ZMRZLINA A POLÉVKA…
Žirafka přijela do Prahy!
Sešly jsme se na Letenském náměstí. Já v šatičkách, ve kterých jsem jela z italské pláže až do Čech a na Moravu, ona v džínách od Rulisy. To asi abychom plynule navázaly na dovolenou. Ale tehdy jsem pod šatičkama neměla kalhoty a triko jako včera. Zato mi tenkrát bylo vidět do záňadří. Ach, je to tak – člověk nemůže mít všechno naráz! Naštěstí.
Jedeme do města. Oklikou. Ale krásnou. Žirafka přesně ví, kam chce jít koupit dárek a jaký, a Liška náhodou ví, kde najít ten konkrétní obchod. Přeju vážené obdarované, ať jí dárek slouží ke zdraví! Potom se přesouváme do Světozoru, abychom si daly kýžené GELATO. Ostružinovou, malaga, černorybízovou; kaštanovou, malaga a pomerančovou. Tak nějak to bylo. Těžké k zapamatování už na místě. Zato si dobře pamatuju, že kaštanová neměla žádnou pořádně výraznou chuť. Nevýrazné elementy – nic pro Lišku. Poháry jsme degustovaly až vsedě v pasáži u stolečku, kam jsme se od pultu přesunuly velmi opatrně, aby nám nic neplesklo na šaty nebo na podlahu a nic nevypadlo z ruky. Úspěšně jsme bezpečně usedly ke stolku, který na první pohled vypadal obsazený – válela se pod ním taška.
Není v ní bomba??!
Taková opuštěná igelitka s neznámým obsahem přímo v centru hlavního města…! Nastražená neznámost byla podrobena haptickému pyrotechnickému průzkumu a ten ukázal nečekaný obsah! Kdepak zápalná šňůra – balíček korbáčiků to byl! Žádná rozbuška, ale polomáčené sušenky, místo pekelného stroje byly na kavárenský stolek vytaženy tři velké makové koláče! Nakonec že by přece jen plastická trhavina v plastické lahvi s čirou tekutinou? Lahev jsme nechaly ležet v původním obalu na zemi. Co když v ní byla vodka?! To nevíme. Raději jsme odešly, nečekajíce, až tašku objeví někdo další a nechá uzavřít a vyklidit pasáž Světozor policií. Kořist jsme vzaly s sebou. Přijde k chuti.
Nutno říct, že kapičku jsme se tedy v cukrárně potřísnily na oblečení, lépe řečeno Liška se jednou trochu zakápla zmrzlinou, ale vůbec to není vidět! Žirafka hned vzala telefon a napsala to Rulise, aby Škeble měla autentický dojem, že je s námi, tady a teď. Liška by to Rulise napsala sama, to se ví, ale nemá vlastně její telefonní číslo, takže to nešlo. Naproti se stavila Žirafka koupit něco malého japonského, resp. čínského domů manželovi. Obešlo se to celkem bez nehod – Liška neupustila Žirafčiny našlehané dorty a křehké dárky, jen se zapotácela a opřela o vypínač, takže světozorná část východní Asie se na okamžik ocitla v tmách. Když se opět rozednilo, Žirafka na rozloučenou ze své žirafí výšky upustila s velkým pleskem šrajtofli na zem, pak sbalila svých pět sušivestek a šlo se.
Na Florenci – nikoli ve Florencii – po chvíli napětí Žirafka získala volné místo v autobuse. Čas do odjezdu jsme vyplnily polévkou. V jediném slušném podniku v okolí. Je tak zdvořilý, že hosté tam mohou sedět venku na dešti. Personál tuto výsadu nemá; číšnice smutně pravila: „Jak začne moc pršet, tak venku neobsluhuju." Posilněna hovězím vývárkem, pochvalovala si obě zvířata, že se mají úplně jako v Itálii – nejdřív zmrzlina ve městě, potom večer polívka. Jenom škeble jaksi nikde.
V autobuse Žirafa zaujala místo k sezení na sedadle, před autobusem obsadila Liška místo k sezení na bobku, aby měla výhled dveřmi do autobusu. Okouzlila při té příležitosti starého umolousaného kolozubého popeláře. Je prostě neodolatelná. Potom Liška propásla poslední šanci naskočit do velkého zavazadlového prostoru a jet. Tam by se krásně leželo! Dokonce i basa tam byla, pro obveselení cestujících v tmách. Dveře se zaklaply a Žirafa zase odcestovala.
Liška si řekla, že když jsou dnes takové černé mraky, pojede přes řeku načerno. Pak vystoupila a slídila, kde by si koupila jízdenku na tramvaj; v automatu to nešlo, protože měla o padesátník méně než 14 korun a bankovky automat nebere – to není jako italský automat na platbu benzínu u pumpy! Mraky už přestaly být tak hrozivě černé a ani Liška už nechtěla jet načerno. S poctivostí nejdál dojdeš! Já došla po Belcredce (že nevíte, která to je!) až na Letnou a jela domů, spokojená, že setkání zahrnovalo tři základní pilíře italské dovolené – zmrzlinu, polívku a výdaje za dopravu.
Jeden za……ý italský automat na bankovky u benzinky mi dluží 10 000 lir ! :-( A jeden podobný londýnský, na jízdenky na metro zase čtvrthodiny času (jedna fronta, vědecký výzkum, jak se tam ta bankovka dává, druhá fronta u okýnka s živým prodavačem) Nemám s těmahle přístrojema moc štěstí :-)))
To víš, s přístrojem to není takové potěšení jako s živým protějškem!
To se nedá! :-)))
Já to vidím živě v barvách, ach jo ach jo… :-))
Telefon – error, napravíme!
Nevím, jak v dobách lir, ale teď za vlády eura automaty na bankovky u benzínek nevracej. :o)
tenkrát taky ne – nevrátil ani bankovku ani nedal benzín. Prostě ji schlamstnul a nic …
A jo, tak to nám teda dal…
Asi si mu nebyl sympatickej, když nedal. :-))
asi :-)))
@Teo,
díky za impuls k tomu, aby se do liščího zákoutí dalo lézt i explorerně, nejen ohňoliškově.
Juuu, ja neska jel taky nacerno salinou, taky po Belcredce az na Hradcanskou :-))) Hrozne jsem pokukoval, jestli se do vozu nedostavi rezava revisorka :-)
A já dneska nejela nikam, jen šla na pivo ke Kaštanu.
Rezavá rezivorka?
Pockej, neska ne? Ja myslel, ze spot je aktualni :-)
Včera se to odehrálo! Dneska bych nestihla v osm večer zamávat Žirafce na rozloučenou a předtím v půl třetí odpoledne o tom napsat. Ačkoliv… není to špatný nápad! :-))
ehm… :-)
No jo, su slepej a nectu datumy a casy :-))
Tak to jsme spolu asi ani nechodili, ani nejeli. Skoda ;-)
Ne, Roji, vzpomínám si dost přesně, že my dva jsme spolu zatím ještě nechodili. Ani nejeli. ;-)
Vsak to se da napravit :-)
[15] někdy chodíš ani nevíš.
No třeba já. Anžo bych to tušil, tak jsem s váma chodil a jezdil, jen o pár zastávek metra jinde. Čas a datum sedí! Na sekundu. Zatímco vy jste si ve Světozoru dopřávaly FELATO a třísnily oděv zmrzlinou, já se třísnil biftekem tatara ve Sklepě Brauna na náměstí Karla. (jojo, dříve Karlovo náměstí.)
Jen z Florencie jsem vyjel o něco později a do nerodného Brna dorazil po půlnoci. Jet v MHD načerno mi krutě znemožnila skutečnost, že už vůbec nic nejezdilo, jen taxici, a s těmi jet načerno si netroufám. Ale byla příjemná letní noc, hecl jsem se, že půjdu domů pěšky. A to bydlím cca plusmínus 1000 mil od nádraží. Autobusového.
[17] No skoda. Mohl jsi jit s nama na zmrzlinu. Rozdelili byste se s tebou i o korist z tazky zpod stolu. Ty susenky, ktere na me zbyli, mi nejak nejedou. (-:
fuuuj. “taska” ne “tazka”
[19] Tažka – to je vytažená taška.
Příště budeme muset zahlásit předem, Žirafko, kam jdem. Blognem o tom předem, popíšeme celou akci, jak bude probíhat, a pak se na ni někdo přidá [12][13][17].
Roji [16], můžu napravovat nejdřív příští pátek večer.
Týden budu v Mnichově Hradišti. (Už jsem si zjistila, že tam je internetový bar; bohužel otevřen jen do 22 hodin, takže ho možná bohužel nestihnu využívat. Ačkoliv … jak pořád internetově ponocuju, dnes jsem se probudila až v 9:35; naštěstí nikomu v práci nevadí, když nepřijdu v 8:00)
[21] ja planuju veci s dvou- maximalne tri- hodinovym prectihem, takze to jeste zoptimalisujem :-)
V Mnichove jsem byl snad dvestekrat, ale nikdy me nenapadlo si tam postavit hradiste!
OK.
(V Mnichově mě zaujal legrační pojízdný andělíček v St. Peters Kirche. Dala jsem mu pětifenik a on vyjel a zajel a často na něj myslím, jestli teď jezdí na europrachy, nebo jak to dělá.)
Dneska je nedělea v pátek jsem tu zas.