítě, takže doma mám bezhmyzno a to je pro mě taky hodně důelžité. V zimě chladněji (si vždycky přitopím něčím) a v létě vedro mi i tak stojí za to.
Úplně nejraději bych spala někde nahoře a bez střechy, ale v našich zeměpisných šířkách to bohužel jde jen pár dní v roce.
k 16 …“ do filozofie se toho vejde“ bych dodala jen, že nevím, co se tam vejde, ale řekla bych, že filozofie je ve všem. I v buřtu s cibulí, v tom docela dost. :-)
17
Až budeš mít děti, Lenko, či sdílet byt s dětmi, můžem si povídat o tichosti od přírody. :-))
V devátém patře jsem prožila většinu dětství a už nikdy víc. Až maminka umře, ráda se toho bytu zbavím. Každá návštěva maminky v tom patře je pro mě utrpení, nekonečná cesta výtahem tam i ven a ještě přes zamykací chodbu, protože všichni jsou tam posraní strachy jeden ze druhýho, jak se navzájem neznají v té velkokrálíkárně, a všechno daleko, země z balkonu daleko… nevoní to tam hlínou a nejsou vidět stromy za oknem, když se jen tak pohybuju po bytě, jen vzdálený horizont, prázdné odtržené nebe a sousední paneláky…
17/18
Šla jsem před chvílí domů, do svéhobytečku kousek nad zemí, a přehrávala jsem si v hlavě opakovaně vedený dialog s jedním (oním) známým, co je sice teď už taky ze zdejšího kraje, ale původně taky z Brna. Ten když zjistil, že jezdím za maminkou tam,c o jezdím, pořád ještě do toho bytu v devátém poschodí ve čtvrti našeho společného dětství, ptal se, jestli se tam do toho bytu jednou nebudu chtít vrátit (a podruhý zas – „fakt se tamtřeba na důchod nebudeš chtít vrátit?“).
Ne, nebudu. Je tam všude daleko, od země i od lidí.
Panelák není dobré místo na stáří. Je tam každý zoufale sám. Odříznutý ode všeho, od všech. A čím výš v patře, tím větší samota.
filosofie je všecko mimo mně (vně)
bytí je „mnou“. to je rozdíl mezi filosofií a křesťanstvím… o filosofií se filosofuje, křesťanství se žije… ehm, tedy mělo by to tak být, teoreticky . Prakticky každému dle míry nadělení :-))
20
To je hodně toběpoplatný dělení.
Filosofie je podle mě myšlenková formulace, ale jestli je to formulace toho, co někdo žije, nebo jen toho, jak si někdo představuje, že by se žít mělo, je úplně jedno.
ru 18
co co, co to má společnýho s dětma? Nic?
Lenko 17
Mně je nepříjemná ta velká výška, vzdálenost od země, nekontrola nad stabilitou, odtržení od trávy do mraků, lítání v luftu. A přijde mi právě dobrý, že jsou lidi, co chtějí být ve vzduchu. Že tam není tolik hmyzu,to je fakt, to je plus. Čím níž, tím víc hmyzu a pavouků.
ratko,
jo, vlastně má každej svou měnící se míru teorie a praxe…
Ale naopak to neplatí: neplatí, že to, co se žije, je křesťanství, pouze.
filosofie je proste „o něčem“. o nějakém předmětu. i o bohu lze filosofovat i o hovnu. o čemkoli. proste se to stává předmětem, představou, něčím co si vymýšlím. takhle může fungovat samožřejme i filosofování o křesťasntví.
Jen jsem se snažila sdělit že filosofováním se k životu nedá přiblížit. že je to o životě nikoliv život. ale ano, je to mě poplatné sdělení že to rozlišuji protože to bytostně cítím…. ten rozdíl.
22. to co se žije se žije. jestli nahoře nebo dole… vepředu či vzadu jsou nepatrné nuance.
23
to jó.
22
Děti dupou a křičí a padají jim věci na zem a hádají se a mlátí a šoupou židlema, páč je neuzvednou – prostě i když ty sama se budeš snažit bejt sebetišší, tak když budeš mít dvě a více dětí, neuhlídáš to.
Pamatuju si dycky ten stres, když jsem s malejma dětma přijela na návštěvu ke tchýni. Moje děti byly vcelku vychované, pohodové, žádní nerváci hysteričtí nebo rozmazlení uječenci, ale jaksi neznali panelák, takže vysvětlit, že když běží po předsíni, nesmějí dopadat na paty, protože o patro níž je cimprlich sousedstvo, nebo že rozhodnout se napouštět si vanu v jedenáct večer je nevhodné, protože voda v trublách hučí po celém domě a její dopad z kohoutku do vany dělá ukrutný rámus, bušení jak od sbíječky…
Nic z toho se doma v chalupě neřešilo a já z toho měla trauma, dodneška když někam přijedu na návštěvu do bytu, pekelně si dávám pozor, abych nešlapala na paty a vodu pouštěla jen tenkým čůrkem a nebo opatrně sprchou. :-)
22
Jo, mně taky vyhovuje, že jsou lidi, co to mají úplně opačně než já. Aspoň je naděje, že ten byt pak někdo rád koupí.
23
Věřím, že pomocí filosofie se životu přiblížit dá.
