NEBYLA TO BLONDÝNA!
Mohlo jí být třicet. Přešlapovala rozpačitě na chodníku. V pěkných šatičkách, černo-bílých. Kroutila se, jako by se jí chtělo čůrat, když ke mně přistoupila, aby mě oslovila. Tón hlasu měla jak z bulvárního pořadu o populárních hvězdách televizní obrazovky. Což na druhou stranu znamená, že i přes ty fráze mluvila spisovněji a pečlivěji než já…
„Neporadíte mi, prosím vás – já hledám obchod XY, má to být v čísle ulice 106. A tady je 105 a 107 – a kde je 106?"
„No naproti!" zahalekala jsem a bodře máchla rukou směrem přes ulici. Bylo mi divné, že by tahle osoba spadla z Měsíce nebo byla celý život zavřená ve sklepě; na to byla příliš módně vyladěná.
„Jenže tam je číslo 98."
To už jsem taky viděla; číslo 98 se roztahovalo přes celý jeden blok. A to si asi nemělo dovolit, protože potom některé osoby nemohou najít obchod XY. Všechny domy by měly být stejně široké, aby byl pořádek a číslo 106 stálo přímo naproti číslu 107!
„Ahá, tak to bude ještě kousek tímhle směrem asi v dalším bloku," geniálně jsem odtušila a pro jistotu ještě tazatelku nastavila správným směrem.
„Ano, ano, to já už najdu!" zajásala a s tím jsme se rozešly.
Doufám, že není třeba členkou strany Věci veřejné – jinak bych se obávala, že vbrzku přijde návrh zákona o univerzalizaci šířky domů. I se zpětnou platností – návrh bourat, přestavovat a přečíslovávat všechny ulice.
nech bejt, někdy jsou ty čísla pěkně zprasený, vloni o vánocích jsem si dal jednu brigošku u mesíků a byl to občas pěknej cajmrsk
liško, takové blbky existují..Přesvědčiala jsem se nedávno, že mezi ně patřím :) Nedávno jsem hledala jisté číslo na Hradčanském náměstí. Ano, jsem navyklá, že na jedné straně ulice bývají sudá, na druhé lichá čísla. Jo, narazila jsem už, ale snad 2krát i na ulici, co se tomu vymykala. Ale vzápětí jsem to své číslo našla. Až na tom Hradč. nám. jsem začla zmatkovat. Uličky jsou všelijak se stáčející a to moc hezky a obloučky jsou to pěkné a táhnou se dost. Čísla všechna možná, nejprve tak, jak bych je čekala, ale to moje nikde. Bylo pěkně schováné v nádherném dvorečku :)
Nic bych neměnila, měla jsem tam být na čas..no měla jsem rezervu..
cajmrsk chápu na sídlišti, tam aby se pes vyznal; ale na klasické ulici to teda nechápu. Stačí vědět, že 106 je větší než 98 a není problém :)
Já jsem taky blbka!
Napsala jsem to v článku s těmi čísly sama blbě – a už opravila :-))
Jojo a to taky nejsem blondýna. Asi by se ty sexistický blbý vtipy měly předělat na brunety. Chudáci blondýny se musej mnohem víc snažit, aby nebyly za pitomý –
… jééé, dopr- teď na mě přišli policajti, že nám blne v práci alarm; ačkoli poplach mi to nehlásilo. Ještě že to jsou vždycky takoví sympaťáci.
Jako na zavolanou – vtipy o blbých policajtech už by se taky měly revidovat!!
… škoda že ten plešatej si neřekl o moje telefonní číslo – když už si musel říct o rodné :)
Já si teda nááhodou říkala, co to jako je tak číslovaný a že se není co divit :)), ale pak jsem si řekla, že proč by nebylo, že..no, jsem ale blondýna :))
ad 5- taková situace a ty se nerozkomunikuješ..no, ale kdo by čekal, že alarm..to jsou myšlenky jinde..:)
"rozkomunikovat se" – tak to jsem tedy ještě neslyšela :)
Já se s nimi vesele bavila, oni byli dost milí (mám na sobě takové slušivé bílé sexy tílko), pořád se smáli, pak si řekli o to rodné čílso a šli. Snad v tom nebyla přímá souvislost :-)))
Ne, to určitě ne, kdepak :D – někdo je volal vysílačkou, že mají jet jinam, tak nasedli do "rozblikaného" auta a jeli. Ledajaké rodné číslo přece hrdinu – policajta nevystraší!
Rozmnožuji počet blbek – taky v Praze často hledám a pro oči nevidím. Když jsem poprvé hledala galerii Dolmen, byla jsem už tak vyčerpaná z vedra a popletená z těch malých kroutících se uliček, že jsem v zoufalství zašla do obchodu a zeptala se – paní prodavačka se mile usmála, vyšla se mnou ven a ukázala před nás – přímo před námi byl velký nápis GALERIE DOLMEN. Obě jsme se zasmály, řekla jsem – "to snad není možný!!" – a ona odpověděla – "ale ano, je".
A to bych vám přála heledat podle čísla na vesnici. Absolutní anarchie. Jedině podle jména rodiny či rodu. A pokud je to přistěhovalec, ne starousedlík, tak musíte hledat ty, co bydlej na Kadlecovým, na Karáskovým, na Frýbovým… :-)
Nojo, co bydlej, kde byli Jarošojc … jako na Šumavě.
Od tématu:
reviduju své taneční hity v levém sloupci blogu (a něco jsem dodala) a zjišťuju, že youtube opět mazalo a mazalo kvůli autorským právům a třetina odkazů tudíž nefunguje. Tak jsem to napravila. Třeba to kytarové Richardsovo intro u Paint it black od Rolling Stones bych teda nerada, aby z internetu zmizelo… Hurá, bylo tam, pod jiným odkazem.
Dnes jsem objevila Goldfinger, to je nářez, to mě baví :) a protože je léto, jsou na řadě opět brazilské a jiné latinoamerické letní hity, juch!
Komentáře i jiných blbek, než jsem já, vítány!
o mělké letní hudbě, co je horká a sexy jako všechny blbky světa :)
RU, jj, asi tak nějak..jsem zažila..jo a kerý, takový tu nikdy nebyli, to bych věděla, že jo Franto ? Ne, to bych věděl..Ale oni tu opravdu bydlí, bráníš se..Ne, nikdy ajsme tu pani ńákej ten pátek..Poočkej mááááááámo, ale nebyla u fary v tom domku po starý Blažkový dcera a ta to prodala a jsou tam ti..no ona je taková..jo zkuste to :)
Krásná vesnická poetika ;)
Absolutně nejvíc a snad víc než blbka, jsem si dost dlouho připadala u Škody-fotoobchod. Už si mě tam pamatují a vědí svý :)Nejprve jsem vyžadovala něco, co jsem se dočetla na netu, nebo mi někdo poradil, tak to vypadalo, že vím..:))
Tak si to zkuste a teď to…no, nic se neděje..musíte tak. Opakovaný pokus jsem nepochopila. Dostala jsem doplňující otázky, při nichž se ukázalo, že je tu blbka..
To jsem absolvovala asi dvakrát a rudá odešla, nechápala mnoho..Dnes jdu a rovnou hlásím..já jsem ta, co nic moc nepochopí, prosím pomalu a fakt už vědí a usmívají se..taky jsem jetě pro jistotu odpověděla, že blbě vidím a brýle nemá, to byla pravda. Tak mám extra servis :))
Možná i troch škodlibá jsem byla, že paní, co zam byla na brigádě, mi poradila blbosti a to dost zásadní, co se i blbce už nezdály a tak jsem řekla, že přijdu jindy :))
Nj, zas překlepy, brejle jsem ztratila a nebudu investovat teď do jiných, neb je s očima vše jinak, tak až pak..
Liško výraz rozkomunikovat se..no já občas hodím, napadně mě něco a ono se to už občas i ujalo jinde :)) V tom jsem dobrá :)) Taky jsi mohla pokomunikovat víc, vykmunikovat, zakomunikovat, a výsledkem mohla být nadkomunikace :))
Uáááá, tyhle módní pseudotermíny "nevydejchávám".
Ááále liško, to nejsou módní pseudotermíny, jen moje blbosti :))
Odkaz jako prase na mělký letní hit : http://www.youtube.com…CK9t3aLaDg
Ehm, nemám čas číst komenty, ale podle mojí zkušenosti jsou z těch čísel nejvíc dohukaní pošťáci, aspoň tady. Pravidelně zaměňujou dopisy pro nás a pro sousedku, která sice má na baráku stejný číslo jako my, jenže má u něj ještě "A". Taky už se párkrát stalo, že prohodili zásilky mezi naším číslem baráku na západní straně ulice a jiným barákem stejnýho čísla na východní straně ulice. A že nám kolikrát frknou do schránky někoho s úplně jinou ulicí a číslem, o tom už raděj pomlčím. Jo, a nejsou to ani brigádníci, ani blondýny, dokonce ani žencký… ;o)))
:-))) bajecny pribeh a moc se mi libi ta pointa o VV!!!
Jo, a abych rozmnozila rady blbek, tak tady jsou moje nejvetsi blondynoviny (moji omluvou budiz, ze neco podobneho se skryva pod moji zrzavou henou):
Jednou jsem se v nejake silne zmatenosti pri koupi kebabu zeptala, zda je to veprove.
A jednou jsem se zeptala Letajiciho muze, jak to dela, ze se mu na CD v aute meni takhle ty pisnicky z ruznych CD…kdyz mel pustene radio.
Me ale omlouva to, ze jsem ucitelka a psycholozka najednou…
Náhodou mně se ta zmíněná neblondýna v článku přišla ještě doceal inteligentně. Akorát to chování ….. někdy svádí k odsudku, to jo.
Jen tak mimochodem jsem si vzpomněla: Před lety, kdy ještě s kopírkou neumělo zacházet každé malé dítě, se chystalo na jednom významném úřadě významné zasedání. A k tomu zasedání byla potřeba nakopírovat spousta materiálů. A náhle kopírka vypověděla službu a čas hořel, všichni šíleli, jak to vyřešit a ….. tak honem poslali nějaké služební auto, aby někde sehnali urgentně opraváře ber kde ber. Za dvě hodiny nějakého přivezli a šéf celého úřadu jej žádal o urgentní pomoc. Opravář přišel ke stroji, podíval se na něj, pak se malinko usmál a pak jen tiše pravil šéfovi úřadu: "Pane doktore (byl to Judr.), zkuste tam dát někdy papír." A odešel. Z těch x lidí, kteří kolem té kopírky dvě hodiny běhali, si nikdo nevšiml, že tam prostě jenom chybí papír. Kopírka byla spravená, jen se pár lidí, včetně vedoucího úřadu cítilo jako totální blbci. Vyprávěl mi to právě on, takže je to věrohodné.
Ona někdy taková osobní příhoda je fajn.
Já se ani nedokážu podepsat na poště kvůli doporučenému dopisu, když mi neukážou přesně kam.
Terezo [19]
tak to jsem si oddychla – mně ta dodatečná pointa připadala trochu násilná a váhala jsem, jestli ji smazat.
[20][21]
Samé dost vtipné příhody! Taky jsem byla určitě aktérem mnohých podobných; jenže jsem všechny hned zapomněla jako nepodstatné – asi abych své ego uchránila před dojmem, že je blb. Nebo přinejmenším roztržitec.
jasne :o) to nemusi byt blbka. proste se takove veci bezne stavaji. teda me se stavaji uuuplne bezne a jako blbka si nepripadam :o)) ale chtelo to dlouhlety trening.
a celkove, kdyz takovehle prehmaty a preslapy budou jednou uplne normalni, tak bude na svete raj.
[17] michale, skvěle, takové textové video jde i na mém domácím počítači.
Marijuana-macarena ve španělštině je i pro Terezu v Chile jistě vhodným dárkem, i když by ocenila hlavně francouzský sýr :)
uz jsem malem zajasalze se ti libi nesmrtelny Goldfinger
http://www.youtube.com…agCoUYvIXE
ale mas tam jen nejake plagiatory :-) Takze normalka :-)
K.N. Me ta dodatecna pointa taky trochu nesedi, zda se mi, ze je lacina a vlastne to trochu shodila.
Klub je klub a muzes vracet ;-))
O blondýnáchad 4 – Já bych to tak zle nehodnotil. Vtipy o blondýnách mám rád a je v tom i kus ze života. Na nějaké téma je potřeba to narazit. Ale určitě v tom nebude diskriminace :)
nojo, je to nadsázka :)
"Bell Mews, jak jsem zjistil, byla slepá ulička dlážděná kočičími hlavami, se čtyřmi malými domky na každé straně. Co mě ale hned na začátku uvedlo do rozpaků, bylo, že plukovník vlastnil všechny čtyři domky na jedné straně, což jsem hned nepochopil, které spojil do jednoho a se skvělou vojenskou logikou označil všechny čtvery dveře číslem 47. Uvažoval jsem, jak je nesmyslné označit všechny domky v uličce dlouhé třicet metrů číslem 47; kde vlastně byla ostatní čísla? Patrně byla rozházena po různých okolních ulicích a uličkách. Úděl londýnského pošťáka musí být smutný, napadlo mi."
Gerald Durrell