12.3. ROKU 2015 A 12 + 3 = TAKY 15
Ráno jsem jela přívozem. Potřebovala jsem jet na sídliště Bohnice a suchou cestou by mi to trvalo hodinu. Kdežto když nastoupím do člunu, pokochám se pohledem na skálu Baba, přejedu řeku pod zoologickou zahradu a popojedu kousek autobusem, trvá to snad jen půl hodiny. Když ten autobus právě navazuje. A navazoval. Hned jak jsem se nalodila, padl můj zrak na odstavený převozníkův člun, s nápisem PVČS 102815. Patnáct!
Díky říční plavbě jsem byla na místě o půl hodiny dřív a měla dost času najít panelák s číslem 15. Patnáct, takové pevně zakotvené číslo, zdá se mi. Žádný strach z vodní hlubiny a ze zakolísání. Patnáctka stojí stabilně mezi desítkou a dvacítkou.
Patnáctka – ta šoupací čtverečková hra! Znáte ji?
Patnáct je pro mě věk extrémů a extrémismů: člověk se stane v 15 letech skinheadem, ani neví jak. Teprve ten, komu jeho -ismus a jeho adolescentí skupinka jako identita vydrží léta letoucí, je pro mě divnej.
Fifteen: love.
Tenisový číslo.
Volala jsem sousedovi, jestli není ve městě – že bychom zašli na večeři. Jinak bych na ni šla sama, na Jenerálku. To je v polovině cesty do Horo. Soused radostně souhlasil, ale ještě byl v sauně, takže jsem řekla, že na něj počkám, a hodinu chodila po Bubenči a fotila různé patnáctky. Většinou nestály za zveřejnění. Docela zima mi byla.
Po šesté hodině se už smrákalo a najednou všechno ztichlo, ptáci už jen tence pípali; byl to zvláštní čas. Pak mi došlo, že už se setmělo, ale lampy ještě nebyly rozsvícené. Rozsvítily se v 18:20. V sedm jsem nastoupila k sousedovi do auta a jeli jsme na Jenerálku.
Pivo patnáctku neměli – a jsem ráda, že nevedou benešovské pivo (viz foto výše z Dejvické ulice), ale plzeňskou dvanáctku a Kozla jedenáctku, v pořádném půllitru s uchem. To je moje! V jídelním lístku patnáctka byla:
Na Jenerálce jsem si dala hovězí líčka na víně a šťouchané brambory a bylo to báječné. Za 199 Kč. Zítra je pátek a čeká mě večeře v hospodě Kabinet nebo vedle U Kozla a víkendová jídla také, protože se odeberu na Žižkov na svůj psycho-výcvik. Samé zajímavé zážitky a samé zajímavé hospody! A kdyby bylo už teplo, zašli bychom na pivo na Parukářku, rejdiště mého dětství (tehdy tam ovšem žádná hospoda nebyla).
V neděli patnáctého se zase objevím ve virtuálním světě.
.
ty brďo, to utíká
Utíká to, u-tí-ká,
juvenes cum suumus.
Aha, našla jsem, že to má být
iuvenes DUM suumus.
Podle slovníku DUM znamená: když, zatímco.
CUM znamená když, s.
Tak to je fuk.
Ale významově i melodicky to zkrátka sedí k verši:
Utíká to, utíká.
zaujalo me ze soused byl v saune. taky budu chodit do sauny az budu mit cas. asi vezmu sebou i maminku.
je to zvlastni ukaz… chodit do sauny. TAky me zaujalo ze chodis jist do hospod, kdyz bydlis doma.
ratkoooooo,
kolikrát za měsíc myslíš, že jdu na jídlo do hospody?
Navíc s mým platem.
O víkendu nebudu bydlet doma. Budu bydlet někde, kde se nedá uvařit. A já nemám chuť po duševním výkonu a soustředění žužlat někde v koutě housku a nevyjít ven.
3 navíc:
co to je za větu:
“TAky me zaujalo ze chodis jist do hospod, kdyz bydlis doma.”
On někdo nebydlí doma?
On někdo nikdy v životě nebyl v hospodě?
A kdo? Kdo to je?
