93 komentářů u „Smutné akvárium v plesové noci“

1. Co ten sen…

   nechápu moc svoje snové dojetí nad Kamilou Moučkovou. Asi v tom bude téma silných žen a žen bez muže – ten Zahajda totiž pak po dlouhých letech začal chodit s Brejchovou.

   Šaty jsou pro mě příliš volné a všimla jsem si toho teď, ačkoli je to tak už od začátku. To koresponduje s komentáři pod minulým článkem. V těchhle šatech, jak jsou, to pro mě není.

   Ty proměny brány v čase – nevím, co mi chtěl můj sen říci. Mají ty proměny znamenat průběh vztahu v čase? Nebo něčeho jiného?

   Akvárium – asi taky ten vztah; lezu do akvária, protože chci. Jsem v něm, skutečně se to povede a povede se mi ho také bezpečně bez nehody opustit. To je dobré. Jenže v akvárium není stvořeno pro přenocování lidí. Rybky to odesly životem. Voda. City. Vodní tvorové mrtvi.

   – Abych v práci vyčistila akvárko; už jsem to dlouho neudělala…

2. Píseň je zajímavá tím, že se v ní vyskytuje rybička z akvária, která nemůže žít – to snu doslova odpovídá. I mně v tom vztahu. Taky je zajímavé slovo ples, protože celé zarámování snu je cesta na ples a z plesu. Že by ten vztah byl taky takový ples. Krásná plesová noc, tanec.
   Slunce mé není v zatmění, protože to je v písni, ale ne, jak si ji pamatuju z dětství. Tam je v zatmění mé kouzlo :)
   A taky ve snové písni nemám vrásky já, ale on.

   Dostalo mě ale, jak je ta píseň smutnější, než jsem čekala. A jak je o samotě.

3. City a pocity (voda a rybičky), všechno zevšednělo, posmutnělo, šeď, tíha – šaty, ozdobná mříž, mrtvé rybičky, těžký batoh….

4. je to jako, kdyby se vytrácel krásný sen a zbyla jen realita. V lásce jsme většinou zamilovaní do toho snu a přehlížíme tu realitu. realita pak vystupuje najevo a z toho vzniká zklamání, sen se nekoná, bledne. Když člověk miluje sen a zároveň tu realitu, pak myslím prožívá opravdu lásku.

5. U té mříže mě napadá nějaký příměr k vývoji vztahů v čase obecně. Samotná mříž je podle mě nějaký závazek- manželství. Dřív se manželství bralo jako nedotknutelnější, než je teď, bralo se jako svátost. Proto ta okrasná mříž. S vývojem času ale manželství a svazky ztrácejí výsadní postavení, berou se více moderně, zjednodušeně, bez okras.

6. A ten batoh- břemeno tvého vztahu, které ho jsi se zbavila, když jsi se rozešla. Sama jsi psala, že jsi tím rozchodem pocítila lehkost.

7. Evo,
   jo, ten batoh je ve snu taky nápadný. Lehkost jsem pocítila, protože už jsem nutně potřebovala ulevit. Dnes odpoledne bude rozhodující setkání. Protože Akční Hrdina se začal zase chovat jako ten, kdo nechce ukončit, neukončil. Proto taky moje úleva teprve přijde, tak nebo tak.
   Odložit břemeno a vylézt bez nehody z akvária. Ale do čeho vylézt už je budoucnost, to už sen nepraví. Asi až sen zítřejší :-)

   ad mříž – to by tak nějak mohlo být.

   barčo,
   ano, akorát necítím přímo zešednutí a zevšednění a AH taky ne. Asi proto, že se zevšedněním mám spojenou nudu, nezájem, nezábavu. A to mi naopak ve vztahu nechybí (nezájem jen určitého druhu). Až moc napětí. Bariéra a těžké břemeno.

8. přeju Ti liško, aby se z toho dnešního setkání nevyklubalo další „rozhodující“ setkání, napětové, dramatické, ubíjející, vyčerpávající a hlavně nikam nevedoucí. Z toho pak akorát koukají takové ty těžké vleklé rozchody, kde už všechno bylo stokrát vyřčeno, vše jasné a jen ne a ne, se toho pustit.
   Prostě jste prožili vztah, ten někam dospěl do bodu, že spolu nemůžete být, protože jste si uvědomili každý svou cestu. Rozejít se s láskou a jít každý dál vstříc novým věcem na své cestě.

9. barčo,
   taky bych nerada ještě další rozhodování. Dost to oslabuje.

   Rozejít, anebo úplně sejít, kdyby to nakrááááááásně přece jen šlo. Takovou úplnou eventuální nabídku bych asi nemohla z fleku odmítnout – jenže pak zas nějaké další rozhodování …néé!

10. barčo 8
    ty tvé dvě poslední věty sice znějí vznešeně, oduševněle, pravdivě a reálně,
    ale vůbec nejsou veselé.

11. 10. jak se to vezme. :-) Oba lidé pokud se takto rozejdou a nebudou se týrat – přece mohou být v budoucnu právě štastní. Pokud se budou vlekle rozcházet a scházet, akorát se vyčerpají, nic se stejně nezmění, akorát o to spíš půjdou do té budoucnosti s větším šrámem na duši.

12. Liška 10. nejsou. ale sú pravdivé.
    držím palce, Lišinko, kašli na všetko, aj na naše tutok názory ;-)
    drž sa svojej intuície.

13. barčo 11
    pro budoucno ano. Pro tuto chvíli si to vyžeru.

    SV 12
    Budu kašlat a chci se držet, když intuici zrovna budu mít u sebe.

    Teď mám akorát trému. Tak za půl hodiny se vydám na cestu.

14. Dneska mám už celý den rozpoložení zvané truchlení.
    Tak já jdu.

15. No a není lepší místo truchlení třeba přemýšlet o tom co všechno bys chtěla dělat, když jsi volná, nebo, když chceš být a cítit se volná? Cos teda dřív nedělala, protože ses cítila svázaná a čekající?

16. 15 ještě jsem se necítila volná, ještě jsem čekala na dnešní rozhovor, chtěla jsem to dotáhnout, vyposlechnout si,co mi chtěl řícto naší budoucnosti, jak avizoval.

    Proto to napětí. Ještě jsem čekala na Grand Finale :)

17. Tak to bychom měli.

    Napínání bylo úplně zbytečné.

    Štěstí je, že je po dnešku skutečně jasno. Gloria!

    Výsledný pocit není ani úleva a lehkost ani truchlení, ale ani napětí, to už je pryč. Výsledek je překvapení, k neuvěření.

    Překvapení, protože mi nic nového nesdělil. O minulém víkendu mi totiž chtěl dvakrát volat po jedenácté večer a vylezlo z toho telefonátu (páteční jsem odmítla, sobotní umožnila), že na dovolenou, na kterou týden předtím oznámil, že se mnou nepojede, protože není perspektivní partie pro mne (a já řekla Tak teda nehraju), na tu dovolenou řekl, že by jel buď vůbec, anebo jedině se mnou. A že s tím souvisí něco dalšího o naší budoucnosti, co promyslel, a to mi chce říct.

    Tak já v napětí, že si něco rozmyslel, že se něco mění, proto jsem zas myslela, že není dokonáno, že není úleva, agónie se protahovala (jak jste psali).

    No a nic. Sdělil, že na dovolenou nejede.Jako by se nechumelilo, jako by před třemi dny neříkal, že by se mnou jel! Pak hovor prokládal kravinama, např. mluvil o mobilu, asi z nervozity „aby bylo přímo veselo…natož aby se brečelo.“

    Co mi chtěl říct, bylo vyprávění o jeho vztazích, co byly zraňující – ženy ho vždy velmi (asi extrémně) náhle opustily. Tak už do ničeho nechce chodit. No ale to už jsem znala, tuto historii! Tak proč teda do toho chodil, když nechtěl do ničeho chodit? – Žádná odpověď.

    Já svoje křivdy ani neměla chuť vyprávět. Proč mu věnovat svoje pocity, když on o ně evidentně nestojí! Jen jsem řekla, že chci „všechno“, anebo „nic“, ale ne částečně. Z toho vyplývá , že se míjíme, ale přímo on to nepojmenuje.

    Vůbec nechápu, proč jsme se sešli. Asi aby mi mohl sáhnout na nohu. Aby mi vyprávěl, co je s ním nového. Ale proč mně??? Když nejsem jeho, ať si to vypráví někomu jinýmu. Já tohle vůbec nechápu!! Je to zatěžování a udržování v napětí.

    A deset minut potom, co jsme se rozloučili, mi telefonoval, asi jen tak, že mě chtěl slyšet nebo co.
    Zřejmě za tím je něco jinýho, co se ostýchá říct přímo. Jinak si to neumím vysvětlit. Proč by mi takhle volal…

    Co chce ode mne… nevím, já pro něj za těchto okolností nic nemám, když on pro mě taky nic vhodného nemá. Jsem taková rozčarovaná, překvapená, jako z jinýho světa. Já nebo on jsme z jinýho světa?

    On je prima,ale co já s tím!

18. Tak váhavej střelec se opět projevil typicky. Kde nic tu nic. Není proč truchlit, život jde dál a jak říká Bára, budeš mít zase volnou hlavu a nebudeš muset mutovat nad tím vztahem a člověkem a slevovat ze svých citových potřeb. Za pár dní ti bude lhostejný. Liško, je to dobrý!

