Tento způsob hubnutí…

VÝBĚR Z BŘEZNŮ

“Výběr z březnů” znamená, že vybírám z achivu blogu obrázky z konce března, lépe řečeno z březnů různých roků. Ty tady budou zdobit.

“Tento způsob hubnutí…” znamená, že právě hubnu a je to vedlejší účinek toho, že nepiju alkohol a jím malinké porce, aby mi plné břicho netlačilo na dělohu. Ona teda tlačí tak jako tak, ale není to tak bolestivé, jako když jsem jedla normální – nebo spíš hodně velké – porce.

To byl rok 2018 a tady máme trojičku Liška, vrána a sýr z 31.3.2014:

Jé, to jsem zapomněla, že to bylo leckdy vtipný!
Kdežto rok 2013 byl pro mě dost nabitý: konflikt dvou táborů v práci a já v tom jako jeden ze dvou hlavních aktérů, úmrtí milovaného kocoura Šimyho a náročný vztah s Akčním hrdinou:

Shodou okolností mám na konci března narozeniny a v roce 2015 byly kulaté a tehdy jsem dělala odpočítávací projekt “22 dní” – asi to bylo 22 dní do narozenin. První den jsem psala o čísle 22 a fotila ho ten den všude, další den o číslo níž a tak dále až do nuly. Tedy do svojí čtyřicítky 27.3.2015:

Na konci března 2016 jsem v archivu objevila ponožkovou fotku, ale musela jsem zapátrat, co to bylo zač. Aha, měsíc před tím totiž umřel táta a já si vzala některé jeho nové ponožky, ty staré se vyhazovaly a já koukám – na jedněch je napsáno Holmanová! Znáte Holmanovou? Já ne. Nikdy jsem to jméno neslyšela.

Rok 2017:

Konec března 2018 jsme viděli v úvodu, tady máme 2019:

2020, poslední obrázek v březnu je z 15.3., kdy začal kovid. To byla sobota, kdy jsem večer přiletěla z Belgie, letiště v Praze bylo liduprázdné, metro bylo liduprázdné, ve vagónu i na eskalátorech jsem byla úplně sama. Tím příletem jsem se automaticky dostala do povinné dvoutýdenní karantény, nemohla jsem ven, poprvé v životě jsem byla v pracovní neschopnosti. Zdravá. A nasraná. Tady letiště, kde týden předtím, když jsem odlítala, byl frmol, během toho týdne se to rozjelo a v Belgii už byli první mrtví na kovid, u nás ještě ne. Den na to letěla poslední letadla a šlus:

A co máme na konci března 2021: nepřekvapivě něco s kovidem – povinnost nosit respirátor na některých místech i venku, což jsem nedělala. Připadalo mi to absurdní. Teď ho zase nenosím v městské dopravě. Asi půl roku nebo kolik, možná dýl; teprve poslední měsíc nejsem sama, už na to kašle dost lidí od té doby, co se to nemusí nosit v obchodech.

A nyní více do historie. Tu už musím hledat přes archiv článků, ne archiv obrázků, protože po přesunu blogu z bloguje.cz na blokuje.cz se staré obrázky nacházejí jen v těch starých článcích. Rok 2012, otevírací doba obchůdku kláštera Želiv:

A tady sedím v klášteře, asi čekám, až otevře ten obchod:

Březen 2011, trajektorie Lišky od 18 do 06 hodin (dopravní prostředky černě, pěší Liška červeně):

V roce 2010 v březnu, to jsem se přistěhovala na šest let z Břevnova do Horoměřic a měli jsme tu fotohádanku, záhadný flek na bradě. Řekla bych, že tentokrát to není nápis Holmanová, ale něco jiného:

Já už si vůbec nepamatuju, co to bylo, řešení hádanky lze najít asi v komentářích zde:

https://liska.blokuje.cz/841263-flek-php#more-841263

Poslední březnový a břevnoví nebo spíš břevnovský obrázek z roku 2009 je cedule se zarížením. Hm, předchozí článek na blogu má název “Nejlepší antikoncepce? Anální sex! Budu štamgast.” No nazdar, na tato témata bych dneska na internet asi nepsala, ale tehdy jsem se potřebovala osmělit. Letos to nebude o análu, nebojte, ale o děloze…

A konečně něco pěknýho, mí dva monotýpci z roku 2008:

Na ty jsem úplně zapomněla. Asi budou ve skříni…
A rok 2007 nám to zakončí, protože blog vzniknul nesměle na podzim roku 2006. Je to fotka lavice, kterou jsem si dotáhla z Ikey, mám ji doteď, ale jako botník sloužila pouze v Břevnově, potom povýšila na sedátko u psacího stolu.

