KOMIKS
Aby moje mysl nebyla stále zaměstnaná brzkým stěhováním kdovíkam, vypořádala jsem se s tím tématem způsobem sobě vlastním – výrobou obrázku. Právě to základní přesvědčení, že na výsledku nezáleží, že jde jen o proces zhmotnění něčeho, aby mi to dalo pokoj, o vložení myšlenky z hlavy pryč, na papír – to vede k odpadnutí nároku na výsledek a k nepřítomnosti trémy, k čirému soustředění se na práci.
Doporučuju! Udělejte si komiks. Tohle je můj třetí (po prvním a druhém). Nikdy mě komiksy moc nezajímaly, vlastně jsem četla jen Čtyřlístek, před 25 -30 lety, jinak nic moc. Ale uvidíte, že komiks je objevný způsob a dává hodně možností! Zkuste ho. V komiksu může každý kreslit jen to, co zvládne, co se rozhodne a jak to umí ztvárnit; když se vám nechce kreslit kůň a potřebujete ho ve svém příběhu, nakreslete jen jeho nohu nebo ocas a je to. Nebo čtvereček s nápisem KŮŇ, klidně.
Po nakreslení prvních dvou okýnek jsem si říkala “Aha, hm, dokreslím ještě dvě a utnu to, na víc to téma nevydá a výtvarno taky ne – pořád kreslit hlavu Lišky, jak mluví, s tím se dlouho nevystačí… ” A nakonec mě komiks vedl dál, ke shromáždění použitých (roz.nakreslených) věcí dohromady, do nového nahňácaného domova. Pak jsem se podívala na Lišku s kocourem, jak spolu stojí ve vzduchu, a přemítala, na co bych je postavila. Na rohožku! Ahá, tak to nesmyslné nakreslení rohožky na začátku bude přece jen zúročeno, rohožka se objeví znovu, pod tlapkami Lišky a kocoura jako výraz kocourova rozhodného “Já tu taky bydlím!” No a bylo to.
Pěkné!!:-))
Hm, někdy to zkusím – děkuji!
Včera mě napadlo napsat pohádku o kanálech, teda, přivedla mne na ten nápad Oby. http://photos-c.ak.fbcdn.net….jpg (prý vypadá jako Široký. Kanál, ne Oby.)
Jo, kanály jsou dobrý nápad, mají každý jinou tvář!
jeee, to je parada. a kocourovi to moc slusi :o) hezky spolecnik.
někdo si kreslí a někdo je ještě v práci.
Tak máš bydlení… :-)
Jdu si honem přečíst i ten předchozí článek, v něm bude asi víc…
ty jo, Liska dokaze zaroven levym a pravym obocim neco jineho!
pohovka na stojatovhodné pro permanentního spáče, cestou kolem na chvilku zdřímne, a nikdo nic ani nezaregistruje :)))
[5]
Někdo má sice volno přes vánoce až do 4.1., ale během toho času šel čtyřikrát do práce nakrmit kočku… Co je lepší? Chodit do práce v pracovní době, nebo tam chodit, když je volno?
[8]
Universální pohovka. Mohla by být i v tramvajích. Cestjící by se držel tyče a přitom nastojato ležel na pohovce. Za příplatek, jako první třídou ve vlaku.
pár komiksů jsem i se svým výtvarným netalentem taky zvládla, vždycky mě jako malou při malování a kreslení bavilo vymýšlet si k obrázku příběh a tady lze ten příběh i posouvat.
Btw, na Spanilou jízdu jsem narazila asi před čtvrt rokem a byla jsem unešena!
Kam se vlastně stěhuješ? Sice jsme se v Břevnově nikdy nepotkaly, ale bylo fajn vědět, že tě mám za sousedku.