19. zuzi,
    přesně.
    A přesně jsi to odhadla!
    Já bych nečekala, že tohle bude na závěr – prostě nic, nic navážno, žádný hovor vážný z jeho strany, jen zlomky a jinak legrace a slova „u mě se nic nezměnilo.“ Asi prostě tihle muži potřebujou zadní vrátka (?) a pocit, že nic neprovedli, že se neprovinili, potřebujou to sami před sebou vědět a být přijati tím druhým, asi… Nojo a naplno se tedy nedovědí, že by třeba taky mohli připustit a přijmout, že něco způsobili,nepříjemného. To AH zřejmě nechce.

    Jé, teď volal, jestli bych na tu dovolenou s ním jela, kdyby jel. Aha, tak proto volal! Tak to děkuju, je to hezký, že se mě ptá, to jo, ale nechápu,proč bych jezdila. Jsem řekla.

    Truchlení už asi se moc konat nebude. Koneckonců on to jen odlehčuje, tak co já bych si to taky neodlehčila. Kamarádit s ním můžu. Když se neuvidíme často.

20. jo a zuzi,
    tobě moc přeju, žes našla prima muže a že jste spolu příjemně!
    Máš to už oddřený a poznáš toho pravýho, žejo!
    Budu muset ještě zamakat :)

21. Děkuji Liško, hezky jsi to řekla, mám to oddřený, tak už jsem si safra taky někoho zasloužila. Považuji to ale za zázrak. Snad nebudeš čekat tak dlouho jako já a nezažiješ tolik kopanců :). Hodně štěstí.

22. To je konec, jak když šlápneš na slimáka. Jen trochu slizu na botě, pardon za to naturalistické přirovnání. To přece ví i on, že pro tohle jste se nescházeli. Trauma s ženami, o kterém navíc víš, není žádná událost, jako spíš upoutání pozornosti na bolístku, omluva skrze nemoc a přehození viny (nemůžeš za to ty ani já, ale ony!) A nabídka dovolené po telefonu, to už na mě působí jako laciné přihazování, když osobní setkání nevedlo ke kýženým výsledkům a žádoucí pospolitosti jako dřív.

23. Liško, a to kamarádění nedělej kvůli němu, myslím, že by bylo zdravější naopak kontakt aspoň na přechodnou dobu úplně vypustit. Mysli teď na sebe, ať se netočíš kolem liščího ohonu a můžeš vyběhnout dál po stopě…

24. Jasně, kašli na něj, nebo se v tom budeš motat ještě dlouho.

25. „Asi prostě tihle muži potřebujou zadní vrátka (?) a pocit, že nic neprovedli, že se neprovinili…“
    To je přesný. :-))

26. On je z toho taky špatnej.
    Ale nezmění se.

27. Tyjo ale já to ani teď takhle vyhýbavé nečekala.

    psice,
    přehazování viny, ano. Taky jsem mu říkala, proč ho ty ženy opustily, co bylo na jeho straně; o tom neuvažoval, připadá mu, že nic. Já na to, že asi něco ignoruje, něco nevid, nemůže vidět. A to jakoby byl smysl toho setkání – on chtěl takový rozhovor o sobě, jakoby ctěl, abych mu poradila .. ale určitě, abych ho pochopila. To, co jsem už věděla a chápala. A znova řekla, že jít do vztahu je vždycky nejistota, že skončí – je to normální stav, normální život. Bez odvahy nelze.
    No nic, to jsme probírali tady spolu víckrát a spolu s ním vlastně já taky.
    Už nic nového.

    ru,
    no, ujištění, že jednají podle toho, co se jim událo. Jsme mu říkalo, že to ale „se neděje“ samo, že on na to vliv má.Ale to jaksi asi nebere. A že on ovlivňoval mě, to zároveň taky moc nechce slyšet.
    Konec s tímto stylem. Prima člověk jako kamarád -jak jsi říkala v komentáři nedávno – fakt bezva, ale partner ne.

    zuzi,
    se vr, nebudu ho vyhledávat. On mě určitě bude.
    Moje doba od rozvodu je už 6 let. Zázraky jsou! Tahle zkušenost je pro mě taky docela zázrak :-) – jednak že to společné bylo moc pěkný a k tomu ten vyhýbavý nevídaný konec po roce. To jsou mi novinky.
    A něco jsou právě stejnosti jako minule. Takže se znám o hodně líp. Muže chápu teď o dost míň. Hlavně poznat, kdo je co zač hned zkraje! Nějak to rozpoznat, nepřehlížet přes růžové brýle zásadní fakty.

28. Vypla jsem počítač a pak mi to šlo hlavou, a přemýšlela jsem, ne proč pni jsou takoví, ale proč my je viděly jiné, proč překračujem v myšlenkách jejich sdělení o tom, jací jsou a nejsou a jací nebudou, protože nechtějí nebo to prostě neumějí… Proč jsme se upínaly/se upínáme na drobné náznaky, že by to mohlo být jinak, až tomu samy uvěříme, že to jinak je. Až se z přání stane naděje a z naděje víra… Která pak, samozřejmě, když se rozlomí, tak to bolí neúnosně a nepokračovatelně…

    (Vynechám fakt, že u toho mého skutečně na sto procent platilo ono z 11 od Karla „a pak se to vytratí…“, tam už ani smíření se se ztrátou víry nebylo nic platné. Ale je možné, že se to vytratilo pod ná/tlakem mě, že mě bylo víc, než mohl ve svém nastavení takového vztahu unést.)

    Opravdu to není jejich vina, to naše zklamání.
    Asi ničí vina.
    Člověk dokud do toho nejde, tak nezjistí, co vlastně všechno jde chtít. Od sebe i od toho druhého.

29. Liško, jen si procitla ze sna.(viz. můj komen. č. 4) Bylo to tak nastavené od počátku, řekl narovinu jak se věci mají. Nabídl ti to, co nabídnout chtěl a mohl. Chtělas něco jiného, co ti dát už nemůže.
    Prožili jste si hezký vztah, zjistili jste, že každý potřebuje něco jiného. I to je smyslem vztahu (lekce)
    Nech si v sobě to hezký a jdi dál s láskou.

30. asi si budu muset priznat ze zrejmne moje milenka taky v hlavicce sprada neco kompletne odlisneho od toho co jsem na zacatku jasne rekl ze ano a ze ne.

31. no esteze za to nikdo nemuze. kdyz to rulisa 28 rikala.

32. To jsou takové oduševnělé řeči – hezký vztah, jiná cesta, jiné potřeby, smysl vztahu…atd. Přemýšlí o tom jen žena, trápí se tím….Je to jejich vina, jsou to hlupáci, ekvivalentem zájmu a citů je pouze jejich erekce.

33. Karle,asi jak který chlapi. Taky jsou některý chlapi z těch vztahů se ženskýma na kaši a velmi těžce to rozdýchávají. Prostě lidi jsou různí.

34. 32. ale je pravdou, že ženy daleko víc o vztahu přemýšlí a zabývají se jím.

35. 32 karle
    no to ne, to tady nikdo neřek. Já ne. A přesně souhlasím s ru 28. Muž, o kterém mluvím já, o tom právě přemýšlí a chce být zodpovědný, jak jen může. A nechce, abych se trápila a ani nechce se sám trápit. Dělá, co může. Já taky dělám, co můžu. Když to jde dohromady, je to nádhera – bylo to bezva. A když už to nejde, nikdo z nás dvou nemůže dělat víc, než může. To by chcíp. To by nebyl sám sebou, to by nebyl život ani jednoho z nás.
    Takže je všechno v pořádku :)

36. myslela som na teba, Lišinko.

    Liška 17: „Sdělil, že na dovolenou nejede.Jako by se nechumelilo, jako by před třemi dny neříkal, že by se mnou jel!“
    „On je prima“

    8 – /

37. SV 36
    no a pak večer mi ještě zavolal, jestli kdyby jel, jestli bych s ním jela.
    Protože je slušnej, asi. Tak jsem řekla, že nejedu.

38. Mám se celkem dobře. Dneska jsem se vyfikla a jdu večer na pracovní setkání do restaurace. Se dvěma kolegyněmi. Ale obě jsou vdané, tak z toho žádné nové seznámení nebude :)

39. Ano. Zodpovědný, raději odejde.

40. Liško, to bude dobrý, o tebe se „neobávám“, že bys zůstala osamělá, šikovné a pohledné děvče samo nezůstane, jen bych myslela, abys už neztrácela čas s AH, aby ses s ním nesetkávala, nekomunikovala s ním, a tím v sobě znovu a znovu živila naději a zaobírala se myšlenkami na ten spletenec. Ta základní věc, že žije u rodiny a nehodlá se osamostatnit se nedá tolerovat (nic bych zato nedala, že si spolu i zasouloží, a proč ne, že, má zázemí a současně i jakousi volnost).. Tedy pokud chceš ten tvůj plnotučný vztah. A držet se s ním a zároveň hledat chlapce prostě nejde. To zvládnou jen tvrdý potvory bez skrupulí.

41. Dnes je úplněk. Měsíc je ve znamení Štíra. Štír má vliv na pohlavní a močové cesty. Štír očištuje. Ideální den na rozloučení se s minulostí a se vším, co je už mrtvé, bez energie a bez života. Pokud se člověk rozloučí s minulostí, může začít něco nového. Staré umírá, aby se mohlo zrodit nové. Změny člověk vnímá velmi těžce a černobíle v těchto dnech, protože zasahuje ta nejcitlivější místa.
    Energie štíra je mocná, ale o to víc dokáže očistit. Je spojena především s city a emocemi (štír je vodní znamení)

42. Karle 39
    no on neodchází, nabízí pořád totéž hezké jako ten uplynulý rok; to já už nemůžu zůstat tak.
    Odpovědnost je v tom, že když já nemůžu zůstat tak, tak on souhlasí, ať je to, jak potřebuju. Bez hněvu a nepříjemností.

43. zuzi 40
    samozřejmě.
    Teda až na to souložení, to já zas jemu věřím věrnost. I když ta býv.manželka by byla pro. Tak ať si nějak poraděj beze mě.

44. barčo 41
    úplněk je – a teď si vzpomínám, že o tom úplňku ve vztahu ke Štíru předloni někdo mluvil. Akorát mám dojem, že to bylo v pořadu Volejte věštce :-)
    i o nějakém rituálu tam tehdy byla řeč – něco napsat na papírek. To si ale nepamatuju a koneckonců si radši vymyslím vlastní rituál! Na ty je teď akorát přesně vhodná doba.

    Stejně myslím, že teď je to v klidu, opět s úlevou, ale že za nějaký čas se mi to ještě vrátí, vzpomínky na Akčního Hrdinu. Za pár týdnů až měsíců. Zhodnocení „celé akce“ v jeho prima společnosti :)
    nebo zítra :(

45. Liško, poslala jsem Ti mail.

46. ještě zuzi
    ad nové seznamování:

    mně by se šiklo, aby to přišlo rychle, dokud jsem taková činná. Protože už vím, že mezera bez nikoho u mě může trvat léta :( A jak se to začne protahovat a budu sama přes léto, najedu do chronicky neveselého rozpoložení a to se mi teda vůbec nechce. Copak o to, já zvládám dobře být sama – se sebou se cítím pěkně. Akorát pak jsem taková tvrdší, no. Míň radostná třeba k dětem, co potkám. To jsem si všimla. A dělá se mi pak vráska mezi očima.

    A to nemůžu potřebovat :-)

47. barčo,
    dík, jdu se mrknout.
    Doufám, že na liska.bloguje@seznam.cz
    Ten kontroluju.
    Kdežto někde když komentuju někomu na blogu na wordpressu, uvádím mail jiný
    a na něm jsem v životě nebyla, jen jsem ho založila.

    Jo, je to tam. Už jsem odepsala.

48. Hloubku, kterou hledáš, máš v sobě ty, on ji nemá. Byl jen povrch.

49. Karle,
    on ji má, ale on se brzdil, aby se ochránil – aby nevstoupil naplno do vztahu, když už byl spálen a takovou zkušenost nechtěl.

    Takjo, tak za ten rok dík a můžeme jít bohužel na jiná témata.

50. Proč ho stále omlouváš? Jsi tak chápající a citlivá? Chceš být? Žádné zásadní trauma neutrpěl, obyčejný bídák, a tys ho měla moc ráda.

51. Je úplněk s částečným zatměním!

52. Karle,
    jsem chápající – chápu, že dával maximum, co mohl, chtěl by to dávat dál, trauma utrpěl dost; proto ho nemám za žádného bídáka; protože kdyby mohl jednat jinak, tak by jednal.
    Já taky – teď už nemůžu, tak taky nemůžu jednat jinak, než říct „Všechno nebo nic.“ Moje nabídka je taky pořád stejná, i když taky teď můžu vypadat pro někoho jako bídák, který „najednou“ vystupuje ze vztahu. Musím to udělat bez ohledu na to, jestli pro kohokoliv vypadám jako bídák – protože jinak nemůžu žít. A on je na tom stejně.

53. 51
    proto se mi ten velkej měsíc zdál na kousku nějakej divnej :)

54. Líšky dúfam zavýjali ;-)

55. Je ženatý, to je to trauma.

56. 55
    Ten měsíc?
    No konečně zajímavý vysvětlení podstaty zatmění…

57. Taky nevím, kdo je ženatý. S ženatým stačilo jednou.

    Nojo, kolik zážitků musí člověk nasbírat, aby … co vlastně :)

58. Jste naivní. Tolik vyznání, pocitů, citů, očekávání…tolik krásných slov, zamyšlení, rozjímání, zpětných vazeb atd.

59. 58
    No, aspoň něco. Zabere to aspoň ten čas mezi šukáním. :-)

60. 58 – za účelem nebýt naivní, ale zodpovědný za svůj život.
    Přiměřeně :) – nemíchat do toho neadekvátní odpovědnost za životy jiných dospělých. To né, br. No a jsme zase u přemýšlení a toho už mám teď dost, potřebuju voraz.
    (A nemusí to být sex. ad 59 :-)

61. Kde je láska? Nikde. Šoustání, vztahy, nevztahy, a nic.

62. 61
    Ale tady s tím asi pláčeš na špatným hrobě. Respektive káráš špatný hroby. :-)

63. Ahoj Liško,
    mě k tomu Tvému snu napadlo podobné, ne však identické vysvětlení. Pro mě akvárka znamenají můj duchovní život, rybičky obsazení a voda podvědomí. A Ty si leháš v šatech, které Ti jsou velké (přemrštěné zahalení do racionality) do akvárka, ve kterém zbyde vody už jenom po kotníky a pár chcíplých rybiček, i když některé přežijí. Ty si vlastně vytlačuješ iracionalitu racionalitou. Rozhodneš se a jdeš přes mrtvoly. Racionálně. Rozhodla jsem se tak, tak to tak bude. Vidím to i v jednom minulém blognutí, kdy racionálně říkáš, co bude za dalším rohem. Vlastně znásilňuješ iracionalitu, která se už nemůže tak dobře projevit. Možná, kdybys na věci za rohem jenom lehce myslela, takový nalaďování, tak by se Ti objevilo, co tam opravdu bude. Ne bude to tam a bum. Je to pro mě trochu znepokojující, tohle se Ti může šeredně vrátit. Já být Tebou, tak bych tu iracionalitu tak neznásilňovala.

64. To by mě nenapadlo, že už je to moc, že je to násilné.
    Takže přát si něco „a hotovo“, je taky asi násilné…

65. Možná mám o Tebe jenom větší strach, než je u soubloggera obvyklé. Zkus se na to naladit a zeptat se sama sebe. To Ti určitě dá odpověď, jestli to tak je nebo ne. Ale teď máš po rozchodu, určitě se snažíš udržet nad vodou, i když to bolí. To v tom taky může hrát roli. Prostě pevná vůle je někdy nadbytečná. Možná to chvíli můžeš nechat být a plout s proudem a čekat s důvěrou, že to bude dobré. Hele ale nejsem v Tvojí kůži, napojovat se nechci, maximálně Tě chci pozitivně ovlivnit.

66. Čekám s důvěrou, že to bude dobré.
    Většinu času.
    Když přijde horší chvíle, napadne mě o budoucnosti horší scénář, to občas jo. Na plutí s proudem cítím,že v tuto chvíli mám míň klidu a trpělivosti – protože mám chuť se do něčeho pustit, třeba něco ušít (i když neumím šít) nebo něco vyrobit. A tím si vyrobit klid a oddech.
    S nímž už se dá v klidu plout s proudem.

67. Jasně, znám to. Potřebovala bych ušít asi pět hábitů. V životě jsem nešila. Jenomže vím, že Kojot má v garáži starobylý elektrický šicí stroj. A tak část času spotřebovávám na myšlenky – kam bych šicí stroj dala, že bych asi musela šít na zemi, jestli zvládnu obkreslit svůj aktuální hábit a tak dále. K těm hábitům mě inspirovala Barča, jak říkala u toho mého nasraného článku o vedlejších účincích imunosupresiv, že mám mít svetr z lásky a tak. V nemocnici jsem, když mi byla zima nebo mi bylo úzko, v hábitu i spala. Víš, že tam měli přesný počet pokrývek na počet postelí? Nemohli mi dát ani deku navíc…

    Věřím, že se Ti to povede, všechno, co chceš.

68. Ne, Kojot nemá garáž, má sklep. Sorry za mystifikaci :)

69. Všechny pocity vypsat na veřejný blog, o sobě, o konkrétním člověku, vyjádřit se… protože mimo emoce, zabarvání… není spásy.

70. 62. hm “ na špatným hrobě “ … jsem na noční a piju kafe. napadá mě …v hrnku černo jako v hrobě, káva chutná v každé době ….

71. Jo, když jedu na hroby, dělám si ji do litrapůlky petky. :-)

72. 2Karel:
    Já tomu nerozumím. Můžete mi Vaši teorii blíže osvětlit? Nemyslím, že tím, že se vypíše člověk ze svých emocí, tak dojde spásy. Myslím si, že spásy dosáhneme Boží milostí.

73. 69. Nebo napsat rovnou knihu. :-) Připomněl jste mi Portugalské sonety. E.B. Browningovou.

    Své těžké srdce slavně zvedám výš
    jak Elektra kdys urnu pohřební,
    hledím ti do očí a sypu z ní
    popel k tvým nohám. Pohleď sem, ať zvíš,
    jaký to smutek našel ve mně skrýš
    a jak žhnou rudě v šedi popelní
    divoké jiskry. Když je, vítězný,
    zašlápneš nohou, ve tmu proměníš,
    snad bude dobře. Pakli po mé straně
    na vítr čekáš, prach že odklidí –
    ty vavříny, jež svírají ti skráně,
    můj milovaný, nejsou pevné zdi,
    aby můj oheň nevyšlehl za ně
    a vlas ti nesžeh. Odstup tedy! Jdi!

    6

    Jdi ode mne. Já vím, že nikdy víc
    nebudu sama. Stojím v stínu tvém.
    Už nikdy osaměle nad prahem
    života nestanu a do světnic
    své duše sama nevkročím a vstříc
    nevztáhnu ruku k slunci, neboť sem
    tvá dlaň se přece snesla. Širou zem
    smíš vložit mezi nás, co zmůžeme? Nic.
    V mém srdci tvoje provždy našlo skrýši,
    tam dvojmo bije jedna jeho doba,
    ze všech mým činů tvoje skutky dýší,
    či víno se svým hroznům nepodobá?
    Když modlím se, Bůh tvoje jméno slyší
    a zří mé oči plakat za nás oba.

74. 72
    Řekla bych, že to myslel spíš ironicky. I na tu boží milost je potřeba emocí a zabarvování, zdůvodňování si nebo naopak víra bez zdůvodňování – pokud nic z toho není a zůstanou jen holá fakta, nic přidaného si psychikou okolo, ani ta spása u boha jski není v dohlednu. Natož spása vybabrání se z pádu do… ehm… marastu.

75. Taky si myslím, že to myslel spíše ironicky. Ovšem spousta lidem tohle vypovídání se pomáhá a uleví se jim…

76. Jj. Akorát chlapi se víc bojí o soukromí, jsou v tomhle citlivější, takže ti se vypovídávají většinou v hospodě u chlastu nebo milenkám na ramínko. Ženský jsou otevřenější a skupinovější (sociálně-vývojově), tak jim ventilace veřejnými cestami takové problémy nedělá.

77. ru 76 jo. A potom je někteří chlapi mohou vidět prostě jako drbny.
    Možná je to sporný, ale pro mě je jasné – když mluvím o tom, co se týká mne, není to drb.
    A já mluvím furt jen o tom, co se týká mne. Až si někdy už lezu krkem :-)

    barčo 73
    Pěkný! Ono je někdy lepší nepřemílat to už furt dokola, ale objevit pro sebe nově nějaké umělecké dílo. Obrátit se k umění. Vlastně i ten sen mi naservíroval píseň.
    Docela jsem si ji pár dní zpívala. Je to pěkná píseň. Verše E.Browningové taky krásný.

78. … umění přinese katarzi.

    Činnost přinese vnitřní klid.

    Okamžité přetrhání všech vazeb by mi přineslo úlevu a dočasný odpočinek.

    Jeho typ řešení to není, on nic nepřetrhává. Až včera jsem se toho kontaktování přestala lekat. Snad ho budu moct uchopit jako přátelské. Pochybuju, protože na jeho straně zůstává typ vztahu stejný. Mou potřebu klidu on nerespektuje; dobrá, udělám si klid i bez toho, když jinak nedá. Už se nenechám zaskakovat, lekat nenadálými toužebnými textovkami v nenadálou hodinu – prostě je to jeho vyjádření, je to milé, potřebuje mi to říct, tak může. Já to respektuju. Neodšmiknu se a pomůžu mu dokončovat. Ale pochybuju – asi bych mu víc pomohla, kdybych se zřetelně odšmikla. Řeknu mu, že on nerespektuje… kdybych mu to neřekla, tak mu nepomůžu vůbec.

    A štve mě, že myslím na to, jak pomoct druhýmu, jen pokračuju v tom, že nedávám sebe na první místo. To by mělo bejt trestný!

79. Herdek, ti chlapi se se mnou mají dobře!

80. no ti chlapi asi jo ;-) lenže, bolo by dobré, keby si sa, milé zverko, mala dobre aj ty sama so sebou. a na to nemusíš byť nutne na prvom mieste. stačí, keď budeš na mieste. správnom ;-)
    (vieš, niektoré tvoje myšlienkové pochody mi pripomínajú moje myšlienky z doby, keď som bolo mladšia.)
    (( si tu niekde spomínala, že toľko nesomatizuješ, pretože si všetko pekne krásne odse…psychicky. no. nepekne somatizovať môže aj niekto, kto trpí yakzwer. to sa nevylučuje.bohužiaľ.))

81. nedávat sám sebe na první místo je jediny způsob jak přežít a nezbláznit se. teda teď už to vím jistě. čím víc se poddávám tím se cítím lépe.

82. 81
    Dtto.

83. Fakt??
    Já se pak čím dál víc cítím špatně.

    Mně připadá jako jediný způsob naopak Dávat sebe na první místo, ale nebrat to jako věc nejsvětovější důležitosti, nebrat to jako trágu. Dělat to, ale s lehkostí a samozřejmostí.
    Pak to ti ostatní snáz zbaštěj :)

84. ti ostatní ale nejsou nepřátelé. teda neměli by být cítění (vnímání) jako nepřátelé. ti co dělají něco proti mě. proti kterým musím být nastražená, oddělená. je to jinak. ti druzí josu stejní jako já. a všicni jsme na jedné lodi, společné lodi podřízení běhu děje. v tom je ta podřízenost. nelze se nadřadit nad to co běží. nad okamih. nad to v co jsme vetkáni.

