BLÝSKAVÉ DRAHOCENNOSTI V KANÁLE…
Asi před šesti lety jsem přestala mít pocit, že mi prstýnek na ruce vadí. Jenže kdykoli se rozhodnu si některý vzít, hrozí, že ho vidím naposled. Nejsem zvyklá mít "po ruce" na prstě navlečenou malou věcičku, hračičku, která mě svádí ke kopulačním pohybům – sundavání a nandavání, ke hlazení a otáčení do jiné polohy.
Stačí tak chvíli dovádět a neštěstí je hotovo.
Zaujata družným hovorem, přestanu vnímat prstýnek, a pak záleží jen na tom, zda se právě v té chvíli nacházel na prstě, nebo mimo něj. Druhý případ znamená sbohem. Totéž se děje při usínání a ve spánku – mnohokrát jsem ráno našla prsten zapadlý v posteli. Už jako šestiletá jsem marně hledala svůj malý stříbrný prstýnek s korálem, od babičky a dědečka. Jeden svůj zlatý jsem po několika dnech návštěvy Mnichova objevila ve sprše, zázrakem zachycený na kraji odtoku, než stačil odplout jako úlitba bavorským bohům. A druhý den jsem někde v tom Mnichově ztratila aspoň řetízek-náramek. Tato moje zvláštní schopnost vyvrcholila deset dní po svatbě. Ano, ztratila jsem snubní prsten, pokropený svěcenou vodou, symbol to manželského stavu, pouta a věrnosti! A bylo mi z toho patřičně zle. Jak se to stalo?
Pračku tenkrát nemajíc přepírala jsem ve vaně komické noční oblečky, svatební dar od kamarádů. Oblečky vyjmuty, vyždímány a pověšeny, špunt z mýdlové vody vytažen. Co to tam chrastí? Tam nemá co chrastit! A ještě jsem proudem sprchy rozhořčeně odtékající vodu popohnala, aby si nedovolovala vydávat nepatřičné zvuky. Potom jsem si napustila vanu, vykoupala se, vypustila ji, oblékla se a chystala se ven, když najednou – NE! Došlo mi to! Snubní kroužek na ruce nebyl. Byl tam, v ďouře. V rouře. Úplně zdrcená jsem to řekla novomanželovi, ten zaujal konstruktivní postoj, zalehl na dlaždičky a krkolomně dekonstruoval celý odpad vany, ale prsten nikde. Smontovat zpátky to šlo o hodně hůř. Poté jsme se odebrali do přízemí do šeré chodby, vybaveni halogenovou svítilnou. Odstranili jsme těžký poklop v podlaze, prohrábli se pavučinami a hleděli o metr níže, do kanálku s protékající vodou. Bylo v tom něco mystického – v hlubinách pod domem najít zurčící potůček! Tím líným tokem občas prosvištěla dávka špinavé vody od nádobí, potom zas proplachtil potrhaný toaletní papír s hovnem, pak další… Snubní prstýnek nikde. Ale naděje tu byla! Našli jsme stopu – na dně kanálku v písku leželo několik starých, již neplatných mincí. Musely tu ležet léta. Už podle toho, jak byly olezlé. Možná prsten ještě nedoletěl! Mnozí nedoletěli?! Možná se zatím po cestě zachytil a jeho čas teprve přijde! Pro nás přišel čas večerů strávených s hlavou ne v oblacích, jak by se u obyvatel podkroví spíše čekalo, ale s hlavou v kanále. Vyrobili jsme důmyslný nástroj a nazvali ho hrabátko. Byla jsem na ten vynález hrdá. Sestával ze dvou tyček na draka – příhoda se odehrála na podzim – jež byly k sobě připojeny v pravém úhlu, a z plastikového lopatkovitého škrabátka na konci. Nástroj přesně na míru umožňoval delší záběr, než se naskýtal očím v malém okénku s odkrytou tekoucí vodou. Hrabátkem se dalo zajet ještě půl metru po proudu a půl metru proti proudu korytem, skrytým v tunýlku. Oba jsouce z akademického prostředí, manžel povoláním experimentální fyzik, konali jsme pokusy: Jeden v přízemí číhal se svítilnou v mlze nad kanálem, až bude čistý vzduch. Respective voda. To znamená až bude klidný tok bez pomejí a hoven, která by narušovala čistotu vědeckého experimentu. Druhý v podkroví zahájil pokus. První dole začal měřit čas od okamžiku, kdy druhý vhodil do odtoku minci a spláchnul ji plnou vanou vody. Pak běžel druhý také do přízemí, podívat se na tu slávu. Voda projela, průtok se zvýšil, ale minci nepřinesl. Čekali jsme, už mírně přiotráveni výpary nad kanálkem, a nic. Prováděli jsme kontrolní měření skoro každý večer, ale stejně jsme se nikdy nedozvěděli, jestli mince v nestřežené chvíli propluly kanálem a tradá, anebo zda uvízly výše, v útrobách domu. Rozhodli jsme se na základě nepodložených dojmů pro hypotézu H1, totiž že prsten odplul do města. Manžel ještě telefonoval kamsi na kanalizační a čističkovou správu a popsal jim snubní prsten pro případ, že by ho náhodou vylovili a chtěli vrátit. Za měsíc jsem měla svátek a dostala k němu náhradní snubní prsten. Ale to už nebylo ono, jak se koneckonců později ukázalo a jak tím bylo předznamenáno. Náhradní snubní prsten jsem neztratila. Nechala jsem ho vložený do většího manželova na poličce v bytě v podkroví.
Dvoubarevný zlatý prstýnek, co jsem dostala k promoci, ode mne odešel v restauraci blízko bubenečského nádraží a Stromovky, kde jsme loni v létě seděli, Osel a Liška. Jiný prstýnek ve tvaru kytičky mi vzal roha kdovíkde a kdovíkdy. A kdovíským. Snad se spojil s někým, kdo si ho cenil víc než já. Po delší přestávce jsem si letos jednoho dne vyšla do práce s dalším prstýnkem. A po několika hodinách se mi z něj utrhnul granát. Nevybuchnul. Ale byl kaput.
To už není jen tak! Prsteny ode mne utíkají. Utíkají, protože je vlastně nechci. Tím, jak se k prstýnkům na ruce chovám, jim dávám najevo, že nejsou vítány. Že nechci žádná tvrdá želízka.
Nechci být spoutaná.
Raději spřízněná, měkkou přízí, která netlačí.
Komentáře
[1]Urnull, web, 15.6.2007 12:53
jdu si domů pro svůj mexický klobouk sombrérovitého typu, abych měl co smeknout
[2]aTeo, web, 15.6.2007 12:58
A kdo řekl, že prsten musí být ausgerechnet na prstě?
http://ateo.cz/frame/phpgal/pict//4.870.jpg :)
[4]Liška, 15.6.2007 13:00
No viď, @Teo! Tak to můžeš frkat ke jménu místo odkazu na Chucpe, to by snad šlo.
[5]radka, 15.6.2007 13:02
JIz davno jsem pochopila ze tvrdy kov omotany kolem meho tela neni nic pro me. Nechavala jsemzlate predmety uplne vsude. Na stole, v koupelne, naza chode v praci, v restauraci, naurade. V trave. Opustene. Vsechny se ke me vratily. Bud priskakaly nebo byly prineseny. Ale jedno jsem jiz moc davno pochopila, nepatri na moje telo. A tak nenosim ani snubni prstynek. Vetsinou rychle pochopime zda neco takoveho k nam patri nebo ne.
Mysim ze nej
de jen o snubni prstynek, nebyrz o kovove kousky jako takove.
[6]Liška, 15.6.2007 13:14
Radko, to koukám! Ty to tak máš se všemi kovovými věcičkami! Já jenom s prsteny; na krku nosím docela často něco a střídám to a mám ozdob na krk hodně, neutíkají ode mne. Vždycky vyjadřují moji náladu, stejně jako oblečení, patří k němu.
[7]radka, 15.6.2007 13:25
Ja cernam po stribre, olezam po niklu a roztrusuju kolem sebe zlato. Posledni pokusy prikurtovat mi zlate nausnice k uchu se vsechny nezdarily.
Rikam si, ze to nema snad ani smysl veset na sebe veci ktere nemaji funkci (krome okraslovaci). Ja vim ze to delaji vsechny prirodni kmeny, ze se ruzne zdobi :o) Ale ja na to kaslu.
[8]Liška, 15.6.2007 13:30
Já na to taky kašlu; jen když mám pocit, že mám náladu na to si určitý šperk vzít, vezmu si ho. Někdy je to jednou za čas, někdy nosím každý den něco; u mě to všechno souvisí s oblečením a to zase s náladou a kruh se uzavírá.
[9]radka, 15.6.2007 13:40
Manzel mi dovezl z Indonezie nahrdelník z hematitu – cerného slona. Kdyz si ho dam na krk, tak se vsichni divaji na ten sperk. A ja mam chut si ho sundat a venovat jim ho.
Takhle jsem jako divka rozdalal uplne vsechny privesky. Jakmile se nekomu libily, byly jeho. Mam s tim problem.
[10]Liška, 15.6.2007 13:53
A to máš chuť ho někomu věnovat, aby nevěnoval pozornost přívěsku, ale věnoval se tobě? :))
Aha, i ta chuť šperky darovat vyjadřuje, jak ty věci k tobě nepatří. Je to problém? Asi jo – co by tomu řekl původní dárce.