[10]
Jo, to bylo fajn; kolikrát jsem si třeba v noční tramvaji říkala, že bych tě mohla potkat :-)
Kam se stěhuju? Zatím nic není definitivně rozhodnuto, pozítří to jdu teprve omrknout. Je to kousek (nebo kus? kilometr? ještě nevím ani adresu…) od konečné noční tramvaje 56, resp. denní 11 (a ta jede k mým rodičům na Vinohrady :-), a kousek od rybníka, jak jsem zjistila na mapě. Matně tuším, že jednou v životě jsem tam jeden večer chvíli byla. Od Břevnova bych se Zaběhla daleko – a dojížděla bych do něj do práce určitě hodinu.
… a přijít do práce v deset dopoledne je blbý :-)
Ale koukám, že k rodičům bych měla tak prazvláštní kombinace dopravy, že mě to dost láká! A je to k nim blíž i rychleji než odtud z civilizovaného staroslavného Břevnova.
Teď jsem si přečetla předešlý zápisek a je mi všechno o něco jasnější – jinak mi mluvíš z duše tím ježděním autobusem, mně navyklé na tramvaje se autobusy taky tak nějak příčí.
Každopádně ti držím palce, aby jakékoli rozhodnutí, které uděláš, bylo správné!
Díky, díky.
Chybí ti čumáček,taková ta černá tečka na konci nosu,kterou se vyčuchá důležité,méně důležité a nedůležité.:-)))
[15]
Hele nech mě aspoň v komiksu mít chvíli špičatej nos bez bambule, jo?
Pěkné! Já umím buď jenom slova anebo jenom vyprávěcí obrázky beze slov. Dohromady mi to nejde.
Ale teď stejně nemůžu malovat, musím ti držet pěsti k tomu novému bydlení.
[17]
Hoho!
No vidíš, Lenko, dneska se mi o tobě zdálo – šly jsme po ulici a ukázalo se, že ráda nakukuješ lidem do oken. V přízemí ses zastavila u okna, škrábla na něj (asi jako sugestivní signál, že odteď lidé uvnitř nemají vnímat, že jim někdo stojí za oknem), pak pozorovala, co se děje uvnitř, pak zase škrábla na okno a šla dál. Komentovalas to mně na vysvětlenou, že to škrábnutí zní, jako když se zavírá šuplík, takže je to nenápadný zvuk. A co když nemají šuplík – říkala jsem si. :-)
Potom jsme přišly k nějakým tvým známým a nocovaly u nich. Asi na horách to bylo.
Ajajaj, lidem se o mně začíná zdát, je třeba vyklidit pole. :-))) (napadlo mě jako první)
Ve skutečnosti moc lidem do oken nenakukuji, od té doby, co jsem plně zaměstnána svým životem (od dospělosti), vím, že za oknem lidé nedělají nic jiného než já: jedí, spí, něco kutí, milují se, hádají se ….. podobně jako já. A to sugestivní škrábnutí taky neumím.
A s tím nocováním to bylo taky malinko jinak. Chodili jsme po místních horách, to jo, pak se spalo ale u mne. Pěkně jsme se zničili. Ale nevšimla jsem si, žes byla s námi … Byla jsi Monika, Radka, Zdeněk nebo Petr? :-)
Krasnej komix !
:), moc hezký liško..to se ti řekne, nakreslete si svůj komix :) Možná je mám nakreslené v hlavě, no určitě..to ři trošce fantazie jde, ale dát to z hlavy ven na papír..napsat snad, ale nakreslit, no to by jste se pobavili :)))
Je ale super a musí ti to dost pomáhat to sesumírování si situace a třeba na třikrát a ještě děláš něco, co tě baví :)
ja to nakreslit neumim. protoze to ani definovat nedokazu. Mam to v hlave uplne rozdrbane, spise rozlite mliko nez usporadana myslenka. Kdybych chtela popsat co mam v hlave tak bych musela asi napsat celou knihu a furt by to bylo spatne :o)) asi spis nechat jen bily papir a na to cmaranice.
Ratko, možná to vyznělo, že já mám vše v hlavě pěkně poskládaný..no, něco tam mám a dokonce si někdy myslím, že jsem si to pěkně poskládala, ale někdy hrábnu někam do regálu, co měl být jako uklizený a srovnaný a vyvalí se zas bordel a uklízím :))
Jen u některých jsem si skoro jistá, že se z nich žádný bordel jen tak nevysype…
regalu, nebo lidi ?
Nojo – tuhle o mně někdo prohlásil, "že to mám v hlavě srovnaný." A někdo jiný na to reagoval popuzeně: "A co to jako znamená?!"
A vlastně nevím, co to znamená. A nepoužívám ten obrat, nesedí mi.
Pokud to mám někde srovnané, tak v hlavě. Pouze tam. To je jen nutný předpoklad, aby se případně srovnalo všechno.
… nebo jak je to? Znamená pro vás něco "mít to v hlavě srovnaný?" Pro mě je to spíš klišé puberťáků a jiných klišé-přejímačů.
no, tak "ustaleny vyznam" ma byt asi pozitivni, takze kompliment,
ale kdyz se to vezme doslova, mluvi se v tom jen o organizaci, ne o obsahu, takze to dovoluje mit hlavu plnou nesmyslu, ovsem krasne zaskatulkovanejch :-)
ma to v hlave srovnany znamena ze ma ty nesmysly hezky zaskatulkovane a ulozene do regalu. A kdykoliv je potrebuje najit tak jen sahne. A najde.
ad 24, ore – do pomyslných regálů se dá vměstnat vše, čím a jak člověk žil a žije..jasně tedy, že i lidi, vztahy :)
ad 26,liško, já ti nevím, a prosím tě za sebe, jestli vůbec kdy člověk může mít v hlavě vše srovnaný ? Může si to myslet, že ano, velmi pravděpodobně asi každý ví, co by udělal a co už ne, kam by ještě zašel, kam už ne, jak by chtěl žít a jak ne.
Jenže člověk zkušenostmi poznává další a další a může se tedy stát a jistě stává, že to, co si myslel, že srovnaný má, najednou tak docela už nemusí platit..a rovná znovu. A bohužel i vlivem různých okolností, nebo i jistou únavou slevuje.Že asi jen tak někdo neustrne s přesně zarovnanými "komínky", že je čas od času přerovná..když přehodnotí nějakou situaci, tak dospěje k jinému přerovnání…
Nejednou jsem už v životě zažila, že ten, co tvrdil, jak má jasno..tedy vše v hlavě srovnané, když se pak nečekaně ocitl v nějaké situaci, zjistil, že si to jen myslel..a zaskočil ho chaos, ve kterém se ocitl, chaos v jeho údajně srovnané hlavě…
28 !
ze ja se na nejakou diplomacii nevyprdnu :-)
[29]
Přesně tak, nutné revize jsou pro zdraví nepostradatelné.
V našich krajích se říká "má to v hlavě dobře srovnaný" o člověku, který má dobře srovnané priority, ví, co chce a jde si za tím. (Třeba děvče, které chce studovat a nabízí se jí místní největší playboy a sukničkář a ona ho odmítne. Pak se o ní řekne, že to má v hlavě dobře srovnaný a že se o ni rodiče nemusejí tolik bát. – takhle asi)
Samozřejmě člověk míní a život mění (viz Anina), ale to je furt, ať něco máme nebo nemáme srovnaný.
mit v hlave srovnany muze taky znamenazt ze rozum vitezi KO na vsech frontach :o))
[32] aha. v tom případě, to "v hlavě srovnaný" nemám.
[33] jo!! právě. Jednostranná zaměřenost.
Mockrát jsem kdesi zapoměla rozum a byla si toho vědoma, prostě jsem chtěla. Je fakt, že ne vždy se mi to vyplatilo, ale často z mého pohledu ano. A tak nelituju.