Pomocí filosofie si spoustu věcí ujasníš – třeba proto, abys ty zbytečné vypustila a zbytek si líp užila.
Filosofie by přece primárně měla pomáhat žít, neměl by to být jen samožer. To leda pro ty, co ho takový chtějí mít.
28. možná to tak funguje…ale spíše ne. podvědomí člověka určuje co mu nacpe do mysli jako určující… tj které myšlenky se mu v hlavě zrodí. a proto se domnívám nemá moc velkou kontrolu nad tím co je důležité a co ne. samozřejmě zpětně si může říct že to co za důležité nepovažoval (takové s emu to nejevilo) že opravdu důležité nebylo. a že to co za důležité považoval (v hlavě se mu to tak jevilo) opravdu důležité bylo. ale v daný moment mohl jen sledovat – pozorovat to co je.
a tak filosofie je rozebírání něčeho, jak by to mělo být a co se třeba děje a jak tomu rozumět etc. Ovšem život sám okamžité reakce, hnutí mysli, emoce, vnímání je to okamžité, neovlivnitelné a nevyhnutelné…mohu to nazvat vznostně pravdou pokud naleznu odvahu se na to podívat zpříma v daný moment. a mohu to nazvat iluzí pokud tu odvahu nenaleznu a popřu to, nebo zpětně vyhodnotím (přenáším do budoucna v mysli)
Źivot je proces, v němž s eneustále všechny prvky navzájem ovlivňují.
I to, jak věci hodnotíme a vnímáme se mění. Pod vlviem toho, co jsme prožili.
Takže vazba tam určitě je.
Nic není statické ani oddělené. :-)
31
Pravdu a iluzi jsme neřešili, jen filozofii a žití. :-)
Pravda a iliuze jsou častým obsahem filozofie, ale ne nutně přítomným v každém bodě a okamžiku.
Pěkný článek Liško! :-)
Pěna super. Všechno je o pocitu, realita je až na dalších místech…
Když budu mít pocit, že se mi všechno daří, tak to nezlomí ani deset exekutorů v řadě za zvonkem.
A naopak.
Měl bych být obchodníkem. Mám pocit, že by mi to šlo :-) Naladit lidi na zboží, nebo služby, kterým věřím, ze kterých mám sám dobrý pocit a přenést to na ně. Dokud je čas. Zatím tuhle práci nedělám, ještě jsem nenašel „zboží“, ze kterého bych měl dobrý pocit, ale třeba to vyjde :-)
Jirko, to je právě ten problém – prodat zboží, jemuž věřím, umí spousta lidí. Ale dobrý obchodník ti úplně stejně přesvědčivě prodá hlavně zboží, o němž sám ví, že je to šunt. A jedině takový se obchodničením uživí.
33. filosofie.. chápu doslovně jako lásku k moudrosti. lásku k něčemu… a povídání o této lásce. žití samotné je pak realita. pořád to musím nějak spojovat s pravdou protože žití samo cítím bytostně jako pravdivé, že žití samotné je pravdou. a nežití lží.
34. přečetla jsem si tvůj koment víckrát JIrko, je tak hutný… možná v něm vidím víc něž jsi chtěl sdělit. ale možná ne…
když je zde pocit…. tak nic co se člověku děje tento pocit nezlomí. když má pocit že je něco sračkoidní tak můžou kolem skákat všichni po ušich, nabízet vybrané věci, milovat, přemlouvat, houpat, chlácholit a hladit není to k ničemu jelikož pocit je sračka (zlý s prominutím) A když je pocit dobrý tak ať se děje co se děje, exekutoři, soudci … dokonce kati mohou defilovat a pocit je dobrý….
tak to je.
pro mě je moudrost žití. K čemu by ti byla moudrost bez života?
A láska k moudrosti je tedy snaha o moudré žití.
36
Pravda a lež se žitím ukazuje.
Přijde mi, že občas zaměňuješ deci s deka.
37
Ad jirkovi: Tak tak.
Akorát dobrý obchodník se dokáže tvářit, že ten pocit má úplně naopak, než má. .-)
38 moudrost bez života je obalem od kokakoly. západem slunce na fotografii.
39. určitě zaměňuji a určitě se mýlím, i třeba ublížím nebo jsem nespravedlivá, přehlídnu nebo naopak vidím něco co není. promiňte mi to.
Jirko*
jé, ty bys uměl prodat nějaký moje výplody? Nebo tam není ten pravý pocit? Já neumím prodat nic.
ratko
a kdo ti řek, že moudrost bez života existuje? Co by to jako mělo být?
Ratko (37), po odeslání mého komentu jsem teprve četl ten od Rulisy (slovní spojení „ten od Rulisy“ píšu alibisticky, protože nevím, jestli je správně „ten rulisinin“ :-)) č.33 – kde zmiňuje rozdíl mezi pravdou a iluzí, jen bych místo iluze použil slovo pocit, z něj mám lepší pocit… a není to iluze :-) Podstata je asi podobná. Pocit (občas i iluze) rozhoduje. Teď jde jen o to, jestli se jim budeme bránit, nebo ne. Řekl bych, že je to zbytečné, nebo minimálně zdržující :-)
Taky jsem si vzpomněl na dva lidi z mého okolí, kteří bojují s rakovinou. Mají podobnou diagnózu. Oba to berou trochu jinak a na výsledku je to hodně znát.