[11]radka, 15.6.2007 14:28
Me nepatri nic. K nicemu se nehlasim :o)))) Nekdy mam pocit ze ani sama sobe nepatrim. Ze ta osoba na kterou se divam v zrcadle je nekdo uplne jiny! Kez bychom se umeli zmenit na energeticke bytosti a pohlendut na sebe ve sve podstate:o) Buhvi jak by pak ty prstynky a saticky na nas vypadaly.
[12]Liška, 15.6.2007 16:19
Nepochybuju, že šatičky a jiné ozdoby by vypadaly jen a jen dobře – nosíme přece to, co se k nám hodí!
[13]rulisa, 15.6.2007 19:13
Dírky v uších mi už před lety zarostly, v prstýnky mě tlačí jak o číslo menší lodičky, jeden ze dvou řetízků na krku, ten neustále se trhající, jsem po posledním roztrhnutí se vyřešila tím, že jsem ho odepnula a odložila na skříň, kde dosud tiše počítá dobu, po kterou skříň neviděla prachvoku. :-)
Řetízek na ktrku přežiju, když on přežije mě. Jinak mám k cetkám vztah asi jako k ňadrům dmoucím – jsou hezký a ráda bych se s nima občas blejskla před chlapama, ale vzhledem k tomu, jak zavazí a zbytečně komplikujou život, se docela dobře a nakonec taky ráda obejdu bez nich. :-)
[14]Kojot, web, 16.6.2007 15:14
Perfektní článek, dobře jsem se bavil. Já zatím nosím jen jeden nesundatelný náramek z řetízku… Až jednou bude nějaký prsten, uvidím, jak na tom doopravdy jsem ;-)
[15]Lucienne, mail, web, 16.6.2007 18:30
Také jsem se dobře bavila. Mám zkušenost s atomovým fyzikem, všichni jsou stejní, jak vidím :))))))
[17]anina, 16.6.2007 23:24
Líšo, ty máš věci…já to viděla v barvách, pěkný :)))
[18]jes-terka, web, 17.6.2007 22:13
Mně to teda připomnělo hledání ježka v kleci!! :)
A co se týče prstýnků, moc zkušeností s nimi nemám. Ten jeden, co ode mě neutíkal a dával mi smysl, jsem vrátila, když ten smysl ztratil. A teď zas spokojeně nenosím žádný :)
[19]Liška, 18.6.2007 09:18
Kápli jste na to – ex-manžel je jaderný fyzik.
[20]Liška, 18.6.2007 09:22
Urnulle, už jsi zpátky z Mexika? Tak nech na hlavě (pokud ovšem projdeš v sombréru dveřmi).
[21]Liška, 18.6.2007 09:26
Ruliso,
dírky v uších mi zarostly behem tří týdnů na pionýrském táboře, když mi bylo deset. Dost jsem to uvítala; náušnice mě štvaly. A obíkání kousavých svetrů taky. A oblékat kousavý svetr a ještě o něj zatrhávat náušnicemi, to bylo na mě moc.
Už rok mi v práci leží rozbitý stříbrný řetízek. Ačkoli byl nejoblíbenější, ani mi nechybí. Přesně tak, jsou důležitéjší věci.
A díky za nové geniální slovo: "…neviděla prachvoku."
Chvíli jsem přemýšlela, že neviděla, protože měla prach v oku.
[22]radka, 18.6.2007 09:56
nevidela prachvoku je primo genialni!
Lisko, tvuj ex je atomovy fyzik? To je fakt zajimave :o) Syn se rozhodoval zda se dat na smer kvantove fyziky nebo smer fyzikalni procesy. Nakonec si vybral procesy, aby mu pry nejeblo.
[23]Aktérka, 18.6.2007 10:32
radka: Tak koukám, že u vás jebe celý rodině. :-)))
[24]Aktérka, 18.6.2007 10:39
Liška: Prstýnky i náramky ztrácím často, řetízky trhám. Poslední dobou je ale v tomhle ohledu podezřelý klid. Řetízek "macechou" pro štěstí darovaný drží na krku už nějaký tři, čtyři roky, prstýnek darovaný bývalým skoromužem drží na prostředníčku roky asi dva. Byl to jeden z jeho pokusů o vyhrabání se z trosek. Nosím ho jednak proto, kdyby se to náhodou povedlo, a poslední dobou už i proto, že mi za poslední rok ztloustly i prsty a ten stříbrnej kroužek jde sundat jen, když je v dobrým rozmaru. A i když ho teď sundám, stejně tam furt je – v podobě neopálenýho proužku kůže v kontrastu s tou opálenou. Poslední náušnici, byť lacinou, ale hezkou, jsem ztratila cestou z Darrenu. Taky asi úlitba bohům – jen nevím, jestli chorvatským, slovinským, rakouským nebo už českým.