Ty to píšeš, jako by to byl každej, všichni lidi.
A jako by to bylo každej den.
Ta věta je agresivní jak prase.
Co ta věta chce říct?
No napadlo me ze to mozna vezmes takhle… vubec to neni vycitka. ani trochu. nejde o penize. ale ze jdes jist to jidlo venku… uz se chranim. radeji si dam spagety s bazalkou, nebo si umixuji zeleninovou polevku. proste jim jinak nez driv. Driv jsem sla do hospody a dalal si dva rizky a pak palacinky. no vydrzim celkem dost. ted uz jsem opatrna. arim si doma. jednoducha jidla.
A v hospodě snad mají jen řízky?
Tam maj mnohem víc jídel. Myslíš, že nemaj zeleninovou polívku?
Chachááá, to bude tím, že ty do hospody nechodíš, tak to nevíš :-)))
5. beru to takhle. Spolecensky urcite, jit ven s nekym promluvit si a pritom jist neco co mi tam daji. kdyz jsem nekde pryc z domu tak musim jist venku. teda opet co mi daji. Ted kdyz mam moznost, neco si uklohnim, drobnost. Teda beru to jako vyhodu, ze si mohu neco udelat.
Psala jsi ze si pujdes neco dat sama…proc ne. Urcite. TAdy nejde vubec o to ze by to bylo spatne… Spise kvvuli zaludku jsem myslela. To vis, mam doma nemocneho na zaludek…. jim opatrne.
Mě zas zarazilo, že nemáš čas jít do sauny.
Dyk žiješ ve městě, kde sauna je, máš to kousek, tak v čem je problém?
Já to mám do sauny 35 km, ale když chci, tak si tam navečer na chvíli zajedu, zrovna tak kolegové.
Děti máš stejně velký jako já, takže opečovávat nepotřebují, a manžel i maminka by bez tebe přeci taky chvíli vydrželi.
v sobotu jsou muzi a v tydnu chodim domu po pate hodine a pak varim… nebo delam jine “nutne veci” jako ptat se kluka co ma noveho a tak… nebo si lehnu na gauc a okamzite usnu. tesim se na cas jen tak. kdy se nemusi nic.
teda spravna odpoved zni, ze navecer se mi již nechce.
saunu nemusím, ta je na mě příliš, ale jít do páry, to je labůžo :-)
Taky chodím z práce vyšlusovaná a už semi nechce nic než lehnout nma gauč.
A na to právě je nejlepší vykopnout se jít si zalyžovat nebo zaplavat a do sauny.
Vařit? Proč.
Jsou velcí, buď si namažou chleba, nebo si uvaří sami.
Když jede moje mládě se mnou, koupím mu tam gyros, ten on rád.
13. máš pravdu, určitě. je to i o sebedisciplině. jak se dokážu vykopat někam
14. no, tak se ti prostě nikam nechce….dyt to není na furt….světlo se začíná prodlužovat, dny se pomalu natahují….a člověka to pak táhne více ven, nebo něco dělat.
15
Jasně, nejde o to, že by Ratka neměla právo se fláknout, když se jí nic jinýho nechce.
Jen si to člověk musí v klidu naférovku přiznat, aby z toho měl aspoň dobrej pocit.
“Dělám to pro sebe.”
Je fakt, že někdy přijdu z té práce vyšlusovaná tak, že si fakt musím na dvacet minut lehnout a zavřít oči, než sednu do auta a jedu lyžovat. Páč bych asi jinak zhavarovala.
Ale jet musím. Právě proto.
Protože pak se člověk doma trochu sebere, po práci, je stejně furt takovej jako v přetažený křeči a vráží se mu to do myšlení. I myšlení je v křeči.
A pak i blbě spí.
Ale když se v deset večer vrátím odněkud z pohybování se, je mi tak skvěle, tělo i duše zrelaxovaný úplně jinou intenzívní činností, nádherná příjemná únava, chce se mi napsat osvěžená únava, něco málo zďobnu, přečtu poštu na pc a jdu spát a spí se mi tak dobře… Protože mi dobře je.