Předchozí článek se jmenuje “Liška má doma Pařezovo sladké dřevo.” Tehdy mi bloger Ghost, později Pařez, půjčil kytaru, mám ji od něj zapůjčenou stále, mám ji v práci. Jo, 2007, to byly blogerský časy.

Trochu nostalgické, ale snad nepodlehnu a nebudu rekapitulovat a nebudu se bát. V pondělí ráno jdu na vyšetření, které se dělá v krátké narkóze. Já, která nesnáší žádný vyšetření a žádný neživý předměty v těle. Zatím jsem měla štěstí a nebyla nemocná. Až teď něco. Je to hysteroskopie – za účelem toho, aby bylo vidět, co se děje, a byl odebrán vzorek. Ultrazvuk nic neukazuje, původ potíží není znám. A jdu tam v 7 ráno! Já která… no, už mlčím, už si nevyskakuju. Doufám, že žádný další narkózy nebudou potřeba, bože.

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška se štítky a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

29 komentářů u „Tento způsob hubnutí…

  1. Milá LIško, mám velkou radost a taky cítím vděčnost že jsem ty roky mohla sdílet alespoň virtuálně čas s tebu, poznávat jak žiješ, co tě trápí, akčního hrdinu, stěhování i boje v zaměstnání. Je to jako kniha na pokračování. Na jedné straně lituji, že už to není jak to bylo dříve a na druhé straně vím že se otevřela jiná kapitola a vše běží dál. Přeji ti ať tvé zdravotní problémy se brzy vyřeší. Jsem tady pořád.

  2. Je a já bych ti netipla víc než 20. Ať ti to s doktorama dobře dopadne, já ty roušky nosím a stejně jsem lehla na covid a ležím už měsíc, a to jsem mladá a očkovaná, je to pěknej hnus.

  3. Vyšetření pod narkózou! To tedy zní pořádně děsivě. Moc držím palce, aby to dobře dopadlo a žádné další invazivní zákroky nebyly potřeba. A moc mě pobavili ti lvi :-)

  4. ratko,
    jéé, ty umíš potěšit. Díky. Já taky vždycky sledovala, co ty děláš a tak. Snad pokecáme zas někdy naživo.

    krizo,
    no nazdar, to je teda dost blbý, já celou dobu spoléhám na to očkování a na svou imunitu, tak snad už toho bude konec a hlavně: ať nemáš žádné následky pokovidové!

    – na druhou stranu, další věc je, že ty moje menstruační nepravidelnosti začaly loni zjara právě po očkování. A vprosinci jsem dostala třetí dávku a voila! V lednu ticho po pěšině, žádná aktivita, břicho jen nabobtnalo a šup v únoru začaly potíře. Neříkám, že za to to očkování může, ale mohlo to vygradovat.

    Marie Veroniko,
    díky a taky doufám, že další narkózy nebudou třeba, snad to vyjde.

  5. Blog furt blbne a musím schvalovat každý komentář extra, dokonce i svůj vlastní… přitom schvalování komentářů nemám nastaveno.

  6. Nebudou! Ja sla zacatkem roku na jedno vysetreni, ze kteryho jsem mela vitr nekolik mesicu a dobry, hlavne jsem odhodila tuny toho zbytecnyho strachu. Preju ti taky ten odlehcujici pocit, to stoji i za to blby rano ve spitalu. Tak tfuj, tfuj!

  7. to schalování je otravné, ale lepší je mít blog se schvalováním komentářů než vůbec žádný. Co se týče tvých potíží, moc ti přeji ať je to jen nějaká drobnost, Ale je možné že budeš muset jít na fuj to hnusné slovo “výškrab”. Dělají to taky pod narkózou. A buď bude klid nebo ne. Já musela na něj po třetím porodu. A mám klid.

