Tohle by byl krásný model! Mně se ohromně líbí ty červené prvky a modré kuličky!
Měla jsem dost velkou radost, když mě oční lékařka poslala na pět minut na chodbu, ať si vyzkouším, jak bych viděla a jestli je to přijatelné. Hned jsem se vyfotila u výtahu, protože možnost být zvěčněna s takovýmto strojem na nose je pro mě zážitek těžkého kalibru. Která dívka by odolala focení, když má na krku vypůjčené diamanty za dva miliony?
U očaře jsem byla po jedenácti letech. Minule mi obvodní očařka určila -5,5 dioptrií na každém oku a poslala mě během chvilky pryč. Načež mi hulvátský pečlivý optik určil trochu jemnější rozlišení, dvě hodiny mi všemožně testoval zrak, přidal mi „cylindr“ a „prisma“, jak tomu říkají, a ke svému úžasu jsem začala vidět mnohem lépe než doposavad se skly jen na dálku. A ten šok, že teprve teď vidím trojrozměrně. A že je to krása, vidět trojrozměrně!
– Vy to asi nevíte, protože tak vidíte pořád, anebo vidíte dvojrozměrně a nevíte o tom. Já zkusila obojí a trojrozměrně se člověk o dost víc pokochá. Teď se trochu bojím, že o to přijdu. Doktorka mi totiž zase ten astigmatismus a šilhání sundala. Písmena jsem přečetla dobře i bez cylindru, buřinky a jiných propriet a šilhám prý jen bez brýlí (na dálku), jen na blízko a jen málokdy. Poslala mě na chodbu na chvíli vyzkoušet, jestli vidím dobře zase jen s těmi -5,5 dioptriemi. A mně připadalo, že jo.
V ordinaci jsem to trochu rozjížděla, protože jsem byla u doktora po dlouhé době, rozpačitá a s obavami, aby mi nechtěli něco kapat do očí – to bych odmítla. Byla jsem z nového prostředí celá bujará. Sestřička mě přivedla k přístroji, co měří dioptrie v oku. O existenci takového pokrokového stroje jsem neměla tušení a začala jsem nadšeně vykřikovat:
„Jé, vy máte takový kouzelný přístroj!“
„Tady si dejte bradu,“ řekla klidně sestra.
„Aha, tady se dává brada! Já vůbec nic nevím, vůbec tomu nerozumím a jsem úplně blbá!“ řvala jsem rozjuchaně.
„Teď budeme měřit tlak v oku,“ oznamuje sestra, „hodně to foukne do oka.“
„ – Fuj! To je hnus. Hahahaha!“
„Tak jedno oko máme hotové…“
Aha, ještě jednou totéž, ble. Ještě že se oko reflexem samo včas zavře.
S papírkem jsem se přesunula o několik ulic výš, do oční optiky, kterou jsem předem zvolila a kde jsem také byla získala kontakt na očařku, s níž jsem se před chvilkou rozloučila. Obchod s brýlemi, to už je běžné prostředí, příležitost pro odbornou i přátelskou konverzaci. Trochu jsem to rozjela jen s jedním plachým pánem. Přišel si nechat něco drobného upravit na brýlích, já si mezitím zkoušela střídavě dva své favorizované modely. U toho jsem si něco žvanila a on vlídně a uctivě, ačkoli jsem se na něj o pomoc neobracela:
„Já vám neporadím, já vás teď nevidím.“
Měl brýle právě v zákulisí. Trochu jsme se dali do hovoru, ale neopouštěl pravou stranu pultu, zatímco já vesele operovala se zrcadlem nalevo, mluvila jsem k sobě, že nemusím pořád vypadat jako hodná holčička – čemuž by odpovídal slušivý favorizovaný rámeček č.1 – ačkoli zase na druhou stranu ty bočnice rámečku č.2 jsou snad až příliš ďábelské!
