[1]Ada, web, 2.5.2007 11:48

Podle kušny?:o))) Ani ne – spíš se přikláním k třetí možnosti. Asi to nějak musí zajiskřit, či co. Článeček mi ale připomněl jeden ehm…zážitek, kdy jsem mávla rukou nad okolnostmi a nechala se políbit jistým…no, ani ne kamarádem, spíš známým. Byl to vlastně takový experiment, dalo by se říct. Převážnou část “divadelního” žití se pohybuji mezi lidmi, kteří NĚCO vyzařují, jsou (ve své většině) velmi otevření, ale tenhle človíček mezi ně nepatřil. Mluvila jsem s ním, seděl proti mně a NIC jsem necítila. Žádnou “energii”. Žádné vyzařování (já vím, že to zní pitomě, ale nevím, jak jinak ten pocit nazvat.) Jako bych se bavila se sochou. Nebo spíš s treskou na pokraji leknutí. Vlastně tak trošku i vypadal. (Což nemyslím nikterak pejorativně…) Ale byl docela milej a (přinejmenším o cestování) se s ním mluvit dalo. Onehdá odjížděl kamsi daleko a pokládal za svou povinnost se se mnou, coby kamarádkou (obávám se, že doufal ve víc) náležitě rozloučit. Přiznám se, že mě to docela zaskočilo. Bizarnější polibek jsem v životě neinkasovala a pevně věřím, že už ani neinkasuji. Studené rty. Zaťatá čelist, kterou dychtivě (brrrr) přirazil k té mé. Pokud se mně pokoušel strhnout svou “vášní”, činil tak způsobem, který by se pomalu dal použít jako antikoncepce.
A já (i kdybych se snad do té chvíle sebeméně zaobírala myšlenkou, že by snad mohlo něco vzniknout), se od něj odtrhla a s chvatným Ahoj, měj se…prchla v dál. Mno, občas se (z různých koutů světa) ozve. Rád by mě viděl, ale…Tudy, ne, přátelé. Opravdu NE.:o)

[2]radka, 2.5.2007 11:57

Tak to je otazka na telo :o) Dle ceho vybirame milence :o) Pri prvnim polibku mam vzdycky pocity primo uzasne, letajici. Jak se liba porad vice a casteji tak ty pocity porad vice slabnou az zmizeji uplne. Takze ja libam s nadsenim ale nejradeji nova usta. A je jedno jaka :o) Usta jako usta, asi rozhoduje to elektricke pole kolem!

Lisko, ty jsi se vdala po dvanacti letech chozeni? A po roce ses rozvedla? Fakt? :o)))

[3]Ja., 2.5.2007 12:47

ad obecne:

:-)) .. krasne roztomily tajemny a predci srozumitelny clanek, odkryvajici spoustu otazek, ale i odpovedi peclive ukryte lisky .. a ja se pouze usmivam nad tim, jak mi pripomina v nekterych detailech i muj predchozi a soucasny zivot, myslenky a pocity ..

.. myslim, ze pouze souhlasim s tim, ze “vnitrni hlas” (pro nektere “intuice”), je to, co nas vede “ve tme ke svetlu” .. a ve svetle nechava vnimat ho intenzivne zvenku i zevnitr, osamote n. soucasne v souladu s jinou bytosti, v jakemkoliv vztahu, byt clovek n. i zvitem, napr. liskou :-))

.. a nevim, zdali ho kazdy, tak jako ne vsichni maji sny, zdali ho nekteri vnimaji treba pouze v praci, jini i v soukromi .. tak jako sny ma ale urcite smysl, rovnez jako jeho pravdivosti dava smysl nas zivot, jenz zrcadli nahlas n. potichu vnimana slova toho “vnitrniho hlasu” ..

.. tezsi je, kdyz se rozhodneme neposlouchat ho a pak nas najednou prekvapi .. nerozumime mu a snazime se prekladat vyznam toho, co rika, dle konformnich slovniku/ smyslu .. a jeste tezsi je mu porozumet ve chvili, kdyz smysl toho, co rika, si neumime dat sami ..

.. otazkou je take, zdali vubec mame sny a verime v jejich smysluplnost ..

.. otazkou take je, zdali vubec mame “vnitrni hlas” a verime v jeho smysluplnost ..

.. zdali umime nachazet v jejich zrcadleni nas samotnych i v interakci s okolim, nase pocity, myslenky a konani .. vse dobre n. spatne, co nas potka, at je to samota n. spolecnost nekoho jineho, radost n. smutek, uspech n. neuspech etc. .. zdali nam da nas zivot sanci nalezt jeho smysl, byt v samote n. ve spojeni s nekym jinym (pribuzenskem, partnerskem, mileneckem, kamaradskem etc.) .. zdali smysl dobre n. spatne predtuchy ci snu prinese az dalsi den n. clovek, stejne jako smysl toho “vnitrniho hlasu” .. :-))

.. nejkrasnejsi ovsem je, ze kazdy den nam dava novou sanci, tak jako:

Oblaky mojho srdca,
oblaky mojej mysle,
valia sa po nebi mojho zivota.

Kazdy den nove
vychadza vo mne slnko
a toci sa moja Zem.

.. a gravitacni silou muze byt prave i “vnitrni hlas” spojeny treba se zdravym selskym rozumem, kt. ho chrani pred preludy a temi, kt. “vnitrni hlas” nejspise nemaji, byt tak navenek mluvi :-( :-)) a na ty si davej dobry pozor, lisko), kt. vse, co bylo i v predchozich razcich napsano/ vyrceno, pojme a pochopi tak, jak ma a jak je komu dano .. stejne tak jako mensi n. vetsi cast prenecha na srdci n. telu .. at ma vse byt prostinky, ale predci smysl, jenz neni zapotrebi zbytecne resit nybrz intenzivne vnimat a prozivat .. jako prvni polibek, hm? :-))

.. tak at Ti (a i vsem ostatnim) ten Tvuj nejen polibek, nejen “kralevic” a nejen novy den etc. i poradne chutna ;-) .. :-))))

[4]Liška, 2.5.2007 14:32

Radko,
po deseti letech chození jsem se vdala
(nechala jsem se přesvědčit takovými klišé-argumenty jako: aby se staří příbuzní naší svatby dožili… tak když spolu chodíme tak dlouho, tak se vezmeme, nebo rozejdeme nebo co… desítky kamarádů už svatbu měli, tak jim to oplatíme… bydlíme spolu už tři roky…);
prostě jsem si neuměla představit něco jiného, než že budeme celý život spolu – tak proč se nevzít.

A asi po roce mi došlo, že to vlastně nechci, že chci nějakého jiného chlapa a cítit se svobodně, aspoň na chvíli a pak že půjde pokračovat v manželství. Ale nešlo. Takže dva roky po (velké a církevní) svatbě jsme se rozvedli.

Musela jsem se vdát, aby mi došlo, že je lepší se rozejít.

* * *
Teď jak to píšu, připadá mi to celé padlé na hlavu, jak jsem tak dlouho sama sobě popírala, že chci něco jiného, že v některých směrech nejsem spokojená, říkala si, že s nikým není absolutní spokojenost a že je to normální. Navíc ten můj “ideální manžel” a chvála na něj vyjadřovaná mnoha ženami okolo… Bylo těžký dostat se z toho ven, k sobě, uvěřit svým vlastním pocitům. Kterých jsem si prostě nevšímala.

[5]radka, 2.5.2007 14:39

me prijde divne to chozeni :o) 10 let! To je snad vecnost. Asi bych se nikdy nevdala kdybych nemusela. Ale to jsou jen moje pocity. Nevidim duvod se vdat, kdyz neni treba (nejsou deti).

Celkem by me zajimalo jaky je ten “idealni manzel” . Co bylo idelani? Byl dobry v sexu? Byla s nim sranda? Nebal se niceho? Podporoval te v tvych zalibach a koniccich? Nevim co jeste dela idelani manzel :o) neotravoval?

