JAKÉ TO MÁ DOSAHY A CO S TÍM…
Když jdu na pivo s kamarádem nebo kolegou, platíme zvlášť. To je jasné. Je to stejné jako když jdou do restaurace dvě ženy, přítelkyně nebo kolegyně. Každý platí svou útratu, protože platit za druhého by ve výsledku pro ten vztah nebylo dobré! Dobré účty dělají dobré přátele.
To je moje přesvědčení.
Ovšem pak tu máme jiné situace. Ne, nemám na mysli pracovní setkání v restauraci, to vynechme, ale naopak rande. Rande v restauraci končí a zaplatit za pár nápojů je prkotinka, co by mohla způsobit větší potíže, než se zdá. Podle mě totiž nejde o peníze, ale o ten čin. Navíc symbolický!
PRO MĚ OPTIMÁLNÍ
Jak je to pro mě osobně optimální? Když zaplatí muž účet dohromady, i za mne. A co když už předtím ten večer platil kino a minulý týden platil také účet v restauraci a ještě mě hostil doma lahví vína? Není to už moc jednostranné? Nemusí. Buď se nabídnu, když už muž platil několikrát, že ho na něco k pití zvu já, anebo ho nechám platit v restauracích, ale koupím třeba něco dobrého k jídlu v obchodě. Pokud je možnost. A později mohu muže pozvat na večeři, kterou připravím. Takhle by to vyhovovalo mně. Jenže někdy domluva vázne; zvlášť když má jeden každý jinou představu o placení a ještě se navzájem moc neznají nebo neangažují, nechtějí jít s druhým hned do konfrontace…
CO JE MI NEPŘÍJEMNÉ
Když mě muž nechá zaplatit za sebe, cítím se dost pitomě. A taky vidím, jak na mě pobaveně kouká při placení číšník: Hmm, on do vás, slečno, nechce nic investovat. Čili společensky přijatelné je, aby platil účet na rande muž. A pro mě osobně také; když mám platit já, jako by mi dával signál: Nestojí mi to za to, nejsme tu spolu, jsem tu sám za sebe a ty tu pro mě za mě nemusíš být. V tu ránu ten muž u mne ztratí mnoho bodů a pokud mě aspoň trochu přitahoval, najednou není vůbec sexy. Je to tak. Ne proto, že si o něm myslím, že je lakomec, který mi nechce zaplatit ani padesát korun za drink, ale proto, že neudělal gentlemanský čin. Vzdal se ho. Odmítnul se postarat o akt placení a hodil na mne, dámu, abych se štrachala v kabelce, hledala peněženku a solila peníze obsluze. Zastávám názor, že pro komunikaci s obsluhou je tu muž. Nejlépe pro veškerou komunikaci s obsluhou. Muž činu. Neuvrhne dámu v nepohodlí.
NEJDE O PENÍZE, OBCHOD ANI O PRODEJNOST
Já vím, že mnoho mužů rádo zaplatí dívce ne jen kafe a pivo, ale štědrou večeři, protože těch pár stovek je řádově o hodně méně, než by zaplatili za sex v bordelu. Pokud tedy jde o to, se po večeři přesunout do postele, cena večeře je pakatel za sexuální službu. Není to rande, na němž se dva vzájemně oťukávají, ale schůzka, na jejímž začátku je oběma celkem jasné, že se jde na věc. Sexuální vztah. V tom případě žena nic platit nebude, proč by to dělala. – O tomto typu schůzky ale teď mluvit nechci.
Chci říct, že člověka snadno napadne: Když muž za ženu v restauraci pokaždé platí, na každém setkání, ona se dostane do závislé pozice jeho otrokyně a může se cítit nepříjemně. No může, ale když to nastane, vždycky může včas navrhnout, že příště něco zaplatí ona za oba. Je to na ní, aby z nepříjemna taktně vyšla. A tím téma prodejnosti padne pod restaurační stůl.