„Teď vás nevidím zase já,“ povídám a máchám nataženýma rukama do prázdna, „haló, kde jste?“
Pán se seriózně tiše usmívá, optička je živější typ – sympatická, odborně poradí, dá se s ní domluvit, naznačí možnosti, lidsky se zajímá. Nevím, proč se mě ten pán trochu polekal… Ale docela se mi líbilo, že je slušný a uměřený. To potěší. Kdyby začal brebentit z nerozhodnosti jako já, asi by to už vypadalo jako mejdan a ne návštěva odborného obchodu.
Do svých dosavadních brýlí jsem se oblékla naposledy 29.2.2012.
Už bylo načase opatřit nové, protože poslední dva roky přes notně poškrábaná skla skoro nevidím. Pořád jsem krčila čelo a kličkovala očima mezi šmouhami, abych si něco vůbec přečetla. Trochu jsem se obávala, že mi nezbydou peníze, ale byla jsem rozhodnuta, že prostě vyzbydou a hotovo. Na veterinární akce v lednu padlo z mého účtu téměř všechno, takových 23 000 Kč. Nové brýle s tenčenými skly se nakonec vešly do 4000 Kč. Dobrý.
No a co myslíte – vybrala jsem ne ty něžně nenápadné, ale ty ďábelštější, aby byla trochu změna. Zepředu se mi líbí, jak na stranách probleskuje do černé bílá. Bočnice mě vyděsily, protože já ta široká stehna brýlí původně nechtěla. Dá se kompromisně říct, že jsou to dvě tenké nožičky, propletené do sebe, s dírou uprostřed. Ale jako jedna tlustá bočnice se to pojímat dá taky, jak kdo chce.
PS: Modona mě v brýlích viděla naživo, tak přiznávám, že jsem z fotky vymazala beďara mezi očima, aby nerušil estetický dojem. I když sám o sobě je to exemplář jistě velmi krásný. Nebo na někom jiném by mohl být. Doufám, že z reality bude vymazán do několika dnů.
Tak tohle je síla! Kalibr jak prase, liško. Velmi krásné, nápadné. K tomu budeš muset oblékat jednodušší styl. Spíš umírněné věci ne tak barevně řádivé. Rozhodně by se třískaly s proužkovanými punčochami. Musela by sis hrát na punkerku, a to nejsi, ne? Upoutávat nemůžeš vším co máš na sobě, něco ale musí dominovat a u tebe to nyní budou brýle. Já osobně bych si nechala vyměnit ve starých skla nebo si pořídila úplně nenápadné nové. Tyto umělecké, ale tvrdé oproti původním, mají nebezpečí v tom, když je budeš nosit stále, že zevšední a koukají se ti. Já bych je rozhodně nenosila každý den. Je to takové umělecké dílko…
S tím červeným navolněným svetrem supr, ještě černá úzká sukně a vhodné boty v černé barvě a můžeš vyrazit na lov.
Liško, na té poslední fotce Ti to moc sluší. Fakt kočka! Na mě jsou ty postranice masivní, hodně výrazné, ale Tobě opravdu sluší. Já to u sebe posuzuji tak, že nosím různé naušnice, mám delší vlasy, tak si i občas do těch vlasů dám nějakou sponku a už by toho bylo zkrátka moc a působilo by to přeplácaně. Ale u Tebe to působí tou jednoduchostí elegantně. Je mi to trochu trapné, ale nedá mi to – máš krásný tvar rtů.
(1)Zuzi, to jsem přesně s těmi svými starými brýlemi udělala já. Vyměnila poškrábaná skla. Ale přesto se dívám po nových méně nápadných, univerzálních. Souhlasím naprosto s tím, že méně bývá více. A tady jsou ty brýle skutečně jako ozdoba a módní doplněk coby soliter.
ano, jak říká Barča, bez náušnic… k tomu se snad hodí jen takové ty malé ťuplíky do ouška, v jedné barvě. Aby to ladilo s oděvem a brýlemi. Rozhodně bych si ty druhé brýle pořídila, jen kvůli tomu, abych mohla někdy vzít nápadné náušnice.
zuzi,
jo to jsem si přesně říkala v obchodě: tyhle brýle mít KAŽDÝ den? Hodily by se vbrzku ještě jedny. Ale kdy bude to brzko, to nevim, musím zaplatit svůj terapeutickej výcvik.
Jinak pruhované punčocháče k těm brýlím určitě jdou! Přece nenosím nohy za ušima, aby se to tlouklo :-)
Ale tu tendenci brát si aspoň na horní půku těla něco k tšm brýlím v souladu, tu mám. Vzala jsem si černo-bíle pruhované triko v den, kdy jsem myslela, že si brýle vezmu poprvé.
Jenže seděly trochu nakřivo a když jsem je vzala do ruky, že se na to kouknu blíže, co s tím, tak mi vypadlo sklíčko!!
Musela jsem najuchat do optikypotřetí za sebou, aby mi to paní upravila.
To mělo být původně taky v článku, ale s odstupem mi to už připadalo podružný a zdlouhavý, tak sjem toto dobrodružství vynechala.
ad náušnice
zarostly mi díry v uších, když mi bylo 10 let, a po náušnicích se mi nikdy nestýskalo. (Ale často je dávám jako dárek kamarádkám, to mě baví.) Vzhledem ke své energičnosti jsme s nimi pořád v dětství zatrhávala za svetry a dost mě to otravovalo!
Krom toho teď nechápu, proč si dělat díry do těla:
https://liska.blokuje.cz…ebuju.php
náušnice mi nechybí a navíc se – jak říkáte – bojím toho, že k brýlím se moc nehodí, aspoň ne každé, musela bych moc o těch kombinacích přemýšlet, a tolik energie do toho dávat nehodlám, to moc nesedí do mého životního programu :-).
Mám co dělat, abych jakž takž nakombinovala oděv :-)
Pche, sem to říkala, že jí ty starý brejle nesluší. protože z nějakého důvodu, nevím z jakého, utápěly oči kamsi do pozadí, a ona má Liška moc krásné oči, jak konečně vidíte v těch nových brýlích!
Liško beďara jsem si nevšimla a ty bočnice s průzorem mají výhodu, že se můžeš dívat bokem:o)
Barčo, ad tvar rtů,
díky!
Připomnělas mi spoustu věcí:
jednou jsme s kamarády hráli jednoduchou hru, že každý včetně kluků se namaluje rtěnkou, otiskne rty na papírek a pak všichni hádají, čí je čí otisk. Je to sranda.
Tehdy jsem si napsala do cestovního deníku, že můj otisk byl nazván svůdným a pak se všichni divili, že je můj. :-DD
Pár let předtím, v osmnácti, mi kvůli tvaru pusy jeden kluk říkal "Delfíne." A byl to nejlepší líbač (můj první líbač), dosud nepřekonaný.
A prozaičtěji:
Na mnoha fotkách mám tu hubu nakřivo a různě srandovní výraz, takže vybírám ty, kde tomu tak není :-)
A našla jsem dobré místo na focení (v práci), s celkem dobrým osvětlením i pozadím.
Mod 8
to je dost možný, že předchozí brýle, s takovými jako tlustými klíny na vnitřní straně, nějak oči upozaďovaly nebo měnily, to bylo asi tím. Mě to nenapadlo, ale to se nepočítá, já se nevidím zvenčí a hlavně ne když nemám brýle 8-)
Slusi Ti, dle meho skromneho nazoru asi tak stokrat vic, nez ty predesle
L.
hurá, dík. Ty předešlé byly 7 let starý model.
A dokonce je mám stejné dvakrát! Jednou jsem na nich dala opravit utržený drátek a oni místo opravy mi dali stejný model, totožný, za cenu opravy, přendali tam skla. A ty stejné staré brýle mi nechali taky.
A stejný drátek se urval i na těch nových, asi za rok, ale třetí stejný model už jsem nechtěla :), nechala jsem drátek zakamuflovaný urvaný.
No vidíte to, jak je užitečný překonat ty pitomé pocity, že se člověk vystavuje na internetu. Já to neudělat, nikdo by mi neřek, že se mu nějaké moje hadry nebo brejle nelíbí a co mi nesluší a tak.
… ještě ten účes, co?!
Ofinu jsem si v týdnu ušmikla.
Vlasy nechci moc krátit. Nějaký tvar by jim asi slušel. Nechám to na duben, to se vrátí jedna kolegyně, která výborně stříhá, má na to pomůcky a párkrát už mě stříhala a vždycky to dopadlo líp než z kadeřnictví. Je taková citlivá.
Barvu nahodím dnes večer. Akorát je čas, tak jednou za měsíc se zahennuju.
Kdepák Líša to má vychytaný a chystá se na jaro :-) Nové brýle, nový šatník, nová image, třeba i nový účes, časem nový muž apd…Opravdu Ti to moc sluší na té fotce celkově a ta červená v podání Lišky je báječná.
"…… ještě ten účes, co?!" Jo. Myslím, že by Ti ten kratší účes seděl. Žádná extravagance, opravdu něco podobného jako na té fotografii. Nahoře hladké, patku, kolem oušek kratší a na krk volný.
Mně totiž nejvíc sluší vlasy nakrátko, jenže potom necítím vítr ve vlasech a za druhé si mě někdy pletou s klukem.
Tak chci ženštější délku, na ramena, to už v podstatě mám.
Trochu dobrodružný je, že u mých vlasů nikdy nevím, jestli se budou kroutit dovnitř nebo ven nebo chaoticky nebo vytvoří bouli do hrušky, u každé délky o kousek jiné je to jinak.
Asi záleží i na střihu, tomu nerozumim. Ačkoliv ten střih, co mám teď, je můj, ehm. Celý.
Jak si tě můžou plést s klukem? Taková hezká holka! Jo, já si tě umím i představit s tím roštáckým rozcuchem (Hal Berry). Ale roš´tácký účes jde i stylizovat do hladka a naopak. Chce to promyslet, mrknout na nějakou inspiraci. Rozhodně žádný takový ten asymetrický účes, ani ne spousty proužek barev. Jednoduchá sportovní a zároveń ženská elegance.
Delší vlasy mají tu výhodu, že se z nich dají udělat krátké culíkem, z krátkých v případě potřeby člověk dlouhé neudělá.
P.S. Ještěže už bude jaro a nebudeš nosit tu desexualizující čepici :-D
Mod. pravdou je, že také kratší vlasy dají daleko více práce na údržbu, aby vypadaly šik, než vlasy dlouhé.
Barčo ono taky záleží na kvalitě těch vlasů, že jo. Kdo má kvalitní vlasy, vystačí s kvalitním střihem a gelem. Já když mám krátké vlasy, musím sebou nosit celý den kulmofén a připojovat se k síti i venku :o))
Mod,
ano, to je můj plán, culíkem dát vlasy z obličeje a jindy se neošidit o dlouhé.
Tu čepici jsem měla jen jednou napodzim, pak mi ležela v práci a vzala jsem si ji až včera odpoledne, protože to byla jediná věc na světě, co se mi hodila k tvídové sukni. Hehe. Počkej až uvidíš, jak hrůzostrašně dopadla fotka v té čepici.
Barčo,
už jsem to měla i úplně kratičké i s rozcuchem a když jsem měla sako nebo plášzěnku, měli mě za kluka. A jeden bezdomovec taky, protože jsem tehdy měla hubený nohy a velký boty. Volal na mě: "Mladej pane, nemáte pětikorunu?"
Asymetrické jsem měla asi tři čtvrtě roku (jednu dobu dokonce extrémně na jedné straně mikádo a na druhé úplně vystříhané nad uchem), docela to šlo. Ale omrzí se to.
Je to lepší mít na hlavě sama, než to vidět na jiných – u jiných mě to nějak vyrušuje, nesoustředím se, co ten člověk říká, protože se snažím zorientovat v obličeji :)
ad krátké vůasy a údržba:
napřed mě to po ostříhání bavilo, několik let, fénovat s pěnou a pak tam dát tužidlo a lak a tak…
každý den ráno mýt hlavu.
(Prakticky víceméně) Každý den ráno mýt hlavu mi zůstalo donedávna. Takže jedenáct let. Ale bez jiné údržby – ráno umýt a vyběhnout s mokrou hlavou za každého počasí ven a uschne to až po příchodu do práce.
Až teď jak jsou vlasy delší, můžu si je umýt večer a nepřeleží se do rána a výsledek je stejný. Ani druhý den si je mýt nemusím a je to dobrý. Třetí den nedávám. Necítím se dobře se špinavou hlavou. I na čundrech jsem si ji myla docela často, jde to.
moc ti to slusí. vic nemam co dodat. brýle vypadaj na tobe supr a jsi hezka holka. s jiskrou v oku :o)
Dovedu si tu fotku v čepici představit:o)))
ratko,
dík, hurá, těší mě!
Jiskra by byla, ještě tak s ní něco v někom zase jednou roznítit! Jaro přichází :)
Mod,
myslíš? Já to nechtěla prozrazovat, ale vypadám na té fotce jako fízl :) Dost jsem se jí nasmála a asi udělám ještě jednu dodatečnou zblízka, protože na té první není vidět barva čepice, jen tmavá beztvará hmota :-D
chodím taky v cepici na uší, má po stranách takové copánky.
Vypadá to dobře! Souhlasím s předešlými pochvalnými komentáři! (ani žádné pytle pod očima jako u doktorky :-))
Nenutí tě ty poměrně masivní nožičky koukat do strany?
Jirko*
u doktorky bylo špatné osvětlení, tam jsem si nemohla vybírat. A oranžové odlesky pozadí. No a vůbec je to nelichotivé, ale ta mašinka se mihrozně líbila. Foto ve starých brýlích je cestou od doktorky, na denním světle.
Koukat do strany neumím, my brýlovci koukáme spíš dopředu, menším výřezem světa. Jsem vděčná, že mám aspoň ten výřez zaostřený. Koukat do rozmazanců na straně mě to netáhne, nene!
Brýle krásné!
Liška v nových brýlích ještě krásnější! Móóóc ti to sluší! :-)
Pokud smím ještě něco: Doporučuji se usmívat tak, jak ses nafotila – s těmi krásně tvarovanými ústy, neotvírat vždycky při úsměvu pusu, protože tím se o ten efekt zbytečně připravíš.
Pak totiž s tím mírným úsměvem vypadáš jako záhadná neznámá, případně jako záhadná úžasně milá, se kterou jít na rande by byl sen kdejakého muže. To teda jo. Já bejt chlapem …… už za tebou brousím! :-)
(To, že jsi dost často jako třeštidlo, se může dozvědět kdykoli.:-)))) )
Zvaž jemné malování očí (aspoň řasenka, tužka na dolní víčka). Moje kamarádka tvrdila, že pod brýle si člověk má oči zvýrazňovat, páč mu jinak dost zanikají. Malovala se právě kvůli tomu od patnácti. Od té doby si toho všímám, a musím říci, že měla pravdu, že namalované oči jsou skutečně pod brýlemi obecně o dost hezčí a i barvičky, jak se tam plácají jemně na víčka nejsou k zahození. Ale nevím, jak se v tom cítíš.
Lenkozdar!
Řasenka je na fotkách nových brýlí,jen na horních řasách.
Já ji používám tak střídavě, jeden den jo, druhý den ne nebo si ji dám až odpoledne, protože když ji mám od rána, většinou mě tlačí oči, zavírají se mi a já si říkám: Co že se mi tak chce spát, jak tu koukám do počítače?
– a je to tou řasenkou. I když jsem měla nějakou super citlivou, bylo to stejné jako s řasenkou za stovku.
Barevné patlaniny na oči aplikuju málokdy, protože většinou mám jedny, pak se mi to rozmlátí a vysype, barvy se pomíchají, tak to celé vyhodím, další si koupím za pár měsíců… momentálně mám jen bílá – zlatobéžová – hnědá (teple oříškově hnědá, bohužel, což se ukázalo až po aplikaci).
Spíš bych chtěla bílá – modrá – kouřově šedá, jako dřív.
Úsměv:
no vidíš to a já si pořád říkám, že všichni při focení cení (jé, to je jako ozvěna!) zuby, bílé, a že v tom mám značný deficit.
Jak jsem říkala, v 18 mi jeden kluk říkal delfíne kvůli puse a naopak asi v 11 letech jedna holka z vedlejší třídy (co měla úsměv velmi podobný mému!) když mě viděla, tak se odvracela, ať se neusmívám, že se na to nemůže koukat, protože je to děsně srandovní, jak se blbě usmívám, a propukala v smích. jednou jsem s ní jela tramvají a ona pořád jukala na mne a ode mne :) Pěkné hrátky s úsměvy :-))
Samozřejmě jsem si pak myslela, že se "blbě usmívám" jako pitomec. Už ale nevím, jaká opatření jsem proti tomu podnikla, asi nic.
Synchronicita!My tady o úsměvech, já pustím rádio, než se mi komentář načte, a první věta, co z něj slyším:
"… úsměv tak světlý a pohled tak usmívavý jako já."
Počkám, co to je, je to na Vltavě ČR3 a čte to zřejmě Langmayer.
… asi Neruda.
Ale nevím, ještě to neříkali. Korespondence s ženskejma :)
šmarjá, ta Karoplína Světlá, to byla teda agilní rozumbrada, napravovatelka … jé, no nazdar. Té se jako chlap dostat do spárů… :(
ad 34: Karoplína? Že by byla jako já?!? No, škoda, že jsme se neznaly, mohla jsem se napravit. :-)
S tím malováním. Nikdy jsem plácání barviček na sebe neměla ráda. Poprvé jsem si namalovala řasy ve 33ti. A postupně si na to zvykala, protože se mě občas lidi ptali, jestli nemám ohořelé řasy – byly na konci světlé. – Takže chápu, pokud k tomu nemáš příliš velkou afinitu.
Aha, teď jsem teprve pochopila, pro ten kluk povídal cosi o delfínovi – jo ták…. To by mě neormálně nenapadlo.
Já jsem spíš myslela to, co dělám já taky. Moc se chechtám a pak vypadám jak kašpar a ne jako "dáma" (ehm, ehm), což bych ve svém požehnaném věku asi trochu i měla. :-))))
Liško tak model č.1 je úchvatný! Krásně by ladil s modelem č.3. v tom minulém příspěvku, s tou červenomodrou kombinací!
V nových brýlích jsi prokoukla, ale musím říct, že jsem zastáncem i těch starých. Evokují ve mě krásné velké soví oči. A vůbec mi nepřipadá, že by se ti oči ztrácely pod sklíčky. Mě zas všechny zbytečně podmalované ženy s brýlemi připadají takové zbytečně tvrdé a přísné. Jako Kristýna Kočí. Asi je to něco jiného, když má někdo od přírody nevýrazné oči, ale ty to řešit opravdu nemusíš:)
Lenko,
rozchechtané dámy jsou mi sympatické!
Fifínitu ani afifínitu nemám, jenom když mě ta řasenka tlačí a pálí, tak si ji neberu každý den. Dneska mě nepálila, helemese. Ještě že mě nepálí mejkapík, ten si beru každý den trochu.
psice,
hurá, mně ten první model připadá jako jedna z nejhezčích věcí, co jsem viděla za posledních pár týdnů. Takovou radost mi udělal!
Kočí je tvrdá, to mi taky připadá, s těmi vlasy – když kysličníková blondýna nasadí tvrdé černočerné tlusté obroučky brýlí nebo černý kožený oděv, tak si vždycky řeknu, že asi chce působit drsně, aby si na ni chlapi nedovolovali. Jako diktátorka severní rasy…
Lenko,
KaroPlína byla vyzrazena, tak nestihla NePrudu napravovat a on by se nedal, podle toho, co psal.
Ani se mi to nechce přiznávat – začala jsem se malovat až ve 25 letech; když pominu to troškaření předtím do tanečních a na nějaké extra příležitosti. A zpravidla se maluju tak, aby to v ideálním případě vypadalo, že nejsem namalovaná, ale přirozeně upravená, neblyštivá, nepuntíkatá, s černými řasami.
A k tomu když mám náladu, přihodím něco navíc – trochu rtěnky nebo tmavší pudr do zvolených partií nebo bílou barvu pod obočí nebo co zrovna mám doma. Tužku na oči mám asi rok neořezanou, tak ji nepoužívám.
Lištičko, Lištičko, kde mám účtu číslíčko ?:o)
teda s malovanim jsem to mela nejake zrychlene jelikoz jsem se malovala asi od 14 let. nejdriv tajne pak verejne a chodilajsem zmalovana jak lehka deva. to byla sedmdesata leta. Tezke mini, hole bricho a zmalovane oci cernou tuzkou dokola, obří řasy a stříbrné stíny :o)) Přestala jsem se malovat teprve kolem tricítky kdy jsem si zacinalakonecne verit ze takova jaka jsem, jsem skutecne OK. Mozná ze malovani obliceje an oblicej je znamkou nejistoty. jakoze muj skutecny oblicej nestaci. ze ho musim nejak vylepsit :o)
teda takhle nejak to pocituju.
Liško, brýle jsou bezvadné. kombinace černé a bílé se ki na brýlích líbí moc (moje první byly v této kombinaci a měla jsem je ze všech nejradši). Zároveň je dobře, že ti zůstaly i ty staré a můžeš teď optiku střídat podle toho, co si vezmeš n sebe :)
dewberry,
střídat brýle bohužel nemůžu – leda až si koupím další a to by se hodilo :-)
Ty staré jsou jednak hodně poškrábané a to je dost vopruz a hlavně bych s nimi viděla dvojitě, zvykla bych si na to za pár dní a pak už bych si zas nasadila ty černobílé, to právě nejde. Ty staré mají ten "cylindr" a "prisma" a dlouho se na ně zvyká.
ad 38: KaroPlína a NePruda mě začali zajímat. Asi si počtu něco z jejich koresPondence. Časem. Díky za tip. :-)
aha, já nějak i z prvních komentářů pochopila, že u těch starých sis nechala vyměnit skla a máš teď oboje okuláry.
Jinak mě překvapilo, že vidíš dobře i s těmi novými brýlemi bez cylondrů a prismatu :), pamatuju si, jak jsem tehdy četla o tvém soukromém očním paradigmatu a jak ty předešlé brýle byly první, ve kterých jsi viděla dobře.
mě to taky překvapuje. ostře vidím dost. a pořád hlídám, jestli ještě vidím trojrozměrně, nebo už ne. spíš bych řekla, že ne. ještě potřebuju nějaké ověřovadlo – výhled do horských údolí nebo jedno místo na Vinohradech nebo propletené větvičky. Ty jsem zkoušela a připadalo mi to ploché. Třeba nějaké jiné… Když se rozhlížím po pokoji, připadá mi ale, že je 3D, jako předtím. Tak nevim.
muj nejmensi vidi 3D pouze na 50%. Nechal si to overit u lekarky. Pricinou je silna silhavost v detstvi a seslabene jedno oko. Fakticky zacal na to oko videt teprve s porizenim bryli. Doporucila mu neresit to a hlavne se nedivat na 3D filmy. pry to neni dobre ani pro normlane zdrave oko.
syn umí dobre mírit a skvele se strefuje na cíl. jak jeho oko vyhodnocuje vzdálenost a jak vlastne vidi netusím a netusí to ani on. V kazdem pripade je to dobre a vyhovuje mu to :o) 3D ho nijak nemrzi.
ratko, dík za info!
Jo, člověk prý vyřadí jedno oko a vnímá obraz jen tím lepším. Asi.
S tím mířením to je zajímavý – já viděla 2D a střílení mi vždycky skvěle šlo. Házení míň :)
Ta vzdálenost je dobře určitelná i bez třetího rozměru, podle velikostí a podle zkušenosti. Asi na začátku ale ne, až když se tomu přivykne – protože můj kocour když byl malej (viděl na jedno oko), narážel do nábytku a skákal špatně, až postupně se to naučil a skákal normálně.