  8. Ahoj Liško, v pondělí budu držet palce, ať je to bez zbytečných otravných efektů a samozřejmě s dobrým výsledkem.

    “Lidský život se přibližně z 10% odvíjí od toho, co a kdo nás potká, co máme vloženo v genech a nezměníme – a v 90% od toho, jak na to zareagujeme, co uděláme a co ne.”

  9. Děkuju, Jirko,
    zatím se mi nejlép osvědčuje humor – buď vymýšlet vtipy, i když mi bylo blbě, zrovna jsem musela vymyslet jeden a pak během jednoho dne jiný, to bylo dobrý; anebo i když je mi blbě, se situačně na někoho usmát a něco prohodit, i když bych nemusela – to trochu uvolní křeč.

  10. Ahoj Liško, tak ať se zase vyjasní!! Měla jsem moc ráda tu tvoji kapitolu v Horoměřicích a tajemného souseda, už jsem zapomněla jak jsi ho hezky nazvala… ten kovid nám také dal a dává zabrat (furt chrchláme), jsme bez vakcín… miloše k tomu chytly fest záda a je z něj pěknej lazar. Já musím doma a venku makat za dva, bébé…..to je jaro!

  11. Saule, díky!!
    Zuzi, tak snad už budete zdrávi a v kondici.

    Koukla jsem se na papíry, co mi dali k podpisu před zítřejší akcí a už mi je z toho pěkně úzko. Myslela jsem, že mi nedají žádnou hadičku, já to nesnáším, žádnej předmět v nose, nikdy, z toho panikařím, v krku taky ne, z toho zas dávím, fuuuj, pro mě je hrozně násilný mít jakýkoli předmět kdekoli, natož v obličeji. Pro mě i kapky do nosu jsou skoro nemožné aplikovat, ty nepoužívám, to bych se zjevila, natož nějaká věc, nee, fuj. Hadičky nikdy nikam!
    Proto mi možná šéfová na rozloučenou říkala, že mám pořádně dýchat, až tam budu… nebo nevim, proč. Kdyby mě aspoň nebolelo dole v zádech; nemohla jsem se ani vyspat. Na těch čípkách proti bolesti Diclofenac je napsáno, že se mají brát jen 7 dní, déle jen po konzultaci s lékařem. Tak jsem si včera už žádnej nevzala, ale mám takovej dojem, že než ráno vyrazím do tý nemocnice, si ho vezmu a hotovo. Já jim nevěřím, že něco je bezbolestné.

  12. Já bych to taky před tím polkla, však ono se to nepoto a když tě to otupí, dobrý. Pořád nějaký nervy… kdy už safra přijde nějaká nirvána?? .. ale co si člověk neudělá sám, to nemá….

  13. Liško, opožděně přeju…!
    Až teď čtu článek, pořád jsem si ho odkládala, že až budu v klidu doma (což výjimečně o víkendu jsem, Pavel odpočívá na posteli u kafe po montáži poličky.:-))

    A víš, taky často vzpomínám. Někdy by člověk tak rád podruhé vstoupil do nějaké té řeky…
    Dialog o cizikrajnosti a cizopasnosti mě i napodruhé rozesmál tak, že jsem ho tu předčítala nahlas. A stran trajektorie pohybu mě napadlo, jak by asi vypadala moje trejaktorie pohybu, když jsme si daly sraz do té hospody na Pohořelci…

    Ty články z té doby, které bys dneska už nepsala, byly supr. I mně dodávaly odvahu psát “víc”. Díky.

    Je zvláštní, že občas mě chytne chuť zas psát, tedy do blogu, ale zjistila jsem, že největší překážka není myšlenka, že by to mohl číst můj nynější (už vím, že to nehrozí a že by to případně i ustál), ale že by to ještě pořád mohl číst můj bývalý (jako to dělával).

    K tomu vyšetření nejde napsat víc, než že držím palce. I když s premedikací Diclofenacem si nejsem úplně jistá, že to před oficiální narkózou bude to pravý ořechový. Aby ti pak po ní nebylo nějak všelijak. :-)

  14. Nojo, tak snad mi bude ráno dobře. Dneska se mi ulevilo až v 18 hodin, je to super najednou, když nic nebolí. Snad to vydrží. Hned je svět širší a není zúžen jen na myšlenky na to, jak mi je a jakou polohu zaujmout a jak to vydržet.

  15. Tak ta narkóza jako taková byla fajn.

    Neproběhlo to ale úplně hladce, nebylo moc zase vidět. Výsledek nějakého vzorku bude asi za 14 pracovních dní. Akorát musím jít ještě na vyšetření jiné, až po velikonocích, a pak se objednat zase zpátky na kontrolu. Takže do tý doby mi bude asi furt stejně střídavě spíš blbě… jsem myslela, že budu chodit částečně do práce, hned pozítří. No a asi mám zůstat doma, to si neumím představit. Je fakt, že předem nemůžu teď nikdy odhadnout, který půlden a jestli vůbec mi bude dobře a kdy ne (jo, můžu si vzít přípravek na bolest, ale ten potřebuju spíš na noc a beztak se mi nechce ho brát týdny a týdny, v letáku stojí, že se bere obvykle týden a to už proběhlo). S tím se moc do práce chodit nedá, nejhorší je totiž ta cesta. Tak já budu doma víc než dva tejdny, notybrďo. Neuvidím svoje klienty, to je divný… Jestli mi bude furt podobně, tak mi čas vyplní pouhé starání se o to, abych to nějak vydržela a našla vhodnou polohu. Jestli mi bude líp, budu asi psát diplomku, na tu jsem od května nesáhla…

  16. :-)))
    Takhle jsem se cítila po měsíci nekouření, když mě přestaly bolet plíce z absťáku. Úžasnej pocit – Vlastně to nepotřebuju!!!

  17. Koukám dozrál čas na vylepšení, a to si piš bude to dobrý i bez těch fetů, i když si to možná ještě nedovedeš představit. Je to pak ještě lepší, protože už to k ničemu nepotřebuješ. Taky se hlásím s vlastní zkušeností. Kouřit jsem přestala v 38 letech a požívat alkohol chvilku předtím, když jsem odešla z Botany. Byla jsem už tenkrát vlastně přepitá a přehulená. Ale vzpomínám na tu atmosféru ráda..

  18. Ještě jsem zapomněla.., pořád ještě ti zbývá to nejlepší, Liško, co takhle se soustředit na sex? ten zdraví prospívá, no ni?

  19. Sex asi prospívá, ale teď ho mám zakázanej na tři týdny jako všichni po tý hysteroskopii. A ve stavu, kdy mě bolí břicho, na to není ani pomyšlení. Už dávno jsem ho hodila na vedlejší kolej a ani si na sex nevzpomenu, což je asi divně rezignační. Když tak o tom přemýšlím, zrovna veselá jsem vlastně nebyla, ani když mě nic nebolelo. -Anebo spíš si už blbě pamatuju, jak mi bylo, když mě nebolelo. To se teda rychle zapomene : (

  20. Tak jak si to tak čtu, mám nejvyšší čas udělat závažné životní rozhodnutí.
    Dobrá tedy, hned jak pocítím nějaké gynekologické problémy, končím s pivem :-)

  21. No doufám, že ty nenavážeš a po uzdravení se vrátíš do Liščího kožichu. Dneska jsem koupila v akci dvě flašky Jamesona. :-))

  22. ru, já koupila jednu v neděli.
    Je pro návštěvy. Hned v pondělí si připil Hufnágl s mámou (a se mnou jen symbolicky). Po té narkóze je totiž povinné, aby člověk měl domů doprovod. Takže si pro mě přijel do porodice a odvezl taxíkem k nám domů. : ))
    Zítra přijde kamarád kaplan Petr a přinese mi nějaké bylinky a odnese si svou elektrickou kytaru. Tak si snad Jamesona s mámou taky dají. A odpoledne přijde Lenka2. Ta si asi nedá.
    Nyní návštěvy vítám, ale bohužel musí být hodně krátké a bez přespání, na víc nemám. Ane k večeru, to už je mi hůř. Zaplaťpámbu za ně.

  23. Neboj, tak kách to zas neplánuju, zatím to vypadá, že mám program na každý víkend až do půlky května. :-))
    Teda ten druhej květnovej víkend asi i v Praze, gigaakce, ale to předpokládám, že přebudem u toho Pavlova kamaráda.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.