Ve skafandru opravit gramojehlu

SEN 4.11.2008

 

Mám opravit gramofonovou jehlu, pro bývalého manžela. Pod vodou? Já a ještě jeden muž si bereme skafandry. Nahoře na kulaté helmě se zašroubuje velký dřevěný čudlík a je to. Můžu jít. Jsem v nějakém bytě. Dvoje dveře. Ptám se kolegyně, kam mám jít. Ona tu taky normálně chodí, ale dveře otevřít nemůže. Protože je tam podtlak. Mně se dveře otevřít podaří, protože mám ten skafandr. Udělala jsem to a za prvními i druhými dveřmi byly zvláštní záchody. (Po skončení akce, když jsme si sundavali skafandry, řekla jsem druhému potápěči, že za dveřmi byly záchody. On jen tak samozřejmě prohodil „…pro techniky. Ale jeden nebyl hotový.“ Odkývala jsem mu to.)

Proč zrovna já mám opravit jehlu, když ani nepoznám, která je gramofonová?! Sada šicích jehel, klasická, v papírových deskách s obrázkem růžiček, s jehlami různých velikostí zapíchaných do barevných alobalů. Pípnutí. Už končí čas. Tak nic. Sedneme si, sundaváme skafandry, já a ten druhý potápěč. Bude nám pak špatně? Bude nás bolet hlava?

Kopu po veliké zelené louce míč. Volejbalový. Do kopce to moc nejde. Nahoře: Hromádka kusů cihel nebo čeho. Tyhle můžeme použít jako míče při fotbale a tyhle malé ne.

V malebném domečku na rohu bydlel skladatel Richard Strauss. A jo, vlastně! Z domku vychází starší dáma a mluví o varhanech, co mi už ukazovala. Přechovává je v tom domku-muzeu. Jsou to americké varhany, trochu jiné než naše. Asi budou dobré – americká kamna jsou přece dobrá. Povídáme si. Vzpomínám si, že Strauss má na domě pamětní desku se svojí hlavou.

Na dlaždičkách v koupelně se teď zapisují kamarádi, když tu byli na výletě. Jako do kroniky. To je novinka. Umyla jsem hadrem nápisy-blbosti, ale ty zápisy návštěvníků tam nechám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Sny a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

36 komentářů u „Ve skafandru opravit gramojehlu

  1. Henry Psanec a JPG si v minulých komentářích píšou o snech, Richardu Wagnerovi, varhaníkovi a kdovíco všechno – a mně se to dneska zdálo (ty komenty jsem četla až po snu). Po dlouhé době sen a hned tohle.

  2. A R.Strauss, to není ten rakouský Strauss, co psal valčíky!
    http://cs.wikipedia.org…d_Strauss
    – tam se píše:
    První opery, které Strauss uslyšel, byly Wagnerovy opery Lohengrin, Tannhäuser a Siegfried.

    Vida, Siegfried a jeho kumpáni – pokud chcete vědět podrobnosti, JPG je přináší v komentech minulého článku :-))

  3. O snu
    jsem ještě nedumala. Dost překvapivý je ten Richard Strauss – v bdění bych si nevzpomněla, že skladatel jeho jména existuje.

    Gramojehla mi asociuje jedině penis, nojono, snad přijdu i na něco jiného… Asi jsem chtěla ex-manželovi přát, aby mu dobře fungoval.

    A v těch částech snu je nějak důležitá hlava – ve skafandru, na pamětní desce, pak přes tu desku přechod obrazu na pamětní obkladačky…

  4. Mně se líbí ten podtlak. Na kterej máš skafandr, oproti jinejm ženskejm.

  5. [4]
    Podtlak je ve snu rozhodně důležité slovo. Akorát nevím, v čem. Já si totiž vůbec nepamatuju, jak je to s potápěním a kesonovou nemocí – jestli tam hraje roli podtlak, nebo se tomu říká jinak.

  6. Jé a co vakuová pumpa? Tam jde taky o podtlak? :-))
    (Já tu věc teda nikdy neviděla; ale skafandr ostatně taky ne.)

  7. Vakuová pumpa – ano, kesonová nemoc – vlastně asi tak nějak taky, vyrovnávání rozdílu tlaku daného výškou vodní hladiny, jestli se nepletu, (hihihi, Sam Hawkins)

  8. Mně taky, ale dykcy mě na něm někdo vidí sedět.

  9. 4,5,6:
    Aha. Jde o podtlak, o co jiného…
    Asi mám pracovat pod tlakem – opravit tu gramojehlu, což neumím. Vypršel čas a to mě zachránilo. Při sundavání skafandru jsem se obávala právě kesonové nemoci – ale ve snu byly ukázány právě jen obavy o hlavu, nic víc. A žádné velké obavy, celkem pohoda. Hlavně že už nemusím opravovat tu jehlu.
    Spíš jsem si chtěla vyzkoušet, jaké je to ve skafandru; pracovat se mi nechtělo.

  10. 8,9:
    Tyhle záchody byly z plastu, průsvitné kadiboudy – byly tam dvě nebo tři díry vedle sebe na jednom sedacím prkně. Asi to ti technici tak mají rádi, hřadovat pospolu.

  11. Jo a ty záchody byly pro mě dost zklamání. Zvlášť když byly i za druhými dveřmi – jen jsem je otevřela a šlus. A já se těšila, že budu něco objevovat ve skafandru…

  12. ten zachod je hnusny, uzky, musim na nem sedet a je u toho na me videt :o))

  13. 13: Taky se mi párkrát zdálo, že jsem viděna na záchodě. Tohle ale není ten případ, ratko, tak to prosimtě nezačni rozpitvávat.

  14. Já bych řekla, že ten záchod moh bejt znamení, žes problém sice nespravila, ale dobře spláchla. :-))

  15. ja zase mam teorii, ze Liska muze ven pouze ve skafandru a to si jeste vede sebou kolegu. A na zachod venku taky nemuze protoze ten je pro jine.

    A ty odpudive jehly manzela v laobalu a s ruzickami, to je kapitola sama pro sebe :o))

  16. mě se zdá… mě se zdá… mě se zdá že v ordinaci doktora Chocholouška bude brzy plno!

  17. Zachod symbolisuje stare prislovi, ze kdo s cim zachazi, tim schazi!

  18. Taky si tady připadám jak u psychiatra, co rozhodí obrázky po stole a píchne do mě prstem: “Co vidíte!?” :-)

  19. [21] něco jako Švejk před lékařským konziliem, kde byl definitivně prohlášen za blba..

  20. [17]
    Chá, rozpráším tvé teorie, ratko:
    To byla náhodou pocta, jít někam ve skafandru – nový zážitek. Že se v tom skafandru nedá mnoho dělat, ani jít na záchod ani nic kontaktního s tím druhým potápěčem, to je jiná. Naštěstí se dá skafandr zase sundat.

    A ty jehly v sadě se mi v dětství vždycky líbily. Hlavně ty zapíchané do červeného alobalu, ty nejtlustší – pro mě jedině použitelné.
    Ajajaj, už jsme zas u penisů… :-)

  21. Stejně mi to ten sen natřel – beru si neohrabaný skafandr na opravu jemné gramofonové jehličky. Není divu, že jsem se k ní ani nedostala.
    Co jako si troufá mi tím naznačit!

  22. (24) Že nejsi na svém místě? Napadlo mě, ale nevím…
    Jo ty sady jehel mě taky dycky fascinovaly. V červeným lesklým papírku, nebo v tmavě zeleným… V kulatým nebo obdélníkovým…. A někdy tam bejvala taková zahnutá, šavlovitá, tu jsem nikdy nevěděla na co je, ale tak pěkně zajímavě těma svýma dírkama klouzala sem a tam… :-)

  23. 26:
    A taky v té sadě byla navlíkačka jehel. Tu u nás doma nikdo nepoužíval – takové očko z tenkého drátku, přidělané na placatém plechovém držátečku, na kterém byl reliéf hlavy či co ; no úplná antická mince… samé poklady.

  24. pamatuju si na to. Maminka mi ukazovala jak se to pouziva a ja se furt divila proc to tak nedela. Proc mi rika ze ji to mam navlect ja. Kdysi se doma hodne silo. A proto bylo doma hodne ruznych sad s jehlama. Ruzne bavlnky a hedvabky serazene do malych soupravicek.

    A hrala jsem si s knoflikama, ty byly v krabicce a hrkaly. Stejne si myslim, ze pointa celeho toho vzpominani na jehly, siticka a u me i knofliky je navrat k me vlastni prirozenosti. K tomu co je mi blizke. Vzpominky na siti, ktere nedelam protoze to delat nechci (alespon ja) A kdyz prece pak jednou vezmu do ruky knoflik a prisivam ho tak citim zvlastni nostalgii a prestavam se branit. A jak se prestanu branit tak citim zvlastni uspokojeni.
    A ostatni me pozoruji s tazavym pohledem: Coze? Ty zasivas?
    A ja citim urcity stud. A na druhe strane osvobozeni.

  25. Hrabat se maminkám v krabici se šitím a v dózách plných různých knoflíků, to je ono!
    Moje máma má celý kufr barevných vyšívacích bavlnek. Zrovna teď něco vyšívá, výjimečně ne bělostné richelieu (to jak se potom prostříhává), ale něco barevného kýčovitého na vánoce. Zelené jehličí, červené … no nic.

  26. Ke snu:
    Místo do fotbalového míče kopu do volejbalového a pak chci hrát fotbal dokonce s cihlama.
    To mi sen asi dává stejnou informaci, jako když říká, že ve skafandru se nedá jít na záchod ani opravovat gramojehla, zvlášť když to člověk neumí.

    No, stejně mi ještě radši nedochází, co tím chtěl sen říci, jak se to týká mého denního života…

  27. Treba si to jen rikas sama. Mozna se da i jehla opravit ve skafandru i hrat fotbal s cihlou. Staci tomu uverit a sny prestanou :o)) mozna :o))

  28. 32: Cihla je moc tvrdá! Je to nebezpečné. Zvlášť při mém hraní fotbalu s vervou: Když mi bylo šest, držela jsem sestřenici zubama za svetr. A jednou jsem hrála v pohorách tvrdých jak kámen a ta holka, co jsem se jí trefila botou do holeně, nemohla dojít ani na vlak. Museli ji odvézt…

  29. ale to prece dava smysl. Ty kopes do cihly protoze to predstavuje spontanni volbu ze souboru moznosti. Tuhle volbu ma kazdy.

    Kazda volba pak nese sebou dalsi nasledky. A ty lze predem vyhodnotit jen rozumem. To je zapojeni jinych mechanismu nez spontanni vyber.

    Mozna ke rozpor mezi spontannim (nahodny vyber) a racionalnim (ridim se dusledky). Neprijeti tohoto rozporu.

  30. taky me napadlo, ze zvirata se rozhoduji instinkty. Maji v genech naprogramovaou optimalni moznost. Tu s nejlepsimi moznymi dusledky.
    Tenhle program si v sobe neseme taky. Zalezi zda o nem vime. Kdyz o nem vime tak se muzeme vedome rozhodnout jestli pro nebo proti. A vime proc.

  31. “Yün-men řekl mnichům: Opravdová pravda vypadá jako bidlo nad záchodem. Opravdová lež vypadá jako bidlo nad záchodem. Ano, pravda je stejně nedůležitá jako lež. Více záleží na tom, co je mezi nimi. Nevěříte? Tak mi sem někdo přineste záchodové bidlo.

    A když mu ten klacek podali, pravil: Řekněme, že jeden z konců, dejme tomu tento, je opravdová pravda, v tom případě ovšem druhý, opačný konec je opravdová lež. A nyní pohleďte, co je mezi konci. Vidíte? Mezi konci je to, oč nutno se opřít, pakliže nechceme spadnout do hoven.”

    (Ivan Wernisch, Cesta do Ašchabadu)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *