BLEŠÍ TRHY V PRAZE KAŽDOU SOBOTU A NEDĚLI!
Konečně jsem se vrtla na bleší trhy. Byla zima. A koupila jsem jen jedinou věc, lak na dveře. Dostala jsem ho za deset korun pod názvem bílý lak na nehty. Jen jednu lahvičku, deset mililitrů. To není ani panák. Má případný název – HOPE. Tak doufám, že akce dobře dopadne. Jde o nápravu škod po předcházejícím nočním vyražení dveří bytu. To bylo velmi dobrodružné! Při svých zkušenostech s lakováním předpokládám, že pokračování bude neméně napínavé.
Když mi bylo šestnáct, dostala jsem za úkol natřít stropy v chatě bílým latexem. Bavilo mě to. A povedlo se. Škoda že tehdy nebyly v módě bílé puntíky. Měla jsem je na džínách a na košili už navždy, na hlavě, všude na podlaze chaty a na poklicích hrnců. Tam vypadaly nejkrásněji. O pět či deset let později mi zas na jiné z každoročních brigád na stejné chatě, kam jsme jezdili s oddílem, přidělili úkol změřit a uříznout lino. Napoprvé se to nepovedlo. Napodruhé, s přispěním rady kamaráda Tondy, rozměry lina již bezmála odpovídaly rozměrům místnůstky. Potřetí to udělal Tonda sám. Ale úplně zachránit to nešlo. Nic měřit mi už nikdy nedávejte! Co se dá měřit, není kreativní. Odfláknu to. Měřitelné věci jsou pro mě pravidelné jako práce u pásu, předvídatelné, přesné a neinspirující. A zvoratelné. Jak já mám ráda kácení (suchých) stromů, řezání a štípání dřeva, nepravidelného, krásného, jedinečného, a zároveň universálního! Takovou práci odvedu vždycky dobře. Jen dvakrát za život jsem si nasekla palec levé ruky, přidržující poleno na špalku… Když se kácí les, létají třísky. Když se lakuje, šplíchá to z misky.
A nehet toho palce jsem vzala jako zkušební plochu pro nový bleší lak. Hm. Nevypadalo to zrovna krásně, ale barva byla prokazatelně bílá. Vydržela jsem ten pohled několik minut a pak nehet umyla teplou vodou. Úspěšně. K mému údivu. Lak má přece držet! Přistoupila jsem k nedoléhajícím dveřím s miniaturní lahvičkou v ruce. Nic. Lak nanesený na vymlácené odprýsknuté futro není tak bílý, jak se zdál na nehtu. Je transparentní. Proč nedělají futra a nehty ze stejného materiálu? Nebo universální lak pro večerní úpravu nehtů a denní úpravu dveří?
Achjó. Po této zkušenosti už nebudu nikomu říkat Vodprejskni! Taková silná a závažná slova, která se jen těžko dají napravit, už nebudu vyrážet!
Bílý futra má kdekdo, tohle vypadá alternativně. A až budeš vykládat, že je to práce tvého křehkého ramene a budeš si přitom lehce ofukovat nehtíčky s bílým lakem, pánové se budou kácet úžasem a obdivem :) Nech to tak :)
[2] Haháá, to je potěšující!!
Jenže moje domácí je drobná sportovní paní a za pár dní si přijde pro nájemné. Kácet se asi bude, to jo… :)
Tak jí řekni, že se kdosi pokusil Tě vykrást.
A proč si nekoupíš normální bílou barvu (třeba email na okna), vole? :-)
(Jo, jasně – už to chápu – nebyly by blechy na blog… Ty vado, já mívám občas tak dlouhý vedení… :-)))
Komu neni rady, tomu neni pomoci. Az zjistim, kde bydlis, udelam ti to sam ;-)
[4] Něco takového jsem ještě nekupovala (kdežto lak na nehty už dvakrát) a jsem plachá Liška a bojím se, že mi vrazej desetilitrový kýbl barvy. Jó – kdybys odkoupila zbytek… to by byla jiná!
[6] Nojo, já vím, žes radil totéž, co Aktérka. Nechcete přijít ke mně spolu? Že bychom byli tři… Kdo koupí barvu -já?
[3] Jojo, podobnou strategii vymyslela kamarádka Mravenec: Nechat přijít paní domácí do bytu pro svůj groš a druhý den jí zavolat: “Co jste mi to udělala s dveřma?!!”