Ruliso – k té moudrosti, filozofii, se kterou se to nesmí přehánět, ale někdy může v žití pomoct, mám názorný příklad. Před časem na mě vypadla z jedné knihovny ošoupaná „Filosofická čítanka“, vzbudila ve mně povznášející pocity, řekl jsem si, že si jí dám na poličku k posteli a při každé příležitosti po ní sáhnu, budu lepším člověkem – a funguje to! Od té doby se mnohem líp probouzím, protože mobil (respektive budík) na ní položený, tak blbě nevibruje a netančí po dřevěných laťkách :-)
44
Praktický přínos filozofie. .-D
Liško (č.42) ten futrál iPhone SKIFOX by v Číně určitě zabodoval! …Zeman tam prej zase jede, nechceš ho zkusit? :-)
Ruliso – přijdu do pekla, včera jsem na ní udělal kolečko od hrnku…
46
Bane, to je jen parafa na tom propojení s praxí. Eště až ti tam spadne kus sejra z chleba, bude tam i kolek.
Nezbývá mi, než provést ještě něco uvnitř :-)
Obsah mě trochu odpuzuje nepříjemným řazením výtažků z mouder. Nejde sice jen o blbou knihu přísloví, ale větší souvislosti, nebo řazení témat by bylo asi lepší, než učebnicový styl faktů.
Anebo je chyba ve mně, ale na tom nezáleží :-)
43. učivo? učitel? kniha?
Teda se omlouvám, ale ještě k tomu panláku. Není panelák jako panelák, ale. vyrostla jsem ve velkém rodinném domě se zahradou. V okolí moc dětí nebylo, takže jsem trpěla neustále nedostatkem vrstevníků. Záviděla jsem dětem, které spolu bydlí, mohou se snadno navštěvovat a tak. V baráku si bydlí každý sám za sebe. Kdežto v paneláku je snadné si říct o pomoc, popovídat …… stačí si sednout na schody nebo chvíli stát ve vestibulu a do chvíle někdo přijde, začne o počasí a končí se hlubokou filozofií …. třeba. :-) Já s těmi lidmi tady dýchám, cítím, vnímám je za zdmi. Když sousedka potřebuje půjčit před důchodem dvě stovky, stačí vyjít a zaťukat mi na dveře. Když paní z přízemí měla potíže s nemocnou holčičkou, napadlo mě holčičce napsat anonymně dopis s dárečkem, pověsit jej na kliku, aby měla radost. Sousedka o patro níž umyla po řemeslnícíh na chodbě okna, aniž jsme se nějak domlouvali. Pán z přízemí udělal před domem nádherný záhon květin a každému to dělá radost. Když se potkáme ve výtahu se sousedkou, která dělá v Kauflandu, stačí říct a pohlídala by mi zboží ve slevě, třeba (sice nic nepotřebuji, ale je to prima, ne? ) Dalšího pána vedle mohu požádat o nějaké nářadí nebo jednoduchou páric se dřevem, nábytkem. O dalším vím, že umí s elektrikou. A kdyby z nějakého bytu nebylo dlouho nic slyšet, tak už se sousedi zajímají, jestli paní sousedka není nemocná, jestli se jí něco nestalo, že nevychází. ……… Náhodou, nenechám na panelák dopustit. Ovšem pouze v případě slušných a hodných sousedů to je jasné.
Děti nemám (a asi už mít nebudu), tak nepřemýšlím jako ti, co je mají. Stejně jako nepřemýšlím o kočkách, o motorkách, o koních, o velbloudech, o notoricích (náhodně zvoleno) …… když je doma nemám.
Tak to jenom jako soulaný příspěvěk s několika komentáři, že je prima, že to každý z nás má jtrochu jinak, takže nakonec se o ten kousek, kde hlavu (a tisíce dalších zbytečných krámů) složíme, nějak podělíme a ještě k tomu jsme všichni docela spokojeni.
Taky je zajímavé, jak si zpravidla kompenzujeme to, co jsme v dětství považovali za úděsné. Tedy já prchám z baráku do paneláku. Někdo jiný zas naopak. Logicky z toho vyplývá, že mnohé věci lze považovat za dobré či horší pouze relativně. (Abych se zase dostala zpět k filozofii a netrhala vámi tkanou nit. :-) )
50
To tedy čtu a zírám, vskutku není panelák jako panelák – to, co ty popisuješ o povídání si a blízkosti znám právěže jen ze vsi nebo teď z téhle naší staré malé bytovky, ale z paneláku vůbec. Tam si s někým povídají tak maximálně důchodci nad hrobem, protože už si povídat zoufale potřebují a nemají s kým. Jinak lidi kolem sebe jen přelítnou se zahuhlaným pozdravením. A hlavně mít klid a s nikým nic nemuset.
A pořád se tam někdo stěhuje, lidi se mění.
Vyrostla jsem v paneláku a děcka ze sídliště se nijak extra nedružila, taky jsem byla sama, jo, pár holek se slízalou klepačů s kočárkama, ale ty mě netankovaly, akorát se vytahovaly, co která má odtatínka z montáží nebo z tuzexu. Parta na kamarádění byla až z jedné třídy ze školy, převážně ze starých zástaveb.