85. „Dávat sebe na první místo, ale nebrat to jako věc nejsvětovější důležitosti, nebrat to jako trágu. Dělat to, ale s lehkostí a samozřejmostí.“
    Totéž půlazí i pro variantu opačnou. Neznamená to, že nesmím nikdy myslet na sebe nebo si sebe nemám vážit nebos e nemám rozhodoovat podle svého úsudku.
    Jen když mě něco bolí nebo štve, přepnu na „nejsem střed vesmíru“ a ejhle – nejsem. :-)

86. Vstřícnost a vlídnost vůči druhým dává klid a vyrovnanost. Když se v klidu a bez nervů či bojů poddám tomu být „nastavená“ na ostatní, odpadne spousta toho, co mě zatěžuje nebo vykolejuje. Jao by to byl jinej šuplík. Ukáže se to být jako druhořadé až nepodstatné až zcela zbytečné.

87. jééééje ratko 84 – ne, nejsou nepřátelé,ale kopou za sebe. Ne za mě. Pokud to nejsou mí rodiče nebo partner a i ti někdy musí kopat za sebe a ne za mě, aby bídně nezhynuli. Howgh.

88. 87. to jo, co ale všecko člověk za sebe potřebuje? nakonec zjistí že potřebuje jen jíst a mít kde spát. všecko ostatní je jaksi podružné. co vlastně je pro mě rozhodující abych se dobře cítila? tuhle otázku si asi je třeba položit… určitě je důležité v jakém prostředí se pohybuji a kdo jsou lidé kolem mě. ale to vše se utváří tím jaká jsem já a koho k sobě přitahuji, jací lidé se kolem mě potkávají. když budu kopat za sebe může se stát že mi nikdo nekopne míč zpět a já zůstanu sama se sebou, budu si kopat sama se sebou. co nemusí být špatné… ale pro mě je velmi důležité být součástí společenství.

89. Jo, vědět, kam patřím.
    To je dobré.
    Jen mě tam někdy mate ta hranice mezi vědět, kam patřím – moje místo- postavení – mocenskost … vkrádá se tam mocenskost, protože ta jede, lidi vyčuchají, kdojaký v tomhle je, kdo je splachovací, a už to jede a už se vozej (ne schválně, většinou nevědomě), takže to není tak jednoduchý, říct si, kde je moje místo, které bych chtěl a mám. Vstupuje do toho ještě místo všech ostatních a ty překryvy.
    Ale to je jedno, to už nepatří pod tento článek o snu.

90. nevím. sama spoustu věcí nevím. zkusím si v klidu přečíst ten sen znovu. zaujalo mě, že tam byla jména. kdo jsou ti lidé když tam je jméno. je to někdo koho mysl by jsi asi chtěla sdílet. kdo je ten člověk? čím je a jaká je jeho mysl. cítíla by jsi se v ní dobře? velké šaty a akvárium a mrtvé rybky. to je asi dost důležité. ryba je Ježíš. Je to symbol boha který sestoupil aby se stal člověkem a pomohl nám lidem. zachránil lidstvo. ten symbol je dost důležitý. ryba jako živá nebo jako mrtvá. ryba žije ve vodě. táhne tě to do vody. ale když tam vlezeš, ta voda se otráví a ryby umírají. čí mysl chceš následovat? Jaké jméno? Ten směr je důležitý. Kam chceš jít…

91. Ale o směru sen už nepojednává – ten mluví o ukončení vztahu, před několika dny, ze kterého jsem vystoupila bez nehody a konečně mě napadlo sundat ze zad ten batoh. A ze vztahu jsem vystoupila opatrněji,než bych sama pro sebe mohla. Abych nepoškodila ten vztah. Ale rybky jsou mrtvy, už mojí opatrnosti není potřeba. Jsou to jen malé rybky. Jen pár rybek. Je to ztráta citová (vodní život), ale já jsem celá a vystupuju ven do života – přece já v akváriu nocovat nemůžu, byl to opilecký nápad. Celá noc, celý ten ples byl krásný tanec, když se konal, v přítomnosti. jenže to není pro mě, šaty jsou moc velké. Já jdu ven, do denního světa – ráno vstanu z akvária a jdu a už se do akvária nikdy nevrátím. Byť je to chvíli dojemné jako Kamila Moučková. Ale ne navěky. Koneckonců Kamila Moučková a Jitka Zelenková jsou pro mě obdivuhodné samy o sobě, bez ohledu na jejich muže nebo nemuže :)
    – jo a pokud jde o tu slečnu Hanku, co vystupuje ve snu, tak ta je také velmi muzikální a krásně zpívá a je správňácká.

    Ovšem kam jdu, ten směr, to už ve snu není, protože to teď taky není. To není přítomnost. Sny neukazují budoucnost. Přítomnost.
    A dneska už taky není to ráno, co se sen zdál.

92. Musím říct, že je to velmi zajímavé čtení, obohacující . Má ironie a pitomé poznámky nebyly na místě, asi závist, jiná zkušenost, chtít něco zesměšnit…omlouvám se za to.

93. Karle,
    to je OK, některý byly dobrý.