SEN 28.5.2010
Že jsme s bývalým manželem zase (nebo ještě pořád?) spolu, se mi zdávalo víckrát. A nebyly to právě příjemné sny, spíš jsem se cítila nešťastně a jako ve vězení. Tentokrát mám (opět) dojem, že tenhle sen kapitolu uzavřel, zakončil a bude pokoj:
Trochu se líbáme s manželem. Pak on říká: "Když si vyčistíš zuby, cele se ti oddám."
Myšlenka: Bylo to nanicovaté a podmínečné, a proto to muselo skončit.
Probouzím se s touto myšlenkou – až překvapivě trefně formulovanou – a ještě s heuréka-dojmem, že k ní patří lítost. Že ta správná emoce, spojená s celým tím rozchodem a rozvodem, má být lítost. To všechno mám jako myšlenku, žádnou emoci ve snu ani po probuzení necítím.
Tak jo, fajn, uzavřeno. …….. Anebo?
napadlo mě: Co když je to obráceně? Co když jsi to ty, kdo říká: "Když ….. něco, cele se ti oddám." Je-li vesmír naším zrcadlem, pak možná i my sami dáváme někomu (sobě?) podmínky.
Ale byl to jenom nápad, nemusí na tom nic být. Pro jstotu to prověř.
Jo, já to vidím tak, že oboustranně "to" bylo nanicovaté a podmínečné. Tedy náš vztah. Ke konci já jeho, manžela, takhle vnímala – ale taky jsem se v tom sama vezla.
jo, je to tvá věc, kterou můžeš zkoumat (nebo máš vyzkoumanou). Já jen chtěla upozornit, aby se na nějaký úhel pohledu nezapomnělo.
Správně, jen tak dál!
Tak to je snad jasný,ne?
"Když si vyčistíš zuby"
…tady řešíš svůj vlastní komplex,jaký,to už je tvoje věc,ale asi ten všeobecně ženský-že musíte být vždy voňavé,krásné,dokonalé….že nás jinak přestanete zajímat,že si o vás nebudeme myslet co si o sobě myslíte vy…totiž že jste voňavé,krásné,dokonalé…pes krkovičku sežral:-)
"cele se ti oddám."
muž cele oddán ženě-ale fuj!
To sice rády slyšíte,ale ve skutečnosti to žádná nechcete.
A dobře děláte.Pokud jsi měla pocit,že by se ti nebožtík cele oddal,tak to buď ráda,že to dopadlo,jak dopadlo.
Jako správná Liška bys ho stejně roztrhala na kusy a teď bys tu řešila,jak jsi hrozně zlá a krvelačná.:-000
uf,teď jsem si vzpomněl na svůj dnešní sen.
To ale bylo silnější kafe:-0
Já už to vlastně začal řešit ráno,ale radši jsem to zahrabal zpět na svou hromadu hnoje,ona už je tak dost velká,tak se to tam nějak ztratí…kéž by:-000
Aspoň že ty to bereš zodpovědně:-)
Omlouvám se. Radši jen čtu než zasahuju, ale sváry jsou zajímavé. Ten Tvůj ohledně dítěte. Pročetla jsem si i ten minulý zápis, a narazila jsem na neshodu. Ke svému příteli vysíláš: ..“ Když se zamiluju, chci od toho partnera, který mě fascinuje, něco mít, něco z něj vzešlého, radost, co žije vlastním životem – a dítě to splňuje nejlíp :)“ .. A mě přitom napadá – nejsou to slova, která Ti nějakým způsobem sděloval Tvůj exmuž, zatímco Tys do něj udírala silou liščí: ..“v tu chvíli mě trochu namíchlo, jaképak přesvědčování: buď chceš mě, jak jsem, moji osobu pro moji osobu, anebo může být na mém místě kdokoliv a já jdu jinam, kde někdo chce mě, a ne děti s vhodným prověřeným dárcem“…?
Liško, já nevím, myslím, že u mě to bylo úplně o jiném. I když jsem po tooolika letech jiné východisko už neviděla, dost jsem i tak trpěla, než jsem si oddychla a řekla si, že dobře udělala. Mohl mi říkat kdo chtěl, co chtěl, že by se měl léčit a že nechápe, jak nemohu mít vztek..A že až ten přijde, pomůže mi uvědomit si..a tak se i stalo. Ten důvod ke vzteku byl opravdu pádný. Až pak se ve mně přestalo přes sny, i jinak ozývat..a udělala jsem dobře ? Nemohla jsem to to vzdržet ? Dnes už bych to vydržet nechtěla..a nemohla, poznala jsem, že je tak líp.
Už je to dost let, ale i tak se občas nějak něco ozve.. Můj "vztah" je absolutně bez nenávisti, ale dost lhostejný.I když jsem mu nedávno docela pomohla, když potřeboval, udělala jsem to, jako kdyby to byl někdejší dobrý známý..
A jsem ráda, že jsem se k té lhostejnosti dopracovala..ale trvalo to..A vrátí se už málokdy..i tak mě to chvíli zmátne. Nechci aby se vracel..je to za mnou..
[5] Saule,
pravdu díš!
Tvými slovy bych to nikdy neřekla, ale odpovídá to na liščí chlup.
[6] No dnešní sen zatím nepíšu, ten byl naopak cele emocionální, plný obřího vzteku, který jsem vybila. Doslova.
co to je oddany manzel? no to je hruza. to byl traumaticky sen. to bych si ty zuby urcite nevycistila. potrebuji neoddaneho muze.
[7]
vero,
to je dost dobrý postřeh a moment! A koment :)
A vyvolává ve mně lítost.
(Ne že bych hlasitě štkala a chtěla manžela nebo cokoli zpět – prostě k tomu, co říkáš, patří lítost nejen jako myšlenka; můžu ji cítit. Dost smutnej moment toho vztahu. A proto si říkám: měla jsem ho ukončit mnohem dřív? Proč jsem nemohla?)
je zajimave jak si lide mladi (nebyla jsem jina) mysli ze ten druhy nesmi mit ruzne ujete myselnky a pozadavky. Treba mit dite nebo si vycistit zuby, Saul hackovane decky a maminku se sklepem, Pavel zase psal neco o manzelce. proc by ti druzi nemohli furt neco chtit a mit ruzne pozadavky a celkove byt ruzne prdli. Dyt jsem taky pekne prdli. ale treba jinak. a ten druhy je prdla a ujeta a taky mam prdle a ujete pozadavky. ale to prece neni hrich. ale casto se z toho dela veda. jak je ten druhy hrozny (blbe prdly) a co vsecko chce. Kurna tak at to chce. dyt je to prece jeho problem a jeho potiz. co ja s tim?
asi je cele dospivani o tom nechtit toho druheho uzorpovat a menit. nechat ho proste byt a zit. A on me casem taky necha byt a zit. Az se z toho stane raj. proste ti dva dospeji a prestanou se vzajemne otravovat.
@ratka: to souhlasím. Akorát je potíž, že dost lidí v tomhle ohledu nedospěje nikdy – a to je dost prdlý ;)
melajsem ctyri deci vina v sobe kdyz jsem to psala :o)) proto tolik prdlych, smama jsem byla prdla. Ale to je u me normalni. podle toho co pisu poznam sama sebe.
A já se zase ptám..a jak to podle vás vypadá, když někdo vůbec dospěje..a pak..jak si představuje ten druhý, že jeho protějšek právě dospěl..? Zřejmě podle svých představ a tak to bývá i z druhé strany..Co se někomu může zdát, ano, on, ona už dospěl-a, to dalšímu vůbec ne.
Spíš to dospívání vidím jako asi nekončící proces, kdy ti dva-oba dojdou k tomu, že s mnoha věcmi, co jsou v tom druhém prostě nehnou a smíří se s tím..pomalu, ale jistě, chtějí-li..¨stojí-li o to..
Někdy se stane, že s něčím se smířit už nemohou, nedokáží, neumějí, nechtějí, už jim to za to nestojí.
[11] no právě, takový cele oddaný a přitom podmínečně, to nenapovídá o dospělé lásce
anino, nó!
– ale ještě jsem nestihla reagovat na tvoji [8]: s tím vztekem je to zajímavé. nemám to nijak naštudováno, ale zažila jsem vztek jako fázi nějakého závažného procesu, jako fázi procesu změny.
1)
Napřed jako první reakce na novou situaci (např.rozchod nebo úmrtí nebo nemoc blízké osoby…) může být nepřijetí, reakce "to není pravda, tomu nevěřím, to ne!" – ochranná reakce.
2)
Potom teprve časem se to vstřebává, člověk už to neodkopne jako nesmysl, ale myslí na to, až ho to otravuje a ničí natolik, že to nakonec přijme jako fakt. Protože už je míň bolestné to přijmout, než se obelhávat.
3)
A jak to uzná za pravdu a svou novou situaci, začne být naštvaný, mít vztek – na svět. nebo na sebe. Nebo na partnera (třeba za to, že umřel nenadále a já jse postaven před hotovou věc a před šok). Hledá viníka, na kterého by měl vztek. A ten vztek je veliký. Přijde nenávist. K tomu druhému nebo k sobě…
4)
Ale rychle to odejde, rychle je to vystřídané další fází, přizpůsobením se té nově nastalé situaci. Vlastně přizpůsobováním – nedokonavý vid – protože to může trvat léta.
5)
Jaké jsou další fáze, nevím, to jsem tak úplně neprozkoumala a nemám to verbalizované :-)) Možná už žádné nejsou, už je to OK ;-)
Každopádně po projití těmi fázemi svého vlatního silného zážitku je člověk o něco dospělejší. Aby mohl přestát zase další zážitky.. :)
[18] od aniny jak dát do souvislosti s [20]…?
Na svém příkladu: teď jsem byla ve sprše – tam se dobře promývá hlava – a říkala jsem si, že nakonec kdyby teď přišla možnost dát se zase s mým ex-manželem dohromady a kdyby on byl otevřený to probrat, nakonec bych do toho šla.
To mě teda dost překvapilo, ale asi jo, asi by to nějak šlo – kdybychom už otevřeně spolu mluvili. Kdyby ne, kdyby se třeba on urážel, tak ne. Tehdy to ale nešlo…
A vzpomínám si, že mně samotné šlo s ním přímo mluvit až ve chvíli, kdy jsem si myslela, že už jsme nadobro rozejití :) V ten moment se to uvolnilo. Tak proč by ne jindy…
No počkat, to je nějaký zmatený -teď to vypadá jako blbost, že jsme se rozešli. Ale nebyla to blbost, já i on jsme měli za nemožné být spolu dál takovým způsobem, s nímž by mohl souhlasit i ten druhý. Prostě to, co bylo proti mému přesvědčení, proti mému životu, by jemu šlo, a naopak.
