ČAS NAZRÁL…
Zavádění letního času, posunu o hodinu, už nemůže přinášet celkem žádný zisk ani úsporu energie. Zrušit!
Všechno má svůj čas. I manipulace s časem. A všechno má svůj konec. Někdy časný, někdy dočasný.
A já mám dobré časy.
Potřebovala jsem si ověřit několik životních experimentů a povedlo se mi to. Dokonáno jest. Konzumováno jest. Zatím poslední experiment je obejít se bez partnera, bez mužů, bez sexu. Úspěšně trvá víc než měsíc a je to příjemné. Nečekaně. Předcházely experimenty obejít se s partnerem, s muži a se sexem. To bylo také příjemné.
Napadalo mě, že bydlet sama, přitom nemít děti a ani nemít chlapa/-y musí být jistě pramálo obohacující – nedochází přitom pro nedostatek podnětů, konfrontací a emocionálních špumprnáklů k nabírání zkušeností a nemůže tak docházet ani k rozvoji; je to ochuzení. Prdlačky, řeknu vám! Je to pohoda a nic než to. Mívám přívaly blaženosti, jen tak, svoje vlastní, ze mne a pro sebe. Lebedím si sama se sebou a ve své noře. Protože je na to pravý čas.
Neděsím se, co se mnou bude, a sebevědomí mi nepadá do bláta pod nohy útočících pošetilých myšlenek, že jsem sama samotinká, nemám oporu, nikdo mě nemiluje, nikdo se mnou nespí, nebuduju kariéru, nemám peníze na dovolenou, nemám mimina jako mí vrstevníci. Takové myšlenky na mne ještě nikdy neuhodily. Naopak si to užívám. Asi proto, že vím, že to není navěky a předtím to bylo jinak a dřív nebo později se něco změní nebo já něco změním. A už se těším a jsem zvědavá. Vůbec žádný strach. Jediný malý strach, co číhá v tmavém koutě, je obava, že se něco stane s rodiči nebo jedním z nich a já budu muset rychle do akce, rychle zase změnit celý svůj způsob života nebo to ještě rychleji zařídit tak, abych ho měnit nemusela. Proti tomu jsem málo ochráněná, na rozdíl od lidí, kteří už vytvořili svoji novou rodinu. Ta jim dává omezenou kapacitu, rámec životního stylu a společensky přijatelné alibi, proč něco udělat nebo neudělat. A já jako samostatná jednotka bych zdánlivě neměla důvod nepřestěhovat se zpátky k rodičům nebo nevěnovat jim víc času, kdyby podle jejich názoru bylo třeba nebo si to situace žádala. Musela bych být hodně pevná, abych dokázala odmítnout, vystavit se sama bez podpory tlaku okolí a nenechat se zdrtit. Ale nebylo by to poprvé. Jo, člověk, když bydlí sám, má méně povinností a více výsad. Zalíbilo se mi to. Zvykla jsem si na to a odvykla obskakovat nechodícího tátu. Kupodivu si to nevyčítám jako lenost a nevděčnost; jen to konstatuju, a co s tím udělám dál, uvidím.
Vypozorovala jsem nedávno, že když si svou situaci pochvaluju, užívám a baví mě jako teď, je to moment, kdy se blíží horizont. Sotva si uvědomím, jak si krásně lebedím, a už stojím proti nové krajině, novému výhledu. Je to tak i teď? Určitě je moje spokojenost známka, že čas dozrál a může přijít změna. Žádná revoluce, žádný palácový převrat s krveprolitím, ale změna, která z něčeho vyrůstá v podzimním období zrání a plodů. Pro strach ze změny není v takové prosluněné zahrádce nikde místo. Hurá, už se těším!
A když se mi bude chtít něco změnit, rozhodnu se pro to ve správný čas, až budu mít chuť já.
P.S. Ano, pochopili jste správně, že muže nezavrhuju! Přichází jaro, možná že budu mít chuť brzo… :-)
tohle je hezká úvaha!
//btw, já si lebedím bez partnera dva roky ;)
Lisko, ctu si to opakovane a snazim se vycist kde je teda problem? Asi nikde :o) Zijes jak se ti libi, ne?
Muj nejstarsi kluk taky bydli sam a chvali si to. A ja mlcim. Jsem rada ze je rad.
Mrtvoly ve skrini? Treba zadne. Mas skrine vubec?
Jo, hezjá úvaha. :-)
No… já třeba buzerobyrokratickej letní čas už roky ignoruju, ale on mě nakonec stejně vždycky dohoní. I tebe jednou dohoněj pudy. Sexuální, mateřskej a čertvíjakej. A pak si zase budeš demonstrativně lebedit a třeba uveřejníš fotky roztomilejch liščat. A my jim zatleskáme a napíšeme, jaký maj heboučký kožíšky a všichni budou spokojený. :)
Jest čas zimní a letní, čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá; čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení; čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování; čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání; čas hledání a čas ztrácení, čas chování a čas zavržení; čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení; čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje. Amen… ;)
[4] @Teo to napsal pěkně.
Tak nějak bych to vyjádřil, kdybych to uměl ,-)
A kdybych tu byl před ním. To jen ten čas mne zavedl jinam :)
Jo, aTeo to napsal pěkně, a pak že nefilozofuje :)))
Tyvole, tak po dlouhé době jsem ve čtečece neuhádla, čí to byl příspěvek. Kdybyste teď vy další nenapsali, že aTeův… :o)
Když mi bylo patnáct, v jedné z postpubertálních básniček jsem napsala, že “Všeho je vždycky čas…” – hrozně se mi to líbilo, jak to zní a sedí mi to tam do rytmu, a víc jsem tušila než věděla, o čem to tak asi je… Ale je.
Dík Teo.
[4]
Kniha Kazatel, myslím, ne? Dokonce to bylo zhudebněno v 60. letech; taková hippiesácká písnička. Vy ostatní to neznáte?
[2]
Ne, nikde není problém. To je právě ten problém, že se všechno problematizuje.
Jo a ta písnička se jmenuje tuším Turn turn turn.
[1]
Bez partnera pro mě není totéž co bez mužů nebo bez sexu :)
Kua, co se to děje?! Že bych ztrácel imidž? ;-P
[8]http://www.etf.cuni.cz…/k/Ka3.php
To je dobre, to s tou bibli :o) I bible nas nabada k tomu abychom se veselili a nevymyslali problemy tam kde nejsou :o)
[12]
Dík, ministrante. :)
No, že je to biblický, to jo, páč se to občas (s oblibou) objevuje jako cintát i v nějakej tej vytěratůře :-), ale dál už bych nevěděla, odkud přesně.
Já su holt pohan nekřetěnej, no… :-)
Letni cas je gut, je o hodinu dele svetlo, zadnou nevyhodu nevidim.
A také jest čas emancipace sama sebe, čas oproštění se od okolí. Kdyby nebyl problém, nebyl by článek.
:-D
[16] Jestli se nepletu, “Vejr” je noční pták a denní světlo mu může bejt ukradený… Světlo není rozhodně “déle”, Slunci je přece šumák, co si vymyslej byrokrati. Kdyby zrušili jaro, stromy se budou zelenat úplně stejně, jako dřív. Nebo ne? :)
Blá blá…..
Dneska jsem se vzbudila před polednem. To bylo tím, že jsem šla spát (jak říkají očití svědkové, kteří mi přistavili k posteli kýbl) v devět ráno.
Mám neblahé tušení, že sousedi bouchali a budou si stěžovat, že jsme ve tři ráno halasně pěli s kytarou spirituály… a to nevědí, že dneska pořádám další večírek!
Aspoň se sní, co zůstalo trčet na stole…
Uáá, jsem dezorientovaná. Letní čas je prostě brutální!
Zkus pit je kvalitni piti. Doporuceni zkusene pijanky.
Liško, mnohým tvým článkům tady nerozumím, ale tenhle mi promluvil z duše. Jak píšeš: když se mi něco líbí, je to znamení, že se blíží konec – tak tohle pozoruju taky, celý život to funguje, přesně tak. Obavy z toho, že budeš ze svého života vytržená rodinou, ach jo, to znám taky, těžko se o tom píše. V tom jsme my holky v nevýhodě.
Co se týče stálého partnera, tak ty ponožky a věčné krmení, no, proč my to vlastně děláme…
[22]
Nojo. Mám tu dobrou zkušenost,že soužití nevnímám jako praní ponožek, vyvařování pro muže a uklízení směrem ode mne, a z druhého směru ke mně že nic; kdepak. Ale pár kamarádek si mi už v tom smyslu stěžovalo :)
Tak tomu fandím a drž se a nikdy z toho neslev, kdybys měla třeba slabou chvilku. Pak ty zlozvyky člověku zůstanou :-).
24Tak tomuhle se říká “hraběcí rady”. Nemají cenu ani těch špinavejch ponožek… ;p
Náhodou máš pravdu, aTeo, takové rady buď chytrá holka nepotřebuje, protože to ví sama, a ty ostatní se tím stejně řídit nebudou. Takže to nebyla rada, jen vyjádření souhlasné solidární podpory :-).
Nikdy neni tak dobre, aby nemohlo byt jeste lip!
[27]
Jooo, to je slovo do žranice!
Takové optimistické ráno; co víc si přát! (v tvém případě optimistická půlnoc, Roji)