Začalo mě bavit vrstvení. Ne přidávání vrstev oděvů s přicházejícím podzimem; to mě nebavilo nikdy. Dlouhé rukávy jsem si neoblíbila a silonové punčocháče taky ne. Ale pořád je mi milejší pár tenkých vrstev než tlusté zimní šatstvo. To vlastně ani nemám. Péřovou bundu nee. Kdepak, vrstvení mě začalo bavit pro potěchu oka, vrstvení průhledných materiálů zejména. Prolínání světů, které vytvoří nové významy, nové vztahy těch světů, propojení:
Až budu mít chvíli čas, až vyperu, uklidím pokoj a nebudu pořád lítat někde po řekách a po hospodách, určitě si udělám vrstevnatý obrázek. Vhodného materiálu rozmanitých kvalit je všude dost – zvlášť obalového.
Odrazy ve skle umožňují prolnutí světů. Dokonce pohyblivé a stále se měnící – když třeba člověk jede, kouká z okýnka, po kterém stékají kapky deště, na skle je nalepená cedulka s textem, přes ni odraz spolucestujícího, za oknem ještě běží krajina a k tomu všemu slunce vrhá stíny.
Pěkné jsou odrazy ve vodě. Nebo na vodě? Ukazují, co je pod hladinou, na hladině, nebo nad hladinou? Na první fotce mě baví dvojí svět listů. A taky to, že žlutý list vytváří planetě malých dubových listů slunce. Svítí jim na jejich nebi, v pravém horním rohu, kam slunce bývá obvykle intuitivně umísťováno autorem obrázku. Autor sám taky tvoří jednu vrstvu, je ve svém obraze také přítomen.
Představuju si, jaká úžasná mnohovrstevnatá díla by mohla vzniknout, ale pochybuju, že zhmotním víc než jedno. Chce to dost velké přípravy – vymyslet, jaké světy propojit, a nashromáždit pro ten účel nejskvělejší materiál. Uvidíme. Začnu asi tím, že nepojedu ani na jednu ze tří pěkných víkendových akcí, které se mi lákavě staví do cesty. Když se pořád něco děje, sotva stíhám byť jen třídit fotky a reflektovat události… což je ještě ztíženo přítomností občasných alkoholických výpadků paměti. Kdyby ta alkoholová okna aspoň měla nějaké pěkné odrazy a průsvity!
Pecka, jako vždycky!:-)
jo, jo, prolínání, mnohovrstevnost pohledu na svět, mnohovrstevnost života, to je moje! :-)
Ten lístek nad listy, vlastně ve skutečnosti pod listy …. ve vodě mezi listy ….. přesně vypovídá o tom, jak to tady na světě vypadá a přitom ………… je všechno jinak. :-)
Ahoj Liško, v oblečení se neshodnem :-) mám radši málo vrstev, v zimě nejradši dvě, i když péřovku taky ne, ale vrstvení ve fotografii ano! Nedávno jsem jsem skouknul tvou galerii na flickru, to prolínání je tam znát. Velkou inspirací jsou roztrhané a prosvítající plakátové plochy – zvlášť v období voleb :-) ale to je jiná paralela, než kterou máš asi na mysli.
Byla jsi někdy u Ydiota? (ydiot.com) To je specialista na prolínání světů – podle toho, co jsem viděl u tebe bych řekl, že máte podobnou tendenci v zachytávání.
Mod, Lenko, Jirko*, díky.
Na toho ydiota se musím kouknout! To je pravda, ty volební plakáty bývají zajímavé – zatím jsem vyfotila jen jeden, byl vedle něj plakát Spejbla a Hurvínka, tak to vytvořilo taky dobré spojení :). Ale nakonec jsem ho nedala ani na flickr, protože se mi nechtělo takové pomíjivé věci jako volební ksichty vyzdvihovat, když je tolik nepomíjivých a milejších věcí.
Teď si dám sprchu a kouknu na ydiota (než se pustím do víkendových pracovních restů).
Ta tvář na prvním snímku je Zelený muž.
Možná to přehnal s medovinou,ale původně,než mu selhala játra, byl zelený.:-)
Jeho tvář je vytesaná už v ranně gotických katedrálách(taky s listím),je to symbol…archetyp!
Ale tam se směje.
Proč mu je u tebe špatně??
Saule,
jo tihle zelení mužíci vytesaní, nojo.
Dovoluju si tě upozornit, že opět podsouváš jiným, co je tvoje. Tvůj dojem, že vidíš zeleného muže, tvoje fantazie, tvoje asociace a tvoje interpretace, že je mu špatně, se ani v nejmenším netýká mě.