KOMIKS
Poněkud neucelené příhody z posledních dní.
Hlavně že to zatím dobře dopadá.
Jediná překvapivost je, že v pokoji budu moci věšet obrázky jen na jedné stěně, protože ostatní jsou polystyrénově zateplené zevnitř a asi by je moje obrázky strhaly. Ale už mám nápad: dám do stropu do rohů lustrháky, natáhnu lanko … a přece se věší! Před prohlídkou bytu jsem nadhodila téma kocour (před majiteli ne, jen před spolubydlící). Ona nato: “No jasně! Moje máma má sedm koček…” Hlavní základnu mu asi přesto ponechám u rodičů.
Dohodly jsme se, že polepíme dveře od bytu, protože jsou ošuntělé. A budeme mít internet. A stoleček na společné stolečkování ve společné kuchyni, hned za dveřmi. A na trubku nad pračkou něco navěsíme. A police tam dáme. A sranda je, že budeme mít přes pracovní týden ještě jednu spolunocležnici, která pracuje v Praze, ale bydlí jinde. Narozdíl od nás obou má vysoký plat. A my obě hledáme práci. Možná vezmeme violoncello a hoboj a děsně na tom zbohatneme.
Po prohlídce bytu jsme šly ještě na pivo a přizvaly mou drahou bývalou šéfku, která je zároveň drahou (zatímní) sousedkou mé (snad budoucí) spolubydlící. Sláva.
Skvěle, gratuluji! A ne že zapomeneš psát blog, když teď budeš samý mejdan a pívo se spolubydlícími. :-)
… nebo aspoň nakreslit, když už nebude čas napsat ;-)
Přece budu mít doma internet! To je sám o sobě dost blogotvorný fakt.
kouzelny
hele .. hoboj … to znáš ne? Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní,hrál vždycky na večer touž píseň mollovou a ani nerozžal si oheň pobřežní, neb všecky ohně, prý, tu zhasnou, uplovou.
Na hře na hoboj se snad ani nedá vydělat ;)
Btw PF 0010
bo,
nedá vydělat? Takový krásný nástroj to je!
"Hrál kdosi na hoboj" a "svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji", protože "mrtvo je Gézů království, ach, muselo tak býti."
Víc si nepamatuju :-)
"Mžerounka"… já padnu :-)))
[7]
se ví! Berounka se ta řeka jmenuje odzadu – proč by se měla jmenovat Berounka, když teče Berounem až kdovíkdy. Před Berounem se nemůže jmenovat Berounka, ale Mže. Tak jsem to spojila, aby to bylo spravedlivý :)
violoncello a hoboj – to by bylo velice překrásné.
… shodou okolností jsem pozdě odpoledne téhož dne, co jsem tu učinil poznámku (pátek 8.1.) vystupoval s otcem na stanici Staroměstské s úmyslem dorazit do Rudolfina za účelem kulturního vyžití ve formě koncertu České filharmonie, když tu se u nás zastavil sympatický chlapík v čepici a bundičce, jen na pár slov, neboť zase pospíchal dál, a on to byl (jak mi otec řekl) Vladimír Manoušek, violoncellista orchestru Čf, jehož velmi obdivuji pro způsob, jakým na svůj nástroj hraje, avšak tentokráte poprvé jsem jej spatřil zblízka, v civilném odění, a vůbec jsem ho nepoznal …
[10]
Jéje, tak to bylo pěkné!
Tady v Břevnově vedle mého pracoviště, v domě, kde bydlí moje kamarádka, žije zase maestro (a vypadá jako maestro) violoncellista z FOK. Má krásný starý nástroj Stradivari. A jednou mě přemluvil, že ho musím na vernisáž doprovodit a hráli jsme spolu. Naučil mě to během půl hodiny a šli jsme na to – byl tak podpůrný a chválící, že mi to šlo (bylo to teda hodně jednoduché).
A znal mého profesora na violoncello, ten taky hrával v FOK. Jojo, mistři. Kam se hrabu. Snad už aspoň konečně nemám trému jako v pubertě a můžu se do něčeho pustit, až přijde čas.
tohle zní zatím optimisticky, tak snad to tak bude i pokračovat.