V pět hodin jsem začala stát na vartě. Na poštovní schránce je totiž napsáno, že ji vybírají v 17:10. Poštovní schránka na rohu ulice, to není jen tak lecjaká věc. Říká básník. Stojím před poštou, je zima, tma a prší. Říkám já. Ráno jsem nakrmila schránku několika dopisy a podle všeho jsem spolu s nimi odhodila do jejích úzkých plechových rtů i jeden volný papír. Fakturu. Doklad o zaplacení čtyř tisíc korun. Pracovní dokument. Tak jsem se zasmála a teď držím na rohu stráž. Ro! -sanáněj pa dála, pa dála. Praví píseň o stání na vartě. Jestli tu plechovou hubu vykotlali pět minut před pátou a budu tu stát do šesti marně, tahle příhoda se bude jmenovat LIJAVÝ JALOVÝ VEČER. Připravím se raději na nejhorší. Takhle čekají psi venku na pána. A jeden už je tu. Doga. Olízla pytlík s pečivem, který se mi houpe na ruce. Název dnešního večerníčku by mohl být třeba JAK PES LIŠCE PYTLÍK LÍZAL. Jenže to zní oplzle. V půl šesté mi začalo být už dost zima na břicho. Když mi nastydnou vaječníky, budu neplodná? Naštěstí mám s sebou svou novou báječnou čepičku se šťopkou, vlastní výtvor. Hlavu mám zajištěnu kapucou, takže čepičku mohu směle použít na akutní místa. Strčila jsem si ji za džíny a hned to bylo lepší. Dnešní příhodu bych mohla pojmenovat MÉ DĚTI SPASILA ČEPIČKA. Naopak DĚTI SPASENY ČEPIČKOU se nehodí – to by vypadalo, že čapka-lidojedka děti přežvýkala… Ha, přijela dodávka s nápisem Pošta! Vyskočil z ní chlap a rychle se žene ke schránce. Zastoupily jsme mu s dogou cestu. „Dobrýdenjájsemránohodilaomylemdotéschránkyjedenpapír.“ Už byl u schránky a už pod ní měl svůj vak, zpola naplněný kdovíodkud. Střeva se bleskurychle vyvalila do toho bachoru. „To jste nemusel – “ řekla jsem překvapeně. Chystal se plný vak zase honem odnést. Přece jen posečkal, jen co by pokrčil rameny a ukázal mi marnost mého konání: „Nevím, jak byste to tam hledala.“ Dnešní příhoda bude tedy LIJAVÝ JALOVÝ VEČER, hm. Sáhla jsem do bílých vyvržených vnitřností – s pocitem ostychu před listovním tajemstvím – a vytáhla jeden dopis. „To je zrovna ten, co jsem sem hodila!“ VEČER ZÁZRAKŮ je dnešní příběh! Nadšeně jsem ze stejného místa vzala do ruky pár dopisů, které se držely pospolu. A byl tam. Papír. Rozložila jsem ho a mávala s ním na dešti: „Už ho mám!“ Bylo po akci rychlého nasazení. Vydali jsme se hbitě pryč, pošťák i já. Doga se rozhodla zůstat u prázdné schránky. Koupila jsem si květák, vejce (muškátový květ mám doma) a pěnivé červené Lambrusco z kraje Emilia, Indicazione Geografica Tipica. Dnešní drama by mohlo slout KVĚTÁK DOBRÝ, VŠECHNO DOBRÉ. Během večeře jsem seznala, že jedna bageta je navlhlá. Deštěm. Nebo že by ta doga? Titulek LIŠKA NAKAŽENÁ VZTEKLINOU nechci. Jaký název nakonec dát; LIŠKA NA ČÍHANÉ? LIŠKOVNÍ TAJEMSTVÍ? Tajemství tahle příhoda je – zítra předám fakturu – vyložím list – ředitelce a nebudu jí vykládat, k jakému že to došlo zpoždění. Leda až za čas. Dnes jsme vysílali thriller V JEDNOM BŘIŠE RUKA, NA DRUHÉM ČEPIČKA. Nebo BÍLÁ MERMOMOC. Muzikál ČEKÁNÍ V DEŠTI. Známé drama LIŠČÍ FAKTOR.
Liška H. Ryška
VULPECULA VÁŽNIVÁ
pěkný :-)) beru všechny názvy
!!!
Lambrusco…
Jako bych to viděla… :-)
Chybí mi tam komedyje že POŠŤÁK VONÍ VŽDY DVAKRÁT. (případně mírně rozšířená varianta pro muže 18+)
v 18+ hraje sPrOŠŤÁK a ten určitě voní dvakrát
Samozrejme nazev s pytlikem je nejlepsi :-)))
[5] Není nad pytlíky.
Mně se líbí Liščí faktor. Projevuje se roztrliškostí. A možná i horšími věcmi: Zpronevěru bych mohla třeba zkusit…
“Poštovní schránka na rohu ulice, to není jen tak lecjaká věc. ” … auto Jiří Wolker ;) .. aby ti nezavřeli krám!
7: Hoho! To jo; aspoň jsem ale napsala, že to říká básník, a ne já.
Nezavírejte mi krám!
Poštovní schránka na rohu ulice je v hitparádě hned za Kde domov můj. :-))
Che che, máš štěstí, jsem si brousil zuby na koment 294 v níže uvedeným spotu, ale tys tam toho Róziho Seprance uvedla…
https://liska.blokuje.cz…bunde.php
budiž, budu uváděti autora – ať pozdvihneme kultůru :)
Ono bylo někde 294 komentů? To jsme toho zas museli nažvastat… :-)
[3][4] Sprošťák že voní dvakrát … teď teprve jsem se té věty chopila. S tou by se dalo dělat věcí! :)
[12] například?
Usnul jsem krátce potom, co jsi sem dala tenhle článek, a teď se vzbudil. Zdálo se mi, že sem píšu citát z Černé zmije, tak tady je:
Lord Flashheart (spojenecké stíhací eso): Pamatujte si! Vždycky se ke svý mašině chovejte jako ke svý holce!
George: Jak, jak to myslíte, pane? Myslíte, myslíte tím vzít ji na víkend domů aby se seznámila s vaší matkou?
Lord Flashheart: Ne, myslím tím vlítnout do ní pětkrát denně a vzít ji do nebe a zpátky!
to já jsem usnul a zdál oba dva díly Písně o Nibelunzích, psaného manuscriptem. Kterak žije Kriemhilda se svými bratry Gunterem, Gernstem a Giselherem, do jejichž družiny patřil i Hagen. Siegfried, kralevic z Xantenu, co má neviditelný plášť, mocný meč Balmung a legendární poklad Nibelungů, který patřil trpasličímu králi Alberichovi. Jak se Siegfried vykoupal v krvi draka, který předtím chránil poklad, aby byl nezranitelný. Malé místo na jeho zádech ale přesto zůstane zranitelné, protože ho přikryl lipový list. Siegfried chce získat ruku krásné princezny Kriemhildy. Gunter miluje islandskou princeznu Brunhildu a řekne Siegfriedovi, že dostane Kriemhildu, pokud mu pomůže s námluvami u Brunhildy. Islandská princezna si totiž chce vzít jen toho, kdo ji přemůže v trojboji. Siegfried, schován pod neviditelným pláštěm, Gunterovi pomůže a ten vyhraje.
Nakonec se ve Wormsu koná dvojitá svatba Siegfrieda s Kriemhildou a Guntera s Brunhildou. O svatební noci připoutá Brunhilda Guntera hákem na zeď. Gunter znovu prosí o pomoc a Siegfried, opět schován pod neviditelným pláštěm, Brunhildu přemůže. Přitom Brunhildě ukradne prsten a pásek. Siegfied a Kriemhilda se poté vrací zpět do Xanten. O pár let později pozve Gunter Siegfrieda a Kriemhildu do Wormsu, protože si to přála Brunhilda, která Siegfrieda miluje. Během slavností zde dojde ke sporu: Kriemhilda urazí Brunhildu a během hádky jí řekne, jak to bylo o svatební noci. Jako důkaz předloží její pásek (který dostala od Siegfrieda). Se souhlasem králů Hagen zavraždí Siegfrieda. O jeho jediném zranitelném místě ví od Kriemhildy. Poprosí ji totiž, aby to místo vyznačila na jeho košili, protože ho prý chce při lovu obzvlášť chránit.
Brunhilda se zabije na Siegfriedově hrobu, protože ho milovala. Hagen ukradne Kriemhildě poklad Nibelungů a ukryje ho v Rýnu. Kriemhilda propadne neutěšitelnému zármutku a přísahá nejhořčí pomstu. Kriemhilda ale nemá dostatečnou moc, tu získá sňatkem s králem Hunů Attilou. Kriemhilda se vypraví do říše Hunů s velkým doprovodem a stane se zde mocnou vládkyní.
Po dlouhých letech pozve své bratry a Hagena, kterému Siegfiredovu vraždu a ani loupež pokladu Nibelungů nikdy neodpustila, na slavnost do země Hunů (Maďarska). Na této slavnosti má být pokřtěn tříletý syn Kriemhildy a Atily. Burgundové putují k Atilově hradu podél Dunaje a potkají Ditricha z Bernu, který je varuje před nebezpečím. Burgundové se pak na Atilově dvoře zdráhají odložit zbraně, což ve feudálním systému znamenalo těžkou urážku hostitele a téměř výzvu k boji. Atila to ale nakonec vzdá a hostům zbraně nechá. O plánech na pomstu, které utkala jeho žena, nic netuší. Kriemhilda se pokouší s pomocí Atilova bratra zabít Hagena, což se jim ale nepodaří. Podobně také ztroskotá její pokus, přimět své bratry Gernsta a Giselhera, aby se odklonili od Hagena.
Kvůli Kriemhildiným intrikám nakonec dojde k otevřenému boji. Hagen v něm zabije syna Kriemhildy a Atily, který nato posílá své rytíře proti rýnským rytířům. Kriemhilda nakonec nechá zapálit sál, ve kterém jsou Burgunďani. Na živu zůstane jen Hagen a Gunter, kteří byli zadrženi Ditrichem z Bernu. Kriemhilda nakonec nechá svému bratru setnout hlavu, protože Hagen nechce prozradit místo, kde je ukryt poklad Nibelungů, pokud by byl nějaký z králů na živu. Kriemhilda ale nakonec sama setne Hagena Siegfriedovým mečem Balmungem, protože jí tajemství neprozradil. Starý Hildebrand nato setne Kriemhildu. Jen Atila, Hildebrand a Ditrich přežijí toto strašné krveprolití.
K tomu se mi zdály iluminované miniatury se značným stupněm rozpadu, ale naštěstí všechny nemravné ilustrace pečlivě restaurované prof. Gertrudou Knackkopfe de Knudstrup. Hned potom jsem se probudil a šel jsem si přečíst příspěvek číslo [14]
No vida, já tady mám 40 CD Wagnera, půjčených od přítele varhaníka. Tak si dám několikrát Siegfried funeral march…
Teda pobavila jsem se! Každý název super.
[14] [15] :-))
Také jsem se pobavila!
A taky se mi dnes něco zdálo. Sice nic tak výtečně komponovaného, ale napíšu to sem, až se vzbudím.