[25]radka, 18.6.2007 10:53
Akterko, presne tak :o) proto si rozumime:o)
[26]Liška, 18.6.2007 11:19
Urnulle (16),
no nevím, jestli jaderným fyzikům jde o jádro.
[27]rulisa, 18.6.2007 11:42
…a já tak doufala, že ta prachvoka zapadne… :-)))
Náušnice mi reozrhly ucho dvakrát, dycky když jsme letěla z koně a cestou štrejchla o jeho krk na straně, kd eměl hřívu.
Prstýnek mi sundávali štípačkama, když mi ho kůň zcvak, jak mě chctěl tak trochu kousnout. Dopravdy nekous, ale ten prstýnek byl tak palcatej, že mi prst pod ním beztak za chvilku zmodral.
A snubák daroval před pár lety můj mladší syn své tehdejší sedmileté nevěstě, co tam, byla na týden na návštěvě a pak s prstýnkem vesele odjela a už ho nikdy nepřiznala, což synova "první žena" od sousedů upřímně oplakala, páč tý slíbil svatbu půl roku předtím a dal jí jen prstýnek od vietnamců, zatímco maminka nevymahatelný svatební dar rezignovaně oželela, když se vrátila z dovolené. Vlastně to bylo taky symbolický, ta dovolená, v manželství první a poslední společná s manželem, měla cosi spojit, ale spíš o to víc rozpojila… Tak co. Aspoň někdo z toho něco měl. :-))
[28]rulisa, 18.6.2007 11:43
Omlouvám se za překlepy, chvátám a kecala mi do toho kolegyně. :-))
[29]Liška, 18.6.2007 11:46
Rozpojovací dovolená, po které je prsten fuč – takypěkně symbolické.
Překlepy se mi začaly líbit – "palcatej prstýnek"; něco jako palcát, nebo prsten na palec?
[30]radka, 18.6.2007 12:11
Ru, to s tim prstynkem je sila:o) Ze synek lovi na cizi prstynek a slecna si sve nepusti :o)
[31]Jirka*, 18.6.2007 14:29
Prs ten mi je zapovězen.
Proto jsem si na něj nezvykl :-) Zatím.
[32]Liška, 18.6.2007 14:54
Jirko*,
zapovězen či zamluven nebo zařeknut?
[33]Urnull, mail, web, 18.6.2007 14:57
krom čertovských řetězů si nevzpomínám, že bych se za posledních 20 let nějak šperkoval. lezou mi na nervy i hodinky.
[34]Liška, 18.6.2007 15:03
Hodinky! To je vopruz! Ještě že jsou mobily – ukazatelé času.
[35]radka, 18.6.2007 15:10
ja mobil nenosim :o) K cemu?
[37]Aktérka, 18.6.2007 16:00
Ty jo – tak mobil coby ukazatel času je zas dost vopruz pro mě.
[38]radka, 18.6.2007 16:07
mobil je vopruz i pro me i jako budik
[39]Liška, 18.6.2007 16:51
Pro mě ne! Jiný budík totiž nemám a navíc se mobilem dají posílat milé zprávy. Takže pro mě to není vopruz, ale příjemné spojení.
[40]Aktérka, 18.6.2007 18:34
Zprávy jo, to je jiná kategorie… :-)
[41]Jirka*, 18.6.2007 20:13
ad 32) pravděpodobně zakecán :-)
[42]rulisa, 18.6.2007 23:59
Radko, (30), aspoň vidíš, že je třeba mít ty oči fakt otevřený od začátku, jsou ty snachy potenciální všecky stejný… :-))
[43]Roj, web, 19.6.2007 01:02
Jednak jsem si teda bezvadne pocetl, a druhak na sobe taky nesnasim cokoliv cizorodeho, retizek k maturite jsem nosil asi den, paxem ho bezpecne uschoval na mne dnes nezname misto :-)
[44]radka, 19.6.2007 09:30
Ru, hned me to prastilo do oci :o))))
< div id="komentar-12483588" class="discuss">
[46]Mirka, web, 20.6.2007 12:06
Liško!!!
To už není jen tak! Prsteny ode mne utíkají. Utíkají, protože je vlastně nechci. Tím, jak se k prstýnkům na ruce chovám, jim dávám najevo, že nejsou vítány. Že nechci žádná tvrdá želízka.
Nechci být spoutaná
Tohle tohle jsem já! Docela já!!!
I já všechn své prsteny potratila.