Opravdu si myslím, že při placení v restauraci o peníze nejde. Jde o zdvořilost k ženě a signál, že mi záleží na jejím pohodlí a že je na mne jako na muže spolehnutí, jsem slušný a postarám se, nejsem chudinka ani hnidopich. Takže jsem sexy. Být muž, cítila bych se hodně hloupě, kdyby moje dáma, která se mnou sedí u stolku, platila za sebe útratu. Cítila bych, že nejsem pánem situace, že je mi odňata role rytíře gentlemana a jsem odmítnut předem. A to bych jako muž teda nesnesla, to bych si vyprosila a jednala a zaplatila za svou dámu stůj co stůj.
JAK TO UDĚLAT PŘÍJEMNĚ?
A teď problém: Jste žena natěšena, muž na počátku párkrát zacvakal malý účet, nadešla další schůzka, čas placení a on řekne číšníkovi: Budeme platit zvlášť. Studená sprcha? Už se s tím hovadem nikdy nechcete vidět? Nebo pro vás jen malé zaváhání a zbystříte do budoucna? Nebo se usmějete, zaplatíte s lehkou hlavou a už na to ani nevzpomenete, je to pro vás v pořádku, rutina?
Jak asi vyplývá z předešlého, pro mě je to dost velký problém, protože ten velikán a úžasňák naproti u stolku najednou přijde o nemalou část své přitažlivoti. Polehčující okolnost: Asi měl nějaký důvod, to teď nevíme, a příště to bude třeba jiné. Jenomže mně naopak zní v hlavě: To bude dělat pořád, to se nezmění, takový je. Chci tohle? A když to chci jinak, můžu pro to něco udělat? Cítím se nepříjemně – co s tím? Nepříjemně se cítím já, takže něco musím udělat já. Krajní řešení: přestat se s ním scházet. A co dělat, když chci dát vztahu šanci?
Jenže říkat muži přímo, co má dělat, to nejde, taková kastrace, to ne, nebudu z něj dělat neschopného, tudíž impotenta. To bych ho zbavila mužství úplně a vztah byl by v tahu. Anebo … až tak radikálně? Buď, anebo? Říct mu to slušně a pak buď bude reagovat nějak přiměřeně a dohodou, nebo se už neozve. Radikální tah, takhle na začátku rozvíjejícího se vzájemného prozkoumávání. Jak to formulovat slušně:
„Já být muž, cítila bych se asi nepříjemně, že nechávám ženu platit – nechceš ten účet, co za chvíli přijde, zaplatit celý ty, že já bych pak třeba koupila něco k jídlu v obchodě?“
– nebo ne koupit něco v obchodě, ale uvařit večeři a pozvat ho; jenže to nejde na začátku vztahu nabízet, to by mohla být přílišná angažovanost, pokud se ještě doma ti dva nenavštívili, a muž by se možná zalekl, že se na něj šije nějaké vyváření a mateřské pečování. Nevím. Jak kdo. Jaká jiná slova použít? Co myslíte? Nebo neříkat nic, protože to je průšvih, ale raději si to zařídit jinak? Například muže děsně chválit a hodně mu děkovat za to, že objednal sodovku, aby se on necítil nedoceněně a jako hadr – samozřejmý platič? Mno, je pravda, že brát jeho otevřenou šrajtofli jako samozřejmost, není také nic moc slušného.
Co si myslíte vy, jak to chodí u vás, jak to děláte, jak předcházíte potížím, jak se cítíte a co se vám líbí? Je to fuk a lze nad otázkou společného placení mávnout rukou?
– abych věděla; evidentně se schyluje k tomu, že v té situaci „Zaplatíme zvlášť“ co nevidět budu, podle všeho.
Liško, moc přemýšlíš. :-) netroufnu si hodnotit celou sutuaci na rande, protože jsem u toho nebyla, ani nevím, v jaké se neslo atmosféře, ale zkusím jen pár náhledů. Myslíš, že ten muž když by o tebe nestál – šel by s Tebou na rande? Ty, jako chlap, přiznala by ses, že momentálně máš málo peněz – a nemůžeš tudíž zaplatit útratu za oba. Ty jako muž, který peníze má – nevyzkoušela by si třeba jestli ta dívenka, kterou obdivuješ a je Ti s ní fajn – nejede po penězích? Uvidíš časem. Myslím, že z jedné pronesené věty o placení, se nedají dělat příliš velké závěry. A vlastně pokud jste na počátku vztahu – učíte se spolu komunikovat, konfrontovat, řešit nějakou situaci.Dej tomu čas, bu´d ostražitá jako liška, ale bez předsudků. Tolik můj skromný pohled zvenčí.
krásné ožehavé téma. Já už jsem dlouho nebyla na oťukávacích rande a v dlouhodobých vztazích je to trochu jinak, to už se lidi nemusí bát mluvit o penězích v případě, že třeba nejsou.
Ale myslím si, že se z toho dá hodně usoudit. Já sama se nikdy nenechám zvát, když už se s tím mužem nechci znovu vidět, protože bych to považovala za závazek. Když už nechci rande opakovat, zalepím si svou útratu sama a připravím tedy muže o to gentlemanské gesto.
A na druhou stranu samozřejmě zpozorním, když mě muž nechce pozvat – rozhodně nejsem zlatokopka, naopak mám tendence do vztahu hodně investovat ze svého, ale přesně mi jde o nějaké ty gentlemanské principy (a zase jsem k tomu přistupovala jinak, když mí nápadníci byli chudí studenti).
Každopádně nevím, jestli bych dokázala muže, kterého ještě neznám, na to jeho neplacení nějak upozornit, nejspíš ne. Držela bych hubu a jen bych byla ostražitá pro příště.
dewberry
to vypadá jako veskrze zdravý přístup!
barčo,
no, to si taky myslím, i to, že mi to moc šrotuje. Moc spěchám myšlenkami kupředu, mám je netrpělivé. Tak je tady ventiluju a to mě trochu zbrzdí a vy mě pak dozachráníte zkušenými komentáři. :)
– Kdybych neměla blog, musela bych snad začít běhat, abych to vyběhala, nebo to hustit naživo do víc bližních žen než do těch dvou tří, které to schytávají. A ještě mladý živý kolega to taky jednou schytal. nemít blog, budou se mi všichni kolegové vyhýbat, abych je s tím randěním už neotravovala :-))
Ježíši, ale tohle nejisté pochybování na počátku vztahu – mám mě rád, nemá mě rád, a jak to vlastně myslel, a co bude přístě? No to je vlastně děsně hezký, úplně hluboce prožitkový a tím opravdový. Já myslím, že tohle počínání na začátku toho vztahu pohltí úplně každého. :-)
Wien,
no, já to tak tak vidím.
Akorát pořád je možnost, že ten chlap prostě nezná etiketu a pohyboval se mezi ženami, které byly nějaké prdle hrdé a vydupaly si, že budou platit ony. A já sklízím toho plody :(
Nikdy jsem nenechal ženuplatit a to mi je letos 70. Za to jsem měsíc slýchal kritiku od spolulázňů ve Frantovkách. /Tam často si páry platily, každý své/. Já jim radil, ať zůstávají tedy na lavičce.
Buteo, Vy jste ze staré školy, no to je úžasný. :-)
Já mám tak trochu pocit, že si to placení ty ženy zavinily tak trochu v této době i sami. Všude samá emancipace, rovnost pohlaví…no, tak i v tom placení.
Hezky, buteo!
Gentleman a ještě dával jiným dost dobrou radu.
LIško,téma mne docela zaujalo:)
Jenom nechápu, už jsi v té situaci s dotyčným byla?
Nebo jenom soudíš, že v ní budeš? Úplně tomu nerozumím.
