ZÁPIS Z CESTOVNÍHO DENÍKU 17.5.2002
…jdeme na LAS VENTAS! LAS VENTAS znamená CORRIDA.
Těším se, jsem zvědavá. Včera jsem zakoupila vstupenky GRADAS, za 8 E jednu.
Jdeme na PLAZA DE TOROS, LAS VENTAS. Je to kousek od hotelu; pořád po Alcalá a jsme tam. Tím směrem míří dost lidí – starší manželské páry, našňořené, páry chlapů v košilích…
Na náměstí se to zaplnilo lidmi, nahoře na balkónkách budovy (arény) chodí a stojí další lidé. Všichni se tlačíme dovnitř, nahoru po schůdkách. Prodavači půjčují sedátka-polštáře za 1 euro. Je jich tu hodně. Jdeme ještě nahoru, rozhlížíme se z balkónu mezi klíčovodírkovými oblouky. Radši jsme si zapůjčili každý sedátko. A už lezeme do vchodu GRADA 5. Slečna nám ukazuje, kde sedíme. Jsou tu kamenné stupně nad sebou, plné lidí. Nedá se tu procházet řadami, protože stupeň, kde sedí 2. řada, je zároveň podlaha pro nohy sedících ve 3. řadě. Sedět se musí s nohama doširoka, aby se ten před vámi mohl zády opřít o vaše kolena. Natěsnáno, natřískáno. Snad mi nikdo nespadne za krk!
Tak tohle je hlediště LAS VENTAS! Plné. Dnes se koná sedmá CORRIDA v rámci oslav SAN ISIDRO. První býček už vběhl do arény. ARÉNA znamená španělsky písek. Jé – býček vypadá přesně jak ten dvoucentimetrový umělý, co mám už od dětství doma ve vitríně! Taky je černý.
Nepřišla jsem, abych pozorovala jeho smrt a ponížení, triumf člověka a týrání zvířat. Chci vidět tradici, umění toreadorů, úctu k silnému zvířeti, důstojný souboj, starý jako sám člověk.
Jsem zvědavá, jak to bude působit – jako show? Krutost? Prvotní úcta k přírodě? Naopak? Nejsme příliš civilizovaní, že už ani nechceme vidět zabíjení zvířat, která potom jíme? Já bych nechtěla nikdy zabít žádné zvíře… takový mol si vesele leze po zdi, a najednou se nějaký člověk rozhodne, že ho rozmázne. Hm. Ale na býčí zápasy přece musím! Jsme ve Španělích!
První TORO byl malý, černý; toreadoři s nachovými muletami vybíhali z přepážek a mávali na něj lícem, potom zdrhali obracejíce k býčkovi žlutý rub hadru.
Zazněla trubka. TOREROS býčka lákají, aby nechal vjet do arény dva CABALLOS s doprovodem hlídačů v červených bundičkách. Jeden koníček s jezdcem zůstal stát blízko vchodu, druhý odklopýtal na opačnou stranu kruhu. A tam stojí, s šátkem na očích, s ochrannou rohoží na bocích a s panáčkem, co drží kopí, na hřbetě. To je PICADOR.
Teď teprve mulety přivábily býčka ke koníkovi. Rozbíhá se a drcá mu do břicha. PICADOR zapichuje kopí býčkovi do zad a vrtá tam s ním. Koník slepě stojí, přešlapuje.
Už si vůbec nepamatuju, jestli býčci dostávali kopím jednou, dvakrát, nebo snad třikrát… myslím jednou nebo dvakrát. Z toho je vidět, že mne tahle část corridy moc nezaujala. Býk drcne do koníka, jezdec divže nespadne i s ním, pak se vrtá kopím býkovi za krkem a nakonec zatroubí trubka a koníci, pořád oči zavázané, odjedou.
Proč tam vlastně jsou? Kvůli tradici a zpestření? Nebo by bylo nebezpečné píchnout býka poprvé jako pěšák? Nebo aby byl býček poraněn pořádně? Asi. Asi by velkou ránu nemohl na začátku dostat jinak než shora, z koně. Hm.
Přichází blýskavý panáček se dvěma tyčinkami. Teď by to mohlo být zajímavé. Zřejmě se mu říká BANDERILLO. BANDERILLERO? Stojí vypjatý, ve zdvižených rukou tyčinky a nakrůcá se s nimi, aby si ho býček všimnul. Teprve když se býček rozeběhne, popoběhne i BANDERILLO, napřáhne ruce nad hlavu, mrskne býkovi za krk tyčinky a pak už si jeden druhého nevšímají.
Tyčinky mají zpětný háček (viděla jsem je prodávat před arénou na stánku) a zůstanou viset na býkovi jako pruhovaná ozdoba. Chudák; musí to být protivné. Třikrát dvě tyčinky se pak býkovi houpají za krkem. Líbí se mi, jak tyčinkář čeká, až na něj býček vyběhne, jak se chystá.
V další fázi přijde jeden z těch tří tyčinkářů, místo tyčinek má hůlku a v druhé ruce rudou muletu, ne nachovou. Asi to bude ESPADA. Ale kdo je potom MATADOR? Nebo je ESPADA jen ten meč, a ne člověk?
ESPADA čili MATADOR se pohybuje těsně u býka, láká ho pohybem mulety – čím víc jde býček po hadru, tím lépe. Když se točil pořád dokola za rudou potřásající se látkou, hlediště volalo OLÉ! a bylo spokojeno. Vyslovují to jako české olej. Pravda je, že zvolání „Sádlo!” nezní tak spokojeně… asi vědí, co činí.
V určité chvíli, kterou neumím předem rozpoznat, zajde MATADOR k bariéře a vymění svoji metrovou jehlu, mečík, za jinou. V další chvíli, kterou taky nepoznám (proč nenastala už dávno, anebo až za pět minut?), ESPADA namíří jehlu proti býčkovi a píchne mu ji za krk. Býček se zastaví, udělá pár kroků a klekne si. A pak padne.
A když nepadne docela, přiskočí PUNTILLERO kdesevzaltusevzal a bodne býčka dýkou do krku a prořízne mu tepnu. Nejspíš. Aspoň co jsem viděla z GRADA 5, FILA 3.
Z býčka vytáhnou toreadoři všechny šipky, tyčinky, pícháky, meče a kudly (zas tolik jich není, já vím). Potom vjede do arény ruská trojka, přivážou býčka za rohy a koníčci ho obloukem vysmýkají z arény ven, pěkně v tempu. Tím se vytvoří na písku krvavý flek a dráha.
I nastoupí lidé s hráběmi a ošatkami a písek špinavý nahradí čistým.
„Jaké je vaše povolání, prosím?”
„Hrabač krvavého písku.”
„To zní hrdě.”
A tak to jde šestkrát.
První, černý býček byl pomenší a chlapíkům to šlo tak normálně. Druhý býček byl divočejší – hned se vřítil do arény a hledal, co se kde hne, aby to nabral na rohy.
Pak začalo lejt.
A tu se ukázala výhoda sedadel GRADAS a ANDANADAS – střecha. Dražší vstupné a víc místa na nohy teď nejsou tak úžasná věc. Hlediště se proměňuje – lidé vytahují deštníky a pláštěnky a potom jich asi čtvrtina prchá.
Později se na nasáklé, mokré kamenné stupně vrátili. Déšť se nelíbil ani třetímu býčkovi. Vešel do arény, otočil se a hledal zase cestu ven. Když se někde šmrdlal toreádorek s hadrem, býček naň tupě hleděl a pak si řekl:
„To nic, to jen támhle skáče nějaký blb,” a odvrátil se.
Zkoušel se popásat, ale bohužel tráva nikde.