Ten pocit Dělám to pro sebe, a ta radost, že mi to funguje – žádní běsi a démoni (viz u ratky) mě nemůžou nas..t. :-)
A daleko častějc se mi pak v noci zdá o sexu než o padání z vejšek a zabíjení mě.
16. opet mohu jen souhlasit…. me stacilo i jit si zabehat. jsem ale ve zvlastni fazi momentalne. potrebuji ji zkoumat, nechat pusobit….
16. pro mě jednoznačně chodit běhat. :-) dokonce jsem se dopracovala až k abstákům po běhání.těšila se až skončí práce, přijdu večer domů, převlíknu se a vyběhnu. a přesně s tím souvisí i ty radostný pocity jak popisuješ. ale ted nechodím, nedávám to a nějaký čas chodit běhat po operaci to taky nepůjde, ale těším se na to až zase začnu. :-)
Mně běhání přije hrozně statický.
Nevím, jak líp to popsat.
Aha, už vím, monotónní.
Zaměstnávám při něm málo celý tělo. A málo se ten pohyb mění.
Vyhovovalo mi ježdění na kobyle, porotože to bylo neustálé přizpůsobování se podnětům od ní a od okolního terénu, překážky nebo drzúrního cviku, co se dělal. A na rodzíl od běhání, kdy si můžu myslet na cokoli, hlavu od běhu úplně odpojit a furt v ní mlet cosi (a tudíž nevyčistot) jsme se musela soustředit jen na ni. Na nic jinýho nemyslet.
Vyhovuje mi lyžování, každej pruh sjezdovky je trochu jinej, pokaždý jedu trochu jinak, jinej oblouk, přizpůsobuju ostatním lidem na sjezdovce, nebo frčím podle sebe a zkouším si co chci.)
Taky to chce hlavu víc než běh.
Vyhovuje mi plavání, můžu měnit styl, nebo jen tak plynout – a když je to v létě, je k tomu kolo po cestě tam a zpátky, a když je to v zimě, je k tomu vířivka a ta sauna nebo pára, super.
Hlava se sice pekelným soustředěním nevyčistí, ale pivko potom taky dobrý. :-)
Hlavu potřebuju prostě zabít, občas.
19. jo, mě dříve ten běh taky přišel monotonní, nudná dřina, jakože co na tom ty běžící lidi maj…..no a pak jsem to zkusila :-) nelíší se to příliš od toho, co popisuješ s tím co prožíváš ty na lyžích, nebo na koni ……a jde to dál, do vytrvalosti, cítění, vnímání…vymytí hlavy, uvolnění, psychický a fyzický kondice……radosti apd…..
19. je dobrý, když si každej najde to svý…..dělá to dobře jemu a tím pádem i jeho okolí :-)
běh je děsně levnej, nepotřebuješ k tomu žádný extra vybavení, nebo extra nějaké podmínky, běhat se dá všude kdekoliv a kdykoliv, když máš chuť- jen dobrý je mít dobrý boty….ale účinky běhu jsou supr.
Barčo, ale já ho taky zkoušela a občas si trochu jako běh stříádanej s chůzí dám, a prostě pro mě je to – nebe a dudy. Když běžím, hlava běží jinudy. :-)
Není tam dynamika vyplývající z interakce a nutnosti okamžité pohotové reakce.
hlavu odšroubovat a běhat :-)) málo dynamiky říkáš…..běhat z kopce, do kopce, po schodech, ze schodů, cestou necestou….přizpůsobit k tomu svoje pohyby těla…….
24. ježiš jak já se ted už na ten běh těším :-) ….pozvolna, pomalu, krátce až po ty delší náročnější trasy…..
v tý hlavě to jde při tom běhu taky pozvolna….
:-) ale jo, můj postoj ke koním znáš….jo, to je pro mě hodně dynamický, nečekaný, nevypočitatelný :-)
jo plavání je taky moc fajn, plavání miluju v moři.
28. a když v moři neplavu mám ráda procházky po pláži a sbírat mušličky, nebo jen tak se dívat na moře, vnímat šumění moře, nebo ležet a užívat si slunce…..to mě taky hodně nabíjí….prostě úplně pro mě něco jinýho, než tady u nás…..
kdyz prijdu vyrizena z prace, more nemam… gauc to jisti :-)
24
To není ta dynamika, co myslím. Ty vidíš, kam poběžíš. Rozhoduješ se o tom sama. Je to jen an tobě. A když něco, dyckymůžeš v momentě zastavit a nic se neděje.
hmmm, pohyb je zdravy. i chuze je zdrava… ale donutit se hybat je trochu problem :-) pro me je nejprijemnejsi nedelat nic, ale neni to dobre pro telo…
Chůze mě baví. Je čas koukat okolo a třeba vybírat, co stojí za vyfocení. Nebo si vymýšlet, jak by se o tom napsalo…
Svižnou chůzi mám jako příjemný dechový cvičení.
31. jo, jo. no mě stačí tanhle dynamika ve službách…..
ulítla jsem si s mořem, no tak to vypadá, že si začnu plánovat dovolenou na podzim :-)
33. u mě je svižná chůze nutnost :-)
Barčo, taky se v práci neloudám.
Ale v práci kmitáš po kouskách a jsi pod střechou. Ve vydejchaným zahlušeným prostoru. Co tam nacvičíš za dech?
A dynamika v práci, takový to lítání od jednoho ke druhýmu a honem orientace, co je nutnější – to je super, sice z toho člověk šílí, v danej okamžik, ale pracovní doba krásně utíká a práce má rytmus a spád. To mě baví, když jsem na firmě. Nahoru k pc a plotru, šéf volá, tak dolů, pak zpátky nahoru, dolů na brusírnu s šablonama, zpátky nahoru, dolů do kanclu mejl kvůli gravírce, na narážírnu za kolegou, přenýst desky, zas nahoru, ha zákazník, s ním do venkovního skladu…
Venku na hřbitově ta monotónnost – zasednout a s plným soustředěním jen na jedno místo dělat – mě vycuccne daleko víc. To se pak zvednu a motám se únavou.
A to pak fakt potřebuju plavat, protože už je hlava úplně mrtvá.
zrovna jmse vyprovodili nejstarsiho a me zaualo to Ticho ted…. Přijdeš domů a je tam klid. Když se tam furt něco děje, něco kmitá tak nevím kam dřív a začnu se tak divně schovávat. Ale není kam, všude je řev, řve video, hry, lidi…. hlava hučí a uší mě bolí. Teď každy zalezl do svého pokoje, uvařili jsme si kávu a kochám se. Tichem, klidem…tím že se neděje nic.
36
Jo, to jsem si splnila teď v tomhle bytečku. Ticho a klid.
I když stačí doma jedno dítě a už jede televize nebo střílečky na počítači, trrrr bum bum bum…
Ale naštěstí chodí často ven a o víkendu občas k tatínkovi. :-))
35. jo, ten čersvý vzduch mi tam chybí, máš pravdu.
38
Mně právě taky. Teda v zimě. A to se občas i na ten dvůr dostanu.
8 ratko
to máš pravdu- uvařit si, vědět, co do jídla dávám a jak ho vařím, to je dobrý .Takový bezpečnější.
A někdy otravný pro ty, co vaří denně a pro rodinu. Když se to neprostřídá něčím jiným.
Už nejsem útočná :)
Já vás obdivuju, že se dokopete se hýbat.
A závidím.
Já se rozkejdávám víc a víc.
Mohla bych chodit někdy domů přes les – to plánuju. Už je celkem dlouho světlo. Často by to znamenalo si nosit s sebou jiný boty. Trochu vopruz. Hned vidím, jaký vopruzy pohyb obnáší, a nevidím radost. Škoda.
spíše bych řekla, že vyvařování může být špatné pokud se zvrhne v orgie. což se stalo. vyvařovala jsem a pekla, pekla maminka i švagrová a to vše na počest nejstaršího. všichni jsme přežraní, úplně vyřízení…. tlustí. přibrala jsem dvě kila a chystám se jíst příští týden pouze zeleninové polevky a žemli se šunkou.
Ano ano, taky když chci udělat synům dobře, obvykle ztloustnu…
Oni ne, chvísti.