Myšlenka podívat se na vlastní rukopis je inspirována Lenkou a myšlenka na submisivitu vyvstala zase od Lucienne.
Zaujalo mě, co všechno si uvědomuje, když píše: …”submisivní výhled a chování. Venku pokud možno sukni až na paty, žádné výstřihy, koukání do země a tak dále… Nejsem moc kontaktní jedinec. Uhýbám před jakýmkoli kontaktem. No prostě – dokonalá oběť, bohužel.”
Téma submisivity a nasedání na smeč vůbec, akce a reakce, nastavení na příchod určitých nenáhodných událostí, koledování si o opakovaný typ chování ze strany druhých, mě velmi zajímá. Ne že bych se po něm pídila ve světě společenskovědním; jen ve světě svém bych o něm ráda podumala, za účelem dalšího kousku poznání sebe i druhých. Já, člověk nepříliš empatický, totiž poznávám tímto způsobem – pěkně si nashromáždím, utřídím a prodiskutuji hromádku svých zkušeností a výtah z toho konzultuji s nějakou důvěryhodnou duší. Třeba s kamarádkou. Nebo se dvěma. Nebo s kolegou. Nebo s vámi.
“Submisivita je vlastně velká provokace,” řekl jeden můj oblíbený kolega minulý týden. Když jsem na to zavedla řeč.
“No vida! Takže já nakonec vůbec nejsem provokatér!” zahlaholila jsem (zrovna na něj, kterého jsem kolikrát provokovala tak, že už to mohlo být v jiných kulturách označeno za sexual harassement hraničící s tělesným násilím; ale on mě taky plácal přes zadek, tak co…).
Snad všichni, kdo mě znají, by souhlasili s tím, že se submisivně nechovám (to je ovšem moje představa, ne žádná doložená objektivní realita). Sama mám pocit, že mluvím dost nahlas, vykřikuju často neomaleně vtipné glosy, někdy i skáču lidem drze do řeči (nemůžu si pomoct a uvědomím si to až pozdě), občas vydám nečekaný hlasitý zvuk (nemyslím tím říhnutí), něco zazpívám, vykřiknu “Hurá!”, začnu poskakovat nebo podniknu jiný šokující pohyb. Plašší osoby, které mě dobře neznají, se mne možná snadno zaleknou. Nevím. Jím a piju dosti náruživě. Když něco dělám, dělám to s vervou, někdy až příliš vehementně a silou. Kdybyste viděli, jak si čistím zuby… :-) Na druhou stranu mnohdy nedělám vůbec nic, i líná jsem pořádně a poctivě; nějáké chabé šolíchání nesnáším.
Jak jsem hledala na internetu klíčové slovo “submisivita”, narazila jsem na stránky o grafologii a napadlo mne spojit dvě témata; jak se submisivita (v mém případě spíš taková nekonfliktní dominance) odráží v rukopise:
Když slyšíme submisivní/dominantní, často nás jako první napadne ženy/muži nebo chování sexuální. A to mě trochu mate, protože v posteli si nepřipadám dominantní. Že bych byla ráda nahoře, to rozhodně nemůžu říct. Zvlášť mě to nebaví, když ten dole nedělá zhola nic. A jak říkám, jen takové nějaké chabé šolíchání bez efektu mě vytáčí do vzteklých obrátek. Tak jsem přece jen submisivní? Ne neaktivní, ale submisivní? Nebo vlastně vůbec ne? Pokud být dominantní neznamená prostě doslova být nahoře v černém latexu a mávat bičem, tak jsem zřejmě dominantní i v posteli. Nebo jak to tedy je? Když je někdo dominantní, je zkrátka dominantní na všech frontách?
Tuhle jsem si dělala test, jestli jsem jang, jin nebo smíšený typ. A jsem dost jang. Žádné překvapení.
Rukopis starý několik let naleznete ve článku
https://liska.blokuje.cz…oledo.php
a tam také v komentářích Lenka navrhuje se jím zabývat.
Juchů.
Jo a kdybych se měla posuzovat v nějaké obecné škatuli, z rukopisu nebo bez něj, tak mám za to, že jsem extravert, s hlavní (jungovskou) funkcí intuice. Funkce myšlení mi taky není cizí. Ty druhé dvě jsou "inferiorní" nebo aspoň ne tak vyvinuté; cit a smyslové vnímání.
http://ografologii.blogspot.com…l
Chceš něco o tom tedy vědět? Tož samozřejmě žádná superdominance se nekoná. Jsi prostě stabilní osobnost dobře posazená v realitě. Umíš si prosadit to své (někdy až zbytečně moc trváš na svém – to se můžeš zeptat okolí, jak to vnímá) a taky umíš seknout (někdy mohou být tvé poznámky až příliš břitké, hádala bych). Intuice….hmmmm, no, v písmu – tak, jak jsi jej pečlivě provedla, se neprojevuje skoro vůbec. Naopak dáváš důraz na smyslové vnímání, prožívání, řekla bych. (Raději bych viděla ty tvé rychlé poznámky, ty jsou zajímavější a pro rozbor více vypovídající než ta persona (maska), co nám tu spíš nastrkuješ ve snaze psát čitelně a úpravně). Všechno, co děláš, děláš pořádně, důkladně. Ostatně tvůj blog to potvrzuje a ty to taky víš. Kontinuální myšlení, žádné skokové prožívání, anýbrž plynulost. Dobrý kontakt se svým podvědomím a schopnost to zužitkovat ve vnější realitě. To tě zachránilo v době minulé. Nebojím se o tebe (nebála bych se, kdybych viděla tvé písmo dřív, před "dobou temna"). Ale zase nejsi takový extrovert, jak povídáš či jak se jevíš okolí. Když je ti opravdu ouvej, schováš si to v sobě a prožíváš to dost na dřeň, na to si dej pozor. To důležité máš uvnitř a dost pečlivě si to chráníš, vtípky nevtípky, tanečky netanečky, jsi citlivá. Ty "vnější tanečky" tě baví, je tam to smyslové prožívání, užívání si života, to je moc fajn, ale v písmu vídím více introverze než extroveze, i když nijak výrazně.
Ano tvé písmo je velmi přátelské, oblé a milé, až vyrovnaně harmonické (a tím se odlišuje, tím je vzácné!) – jsi prostě navenek velká pohodářka a dokážeš podpořit a přijmout kdekoho, zároveň uhájit své hranice. Uvnitř jsou ale větší dramata, než dáváš znát.
Umíš říct třeba: mami, bojím se….. kamarádíčku, je mi hodně ouzko, pomoz ……? Umíš si pofňukat? Být tebou, tak si to více dovoluji …… ale to je na tobě.
Tož takový malý nástřel od boku bez nároku na absolutní pravdivost, spíš jen jako návod na přemýšlení, zda by na tom něco nemohlo být.
Ta velká písmena tiskací nejsou až tak důležitá: Snaha o zjednodušení, kulturnost.
to je moc hezky rozbor Lenko. Udelas mi taky? celkem by me zajimalo co se da vsechno z pisma vycist. Myslim ze pismo hodne prozradi
ad 4: Ratko, to není rzbor, to je jen pár poznámek, které mě napadly k tomu, jak Liška přemýšela o dominanci a tak. Solidní rozbor má několik strojově psaných stránek a je to seriózní věc, za kterou by si grafolog měl stát. To je pro mě příliš náročné a měla bych z toho neklidné noci, proto to nedělám. Proto jen tyto poznámky, které jsou spíš hozeným ručníkem Lišce na popřemýšlení.
Ratko, kdybys chtěla, tak ti taky mohu napsat pár poznámek a můžeme si o tom povídat – třeba se domluvíme přes mail nebo něco pošleš poštou, ale raději ne veřejně, spíš osobně. Už i tady jsem měla pak stres z toho, jestli to není vůči Lišce blbý, že to píšu veřejně. Ale není tam nic, za co by se mohla stydět, naopak. ……
Liško, nezlobíš se? Jestli je ti něco ne moc po chuti, klidně to samozřejmě smaž a vynadej mi. Bude za co a já ti to pak celý život budu vynahrazovat ……. :-)))
Lenko, poslu ti nejaky psany text. VYhrabu nekde neco a naskenuju.
Hoho! Ne, to mi nevadí, takový kýžený pohled na rukopis, Lenko. Jinak bych sem žádný rukopis nedala, kdybych se třásla, že se na sebe dozvím něco, co mě rozlítí nebo porazí nebo co.
…bez nároku na absolutní pravdivost a bez nároku na honorář… :-) Můžu něco udělat na oplátku?
No vida, intuitivní nic – to je možné, mně ty Jungovy čtyři funkce totiž nejsou vůbec jasné, ve vztahu ke mně. Hodit se do škatule a vyplnit její kouty přesně, krásně hranatě, moc nejde.
To je pravda – "Mami, bojím se" nebo "pomoz mi, kamaráde" jsem schopná říct jen ve chvíli, kdy už je mi na umření. Jiný důvod pro mě není žádný důvod. Je to sice dobré pro obě strany – já se snažím vypořádávat sama a pak se cítím silně, druhá strana není nijak "obtěžovaná" nebo zatěžovaná, ale zase je to škoda proto, že jen tak nevznikne silná blízkost, oboustranná sounáležitost. Tak mi to připadá.
Pocit blízkosti u mě vzniká jen přes ty "vnější tanečky," jak to nazýváš, přes dobrou náladu, příjemné chvíle společného bytí. A troufnout si navalit "pomoz mi" na duše spřízněné právě jen ve veselosti, to je velký skok, který se mi těžko dělá. Třeba jen vykecat se někomu si dopřeju málokdy (a uvědomím si to), a to ani ne v krizi.
Vnější tanečky jsou zábavné; jen je někdy přeženu a pak musím couvat a brzdit se, aby mě příliš nezkrouhlo, že si na ně s někým moc zvyknu, a přitom se druhý den rozloučíme navždy.
To loučení mě vůbec sere. Za dva týdny mě jedno čeká. Bééé.
Díky, Lenko.
A jak to vlastně jde, koukat se na vývoj vlastního rukopisu, od dětství? Dá se v dětství najít nějaké přelomy, změny osobní, anebo jsou změny rukopisu dané běžným vývojem dítěte u každého podobně?
To asi ne, co, to je blbost…
A s tou dominancí to stejně nechápu (proto taky jsem o ní začala) – asi že vůbec neexistují jen dva póly, ale široká škála mezi, promíchaná s dalšími aspekty člověka… Brajgl :)
Nechápu totiž, jestli a jak souvisí dominance (nebo nedominance) s přizpůsobivostí. Nebo s ní souvisí jen extraverze-intorverze? Když to má člověk ozančkovat termíny, začne přemýšlet jinak, než je jeho způsob. Už není za sebe, za člověka, ale za pozici, za škatuli.
Jsem přizpůsobivá.
Nebo si to jen myslím? Když něco nesnesu, tak to razantně odmítnu. To je zas něco jiného než nepřizpůsobivost a dominance, ne?
Tyhle názvy jsou někdy zavádějící, odvádějící od osoby, od toho způsobu pohledu na konkrétní osobu, který vyvstává. Od jejího osobního mišungu všeho. Když se nahradí dvěma póly dvou aspektů, tak už po osobnosti zbyde málo.
Nojo, ta věda. Ta kvantifikce. Ta mě štvala při studiu. Pozitivistické metody.
(Teď nemluvím o grafologii, ale o snaze uchopit cokoli nějak utříděně a vyčísleně a o okleštěnosti, která z celku zbyde. No co se dá dělat; věda musí být maximáně roztříštěná, aby mohla zkoumat odděleně každý aspekt a abstrahovat od jiných vlivů.
Ale to už kecám o pěti jiných tématech, než jsem chtěla)
pokusm se vecer neco napsat k tematu. Podle me je submisivita a dominance jedno a to same. submisivni je zaroven dominantni a naopak. Jedno prechazi plynule v druhe. Jedno se stava automaticky druhym. Staci jak pohneme hlavou. Kam se divame.
9:
To si umím představit jen takhle:
Když je někdo silně submisivní, pořád, najednou se stane, že v jedné situaci (nebo v jednom prostředí) úplně ulítne a je silně dominantní, udělá opak. Protože byl extrémní. Tak vypukla na povrch úplná opozice, opak, protože ten pól dlouhodobě zanedbával, nepustil ke slovu.
To mi připadá, že funguje obecně u jakýchkoli extrémních vlastností.
A jinak to funguje různě; kde není jeden extrém, není ani opačný extrém.
A já jsem ve vztazích celkem submisivní; někdy až moc.
Asi že jde o citovou oblast (Jungovu funkci), tu moji uťápnutou inferioritku, která občas vyšlehne jako požár. Extrémek.
nemyslim si ze jde o extremni situace. Jde spise o chovani se ve vztazich. typicky pripad je podrizovani se autorite a naopak porouceni tomu koho povazujeme za podrizeneho (slabsiho) typicke pro rodinne vztahy.
porad je zde vztah nadrizeny – podrizeny
12:
Jo tak, nojo – k někomu se chovám shovívavě a směju se jeho nedostatkům přátelsky, protože je mi milý… a jinému to pěkně nasolím, jak je pitomej a nabíhá si na smeč; když je to někdo, kdo mě štve svou slizskostí nebo unylostí. Ale těch je málo. Hehe, to dělám od doby, co umím mluvit. Zvláště některé ženy beze smyslu pro humor jsou vhodné objekty…
…oni mi tuhle kolegové říkali, že někdy popichuju :-))
a Lenka to taky píše ad [3]
Ale jestli jde vždycky o podřízenost – nadřízenost, mít navrch – sklonit hlavu, to nevím. Spíš o sympatie, ne?
ne, nevidim to tak. kdyz o nic nejde tak prece neresis nejakou nadrizenost podrizenost :o)) bavis se nebo otravujes.
podivej se na nejakou konkretni situaci kdy musis pracovat s nekym. treba slozit skrinku.
Ja o sobe vim, ze nesnasim jakekoliv nuceni a taky nikoho nikdy do niceho nenutim. TAkze se mi muze stat, ze tu skrinku budu delat uplne sama, protoze nejsem schopna porucit tomu kdo je se mnou (pokud se mu nechce). A naopak kdyby ten co je se mnou zacal po me pokrikovat at mu podrzim, prinesu, odnesu tak za chvilu trisknu necim o zem a odejdu.
Teprve az napocitam do 10 a uvedu se do stavu lhostejnosti (vim prece ze o nic nejde) muzu pokracovat dal. a dodelam tu vec i za vydatneho peskovani protejsku. budu se smat. ale uvnitr citim, ze mi to vadi. Jinak bych na zacatku nevypenila.
Nesnasim komukoliv cokoliv naridit a stejne tak nesnasim kdyz kdokoliv jakkoliv narizuje me. A z toho odvozuju ze je to jedno a totez. nekomu narizovat a nekomu se podrizovat.
co se tyce sexu tak tam miluju pasivitu. at si vezmes jakoukoliv meditaci, i tu aktivni tak absolutni prozivani lze ve stavu klidu. Nikoliv pri vyskakovani do metru vysoko a tresenim vsemi kostmi :o))
a tak zustavam ve stavu absolutniho odevzdani a klidu. Coz neznamena ze jsem submisivni :o) Jen se nenecham vyrusit.
14:
To asi nesnáší nikdo; nejlíp se spolupracuje v příjemné přátelské náladě – spolu-pracuje, ne jinak, i kdyby pracovní vztah byl podřízený-nadřízený.
Taky nikoho nenutím, nepřikazuju – samozřejmě! To přece soudný člvěk nedělá, protože ví, že výkon je pak ve výsledku menší a dlouhodobě žádný, ne?
Mně ale taky nikdo nepřikazuje, nenutí mě, to si netroufne, to se nenechám. A není to těžký, když nechci. Kdo neumí vhodně jednat s lidmi (se mnou), ten mě naštve, jasně. A tím si vykoleduje, že mu to vrátím :)
I dominance i submisivita musí být dobrovolná.
Lisko, to myslis jakoze tak, ze jsem dobrovolne submisivni a tim toho druheho automaticky zdominuju? (at chce nebo nechce)
nebo si najdu jako submisivni nekoho dobrovolne dominantniho a pak si rozumime… hmmm, nevim.
ja jsem spise pro to horizontalni usporadani nez verikalni
vyslo mi ze jsem z 85 procent jing. nevim zcela co to znamena. ale asi mekka rozpinava minusova zenska nez hutny nepoddjny kladny muz.
S tou submisivitou je to dost těžký. Tak, jako si nemyslím, že submisivita znamená nekontaktnost a ušláplost, si ani nemyslím, že… a těď jsem to zapomněla.
Ale to neva.
Celej život toužím bejt submisivní. Někomu. Prahnu po tom. Zoufale mi to chybí. V sexu.
Ale copak můžu za to, že ti chlapi jsou buď jen primitivní hrubiáni, co si myslej, že dominance je v plnění povelů kdejakýmu ješitnýmu polenu, nebo takový trdla neohrabaný a pomalý a stydlivý a občas vysloveně hloupoučký, prostě na co je nenavedu, to není, nic nevymyslej dřív než já a tak… :-)))
No, a to je podstata toho, proč v očích chlapů působím dominantně. Jenže vysvětluj jim, že to tak není… Těm jedněm, co posílám bez milosti vpracvo, i těm druhejm, co mě doklusávají občas s vyplazeným jazykem.
Až bude nějakej, co bude chytřejší, rychlejší a vynalézavější než já (a bude to chtít na mně aplikovat), tak bude prostě hračka být vědle něj submisivní!
No ne? :-)
Ru, teds to rekla. Submisivita je dominantni jaksvina :o)
aby se jeden z toho postral nez uspokoji neci submisivitu :o)))
ad 20: Docela souhlasím, dovolím si něco přidat. Máme vždycky nějakých 100% a když jeden vyzařuje dominanci, ten druhý začne – někdy vědomě jindy podvědomě – ustupovat. Buďto si najdou tu hranici, která jim vyhovuje, ale běda, když jeden se čím dál víc upozaďuje nebo druhý čím dál víc dominuje. To je cesta do pekel. Skvělé vztahy (nejen partnerské) jsou ty, kde je stabilní "moje", stejně velké "tvoje" a pak zóna střední, kde jednou vede ten, podruhé onen, dle potřeby.
S každým člověkem to máme většinou každý jinak. Okamžitě vytušíme, kdo je "větší gorila" a podle toho se chováme, buď jej přirozeně doplňujeme nebo s ním začnememe bojovat o moc, anebo máme chuť jej zašlapat do země, když se furt jenom krčí v koutku. (shcválně přeháním). Submise vyvolává dominanci a naopak. V míře sobě odpovídající. Když se mi nelíbí, jaké lidi potkávám, není jiné cesty než změnit sebe, abych změnila vyzařování. Což se hezky řekně, nelehko udělá. Ale jde to.
ratko,
[17] – jo, myslím, že obě strategie se pořád dějí. A taky jsem pro horizontální uspořádání. I v práci – a v takové jsem, takže je to příjemné.
[18] jin? Mně připadáš (teda omezeně, na internetu) naopak, jako smršť plná energie.
rulisa přichází, hurá,
to je ta velmi vybraná osoba, na kterou navaluju své krize :-)
[19] No jo!
a kam je posíláš "vpracvo"?
[21] Stejně je zajímavé, kolik toho člověk "vycítí" a odpozoruje, aniž by si toho všiml vědomě, a pak se chová přesně podle toho; k někomu tak, k někomu jinak. A ani neví, proč. To mě baví. Proto mě baví setkávat se s novými lidmi. Zase jinak.
Jojo, nejlepší je kormidlovat pěkně s vyrovnanou brázdou.
Průšvih je, když se něco nenadále změní v zaběhaném vztahu (třeba někdo ochrne nebo tak… fuj) – to potom fungující poměry dominance a submisivity jdou do háje, všechno se zbortí a musí se znova. A někdy je lepší vztah umrtvit nebo skončit – pokud jde o pár. Nojo no.
Nojo, těm nesmělým unylým s tenkým hláskem mám vždycky chuť nafackovat… Funguje to.
Lisko, proc mas chut tem nesmelym unylym s tenkym hlaskem (provokativne submisivnim) nafackovat?
jeste k to mu typu.
kdyz si udelam test jak je naprogramovan muj mozek tak mi vyjde vzdycky chlap. Jsem naprogramovana tak aby ze sebe nedelala unylou slepicu s vysokym hlaskem.
Takze se neumim chovat zensky.
Ale energeticky (podle me)zenska jsem. Proste zarim jako zena.
24:
no přece právě proto! Že jsou unylí, nesmělé, uhníkaní, neumějí šáhnout na ženskou. Koledují si o to dostat po tlamě.
Nemluvím samozřejmě o klientech nebo nemocných lidech atd. – mluvím o zdravých dospělých nebo dětech, zejména o mužích v rozpuku.
25:
jo tak to věřím, že záříš jako žena!
26 Lisko, ale to je hrozne nespravedlive! my zenske jsme kolikrat jako muzi a je nam to odpousteno. A copak my zeny se nedokazeme prenest pres jiny mustr nez nam natlacila do hlavy maminka (spolecnost nebo co ja vim kdo)
dyt je to vsechno jenom mustr, program. Nic vic. To zda nekdo knika, huhna, funi, narika, dekuje, prosi ci jinak "nevhodne tancuje" nic nerika kdo to je. Co je uvnitr. Jak zari a co z nej zari.
chci tim rict ze submisivne pusobici chlapecek muze byt ve skutecnost muzske dominantni hovado se vsim vsudy. Jen kdyz dostane prilezitost to projevit.
29 plati stejne i pro zensky. submisivne pusobici holcicka muze byt ve skutecnosti zenske dominantni hovado se vsim vsudy. Jen kdyz dostane prilezitost to projevit. (to pro pripad ze by se muzi ohradili :o)))
proste to plati pro obe pohlavi stejne. dominantni a submisivni je prast jak uhod. jendo prechazi plynule do druheho. Presne dle vnejsich podminek. (podle me)
Je to videt v tisici ruznych situacich kolem nas. V laskavych a oblicejich tech kteri se podrizuji kdyz jim to vyhovuje a kteri se zmeni ve vterine v sileneho psychopata/tku kdyz jim to nevyhovuje.
28, 29:
Jo, ale takový hníkavec, pokud se přehoupne do dominantna, je právě hovado, ne dominantní vyrovnaný dospělý samec.
A nechápu, proč tě k tomu napadá myšlenka na nespravedlnost a společenské konvence, výchovu (???)
30:
mě ani nenapadlo, že by to platilo jinak pro muže a jinak pro ženy.
Jiným způsobem ano, ale ne jinou měrou.
31. asi proto ze zeny maji ocekavani ze muz by mel byt dominantni. A pokud on tato ocekavani nesplnuje tak se mu msti (nebo ho jinak shazuji) Povazuji ho za pricinu sveho zklamani.
ale tu 33 jsem si samozrejme kdysi vymyslela (vlastni konstrukce) abych si vysvetlila, proc se mi nejaky muz ze dne na den prestal libit (kouzlo zmizelo). jakoby neco uvnitr kruplo. a ja zustala sama se svym zklamanim a premyslela co s tim. ale to bylo davno
To je moc pěkný článek, protože vydoloval moc pěknou odezvu. Nechtěl jsem už rejt, ale propisovací tužka (zvlášť když už dopisuje náplň) k tomu trochu svádí, tak píšu perem. Starý plnící pero, co se při sebemenším tlaku zareje do papíru, je proti rytí ta nejlepší pomůcka.
Každý člověk získal nějaké zkušenosti, na jejich základě se mu vytvořilo přesvědčení, a očekávání odpovídají tomu přesvědčení. Úžasný je, že člověk, co je přesvědčený o tom, že věci jsou jen černé nebo bílé, vidí opravdu jen věci černé a bílé, neboť ty šedivé jsou pro něj neviditelné.
A když v člověku zdání submise na druhé straně vyvolává potřebu dominance a zdání dominance v něm budí potřebu se podvolovat, to je jen typické reaktivní chování – avšak člověk by se měl chovat proaktivně a ne být jen odezvou vnějších událostí :-)
35:
Jojo, proaktivně je nejlepší se chovat – když jde třeba o to, že dva cizí lidé spolu mají smontovat skříňku (ten ratky příklad). Aby se vytvořila spolupráce, a ne že jeden bude ve vleku. A později už to jde nějak samo; ne úplně vědomě se vyvine určitý typ komunikace, speciální pro tu dvojici. To je právě zábavné, ta rozmanitost, co ji tak opěvuju.
33:
Jo, to jsem dělávala – mstění a shazování. Když si "o to koleduje," má to mít :)
Jenže to dělám jen výjimečně, vybraným jedincům, kteří mě něčím štvou. Které nepovažuju za přátele. Aspoň ne v tu chvíli.
Asi to čas od času dělám pořád. Je to takový primitivní pocit uspokojení z mého aktivního neprimitivního chování (sekat to hlava nehlava, v kteroukoli chvíli a komukoli a beze smyslu pro humor a následného odlehčení, to by nebylo nijak uspokojující, ale nezdvořilé a debilní a nesociální).
Hm, zajímavé.
Nejlepší je, že mi nevadí to o sobě vědět, ani mi nevadí, že to o mně vědí druzí. Hurá.
Ovšem znamená to taky, že žádná "náprava" se konat nebude :-)
Zajímavé taky je, že dominance někoho vůbec nemusí vyvolat submisivitu u druhého, ale také dominanci. Kdo s koho.
37. to ze dominance muze vyvolat jinou dominanci a ze mezi sebou bojuji do uplneho sebezniceni mi prijde celkem normalni :o)
me pride zase zajimave, ze dominance musi nalezt svuj protejsek, nekoho s kym se meri, srovnava a potvrzuje (zda je skutecne dominantni)
Pokud nenalezne "partnera-spoluhrace" tak se nema skrzeva koho identifikovat a tim vlastne straci smysl. mizi. chybi ji sparingpartner :o)))
taky me napadlo (jen moje predstava), jak se dva kohouti na smetisti (masirovaci ega) se do sebe pusti. protoze kazdy z nich se chce natrepat pred slepicou (nebo pred sebou). a i kdyz jeden prohraje, tak vleze do kanalu a tam se dal natrepava ze zrovna chtel domu.
Pak vitez prijde k slepici (nebo k sobe) a slepica na nej kouka (nebo on sam na sebe) s respektem a je stastna (je stasten).
pak ale dojde k situaci ze kohout prohraje. a v ten moment i slepica znejisti (on znejisti). a zacne na nej (sebe) utocit. ztratil v jejich ocich (svych ocich) hodnotu.
JIna situace, asi taky hodne naivni: Kohout bojuje s jinym kohoutem a vyhraje. Jako vitez prijde pysne k slepici (k sobe). a ta se na nej podiva a rika: jeee to je fajn ze jsi tady, zrovna jsem si rikala ze bychom mohli zajit na jedno zrno. a on rekne: a videlas jak ten blbec utikal? A ona na nej koukne udivene: jaky blbec?
38:
No pozor, ty bereš dominanci jako autonomní jednotku; přitom je to jen jeden z aspektů člověka, který se mění (ten aspekt i ten člověk)
dodatek ke [26] , co jsem psala já:
těmi klienty a výjimkami myslím někoho, kdo je ke mně v daném vztahu jiném než člověk – člověk, v situaci, kde nejde o "dva lidi", ale je to zúženo na nějaký pracovní vztah – tam je na místě větší ohleduplnost a samozřejmě není vkusné komukoli něco "natřít".
Jo a původně jsem se domnívala, že se rozběhne diskuse o dominanci v posteli… a jen rulisa samozřejmě nezklamala :-))
… už dva měsíce jsem neviděla nahého chlapa, to víte, tak jsem na takovou sexy diskusi nažhavená ;)
40 Lisko, to jsem ted nepochopila ale to je jedno :o))
42. jezisi, ale ja prece zareagovala v 15. mozna jsem dominantni tim, ze vyzaduju presne to co mam rada a co se mi libi. Kdyz me neco rusi tak me to neba….
Cítím se jak submisivní, tak dominantní a záleží právě na situaci s kým a za jakých okolností. Jak to moje momentální postavení prostě zrovna vycítím, nebo vyplyne přirozeně. S lidmi, u nichž mám pocit, že se chtějí projevovat vždy jako dominantní, a chovají se i tak, se necítím dobře. Asi mají problém s tím, přiznat si, že nemohou být vždy a s každým těmi dominatními oni. Ale to už je extrém, co nemá možná daleko k pýše a aroganci..
Ovšem lidé, co naopak působí téměř vždy tím submisivním dojmem..to jak tu kdesi liška psala..tenký hlásek, skloněnou hlavu a věčné podřizování, jo tak to je teda fakt o nervy s nimi taky vyjít. Vadí mi, kolik energie a taktu musím vyvinout, abych z nich vydolovala, co vlastně chtějí a jak a stejně mám pořád pocit, že TO VLASTNĚ NEVÍM :)
jj kníkálci, nemrcouchové, pipky, lidi co podávaj ruku jako shnilej list atp … taky z nich pěním, mám 100chutí dát herdu do zad a zařvat : Haló! Prober se! :) Jsou jako oblast s nižší energetickou hustotou, odsávaj z prostoru okolo sebe životní sílu.
ad 47: No a teď si představ, že jsem potkala člověka, který si celý život záměrně vyhledával takové ty unylé ženštiny, páč měl pak pocit, že se o ně může postarat, zajistit je … a ony mu budou doma vděčně leštit podlahu a štupovat ponožky … Rovnoprávné partnerství jej nezajímalo. Koukala jsem nevěřícně jako blázen.
Každej to máme fakt jinak.
48. nejvetsi for je pak v tom, ze tu unyle zenstiny ho tak vydominujou ze si ty ponozky chodi nechavat stupovat k mamince a podlahu lesti sam :o)))
jako shnilej list je kouzelné přirovnání, i když mně to přijde, jako by mi někdo strkal do ruky leklou rybu :-)
Já tyhle lidi nikdy neřešil – nějak mi zas až tolik nevadilo, že někdo podává místo ruky leklou rybu a jiný se zase ani za nic nepodívá do očí – tyhle projevy mohou vyvolávat různé osobní pocity a dojmy – ale taky předpojatost, a to, myslím, není dobře.
49:
Jo! Tak to chodí. Takové ty nesmělé tiché holčiny dost ve vzathu vládnou, ne? – Já nevim, já předpoládám a usuzuju podle sebe, netiché a smělé, která ve vztahu nechce vládnout, ale rovnocennět a inspirovat se vzájemně :)
47:
shnilý list, to zní názorně!
Co to ale může vypovídat, když má někdo leklou ryboruku, to nevím. Ale příjemné to není, až to mlže protějšek pociťovat jako nezdvořilost – "nechci se tě dotýkat, nejsem srdečný, bojím se", přitom to může být třeba jinak, pasivní agrese (?)
… no to jsou krásné dohady a spekulace, sláva :-))
pasivni agrese. jo, to je ta skatulka. a ktera me svym spusobem desi, protoze vim jak je ucinna a jedinou obranou je ignorovat.
pasivni agresi znam a setkala jsem se s nim
Trochu už jsem početla včera a hlavu se pokusila použít..:)
ad 50 – ano Vochomůrko, je fakt, že se může jednat i o předpojatost, taky jsem to během života zjistila, že jsem si udělala obrázek na zákl.svých zkušeností příliš brzy a mylný.
Zvláštní je , že si ani neuvědomuji, že by mě kdo kdy učil, je dobrý se lidem dívat do očí, je podání ruky a pak podání "leklé ryby". Myslím, že mně to už jako větší holku nějak napadlo, přišlo přirozené samo a až později při různých debatách na toto téma jsem se dozvěděla. To stisknutí ruky někomu koho ještě ani neznám, dívání se do očí..je to pro mne takový signál, že bych chtěla s tím člověkem vyjít, že zaujímám přátelský postoj :)
To ale nezaručuje, že to tak zůstane…vůbec ne.
A naopak, pokud jsem znejistěla u předání leklé ryby a u uhýbajících očích, ne vždy to tak zůstalo, ale spíše často ano. Tak předpojatost..jo může být..
to jen že se říká, kdo je upřímný, ten hledí zpříma do očí, a kdo není, ten uhýbá. Ale to uhýbání může mít hodně důvodů jiných, já ty lidi takhle napřed co do jejich upřímnosti neposuzuju.
Koukání do očí nebo malý oční kontakt moc u lidí neposuzuju; občas mě napadá, jestli ho sama nemám podměrečný :)
Ale stisk ruky mám nadprůměrný.
Kampak jste se to dostali…
:o)
Ach jo, já nestíhám už ani net…
Tak hele. Nedávno jsem četla, že po submivitě touží velmi často právě aktivní, činorodí a otevření, extrovertní lidé. Zatímco pasivní introverti se v sexu, ba dokonce i v partnerských vztazích chovají často velmi dominantně.
Zajímavý, žejo.
Myslím, že v posteli si často potřebujem (toužíme) dopřát to, čeho se nám mimo ni nedostává.
(A často marně, páč i v posteli nad námi nakonec zvítězí naše já.)
A o tom byl můj mírně zparodovaný koment číslo 19 (tuším).
No nic.
Budu pokračovat ve studiu tohoto tématu na pokusných vzorcích mých nalepitelů se, co mi buď mají za zlé, že ve mně viděli křehkou jemnou duši submisivní (a tvrdě narazili na mou potřebu podlehnout, nikoli prostě jen ulehnout), i těch, co mě radši nechtěj, protože se jim zdám až příliš dominantní (rozuměj, silnější než oni a tudíž pro mě od samého začátku nedostatečně potenciální coby objekty vhodné k mému submisivnímu pod/uléhaní)
Uff, to je krásnej koment. Ten se mi poved. A můžu jít spokojeně spinkat.
Liško, ráda jsem tě zahlídla! Drž se, i nahej chlap bude!
Taky mi připadá, že ty pasivní introvertní lidi, co podávají ruku jak shnilá ryba – nebo to byl leklý list? – jsou často v partnerském vztahu dominantní.
(a tím vznikla krásná syntéza všech témat, o kterých se diskutovalo, nebo spíš spekulovalo :-)
57. dyt to rikam furt :o))
ad 54, Vochomůrko, jo říká se to tak, ale já bych řekla, že je na tom dost, na tom co se pozná z očí…Jen podvodnící, manipulátoři a podobní, se ti "stavějí do očí" jinak, než jak co myslí..
hodne podvodniku a manipulatoru uspeje prave tim uprimnym pohledem z oci do oci.
Jak to funguje?
Nejprve stáhnete program, ten pak spustíte a přihlásíte se. V programu se vám zobrazuje reklama, která se automaticky střídá a vy nemusíte být ani u PC. Za reklamu získáváte body a ty se pak převádí na peníze.
1) $ ECBARRE $
-payout 15Euro do 30dnů od poádání (PayPal,ek)
-1000bodů = cca 0.12Euro
-stabilní a velmi nenáročný bar
-bonusy za hraní her, VIP a dalí
-ověření aktivity – za několik hodin
*Ecbarre je francouzský surfbar, platí za víc ne jen surfování. Zabírá minimum místa a můete ho posouvat.
Pokud se zaregistrujete zde, můete se nechat vyplatit před dosaení 15.
Návod na registraci u ecbarre – klikněte na registrace pod odstavcem. Na nové stránce vlevo nahoře klikněte na inscription a vyplňte:
*pozn. při registraci nikdy nepouívajte diakritiku /háčka a čárky/
Email: Vá email
Pseudo: Váe přezdívka
Mot de Passe: heslo ( doporučuji nepouívat z nebo y)
Retapez mot de passe: heslo znovu
Nom: jméno
Prenom: příjmení
Adresse: ulice,číslo
Code Postal: PSČ
Ville: město
Pays: nalistujte Republique Tcheque nebo Slovaquie,
Email Paypal: email pod kterým jste registrovaní na paypal, jestli zatím nemáte nezadávejte (návod na paypal v menu vlevo)
Saisissez le code ci-apres: opite kontrolní kód,
Odfajfkujte políčko (souhlas s podmínkami) a klikněte na Valider.
Přijde Vám email, v něm klikněte na odkaz a ten Vás přesune na stránku ecbarre, kde se přihlásíte a stáhnete si surfbar. Pozn. na ecbarre.com menu vlevo Gagner des euros – telecharger la barre.
Zde stáhněte nejlépe 1. ( ECBarre ).
Pro běh surfbaru potřebujete Microsoft framework v 2.0, stáhnout ho můete zde http://www.microsoft.com…ylang=en
Surfbar ulote a spuste /u se nemusí instalovat/. Nyní můete spustit a začít vydělávat.
Při 1. sputění po Vás bude chtít email, ID a heslo (ve máte v emailu). Po té vyskočí hláka ve francoutině, odklikněte, stiskněte R, Vae údaje budou předvyplněny, klikněte na Go indv. opite potvrzovací kód, potvrďte a vydělávejte.
TIP
doporučuji kadý den navtěvovat sekce:
Gagner des euros – clics remuneres můete kadý den získat a 150 bodů.
Jeux-Ticket bonus – získáte za kadých 250bodů 1 los a za ten můete získat body nebo eura.
Jeux-Tombola – kadý den získáte jeden lístek do tomboly , kde se dá vyhrát jackpot.
Na surfbaru můete narazit na BONUS ve výi několika bodů, pro připsání na něj klikněte (otevře se Vám nové okno) počkáte asi 30s a body se započtou.
Registrace zde http://www.ecbarre2.net…ref=44834
2) $ 20 dollars 2 surf $
Jednoducha instalace a registrace
Maly a libovolne presouvatelny
Vyplata 20$ na Paypal
1 minuta = 1 bod
Refflinii je 10 vsechny jsou za 10%
Mesicne je limit za surfovani zatim omezen na 10.000 bodu (celkovy limit neni omezen)
Surfbar nema kontrolni CAPTCHA kod
Placene maily (zatim nechodi)
Za zobrazeni vaseho refflinku je 10 bodu
Za zobrazeni vaseho reffbanneru je 1 bod
denne maximum 1.000 bodu za zobrazeni refflinku a reffbanneru (kontrola unikatnich IP)
Prepoctovy kurz nebyl samozrejme zatim stanoven
Zajímavý surfbar, který se vejde do rohu vaí obrazovky, ani by jste si ho vimli.
registrace zde: http://www.20dollars2surf.com…296
3) $ Cash surfers $
Je společnost, která platí členy po celém světě za to, e se jim na monitoru promítá reklamní prouek. Do ČR a SR posílá eky v hodnotě 40 $ a výe. Funguje ji řadu let a peníze skutečně vyplácí.
Za kadou naserfovanou hodinu ( 1200 bodů ) dostanete okolo 50 centů. Cena za hodinu se Vám určí v rozmezí 30 60 dnů od dokončení registrace. (Proto se nebojte e ze začátku bude cena tak malá) Dalí výdělky jsou za získávání referálů nových lidí. Za kadého Vámi získaného člena budete dostávat 10 % provizi z jeho výdělků. Můete jich získat neomezeně.
Pro registraci si otevřete v novém okně tento registrační formulář: http://www.cashsurfers.com…itunka a postupujte podle pokynů.
1.)
Username: Vae přihlaovací jméno
FirstName: Vae Jméno
Last Name: Vae Příjmení
E-mail Address: Vae e-mailová adresa – !!! sem Vám přijde Va3e heslo !!! >>>Nejlepí je zaloit si novou e-mailovou schránku na http://www.atlas.cz. Na Seznam.cz nebo Centrum.cz Vám heslo nemusí přijít.
61 konečně hodnotný příspěvek. Jinak to tu připomíná Vagina monology :)
61:
Nic jiného to taky není :)
(61 reagoval na sáhodlouhý "koment", jak vydělat peníze na internetu, kde se zaregistrovat apod.)
… a ten jsem smazala,
dodala Vagína.
Zdravím pana klobouka, nebo kloboučnici.
A nevím liško, proč jsi to smazala, těšila jsem se, že budu konečně vydělávat těžký prachy, a nebudu už vést ty vaginoidní hovory…:))
Na to se, anino, také těším. Ale asi to nenastane; bez vaginoidních monologů se neobejdu.
ja mam vagina monology v oblibe.
a vydelavat chodim do prace. v internetu by me kazdy obral i o to co jsem nikdy nemela :o))
Náhodou jsem narazil na tuto stránku a grafologii celkem rozumím.
Liško, tvé písmo je skoro vzorovou ukázkou funkce vnímání (+ cítění). Naopak – intuice je v něm pomálu. Co se týká introverze x extraverze, těžko říct, není to vyhraněné, každopádně navenek působíš příjemně, "měkce", citově… Introverta je v písmu dost, v kontaktu chvíli váháš, nehrneš se do něj hned, pak se ale ukáže tvá přívětivost.
Dost se tady píše o dominanci x submisivitě. Nepřipadá mi to tak důležité. Písmo je stabilní, někde mezi flegmatikem a sangvinikem. Když, hovořil bych o asertivitě. Rozhodně ne submisivita.
Moc individuální na první pohled není, ale prvky svérázu v něm jsou, zvláště v rychleji psané ukázce. Tady je důležitý věk, nevím, kolik ti je, ale tohle písmo bych odhadoval max. na 20 let. Čím starší jsi, tím bych míru osobitosti posouval dolů. Nicméně osobitost v písmu nemusí být hned vidět. Zvláště v tom tvém, které je trochu usedlé, podle mě pomalejší. V horní zóně (myšlení, fantazie, ideály apod.)vnímám více pohybu.
To je tak v krátkosti, co mě právě napadlo.
Měj se. L-
Hledám subinku či sexuální otrokyniHledám milou, přítulnou, ale při tom velmi perverzní, přirozeně submisivní dívku drobné postavy, ve věku do 30ti let, kterou vzrušuje ponižování a je obdařena masochistickými sklony.
Více na: http://subinka.com/
V případě zájmu mě prosím kontaktuj na e-mail: hleda.se@subinka.com
Případným zájemkyním děkuji.
AhojAhoj, máš vcelku zajímavý článek. Hledal jsem něco o dopisech a rukopisech a najelo mi na tvé stránky. A písmo máš taky krásné :-) Mám taky blog, ale je to začátek. :-)