[18] takže rozchod nestál tak, že "už nám to za to nestojí", ale "takhle a teď nelze." Jindy a jinak třeba jo. Jenže žije se tady a teď.
Liško, pěkně jsi to popsala, ono to tak nějak v různých podobách je..může být. jsem čl., co se vyloženě vztekat, být rozzuřený ani asi neumí, spíš impulzivní, řekne co si myslí, ale za chvilku mu je líto i to a obává se, jestli nepřepískl..nedotkl se ve své přímočařosti. tak se spíš snaží pochopit a omlouvat jiné, nškdy i ke své škodě..Tehdy ten vztek přišel spolu s bezmocí, když jsem s dětma byla postavena před situace, o kterých jsem neměla tušení a vědomě se mi to neříkalo.A pak jsme si museli poradit s něčím, v čem jsme nejeli..Vztek spíš víc i na sebe, že jsem se nechala oblbnout, jak je vše ok.
ad 18, liško, každý rozchod, rozvod je z jiných důvodů, někdo hledá cesty chvíli, ten druhý mu za to stojí, někdo dlouho pak už kvůli rodině, což je ve finále pak ještě horší..má zkušenost..kdy ani děti o to nestojí a človšk neví, dokud neřeknou..
Ty by ses ještě snad domluvit dokázala, i když nevím, jsi už určitě jiná a tvůj ex taky a jinde.. Já už ne, vím to..ověřeno, když se ozval a já byla na vážkách…to už je dávno.
[23] jo vztek s bezmocí! Nojo, to taky patří k sobě.
Pro každého normálního člověka je rozchod selháním, možná se ještě stále snažíš dojít k poznání, čí selhání to vlastně bylo, a to je myslím vpořádku, možná to budeš "řešit" ještě za 20 let, přinejmenším podvědomě:-)
Re26:
stručně,jasně a pravdivě to Mod napsala!
sny jsou jakymsi "rovnanim" toho co pachame pres den. a dokud nejsou tak "normalni" jako denni prozivani, dokud jsou "divnejsi", tak je to tak leda znamka toho ze to ve dne delame blbe a tim samym premyslenim kterym to delame blbe, tim samym sen tezko rozlustime. spis si este prilozime a bude este vic o cem snit :-(
ale jak kdo chce.
ja svy sny az takhle neresim.
ty co jsou divny, tem se usmeju, jakoze tyjo, to zas byly blbosti,
a ty jasny ty potesej, ze to obcas funguje jak ma.
vlastne trosku jo, vsimam si kdy byly divny a kdy jasny, cim jsem tomu pomoh. protoze mam cim je postuchovat :-)
a zajimavy korelace z toho padaj
28,29:
A on tady někdo "řeší"?
Prostě napíšu sen a uvidím, jestli mi díky tomu ještě něco vyplyne, nebo ne, za přispění někoho nebo bez něj, to je celý.
Jen tím, že sen napíšu, že ho nezapomenu, už tím konám nějakou práci pro něj, uznám, že existuje. A to samo o sobě je dobrý.
jeje, slovoproblem. si to resi skrtni, treba.
nebo to skrz nej cely odmitni.
jak chces.
je, ale uznat ze sen existuje to je jak uznat ze realita neexistuje, super! :-)
26 Mod.,
právě to mě znepokojuje – zjišťování, že nějakým rozvodem nic nekončí a nezačíná se od nuly. S tím přicházejí obavy, že je to navždy, že se občas něco vynoří i za desítky let. Ještě jsem úplně nepřijala, že tak je to normální, naopak by bylo prapodivné, kdyby člověk utnul, zapomněl a nemělo už na něj vliv jedno období (víc než třetina ! mého) života.
Vyvstává, jakým způsobem to reflektovat teď – co z toho reflektovat. I samotný průběh toho rozvodu – třeba to, že jsem se úplně beze zbytku odetnula od manželovy rodiny, desítek lidí, které jsem měla celkem ráda (nazývám si to pro sebe "masakr"). Jejich obličeje si vybavuju pořád dokonale. Nemůžu si na ně nevzpomenout, když třeba slyším jméno obce, kde žijí.
Tehdy mě nenapadl jiný způsob, než se odetnout, odříznout. Neuměla jsem si představit, jak jinak. Cítila jsem se jako vyvrhel, jako poznamenaný v jejich očích, jako nevděčník taky. Dneska bych byla schopná (asi) to udělat jinak, "přijít jim na oči" – podruhé už je to něco jiného, už nejsem nejistý vystrašenec, který s nikým o sobě nemluví.
31:
co? Uznat, že sen existuje, je jako uznat, že realita neexistuje? Proč? Ne nutně.
Ve filosofii se jistě najde jak pohled na objektivní realitu, tak pohled, který říká, že bez toho pohledu (subjektivního) žádná realita není. Nebo že to celé, pohled a realita, je uzavřeno v množině ještě jedné reality… nebo kdovíco.
ore,
totiž mám opět tentýž problém: protože píšeš stručně, neumím z toho poznat, jakým tónem píšeš – jestli ironicky nebo ne a jaké nuance jsou za tím.
placnul jsem to jen jako vtip.
vlastne to tak neni. clovek co mu prijde sen skutecny bude za skutecne povazovat vsechno. prohlasovani neskutecnym u snu zacina. nutne :-)
ale to je jedno.
budu vaznejsi.
v noci a ve dne mame nejake prozivani. v necem rozdilna v necem stejna. stejna v tom ze porad jsme to "my". ve dne plus smysly, jako zrak sluch hmat, plus mnoho z vedomeho premysleni. v noci jen a pouze to co jsme v minulosti zazili plus jakysi "real time" reziser kterej z toho improvizuje film. to ja proste nemuzu brat vazne. ale jak kdo myslite.
ale ono to vlastne nejdriv nejde. mel bych priznat ze jsem mel pred par lety hlavu "plnou". jakoze porad premyslet…
a i kdyz mi sem tam nekdo rek at tolik nepremyslim, nemoh jsem ho poslechnout. proste nemoh.
ale kdo vi. muzsky umej jenom pulku. zensky tu druhou. treba tady zvanim o necem na co nemam a ty jo. tak hodne stesti.
35,36:
I lidi, co pracují se sny, k nim přistupují různě: jen přemýšlet a používat logiku a hlavu a racio, u snů asi není to pravé. Mně to aspoň nefunguje – já se o to kdysi snažila úporně a vedlo mě to do kolotoče přemýšlení. Sice bylo zajímavé a bystré, kolik různých symbolů si umím rozklíčovat ve významy (a baví mě to), ale je to naprd.
Až když to jde, může člověk pooodstoupit, chovat se uvolněněji – asi jak ve dne, tak ke snu :-) Třeba jen sen pozorovat, vnímat. Nebo naopak jít do něj, do jeho emoce. Nebo ho namalovat, protože leccos se ve slovech ztatí, nejde jimi vyjádřit – sen je obraz.
Ať si se svými sny každý dělá, co chce. Je to jeho součást jako třeba způsob, jakým jí potravu. Buď si toho bude všímat, nebo ne. A když jo, ať si laskavě sám řekně, jak. To už mu dle nátury a situace vyplyne.
Tak mi to vyplynulo zrovna teď. Ať si to plyne.
Nevšímat si snů jde. Ale ve chvíli, kdy se sny radikálně změní, kdy se hlásí o slovo svou intenzitou, mi připadá jedině dobré jim přiznat jejich podíl na životě. Signalizují něco.
37: ??
laskave si sam reknu :-)
Lisko, tomu odstrihnuti od zbytku rozumim. Ja se takhle odstrihavala taky a to stehovanim. Uplne jsem se oddelila od stareho ziovta a zacala zivot jiny.
ale napadlo me ze jsou ruzne zasahy do zivota, ktere se resi dlouhodobe. Treba preruseni tehotenstvi nebo smrt ditete. taky se resi cely zivot. ja takhle resila smrt sveho nemocneho bratra a neschopnost navazovat vztahy. nejdriv jsem vubec nepochopila ze je zde neco co se me dlouhodobe dotyka a co musim nejak dotahnout do konce a uzavrit. ve smyslu schopnosti navazani vztahu.
slysela jsi Lisko nekdy pojem ze ve snech se "odziva" to co bylo doopravdy?
jak na tebe tahle veta pusobi?
je to ok, nebo spis jsi proti?
kdyby ok, pak by melo davat smysl, ze rypat se ve snu znamena vracet se k tomu "doopravdy" a znamena to v dusledku ze se odzivani zpomali. ze ze snu kterej se vrati petkrat, dvacetkrat, nebo jak to bylo silny, je sen co se vrati padesatkrat, nebo se bude vracet porad.
jestli proti, tak nic.
vsechno je otazka, jak to chceme. kudy je to pruchozi.
ore, to slovo "odžívá" mi vůbec nesedí dohromady se stavem, kdy nepracuje vědomí.
Vlastně mi to slovo nesedí vůbec. Copak se něco dá odžít definitivně? Ta předpona mi nejde dohromady s kořenem, významově. Zažít nšco (co jsem předtím nebyl schopen), to jo. Ale odžít se mně osobně nelíbí.
Někomu třeba sedí, někomu ne, z různých důvodů…
Ale nevim vlastně, proč jsi o otm začal.
… a z toho vyplývá, že poslední sen o manželovi to nebyl. :-DDD
41 ratko,
ještě pořád přemýšlím o tom "ve smyslu navázání vztahu" a úplně jsem to ještě nechytla.
jo tak vono nepracuje vedomi, hmmm.
okey, mijime se v pojmech.
co teda pracuje?
47:
ve snech?
To tady nemíním rozebírat. Přečetla jsem o tom dost knih a žádná (jak už to bývá a musí být) neměla vyčerpávající vysvětlení. Jde jich přečíst víc -ale proč… Definic pojmu "vědomí" jde určitě taky najít hodně. Ale nevím, proč bychom zrovna teď a tady měli tohle vytrhnout.
nemusime nic
… si tady píšu jeden sen, nic víc. Obsahuje určité zajímavé momenty, třeba nepřítomnost emoce nebo třeba myšlenku jako formu snu, taky úvahu, jestli manžel je ve snu manžel, anebo jsem to já atd.
Ale pro obecnější teoretizování to není dostatečně bohatá půda.
si treba pis i komentare :-)
[12] Ukončit dřív..je otázka, jestli ukončit. Jestli to nechtělo dát tomu svazku náplň, kterou vyžadoval. Tedy ono dítě. Myslím, že odkládáním se přetahuje struna, nebo přesněji- promarňuje energie, vztahem vzniklá. Nedodali jste další palivo. Víš, taky jsem si přála se hodně zamilovat. Ale na děti jsem si pořídila člověka, který byl spolehlivý a dobrý táta. Oba dva máme splněné sny…
A teď si představ Liško,že o tomto bys přemýšlela celej život a nemohla to ani nikde napsat,nic-jen to nechat v sobě dusit…to je prostě manželství.Všechny co znám o tom jsou.
Ale díky tomu jsme měli krásný dětství,vyrostli jsme a …..
Rodiče věřili,že ty jejich sračky tak nějak vyřešíme.
Jinak by to nedělali.Žili pro nás.
Takže nějakej ten závazek máme,s tím prostě nic nenaděláš.
Jen vyřešit to musíme…leda se namachrovat tak,že "nemusíme nic".
ve skutecnosti je to este horsi. rodice nas svy sracky naucili a kazdou chvilku co jsme s nima se o to znova a znova pokousej, plne presvedceny o tom ze to jejich je spravne. a tudiz nejlepsi pro nas.
a resit po nas neco svyho teda rozhodne nechtej. maj naprosto neprekrocitelnou barieru ze oni jsou dospeli a my deti a pres to nejede vlak.
IMAMA :-)
tu 54 a 55 jsem teda moh zuzit na "moji".
pokud neci ne, gratuluju a zavidim.
kdyz zobecnovani zakazano :-)
můj dědeček byl ten "nejserioznější" člověk,kterýho jsem znal.
A babička do něj ryla fest.
Jednou ji chytl pod krkem,to mi mohlo být míň než deset a já zařval "dědo,dědo,co to děláš"
A on se málem rozbrečel.
A tehdy jsem pochopil o čem je manželství!!!
hele, uz i Madonna na to prisla:
I’m so stupid
‘Cause I used to live
In a fuzzy dream
And I used to believe
In a pretty pictures
That were all around me
But now I know for sure
That I was stupid
[54][55] jasně že nás ovlivnili. A než přejde puberta a jiné vymezování, trvá to půl života :)
Ale jde o to, jak se vymezíš v dospělosti, ne? Mně teda už nic necpou, nechávají mě mému bytí. Ale kdybych já se chovala jinak, možná by mi něco cpát začali.
Jen někdy vyjádří nějakou obavu o mně, o můj život – třeba o práci nebo o partnera – a často to vyjádří nepříjemným způsobem pro mě. Protože nemají o mně informace, protože se obávají, cítí se v tom nepříjemně. Tak to projeví a je to. Já buď reaguju příjemně, nebo se naštvu, nebo nereaguju, no. A co jako. Proč by to nemohli dělat! Ať to klidně dělají – co pak udělám já, je zase moje věc. A oni to dobře vnímají. Když se budu chovat dospěle, nebudou se ke oni mně chovat jako k nesvéprávnému.
V ideálním případě. – kdyby všechny situace byly takhle snadné, to by byla senzace! Většinou je to všechno komplikovanější a člověk občas prostě jde a vyklidí mámě ten sklep, no, je nabručenej a pak se zas jede dál nebo není nabručenej a dá si s ní panáka; anebo sklep nevyklidí. Když je zrovna v Africe… i utéct se dá :)
A vůbec,proč sem ještě přidávat téma rodičů a dětí…
[60]
Silnej zážitek.
[52]
nojo vero, ale odkdy jsou děti "povinnou" součástí vztahu muže a ženy?
… já jsem dneska nějaká unavená a nerudná :) Sorry.
ad 26,27. jj. dobře to Modona napsala. Nikdy bych neházela jednoznačnou vinu na exmanžela, ač kdybych ten pocit..UŽ DOST..neměla vůbec bych se nerozváděla..on jistě ze svého pohledu něco viděl jinak a i když skutečně neznám ten pravý důvod proč se choval, jak se choval samozřejmě nemohu vědět, co ho k tomu vedlo¨..a já se přinejmenším měla dávno ozvat a nenechat to "v zájmu klidu" být, když mi něco vadilo. A pak zkrátka, já se tehdy ještě vdávat nechtěla a přesto to udělala. Byla jsem úplně blbá, chodili jsme spolu dlouho, já žila sama v bytě. Tchyně mě neměla ráda, ale tchán se za mě moc bral, i když to pro něj nebylo lehké. Jednou řekl, že bude svatba, že jsem hodná holka atd. a já mu byla vděčná. Tolik, že jsem se nezmohla vůbec odporovat..Blbý dost, vím..Po svatbě se manžel ukázal jako úplně jiný člověk, než za jakého jsem ho měla..
Liško, nevím, ale myslím si, že pokud se člověk už vdá, ožení a ono to nevyjde, nutně se ptá, kde to selhalo. A možná celý život..Už jen proto, že se nevdáváme denně, každý věří, že je to na celý život a láska být musí, bez ní by to asi nedělal..Osobně to cítím jako selhání nás obou, v dost podstatné věci, že něco nedopadlo..
I když i manželství se prostě někdy nepovede…stává se dost často…
ustat vztah dlouhodobe je fakt umeni. uz to tady nekdo napsal. Dedecik chytne babicku pod krkem a babicka zase permanentne ryje. A pritom se maji radi a jeden pro druheho by dychali. v tom jsou ty paradoxy. dokazat to pochopit. vcitit se do toho jako do organismu. jak ten organismus funguje, jak v nem proudi energie a jak se srovnava. jak si hraje ve svem pohybu.
jen ja jako dite to nechapala. lekala jsem se silnych slov. zvyseneho hlasu. a pak narku a skuhrani. vyhybala se naschvalum a vycitkam.
abych pochopila pozdeji, ze tim musim projit skrzeva. ze je to vyzva. zivotni vyzva.
Lisko, ptala ses jak jsem to mysela ve smyslu navazani vztahu. Vztah je navazany kdyz je zivy a toci se v nem energie. toho jsem se bala. ty energie kterou jsem kdysi nedokazala unest. Uhybala pred ni a schovavala se. mizela pred ni. TEd se postavim doprostred a necham se ofouknout ficakem ze vsech stran. je to jako jizda na lyzich :o)))
Liško 32.reflektovat, no to je těžký, každý člověk je jiný, nikdy se nedá tak nějak úplně poučit. Nezbývá Ti nic jiného, než jít dál a najít někoho, komu budeš umět lépe naslouchat a on Tobě:-)
kdyz proste dva lide se rozhodnou ze to spolu zkusi tak by to melo fungovat v dobrem i ve zlem. NIkoliv ve smysu dobre je to co delam ja a spatne to co delas ty (druha strana si to mysli presne v opacnem gardu) Ja nevim jak jine dlouhodobe vztahy ale temer vsecky bezi podle stejneho schematu. Oba se citi ukrivdene a oba si mysli ze za to muze ten druhy :o/. A bud to nejak vyresi tak aby ta energie mezi nima proudila a zacla pracovat (spojeni v dobrem i ve zlem). nebo nic. bezvetri.
liško, ještě k těm vztahům okolo rodiny exmanželů..bylo mi to taky moc líto. Troufám si říct, že mě měli kromě tchyně a švagrové rádi a byla to početná rodina. Ale tchýně měla VELKÝ SLOVO..tak mě tajně pozdravovali a někdy zavolali. V jednom bratrancovi jsem měla super kamaráda, přítele, vrbu. Bylo to oboustranné. Ale byl to manželův bratranec. Vždy stál při mně a pak nic..to mi mrzelo opravdu dost. Setkali jsme se po letech na pohřbu. Dal mi pusu do vlasů a omluvil se mi, měla jsem radost..Ale stejně víš.už to není ono, zpřetrhalo se to. A já zase nechci do něčeho takovýho už dávat energii..a nějak to křísit.
ad 60, Saule, dřív lidi nějak víc vydrželi a šli dál..můj děda se k nám choval hezky, moje babička byla a je v mých očích zlatá. Ale nikdy asi nepochopím, jak se k ní choval, nevíc si pamatuju, že poslouchal dráťák, se mnou na klíně a babiška zrovna měla kašel. Zamknul ji do spíže, ale já tak dlouho vyváděla, až ji pustil..jejich manželství se mi přitom celkově jevilo jako dobrý, no, byla jsem malá. Ale neumím si něco takového dnes představit, že by mě někdo někam zavřel, kvůli kašli…
ja si zase pamatuji jak se maminka se mnou spolcoovala proti tatinkovi (ale on neby zly jen strasne sverazny podivin) a ja se pak fakt tatinka bala. a nasledne vsech muzu. vubec jsem nevedela jak s muzem (klukem) rovnopravne mluvit bez zapnutych obrannych mechanismu. Panicky strach z muzu a trvala pripravenost k utoku nebo uteku. spojena s touhou jim ublizovat. agresivita. neschopnost prijmout svoji zenskou roli.
asi ma hodne divek ruzna traumata z detstvi.
zašla jsem na pivo se spolubydlou a jsem zpět:… a zas jsme u toho, co si neseme z dětství. Ono na první pohled si třeba několik lidí je dost podobných, ale když si řeknou, jak úplně jimé měli dětství, jak jiné postavení měli jejich rodiče v rodině, jiné nároky, tak se tím dost vysvětlí. nebo taky ne :-)))
To už říkal or.
hurá, mod, ratko, anino – jsme zpět u rozvodů a manželství!
hura :-(
A je to hurá.
Traumata z dětství. Špatné vzorce chování. Kdo nám je tam zasel? Samozřejmě jsme je nemuseli polykat, ale….. Byli to právě naši rodiče, kteří si mysleli, že musí spolu zůstat, ať se děje co se děje. Ono taky často nebylo kam utéct. A my teď do důchodu i dál řešíme pořád ty jejich průšvihy, kterých jsme nebyli ušetřeni. Takže …… abych trochu vyvážila jednostranně naloženou bárku: sláva rozvodům. Ve smyslu tom, že už lze od sebe odejít a nemusí se všechno vydržovat. Rozchod nikdy není jednoduchý, ale zaplaťpánbu, že je možný (z ekonomických, společenských aj. důvodů).
nekdy loni, coz bylo devet let od statnic na vejsce,
se mi este po takovy dobe zdal sen o skole. neco okolo nejakyho neprijemnyho rozhovoru tam s nekym, posledni rok byl docela neprijemnej, starici delali nam zlobivejsim problemy.
ja se tim tehdy dost nervoval, ani ne kvuli sobe,
ale mama na tom hrozne visela, ze jako budu ten inzenyr, a timpadem ze jako bude vsechno super.
takze silne prozivane veci, nervy.
ten typ snu se mi po statnicich hodne vracel.
tehdy jsem to nepitval, tak nejak mi stacilo kdyz jsem se rano probral do reality a "oddechl" si ze to byl jenom sen, ze uz je to hotovo.
ale devet let po ?!
no jak to mam brat vazne ?
jakou to ma mit duchovni vypovidaci hodnotu?
sorry ale dyt ten muj duchovni skladnik v tom ma takovej bordel ze ani nevi ze uz mam devet let hotovo!
no proste, myslim si o tom ze tam zadna inteligence skladnika neni.
ze proste je to jen silna energie ktera se vynoruje jen proto, ze je silna, ze tehdy byla silna. a nekde jinde je jiste taky "zaznam" ze je skola hotova, ale sorry, o tom zadna inteligence nevi. protoze neni.
a ten zaznam neni nijak silnej. takze se mi o tom asi zdat nebude, pocitam.
pak mam este jeden vraceci sen. podle toho jak hodne se vracel a jak tvrdosijne stejnej je, si dneska myslim ze to saha do minulych zivotu. lezu v nem neprijemne uzkym prulezem kamsi.
a dneska ve dne nemam rad uzky prulezy :-)
treba takovy tunely provrtany z valky v dolomitech, to mne vubec nelaka. jako projdu to, ale neco neni ok.
a co jako na tom mam resit ?
rika se treba ze kdo ma zavrate tak se takovym zpusobem pravdepodobne zabil, spina se mu to s tou hruzou a on upada do soku.
jistou logiku se to zda mit.
a sorry jestli to nebylo podle pravidel co je k veci, co neni, co je vyzadano, co neni.
čau ore,
z tvojí [76] mi připadá, že na sny koukáš právě úplně racionálně.
Zkouška ve škole – říká se – je sen, který se vrací hodně lidem. Ale přece vůbec nejde o tu školu tehdy – jde o ten symbol, ten pocit stresu s tím spojený! Nebo pocit jánevímčeho, kdo co s tím má spojený.
Mně se zrovna o zkouškách nezdává, pro mě to byl asi menší stres než pro jiné; není to nic, co by mě nějak extra bralo (i tehdy) nebo na co bych si někdy vzpomínala. Mně totiž nikdy ani nenapadlo, že bych školu nedodělala. Ten stres přišel až potom – totiž co si počít s tím vzděláním.
… a s tím byly spojeny moje závratě z výšky, o kterých píšeš. Nemám tendenci cokoli si vysvětlovat minulými životy, protože je to pro mě něco úplně nepředstavitelného. Tu "závrať" jsem měla deset let a zmizela s nástupem do práce. Skokově.
Proto si myslím, že vyjadřovala nějakou neukotvenost, neespojení se zemí, s praxí, s žitím, vyjadřovala, že jsem pořád v luftě – ve škole, ve vzduchoprázdnu, v knihách a teoriích a neschopná se spojit se zemí a něco dělat -třeba i mluvit o svém životě.
Ta fobie z výšky mohla ale být spojena s něčím úplně jiným, mohla být spojena s mým partnerským vztahem. Nebo se sexem. nebo všechny ty tři věci dohromady. Protože se to všechno časově kreje.
… jo a byla i ve snech, ta závrať.
jo, pro kazdyho je silny neco jinyho.
mne se zas nezda o Tvym rozvodu :-)
sorry :-)
chtel jsem jen nabidnout pohled, ze v tom snu jako takovym vlastne neni vic informace nez jenom to, ze to tehdy bylo "silny".
nevidim v tom ocekavanou informaci co bylo spatne, co udelat priste jinak, proste ne.
jedine co z toho vidim ze jsem to pro mne tehdy bylo silne,
neboli, ze jsem to bral hrozne vazne..
kamaradka s kterou jsem este nedavno jezdival autobusem,
byla pracovne pretizena, tak te se ve spickach o praci zdalo.
to se preci taky casto stava.
nekdo ti rekne:
"ty jo, hele ja uz toho mam nad hlavu, mne uz se o tom i zda"
a co to znamena?
no ze toho ma nad hlavu. ceskym narecim receno.
buddhistickym prelozeno: bere to prilis vazne.
mne ten buddhisticky preklad vyhovuje.
ale nechci ho nutit. ceske "nad hlavu" je taky vystizne.
nic uz to dal nenabizi, ale jako slovo je to ok.
Vzpomněl jsi na Kojota,on o těch vztazích před časem psal s dobrým postřehem,že "hledáme kvalitu".
Jsme vychovaní tak,že máme samozřejmý nárok na kvalitu a požadujeme ji.
Ve všem.
Když něco není kvalitní,jdem to vrátit a čekáme náhradu.
Naši rodiče byli na nekvalitní zboží zvyklí,tak to neřešili.
Bohužel,nebo bodudík nejsou vztahy kšeft,housky na krámě…vztah se nedá koupit,je to vývoj a pokud si někdo myslí,že je dokonalý,tak se samozřejmě vyvíjet nechce a ze vztahu zdrhne.Potom má další a je to furt o tom samým.
No jo,ale co s tím?
Ten vzorec našich rodičů taky nebyl nejšťastnějsí…není kam se vracet.
Asi nezbývá,než si přiznat nedokonalost a nekvalitu a začít to nějak řešit.
K tomu vztah není nutnej,ale když je,tak prostě je.
Stejně se nakonec dycky sejdou jen lidi,co k sobě patří.
jo, tak to je presny. plus ze nevidime svou nekvalitu, ale jen tu partnerovu.
vlastne to tam mas, jsem to prelit moc rychle
ale schovanej hacek to ma.
cemu kdo veri ze znamena to "resit".
pro nekoho to znamena furt se pitvat v tom co bylo.
znate asi to prirovnani, ze jednoho zasahnul sip,
ale on misto toho aby ho vytah, osetril ranu a fungoval dal,
tak zacal zkoumat z jakeho materialu sip byl, jaky vyrobce zbrani ho vyrobil…
Re "řešit"
Nevím,Ore fakt ne a mohl bych,už jsem toho přečetl dost:-0))).
Ale někdy mám pocit,ře tuším!!!!
S tím šípem,to je nějaká Buddhova promluva…zas tě mám na lopatě:-)))))
S tím řešením je to složitější,protože…začneš řešit jednu věc a zjistíš,že je na ni nabalených milion dalších.
Tak začneš s tou druhou a jsou z toho dva miliony.
No a pak člověka napadne,že by se na takovou práci mohl vysrat.
Já zjistil,že to kupodivu nejde.
Prostě jednou začneš a už jsi v tom.
ad 81, tak, tak Saule, poučit se..alespoň, kde byla ta naše chyba..snažit se vrátit si film a přijít na ni. I když ..co byla chyba pro jiného, může být plus pro jiného..třeba..pokud se nejedná o nějaký sviňárny..
Mimochodem Kojot má dobrej blog.
ad 76, ore taky si myslím, že na sny koukáš příliš racionálně, já tu nechci vypisovat jak já, ale určitě používám intuici a myslím, že sny, zrovna tak jako bdění jsou součástí nás. Něco jako když nám sdělují šetrněji cosi z našeho podvědomí, co tam je zalezlý a je potřeba to vzít na vědomí. Jen tak by se nezdály, nějaký význam mají.
Ore, s tím pitváním..no já si myslím,že každý tu a tam něco rozebírá – pitvá, protože chce něčemu přijít na kloub, porozumět. Rozvod fakt není sranda..a normální člověk se nerozvede jen tak z plezíru, ale hoooooodně dlouho to zvažuje. On dá zabrat rozchod s partnerem bez závazků, natož pak rozvod a navíc jsi – li s tím člověkem propojen mějak léta a hlavně jsou – li děti. Myslím, že nikdo rozvod nebere v tu dobu, co se rozvádí jako nějaké vítězství. Naopak, jako pořádný selhání, pochopitelně i své. Že vlastně tím mohl i ve finále vyhrát, to připustí až pak..tak se nediv, že se k tomu lidi vrací, když mají o tom s kým…ty říkáš pitvání, nj, taky to chce určitou míru a nepitvat se pořád, ale šlapat nějak dál…
Ty zase, a neber to ve zlém operuješ budhismem, ok. zaujalo tě to, máš k tomu co říct a vše do toho převádíš. Myslím, že pro Lišku, mě, Lenku aj. je to téma tak ještě silné, že si o tom píšeme. A taky si myslím, že každý soudný člověk nehledá to, proč se stalo jen u partnera, ale spíše pro sebe u sebe ;)
[61]Nevím jestli se vyjadřuju dobře. Snažím se zeptat, jestli si uvědomuješ, že Tvůj exmuž byl do Tebe zamilován, a tudíž byl ve stejné situaci jako Ty-když ses zamilovala do Osla. Dítě jako výraz lásky. Možná si nebudeme rozumět, protože já už to životní rozhodnutí udělala, mám ho prožité, zatímco Ty ještě sníš. Nee, neberu dítě jako povinnou výbavu. Ale ani jako rachejtli nad narozeninovým dortem. Ale jako reálnou a chtěnou součást svého života. Bylo mi docela jedno, co chce člověk, kterého jsem si vybrala jako partnera. Ale já chtěla děti. A protože vím, že bláznivá a jedinečná zamilovanost časem zmizí a přijde jen obyčejná radost a obyčejná práce a těžké chvíle – tak jsem se rozhodla mít své děti s tím, kdo mě bude v těch těžkých chvílích oporou. Láska to nebyla bláznivá. Ale dnes je tak dobrá…Možná to v sobě někde víš, že to tak bývá? Čeho je Ti vlastně doopravdy líto?
Vero, já jen..strašně moc ti to přeju..a vlastně každému.
"Čeho je Ti vlastně doopravdy líto?"
přesně,to je správná otázka!
Sebe,nebo nebožtíka?
Nebo vás obou?
Všechno je špatně.
Prostě to tak dopadlo a ty se jen snažíš dozvědět,jestli to dopadlo špatně,nebo dobře.
Ani tak,ani tak…jen to tak prostě dopadlo.
Nevrátíš ani vteřinu z toho co bylo zpět.
Ale možná se budeš ve svých chybách opakovat-aspoň já to tak pravidelně dělám:-0
ja uplne zapomnel ze jsem tady mezi zenskejma. ze se vlasne nic neresi, jen se to furt dokola vopakuje.
no, ono po tretim ctvrtym rozvodu se teprv ukaze ze se nic neporesilo.
ted je brzo nekoho zvenci nutit.
toz Saule, obracim se k Tobe, ses tady jedinej nachylnej k resenim, to abysme se skamaradili ne ? :-)
hele hromada se zvetsuje to jo, je to demotivujici to jo, ale nekonecny to neni. fakt ne. a az tak tu hromadu moc neresit a spis vedle ni vyrust ze uz neni tak neprekrocitelna je fakt dobrej trik.
Je sice blbý, že bych zrovna já měla radit, ale pokud jste v manželství a nějak funguje, nekažte si to. Je asi potřeba nic nebrat samozřejmě a pokud něco zaskřípe, nenechat to úplně zadrhnout, ale hned řešit, ať to dopadne jak má, ale nenechávat to jako normální stav. Všude je něco, nic není ideální, ale měli by si ti dva všímat, pokud nechtějí dospět až k rozvodu, jak se kdo cítí a proč..někdy se nakonec dohodnou, jindy to už nejde..
Saule [81]
o tom, že se evidentně posunuje význam manželství a nárok na něj, jsem psala
https://liska.blokuje.cz…hlapa.php
[] []
ore [80][84]
Ríkáš:
…v tom snu jako takovym vlastne neni vic informace nez jenom to, ze to tehdy bylo "silny"
Pro mě sny mluví o situaci TEĎ nebo o tom, co z minulosti se týká dneška; nikdy nejde jen o minulost. Proč by člověk měl takové sny a proč by vůbec měl myšlenky na děje z minulosti, které dávno uplynuly a nemají dneska žádný vliv? Jen ty, co mají vliv zrovna dnes, jiné ve snech nejsou, ne?
ore [91]
co se furt oháníš tím, že "se něco řeší"? – Tohle slovo "řešit" v jeho módním významu dost nesnáším a nepoužívám. Klišé.
Kdo tady co "řeší"? Leda ty. Opakuju ad [30], že si prostě píšu sen. V komentářích reaguju na to, co píšete, aby to nevyznělo naprázdno (zvlášť když je to inspirující podnět) – nic neřeším.
A především pro mě diskuse je to nejcennejší na světě. Diskuse pro diskusi. Ne pro "řešení", výsledek. TEN neexistuje. Diskuse ano. Proces. Poznávání. POZNÁNÍ neexistuje. Žádná definitiva a žádná jistota, žádný jediný snadno formulovatelný výstup. To by bylo banální.
protoze prozivani je neco co bezi nonstop. nelze to vypnout.
jit si lehnout znamena ze odpociva telo.
ale mysl furt dela to co dela i ve dne.
furt jede.
jen k tomu v noci nema ty denni oci usi,
zbyva ji jen varit ze vzpominek a zapominek.
reseni je holt muzska aktivita.
mozna by ses mela o muzich trochu neco dovedet kdyzs to s jednim prerusila a furt nevis proc.
treba dojdes k finalnimu POZNANI (prestoze neexistuje) ze si musis vybrat, budto s muzem takovy jaci jsou, a nebo bez nej protoze takovy je.
Souhlasím s aninou (díky) – [86][87]i [89] :)
Jen poznámka: někdy to sny sdělují šetrně (totiž v pravou chvíli, až když je schůdné, že by se to konečně mohlo dostat do vědomí), někdy dost brutálně.
A jak píše anina – pobavit se o rozvodech je supercenná věc! Protože leckdo se o tom vůbec nebaví, nechce, nemůže – je to jednak komplikované téma obsahující mnoho věcí, těžko se verbalizuje trak, aby nedošlo ke zkreslení. A za druhé leckdo prostě ještě nemůže o tom mluvit, protože je moc brzo, anebo naopak už se rozvedl tak dávno, že nuž zase o tom nepotřebuje mluvit.
Mááálokdy se naskytne možnost s někým tváří v tvář o tom mluvit! A to ještě víc prohlubuje to stigma, to "selhání", jak to nazýváte, tu izolaci a vyvrhelství, které člověk může po rozvodu cítit. Není zrovna extra krása se cítit jako ten, kdo jde proti všem svým blízkým lidem. A při rozvodu to tak je.
Musíš si najít lidi, kteří to pochopí, akceptují – a to je hodně cenné. Moje kamarádka mi to poskytla. A blog je taky jedna z možností. Když takového člověka nenajdeš pro vzájemné sdílení, jsi v čudu hodně dlouho.
Nebo nejsi, rychle si najdeš partnera podle svého původního stále stejného způsobu vybírání partnerů, půl roku jsi v zamilované euforii a pak jdeš totálně do hajzlu zas a ztratíš dalších několik let. Protože jsi prosral šanci něco udělat. Tak jen si vybrat…
[97]
To jsou kydy! Jaký "furt nevíš, proč?" Kdes to vzal?
Můj mozek je dost mužský, náhodou :)
ore,
ty snad nechápeš slovo "komplikovaný."
Můžu vědět tisíc věcí, proč jsem se rozvedla. A vždycky během života najdu tisící první důvod, který se hodí do skládačky.
… a když tohle [100] je mi výstupem téhle diskuse (děkuji všem podnětným komentátorům!) – je to dost. Je to snad málo? Co by takový or si představoval víc?
chapu, ale nekupuju.
a ty snad nechapes ze diskuze neni od toho aby jeden vyzadoval potvrzeni svych ztuhlych nazoru ale aby se dovedel pohled z jine strany.
or by si predstavoval opravdicky vystup z diskuze. jakoze se obe strany dovedely neco zajimaveho, ze obe strany prekrocily sve limity, proste tak. ne ze jedna nutila druhou aby se ji prizpusobila a zpivala s ni unisono.
vero [88],
díky. Čeho je mi líto? Není mi ničeho líto ve smyslu, že bych chtěla něco vracet, to jsem už řekla. Můžu si jen nostalgicky postesknout, jak je smutné a dojemné, že se dva lidi na čas spojí a pak zas rozpojí. Co je na tom? To se smí :-))
Asi jsem zapomněla přímo napsat, že se cítím celkem dobře a spokojeně.
Saule [90] no jasně. Tojo. Ale ta otázka "čeho je ti líto" je zbytečná. Anebo se jí vší silou bráním a nechci chápat a přijde to až jindy, i to je možný.
Co já vim. Já tady sypu, co mě napadne. Třeba proto, abych to pak mohla negovat a posunout se k něčemu jinému…
103 jo aha. A druhá strana je samozřejmě or :-))
Jenže nechápu, co si chceš odnést a že si vůbec chceš něco odnést z diskuse o rozvodu, když ses nikdy nerozved.
… a jestli se cítíš být nucen zpívat unisono, tak já se tak teda vůbec necítím. Nikde.
… máš nějaký svoje velký nároky na kolegy blogující, ne? :-))
ad 97, ore, jasně..myslím, že chlapi jsou obecně o dost pragmatičtější a je to nakonec dobře. Protože nás ženský, co moc někdy o něčem potřebujeme mluvit a přemýšlet, abychom věděly víc a něco si ujasnily dokáží postavit nohama na zem…
Ale nevím, nevím, co se týká vztahů..už se mi pár chlapů za život svěřilo a rozhodně jsem necítila, že by je to nezasahovalo, jen o tom méně mluvili. A z rozpadlého vztahu, manželství byli taky dost špatní..
Znám jednoho, co dělá řezníka, čl.by řekl, že má i to chování řezníka. Snaží se tak působit.
Houbeles..jednou koupil byt, dvakrát postavil barák, dřel jak vůl..Tři manželství a všechna zkrachovala. V každém dítě. Šel do toho vždy s tím, že teď už jo…byl odejit. Jen s osobními věcmi. A když náhodou viděl některé z dětí, o které se staral, byl rád. Staral se i o ty, co jeho nebyly. Jelikož jsme, nejen já, znali jeho ženy a často se s nimi scházeli, nedošli jsme nikdo k ničemu, jen k tomu, že byl až moc hodný a přizpůsobivý. Teď má zdr. sesříčku, ta pečuje o něj, ženit už se nechce.
no, a mas vyreseno. problem je v orovi.
ad 98, jj. liško, já vím už mě to nebere, ale zpočátku..ten cejch, rozvedené..lidi ti řeknou no a co, ale připadáš si jak vyvrhel, co něco zkazil a nic nevydržel. A pak..když chceš navázat nějaký vztah, není vůbec lehký říct..jsem rozvedená, protože pochopitelně, kdo by se nezajímal proč asi..a co jsi vůbec teda zač.
inspektor Klecka zneskodnen pri pokusu o vstup do vily tovarnika Bierhanzla.
proste or prispival do diskuze, po orovsku samozrejmne, v naivni predstave ze kdyz on oceni neco noveho co by ho nenapadlo, treba by se to mohlo od nej nekomu taky hodit,
s cimz ovsem narazil na Liskoego,
kterezto ho postavilo do toho "spravneho" svetla,
zneskodnilo a pohoda obnovena, zmeny se nekonaji.
Lišule, zajímal by mě tvůj názor na věřin příspěvek.
Věro, to strašně záleží, jak vnímaš celý smysl života. Konkrétně teda u ženského pudu, (nebo nepudu) se snažit něco dalšího zrodit a z jakého důvodu to chci. Já třeba jsem velice pragmatická madam, ale u toho děcka mám nějakou hranici. Nechci ho prostě za každou cenu, ani ze zamilovanosti, či běžného životního údělu. Mně by se líbilo mít ho ve vztahu, kde cítím nějaký přesah. Jsem si vědoma, že to je mrtě romantická a vysokozdvižná představa a u většiny lidí se to prostě nesejde. Snad se s tím nějak porovnám než bude pozdě :D.
nevedomost je sladka, to jste uz nekde slysely nebo cetly ze ?
(tvrdy y je zamerne, Saula vylucuju)
Ore, ty jo, vždyť o nic nejde, co se vymračuješ :)
Taky si říkáš svý, jako my ostatní…
ale klid :-), to je v pohode, netreba se obavat
vlastne jo. je treba se okamzite zacit obavat.
obavat ze dojde k utesovani ora,
k jeho ocenovani a tak.
to by byla opravdu dokonala tecka
a bylo by zrejmne dostatecny duvod abych uz ani necek.
toz to zvazte :-)
A vůbec..lištičko, hele já si moc cením, že o tom píšeš, já bych tu odvahu neměla :(.
Ore, ty jsi se předpokládám nerozváděl a nepřála bych ti to ani náhodou. Nemyslím si, že bys nechtěl nějak přispět, jak můžeš, ale ono je to fakt hodně citlivý…
Já už mám dost let po..ale i tak..
rozchod po sedmi letech. bez papiru takze podle vas samozrejmne "uuuuplne jiny".
moje mama se z rozvodu nevzpamatovala dodneska.
po patnacti letech? tak nejak. zrejmne se uz nevzpamatuje.
furt vomila naky svy nazory. tak vidim kam to vede.
Ore, snažím se jen zrovna tak, jako ty, ale PO SVÉM taky přispět..TO JE VŠE..
clovek ma ted nakou situaci. jeho minuly nazory ho do ni dovedly.
pokud chce s ty situace ven, ale zaroven nechce pustit nazory,
tak se ven nedostane.
a druhym lidem to obhaji oklikou, bude rikat ze vlastne ven nechce.
Anino, nekric :-)
zakric JA NEKRICIM, prosim :-)
ad 118, ne, není to úúúúplně jiný..já tvou mámu chápu, každý je jiný, já jsem se vzpamatovala, liška jistě taky. Ale stejně si těch moc let člověk z hlavy docela asi nevymaže nikdy.
ore, ty také bloguješ?
no jasne, a zrovna jsem na svuj blog vystavil polonaha zenska tela :-)
Anino, ono je to strasne tezky se tak nejak vic uvolnit, aspon kus toho proste pustit, hodit za hlavu, je to priserne tezky, ale proste jinou moznost nemame.