Příliš dlouho jsem tak nějak musela být rozumná a řešit věci, co děti většinou neřeší.Často jsem slyšela..je tak rozumná, snad ani není dítě. Byla jsem už na to alergická..já dítě byla a chtěla být, ale někdy mi nezbylo, než se chovat skoro jako dospělá, což jsem samozřejmě nebyla.
No, někde stejně je deficit z těch časů, protože jak jsem mohla, začla jsem si to vynahrazovat..trochu mi přijde, jako když jsem své dětství přeskočila, ztratila ;), proto říkám, že jsem infantilní..a jsem :)
ad 33 a 34: Já nemyslím, že jde o jednostrannou zaměřenost. Mít v hlavě srovnaný znamená mít v hlavě srovnaný, tedy správně zařazený i ten cit. – tedy podle mne
Jinak co se týče rozumu. Jsem byla a jsem mslím i teď dost rozumná, ale taky mocně cítící. Vždycky, když jsem si chtěla trochu povolit a vyhodit z kopýtka, když jsem chtěla žít podle citu, velmi těžce jsem na to doplatila a vlastně doplácím pořád, když poslouchám více cit než rozum. – Pak obdivuji ty kamarádky, které dělají všechno rozumně a mají takový pohodový život. Můj život je velmi dynamický a pak se divím, že jej stěží udýchávám. Ony ty rozumné kamarádky, které by se nepouštěly do mých dobrodružství, se zas neumí tak uvolnit jako já, to je pravda, nicméně čím dál žiju, tím víc ten rozum oceňuji. Ne, že bych to psala ráda, nicméně je to tak. (Ten zmetek rozum má skoro vždycky pravdu! :-)) )
[37] Jo??
No a já se asi pět let snažím rozum nechat být (protože nechat myšlenky jet naplno je zahlcující) a pustit ke slovu taky něco jiného jinak, než aby mě to svou intenzitou umlátilo jak v bubnu pračky. A teď ani zrovna nevím, jak si stojím, protože se nic bouřlivého neděje. Aha, takže si asi stojím lépe :)
[37] rozhodně je to zajímavé!
a aniny kombinace taky zajímavá[35][29]
To je paráda, jak každý na svět a na sebe vyzraje nějak jinak a dovolí si míň nebo víc v nějakém ohledu, skloubí se a nakombinuje podle potřeby…
ad 37, to se ví, že ten ZMETEK i nezmetek ale, rozum má vždy "pravdu", nj. jenže když mně ta jeho "pravda" přijde někdy tak fádní a šedivá, až mrtvá..a pak ty rozpory..;)
ad 41: Ano, přesně, žít rozumně je sice dobré pro tělo i pro duši, ale je to NUDNÉ – tedy jak pro koho. – V životě jsem se nejvíc bála ne o život, ale bála jsem se nudy. Tak proto to. Ale myslím, že už si dokážu vychutnávat obyčejný "nudný" život tak, aby nebyl nudný. To, zda je nudný nebo ne, o tom rozhoduje vnitřní citlivost a prožívání, ne to vnějškové. Jsem pochopila. Proto si sednu na mez a mám z toho druhé Vánoce a divoké vášnivé lásky a rozchody si už raději nechávám ujít. Nebaví mě.
ad 40, jj. liško, myslím, že každý to má malinko jinak, i když ví, jak by to měl mít správně vyrovnaný.. ale někdy ..se to nějak do scénáře nehodí,tak se přizpůsobí okolnostem, tomu, co mu právě vyhovuje..a dělá mu dobře..byť třeba na chvíli..i s vidinou toho, co bude, může nastat..ale žije TEĎ. A i když padne na hubu, ani to hezké už mu nikdo nevezme. Ale přece jen, zas takový kaskadér nejsem a jistá opatrnost i nechybí..teda myslím..to po těch pak duševních výprascích občas :)
ad 42, Leni, myslím, že jsem docela přeborník v radování se z maličkostí a z těch nejobyčejnějších věcí. Jsem za to ráda, ne každý to umí, no..ale i tak.. :))
Leni, nj. chápu to, ale jak pak poznáš, že ta či ona láska, nemusí být jen divoká a krátká ?
No, člověk si asi musí dát někdy oddech a sebrat sílu, aby měl vůbec sílu a náladu si chtít komplikovat život riskem..jestli náhodou..
ad 45: Divoká – řekněme třeba raději prudká – je zpravidla, když jsou tam nějaké "nepřekonatelné" překážky. Třeba když je příliš mladý (-náct let je fakt moc) nebo příliš ženatý. Tak to už je mi předem jasný, jak to dopadne.
jo jo myslenky. no nic. ja rovnou mlcim. bych jinak agitoval :-)
Já nevím. Holky, nemáte to samý klišé?
Co je :správně" (rozum byl správnej – vzhldem k čemu? Ke mně samé, nebo jen k nějaklýmu postavení, pozici, roli ve společnosti? V jakém pořadí je pro co z toho důležité?)
Vášnivá a prudká láska musí být opakem nudné (coto?pročto?)
atd….
Já jsem například začla mít pocit kontinuálního štěstí a životní síly teprv od okamžiku, kdy jsem se naučila se na svůj pocit zodpovědnosti ke svému hlasu rozumu vyprdnout a orientovat se podle svého citu.
Což neznamená vrhat se po hlavě do prvního hnutí duše. Znamená to nesnažit se rozumem a vší silou vůle luštit, co zrovna nejde, aych se podle toho rozumu stůj co stůj zachovala (nebo si to myslela), ale spíš se snažit co nejpoctivějc vnímat, co cítím a podle toho se orientovat. I když to rozumově zrovna nebudu vůbec chápat.
Leckdy je ten cit schopen daleko upřímnějc než rozum (kterej si dokážem vůlí oblbnout) říct "Něco ti tam drhne, děvče milý, bacha, zpomal…"
A nebo – "Nevíš proč, ale víš to jistě…"
Kdykoli jsem rozumem šla proti těmhle pocitům (ve snaze mít rozum jako jistotu správnosti) bylo to blbě. Ne naopak.
No a vášnivá a prudká láska – to je přece stará známá pravda, že čím rychlejc oheň chytne a hoří, tím rychlejc taky dohoří, ne…? :-)
A že ta pomalá láska vůbec není o nudě, naopak. Co vydrží dýl? Nádhernej film, ve kterým je všechno, ale všechno skončí za hodinu a půl (a po čase má člověk pocit, že tam toho zůstalo spousta nedopovězenýho) – a nebo seriál na -cet a víc dílů, i když si na každej další díl musím tejden počkat – ale čekám ráda a ten týden mám na co vzpomínat, myslet a těšit se?
Ale možná i ta touha po vášnivě prudké lásce je jen proto, že člověk tuhle zkušenost musí udělat, aby odhořelo, co by mu pak kazilo ten krásnej seriál. Někomu musí odhořet víc, kdo má nastřádáno, někomu nemusí skoro nic, třeba proto, že měl prudko už v dětství…
Kdoví. :-)
Brou noc. :-)
ad-49 Ahoj Ru :), tak jsem od tebe četla vícekrát, a v podstatě si nemyslím, a snad ani nenapsala ani nic moc jiného, naopak..tutově souhlasím s tímhle ***Kdykoli jsem rozumem šla proti těmhle pocitům (ve snaze mít rozum jako jistotu správnosti) bylo to blbě.***
A vůbec s celým tvým druhým odstavcem a to tak, že jásám, protože mám často rozumnosti "plný zuby" a nejednou si někdo nad tím proto soucitně povzdechl…myslel to dobře, no..
Zrovna tak si ale nemyslím, že by pomalá láska musela být o nudě, zatímco ta prudká a vášnivá, že by měla šanci vydržet déle, To fakt ne. I když to máš zase..kdoví..u obou, u všech..se nikdy neví..kam a kudy se uberou..
Tak tedy, nevidím to jinak a souhlas :)
Ale abych fakt nekecala, někdy trochu závidím těm, co ten rozum dokáží přece jen víc poslechnout. Může je to ochránit od čehosi, ale mohou i o něco přijít, co si předem zakazují.
umim rozum poslechnout, nemam s tim problem. Jsem naucena poslouchat rozum. Ale jiz davno nechci. Rozum uz davno neni mym panem. Proste ho vypnu a je pryc :o)) A kdyz ho potrebuju tak ho zapnu a on mi pomaha. Je to jen nastroj. Beda kdyz se stane panem.
Zivot lze zit jen srdcem. zit, vnimat a ponaret se do uzasnych hloubek lze jen srdcem. Tam rozum nedosahne. Rozum jen tupy nastroj. Pomocnik.
pro me jsou prikladem rozumneho postupu treba moji rodice, kteri nechavaji sve city a emoce tak nejak zivelne prosakovat skrzeva rozumove brneni.
Vznika z toho zvlastni ukaz. Zkostnately rozum je zevnitr atakovan spontannimi city a emocemi a vytvari zvlastni nesmiritely vecny boj a napeti. Vyhrava rozum.
City a emoce jsou pak propousteni uzkou skulinou jako vojaci. Ty muzes, ty taky muzes a ty uz nemuzes. Ty jsi zlobivy. Ty taky zustanes uvnitr. A ten zavren tam proste sopti a busi na dvere. jsou nastvani na cely svet. ukrivdeni. pak narikaji a pak se smiruji. ze teda zustanu zavreni vecně. odkopnuti. nepochopeni. smutni. odtrzeni. mrtvi.
kus zivota odtrzen a zavren do vecneho vezeni.
Smutne. nekdy mi to prijde moc smutne. ale je to volba. volba jistoty.
rodice sazeli na jistotu. bezpecnost. jakakoliv odchylka od "spravneho reseni" vyvolala paniku. a agresi. a touhu kontrolovat jeste vic.
rozum je kontrolor.
jasne ze si clovek pak rika: ceka me to taky?
a pak si rekne, ze asi ano. Ze nektere veci nedokaze zmenit. ze nektere veci si proste nese jako dedictvi v genech.
ze se muze kroutit jako zizala na hacku. skakat, mlcet, prosit… a pak se podiva na sebe s odstupem a vidi presne co je. A cim je. Kombinaci svych predku.
ad 48: Já nevím, co je klišé (tomu slovu moc nerozumím), protože píšu jen své své zkušenosti, takže to tam asi nemám.
Já nemám žádnou vůli vůlovatou, to za ni dělají všechno city. Dělám jen to, co chci. A když něco nechci, tak se musím nějak navnadit, abych to chtěla a pak tím pádem vyvinula nějaké úsilí. Takže bez citů žít v mé kůži vůbec nejde. Ale jakmile vypojím rozum, je to vždycky průšvih, naprosto vždycky. Rozum, můj ochránce. Nemohu si upmatovat, zda mi někdy velel, to asi ne. Jen mě chrání a já se jej snažím poslechnout, myslí to se mnou dobře. Ne vždycky to však udělám (protože mě někdy štve). Když se nekouká, vyvedu nějakou pitominu. Blbě to dopadne a on pak se mnou hledá trpělivě cestu ven.
Pak je tu ještě intuice a ta má v ruce esa. Když občas přijde a vynese trumf, často přebíjí vše.
Takhle to chodí například u mne.
Aha … jak to tak čtu, čím dál míň si připadám jako racionální člověk, ale spíš jako kombinace. Jak by mohl fungovat "suchý rozum" bez "šťavnatého citu" a naopak? Spolupracují, ne? Na životních rozhodnutích. Skombinují se a vytvoří řešení na míru. Mně nepřipadá, že by to byly dva proudy, co musí nutně chodit proti sobě, buď – anebo. ¨Proč ne spolu?
… on totiž každý z nás mluví a vypovídá o něčem a má přitom na mysli nějakou svoji konkrétní zkušenost, nějakou situaci, nějaký model, jak mu to funguje.
Jenže my ostatní nemůžeme přesně vědět, jaký, takže asi každý mluví o jiném, neporovnatelném, o jiných typech situací. Já teda asi jo.
Příklad situace dám svoji nutnost přestěhování (a udržím tak téma, sláva (-:
Kdybych měla rozdělovat, které faktory nechám víc ovlivňovat rozumem a které pocity, došla bych vždycky k nějaké součinnosti v rámci možností.
Bydlet v Břevnově bylo dost neracionální, protože drahé. Vyčerpalo to veškeré mé (vlastně ne už ani mé) finance. Pocity hrály velkou roli – byt se mi moc líbí, místo se mi moc líbí, čtvrť se mi moc líbí, je to klidné, hezké, příjemné, na kopci.
Ale přesto prvek racionality v tom je: byt je blízko pracoviště, takže na druhou stranu mám malé výdaje na dopravu a malé časové prostoje během přesunu z práce domů.
Takže vyhrává snad rozum? Jen v tom, že teď přišla hranice, prachy naprosto vyčerpány, nutnost změny tak nebo tak.
A budoucí bydliště bych mohla rozebírat podobně.
liško , já si mylím, že úplně odděli nejdou. Vnucuje se jak to..to bys měla, zrovna tak a možná ještě víc..to, tak bych to chtěla.
Kdy já se zachovala asi především racionálně, bylo tehdy, když jsem kolegyním v práci řekla, že pokud bych si někoho chtěla nahlásit do bytu, ať mi to nedovolí :) Bylo to na základě nějakých zkušeností, chtěla jsem se chránit..Ale proč jsem jim to asi říkala, protože se znám a vím, že za jistých okolností bych to stejně udělala..a pak třeba měla, mohla mít problémy. Tak tohle bych jen tak neriskla, v tom rozum zatím vítězí.
Pravda vítězí.
[58]
jo, asi jsi na to kápla, anino – "chtěla jsem se chránit." Rozum ochraňuje. A kdo sobě nic moc nedovolí, je pořád pod kontrolou. Toho rozumu. A to psala ratka [52]
… ale abychom zas nezabředli do nějakých hustých vod…
ja to mam rozdelene asi takhle.
rozum ktery rika spravna reseni
emoce ktere davaji barvu ruznym resenim (prijemne, neprijemne, vonave, smradlave, hebke, studene)
city ktere vyjadruji miru vnitrniho ladeni (soulad v urcite tonine) s necim uchvatnym
takze muzu mit neco rozumem udelane spravne, dokonce mi to muze bt i prijemne (treba sauna) ale citove je to prazdne. necitim to vnitrni naladeni nebo sladeni s necim uchvatnym. Nekdy to citit muzu i kdyz je v tom rozum a prijemno.
Ale nejzajimavejsi je ze muzu vypodjit rozum a mit neprijemne emoce a zaroven citit harmonii s necim uchvatnym.
To si pak rikam ze jsem asi masochistka :o)) alejista sinejsu
[61]
aha, to už je lepší přiblížení. Ale stejně si to předstvuju jen s obtížemi, tyhle věci. Ty teda rozškatulkované nemám :-)
A sranda je tvoje na konci Alejista Sinejsu. To je jméno Rumuna, který přestoupil na islám, asi :-)))
ad 62: No, taky jsem se nad tím zastavila. Nad alejistou. Ale já myslela, že je to druh masochisty. Masochista alejista sinejisu. (vysvětlila jsem si to po třetím přečtení, že jde asi o masochistu, co si ubližuje v alejích, a dál že na to nemám) :-))))
Ono každý máme ten rozum a cit poskládaný jinak. Jasně že spolu (jdou cit a rozum) Jinak nelze, páč jakmile jsou v rozporu, jde o bratrovražedný boj, tam se pak musíme zastavit (viz Rulisa) a rozsoudit je.
Třeba já bych nechtěla (emoce) s nikým bydlet (krom svého budoucího manžela ovšem :-) ) a protože rozum je rozumnej, nenutí mi to.
Ale když to rozpitvám, proč nechci bydlet s nikým ….. tak to má samozřejmě racionální důvody (viz např. Anina). A ty racionální důvody zas sedí na emocionálních (nemám ráda, když…) a tak můžeme pitvat donekonečna … Voni (ne sloni, rozum a cit myslím) jsou pořád spolu, samozřejmě, svázaný, jeden na druhým závislý … Bydlí spolu v nás. (snažím se udržet téma, Liško :-))
Bydlí.
Zrovna koukám na google maps
– když se postaví oranžový panáček na nějakou ulici, vidíte úplně zblízka celou ulici, domy – ostré fotky. Tak si procházím okolí budoucího bydliště (některé malé ulice bohužel nejsou počítačově průchozí, ale jinak dobrý!!)
Doporučuju.
Mně naopak skvěle zapadá do skládačky, že budu bydlet se ženou podobného věku. To se mi zatím poštěstilo nejvýš na tři týdny. Jinak nikdy. Těším se, že to bude, jako by bydleli spolu sourozenci – a to mi hrozně chybí, to neznám, tak mám pocit, že jdu správným směrem.
Tak držím palce. :-)
(Původně jsme chtěla vysvětlovat, na které přesné citace jsem reagovala ve svém sáhodlouhém příspěvku, který jste pak vzaly, pootočily a vysvětlily, že to vidítě úplně jinak, než co jste psaly předtím, ale už se na to vyprdnu. Liška udělala hezkou tečku.:-)
Ru, ehm nevim. Ja si nemyslim ze vidim neco jinak. Naopak.
Vzpominam na nase diskuse z kterych jsi byla dost otravena a ted snad i vim proc :o)) Me trva vsecko dyl. Mej se fajn.
chci tim rict ze chapu vlastni otravnost. a ze jsem se snad polepsila. moc poznat to zvenci neni. ale ja to poznam :o)) seru se min.
Radko, možná občas záleží víc na kontextu.
Ale to je fuk. Už to nechme. :-)
vsak ja nic :o) jen ze se mi libilo co jsi psala. Kazdy ma svoje zkusenosti a hodil je do kotle.
jiz treti den beham na bezkach po lesich a polich kolem baraku a je to parada :o))
k tematu o srdci a rozumu : http://sendesatsedmicka.bloguje.cz…
Já třetí den odmítla jet s mlaďasem lyžovat, neb jsem si na sjezdovce protivětrnými celodenními sjezdy vyjezdila parádní zánět dutin.
71: vseho s Mirou :o)
A já na to kašlu [69][71] a na běžky nejdu,samotný se mi nechce, i když podmínky jsou nadmíru [72] báječné.
– Je to racionální?? :-)))
ad ru [48]:
"Znamená to nesnažit se rozumem a vší silou vůle luštit, co zrovna nejde, aych se podle toho rozumu stůj co stůj zachovala (nebo si to myslela), ale spíš se snažit co nejpoctivějc vnímat, co cítím a podle toho se orientovat. I když to rozumově zrovna nebudu vůbec chápat."
Jo, to je geniální a zrovna včera jsem četla totéž u Ericha Fromma (než se převrhla lampička a nakřápla sebe i žárovku).
Tak to bych brala přímo jako znamení vyšší moci! :-))