Toreadoři si moc netroufali jít až úplně k němu (smích), ale nic jiného jim nezbylo. „Zápas” s tímhle býčkem se mi nelíbil, protože mi připadalo, že by ho měli pustit domů. Určitě by to byl lepší závěr jeho poměrně dlouhého pobytu v aréně. Reagoval až na matadora, a to šikovněji než jeho dva předchůdci – po útoku se otočil dost rychle a šel na to znova. Tahle CORRIDA se nelíbila nikomu. MATADOR Luis ESPLÁ (fialovo-zlatý) totiž špatně zapíchnul meč, jak se býk hnul. Meč mu skoro celý trčel z krku nahoru a pružně se klátil ze strany na stranu. ESPLÁ použil ještě několik mečů, všechny blbě.
A když si býček kleknul, ani PUNTILLERO nebyl tak moc šikovný.
Chudák býk, takový zvláštní – chtěl jít domů a zastával teorii „Žít a nechat žít.” Jenže ti hloupí lidé to ne a ne pochopit. Nepovedlo se.
A multiESPADA fialový se mi moc nezalíbil. Nemá ladné pohyby a vůbec; já jsem fandila tomu domáckému býkovi.
Čtvrtý býk měl světlejší prsa a zadek. PICADOR, ten starší ze dvou PICADORES, ho napíchnul pěkně blbě a špatně se na koni nakláněl, takže kůň byl býkem natlačen až na bariéru a už se vlastně převrátil, ale lidé zpoza bariéry (ti červení koňáci) ho postavili na nohy. Matadorem byl zase ESPLÁ (systém střídání toreadorů nechápu) a býk ho trochu pošťouchnul. ESPLÁ kulhal, ale pokračoval dál, takže se mu tleskalo.
Potom přišel světlehnědý býček (* 1996) a ten byl opravdu fešák.
Všech šest opeřených tyčinek mu zapichoval bílo-zlatý z trojice toreadorů, Antonio FERRERA. Na chvíli ležel na zemi a pak se musel u bariéry opláchnout od písku. Býk se do ležícího netrefil.
Bílo-zlatý má pěkné taneční pohyby, krásně se s tyčinkami nakrůcá. Potom se z bílo-zlatého BANDERILLERO stal ESPADA a zase mu to pěkně šlo, točil býka za muletou a volalo se OLÉ! Potom meč píchnul do krku až po rukojeť a býk padnul.
FERRERA začal skákat radostí, celé hlediště vstávalo, tleskalo a lidé kdovíodkud vytáhli velké bílé šátky a mávali s nimi. Všechno se bíle vlnilo a hlediště bylo zas úplně jiné než předtím.
Toreador chodil dokola a části hlediště, pod kterými procházel, ho oslavovaly. Házely se mu klobouky, čepice, měch s pitím, dokonce červená kabelka, a on to zas házel zpátky.
Hodit do arény svůj klobouk, SOMBRERO, zřejmě znamená největší nadšení. Ale proč zezačátku, někdy u prvních býků, položil toreador do arény svůj černý klobouček? To se k něčemu zavazoval? A splnil to?
Úspěch FERRERův se zřejmě nazývá PUERTA GRANDE, „velká brána.” A způsob jeho rány mečem byl v novinách označen jako ESTOCADA LADEADA (DOS OREJAS). DOS OREJAS znamená „dvě uši.” Prostě největší úspěch, ale přesný důvod nevím. Španělsko-český slovníček je nedostatečný pro objednávku v restauraci, natož s ním chtít překládat novinový článek s různými býčími termíny.
Ale to prosím nebyl konec.
Zbýval šestý býk.
Třetí z toreadorů, taky s ladnou elegancí, měl bleděmodro-zlaté barvy na kroji a jmenoval se David FANDILA, řečený EL FANDI. Po tak velkém úspěchu svého kolegy se nechtěl dát zahanbit. Připravil býkovi přivítání – prostřel muletu a lehl si býkovi pod nohy hned na začátku. FERRERA měl zase úspěch. A nakonec se s býkem honili všichni tři toreadoři, potom ho zastavili mezi sebou (ovace). Matadora poté dělal EL FANDI a měl opět veliký úspěch, akorát že ho nenosili na ramenou kolem arény. FERRERA byl takhle nošen. Velká sláva.
V novinách psali, že to byl první úspěch za sedm zápasících dnů San Isidro. (To je patron Madridu; na jeho svátek mají MADRILEŇOS volno, všude jinde, i v sousedním Toledu, je běžný pracovní den.)
Je to zvláštní, ale CORRIDA mě nadchla. Šla bych na ni zas a hned.
Co říkáte na býčí zápasy vy?
Vznikly už dávno dávno a původně se býci nezabíjeli, ale různě přeskakovali, třeba na Krétě, ve starověku. I dívky skákaly, ne jen kluci.
Později jsem se dověděla, že dnes je to velký business, velké prachy dostávají ti toreadoři!
P.S. Kdybyste něcvo ze španělského tisku přeložili nebo lépe pochopili než já, budu ráda, když mi to napíšete. Případně zašlu noviny v lepším rozlišení. Dík.
Já se na Ventas chystám v nejbližší době, protože na corridu pořád nemám vyhraněný názor, takže to chci vidět na vlastní oči.
A právě uvažujeme, kam kvůli ceně koupit lístky – jak dobře bylo vidět z toho místa, kde jsi byla ty?
Hola!
Vidět bylo dobře, celá aréna, ale bylo to dost nahoře. O dost levnější než o kousek níž, což je sice blíž býkovi, možná to není tak tělo na tělo, ale není tam střecha proti dešti.
A byl to lístek do "sombra" – to se ptal prodavač, kam chci lístek; asi kdybych náhodou chtěla, aby mi svítilo slunce do očí :)
Divné je, že lóže jsou asi tak stejně vysoko.
Kdybych šla podruhé, koupím si něco níž.
Já spíš ne. Koridu. Jsem pro zabíjení zvířat čistým a rychlým způsobem. Pro jídlo. Ne pro zábavu.
4:
Oni se ti býčci pak jedí.
Taky jsem si kladla otázku: je to na jatkách lepší, rychlejší? Anebo je to v aréně prodlužování utrpení?
A co to znamená, mít takové národní tradice?
Jsou Španělé, co chodí na corridu blíž životu (a smrti), než ti z nás, co žijeme ve městě, anebo se na corridu koukají jen jako na televizi, jako my na detektivku?
Je v tom nějaký rozdíl mezi nimi a námi?
Bodejť že jedí, přeci to maso pak nevyhoděj.
V té detektivce po natáčení ty herce pak taky jedí?
Životu a smrti blíž nebo dál nejde soudit podle tohodle, takhle šmahem, přeci. Vždycky blíž budou ti, co s rodícíma se, rostoucíma a umírajícíma (zvířatama nebo lidma) žijou, než ti, co sledujou nebo milujou z pohodlnýho povzdálí.
7:
Nojóó, nóó.
…
Kdoví, co všechno se po natáčení sežere.
vcera jsem se divala na slovacich na nejaky mongolsky film o smutnem malem velbloudkovi. Maminka ho nechtela prijmout a oni furt vymysleli jak je smirit. Nekolik dni se trapili.Pak dva mali hosi nasedli na velbloudy a zajeli do mesta hledat ucitele hudby. Ucitel prijel a zavesil hudebni nastroj velbloudici na krk. Jak ficel vitr tak se nastroj rozeznival. BYlo videt ze jiz tak neplive a ze ji netece vztekla pena z huby. A pak zacal ucitel hrat a maminka hladila velbloudici a zpivala. A cela rodina sedela kolem a sledovala to divadlo. Velbloude stalo opodal a narikalo. A najednou se velbloudici vyrinuly slzy z oci a plakala. A stala uplne zticha. Jako v tranzu a to mlade se konecne poprve napilo. ona ho prijmula.
A pak sli vsichni do jurty a tam zpivali. (krome velbloudu)
To bylo tak dojemne az jsem malem u toho taky ukapla slzu.
Takze koridu ne. Zpev a hra velbloudum ano.
Mít tak talent popsat to samé, svýma bejčíma očima.