Já doufala, že spíš mužný traktát. :)
Ore, fakt nekřičím , ani nebudu, snažím se najít z toho co píšeš něco pro sebe :), fakt..
no, vlastne tam byl jeden o vire. ale nastavil jsem si "pomijivost" tri clanky, takze novy zpusobi ze ctvrty vypadne a neni uz videt.
Anino super, jsme uz velky tak se nebudem setrit jako bysme byli male deti. Toz do mne ! :-)
zato Liska koukam brzo oslavi pet let blogovani
O víře by mě zajímal, rozšiř na 4!:)
ad 126, jj. ore vím..musí se jít dál a jak jsem napsala mám už to za sebou..jinak bych tu o tom ani nedokázala diskutovat. Jen jako lišce i mně se občas něco vrátí a stokrát si můžu říct, to už je za dávno za mnou. Je a není. Tahle diskuze mi to např. dokázala..že to není tak jednoznačně a bezezbytku za mnou a to i přesto, že bych se zpátky už nevracela…
urcite je dobry trosku se prinutit se podivat na druhou stranu te mince. prvni byla ze clovek neco ztratil, ale druha je ze ma zas jine moznosti..
ale i to je tezky, kdyz ma nekdo "nad hlavu" toho co ztratil..
tak 4. ale jenom na chvilku! :-)
ore, no mně tu nevyznělo nic takovýho, že by toho měl někdo vyloženě až nad hlavu. Snad určitá lítost z něčeho, co se nepovedlo..ale tak nějak se mi tohle zdá normálka :)
Tedy pokud nebudu den co den plakat a fňukat, já jsem se rozvedla…:)
kolik je normalka? pulka? pondeli fnukat, utery vesely, streda fnukat..
:) Přelusknuto!
Věříš, že nevěřit? :D
:-) rozhodne :-)
Ore, já fakt nevím, kolik je u mě normálka, sama už rozhodně nefňukám, jako nějak pravidelně :), to ne, spíš když se na to téma někde narazí, poznám, že se mi to ještě nějak dotýká a fakt myslím, že kus života prostě ze sebe nevymažeš. A nemusí se jednat jen o manželství a rozvod..
Rozvod…no, mě to nepřipadá stigmatizující a ani lítosti hodné. Pokud je to provedeno skutečně z "bytostného" rozhodnutí. Je zvláštní, že to, anino, chápeš jako selhání.
Já znala jednoho pána, který byl strašlivým odpůrcem rozvodů. Rozvedená žena byla blaf. Sám byl obshromážděn ve svém manželství milenkami, které dodávaly manželskému životu zřejmě snesitelnou příchuť. Ke svému štěstí je již rozveden, naposled to komentoval: "Jsem rád, že mne osvobodila."
Klasik:D.
Mohou to být i příjemnější zážitky, copak jde mít v hlavě jen ty, když prožiješ i ty méně příjemné ? A pak..co tě nezabije…znáš to ne..
Nebo nevěříš, že věřit? :)
Já věřím v "dívat se". A nemyslím jen čidly.
okey. vyrobil jsem druhej extrem, vim o tom. ale je to pro dobro veci pchece! odhali to ten prvni!
ad 141-planetko, ano beru to i jako své selhání, i když jsem se nakonec taky cítila vysvobozena. Ale když s někým žiješ 25 let a v průběhu těch let zjišťuješ, že je vše jinak, než říká a on ti naslibuje hory doly, roky ti utíkají a doufáš..tak pak si nutně musíš říct, žes byla úplně blbá..líto ti může být i těch let, cos nebyla spokojená, zlobit se můžeš především na sebe…
Nikdy jsem nebyla pro rozvody kvůli nějaké blbosti, jsem asi ze starší školy :) tak jo, beru to jako své selhání, jak jsem si maložila se životem, potažmo v tom figurovaly děti… Nikdo mě nemohl nutit, byla jsem to já, kdo v tom zůstával.
Takže selhání je, že ses nerozvedla dřív? Tak to rozumím:).
Ne, dělám si hloupou l. Já beru všechny minulé zkušenosti fatalisticky- mělo to tak být. A řeším hlavně přítomnost.
ore [118] no konečně.
Rozdíl mezi tebou a většinou nás klábosících je v tom, že oni sdělí svoji zkušenost, podělí se o svou osobní historii (o její malou částečku). A to se cení.
Kdežto ty většinou přemýšlíš a dumáš v nezřetelné rovině – nezřetelné a pro mě často nepochopitelné a zkratkovité, protože většinou neuvedeš konkrétní bázi, ze které tvůj názor vychází. A ten je pak pro mě nepochopitelný, vytržený.
[134] no to určitě všichni vědí, ježkovy zraky!! A kdo má čeho nad hlavu? O otm mluvíš jenom ty, nikdo jiný…
[116]
Tyjo ore a pak kdo tady má pořádné ego??!!
Já nikdy netvrdila, že mám malé zanedbatelné nebo rozplynulé ego; moje ego je krásně vyvinuté a rádo se prohlíží v zrcadle.
… jo aha, ta 116 byla ironie. :)
Herdek proč u tebe ore v písemném projevu nikdy nepoznám, jak co myslíš!!
[120] já nechci ze "své situace ven"! Proč? Moje situace je moje situace, jdu dál a dál, mění se to, kolem cesty se míhají keře, situace se mění, já se měním a nic tragického se neděje. Když nejde o život…
Já nevím, jestli se nevyjadřuju blbě, jestli snad některým čtenářům se nejevím jako momentálně rozhozená osoba v dramatické situaci – ale snad – třeba ty, ore – víš, že jsem právě ve spokojené poklidné epoše svého žití, poklid, žádné dramatično.
[118][123] bajo, je to jiný. Rozchod je blbá věc. Ale když po něm ještě přijde rozvod, je to ještě další blbá věc navíc. Prostě je tam ten slib, porušení přísahy, zrušení rozhodnutí. To jen u rozchodu není. A je tam to stigma navenek (teda ono je pociťováno tím rozvedeným, ne tím venkem). A ještě jakoby nevděčnost, nedostání závazku. (Přímo "selhání" já to ale nenazývám.) – třeba příbuzný, který mě viděl jedinkrát v životě, když mi bylo šestnáct, mi ke svatbě poslal 10 000 korun.
Teď jsem ho viděla podruhé v životě a normálka. Ale vidět ho v době rozvodu, do toho bych nešla.
… protože proč si to dělat těžší zrovna ve chvíli, kdy je to už beztak nic moc.
prave, poklid, zadne dramaticko.
se tady pokousim udelat nejakej rozruch
ale ty si branis ten svuj klidecek :-)
Planeto [112] a Věro
– teď se mi vyvinul přístup asi takový: Mít dítě jsem nikdy nepovažovala za nějaký cíl, natož cíl života. Koneckonců člověk může být od přírody sterilní a co potom s takovým životním cílem – to je nonsens. Pro mě.
Teď si říkám, že určitě je obohacující dítě mít, je to lepší, než ho nemít. Obecně. Bez toho, že bych brala v úvahu konkrétní situaci. (např. vážně nemocná osoba, které zbývají dva roky života a nutně si chce a chce pořídit dítě; anebo člověk úplně v bídě, bez pitné vody, hladovějící někde v Africe – mít dítě znamená, že bude podvyživené a umře, anebo taky že neumře…)
A v mé konkrétní situaci si říkám: Když mít dítě nebudu, nebudu proto nešťastná. To vím. Když mít dítě budu, bude to dost opruz, makačka, zároveň to bude senzační a radostné. Ale nepatřím mezi ty, co si řeknou, že prostě chtějí dítě a hotovo a pořídí si ho bez chlapa. Teda s chlapem :), ale nežijí s ním pak. Tohle bych žádnému dítěti neudělala, natož tomu svému. To je jednostranné.
Pokud dítě, tak s někým, s kým budu dlouhodobě a on se mnou. Jasně že to mnohdy začíná jinak – dítě je počato omylem a pak ti dva jsou spolu…
153:
Ale bráním ho dramaticky, mě to baví.
Ještě že tu jsi!!
…154:
No prostě nevim. Uvidim.
Říkám si, že mnoho času nezbývá, ale nějaký jo :) Nenechám se nějakými biologickými hodinami nebo snad statistikami vyvést z míry.
[89] Anino.. Jestli jsem pochopila dobře, přeješ mi to právě s tím vědomím, že Tobě se nepodařilo. Nějak cítím, že jsi do udržení dala hodně, a že rozumíš, že mi vybudování dobré lásky dalo dost práce, že nepřišla sama. Dvojnásob díky :-)
[154]Rozumím tomu, že jsi jen nahodila téma do diskuze a nejde o řešení, přesto se snažím něčeho se dobrat.At nejde jen o plkání.. Někdy slova jiných člověka jen matou. Nebo svými slovy mate jiné? Pořád tu cítím nějakou nerovnováhu, jenom půlku rovnice. Jako bys tomu chlapovi nepřiznávala žádnou váhu. Ty ses rozhodla, a co byl on, bankomat? Před něčím uhýbáš a radši si ukousneš packu, než by ses dala chytit. Myslím, že sny se přestávají zdát až když do sebe hrábneme dost hluboko..
Vero, ano, přeji ti to opravdu upřímně. A každému, kdo je spokojen v manželství a navíc s dětmi. Jsem takový rodinný typ si myslím a byla i dřív. Teď mám tu rodinu zase rozrostlou o vnoučata a partnery svých dcer. Hodně spolu držíme všichni pospolu a mohu jistě říct, že máme vynikající vztahy. Otec mých dcer je neviděl 14 let, ač mohl..a nikdo mu nebránil. Mně se ozval když cosi potřeboval.
Nemohu soudit vero sama, co jsem do udržení manželství dala do doby, než jsem už nemohla. Špatně se píše o někom bez něj, ani bych to nedělala..a hlavně..je to pryč.
Proto držím palce všem ženským, aby jim ta rodinka vyšla od začátku do konce :) A pokud se rozvedou, aby to udělaly opravdu až nebudou už mít jiné řešení. Držení se něčeho opravdu nefunkčního je další blbost. Měj se hezky :)
Jinak si myslím, že pokud se člověk rozvede ať už je důvod jaký chce..neudělá to jen tak pro nic za nic, ami ne ze dne na den. Spíš hodně dlouho přemýšlí, jestli chce v tom manželství vůbec být. A minimálně v té době, kdy to rozhodnutí už udělá, tam opravdu být nechce, necítí se tam dobře..Tak je zase na druhou stranu dobře, že tu možnost volby má…
[158]
Věro,
bankomat – to je dobrý :)
Ne, ten průběh nebyl moje rozhodnutí a postavení partnera před hotovou věc. To je na dýl… Napřed jsme mysleli, že se rozejdem a jinak nelze. Pak z toho vylezly ještě dva měsíce. Já navrhovala i pro něj naprosto nepřijatelné věci (teda navrhovala ne, spíš je předpokládala jako jednu z možností): že možná za dva roky třeba zase budeme moct být spolu. To samozřejmě on nechtěl – jednak proto, že chtěl společný život se vším všudy a že chtěl už děti. (No co je na tom taky divného – nic.) A taky proto, že mu připadalo navenek jako předstírání před lidmi, kdybychom zůstali manželé, ale nežili spolu. Jako by manželství bylo pevně dané nějakými pravidly a povinnostmi a každé stejné, a nebylo tvořené těmi dvěma lidmi v něm. Ale já už jsem takhle přestala uvažovat.
On sepsal jakési podmínky dalšího soužití (vlastně ultimata mého chování). Které byly jeho podmínkami, ne mými. Věděla jsem, že je nikdy nemůžu splnit. Že na základě nějakých podmínek nemůže nic fungovat, není to k životu.
A ještě jsem to zkusila ty dva měsíce – jenže pak jsem viděla, že už nemůžu, že bych musela pořád lhát a musela s ním zase spát; jenže to mi nešlo, když jsem se zamilovala do někoho jiného. Tak jsem bohužel ve chvíli, kdy už si myslel, že má vyhráno (ačkoli proto nic neudělal!), mu musela říct, že konec :-((
Jistě že z toho nevycházím jako kdovíjaký svatoušek, ale snažila jsem se, jak to šlo, být fér. Ovšem na prvním místě k sobě, až na druhém místě k manželovi.
Tak nevim, jak to vyznívá.
… on už moc dělat nemohl, to je pravda.
Už bylo pozdě, protože jsme to celé včas (půl roku předtím nebo kdykoli dřív) nepodchytili, neuvědomili jsme si, že nevyřčené věci jsou problém, který vede ke krizi – a ta se buď společným úsilím překoná, nebo je konec.
… jo ještě: já byla navrhovatel rozchodu. Navrhovatel rozvodu byl manžel – já pro mě za mě mohla zůstat vdaná, to mi bylo tehdy fuk. On chtěl mít všechno formálně a legálně OK, vemi rychle si našel novou partnerku, ještě před rozvodem, a znova se oženil.
:-) ja mam uplne stejny nocni mury. Ze jsem zase spolu, nebo ze jsem nikdy neodesla. Ale litost k tomu nepatri, vzdycky se probudim s ulevou, ze to byl jen sen.
Liška ten článek zařadila do rubriky snů..tak já teda přidám do mlýna, třeba pro ora a další, kteří to myslí jistě dobře s tím, že by se tím už člověk neměl zaobírat. Taky bych byla radši kdybych to šlo..V době kdy mi mex manžel najednou napsal, že cosi potřebuje a já už se cítila odpoutaná od všeho spojeného s ním, tu pomoc jsem neodmítla. Poprvé po xletech mi napsal, že ví, jak co bylo a že ho to mrzí, že je vážně nemocný atd. A znovu mě to nějak zasáhlo, bála jsem se o něj.Volala jsem hned známé, dokonce jsem brečela, ale ta mi řekla, že to je jinak a já nevěřila, že by si to vymýšlel, ale bylo to bohužel tak..to byla asi posl.tečka za tím vším, co mělo nepěkný pokračování…pro mě a dcery. Prostě jsem nalítla..
V té době se mi zdál živý sen..jsem v pokoji se třemi muži, které znám. Jeden je můj ex manžel, který přišel poslední a řekl, že mě hrozně teď potřebuje. Ať jdu s ním pryč. Byla jsem zmatená a cítila, že nechci, že to nemá význam..Byl tak nešťastný, že po chvíli váhaní jsem jednomu řekla medá se nic dělat promiň a u druhého jsem brečela a nechtělo ase mi od něj. Dlouho jsem se s ním loučila, mrzelo mě to, ale ex natáhl ruku ke mně a já šla jak zmoklá slepice a už předem věděla, že dělám blbě, ale nemohla jsem v tom snu jinak..asi soucit..Byla jsem ráda, že to byl jen sen…
No, a pak o tak debilním snu vůbec nepřemýšlejte, jak to, že vás cosi po takový době zase doběhlo, v dovbě, kdy už to dávno nečekáte ;)
anino,
to byl hnusnej sen.
terezo,
taky? No vida!
Ono už se tady slovy asi překrylo, že já tyhle sny (že jsme zase spolu) taky vnímala s úlevou. Tenhle k nim taky patří – s tou podmíněností, umrněností a ultimaty – ale sám si řekl o to, že by prosil trochu politování, trochu uznání, že něco bylo a ne že nic nebylo a je navždy zapomenuto. :)
ad 163, liško, to, že se člověk zamiluje jinde se přece stává a může stát.¨Jasně, asi by se vdaná měla snažit tomu nepomáhat..v zájmu manželství. Ale myslím si, že tomu se moc poroučet nedá. A když se stane, nejspíš proto, že na druhém vidí něco, co by třeba raději bral od manžela. Je dobrej každej, kdo jedná na férovku, jistě to není jednoduché, ale bohužel se mu to férový jednání ve finále nemusí vyplatit. Tak si lidi často lžou..ale v tom přece nemohou být v pohodě…
s pravidlama to ma hacek.
egohacek :-)neboli kdo je vymysli!
aby to byl jeden z nich je temer jiste nepruchozi pro druheho :-)
taky jsem mel tendenci vymyslet pravidla. ono to proste odpovida muzske mentalite, opravdu resit.
my skoncili u poradkyne.
a ejhle, k memu uzasu, ona nam napsala nekolik pravidel.
ad 163: Tak teď jsem to celý pochopila! :-) Tvůj manžel byl formalista. A taky měl své záměry a potřeboval prostředek – manželku, aby je naplnil. Manželka jako prostředek ke spořádanému (rodinnému) životu. Skvěle jsi udělala, že ses rozvedla! On chtěl povrch, ty vnitřek. Nejsi přece žádný prostředek! Jsi konec! Cíl! Druhá půlka něčí duše. A toho hledej a na zbytek a minulost se už můžeš vykašlat. Dokonáno jest.
(jsem to malinko nadsadila, jak mým zvykem, ale asi víš,co jsem tím chtěla …..)
ad 169, no, právě ore má,,z těch důvodů co vlastně píšeš..lidi, když se mají snahu domluvit a jak jinak, než, že si udají nějaká pravidla každý za sebe. Asi v té době mají snahu je akceptovat a mohou se o to moc snažit..jenže..málokdo to pak zvládne, protože s pravidly toho druhého mohou jít vlastně proti sobě a to taky nic moc..
To ůže dusit je a naopak partnera zas ty jiná. Málokdy se stane, že tohle období, kdy si řeknou pravidla se ta pravidla slučují s tím co chtějí..Egu se nechce jít proti sobě, málokdo má tu trpělivost to pak ustát, ale stejně se jen tak nezmění jeho postoje k soužití celkově. Každý je úplně jiný a co je pro někoho jako správné, u druhého nemusí.
Tak se jim pak už ani nechce v tom čekat, jak to dopadne, zvlášť když už je to dost nakřáplý celý ;)
Ore, mohl bys říct jaká vám napsala? Pokud nejsou moc osobní.
ad 170, jj, taky mi to tak přijde, i když asi tak jednonačně taky nelze říct, ale Lenka napsala..malinko jsem to nadsadila…
A já se s vámi pro dnešek i s těmi rozvody ;), loučím, mějte se, ahoj :)
formalista.
obsahistka.
to je materialu.
k zahazovani.
vlastne si pamatuju jenom jedno.
bylo v tom smyslu ze jeden nebude druheho obvinovat za to jak se citi. dneska mi to prijde docela naivni, protoze takovy navyk neni nikdo schopen okamzite chytat a obracet,
spis to dneska beru jako takove intelektualni upozorneni.
nepostavil bych na tom nekolik dni "na zkousku". to je jisty konec.
rozpomina se mi to. pravo poukazat kdyz se uvidi ze se jednicka neplni.
ego-krutarna co?
dneska myslim ze je to asi jako prestat kourit, nebo zhubnout
kdo dneska chce a dokaze investovat tolik prace.
dneska chceme budto zazracne pilulky co fungujou ihned,
a nebo pokec kterej nam nase nazory potvrdi :-(
praci ani nazory zvenci neberem.
174 ore, jedna z tvých zkratkovitých, které nechápu. To sděluješ sobě, nebo i ostatním (protože ostatní, aspoň teda já, z toho nemůžou mít nic).
175:
to pravidlo je náhodou dobrý. Přesný. A člověk si ho většinou dlouho neuvědomí – že za to, jestli jsem šťastná, nemá odpovědnost nikdo venku, jen já. Je to na mě. Ať ten druhý dělá, co dělá, není to on, kdo by to ovlivnil.
… jenže to není pravidlo. (Ostatně slovo pravidlo nenávidim!)
Je to princip. A to je mnohem ušlechtilejší věc, než pravidl. A narozdíl od pravidel může fungovat. Pravidla nejsou pro fungování, podle mě. Pravidla jen vymezují, co je špatně, ne to, co je OK. Proto je nesnáším.
[177] ale taky pro Saula a Ratku -díky:-) Jo, takový ten pokec když se nahlas myslí, čímž se myslí, že se myslí :-). Člověk obecně má sklon žádat, aby se pravidlům více podřídil ten druhý, protože "já se přece už tak chovám". Vidíme se prostě lepšími..není lehké se toho zbavit. Stejně jako není lehké si přiznat, že jsou pravidla života, která nás přesahují. A dokud je nepochopíme, furt se v tom plácáme. :-)
no a co rezignace??
Nezapomněli jsme na ni trochu,nebo ji spíš neodsunuli jako nepřijatelnou?
Všechno se prostě nevyřeší,něco je součást toho partnera a ten druhej s tím nehne,nezbyde než rezignovat.
Mě třeba žádná nedonutila pokládat zpět prkýnko na záchodě.
Tak rezignovaly.
A já je za to měl rád:-00)))
Ale možná,že kdybysme to prkýnko řešili,tak bysme ho řešili dodnes a nestihli se rozejít.
Různé věci můžou stmelit vztah:-0
Ale když už je o nich řeč,vzpomněl jsem si na Hřebejkova Medvídka.
Ǔžasnej film.A nakonec to vyhrál ten Trojan,kterej radši rezignoval,než aby řešil,co řešit nelze.
pravidlo, nad hlavu, resit, hezky se vyprskej a vynenavid a zduvodni si to este.
Re178(174)
tak tady Orovi výjímečně rozumím:-))
Jak se lidi začnou nálepkovat,škatulkovat,definovat…jde to do kytek.
Nejen v partnerství…to platí i v pracovních vztazích a jakýchkoliv jiných.
Jak začnu mít o někom "jasno",odmítnu mu automaticky možnost růstu a vývoje.To každej vycítí a nikomu se to nelíbí.Každej byť třeba jen podvědomě se chce hnout někam dál.A třeba zase jen podvědomě pro to hledá u jiných podporu.A kde jinde by měl najít větší,než u partnera???
Ovsem Saule, ty umis zformulovat necekane lidsky odstavec!
že jo,taky mne to zarazilo.
Asi bych zas měl někomu sprostě vynadat,abych se cítil ve své kůži:-0
Ale z tebou je poslední dobou houby sranda,asi si změním nick a zkusím to na tebe znovu a lépe:-000)))
[182] to je na mě, ore? Nebo na koho? Co??
[183] Mít o někom "jasno" – to někdy může nastat?? Co to je? To taky nechápu.
[181] No jasně, to jsou prkotiny, které ovšem mohou přerůst v dušení se :) Rezignace? Spíš uvolnění nebo láska.
[180] stejě si pořád myslím, že pravidla jsou smrt. Pravidla nejsou pro vztah, pravidla jsou pro formální vymezení něčeho papírového, ale ne ve vztahu lidských bytostí, protože každá je jiná.
…ne pro vztah individuí, myslím tím. Pro fungování skupin (nějak formalizovaných) jo.
Pro vztah je dohoda a principy, ne pravidla. Pro mě. Moje osobní zkušenost je, že pravidly se nejvíc ohání (v zaměstnání, třeba) ten, kdo se bojí mít vlastní odpovědnost za to, co dělá. Bojí se udělat rozhodnutí ad hoc. Protože je nejistej. Nebo proto, že je novej (z toho je nejistej).
186(182):
já nejdřív myslel,že je to na mě,ale fakt to bylo asi na tebe Liško.:-)
To je tak na pár facek,co??:-0)))
188:
"vztah individuí" je jen o tom,že svou individualitu přestanou uplatňovat,nebo se o to přinejmenším začnou snažit.
Povýší ten vztah nad svou individualitu.
Jedině tak to může fungovat.
Pro fungování skupin platí vlastně totéž.To,že dnešní pravicovej individualismus je o něčem jiném,neznamená vůbec nic.Teda vůbec nic dobrýho!!
186
"Spíš uvolnění nebo láska."
uvolnění…to stačí.
Musím se přiznat,že jsem nikdy nepochopil o čem ženy mluví,když mluví o lásce.
A troufám si říct,že to nechápe žádnej muž…to jsou tak rozdílný vesmíry,že k tomu propojení může dojít jen víceméně intuitivně,třeba při orgasmu:-0,nebo tak,ale pochopit se to nedá.
Vy taky nechápete naše pojetí lásky.
Jenže s tím nepochopením se člověk nesmí smířit,tady se nevyplatí rezignovat,naopak…musí furt objevovat.
A když mu partner dá možnost být při tom uvolněnej,tak to je výhra.
[190] jo, ta orova [182] je na poslání do prdele. Or tu volá po rozdílnosti názorů v diskusi a jejich uznání a pak napíše tohle. [182] není názor! Strč si to někam ore!
to taky neměl být názor,to si Or zase jen chtěl zahrát na zenového gurua,který náhle vytahuje z lidských myslí to důležité a nutí je to řešit:-00
Jenže mistra dělá mistrem to,že ho nikdo do prdele nepošle.
Protože přesně ví,co kdy komu a jak říct.
Nic proti tobě nemám, ore, ale opakovaně tě otravuju s tím, že tvému písemnému projevu konkrétně já nerozumim.
A co mě štve – např. tvoje [177]: to píšeš o kom? Jaké my? Koho myslíš? Všechny? Sebe? Kdes to vzal, kde to máš podložené? Lze to formulovat jako názor, pak by to bylo OK, jenže ty to formuluješ jako konstatování. A to nesedí.
Čtenář se pak oprávněně naštve, protože cítí, že je mu cosi podsouváno orem. Čtenář = já.
A proč se s tebou velmi těžko vede diskuse, po které – názorově diferencované – tak voláš? Protože nepíšeš o sobě, nepíšeš ze svého konkrétního místa, nepíšeš svou osobní zkušenost. Narozdíl od ostatních, co tu jsou. A pak vzniká bohužel nepoměr a napětí. Vzniká nutnost z tebe vytáhnout, o co jde. Třeba tím, že tě člověk napadne. Nebo že se zeptá. Nebo že řekne, že ho tvůj způsob sere. Všechny tyhle tři možnosti jsem už vyzkoušela.
Tady nejde o potírání rozdílnosti v názorech. Tady jde o míjení ve způsobu, které znesnadňuje sdělení a pochopení těch názorů. Mně.
Nojo – proč by taky mělo být všechno snadný. :-)))
Klidně si piš dál, jak chceš. Aspoň tu je nějaká dynamika.
193 :-) Ještě že nerozumím, o čem mluvíš, neznám žádného zenistu ani guru
(teda znám své guru, ale ti jsou guru právě proto, že jsou chápající, mlčící a akceptující, v nejhorším :-)) případě podporující – když už teda snad by bylo nutno intervenovat, jakože není nutno snad nikdy).
Ale stejně jsem ráda, že je tu or, jinak bych neměla žádnou břitkou inspiraci a unyle si rochnila a opakovala jako kolovrátek, že se nic neděje a všechno je OK a hezky si tu přizvukujem :-)))
195:
ale blbost,znáš mne.
Já byl na vojně u ženistů:-)))
Já bych ty oropříspěvky nebrala tak sdcervoucně. ;)
Mě by zas zajímalo jak Saul vidí "za všechny muže" pojetí lásky z pánské perspektivy.
198: jo, to jsem taky psala, ale koment omylem zahodila.
– že jsem nikdy neviděla nějakou lásku mužskou a ženskou jako odlišné.
198: nevím, proč je beru tak srdcerovucně, proč mě to tak irituje. Asi že mě irituje, když nerozumím, o čem je řeč na mém vlastním blogu :)
198,199:
no třeba v tom furt určovat nějaký pravidla ,jak o tom Liška psala.
Že to je blbý?
No je,ale my vás tímto svým způsobem prostě milujem .
Chceme vás mít pod kontrolou,což je z principu nemožné,takže dřív nebo pozdeji dojde k "nedorozumění" a neporozumění a většinou to tak zůstane.
V tom lepším případě ženská nějaký ty pravidla na oko respektuje,ale stejně si dělá co chce a chlap skřípe zubama a dělá,že to nevidí:-0)))
201 Jo táááák.
A naopak je to jiný?
Jo tak to je blbý chtít mít pod kontrolou. To nefachčí, o tom žádná.:)
Taky to nemá s láskou a "milovat" moc co společného. Ať se to týká žen, či mužů.
s láskou to moc společného nemá, to ne. je to snazší než láska.
– nojo, ta všechna nedorozumění jsou utrpení; doufám, že už se jich umím vyvarovat.
to já mám o lásce jasno.
Třeba takto nějak bych chtěl dopadnout:-0
http://aktualne.centrum.cz…udase/
a ani žádný pravidla bych princezničce neurčoval,přístup k účtům by mi stačil:-)
205 no hezký. Akorát vybrali blbou fotku, nelichotivou hlavně pro ženicha.
jo,vypadá tak nějak nejistě.
To by se mi stát nemohlo.
Ale třeba to předstírá,to na ženský funguje a "účel světí prostředky"
no tě pic :)
208:
"no tě pic"
tak zas nic:-)
Ale vžil jsem se do té královské role upřímně a s láskou:-0))))
ale třeba o té lásce taky něco víme,když i jako "banditi"umíme bejt tak romantičtí:-0)):
http://www.youtube.com…jHRokMFOe4
a ještě jedna k tematu
http://www.youtube.com…eature=fvw
video mi doma moc nejde – musím počkat do pondělí do práce. Dnes je čtvrtek, zítra pátek a zítra mám volno a balím na vodu.
"a balím na vodu."
tak ať se máš u vody jak Iva Bittová v té 210:-)
tak abys jen neotročila na kapitalisty,dám ti na pondělí ještě jeden typ.
http://www.youtube.com…re=related
ten film mne furt fascinuje,nejen pro tu úžasnou muziku,vlastně tam je taky toho spousta o lásce…třeba jak Alice skočí před Maguou z té skály…a on ji vlastně asi taky miloval:-0
Jo Poslední Mohykán? Když jsem to viděla poprvé, byla jsem pobouřena, že je všechno naopak než v knize. Ubohé. Podruhý už jsem si řekla proč ne, taky dobrý, ať si to vyloží, interpretuje a inspiruje tvůrce jak chce. Ale ať to nenazývá Poslední Mohykán. Howgh.
(… to jsem šikovná, co? Uhodla jsem, o který film jde dle jmen, aniž bych se koukla na video :-))
ale já si nejsem jistej,jestli nepíšeš o tom českým Posledním Mohykánovi s Marvanem:-0)
:-DDDD hahaaa, tos mě dostal!
dobry pocasi na vodu. pripomnelo mi to jak pred dvema lety v Norsku jsme behem deseti dni meli mit jeden na raftu, a zrovna ten den celej lilo. coz vlastne bylo idealni. minivycvik stejne zacal tim ze nas vsechny z raftu vyhazeli do vody a tahali jsme jeden druhyho zpatky.
na vikend a po ut jedu na kopec, poradne si zakvedlat v kedlubne :-)
vysvetlivky:
kedlubna = hlava, zakvedlat = pomedit
pravidlo,nad hlavu, resit = Liskostartovaci slova
Liskostartovaci=
:-)
Jojo! Já snad chápu, hurá! :)
Třeba zítra pršet nebude. Možná. Doufám. Nemám pláštěnku, nemůžu ji najít a kupovat novou nebudu, stačily nové tenisky.
To abych blogla nové téma nanovo…
jo jo, ver a vira tva te…zahreje a vysusi.
jezisi, to se snad ani neda precist. ten hrebicek je uprostred (podle me) ani pravidla a ani nepravidla. vse odhodit. nevzpirat se kdyz nekdo prijde s kokotinou. proste ji projit skrz.
Prozivani nelze zastavit jak pise Or. A v tomje to kouzlo. Denne zijeme nase pravidla aniz o tom vime. Lisko, ty mas taky pravidlo ze nesmi byt pravidlo. Jakmile tohle zahodis tak se veci vyjasni. A ony se maji vyjasnit. priznat barvu.