[6]Liška, 2.5.2007 14:58

Ado,
to jak píšeš o “energii” a “vyzařování” a “necítila jsem z něj nic”, jsou přesně pojmy, co používá moje kamarádka řečená Ferda Mravenec! Přesně. A mluví tak i o mém bývalém manželovi…

Často se mi tyhle pojmy vybaví a zkouším, jestli je taky cítím nebo jestli mi na to sedí nějaká jiná slova (ačkoliv o slova a popisy nejde, to je jasný, to zas jen odvádí mou pozornost od toho skutečného a důležitého vnímání). No snažím se nebýt jen “hlava” a tápu.

[7]Liška, 2.5.2007 15:21

Ad “ideální manžel”:
Byl ideální jakoby zvnějšku, pro mnoho žen včetně mé matky.
Sranda, sex a podpora teda právě ne ideální… ale zajišťování zázemí, trpělivost, ochota, domácí činnosti, společník na výlety, štědrý a s dobrým platem, inteligentní samozřejmě, slušný, nekonfliktní, nosil kytky – takže poklid, žádná námaha pro mě, nakonec až mrtvo a nudno a mělko a já v tom setrvávala, soustavně, zabržděná a urputně v neměnnosti, že tak je to v pořádku, protože jsem nebyla schopná o tom mluvit, ani sama si to uvědomit.

[8]radka, 2.5.2007 15:46

Lisko 7. Zrovna si ctu Zenu co behala s vlky :o) To jsi asi nasedla do zlateho kocaru ke stare starene :o) A vymenila svoji divokou dusi za pohodli.

Ale manzela tak trochu lituju :o)

[9]Liška, 2.5.2007 15:50

Ještě k tomu:
Prostě býv. manžel byl takový jinoch, hodný chlapec. A když furt tlačil, že chce děti, a já ještě nechtěla, došlo mi se zpožděním, že s ním je nechci, že nemůžu být matka s jinochem.

[10]Liška, 2.5.2007 15:54

Ad8:
Do zlatého kočáru jsem nasedla, to sedí. Divokou duši vyměnila za pohodlí – to je přesné. Mám o hodně divočejší duši než býv. manžel! Tu knihu si musím sehnat.

A já ho nelituju; já myslím, že se bude mít taky líp! Taky si už našel slečnu, několik měsíců s ní bydlí a přestavuje s elánem byt, buduje hnízdo.

[11]radka, 2.5.2007 15:57

Myslim si osobne, ze muz nemusi vyzarovat nic moc. A ze z nej ani nemusi byt nic moc citit:o). alespon ja mam takovou zkusenost, ze muz vyzaruje to co do nej zena vlozi. Dokaze zarit jako majak na sirem mori nebo byt seslapany ubozak. Stoji nebo pada se zenou, ktera je po jeho boku

[12]Liška, 2.5.2007 16:06

Ja., ad3:
To je krásně poetické.
A symbolické – mysl, srdce, nebe, země a Slunce. Dík za tu báseň. Ta mě potěšila a hezky naladila.

Otázka, jestli každý vnímá svou intuici, zda stále, anebo jen když potlačovaná vytryskne ve chvíli krize, a jestli intuici používá třeba jen v pracovní oblasti, nebo naopak jen v osobním životě, to je zajímavé, obří téma.

[13]Ja., 2.5.2007 16:06

ad [4] , [6] a [7]:

:-) .. lisko, napisu Ti neco, co jiz castecne chapes, ale uplne pochopis mozna az pozdeji a vrati Ti to silu a viru, nejen v sebe samu:

.. jsou veci a udalosti mezi nebem a zemi, jenz nekdy neovlivnime, byt mame k dipozici nas “vnitrni hlas” a zdravy selsky rozum .. vse, cehoz smysl pochopime az tehdy, kdyz vyjdeme z tmy na svetlo .. vedeni kupr. prave “vnitrnim hlasem” n. zdravym selskym rozumem, kt. nam byly dany ..

.. hori v Tobe svetlo, byt malinky plamenek, kt. v dalsim obdobi, kdy treba opet na chvilku nastane tma, bude svitit nekde hluboko uvnitr a da Ti silu opet se neztratit, ani same sobe, ani jinym, ani bolesti, ani strachu ..

.. protoze tak jako je nevyhnutne pochopit a prijat sebe sameho, tim spise jinych, je nekdy treba nevyhnutne naucit se prijimat i bolest a strach, pochopit smysl jejich prekonavani a nevzdat se .. a ver mi, ze tak prekonas diky lasce i smrt, byt to zni jako z pohadky a nikdo tomu neuveri ..

.. protoze prave ty neuveritelne veci a udalosti, hezke i spatne, prostinke n. slozite, jiz prozite, Te nezlomili, naopak dali Ti silu, byt si nejsi jeste celkem jista .. ale mam pocit, ze nyni patrne jiz citis sama sebe a dokazes i vnimat jine, bez pocitu, ze budes zranena, tak jako opet vnimas barvy, vune a chute, opet se usmivas, hm? ;-)

.. a cela ta cesta, kt. jsi prekonala az jsem, je mozna pouze zacatkem jine cesty, na kt. se Ti opet prihodi mnoho neuveritelnych veci a udalosti, byt prijemnych n. bolestivych, ale jedno vim naprosto jiste – dokazes si vse hezke vychutnat a spatne prekonat ..

.. nezapomen na to a nezapomen ani na sebe, ani kvuli bolesti n. strachu, kt. byl n. prijde .. a tim spise kvuli tomu/tem, kt. Te se vsim tim “nakladem” prijme/ou a bude/ou ho povazovat za “vycvik”, kt. lisku nezlomil, naopak posilil ;-) .. kt. Ti bude/ou rozumet a milovat, daji smysl tomu, co na Tebe teprve ceka tak, jako Tva existence bude smyslem zivota pro nekoho jineho (Tveho “kralevice”) ..

.. vse bez ztraty sebe samych, naopak s pocitem svobodneho rozhodnuti se prijmout vse, co “zivot mezi nebem a zemi” prinese .. a dovolim si rici, ze to bude hodne pestre, jak Te znam ;-) .. rekla bych, ze je spravny cas “dotlachat” a zit alias jit hledat misto na “kouzelny stromecek”, kt. Te v hezkych chvilich potesi a v psatnych ochrani, hm? tak sup sup .. :-))))

[14]Liška, 2.5.2007 16:08

Ad11:
Jo? Já myslím, že muži září i sami o sobě! Ti, co nejsou nanicovatí maminkáči apod. Ovšem když se zamilujou, září víc…:-))

[15]Ja., 2.5.2007 16:17

ad [12]:

:-)) .. lisko, mam pocit/zkusenost, ze nekdy jsou prave “obri temata” v zaklade velice prostinke a je zbytecne o nich “tlachat” 0:-)

.. tak jako o vecech a udalostech, kt. nekdy trvaji “obri cas” a jsou “tezke jako obri”, a nez pochopime jejich smysl musime prekonat “obri kopec” a prip. i nebezpecny les etc., abychom za nim nasli to, k cemu nas vede “vnitrni hlas” ..

.. je ale bezesporu zvlastni ho citit, naucit se ho prijmout a pochopit, co rika .. a s tim myslim zadna moudra kniha n. poeticka kniha nepomuze ..

.. ad toho nejsme “virtualni” ale “realni”, abych to proste prozili .. byt je to nekdy neuveritelne virtualni, presto realne skutecne ..

.. a vim, o cem mluvim, jelikoz jsem myslim prave v te fazy 0:-) .. simply, “prales na entou”, totalni brutalni, az jsem byla nucena ze skrine vytahnout mec od Hattoriho Hanzi .. :-))))

[16]Ja., 2.5.2007 16:26

ad [15]:

:-)) .. abych ale odpovedela na otazku – “cerna mamba” spoleha na “vnitrni hlas” i zdravy selsky rozum .. byt ji Kill Bill temer zabil, ale ona se probrala a vse “rozchodila” ..

.. nejdrive rozhybala prst na noze a dal to snad znas, hm? ;-) .. tak, jako si snad i pochopila moji odpoved, zdali sny a “vnitrni hlas”, zdali zdravy selsky rozum a uceni se/ vycvik, zdali “pouze nekde” n. svobodne vsude .. :-))

[17]radka, 2.5.2007 16:31

Lisko 14. Ja vychazim z toho co vidim kolem sebe. Muzi vchazeji do manzelstvi nemastni neslani. Vlastne jsou si vsichni hrozne podobni ve svem mladi. A pak se nane clovek podiva za dvacet let a zasne co se z nich vylouplo. Nekteri jsou skveli tatove, sebevedomi a prijemni spolecnici. A z jinych jsou trosky potacejici se ve vetru. Vsichni zacinali stejne :o)))) Akorat ti seslapani maji priserne zenske a ti druzi skvele :o)

[18]Liška, 2.5.2007 16:38

ad17:
Ahá. Myslíš, že manželství má tak velkou moc? Co když:
Ti sešlapaní jsou ti, co neodešli od příšerné ženské, aby našli pro sebe skvělou; anebo ti sešlapaní jsou ti, co byli tak poddajní a milí, až ta skvělá žena z toho začala být příšerná? :))

[19]radka, 2.5.2007 16:40

Doufam ted ze jsem ted nekoho neurazila, napadlo me to v ten moment jak jsem psala. A asi je to blbost :o))

[20]radka, 2.5.2007 16:45

z poddajneho a mileho muze je priserna KAZDA zena :o) Stejne jako z poddajne a mile zeny je priserny chlap. Poddajnost a milost jsou tezko snesitelne vlastnosti :o)

[21]Ja., 2.5.2007 17:12

ad [15] a [16]:

:-)) .. a nez se pro dnes rozloucim, pouze dodam po tom, jak jsem Te dnes uvidela “zavrcet” na Jes-Terku a nabyla dojmu, ze mas v skrini take “nekolik vzacnych kousku”, hm? .. doufam, ze “cernou mambu” nepovazujes za ohrozeni Tveho zivota , lisko 0:-) ..

.. je to pouze uleteny a trefny priklad/ metafora, vis ;-) .. tak jako Ja. neni duvod k slaveni svatku v den rozkvetani narcisu, ale to uz je vec Ja., kdy Ja. slavi svatky s jA. .. :-))

[22]Ja., 2.5.2007 18:32

ps [21]:

:-) .. a radeji se stav nekdy na kavu .. ;-)

[23]anina, 2.5.2007 20:49

Liško, moc hezky sepsaný. Jen bych dodala, jo, takový věci se stávaj a věřím ti to… Obdivuju tě, že se snažíš jít za sebe a po svých. Tak přeju hodně štěstí. Odvážným prý přeje, tak snad…

[24]Eba, web, 2.5.2007 23:16

Podle vnitřního hlasu! To je u mě jediná možná varianta. Protože, jak se nedávno ukázalo, srdce je příliš zoufalé na to, aby bylo objektivní, a rozum je příliš opatrný na to, aby se do něčeho pouštěl. Takže ano, vnitřní hlas. Mockrát se osvědčil a když jsem neposlechla, rozbila jsem si hubu. Nemá cenu mu něco dělat na truc nebo mu něco dokazovat. Stejně vždycky prohraju. A on prostě VÍ! :)

A to píšu zcela nezávisle na předchozích komentářích – bohužel, protože… prostě… Eba by četla, ale oči portestují, velmi důrazně. :-/

[25]Pařez, web, 3.5.2007 00:26

Pohled z opačného břehu: ty nejskvělejší ženský, co jsem poznal, si vzaly za manžely naprostý magory.

[26]Ja., 3.5.2007 08:24

ad [24]:

:-) .. mila Ebo, souhlasim s pozitivy a negativy srdce a rozumu .. ovsem co “pritazlivost tela”? ;-)

.. pouze jemne zertuji, protoze chci pojit “mostem ze slov” k vaznejsi poznamce .. ano, “vnitrni hlas” je dulezity (tak jako dle meho nazoru i sny) a neni rozumne prilis ho omezovat nerozumnymi myslenkami, jelikoz pokud je rozum rozumny, bude “vnitrnim tlumocnikem” toho “vnitrniho hlasu”, jemuz lze duverovat, ze pochopi (nejen) nase srdce, mysl a telo .. .. OVSEM je skutecne dulezite si davat dobry pozor na ty, kt. “vnitrni hlas” (nejspise) nemaji, byt tak navenek mluvi :-( ..

.. protoze se muze stat, ze “hlas vnitrniho hlasu” kupr. ve sfere srdce, predtim “zavrene komnaty”, bude treba natolik silny, mamivy a vabivy, ze i pres varovani “spatne predtuchy”, k nam nekdo promluvi slovy toho, koho ten vnitrni hlas slysime srdcem, myslenkami a telem .. zapomene na vystrahu “spatne predtuchy”, zapomeneme na “vnitrniho tlumocnika” alias zdravy selsky rozum, a vydame se cestou, kt. muze vest do lecky, ze kt. nemusime vyvaznout nejen se “zdravou kuzi”, ale i se zranenym srdcem n. se ztratit v “labyrintu myslenek” ..

.. a pak bychom museli mit partne vice stesti, nezli zdraveho rozumu, abychom to vse zvladli, prezili, vylecili se a opet vysli z jakehokoliv labyrintu .. budto s pomoci toho osob/y, kt. verime a kt. nam veri (coz lze v momentech, kdy je zdravy selsky rozum “na prazdninach”, skutecne velice tezke rozeznat) a ma/ji zdravy selsky rozum .. n. s pomoci “vnitrniho hlasu”, kt. verime a ve kt. veri i jiny ..

.. “jemny problem” (ironic joke) je ovsem v tom, ze kdo nam veri a komu muzeme verit, kdo nam rozumi (od slova rozum) a pochopi nas? a dokonce kdo nas citi a slysi nas “vnitrni hlas”? .. kdo dokaze s nami, s nasimi city i myslenkami mluvit uprimne, divat se nam pritom do oci, dotykat se naseho srdce, myslenek a tela, bez potreby predstirat, ze “mluvi vnitrnim hlasem” a ne naopak, ze “z neho nemluvi blbost”?

.. mozna jemne trpka poznamka na rano, ale ver mi, vychazi z nemen trpke zkusenosti .. tzn. “vnitrni hlas” je jako “nebo”, ke kt. slunci n. mesici a hvezdam radi vzhlizime OVSEM nezapominejme nejen chodit s “hlavou v oblacich”, jelikoz zdravy selsky rozum je “zemi”, kt. nas muze nechat vzletnout .. a nejen pri vecech a udalostech slozitych, ale rovnez prostinkych .. a nejen pri “prvnim polibku”, ale rovnez pri uchovani jeho kouzla pri kazdem nasledujicim polibku .. nejen pri hledani mista pro “kouzelny stromecek”, ale rovnez pri peci o nej, lisky a “kralevice” etc. .. :-)

[27]Liška, 3.5.2007 08:55

Ja.,
ano, já se většinou dlouho rozmýšlím, než něco udělám, až moc dlouho (kdybych pořádně slyšela vnitřní hlas, byla bych rychlejší); teď zároveň i tlachám (jak krásné slovo!), doufajíc, že to zkrátí čas mého přemítání, než provedu další krok.
* * *
Věřím optimistickým způsobem (ne už naivně optimisticky jako kdysi, ale pesimismem poučeně), že člověk postupuje dál a dál, přes lesy, bažiny a překážky. Protože to zažívám a protože jsem zažila i dlouhé nepostupování, uvíznutí v mrtvolnu (přímo to vidím takhle obrazně a obrazově).
Vždycky mě (kupodivu) znova překvapí, kolik energie a odhodlání je k postupu potřeba, a překvapí mě i to, když dostatek odhodlání naleznu. Z každého vykonaného kroku načerpám sílu na další krok. Postup jde těžce a neexistuje jistota, že to půjde dál; přecejen se ale vytváří tím dalším vykročením.
* * *
A začíná mi připadat, že je to vlastně v jádru náboženské vnímání v základní podobě, že se to začíná podobat víře; víře nepřejaté ze schémat a kolejí vykonstruovaných v náboženských systémech, ale naopak k takové zdravé víře, která vychází ze člověka, zatím je syrová, matná…

[28]Ja., 3.5.2007 09:01

ad [25]:

:-)) .. zeby ucinkovalo “kouzlo duality”? ;-) .. zertuji :-)))) .. jelikoz pak to Vase pravidlo muze platit i naopak 0:-)

.. ovsem uprimne? .. pokud prave ten “nejvetsi magor” te “nejskvelejsi zenske” porozumi a pochopi ji (a nejlepe v dualite “vnitrniho hlasu” i zdraveho selskeho rozumu), neni co resit .. v zivote nema jit pouze o zbytecna slova a davani privlastku (dtto. nejen skatulkovani, tim spise “rychle a zbrkle”, nemluve o tom, kdyz i “mylne”) ..

.. zivot “mezi nebem a zemi” by se mel asi nejspise zit, hm? ;-) .. aby tedy bylo co citit (a nejen vuni obeda/ vecere), o cem premyslet (a nejen o zenskych a muzskych), co delat (a nejen “tukat” do klavesnice) .. a nejen “tlachat” a “labelovat” :-( :-))

[29]Ja., 3.5.2007 09:25

ad [27]:

:-)) .. ano ..

.. tak, jako i vire v to, ze vse, co se stalo predtim bylo mozna nevyhnutelne .. neslo donekonecna “ztracet se v lesech, bazinach a prekázek”, kt. jsi prekonavala pro toho/ ty/ to, v cos neverila ..

.. a pak byla zklamana virou, snad i sebou, snad i jini Tebou etc., se ztracela, vic a vic .. jelikoz v zakladu je to prostinke – Tva vira (i ve “vnitrni hlas” n. zdravy selsky rozum) byla a je skutecne uprimna .. neslo ji vsak donekonecna obelhavat pocitmi, myslenkami a skutky, ve kt. jsi neverila ..

.. a tak treba kvuli nekomu jinemu/ jinym/ necemu si sama sebe odvedla do “lesu, bazin a k prekázkam”, jenz si zpetne pri hledani byt syrove a matne pravdy o sebe, musela opet prekonavat ..

.. neni proc o tom zbytecne “tlachat”, neni proc te “labelovat”, rozumis? .. byt to tak na prvni pohled vypada, ovsem ten, komu zalezi skutecne na Tobe, se prenese pres vse, co nesouvisi s tou liskou, kt. neni sama sebou, kt. nelze ani sobe, ani jinym .. pocitem, myslenkou a skutkem .. usmevem a pohlazenim n. naopak nekdy i hnevem a “hozenim talire” 0:-) ..

.. jelikoz skutecna liska skutecne oziva, syrove a matne, skutecne zije .. skutecne uprimne take veri, nadeji se a miluje .. a to ji dava radost, kt. ona dokaze dat jinym, bude skutecne zit radost .. to ji dava silu, kt. ona dokaze dat jinym, bude skutecne citi vnitrni i vnejsi silu ..

.. jak prostinky muze byt “obri problem”, hm? ;-) .. tak, a je cas prestat “tukat”, “tlachat” a simply jit zit .. :-)) .. :-))))

[30]Liška, 3.5.2007 09:27

Ebo,
rozum opatrný a srdce zranitelné by člověka nechali smutně ležet; ještě že ten vnitřní hlas, vyjadřující se i k tělesnu, existuje. Doufám, že se se mnou začne víc kamarádit a víc mi do všeho kecat. Nebudu se ho ptát “proč” a bude to.

[31]jes-terka, web, 3.5.2007 09:37

Liško, to je plán! ;) (Už jsi začala zkoumat ty kušny?)

[32]Ja., 3.5.2007 10:49

ps ad [29]”

0:-) .. a nevim, zdali se jedna o “v jadru nabozenske vnimáni v zakladni podobe” .. muze i nemusi to byt, vtip je dle meho nazoru v tom, ze nabozentsvi je jako “svobodny ramec”, ve kt. muzeme verit, pohybovat se pouze v jeho hranicich etc. ..

.. ovsem “forme” dava “obsah” nase “jdaro” .. nase pocity, myslenky, ciny .. jelikoz pokud sami neverime v lasku, necitime ji, nepremyslime nad ni, nezije ni, jak muzeme uverit v nabozestvi, jenz ji proklamuje? .. rozumis mi?

.. nabozenstvi nam muze dat “vnejsi moralni voditko”, kt. “vnitrne prijmeme” .. pokud ale sami necitime, nerozumime a nekoname tak, jak citim, pouze jak nam nekdo prikazuje n. od nas ocekava, jaky to ma smysl? .. musi byt ten, kdo veri v “veri, nadeji a lasku”, nezbytne krestan apod.? .. “blbina” :-( :-))

.. na co je “label” dobreho krestana, kdyz tak nekdo nezije, skutecne neveri, nejen navenek ale prave vnitrne, nejen “konformnim kopirovanim” ale prave “jedinecnym prozivanim”, realizaci potencialu, kt. byl cloveku dan? .. tak jako laska i nenavist, radost i hnev etc. ..

.. “v jadru nabozenske vnimáni v zakladni podobe” by melo byt “v jadru lidske vnimáni v zakladni podobe”, uvnitr i navenek, sam v sobe i v interakci s jinymi lidmi, s jejich vnitrnimi a vnejsimi svety, po/city, myslenkami a ciny etc. .. nebudu se opakovat, pouze dam indici na “vysilac” a “prijimac” v “interakci” :-)) ..

.. a naopak budu se opakovat zaverem – jak prostinky muze byt “obri problem”, hm? ;-) .. uz je ale skutecne nejvyssi cas prestat “tukat”, “tlachat” a simply jit zit byt prostinky lidsky zivot, coz je taky/prave “umeni samo o sobe” zrcadlici se (nejen) v knihach, obrazech, architekture etc. .. jednoduse ve vsem, co s lidmi souvisi, hm? .. 0:-) .. :-))))

[33]Ja., 3.5.2007 12:50

ad obecne:

0:-) .. tak me napadla pro nektere (ovsem naopak ne pro Ja.) mozna “jemne uletena myslenka”, ale dle meho nazoru ma “hlavu i patu” .. a sice vsichni, co tady neco “pri/tukaji”, se o tom vsem, o co se “virtualne mluvi/ pise”, nemluvite a nezijete to v “realu”? .. myslim v “realnych” (nejen komunikacnich) vztazich, “realnych” (nejen virtualnich) vztazich? ..

.. vztazich pribuzenskych, manzelskych, partnerskych, mileneckych, pratelskych, kolegialnich etc. .. vzdyt snad nikdo z tech, kdo tady neco “pri/tuka” neni pouze “virtualni” nybrz “realna” bytost/ osobnost zijici ne “virtualne” nybrz “realne”, nebo me muj “vnitrni hlas” a zdravy selsky rozum nejak opustili? ..

.. tolik “jemne uletena myslenka” na margo vsech tech slov a obrazku, clanku a komentaru, blogu a bloggeru/ek .. 0:-) .. :-))))

[34]Eba, 3.5.2007 15:20

Liští (30), ono to s tím srdcem zoufalým bylo myšleno opačně. Je ze samoty tak zoufalé, že by se vrhlo do téměř čehokoli. A ten rozum zas téměř do ničeho. Na ty dva prostě není spolehnutí. :)

[35]Liška, 3.5.2007 16:00

Ebo (34),
no právě. Ten rozum je hroznej, nejradši by furt přemýšlel, probral všechno a usoudil, že je rozumnější do ničeho se nepouštět. Už mě s tím štve, zpátečník jeden, a snažím se ho upozadit. Už dlouho. Někdy to jde – když srdce jásá. Nebo když tělo začne ukazovat, že má také své představy, co by chtělo. Jenže kdo to má realizovat…! Rozum se bojí oslovit otevřeně neznámé osoby. Tak zatím jen tlachá.
Ještě že máš svůj spolehlivý vnitřní hlas.
Ten můj kdyby tlachal tak jako rozum, to by bylo!

[36]Liška, 3.5.2007 16:12

Ja. (29, 32),
taktak – rozebírat křesťanství a “dobré křesťany” by bylo na dlouho. Pro mě je zatím moje víra v plenkách o tom, že všechno má smysl, musí se jít dál, překážky jsou bolestné ale jinudy se jít nedá a proto je chci podstoupit, důležité je mít rád lidi okolo a radovat se z toho, že jsou a co jsou, radovat se z rozmanitosti. Z rozmanitosti lidských bytostí, umění, přírody, situací, emocí… Někdy to radování teď hraničí až s dojetím a přehoupne mě do smutku. Ach jo – ale aspoň vím, že nejsem a už nechci být kámen.

[37]Pařez, web, 3.5.2007 16:25

Ja. 28: žádné kouzlo duality. Označení “magor” používám v tomto případě pro osobu prostou vší empatie a pochopení. Poznal jsem pár úžasných žen – jemných, citlivých, loyálních – které byly manželkami dominantních sebestředných sobeckých magorů. Scénář byl dost podobný – dítě a svatba (aby ji měl “jistou”) ještě v průběhu studia na VŠ, pak dělal “kariéru”, případně se přesouval z karierních důvodů z kraje do kraje, a žena s dítětem (dětmi) jej následovala.

[38]Ja., 3.5.2007 17:10

ad [37]:

:-)) .. komentar [28] byl vice nezli mene zertovny (jak jsem uvedla hned na zacatku) a pak “hratka se slovy” upozornujici na siri “spektra kombinaci soucisejicich se strety pohlavi” a jejich superlativy n. naopak negativy ..

.. patrne i proto, ze nemam ve zvyku “labelovat” ty, kt. neznam, nemluve o tom, ze jsem nikdy vdana nebyla .. pricemz kdyz se tak (vice nezli mene zertovne) zamyslim, pokud se jednou odhodlam a reknu “ano”, tak mam tri vychozi moznosti: bud si vezmu nejskvelejsiho muzskeho/ neutral/ naprosteho magora, kdo vi? 0:-) .. :-))))

[39]Ja., 3.5.2007 17:31

ad [36]:

:-)))) .. Tve konstatovani, mila lisko, mi pripomina jednu krestanskou pisen c. 283 “Radostou oplyvam” .. a pridam veselou historku, aby se Ti ta radostna nalada rychle neprehlupla do smutku ;-) ..

.. presne na me trinacte narozeniny jsem zacala hrat v kostele jednoho stredne velkeho mesta mse (po sedmi letech odborneho “skotaceni” na piane podotykam) a pamatuji se, jak se na me chodili divat lide, jak to to dite dokaze? .. jak? ucenim hrou :-)))) .. jelikoz se v tom meste treba pouze v nedeli konalo celkem pet msi, ctyri dopoledne a jedna vecer, a tri varhanici (muzi ve veku 18, 35, 45) byli radi, kdyz minimalne jednu z nich mohli nechat i na takovem uletenem diteti, jake Ja. bylo, protoze ..

.. se treba stavalo, ze i kdyz jsme meli na nektere udalosti domluvenou “kooperaci” (jelikoz neco jsem umela, nektere “grify” me prubezne ucili), zapomneli se pani klidne v hospode n. na zahrade n. ja nevim .. no legrace to byla , hlavne na zacatku, kdyz farar po trech mnou odehranych nedelnich msich, na kterych jsem z hnevu nad nepritomnosti starsiho kolegy davala stale dokola prave me oblibene c. 283 (zbytek doplnil proaktivni detsky a mladeznicky spevokol pod vedenim mileho pana vozickare, jenz proste na ten chor za mnou vylezt nemoh, aby me dal “poza usi”) ..

.. a Ja. pak byla rada, kdyz se po trech tydnech, samozrejme na vyzvu farare, konecne jeden ze “kolegu staresinu” opet objevil .. a bylo hezkych pet let nejen “radostneho oplyvania”, ale i veseleho hrani 0:-) .. :-))))

[40]radka, 3.5.2007 21:28

Parezi, to o tom magorovi se mi moc nezda. Kdyby ta zenska byla tak skvela tak by si prece magora nevzala. Je mozne ze ten magor nebyl az takovy magor a ta zenska nebyla az takovy zazrak skvelosti. A ze nakonec k sobe celkem dobre ladili :o)

Vcera jsem mela debatu na tema domaci nasili. Proc se zeny opakovane nechaji bit a ponizovat. Dobrovolne. A odpoved byla, ze prece jsou na tom muzi zavisle, ze kvuli penezum musi zustat doma – s hulvatem. A to je pro me zahada. Proc ta zenska zustava doma, zavisla. Proc si nenajde pri nejblizsi prilezitosti hlidani pro deti, nejde pracovat a neosamostatni se. Zrovna kolegyne je dcerou jedne takove zavisle s manzelem hulvatem. Maminka cele dny polehava doma, ma tri psy a cely zivot si nechava nadavat od vola. Za to ma celkem dobry domaci servis. Rano se vyspi, vyrazi se psami naprochazku, pak se necha servat od manzela po prve. Pak neco ukuchti anecha se servat podruhe. A pak jdou spat.

Veskere nabidky k zamestnani odmita. Dokonce se nema ani ridicak.

[41]Pařez, web, 4.5.2007 02:32

radka: vzít si magora není nic obtížného. Vydržet s ním – no, taky se to dá. Tihle magoři, co se o nich zmiňuji, jsou svým způsobem schopní. Sice trošku despotové, protože jim jde především o uskutečňování jejich vlastních představ, ale zajistí rodině slušný luxus, a pokud žena funguje tak, jak si oni představují, je to ukázková rodina. Jiná věc je, že se taťkovi občas něco nesmí donést (protože by vyváděl), a že hlavní pravidlo zní: “Co taťka dělá, dobře dělá, i kdyby to byla pitomost”. Jsou to “opravdoví chlapi” – tím, jak mají svět rozdělený na záležitosti mužské a záležitosti ryze ženské. Vědí, co chtějí, a vždycky to uskuteční.

Proč se ženy nechávají opakovaně bít a ponižovat? Měl jsem známou. Vždycky nadšeně mluvila o usmiřování. Přišel s kvítkama, vzal ji na večeři. A druhý den jí zmlátil. A další den zase kvítka a večeře. Časem si nějak uložila do hlavy, že jí bije proto, že ji má rád. Zvykla si. Málem. Jednoho dne si uvědomila, že může být vztah i s oboustranným respektem. Když něco trvá dlouho, člověk si na to zvykne. Bere to jako normální stav. Každá žena není bojovnice. A každý si něco odnáší z domova. Pokuď taťka občas mamce jednu vrazil, ani dceři to nepřijde tak moc nenormální.

[42]radka, 4.5.2007 08:08

Snad nam to liska odpusti, parezi.
myslim ze to mas moc zaskatulkovane. kdyz zena vymeni svoji svobodu za obskaovani “uzurpatora” takje to jeji volba. A asi to tak chce. A pak ten magor neni magor nybrz nekdo kdo da zene to co hleda. Zlatou klec. A ta zena tuhle klec dobrovone na sebe natahuje. Je to pro ni prijemnejsi nez jit vlastni cestou.

[43]Liška, 4.5.2007 08:39

Takové soužití, co navenek působí nezdravě (a uvnitř kdovíjak je to propletené a připoutané závislostmi), asi těm dvěma vyhovuje, protože jim jde o co nepohodlnější nejjednodušší život v kolejích, ve kterých umějí chodit už od dětství. Nezačínají tak všichni? Já asi jo. A jak si jeden v tom páru uvědomí tu rozmanitost, že je možností víc, než to, co dělá ve vztahu a ze vztahu on, tak se dostane “ven” a systém se zbortí. Nebo změní, když jsou oba ochotni zrušit pohodlí a jednoduchost a zaběhanost. Mně přiupadá, že “dostat se ven” může být těžké zvlášť v hodně připoutaném vztahu, kde je nějaká závislost, něco už patologického, nedospělého, co drží ty dva pohromadě, protože oddělit se znamená pro ten pokřivený systém ohrožení, htozbu, že jeden se dostane “ven” a bude konec.

[44]Liška, 4.5.2007 08:41

Ja.,
tvůj jemný příběh s varhaničením mi přinesl úsměvné rozpoložení dnes ráno.

[45]Liška, 4.5.2007 09:25

Jes-terko, zatím nestíhám strategii “odhadni kušnu a jdi na to” aplikovat. A zjistila jsem, že se mi nedaří oddělit tvar úst od celku – třeba si říkám “Kušna dobrá, ale má nějak podezřele špičatej nos.” A jsem ostýchavá: “Kušna možná dobrá, ale je to úplně cizí chlap, honem pryč!”

[46]Ja., 4.5.2007 09:53

ad [43] a [44] :

:-) .. lisko? .. mam pocit (“vnitrni hlas”), ze dnes jsi rozladena n. se zlobis, byt na sebe n. na jine, nevim .. tak jako vim (“rozum”), ze nepomuzou zadna slova, tim spise komentare n. pribehy, vice/ mene/ ne duchaplne n. zabavne ..

.. patrne je dnes “pod mrakem”, nejen v BA, ale asi i v Tobe, hm? .. lisko? ono je to prirozene, tak jako i rozmanitost lidskych bytosti a jejich zivotu .. tak jako i slepe neuvaznuti pod mrakem, kdyz slunce je, i kdyz ho ho prave v tom smutku/ hnevu nevidis ..

.. kdyz budes mit chvilku, skoc si radeji do lesa “provetrat hlavu” .. byt na nic neprijdes, ale nohy Te ponesou .. tak jako treba jindy “vnitrni hlas” n. rozum .. krok za krokem, pod mrakem i sluncem ..

.. a netrap se, prip. ani jine .. slunce za temi oblaky je, neboj .. take care .. :-)

[47]radka, 4.5.2007 10:06

co to je ta kušna?

[48]Ja., 4.5.2007 10:24

ad [44] :

:-)) .. ale pridam Ti ps k jemnosti/ snad i pobavim: to nevis, mila lisko, ze mimo kostel jsem nosila temer celou pubertu pouze ruznobarevna tricka a karovane kosile, jeans a “robosske bagandze” .. kracela zivotem sic bez “bojovneho pomalovani” ale s rozpustenymi dlouhymi vlasy jako ukazkova hippie, poslouchala grunge a hrala v chlapecke kapele na piano ..

.. simply tak, jako neslo pouze chodit do kostela a hrat pouze dle predpisu, kt. jsem stejne tak jemne porusovala, kdyz je tvrde porusovali jini, jelikoz svet potreboval rovnovahu .. byt v podobe drilovani koncertu ruskych klasiku na piane n. hrani Floydu, Claptona apod. s “chalanmi” .. vecermi stravenych na koncertech treba Mariana Vargy n. HEXu apod., pricemz nechci slyset na druhy den to “kleni” me ucitelky piana, prostoreke madarske starsi damy, kdyz jsem se/ji “neslysela” ..

.. a ma matka ze me silela, protoze vubec nerozumela tomu, co ji to doma roste za “kouzelny stromecek” (a slo od skaly “posedla zlym duchem/ blbinami z knih” az po “mame doma muzatku/ lesbicku”) .. kt. si dnes naopak jiz v klidu, nekdy s usmevem, jindy s placem, uziva vse, co zivot prinese a nic neresi, tim spise “duchy/ blbiny z knih” n. “karovane kosile” apod. .. :-))

.. a i pro to “kouzlo zivota” nema smysl se trapit n. zlobit sebe, prip. ani jine .. i pro to “kouzelne poznani”, ze slunce za temi oblaky je, neboj .. :-))

[49]anina, 4.5.2007 10:49

Radko, kušna je pusa :)))
Podle toho, kdo má jaké uši, nohy, dokonce i oči, co jsou dost důležitý, mi nikdy tykadla nefungovala. Jedině jako celek s plusy i mínusy, aby mě ten celek lákal, a byl mi blízký. Někdy to vyšlo, jindy ne ;) Jistě, že vnitřní hlas , to nejopravdovější v hloubce člověka, ho vede. A stejně toho dobrého rádce jsme schopni neslyšet, nechtít slyšet…Asi bychom se mnohému vyvarovali, kdybychom ho přijímali…

[50]Liška, 4.5.2007 12:22

No! Počkám, až mě naláká celek, jinak to nepůjde, a pak teprv se mu kouknu na tlamičku a když projde, postoupím ji vnitřnímu hlasu k okusení.

PS:Dojem Ja., že se zlobím nebo je mi smutno či co, to je jen internetový dojem, v realitě je to zcela naopak.

[51]Ja., 4.5.2007 12:43

ad [50]:

:-)) .. tak pak je vse v poradku, lisko ;-) .. posledni dni jsou nejake “divne uletene”, mozna je to pocasim, nevim ..

.. snad abych si precetla radeji nejakou knihu o CRM, v ni zadni “duchove vnitrnich hlasu” urcite nebydli 0:-) .. zacala radeji vnimat pouze rozumem a prestala citit, co mne pouze “pletlo/te krizem krazem”, tim spise tam, kde/kam nema ..

.. jdu se radeji “odplest” do “realna” .. a preji vsem hezky vikend :-))

[52]anina, 4.5.2007 12:53

Liško :)))

[53]Osel, 6.5.2007 18:49

Milá Liško, naslouchání vnitřnímu hlasu, to není jedoduchá, samozřejmá věc. Tatíček Freud před více než 100 lety objevil, že právě v parnterských vztazích ruší řeč vnitřního hlasu něco, co nazval přenosem a co biologie (když jsme ta zvířata) o mnoho desetiletí později potvrdila jako neuronální reprezentaci, paměťovou stopu. Freud zjistil, že z našeho „nevědomí“ vystupuje minulá zkušenost utvořená ve vztazích s rodiči, kterou jsme přijali jako jistý vzorec, model vztahovosti vůbec. Tato primární zkušenost se vztahem se NEUVĚDOMOVANĚ prolíná do našeho vnímání reality a zkresluje ji tím více, čím byla tato zkušenost traumatičtější, obtížněji zpracovatelná. I tvá revolta proti vnitřnímu hlasu, jak ji popisuješ po prvním polibku budoucího bývalého manžela, může být (já to netvrdím) součástí takového vzorce, který sis utvořila vedle svých rodičů a nemohla sis ho plně uvědomit. V tomto smyslu je celý život jednou velkou psychoterapií, protože nás vede hlouběji k poznání sebe sama, bohužel, většinou příliš pomalu:-). A jistá míra tohoto poznání je právě onou podmínkou, kterou je třeba naplnit, abychom se mohli nechat bezpečně vést vnitřním hlasem. Bez poznání toho, kdo jsme, kým jsme se stali vedle svých rodičů, nás může vnitřní hlas zavést také někdy na pěkně klikatou cestu. Ostatně, příběh o princi a Lišce Ryšce, tvé jmenovkyni, není o ničem jiném. Princovi dalo pěknou fušku, než se naučil své vnitřní „lišce“ rozumět a než mohl opustit otcovu posedlost zlatými jablky. Nemusí být proto vždy jednoduché následovat vnitřní hlas, který nám říká, abychom se chopili „dřevěné klece, kožené ohlávky“ a skutečné lásky. Namísto těch zlatých a snadno dostupných. Měj se moc pěkně, tvůj blog je plný zajímavých textů a lidí. I´m glad to see it.

[54]Liška, 6.5.2007 19:12

Osle, postupující v angličtině po oslím způsobu,
to mě nenapadlo, že kralevic vybral ty zlaté věci – proti liščí radě – kvůli tomu, že byl zvyklý na otcovo-královo chování, tj. uctívání zlatých (ne obyčejných živých) jablek!
Musím si tu pohádku zas přečíst a zas v ní najdu něco nového.
* * *
Ta revolta proti vnitřnímu hlasu tehdy byla zároveň jakoby proti rodičům (schválně jsem si řekla:”vyberu si kluka, co se v ničem nepodobá mému tátovi”), a zároveň jim nahrávala – věděla jsem předem, že se jim ten kluk bude líbit, že proti němu neřeknou ani slovo, že budu mít klid.
Taky to tak bylo. Až moc! Až mě kolikrát sralo, že ho tak vychvalujou a dokonce říkají, že si ho nezasloužím! To moje máma párkrát výslovně řekla. Bezdůvodně. Bylo mi to líto. Jako bych já byla mrcha a on svatoušek. Ve skutečnosti si ho totiž tak idealizovala, že mi ho nakonec záviděla, řekla bych. A víc ženských na tom bylo podobně. Když jsem se s ním rozešla, máma byla nešťastná (a asi je stále), že prý jsem si zničila život. Přitom je to naopak, jak víme:
Pohodlné přežívání šlo do kytek a život teprve přišel.

[55]Ja., 6.5.2007 20:39

ad [53] a [54]:

:-)) .. lisko, ten slovnik :-)))) .. ale je neuveritelne, ze se objevil i Osel 0:-) ..

.. je asi velice tezke ucinit za dost “vnejsim vzorcum” (rodicum, prostredi etc.), tim spise najit “vnitrnim hlasem” to, cemu se rika skutecna laska, co sa da patrne pouze prozit, hm?

.. myslim si ovsem, ze je krasne zvlastni, kdyz clovek pozna kym byl a kdo je jako osobnost sama o sebe, dtto. kde jsou jeho koreny uvnitr (genetika, psychicke, kognitivni a fyzicke vybaveni etc.) i navenek (rodice, prostredi etc.) .. na zaklade zkusenosti a poznani, byt sam n. s pomoci jinych, vcetne uvedomeni si rozdilu mezi sebou a svymi rodici ..

.. pak si dokaze uvedomit hodnoty, kt. cti jako osobnost (treba preference “drevene klece s dvirky” pred “zlatou kleci bez dvirek”), dtto. se prestane “o prekot” snazit cpat do “vnejsich vzorcu” .. ma na vyber, zdali bude zit svuj zivot n. zivot dle predstav a prani rodicu, prip. partnera, se kt. nedokaze mluvit nejen „vnitrnim hlasem“, ale ani tim realnym/ skutecnym ..

.. byt je to nekdy tezke, na prvni pohled revolta, ale jedno vim jiste, stoji to za to ;-) .. vis proc? .. kdyz clovek nelze sam sobe je schopen intenzivneji prozivat vse hezke a prijemne, rovnez se smirit i se vsim smutnym a bolestivym, protoze intenzita prozivani zivota dle “vnitrniho hlasu” („to pocitovane“) a i zdraveho selskeho rozumu („to myslene“), muze dat zivotu neuveritelnou silu ..

.. vnimat barvy, vune a chute, prozivat radost a pokoj, usmivat se a nekdy/ casto kreativne „uletavat jako balonek“, ale i “vstavat z dna” a hledat “dvirka na klecich”, do nichz se zavirame nekdy sami, jindy nas do nich zaviraji jini .. jit cestou zivota tak, abychom co nejmene zranovali sebe i druhe, kupr. i prave lzi o sebe n. o tom, co citime, o cem premyslime n. co delame ..

.. protoze “lez ma kratke nohy” a i kdyz matka miluje sve dite neskonalou, nekdy “opici laskou”, chce pro nej pouze “to nejlepsi”, nemuze prozit zivot misto toho ditete .. tak jako s emuze snazit zabranit tomu, aby dite slo po te tezsi ceste, ovsem nekdy “to nejlepsi” prave “to nejtezsi”, byt vydreno/ vykoupeno krvi a potem, ale zite s neuveritelnou silou ..

.. proto se neboj a ver, ze kdyz vstanes a vydas se na svoji cestu, zasadis „kouzelny stromecek“, najdes sama sebe, radost a pokoj, objevis opet intenzitu barev, vuni a chuti, nezlomena, naopak posilnena zkusenosti a poznatky spojenych se smtkem a bolesti, bude Tva zkusenost pro Tve rodice tou nejvesti odmenou za dar, kt. Ti dali .. za Tvuj jedinecny zivot ..

.. cyklus zivota jednou i z rodicu udela opet deti, kt. bude nutno vest za ruku, davat jim radost a silu v okamzicich, kdyz sami budou mit pocit, ze neni proc se smat n. ze je neco prilis trapi a boli .. tak je to ale prirozene a urcitym zpusobem i krasne, „predavani stafety“, predavani sily, radosti a pokoje, interakce nekdy opeprene i spetkou hnevu n. nedorozumeni .. ovsem pro lisku, kt. vysla z bahna, blata, mocalu a bahniveho dna cerneho more to bude hracka ;-)

.. citim a i myslim, ze jeste prekvapis nejen sebe samu, ale zejmena jine lisko .. a legracni bude, jak budou lide rikat, ze se zmenila :-)) .. a pritom nikoho nenapadne, ze Tys byla stale ta sama liska, „pouze“ jsi nepoznala dokonale suj potencial .. nejen „podmorsky“ (coz mi pripomina pribeh jineho cloveka, jenz by misto vareni kafe mohl delat radeji potapece) ale i „nadzemsky“ (coz mi pripomina pribeh „letajici balonku“, jenz by ovsem potreboval pevnou nit, kt. by ho drzela) .. :-))

.. preju Ti, abys k danem poznani dospela, aby ses stala „kouzelnou liskou“, objevila v sobe „kouzelnou silu“, prijala a pecovala o ten dar, kt. Ti dali Tvy rodice, o svuj zivot .. a btw. ver v kouzlo slov „lubim Ta“, kt. mozna nekdy potrebuje slyset i Tvoje matka, jako „dekuji za darek“, za to, ze jsem, ze vsechno, co se delo a deje a bude dit, mohu prozivat .. byt je to nekdy krasnejsi a nekdy tezsi, ale takovy je zivot ;-) .. :-))

[56]Liška, 6.5.2007 20:53

Taktak. Téma zanedbávané a neinformované (mojí) matky je teď pro mě aktuální. Asi jí to vracím – cítím totiž, že to ona mě o lecčems opomněla informovat, a tím mě v určitém směru zanedbala.

[57]radka, 6.5.2007 21:40

Rodice se uci od svych deti. Neni treba nic vracet. My se budeme jednou taky ucit od svych deti a budeme se tesit z jejich velkorysosti.

[58]Ja., 6.5.2007 21:41

ad [56]:

:-) .. lisko, me ma matka kdysi take “zapomnela” informovat o jedne dulezite veci a misto toho me ne prilis vhodnou formou zahlcovala informacemi i jinych vecech .. a dnes je vse tak jine, ze by nikdo neveril, ze “Ja. dnes” je ta “minula Ja.” a ma “matka dnes” je ta “minula matka” ..

.. a predci je tomu tak .. moji zkusenost mas jemne naznacenou v komentari [55] .. a i proto, ze jsem nepopsala pohadku, nybrz to, co se skutecne stalo, verim, ze vse zvladnes ;-) .. nemluve o tom, ze kdyz Ti treba poradi n. pomuze i Osel 0:-) .. :-))

[59]Ja., 6.5.2007 21:47

ad [57]:

:-) .. Radko, ja nepsala o nejake ocekavane n. vynucovane potrebe vracet .. souvisi to jak s tim, co jsem prozivala v ramci me rodiny a co jsem prozila osamote, na jakou cestu jsem byla postaveny vychovou a pro jakou cestu jsem se rozhodla sama .. nechci to ale dal rozvadet, jelikoz to, o cem pisu, patrne ani neni mozne popsat .. lze to “pouze” pro/zit .. :-)

[60]radka, 6.5.2007 21:56

Ja, nezpochybnuji tvoje znalosti, zkusenosti a kompetence. Reagovala jsem na Lisku v komentari 56, kde pise o sve matce. Ze ji neco asi neco vraci. Pripomelo mi to me. muj vyvoj vztahu k me mamince. Se vsemi fazemi jake se vubec daji predstavit.

Verim ti Ja, ze jsi to mela hodne tezke a ze jsi to vsechno skvele zvladla.

[61]Ja., 6.5.2007 22:21

ad [60]:

:-) .. Radko, mas pravdu – Liska psala o vraceni, tzn. promin jemne zbytecny komentar [59] ;-) .. na margo [60] ale dodavam, nic jsem nepsala a nepisu kvuli zadnym komplimentum ..

.. neznas me, ani muj zivot, tzn. nevis, nakolik jsem to mela tezke a nekolik jsem to zvladla .. tak jako ani ja neznam Tebe a Tvuj zivot .. tzn. ja nerozdavam moudra n. nedelam ze sebe svatou ..

.. POUZE znam az prilis dobre chvile, kde v tom nejcistejsim REALU se nekdy clovek chova VIRTUALNE, NE proto, ze je “na siti”, ale proto, ze ho neco trapi n. boli a nevi si sam/a rady .. ztrati se sam/a sobe .. a neni lehke se opet najit, tim spise, kdyz se clovek nikdy predtim ani neztratil n. ani nehledal .. nevi, co se s nim deje ..

.. kazdy clovek je jedinecny, i jeho zivot .. kompliment si proto zaslouzi ti, kt. si na konci muzou s cistym svedomim rici, ze tim darem/ zivotem prilis neplytvali .. jako bych ani ja dale nemela mymi poznamkami, nejen na jinych blozich, ale patrne uz ani u Lisky .. ozval se Osel a ja doufam, ze on dal Lisce pomuze :-)

[62]Ja., 7.5.2007 00:00

ps ad [56]:

:-) .. jelikoz posledni comment, tak tentokrat k “veci” a “na rovinu”, mila lisko .. ja po letech letoucich zjistila, ze neco zanedbavane, o cemz jsem moji matkou nebyla informovana, ve me “tikalo” a “tika”, meri muj cas mozna mnohem rychleji, nezli cas jinych lidi ..

.. to poznani prislo v dobu, kdyz jsem myslela, ze snad nemuze byt nic horsiho, jako kdyz nekdo, koho jsem v te dobe “skutecne milovala”, byt jsem s nim nebyla, mi ublizil natolik, ze jsem musela obetovat muj sen o prekladani a psani, abych dokazala zapomenout .. vlastne vse, co souviselo s “minulou Ja.”, vcetne rodiny, strechy nad hlavou, bez penez, bez dostudovane skoly, bez jakekoliv zkusenosti s full-time praci, pouze se vsim, co mi na rozloucenou “daroval” muj expritel a o cem me neiformovala ma matka ..

.. ani na jednu sekundu jsem ovsem doposud nepomyslela na to, ze bych jim to “vratila” .. i proto vlastne nastal “rozpor” vkomentari Radky [57] a v mem chapanim toho, cos napsala a me reakci v komentaricj [58] a [59] ..

.. ja milovala, skutecne uprimne, s neuveritelnou silou, byt me obe ty osoby temer utyrali a zabili svych chovanim n. zanedbanim toho, co je dulezite .. dodnes nevim, proc muj expritel a matka udelali to, co udelali, nikdy jsem se jich na to neptala, byt jsem mela prilezitost .. tak jako jsem nikdy od nich nevyzadovala omluvu, ani naznakem, ani chovanim, byt oba vi, co udelali a dnes jiz pouze na matce vidim, ze se kvuli tomu trapi ..

.. Ja. se ale nechci dal trapi vis? .. tak jako nechci, aby se trapili jini, aby byli smutni n. je neco bolelo, protoze moc dobre vim, jake to je .. protoze moc dobre vim, od momentu, kdy jsem si uvedomila to “tikani”, ze pokud mohu zit, budu zit, ale jeste intenzivnejsi a uletenejsi zivot, nezli kdykoliv predtim .. vychutnam si ten dar, jenz mi byl dan, naplno .. byt by to byla jedina vec, kt. bych mohla dat me matce, radost a pokoj, ze to dokazu, i kdyz mi to mozna nebylo souzeno, i kdyz mozna ani ona sama neverila, ze jeste dnes budu a ja jsem ..

.. a nelituji ani sekundy z toho, co se stalo .. protoze, kdyz napisu, ze jsem milovala, skutecne uprimne, s neuveritelnou silou jako “minula Ja.”, jako “Ja. dnes” a se zkusenostmi a poznanim, kt. mam citim, ze mam jeste vetsi silu .. dtto. se rozhodnout, zdali chci vracet n. davat, co si vyberu v ramci toho casu, kt. mi byl dal, kt. muze byt stejne tak dlouhy, jako i velice kratky ..

.. v mem zivote nema v misto “vracet se do minulosti” n. “stat na miste”, vse co mam, davam do “cesty prede mnou” .. a tak se i divam na lidi a udalosti, ne na to, co bylo, je, ale na to, co bude .. uzivam si s neuveritelnou silou muj jedinecny darek, ziju muj zivot a “kaslu na tikani” :-))))

[63]Ja., 7.5.2007 00:40

ps ad [62]:

:-) .. a az si prectes muj komentar [62], smaz ho prosim .. cokoliv, co jsem napsala na tomto blogu nebylo/ neni pro sebereprezentaci, nybrz pro Tebe, lisko .. nemam ovsem Tvuj mail, tudiz jinak to neslo, dekuji .. :-)

[64]Liška, 7.5.2007 09:44

Ja., to je krásné, že se nenecháš položit, že jdeš dál, a je vidět, že přitom i myslíš v dobrém na druhé. Nemyslíš na ostatní někdy až moc? Nebylo by hezké mít nějaký dárek pro sebe? Takovou odměnu za to! Osel vždycky říká, že nejhezčí dárek, co si člověk může dát, je jít do psychoterapie; kdykoli kdokoli. Že je to příjemná práce na sobě pro sebe – společně bezpečně s terapeutem, důvěryhodnou osobou, která je tu pro klienta a zároveň je vázána mlčenlivostí před ostatními.
Takový dáreček se hodí (možná si ho taky dám…) a urychlí věci, které by jinak mohly dlouho člověka trápit.

[65]Ja., 7.5.2007 10:33

ad [64]:

:-)) .. hm, co je krasne? :-)) .. jak se nenecham polozit? .. myslim, ze je to nic oproti tem, kt. jsou budto tak vazne nemocni n. stari, ze se nedokazou n. neumi o sebe postarat n. tem, kt. si treba neuvedomuji “tikani casu”, hodnotu zivota v jeho “pocity, myslenkami a ciny upravene a prave” podobe ..

.. s tim dareckem pro sebe? :-)) .. ja si predci dala darecek v rozhodnuti, zit jako Ja., dle meho “vntrniho hlasu” a rozumu, byt to bylo neco, co ostatnim pripadalo jako “nezrealizovatelny ulet” .. no tak si tedy letim, “jako balonek”, i kdyz s vedomim, ze je porebna i ta “nit”, coz je zas pro me tema dosti “syrove a z/matne” 0:-) ..

.. i kdyz musim souhlasit s Oslem a priznat, ze i ja jsem treba potrebovala “generalni uklid”, ze neslo se neustale divat pouze ven, jit dopredu jako “oslik s klapkami na ocich”, promichat pohled na svet jako “vyzkumnik ako nik” a jako Ja. .. protoze mam takovy pocit, ze v mem pripade slo prilis dlouho a prilis intenzivne o to, ze moji terapii bylo soustredeni se na ostatni svet n. na ostatni lidi, prip. “zapominani se v zpominkach” na detstvi .. a tak se lecit to, co me trapi n. boli uvnitr ..

.. ovsem nyni mohu Osla ubezpecit, ze mam v sobe celkem hezky uklizeno, i diky jinym lidem a udalostem s nimi spojenych, coz mi rovnez pomohlo/ pomaha stanovit hranicu mezi tim, co lze a nelze zkoumat, jako i mezi tim, kdo byla “minula Ja.” a kdo je “Ja. dnes” .. a je to zvlastni, sice to chvilku bolelo, ale citim se lepe :-)) ..

.. a mozna je to i tim poznanim, kt. bylo ucineno v prubehu poslenich par mesicu, ale je to zvlastni, velmi nove, “syrove a matne”, predci ne neprijemne .. citim, ze nikam nespecham, tak jako predtim, ne soustredenim se pouze navenek, ale i na nitro, nejen jinych, ale na sve, kt. jsem kdysi “zamkla” a nechtela se vratit .. a predci opet vratila, podivala se na vse i bez smutku a bolesti, bez strachu a soustredeni se pouze na zapomenuti .. uvedomila si hranici mezi “minula Ja.” a “Ja. dnes”, i kdyz “jadro” je stale to same, to, na co nelze zapomenout ..

.. tak jako jsou mnohe dalsi veci, na kt. nelze zapomenout .. nicmene, je jich jeste vice, na kt. nemuzeme zapomenout prave proto, ze jsme je jeste neprozili .. a to je dle meho nazoru krasne :-))

[66]Kavárník, web, 5.6.2007 21:49

Pusu posílá Kavárník. Tedy virtuálně a korektně.

[67]Liška, 6.6.2007 11:27

Óoo, děkuji za korektůrnost.
Jenže jak já teď virtuálně poznám, co na to vnitřní hlas? On dí hromově silně, leč zatím není napojen na počítač.