Lisko, byla jsi nekdy v OBI, Baumaxu, HOrnbachu ci jinem zabavnem podniku pro domaci kutily? Tam je vsechno po troskach. Email v pulkilovych balenich, vzorky jseste v mensich. Treba 100g :o))) A obrovske navody vedle, co pro co se hodi a k cemu. Ktere rozpoustedlo a jaky stetec. Tam clovek najde i co nechtel. A nic ti nikdo nevrazi, protoze tam zadneho prodavajiciho nenajdes :o))))
[9] Jo ták! Takovéhle podničky nenavštěvuju. Já šmejdím v malých obchůdkách vnitřního města (když musím) – ty velkokapacitní kravíny mě nenaplňují radostí.
Dík za radu – napřed to zkusím v malém obchůdku a potom kdyžtak dojedu (nerada!!) na kraj města. To není tak daleko. Ale je to na dlouho.
Trba te naplni radosti to co tam najdes :o)) A vysledek :o))
[11]
Dík za ten optimismus! Já o tom dost pochybuju.
Napřed musím to futro líp zatlouct a to právě nejde a navíc to způsobí další odprýsky. Nebo to odpadne úplně. Takové krásné nové bílé dveře to bývaly… No uvidíme, ještě mi opatří mnohá dobrodružství.
Ja jsem jiz futro natirala. Bez problemu. Kup si i brusny papir a poradne projdi smirkem to co odpadava. Smirk si pretahni pres kousek dreva aby se ti dobre drzel :o)) No a pak to natres poradnou barvou na zelezo. Zadnou eko :o) Mrkni taky jestli to co se odchlipuje neni na sroubech. Pak si hned jeden vysroubuj a kup si nove a delsi. A hned si kup i o sroubovak :o)))) Je to fakt pozitivni a vesela prace.
…A když si spočítáš veškeré náklady na ni, tak příště si na otvírání bez klíčů radši zaplatíš toho zámečníka. :-))
[13] Jasněže se šmirglem jsme už od útlého dětství kamarádi, i s kolegou šroubovákem. Nejsou tam ale šrouby (ty jsou na dveřích do kuchyně a jistě na ně dojde jindy…). Jen hřebíky. Proto to šlo tak pěkně vyrazit. Ano, ano, chce to delší zlatý hřeb. Až ho budu mít, vyryju s ním do futra umělecký reliéf a budu paní domácí tvrdit, že jsem jí zhodnotila byt.
[14] Nebo rozvážně prohlédnu kapsy a zjistím, že nejsem přece tak blbá, abych si zabouchla klíče.
Jen tak blbá, abych natírala nehty lakem na kov… nebo jak to je.
Lisko, me se to co popisujes stalo mockrat. Tak casto, ze to vubec neresim jako neco mimoradne nybrz jako standardni situaci. Krome toho nechavam odemceno. A otevreno. Vsude a vsechno a vsem. A vsichni se porad rozciluji a spilaji mi a stejne s tim nic nenadelam :o) Jsou lide co nikdy nic neudelaji tak jak se to “bezne a spravne” dela. Kteri vdelaji veci jinak a hrozne slozite. Presto je to v pohode. Akorat maji vic prace se zametanim svych stop.
Kdepak, Líšo, ty jsi přece blbá úplně jinak… :-))) Akorát je teda fakt, že to musí lízt dost do peněz, v tom s tetou Škeblí (výjimečně :-)) souhlasím.
[17]
Zatím bleší lak 10,-Kč. O dalších výdajích podám zprávu. Ať žije teta Škeble!
Sláva, našla jsem ten pravý zlatý vrut, vrhla ho do futra a drží. Ještě ten lak sehnat…
Výborně, vedeš si skvěle, Líšo! Teď jen udržet tempo až do cíle! :-)
[20] Ano! Chci být aktivní jako Aktéřice! Hip hip!
A nebylo by lepší zapojit do hry nějakýho Lišáka? :)
Jako optimální bych viděl Bílý Balakryl (lze jej koupit v provedení mat i lesk). Je před zaschnutím vodorozpustný (tudíž se pokapaná místa dají setřít mokrým hadrem bez hrozby dalších pozůstatků), je při dvou nátěrech dostatečně krycí, a pokud se k nanášení použije malý molitanový váleček, vypadá to jako nastříkané. Opravit přechod rámu a zdi lze dobře sádrou za pomoci špachtle, přičemž nejlepší je sádra, která se používá při práci se sádrokartony (Rigips), déle tvrdne a tudíž ji lze lépe vyhladit, krom toho lépe drží.
[22] Néé, já přece vůbec nejsem neschopná, kdepáák.
[23] Balakryl ne, nechci vodourozpustné barvy. Už mám barvu. Jenže… To napíšu příště.
Sádru mám taky, ale té nebude zapotřebí, lak to zmákne.
Dík za podněty – nejsou vyhozené do lufut, protože až se mi zas něco přihodí (a to se jistě přihodí), půjdu si to sem pročíst.
…ach jó…