Čas volna v mezidobí
přináší neobvyklé zážitky:
neuspěchaná setkání,
Josefa do Betléma,
přesuny nábytku,
vyhazování jídla,
žmoulání barevných kuliček,
volání brazilských bubeníků,
svěřování bratrancovo,
první vodní dýmku,
olbřímí konev,
libečkový nálev.
Snivcům stačilo na pobídnutí fantazie, analytičtější povahy a zejména honáci výsledků se mohou dovědět víc:
U Lišky bylo na návštěvě několik kamarádů, včetně dvou jejich malých Elišek (ne, jasněže nejsou sestry, ani se nejmenují po mně). Jedna Eliška spala po obědě v pokoji, druhá Eliška se batolila v kuchyni, ostatní seděli, povídali, jedli, pili, žmoulali kuličky z ovčího rouna, když tu v půl třetí odpoledne zvonek u dveří. Sousedka zdola (už známe její strategie).
“Dobrý déén,” zdvořile Liška,
vědoma si toho, že jednou paní vytopila pračkou a dvakrát byla touto osobou nabonzována za noční hluk.
“Dobrý den. Prosímvás, nestěhujete nábytek?”
V půl třetí odpoledne, když v bytě spí dítě? A vlastně proč ne?
Paní po ujištění, že nábytek nestěhuju, zvedla varovně prstík a se sladkým úsměvěm pohrozila, že nábytek bych neměla stěhovat po desáté večer. “Přímo nad mojí hlavou.
– A neprotéká vám náhodou záchod?”
“A jó, možná to zase začalo protékat.” (Když návštěva neodborně spláchne, stává se to.)
Tak ta paní spí s hlavou v hajzlu? Že ji to ruší v odpoledním spánku?
Přesouvala jsem v pokoji postele, v jedenáct večer, pravda, ale to bylo před dvěma dny. Cesta z prvního do druhého patra že by jí trvala tak dlouho? To bych ji přece dopoledne potkala na schodech…
Kdyby věděla, že jí vytopení hrozí každým dnem z mého kapajícího umyvadla a jen já mu opakovaně zabraňuji všemi prostředky!
Kdyby věděla, že bych taky klidně mohla každý den hrát na cello, kytaru, flétnu, bubínek, frkačku …
To by si jináč vážila toho, jaká já jsem hoření sousedka!
Téhož dne jsem přihřála na plotně čaj v keramické konvici a to byl její konec. Začala téct. Vždycky byla bachratá, béžová, těžká a velmi neslušně šplíchala, kdykoli něco nalévala. Nepatří mně, nýbrž je součástí bytu. Proto si ji netroufnu vyhodit. Ale je to příležitost koupit si čajovou konvici novou, krásnou, velikánskou. A taky že jo! Žlutá, oranžová, červená – báječně se mi hodí do kuchyně.
Pozdě večer, po pěkném dni s kamarády, jsem se sešla s “naším dítětem” z oddílu. Známe se od roku 1994; tehdy jsem byla její “vychovatelka” ve školní družině. Dnes je té slečně, stále stejně družné a srdečné, asi dvaadvacet a nechávám se od ní vychovávat já – naučila mě kouřit vodní dýmku.
V čase konce a začátku jsem ušila Josefa do Betléma a pro něj pruhovaný oděv.
Už pár let mám vyrobený Betlém – andělíčka, Ježíška, Marii (panenky plněné vlnou, šité dle návodu) a osla. Konečně jsem seznala, že role Josefa – otce a muže – si také zasluhuje pozornost, a stvořila jsem si ho s láskou. Vypadá trochu jako můj … ééé – no to je fuk.
Potěšil mě písemný styk s mým nejstarším bratrancem (má dva mladší bratry), třicetiletým. Sdělili jsme si před svátky, jak jsme oba čerstvě zamilovaní a stručně pohovořili, jak to probíhá, jaké fáze se nám rozvíjejí a jak to hasne. Když jsme se viděli v kruhu rodinném osobně, pomlčeli jsme o tom.
Zrovna jsem si řekla, že se těším, jak se zase do někoho zamiluju, když tu jsem začala mít chuť na sex! Půl hodiny poté mi telefonoval brazilský bubeník, že by přijel příští víkend. To bude potěšením nejen pro mne, ale jistě i pro sousedku zezdola.
Na Štědrý den a svátky jsem byla u rodičů já, jejich nejintimnější přítel (totiž můj kocour) a jedna (tátova) kamarádka z mládí, rodinná známá. Bydlí blízko, pár bloků. Musely jsme ji s mámou přivézt taxíkem, protože měla hůl a šest těžkých tašek. V nich dobré víno a také jídlo, co by se prý zkazilo. Jenže už bylo zkažené dávno. Některé potraviny měsíc až rok prošlé, jídlo v rendlíkách podezřelé. Máma skrytě soptila celý čas, že ji to uráží a že jí staré jídlo zabírá místo v lednici, a ustala až poté, co známou přiměla většinu vyhodit a co jsem se smála, jak si nechá zkazit náladu takovýma ptákovinama.
Po mírných oslavách Silvestra u kamarádů (Středočeský kraj) jsem navštívila strejdu s rodinou (Severočeský kraj) a další den převezla kocoura Šimůnka (původem z Kutné Hory, ponechal si své rodné příjmení) domů, kde jsem nebyla čtyři dny. A v ledničce tma. Takže v mrazáku – voda! Ukázala se nebezpečnost úklidu: při zametání za lednicí jsem zřejmě nedopatřením vysunula šňůru ze zástrčky. Bílý přístroj byl odpojen dost dlouho na to, aby mrkev v něm začala klíčit, máslo měknout, uzené čvachtat, majonéza žloutnout, jogurty … Všechno krom marmelád a bezinkového likéru jsem vyhodila. Z mrazáku všechno. Ale byl na něj krásný pohled: Treska plavala v zeleném nálevu z libečku, spolu s brusinkami, vlastnoručně natrhanými. Jako bójky ve vodě, libečkem provoněné, válely se císařské žemličky, americké brambory a zeleninová směs. Všechno plovoucí bylo neprodyšně zabaleno, takže nálev byl skutečně čistě libečkový. Bio. Žibijó!
A máme tu večer tříkrálový, jímž končí sváteční mezičasí.
No slaaava!
Uz jsem se bal, ze ti odesel server :-)
No, vona Liška dycky mlčí mlčí – a pak je to lavina! :-))
Ale jinak, popis času svátečního včetne mrazákové gradace – supr. :-)
Konev mi to doma zútulnila (píše se to ne s kroužkem, ne?).
Ještě jsem to nezkoušela, ale asi je víc než dvoulitrová.
Připravuju se na brazilského bubeníka. Přijede již ve čtvrtek (zítra) odpoledne a pobude až do neděle!
Nevím, co chce tady dělat (krom obšourničení, které je mu vlastní), kam jít, netuším, jestli bude ještě prudit s nabídkami psaní společného projektu, nebo hrát na perkuse na ulici nebo co.
Napadají mě takové voloviny jako že se u mě (tabák) kouří na balkóně, ale kde se kouří trává? Kdekoli?
No bude to dost dobrodružné. Snad ho ta má sousedka potká na chodbě, aby byla ještě větší legrace. Pak mě nabonzuje, že tahám domů černochy a že to není v domovním řádu explicitně dovoleno … :)
Jo a všimli jste si, že Josef má chlupatou hruď?
Konvice úžasná, sousedka kouzelná, Josef – ehm, už vím, proč byla Marie panna, krásný osel a Jééžišek… škoda, že tě nenapadlo vyfotit tu nádhernou mrazákovou abstrakci …… a na popis návštěvy brazilského bubeníka se tu budu těšit … asi nejen já.
mam nutkani se seznamit :o))
… a kolega to slyšel a smál se …
Achjé, ve chvíli, kdy mám jistotu, že přijede bubeník, přestal mě zajímat a zase chci jistého XY. Tyhlenty moje ambivalence a že nevím, co chi, mě štvou!!
ajé, jak je jistý brazilec, najednou zase chci jistého XY. Tahle moje ambivalence mě rozčiluje…
Lenko,
nemám foťák, takže mnoho krásných pohledů do lednice nemohu dokumentovat. Občas si půjčím aparát z práce – když už neodolám.
A ten Josef má náhodou krásný dredy a trčící bradku a chlupatou hruď a je veselej – prostě můj momentální ideál!
Radko,
s kým seznámit? S bubeníkem?
noooo :o) Zni hrozne lakave.
tak s rodilým latinským bubeníkem bych si i docela rád zahrál – nechceš se s ním třeba dát dohromady nadýl a přestěhovat se o pár set kiláků východněji? :-)
ratko,
máš ráda svůdníky dočerna?
Já si o něm myslím, že je takový zištný – že sem nejede jen tak, ale kvůli něčemu pracovnímu. Mám dojem, že jen tak za zábavou a za svoje prachy by nejel. Ale možná se pletu.
fousku,
nebo pár set západněji, do Berlína, se přestěhuj za ním ty. Já se s ním nadýl nechci dávat do komplotu. Mně ty čtyři dny přijdou hodně dlouho.
Ha, Brazilec právě opětovně telefonoval, že zítra odpoledne přijede. Vypadá to, že přijede opravdu jen tak, ke mně na návštěvu. Světe, div se, proč to dělá?
(Teda jestli jsem při svých znalostech němčiny a při jeho portugalském přízvuku pochopila, co říkal.)
svět se nediví. Svět si myslí, že to dělá, protože jsi mu sympatická :-)
14:
Divím se. Před půl rokem jsme se viděli. A teď přijede. Že to nenechal plavat, že se nesoustředí na Berlíňanky, které má po ruce pohodlně. Proč by si Berlíňanky nedaly říct? Ledaže by už obšournul všechny v širém okolí, úspěšně či neúspěšně, a teď musí hledat vzdálenější loviště.
15: nechceš nechat plavat takovéhle pitomé myšlenky a a radši si to užít?
fousku,
chci.
Ale jsem tak pitomá, že si to těžko dovoluju. Najdu si nějaký aspoň malý problémek, aby se “něco dělo”, aby nebyla jen pohoda, sex a bubny :))
16: tak to je taky normálka – teda, se třeba kolikrát hodně těším na někoho, s kým se mám potkat za týden, ale když to má být už zítra nebo dokonce za půl hodiny, tak bych nejradši otočil lokomotivu a na plný plyn jel zpátky :-)
20:
Přesně tak!
Teď ještě dobrý, ale zítra vím, že mi bude dost nevolno, před setkáním. Pak už to bude v klidu – to je vždycky, když druhého člověka vidím. Pak už vyrozumím, co a jak, něco se uděje a řekne a vypije a je to.
Ale předtím, ty pitomé domněnky! Vím, že je nechci, ale stejně jim úplně nezabráním v nástupu. Takovým hloupostem typu: Co si mám vzít na sebe, jaké prádlo, co když potkám sousedku na chodbě, co když budu v noci zase rušit hlukem a sousedka si bude stěžovat, co když, co když, co když Mikeš přece jenom… a teď zjistil, že mám rande s bubeníkem, co když bubeník bude brutální a já sama s ním doma, co když nemá rád louže vody v koupelně (kape umyvadlo a hadr nemůžu nechat dlouho ležet na podlaze, protože by ho kocour počůral), co když kocour bude zase žárlit jako vždycky a prudit, co když bude prudit bubeník, co když ble ble ble.
Nesnáším formulaci “co když”, zvlášť ne ve své hlavě.
Na ni je odpověď: Tak proč do toho lezeš, proč si zveš Brazilce, když si to jentak neužiješ v pohodě a radostně?!
Právě proto! Protože to chci na sebe ušít, abych viděla, abych mohla překonávat svoje “cokdyžárny” zatracený.
V., ty jsi kouzelná!
21 Lisko :o) To znam!
vida vida .. kocour krajan :)
Louže v koupelně bych vyřešila miskou místo hadrem. Když se z Brazilce vyvrbí brutálník, máš sousedku naslouchačku, zachrání tě. O kocourovi nemluvě. Když bude kocour prudit, holt se nedá nic dělat, jsi jeho kočka. Když bude prudit Brazilec, tak ho vypakuješ…… Ještě nějaké cokdyžárny?
Jinak obdiv na celé čáře, Liško. Já bych do toho nešla. Neumím si užít jen pohodu, sex a bubny. Tak si toho važ.
(Pro jistotu řekni sousedce, že potřebuješ přestěhovat zase ten nábytek a že sis pozvala kamaráda, aby ti pomohl.) :-)
:-))
25 Lenko,
Umývadlo by bylo nejleší nechat opravit – ale jako z udělání vždycky o tom zapomenu paní domácí říct. Misku mám nastraženou, ale stejně voda teče kdovíkudy okolo. Ledaže… bych tam dala pekáč! No, to nebude moc estetické v mé pěkné koupelničce. Mám jeden vhodný umělý, který sloužíval kocourovi coby náhradní záchod – takže ten tam dát můžu leda s úvodním množstvím vody, aby ho kocour jako záchod nezačal užívat… to by šlo, jestli to stihnu.
A to s tou sousedkou je výtečný nápad! Jen na něj nemám odvahu.
Teď mi to připomnělo kapitána Dlouhou punčochu: “Čím víc lžu, tím víc bubnují”. Řekni sousedce, že pán je stěhovák pracující zadarmo, ale z jižních moří, a bez bubnů neumí nic dělat.
27:
Vida, to si musím zas jednou přečíst, jak byla Pipi u tatínka na ostrově! Astrid Lindgren (ovou :) mám v oblibě odedávna.