58 komentářů u „V zobáku

  1. Co to je “být v zobáku”?

    Ad závěr – spíš nejen ranou. Spíš celkovou až do dospělosti.

  2. zrovna jsem s maminkou probírala, že v hlavě máme jen to co si tam nase..em. To si pak zpětně “užíváme” .

  3. 1
    já myslím, že ranou, která sama sebe mele a potvrzuje dál, ale dá se to s nějakým úsilím v dospělosti měnit

    2
    jo, to si zpětně užíváme. Co nám tam i ty maminky šouply.

  4. 3. a maminkám jejích maminky. Bavíte se někdy s maminkami o jejích dětství? U nás je to furt téma…

  5. 1
    být v zobáku – brát si někoho do huby, v případě vrány. Kecat o něm, třeba o Vránclavovi a tak. To by už nemusela, žejo, zvlášť když ten tulipánový notýsek skončil. Tím skončila i její jízda a už začal nový notýsek, ve kterém je liška naštvaná a protivná, protože tam jsou nějaké předkreslené kolonky a citáty a to ji obtěžuje :-))

  6. 3
    Bezpečí světa možná – dětem bez vlastních nebo fungujících rodin se svět určitě zdá stran bezpečí jiný. Ale stran smyslu je to určitě až pozdějc. Po smyslu se sice malý děcko ptá, ale pod kůži se mu dostává myslím až pozdějc. Až se zpracováváním věcí víc rozumem a absorbováním nastavení dospělých kolem sebe.

    Jak je to s tím bytím v zobáku? Bylo to jen tom komiksu, jakože letíš, nebo to má nějaký přenesený smysl? Třeba jako být v pr…?

  7. 5
    Aha, takže když je někdo v zobáku, tak o něm někdo mluví jemu nežádoucím způsobem?
    Vidíš, to vůbec neznám.

  8. 7. mít někoho v hubě… mluvit o někom nepatřičně. Neber si ho (mne) do huby! Tedy také do zobáku :-) mně se líbí jak ji nesse v zobáku a liška říká, neber mě do zobáku, dokud krákáš… a vrána zakráka a Liška letí.

  9. 8
    Jako význam ano, logicky, ale nikdy jsem to neslyšela ani nečetla říct přesně takhle – “jsem v zobáku”. Ani “má ho v zobáku”.
    A myslím, že nikde kolem mě se nepoužívá ani “neber si ho do zobáku” – vždycky do huby. Protože tak nějak v podobném tónu jako “huba nevymáchaná”. Taky neřekneš “zobák nevymáchanej”.

  10. 9. eeee liščina vrána mám zobák nikoliv hubu. A tak ji má v zobáku. :-)

  11. jdu si číst, vyhrabala jsem knihu v knihovně od synátora… od nějakého japonského autora. TA kniha se jmenuje Norské dřevo

  12. ru 6
    ajo, to máš pravdu – já měla na mysli to bezpečí, ten smysl ne a to netuším, jak to je, jak se to vyvíjí a připadá mi taky logický, že až později.

    Být v zobáku – tam nemělo zvláštní smysl, žádnej další smysl (ha, zase smysl :-)
    Jen že si vrána brala někoho do zobáku, mluvila o něm. A o mně mluví furt, takže mě má v zobáku.

    7
    brát si někoho do huby já znám ve významu mluvit o někom, kdo tam není, nebo mluvit o někom jiném dost, ale sám o sobě to ne.

    9 :-))) zobák nevymáchanej :-))
    Já jsem to slyšela jen s hubou, se zobákem nikdy , ale vrána má zobák a ten notýsek byl její jízda, takže do zobáku si brala kdeco.

  13. Norské dřevo je moje nejoblíbenější kniha spolu s Povídkami od Hemingwaie (vyskloňovala dobře?). Teda byla, už čtu o hodně méně než před 10 lety, kdy jsem ji četla. Murakamiho knihy miluji, i když ne všechny mne tak zcela okouzlily. Přečetla jsem od něho skoro všechny a ty poslední bichle mám koupené a už několik let čekají až si je přečtu. Několikrát jsem o nich i psala.. namátkou http://rozvedena.blokuje.cz/599936-neco-o-lasce-php nebo http://rozvedena.blokuje.cz/656998-haruki-murakami-kafka-na-pobrezi-php nebo
    http://rozvedena.blokuje.cz/824321-haruki-murakami-konec-sveta-hard-boiled-wonderland-php nebo
    http://rozvedena.blokuje.cz/681193-tajemstvi-loznice-2-php

  14. 20. myslím jeho Kafku… jak ho moc ovlivnil. Asi jsem ho měla vzít právě teď do ruky. Jinak si to nedovedu vysvětlit :-)

  15. Norske drevo jsem rozecetl,ale nedocetl.
    Ale 1q84 a Kafka jsou pecky.

  16. Norské dřevo je spíš pro holky… a je to tak dávno co jsem to četla a sem psala, pamatuju si ale své nadšení a vášeň pro ty knihy. I když jsem jednou zrušila první roky na blogu, pořád je toho tam dost, ale už fakt kolikrát sama nevím co jsem tam ventilovala… vlastně jsem to promazávala ještě jednou, bylo to někdy moc odvážné.

  17. 24. jsem spíše zaražena, autor píše z pozice 40 letého o svých pocitech když mu bylo 20.
    Mně je za rok 60 ale tyto pocity…dvacítky co si neví co se sebou, ukotvena v prázdnotě a čumící do blba znám velice dobře. Asi to tak mají holky i kluci podobné. Teď řeším s maminkou její mládí a dětství, ona pocit prázdna nikdy neměla protože se řídila celý život pokyny a umírala hrůzou že něco pokazí. No a když pokazila tak měsíc z toho nespala… nebylo to na blázinec, ale jen díky tomu že dokázala držet tento obraz potřebnosti pohromadě.

    Co když se někomu tento obraz rozsype příliš brzy. Treba v 10 letech, nebo v 15. V japonsku je prý čest spáchat sebevraždu. Ono je tam těch rozsypaných lidí více, všecko mají, jsou zabezpečení a žádný obraz je nedrží pohromadě a uvnitř zející prázdnota. Tak se jdou oběsit.

  18. 26. já si dovolila se rozsypat teprve v momentě, kdy uvnitř “něco” zůstalo. Kdybych se rozsypala dřív, asi by mně to smetlo taky.

  19. 22
    Aha, Kafka, to si pamatuju, že o tom jste si tu povídali. Ale jméno autora se mi v hlavě nezachytilo.

  20. číslování :)

    Kafka na pobřeží je prej výborná kniha. Ale pořád se mi nedostala do ruky a iniciativně ji vyhledávat nemám chuť. Když sem přišlo to Norský dřevo, půjčila jsem si ho v knihovně, ale nečetla.

  21. 31. Podle mě píše pro starší…tedy to co čtu není pro mladé, i když to může být mezi mladými populární. dokonce tot je někde jako povinná četba. ale myslím že je to spíše pro kategorii 40 let a starší. “Zúčtování” s mládím… osvobozování se z telecích let.

  22. Když někdo sedí přímo v zajetí výzev mládí, buď úspěšný, najdi si partnera, buď šťastný… najdi sám sebe a tak nějak se nedaří a celkově to nejde. výzva a šance a možnost “otevření se” přichází jen za chráněnými zdmi léčebny. Jakmile se vystrčí nos do světa, dojde ke kolapsu.. Starý už není tolik pod tlakem. Ale ještě nemám dočteno.

  23. 33
    To zní šíleně. Vůbec si něco takovýho u sebe nepamatuju. To nebude knížka pro mě.

  24. Při takových myšlenkových pochodech, Liško, se mi často objevuje brankář.
    Ten poslední v poli, který musí, tedy by měl, být smířený s tím, že co přejde přes něj, už nejde odvrátit a dostane gól. Do určité chvíle máme v bráně obvykle někoho z rodičů, ale pak se tam musíme postavit sami (někdy ještě za jejich života). Zvlášť ve chvíli úmrtí životního brankáře se kroutíme a nechceme zaujmout jeho místo, ale musíme, jinak budeme dostávat góly příliš snadno. Do té doby chceme být v útoku, někdo v obraně, ale pořád s pocitem, že někdo za námi naši případnou chybu ještě zachrání.

  25. P.S.: Blbý je, když jsi pak v bráně a nemáš žádný útočníky…

  26. 37:
    To si moc nedokážu představit:-)
    Ještě blbejsi ale asi je,kdyz útočnici jsou,ale není co bránit.

  27. Ad37:
    Přesněji,když útočnici splynou se spoluhráči.
    Hra běží dál,góly i fauly taky,ale jakoby to uz nebylo důležité.
    Tak na co brankáře,rozhodčího.pravidla…hlavně že se hraje a vriskajicich fanoušků se najde vždycky dost.

  28. Jirko* 36
    jé, to je škoda, mně se teď blbě chytá ta nit! A zrovna máš takový zajímavý přirovnání.
    Jestli bych měla říct, jaký životní pocit mám vůči tomu brankáři –
    tak jsem celej život brankář a pořád brankář a to zbejvá málo nadstavbových sil na útočníky. Vždycky jen na rychlej útok, pak to chce delší dobu konsolidace a stabilizace sestavy.

  29. 40. jj taky jsem se sobě jevila jako brankář, akorát blbej … V poslední době mám divné stavy, jeví se mi že každý je lepším brankářem a že celkově hraju bídně tedy víceméně ploužák. a že mi je to u pr….

  30. 40
    Ano, taky mi to pocitově tak přijde, u tebe. :-)
    A odpovídá tomu i tvůj nejnovější článek, byť paradoxně vyznívá naopak, když se přece bráníš jen útokům kolonek, nálepek a předpřipravenosti…

  31. 412
    Tak tohle mi naopak přijde, že o sobě tvrdíš celou dobu, co tě znám a čtu, těch cca -náct let. :-)

  32. 39) Ano, je to často pěknej bordel, když si navlíknou stejný dres i ti, co hrají proti.

    40) Liško, nit jsem viděl v komiksu od fáze usínání, ale asi jsem moc nevnímal tu bublinu s “Na smysl a nesmysl bytí budu myslet jindy”, tak jsem to měl možná vepsat jinam :) ta stabilizace týmu, ano! Ta dá zabrat.

    41) Radko, blbej brankář? Jestli je to pravda, tak by mohla být chyba v tom, že ses tam postavila moc brzy a nevyzkoušela jinou pozici v poli :-)

    42) Má to trhliny, ale o těch nebudu mluvit :-)

  33. á, objevil se tu kom. 19 od zuzi – předtím čekal na schválení.
    (Následující odkazy na kom. jsem přečíslovala; že jsem se na to nevykašlala…)

  34. 47, 19. Díky za info, jinak bych tu 19 přešla. četla jsem jen Norské dřevo. Působí na mě velice depresivně…taky mě napadlo jak assi v Japonsku léčí deprese… když se mladí lidé sebevraždí. Podle mě jim nedávají léky, pošlouje do sanatoria a chrání před drsným světem, ale oni se stejně zabijou. Je to vlastně kniha o depresích…

  35. 48
    aháá, tak do toho se mi moc nechce, ani podobné filmy nevyhledávám. V Japonsku je sebevražednost poměrně vysoká, to máš pravdu, je to kulturně ovlivněno. Vždycky taky v severní Evropě a Maďarsku byla relativně vyšší no a pak hned u nás. (Rusko nevím, asi taky víc.)
    Ale ty statistiky jsem dlouho neviděla, mohlo se něco trochu změnit, nějakej trend. Tyhlety státy, co píšu výše, to mají (resp. měly, neznám to v souč.) ale dlouhodobě.
    Je to blbý, že někteří lidi přece jen se zabijou, i když jso unějak podchycený, snažej se přežít, jejich okolí se taky snaží, ale nakonec je to jejich smutná volba, je jim asi hodně blbě a to je smutný – ať už se zabijou nebo ne.

  36. 49. jj. přitom v Japonsku se (prý) sebevražda společensky toleruje. U nás nikoliv. Pokud se někdo zabije u nás, ostatní se dívají na něj a jeho rodinu přes prsty.

  37. 52
    to je v recenzích?
    Kdo to píše, zkoumá… a u koho to zkoumá. U mě by došel k jinému výsledku. A podle mě u každýho, kdo znal poněrně dobře někoho, komu se v rodině někdo zabil. A co pokusy o sebevraždu, co nevyjddou, Tam je to stejný / podobný / jiný… na to by se toho dalo ještě zkoumat dost. Hlavně kdyby o tom šlo líp mluvit – jenže u mnoha lidí je to tabu.

  38. 53. vychází se z toho, že v japonské kultuře je rituální sebevražda nebo třeba kamikadze něco tradičního zcela přirozeného, co patří historicky ke kultuře a není na tom nic pohoršlivého nebo špatného. Kdežto u evropské kultury jsem opět u ochrany života… a jeho posvátnosti. Nikdo nesmí druhému sáhnout na život (že se to tak přesto dělá je jiné téma). Ale v desateru je Nezabiješ. Bohužel, to si nevymýšlím… tedy tradičně je pak sebevražda pojímána chápána jako něco nepřirozeného. I když teoreticky je to volba, žejo.

  39. 54
    Ano, to tak je, ale ne absolutně – například Jan Palach není vnímán absolutně, výhradně, jako hříšník. Spíš jako nešťastník, ale není odsouzen!! Jinak by po něm nic nepojmenovali.
    Já mám k jeho činu dost protichůdné pocity. Určitě jeho vnímám jako nešťastníka. A jeho čin jako velmi smutný. Ten efekt je pro mě sporný – jestli to něčemu pomohlo, natož tomu, čemu on chtěl, aby to pomohlo…
    Pocitově je to pro mě hrůzný, hrůzostrašný, až jakoby z jiné kulturyv, ne z naší evropské, křesťanské.
    Nějak rozumím jeho důvodům a tomu, že tu společenskou situaci prožíval jako neštěstí a nevěděl, co jiného proti tomu udělat. Ale byla bych radši, kdyby to neudělal. Neobdivuju ho. To ne. Pro mě je to neštěstí. Neuctívám ho. Neříkám si ani, že udělal úplnou kravinu, ale spíš jo. Spíš ho mám za nešťastníka, citlivýho, co si bere k srdci tolik okolní dění, že ho to semele. Znám někoho takovýho podobnýho, ale naštěstí nemá sklony k sebevraždě.
    Považuju takovou vysokou citlivost spíš za anomálii, za něco ochromujícího pud sebezáchovy (jak je vidět) – jenže až moc.

    Podle toho, jak rozbředle o tom píšu, je vidět, jak je to vícevrstevnatej čin.

  40. 55. ano, ale shodneme se na tom že je to silná reakce na vnitřní citlivost. Běžně mají lidé ochranné filtry… ale to píšeme na jiném místě. O filtrech a nebezpečí jejích odstranění.

  41. 55
    Naprosoto souhlas. Plus pro mě nejen neúměrná přecitlivělost, ale hlavně kombinovaná se sklonem k patosu a velkým gestům a trochu i s potřebou zviditelnění se, být něčím větším, významnějším.

  42. 57. ta potřeba je již následkem “něčeho”, chápu uvitř nějaké pnutí, zdroj z kterého to vše ostatní je již “pouhým” ovocem. Tedy snaha o zviditelnění je již následkem, ovocem něčeho co uvnitř silně vaří.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *