ÚVOD, O DLOUHÁNECH A O VELKÝCH VĚCECH
Mňaukes.
Jsem malý kocour, co umí hýbat velkými věcmi.
Narodil jsem se 31. července 2001 v Kutné Hoře u Šimůnků. Když jsem se 10. listopadu přestěhoval do Prahy, rozhodl jsem se ponechat si rodné jméno. Takže mi můžete říkat Šimy nebo Šimíček. Netvrdím, že přiběhnu na zavolání, ale smíte mne tak oslovovat. Klidně. To smíte. A teď dávejte pozor, něco zvíte.
O DLOUHÁNECH
Dlouháni mají všechno dlouhé, hlavně nohy a vedení. Napadlo je dát pod jídelní stůl kobereček, až když jsem si jim důrazně sedal na nárty pod stolem. Přece nebudu sedět na dlažbě, co studí, když oni mají svoje židle; nohaté, jaké jiné.
Nebo další případ – tak zrovna když jsem se nastěhoval: Celý večer a celou noc jsem hledal svůj lavór, abych se konečně vyčůral. Hranatou bedýnku nechci! Dlouháni mysleli, že obcházím terén a mňoukám, protože se mi stýská po bráškovi a hledám ho. Hlupáčci!
Nakonec jsem se vyčůral do oválné přepravky. Předl jsem u toho. Ta úleva!
Dlouháni zvou někdy do mého bytečku jiné dlouhány. Cizím dlouhánům se napřed vyhýbám, protože já jsem je nepozval. Aby viděli! Potom jim ale odpustím. Jsem totiž velkomyslný kocour. A taky je třeba všechny dlouhány ohlídat.
O VELKÝCH VĚCECH
Malé věci se dají honit, lovit a zneškodnit, to je jasné. Ale málokdo si troufne na velké věci. Já ano. Mám svou metodu. Jmenuje se Šimíčkova metoda psychologické divize. Viz také později v kapitole O zavazadlech. Metodu nelze bohužel aplikovat na velké věci homogenního charakteru. Tam je nutno se spokojit se strkáním a přesunováním. Ale i to je vědecký experiment a hrdinský čin:
Jestli nevěříte, tak to zkuste. A nezapomeňte si hryznout.
Párkrát už jsem sesunul po schodech dolů deku, na které spávám. Jsem vpravdě velký hybatel.
To mi připomíná Čapkovu Pudlenku, málokdo ví, že existuje nejen Dášeňka ale také Pudlenka. Hezké čtení.
Pudlenku jsem nečetla, ale to jméno jsem už slyšela. To si nutně musím přečíst!
Díky.
To je moc hezké kočičí povídání. A na fotkách je roztomilý. Těším se na další pokračování.
To je milé! Moc hezkounké povídání, jako ten tvůj kocourek.
Pudlenka je prima a mám pocit, že je i pro větší čtenáře.
Liško, v kocouřím deníku pokračuj, je to opravdu moc hezký čtení.
On je kocour chlapsky stručný, tak se to dobře čte.
A to jsem mu tam přihodila pár vět o koberečku, aby čtenář pochopil ten jeho hrdý výraz na fotce.
Jó, to sedával ještě pod stolem a ne u stolu, jak se to naučil u mých rodičů.
Už si skoro nepamatuju, že byl Šíma takhle malý kocourek. Ještě že tehdy psal deník.
Kdyby tady byl, navrhla bych mu, že by mohl další pokračování vydávat pravidelně, jednou za měsíc.
Včera přišla naše kočka domů po několika dnech, čpinavá, jednu přední vlekla po zemi. Už se to nespraví. Utrhla si ji v lopatce, ze svalů, vazů, nervů. Má ji mrtvou.
Psala jsem tu, jak s ekočky vyrovnávají s tím, že mají o nohu míň.
Ta moje se to právě začla učit.
Achjé, chudák handicapovaná. A tu packu ona přizvednout už nemůže, už je to nepropojený? Protože brousit packou o zem…
Snad se s tím vyrovná rychle a úplně!
Že ten můj kocour se s tím vyrovnat nemoh, mi někdy vrtá hlavou; jestli mu tu operaci zmršili nebo ten zánět se rozvinul někde jinde nezávisle nebo co.
Moc krásné hladivé čtení:o), až na ten Rulisy komentář, ten mě zabolel :o(
Pro mourovaté mám slabost. Já měla mourovatou kočku, co uměla číst myšlenky, fakt, neke:) Měli jsme jich doma během mého setrvání u našich čtyři a tahle jediná to uměla. A přemýšlíš vlastně o nabídce prostoru a náruče nějakému dalšímu hledajícímu kočičímu pánovi či madam?
Nepřizvedne. :-(
Krásný článek.
Nu,Šimíček se v tomto Liščině podání možná ještě stane národním kulturním dědictvím hned vedle Mikeše a dalších zvířátek.
Navíc dospělí čtenáři jistě ocení,že autorka narozdíl třeba od Josefa Lady,měla i odvahu ukázat nám hned na druhém obrázku své úžasné sexy nohy:-00)
ru,
no snad to dobře dopadne, jaro ve vzduchu snad tu kočku nabudí k optimismu.
psice,
čtyři mourky! Já stihla jednu mouro-bílou, mourka svého a mourovatou kočku v práci, takže tři. Mourci pro mě mají taky zvláštní kouzlo. Kočka, co četla myšlenky, o tom se musíme dovědět víc! O tom bych si u tebe ráda přečetla (až konečně dneska stihnu přečíst ten první povietnamský článek).
Saule,
:-) ty pěkné pánské nohy nejsou moje.
Navrhuju, aby každá kočka byla vyhlášena národním kulturním dědictvím, slovem i obrazem i mňoukem a vůbec.
…a nařídila bych lidem, aby kočky fotili na kvalitní materiál, ne jako já tehdy malého kocourka. (A pak jsem ještě ty poškrábané fotky scanovala.) A vydala bych doporučení o nepoužívání blesku.
15:
to už ti teď Liško nikdo neuvěří:-)
Ale toho Mikeše bych raději z národního kulturního dědictví vyřadil.Nechápu,jak si ho autor dovolil nechat ukrást cikány.
Na toho Ladu by si stejně někdo měl posvítit.On nejenže byl rasista,ale zřejmě i kryptofašista.Dát jedné z kočičích postav jméno Nácíček mi přijde víc než podezřelé.
Takže při psaní dávej pozor,jaký odkaz skrze Šimíčka předáváš příštím generacím:-0
Dobrá!
Mikeše neměla ráda moje máma, když mi ho četla před spaním (kdysi). Ale to mi řekla až později.
Já neměla ráda, jak ho četl Karel Höger, protože četl měkké i a nechápu, proč by tak měli mluvit tadydle v Hrusicích. Leda že by se to odehrávalo u Blanska.
"Dlouháni mají všechno dlouhé, hlavně nohy a vedení." :-)
pekné povídání.
Nahoru už skáče do výše židle, dolů si sice dá zatím eště skoro dycky na hubu, ale skáče taky. Akorát když poskakuje chází vpřed, chytá drápkama o koberec.
Nejhorší je vymyslet, jak to udělat, aby si zas mohla hrát. S něčím. To jsem ještě nevymyslela. Ani ona.
Tak to je báječný, ruliso!
Mě spíš napadalo, jak to udělat, aby toho jiná kočka venku nevyužila a nevrazila jí facku na té straně, co je jedna přední vyřazená z provozu. Jestli jí jiná kočka nebude šikanovat a nebude nakonec lepší se snažit tvou číču držet víc uvnitř. Snad ne.
Hrát si může vleže na boku…?
Liško! pořád čekám na to číslo! proč mě trápíš? proč musím myslet na něco, na co myslet nechci? :o)
Už jsem ti to připomínala i v mejlu :o(
uf, nojo, to je vopruz, to uznávám. Hurá, našla jsem to číslo a poslala mailem.
Že bys mě, Mod, nechtěla mít jako podřízenou zaměstnankyni? :-))
skvelé, dobrá správa o kočičke od Rulisy! :-) posielam jej pohladenie. ňuf!
Jé, rulisy kočka je zrovna na zatím poslední rulisí fotce:
http://rulisa.rivil.com…image=705
(snad se může takhle odkazovat přímo do soukromé koupelny…?)
27 :o))
Liško, bych tě vyrazila na hodinu, teda za hodinu :o)))
Šimíčku, hezky nám píšeš..;)
Kočičce Ru posílám pohlazení, viděla jsem ji a moc milá..