Nenašli byste v mých slovech pocity obdivu, ani pohrdání. Ani krutost, ani vítězství, ani poctu tradici, ani nadšení, ani poznání, ani vzrušení, ani radost ze života či z pokoření smrtí.
Psal bych o životě a smyslu, o životě v kterém mi jakoby nedává smysl žití, dokud mi není určeno zemřít. Psal bych o bytosném nesrozumění s tím, co přichází a co je předurčeno. Ale proč vlastně?
Jak býček jsem – a je mi dáno svým životem předat sílu jádro mého kmene svým kravám – tak chovám se jak nejlíp umím.
Neklamu Vás svým životem, svou přirozeností a svým srdcem. Chovám se fér.
Jsem mladý silný býček a přesto ze mne děláte to, co nejsem. Děláte ze mne co chcete abych byl. Potřebujete mne zhlouplého, zmateného a bezbřeze tápajícího. Vydrážděného na své pudy. Aby vynikla vaše mazanost. Vaše chytrost jak ty samé pudy sami neumíte prožívat. Abyste do nich mohli šťouchnout své zbraně.
Mít tak schopnost vyjádřit svůj smutek. – Ne však nad svou smrtí, kterou pochopím už záhy,.. Ale smutek nad tím, jak hluboké je nedobrání souladu Vašeho a mého bytí. Mimochodné míjení v tom, co může být tak blízko. Jako dva živoucí tvorové tváří v tvář všehomíru.
Mít tak možnost vyjevit Vám jasně, že ve své zahleděnosti do pentlí a kliček nespatříte co je skutečně krásné. Co je silné. A co je nad tím. Myslíte snad, že to je ta býčí síla a býčí energie proti rudé barvě za kterou plápolám? Ne, .. to jsou jenom mé pudy, které mi od Boha přísluší a za které se ani na vteřinu nestydím. Je to něco jiného.
Na svých koridách jen ztrácíte to, co nechcete nikdy získávat. Na to jste toiž slabí. Za rouškou tradic a komediantství ztrácíte tu nejhlubší úctu ke mě. Tisíckrát můžete tvrdit opak a vychvalovat své historické ctnosti. Ctíte jiného Boha než na kterého pohlíží živí tvorové, jako jsem já.
Však vím, že mé koule budou vaší pochoutkou. A mohl bych být nadšen tím, že jsou. Nejsem ale.
Má smrt je tak hloupě poznamenána nepochopením toho rituálního zmatku a hlaholu, až je mi za Vás stydno. Jen maličko by stačilo. A mohli byste vítězit i bez těch zákeřných úskoků.
A vaše korida by se stala i mojí slavností a tedy společnou. Takto si jen dokazujete své machovství vyšperkované staletími do detailů.. a proto s Vámi nesdílím co bych jinak sdílet mohl. A třeba i chtěl.
Mít tak talent, napsal bych o tom… Někdy jindy – a jinde.
Nemá to smysl asi.
Ahoj, ja jsem nova ctenarka tvyho blogu :-). Jestli chces, neco prelozim, to, co te zajima nejvic, je to dobry cviceni…zhruba jsem ale koukala, ze hlavne to byl zapas, ktery vstoupi do historie, ze toreadori byli celkove neobvykle nadseni a zapaleni, jak se to dneska uz nevidi. Ja dekuju za popis a pekny kresby, nikdy jsem na koridu nesla (pravda, maso jim a zabijeni zvirat videt nemusim…stejne tak jsem si ale nechala v narkoze vytrhnout moudraky a na trhani moudraku jinych bych se koukat nemusela…slaba povaha). Problem koridy je podle me hlavne v tom, ze se byci pouzivaji k ruznejm lidovejm slavnostem, kde obcas fakt trpi, treba jsem videla v jedny vesnici, jak je zenou ulicema, a vidis, ze maji fakt strach. Tvuj popis toho byka, co nechtel bojovat, mi to uplne pripomnel. Nebo mi kamarad rikal, jak delaji ve Spanelsku "toro iluminado", opentli ho necim, co sviti, a utikaji pred nim v noci, coz konci tak, ze pribehnou ke srazu a byk z nej spadne…na druhou stranu pry maji ale tahle zvirata rajsky zivot, tak ja nevim…
býci a kočkaTaky nevím. Myslím, že existuje hrůznější zacházení se zvířaty, než je corrida – jen se o něm nedozvíme…
A to je horší – nevědět a proto moci dělat, že nevím a nechci vědět, nemít kontrolu a dělat, že nejde ji mít. Nebo ne?
11:
Ti Španělé mají zvláštní býčí zvyky!
10:
Pěkný pohled z druhé strany.
Psala jsem o té corridě, protože mi to připadá jako smutně kontraverzní téma. Tak jsem čekala, že se býků někdo zastane.
A dala jsem sem zvířecí téma (a téma lidské odpovědnosti za život svěřeného zvířete) asi proto, že naše pracovní kočka (mourovatá kastrovaná) musí pryč. Aby mohl fungovat alarm a už nás nevykradli jako nedávno…
Ta kočka je alergická. Potřebuje péči. A potřebuje taky běhat venku. A potřebuje se přestěhovat rychle.
Kruté. Sebrat někomu domov.
Zdravého člověka můžu pustit ze svého života, už ho nikdy nevidět, "nemít kontrolu", důvěřovat mu, že se postará, aby se měl dobře. Ale nemocné zvíře? Které bylo maskotem našeho domu? A zrovna teď, když má nenakažlivou nemoc, která se projevuje jen svěděním (a následuje rozdrápání do krve a dočasné olysání místeček v kožichu).
To je štráchů s jednou rozdrbanou kočkou!
Nebo ne? Nebo jich je zanedbatelně málo?
Pořád se neví, kam půjde.
Nevíte?
9:
Kdyby ji tak mohla vyléčit hudba!
Achjo. Vůbec je to nějaké smutné (asi jako protipól ke krásnému jaru a jeho nadějnému rozpoložení) – když umře kůň. Nebo děda.
Já musím "jen" projít loučením s kočkou, hledáním domova pro ni, podáváním léčiv…
Býčí zápasy se odehrávají, koukám, v mém nitru. Ohledně té kočky.
Komu děda?
Corrida? Martovská záležitost. Když pomyslím nad tím, že lidé mnohem hůře a bestiálněji týrají zvířata z důvodů tisíckrát malichernějších, než je celkem pochopitelné opojení krví a smrtí…
16:
Ahá.
Martovská, to jsem asi dost.
15:
Mně né, mně v roce 1984 a 1960 (to nepamatuju).
fujhttp://www.animalrights.webz.cz/
z obrany ritualizovaného mučení zvířat se mi dělá šoufl
Jaká obrana? Má snad mé slovo na ten fenomén nějaký vliv?
A obrana to není. Těžko říct, jak se k tomu postavit, je to podle mě téma vždycky kontraverzní – už proto, že nevíme, ja to chodí na jatkách. Respektuje způsob porážení zvířat na jatkách jejich práva? Nepřivedou zvíře do zakrvácené místnosti, kde předtím porazili jiné, nebo není zvíře svědkem porážky jiného? To by byl stres taky.
Navíc jatka jsou skrytá, kdo ta nepracuje, nedostane se tam. Kdežto býčí zápasy jsou pod kontrolou, jsou vidět. Že je to velkej byznys pro ty toreros, to je podle mě problém. Ale pokud nejsou problém milionáři fotbalisti a jejich platy neporušují ničí práva, pak býčí zápasy jsou proti tomu drobnost – z určitého úhlu pohledu, samozřejmě, já vím, že býkům jde o život. Ale porazili by je stejně, jen neveřejně.
A lov zvěře je lepší, ten práva zvířat respektuje?
Nevím, kde, ale jeden typ býčích zápasů respektuje, když býk nechce bojovat. Když je líný (asi jako byl ten jeden popisovaný, chudák, to mi právě už připadalo blbý…):
když býk nejeví zájem bojovat, nechají ho žít, ani ho nedají na maso, doživotně je na chov na pastvinách. Ale nevím, kde to je, v kterém regionu.
Skvělý článek a nádherné ilustrace, hodně mi připomínají Čapkův Výlet do Španěl. Taky jsem byla na koridě, konkrétně ve Valencii během březnových svátků Las Fallas a v Alicante na sv. Jana. Pokaždé to byl fantastický zážitek.
Několik odpovědí na otázky v textu, které jsem stačila vypozorovat, vyzvědět od známého nebo vyčíst z Hemingwaye a španělského internetu:
Pikadoři jsou v koridě z několika důvodů. Předně mají býka trochu oslabit. Býk pak drží hlavu níž, tolik neběhá, ale taky přechází na jinou strategii – nechává přijít lidi blíž, a útočí na je z kratší vzdálenosti, aby měl větší šanci, že je zasáhne. Taky se víc soustřední na jeden konkrétní cíl. Pro matadora je důležité, aby se býk, hlavně na závěr, soustředil na muletu. Druhá stránka věci je, že pikador nechá býka drcnout do koně. Po torerech s pláštěnkami (šp. capote) je to pro býka příjemná změna, získá jistotu, že když bude dál útočit, tak se zase trefí.
Podle zákona má pikador bodnout býka dvakrát nebo třikrát, ale to se často nedodržuje a často ho bodne jen jednou, to podle býkovy kondice a požadavků matadora (smeknutím čepice požádá o odjezd pikadorů z arény).
Člověku s hůlkami se říká banderillero. Banderillas jsou hůlky samotné. Někdy, jako v případě téhle koridy je zapichují sami matadoři, což bývá o dost zajímavější. El Fandi, Ferrera i Esplá, který je nyní v důchodu, jsou mistři s hůlkami a v přiložených novinách píšou, že při téhle koridě z jejich zapichování nepustili jediného “peóna”, tedy banderillera.
Espada znamená doslova meč, ale občas se tak říká i matadorům. Každý matador má svou družinu, ve které zaměstnává obvykle tři banderillery a dva pikadory.
Před svým vystoupením s muletou věnuje matador smrt býka buď někomu z publika, to mu pak podá nebo pošle svou čepici, nebo celému publiku, to pozdraví kolem dokola a čepici odhodí (když dopadne vzhůru nohama pokládá se to za znamení smůly) nebo položí na písek na místo kde hodlá s býkem pracovat. Nejvíc se cení, když to je uprostřed arény – všem na očích a nejdál od případné pomoci.
A poznámka pro Sab: nikdo tu neobhajuje “ritualizované mučení zvířat”, tedy jestli se tak dá korida vůbec nazývat. Ale přijde mi, že z Vašeho pohledu ji obhajuje každý, kdo ji nelíčí se spoustou mystifikací a v tom nejhorším světle. Každý, kdo má trochu jiný názor.
María,
děkuju!
Teď to je líp srozumitelné. I to odhození čepice.
Jsem zvědavá, jestli koridu ještě někdy uvidím a jaké to bude jiné. Ráda jsem se k vlastnímu článku vrátila :)
Je to zabití zvířete a vždycky to dopadne zabitím zvířete – není to rovnocenný boj – ale přece jen zápasníci mohou utržit nemalá zranění. Vzpomínám si, že ve stejné době psali v novinách o matadorovi, který byl zraněn při zápasu ve Valencii.
Já ty zápasy beru i proto, že to nevnímám jen jako prvoplánovou “show”, ale jako něco opravdu starého, napojení na dávnou minulost lidstva, vztah člověka a býka – rituál, v němž je něco POD povrchem, něco skutečného, působícího, co se týká tajemství života.
(Možná to zní snobsky nebo necitelně nebo příliš distancovaně, ale nemyslím to tak; naopak. – To říkám pro odpůrce koridy; samozřejmě je to časté a pochopitelné, být odpůrce koridy.)