Když jsme si sedli na schody v našem paneláku, nikdo si s náma povídat nepřišel, ale přišla nás vyhodit domovnice. :-))
Krom toho žabovřeskýho sídliště jsme pak byla ještě na dvou panelákových místech v Bystrci a nebylo to tam lepší. Spíš horší.
ac, jo. zas jak to tady lehce pročítám…..:-( řeknu jen tolik, samý předsudky….žití, filosofie, barák, panelák….
jakoby ten samotný život nebyl všude a ve všem…..
hrnek s pivem – dobrý! :-))
52
Barčo, vidím svou maminku a její vrstevníky v těch panelácích. Moje osamělost jako panelákového dítěte nebyla nic proti osamělosti jejich, navýšené jejich nemohoucností.
Ru, nemohoucnost starých lidí panelákových se nijak moc neliší od starých lidí žijící v domečku…..
je to všechno o lidech samých….co se týče osamělosti…..žila jsem v paneláku, v činžáku z 50. let, kde se chodilo pro uhlí, chvíli také v malé tehdy luxusní vilce – šumperáky se jim říkalo, jeden čas ve finském domku…
spousty let na ubytovně, což je v podstatě panelák….v rakousku v luxusní čtvrti nahoře v malém pokojíku a dole neskutečný luxus, oprašovat, uklízet….v hk ve starém domě pod náměstím, kde byl dvoreček – nitroblok a pavlač…..a v malém rozpadlém domku na vesnici…..ted žiju v novodobé garsonce……je to o lidech, samých jak a kde se potkávají, komunikují, poznávají svou čtvrt….
55. jo ještě ve starém domě, v podkroví kde zatýkalo, a pod náma byla hospoda – čtvrtá cenová. a záchod byl na chodbě , na kíč, nebyl součástí bytu a umyvadlo bylo v předsíni a sprchový kout též v předsíni….
jen prostě chci říct, že z mýho pohledu tohle kastování lidí – panelákoví, nebo nepanelákoví….není podstatný…a nemohoucnost skutečná, když není výtah, nebo lidi, kteří nejsou aby zašli na kus řeči….to už je věc jiná….
z bytu do bytu….ze čtvrti do jiné čtvrti, z jednoho města do jiného města….ze své země do jiné země….jsou to zase jen kulisy…..je to o lidech samých….a jejich prožívání…..odvaze jít a poznávat….
skoro před deseti lety jsem šla z vesnice do hradce pro mě do nové čtvrti…….bydlím v novodobém paneláku, ale mám tu známé i z okolních domečků a dokonce i ze stran starousedlíků….
pro mě jsou i ty hradecký čtvrtě zajímavý celkově….každá má malinko jinou atmosféru….je tady čtvrt kam přijdeš a máš pocit, že jsou tu 70. léta…. :-) hodně starý lidi, obchody s těmi klasickými nápisy jako to bývalo dřív, když se to psávalo na ty cedule jak píše Liška….(vzpomněla jsem si na to….) pak tu jsou hezký moderní čtvrtě a klasické malebné městské čtvrti….
….zavzpomínala jsem si….kdo ví jak to tam v těch místech vypadá dnes v tom Liberci, kde jsme všude možně bydlela…..
55
Liší, setsakra liší.
Ten starej na vsi o berlách se n a dvorek vybelhá, slepicím nasype, ven může. Stojí u plotu nebo se přišourá na náves a sedne na lavičku u kapličky.
V paneláku seš jak ve vězení.
Fakt jsem za život viděla zblízka obojí.
Moje prababička skoro slepá a totálně hluchá do posledka bydlela na výminku, přestože tam neměla tekoucí vodu a musela si topit v kamnech, ale do baráku nechtěla protože by to měla daleko na dvůr, po schodech nebo okolo baráku. Byla by tam prý jak v kleci.
Maminka přesazuje pořád dokola truhlíky na balkoně, aby měla aspoň nějaký kontakt se zemí a s rostlinama.
Jasně, moje maminka se nesnese s nikým, takže v tomhle směru bude sama vždycky.
Ale ten rozdíl tam i tak je.
Paneláková separace do izolace na dožití. Bez nmožnosti být jakkoli potřebný užitečný.
Víš, jak muselo bejt prababičce fajn, když v těch svých slepých hluchých devětadevadesáti sypala těm slepicím…?
57
Výtah je jen jedna věc.
Druhá jsou třeba ty zamykací dveře, co musíš přitáhnout a silou držet jednou rukou, abys druhou mohla zamknout – ale co když máš 150 cm, 40 kg, v prstech artrozu, že už je máš skoro do rpavýho úhlu, operaovaný a polámaný několikrát, k tomu berle kvůli kyčlím, o který se potřebuješ opírat…
A daklší dveře dole, co jsou na samozavírání, máš co dělat,a bys je dotlačila, když jke chceš otevřít, a pak se musíš prodrat jimi tak, aby tě nesrazily k zemi tou silou zavírání.
A pokud jde někdo proti tobě ven a ty zrovna odemykáš, srazí tě on, protože tě za nimi pořádně nevidí…
Výtah dtto.
Nevím, ale řekla bych, že zrovna ty, Barčo, by sis mohla umět představit, jak strašně těžký a plný překážek je svět pro člověka bez síly, bez normální hybnosti…
Jenom, dojít as do schránky pro poštu a noviny je pro maminku akce na třičtvrtě hodiny. Přebelhat se spojovací chdobou, odemknout, zamknout, přivolat výtah, nasoukat se do něj, dole vylízt, projít ke schránkám, a pak zas zpátky… Výtahy jsou tam dva, ten menší má maminka sílu otevřít, ten větší ne. Ale ten menší je často poruchovej, takže pokud nejede, nejede nikam ani maminka. Otočí se a vydá se odemknout – zamknout a probelhat spojovací chodbou zas zpátky do bytu.
právě Ru že vím….vozí nám starý placatý lidi jak z paneláků, tak z domků….vypadají dost stejně….jen z těch domků, je to tak, že mají kolikrát oklovaný nohy od slepic, nebo jsou poškrábaní od koček, špinaví…..dlouho tam někde leželi bez pomoci na zahradě u záhonu u slepic…někdy prochladlí…..znám to prostě syrově z týhle strany….
66. v obou případech at starých nemohoucích domkářů, či lidí z paneláků prostě chybí ten dohled někoho dalšího….přijedou až když je někdo náhodou najde…..do té doby si prostě nějak žili….po svém…at v domku či v paneláku v bytě…nebo činžáku bez výtahu…..
ve smiřicích byl náš soused, bylo mu přes osmdesát, samorost, starý mládenec, letecký inženýr a lezl v dešti na střechu…..pak nevěděl jak dolů…..zahlédli jsme ho oknem…petr tenkrát pro něj vylezl….no a jiná podobná příhoda byla, když lezl do vlastní studně, spravovat čerpadlo….a v té studni v tom vzduchu se mu udělalo blbě….v tu dobu jsem mu nesla upečenou buchtu….to bylo jeho štěstí a pro mě šok…..polovládně visel na laně ve studni….zase jsme ho tahali s Petrem ven….nakonec se zabil v autě….prostě neodhadl vzdálenost….
taky mě napadá, kdoví jak najdou jednou mě…starou, bláznivou, mrtvou nebo polomrtvou :-) teda jestli se toho stáří dožiju….ráda bych i přes tohle všechno….že nemám děti, zaopatření apd….
..no, stárnu…uvědomuju si to….lehce navazuju na tvůj článek :-)
70. mám to podobně jako ty….stárnu…a je mi dobře :-)
66
Placatí jakože ležáci?
Tam už je to opravdu jedno.
Riziko, že tě najdou až podle čuchu a že už potečeš, je vždycky. Eliminovat úplně všechno nemůžeš. Pak už kamkoli cokoli, vypnout hlavu a na tu smrt si počkatz.
Ale dokud nepadnu a jsem schopná podle svého vnímání se aspoň trochu zamlet, tak se chci mlet na vzduch a u hlíny.
71
:-)
72
Je to podobný, jako bys napsala, že sportovat nemá cenu, protože z toho je zrasovaný tělo a moc úrazů. Tak je lepší jen opatrně Život není jen tělo.
Ať mě klidně po zplacatění oklovou slepice a poškrábou kočky, když do té doby budu moct s něma bejt.
74
Vypadlo mi „…tak je lepší jen oparně pomalu chodit a držet se radši hklavně doma, aby člověk ještě ke všemu v tom sportu nenastydnul.“
Vždycky chci opravit jeden překlep, jedno písmenko, a vyletí mi půl věty.
72. …..jó, taky už mám malý odvážně samotářský plány na stáří….tak lehce to zraje…. :-) ještě jednu věc si uvědomuju, tebe se to až tak netýká, máš děti…..ale ta izolace pro mě začne v důchodovým věku…..vypadnu z toho kontaktu s lidma….to je taky věc co si uvědomuju…..
další věc je ta….že si říkám, že proti věku není sice léků, ale to neznamená, že člověk musí hned sestárnout na duši…..
Ru, aniž bys to tušila zvnitřnuješ mi naši debatou můj hezkej podzim :-) tak lehce, nedramaticky, vzpomínáním, malinkými plány…možnostmi, které jsou, nebo se mi jemně otevírají…..díky. :-)
76
Na děti se nejde spolíhat. Kdovíkam zmizí se svými partnery nebo za prací. A stará máma bude víceméně jen povinnost, jako je ta moje dneska pro mě. Nedělám si iluze.
77
oho, děkuji.
Ale plkám v práci a mám výčitky svědomí. Tak jdu za schvilku malovat pixlíky. :-)
spíš jsem měla na mysli vnoučata, babičkování a tak….všechny možný podoby….
79. tak dobře….at teda nemáš výčitky :-) jsem po noční a před noční a už ani nevím….kolikátýho pořádně je….ale 11. září mám free, dovolená…..tak lehce mi dochází že se už blíží….už si ji začínám uvědomovat, připouštět, že je blízko…..hezkej uvolnující, uklidnující pocit….a k tomu ten podzim… :-)
81. pět týdnů dovolené….a podzim…..tolik volna, tolik možností….. :-)
82. doufám že pak dáš vědět o sobě :-)) těším se s tebou
80. babičkování… podzim života přináší neuvěřitelnou pestrost. nejstarší mi psal zda mohu přijet i rodiče jeho vyvolené… na Vánoce. Samozřejmě že ano, takže od staršího zde možná bude 6 lidí a možná ani neodjedou :-)) celé je to v pohybu… ve vývoji, střední se žení a nejmladší maturuje. Ano, děti odcházejí… ale opět se vrací. a nejen to, jak je člověk na podzim života volnější, tak se dějí různé neuvěřitelné věci, přímo zázračné které se dříve dít nemohli protože na ně nebyl prostor. Možná tam byly vždycky ale neviditelné…podzim života je obdobím darů a pestrosti. Zda taková bude i zima?
84. děti vlastní nemám…..ale to zázračné (pro mě) si užívám s dětmi mých kolegyn…..pro mě obrovský vděk, radost, zázrak být velmi blízko s jejich dětmi a podnikat s nimi společně cokoliv, mám je jako vlastní na chvíli…malé….. :-) volně….bez extra plánování a velkých příprav….prostě přijde sms, nebo zazvoní telefon a slyším ahoj teto, podívej mám kamínky, ….a já jsem v práci….a někdy v práci nejsem a je to ahoj teto, jdeme ven….nebo přijd, stýská se mi, nepracuj…..modelovali jsme v dešti žabky….malý byl nemocný….kamarádka žehlila a já si užívala s jejím malým nemocným (po nemoci v rekonvalescenci) modelování…..byli jsme v létě na bezu…krmit kačeny na slepém rameni Labe, na písku….na hřišti…na zmrzce….na louce….u kamarádky rodičů na zahradě a opejkali buřty….mám to před očima jako fotky :-)…něžné, jemné, hravé, veselé, s doteky…….intenzivní…..
85. prostě pro mě úplně jiný, zázračný, snový svět…..:-)
Docela jste mě posílily v odhodlání vyrazit na sobotu a neděli ven (při tom povídání o stařenách). Taky jsem si včera při přesunu od našich ke mně ověřila, že kyčel s batohem se snáší a jde jí chůze možná líp než bez batohu :)
Teda nesmí to bejt do kopce.
Takže si najdu nějakou rovinku a vyrazím na ni. Už vím – ve 14.30 je v neděli varhanní koncert ve Velvarech
https://www.spravcecasu.cz/kalendare/velvary/18843/
a hraje prý skvělý improvizující muzikant, tak tzo by mohl být cíl víkendu.
A vezmu si telčský slamák, ha!
85. tak, doteky. Mě maminka často vypráví jak šťastné byly pro ni chvíle s vnuky. Nejkrásnější jejího života… když kluci byli malí a ona se o ně starala. Pořád je miluje, ale ta intenzita společných her… a vzájemné péče je minulostí. Přesto i povídání o tom ji dělá šťastnou.
:-) no, připadám si trochu hloupě, nebo je to možná k pousmání….pro mě je to amerika :-) zázrak, opravdu jiný svět se vším všudy……pro vás s Ru…běžné, samozřejmé prožili jste si to….
je to zkrátka jiné vším….samotařím jinak, taky intenzivně a radostně…..ale, protože tohle normálně nežiju (nemám ty možnosti)….takže obrovský obohacení….snažím se kdykoliv můžu si tahle chvíle nenechat ujít….užívám si je….štastně, radostně….a zase naplno, podobně jako samotaření…..nevím, jestli je to srozumitelné….nejsou to oddělené světy…..naopak jemně se prolínají a dotýkají….
90. komentář byl o tom že ti rozumím. že to tak je. souznění s tebou :-)
Já s dětmi (samé holčičky) svých kamarádek ráda pobývám, hrajeme si spolu, těšíme se na sebe.
Děti mých kolegů jsou taky sympatické, tojo, ale těm se vyhýbám – když takhle v létě přijdou na den k nám do práce. Vidím, že to ruší můj stereotyp a mění to charakter místa; a na to jsem od konfliktu kolem projektu XY ještě zcitlivělá. Takže se tomu vyhýbám.
v sobotu večer jsem si vzpomněla na Lišku a její bolavou kyčel :-) po práci hurá s dětmi ven, na chvíli na půjčené koloběžce, jen kolem baráku, dalo mi to zabrat :-)) kamarádka s golfkama a malý na kole….a já hlídací pes na koloběžce za ním :-))
92. v práci se jim líbí moc. barevný všechno, dlouhá chodba na běhání, stříkačky, fixy, čtrvtky na malování, tety.. nejíp všechno strkat do pusy, samej bacil….pytel blech ….:-) kotátka to jsou :-)) ….
94
asi jsem podstatně zahořklejší :)
Mě děti i dost serou.
94. a ted ty jejich školkový, nebo školový (1. st) rozoumky….debaty….a když se s nimi dá do řeči doktor….no to je něco, páni…. :-))
nestíhám je….dělá mi problém když s někým mluvím dospělým a do toho mi začne mluvit to mládě a ted ho chci poslouchat…..a pak zase volně přejít a pokračovat v debatě s tím dospělým….tak si vzpomenout, co jsem naposledy tomu dospělému říkala….(kolegyni, lékaři apd.)….. :-) no prostě, nejsem na to zvyklá….:-)
97. takže mám pifku na sebe, že jsem zapomětlivá, nemyslí mi to….nevím co jsem chtěla….nejde mi to vybavit si to rychle….je to zpomalení….a zároven uvědomnění si toho, co ty ženský musejí zvládat najednou vnímat…..dnes a denně….klobouk dolů před nimi….
brebentí, stále ti něco ukazují, ptají se, povídají si svůj svět….a chceš to vnímat…..a zároven potřebuješ vnímat to svoje pracovní….no a nejde mi to prostě plynule a rychle…. zapomínám, nestíhám…..:-)
99. chybí mi ten cvik, udržet tu nit na obou zonách…..to si hodně uvědomuju.
Málokterý cizí dítě mě okouzlí.
A svoje děti jsem si užívala, ale spíš tak nějak pozorováním, nasáváním jich. Přemíra dětské aktivity mě dost vyčerpává, hluk taky. A cizí dominantní dětičky, vychovaný v tom, že se všechno točí kolem nich, mě serou stejně jako Lišku.
Když jsmem učila, snažila jsem se vyvlíct z co nejvíc suplování na prvním stupni, rigidně tvrdíc, že ze všeho nejhorší jsou trpaslíci.
101. :-) ad dominantní ….vlastně je tak vnímám všechny….protože se prostě projevují nějak…..(jeden víc běhá, druhý mluví, třetí se zdá že je klidný a najednou hup a něco ho strhne, zaujme..)…..úplně jinak než dospělí, kde se v podstatě pohybuju stále. prostě dětský projev je pro mě cvrkot. teda tím ted nemyslím takové ty zakřiknuté děti až mi to připomíná hospitalismus……
101. 102. ….ale je mi jasné, že v tom dětském kolektivu se tyhle věci zase vnímají a rozlišují jinak…
101. školka, škola 1. st…..dobrej bambulákov :-) není určitě lehký to ustát jako učitel a nezbláznit se z toho….
Dominantní jsem myslela v dětským kolektivu, poroučivý, prosazující se, obvykle rázně, hlasitě a s dostatečnou kontrolou, jestli se dospělí dívají, jak skvěle vůdcovky si ono dítko vede.
105. většinou stojí za tím dominantní maminka :-)) odkoukáno
už jsem psala, že jsme se dostala do situace, kdy jsem dostala na starost hyperaktivního kluka. To jsou situace kdy se opravdu modlím (doslova) abych reagovala láskyplně a pravdivě. Výsledkem bylo, že ačkoliv jsem osoba velmi mírumilovná chlapce jsem bila (fackovala, tahala za límec, či různě inzultovala a následně vedla) denně. To byl taky moment kdy jsem si poprvé v životě uvědomila odpovědnost za vlastní čin, udělat to nejlepší v daný moment zejména když jsme tam ta…co pomáhá nikoliv ta co škodí. V hlavě to začalo dělat cvak, cvak, cvak jako když se scvakl zip…člověk jedná přirozeně, přesně tak jak ho situace vede. Výsledkem je zklidnění… všech zůčastněných
107. výsledkem je úsměv a radost, smích a uvolnění na straně chlapce i rodičů. Protože k tomu vede výchova (měla by), k odbourání strachu, úzkostí a k důvěře v to co je. Dítě by chtělo všecko na světě, tlačí se do pozice na kterou nestačí a která ho v důsledku stresuje. protože ve skutečnosti (reálu) není žádný šef, žádný vůdce, je jen bezbranné dítě.
Děti jsou jenom malý lidi, co mají málo zkušeností a informací.
Někdy jsou kvůli tomu roztomilí, někdy na zabití.
Zrovna teď jedu do Matky měst s třinácti takovejma prckama. Budou mít za úkol zpovídat cizince na Hradčanech a Karlově mostě. Budu ráda, když je všechny zase dovezu v pořádku zpátky, jsou to nervy. Jejich zážitky a vykulené oči budou mou radostí. Budu poznávat Prahu jejich očima, se docela těším. :-) Možná tam bude někdo, kdo se bude tvářit, že ho zajímá jenom mekáč, ale vím, že kecá, a myslím, že ho stejně něčím dostanu a bude to mé vítězství.
Hlavně abychom vždycky našli nějakej slušnej záchod …….. :-)
109. ať se daří a vše zvládnete :-) je to opravdu náročné. mekáč to jistí :-)
A bejvá tam i záchod. :-)
111. tak :-)
bejval i zadarmo.ale už nebejvá:-)
113. cože?
Co cože?
Ty jsi nikdy nehledala mekáč kvůli záchodu?
Dyť to už se dostalo i do turistických průvodců,že v mekáči je WC zdarma a chodili si tam ulevit celý zájezdy.
Ale bejvávalo.
To už před pár lety jsem tam v Brně chvátal s pískem a před dveřma baba u kasičky.
115 pokud není mekáč zadarmo, tak nekdo dela z lidí blbce. asi ta bába :-)) vsude ve svete je zadarmo
Nevím, jak ve světě, ale v Česku není. Velmi často je zadarmo jen pro hosty, zatímco příchozí jen na wc musejí platit. Tady v okolí je to takhle často. Moc turistů, co chodí jen na záchod, ale už ne na jídlo.
V Brně není,nebo aspoň nebyl,to si i po těch jinde vypitejch pivech,co jsem jim tam chtěl zadarmo nechat,dobře pamatuju.
Ale měl by být.
S tím souhlasím.
Protože jít do mekáče na hajzl je jedinej rozumnej důvod,proč tam vůbec vlízt.
118. ano, tot má zkušenost z cestování. v mekači se schladím (vymrznu) a jdu na záchod :-))
v jůes sme chodili do Hooters.
Ale to nebylo ani kvůli záchodu a asi ani kvůli jídlu.
Ještě mám někde s těma servírkama fotky.
Ale stejně mezi těma balonama nejsem skoro vidět:-))
No prej už je to i u nás.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hooters
tak Vodičkova.
Tak už vím,kam v Praze příště za kultůrou:-0)
121 oni lákají hosty na prsatice :-))
a není to nakonec v Lucerně?
To by se Vaškovi líbilo,to by byl aspoň památný odkaz jeho morálního veleducha a ne nějaký lavičky.
123
jo, to by nějací nadšení obdivovatelé mohli prosadit. Jako to letiště.
Letiště je postel…
ad 109 aj. Díky. Zvládnuto! Pro zajímavost: Všechny děti dovezeny zpět bez problémů. Bylo vedro, už je nezajímalo na Hradě skoro nic a chtěli svačit a sednout si …. ale pak jsme stihli střídání stráží a já a nějaký starší cizinec jsme je protlačili k provazu, aby viděli. Pak jsem je vzala do sv. Víta a oni „Jůůůůůůů“ a ve sv. Mikuláši byli jak pěny a koukali doopravdy s úctou a se zájmem. V centru Nový Smíchov jsem jim dala 20 min rozchod (udělali si skupinky tak, že v každé byl někdo, kdo měl hodinky) a přišli všichni včas! (Poslední 3 minuty jsem byla teda napnutá jak struna.) Na Hradě jsem zjistila, že je nedokážu udržet pohromadě, to jsme si poprvé řekla, že vzít je do toho hustého Babylonu nebyl nejlepší nápad. Tak jsem vše vložila na jejich bedra, že se nás musejí držet jako klíšťata. A zmákli to! Byli úžasný. Mekáčem i KFC jsme pohrdli. A dalo se jim vysvětlit, že ty několikanásobně předražené věci a zmrzliny fakt nepotřebují. Nejvíc se jim líbily superbubliny, co dělal kluk na ulici. Jinak pro vaše info: v Mostecké ulici je v Mekáči WC automat za 10Kč. Kdo nemá dost drobných, má smůlu. My jsme ovšem zvládli všechno zadara, zbytek jsme vypotili. – Bylo znát, jak děti „z venkova“ se neumějí rvát do tramvaje, prodrat se k držadlu, odstrčit dospělého, když musejí projít davem ….. Ne, že bych to nějak příliš propagovala, ale je lepší trochu někoho omezit nebo popostrčit než spadnout při rozjezdu tramvaje na záda. Ufff, mám to za sebou. Vůbec nechápu, proč si takto komplikuji život. Asi proto, že jsem jim MOC chtěla ukázat, co jsem pochopila v Londýně: Že Praha je opravdu nádherná! – promiň Liško za offtopic, ale ber to prosím i jako jako omluvu, že jsme neměli více času ….. tedy jsem ani nevolala.
125. klobouk dolů, Lenko. Dobrý výkon. :-)
Lenko,
no to je skvělý!
Já jsem nakonec s hrůzou zjistila, že ten den mám v práci něco už ráno (co jsem stejně nestihla) a pak od dvanácti do dvou a pak nějakou oslavu tří lidí v práci, sice krátkou, ale to už by byl pak skoro večer :((
To jste zmákli dobře, hlavně že jste se nepřetáhli!
V Mikuláši (malostranském) jsem byla asi jen jednou, on byl pak většinou zavřený nebo za drahé vstupné a v posledních patnácti letech už jsem to ani nezjišťovala a vzdala předem.
Já se nenechám předběhnout při nástupu do hromadné dopravy až v posledních letech. Jako dítě byhc se nechala, ve skrovném a rezignovaném domnění, že jako dítě jdu na řadu poslední a mám smůlu. To se mě drželo dlouho :(
V Mikuláši byli celí z nás paf, že jsme Češi. Říkám: Dobrý den, bylo mi řečeno, že děti do 10ti let sem mohou zdarma a 1 doprovod s nimi. Máme jich třináct…………… Vy jste pedagogický dozor? – Ano. – Běžte. – Ale my jsme dva, já vám toho druhého tedy zaplatím (70Kč) ……… Ne, běžte!!! a ukazoval, že máme jít a starší hlídač se také usmál a kýval, že je to v pořádku.
Myslím, že na občanku ČR by se mělo chodit do těchto svatostánků zdarma. Uráží mě, když cizinci si chodí všude pro ně za cenu zanedbatelnou, kdežto my se na naše národní dědictví můžeme kouknout za na naše platy cenu cca trojnásobnou. Irituje mě, když některé nápisy už nejsou ani v Češtině, jen v AJ. (Ovšem kdyby v ruštině, arabštině nebo čínštině, bylo by o dost hůř.)
A jestli jste už dlouho nebyli v historické části Prahy, doporučuji. A taky hodně mluvte česky, čeština tam moc slyšet není. :-)
Za chvíli budem všichni promíchaný a kdovínačem bude založena identita (a vztahování se k historii) – jestli na místě, národnosti nebo nejspíš něčem úplně jiném … Nepředstavitelný vývoj.
128. připomnělo mi to jeden výrok zahraničního turisty v jednom časopise…..něco v tom smyslu : „Stará Praha je krásná, ale není tu život, je tu pouze mnoho turistů.“
130
:)