Nemám jasno, jak to řešit, ale já bych asi, kdybych měla pocit, že nechce zaplatit, nabídla, že zaplatím za sebe předem. Vůbec je dobré se domluvit o tom, kdo zaplatí, ještě předtím, než dorazí číšník s účtem.
Stačí jednoduchá otázka.
Taky mám docela ráda placení napůl, tj. každý půl účtu, bez ohledu na spotřebu, to je taky možnost…
Hubert by si radsi uriz nohu nez me nechat zaplatit a ja bych to jinak ani nechtela! Chci chlapa, co se ke mne na verejnosti chova jako k dame. Kdyby nekdy rekl, ze zaplatime zvlast, tak bych jednak pekne cumela, pac ja jsem presvedcena, ze by to nikdy neudelal a druhak bych pekne zchladla. Udelat mi to chlap ve fazi poznavani, bylo by to nase posledni rande. Tim spis, ze chlapi se kteryma se setkavam byvaj dobre zajisteni, takze to neni otazka toho, ze by mu ty penize nekde chybely, to je proste projev neucty.
Chris,
aha, díky, taky zajímavé.
Asi právě budu muset aktivně se domluvit předem před placením, pokud nechci riskovat, že on to nezatáhne. na druhou stranu se mi chce spíš vyčkat, protože moje přání je, aby to byl džentlas jako buteo a abych se s potěšením koukala, jak nehne brvou a zaplatí.
Proč myslím, že to nastane – protože náznaky už byly.
… jajaj, nechce se mi ho s tím předem konfrontovat a vysvětlovat, jak se cítím – že mi dává najevo, že na rande nejsme spolu, ale snad každý na svou pěst či co. že ke mně nemá žádné závazky a mít je nehodlá :-(
Je docela možné, že je zblblý současnými feministickými řečmi o rovnoprávnosti a prostě si myslí, že už se to nedělá.
Není každý jako Buteo:)
Jestli ne, tak by mne taky zajímal důvod, proč to takto dělá.
Na druhou stranu třeba druhé třetí rande není třeba brát jako zvlášť závazné, prostě jste spolu někde, asi by mi nedělalo problém se pokusit předem o domluvu – i když bych spíš čekala, že ji odmítne a zaplatí, právě z důvodu etikety a jiných, o kterých píšeš. To placení napůl je spíš kamarádské.
A já nejsem jeho kamarád.
Důvod zjistím, doufám :-)))
Našla jsem na internetu článek, že podle průzkumů čeští muži beou jako samozřejmé, že útratu za ženu zapltí, snad v 97 %. poláci obdobně. ostatní evropské národy méně, nejmíň Angličani a Nizozemci, snad je 38 % mužů platí za ženu, to je co!
Počkejte, já najdu znova ten (nevím, jak důvěryhodný) zdroj:
http://www.novinky.cz…povane.html
… bohužel se tam nepíše, jak je to zvykem v USA, ale tipla bych si, že tam muži platí za ženu.
V USA nevím. Tam se kdejaký projev k ženě (pochválení oblečení)pomalu bere jako sexuální harašení aobtěžování. USAnky jsou drsńačky.
No to je taky fakt. Já jsme si vzpomněla jen na seriál Sex ve městě a tam mi připadá, že ženy neplatily, když byly s mužem. Možná se pletu nebo New York není USA, to taky určitě ne, nebo se plete ten seriál nebo si ho nepamatuju nebo čertví jak to je :)
Chachá!
Očumuju internet ohledně tohoto tématu a našla jsem stránky Askmen a tam nějakej maník odpovídá tazateli, že za ženy platit nemá a takové kydy. A že prý tím dokonce zaujme ženu, kdežto ostatní chlapi – šimpanzi prý si ženy kupují tím, že za ně platí a dávají jim dárky. To prý žena na chvíli ocení, ale atraktivní je něco jiného.
No to se mi zase zdá přehnané:
http://www.askmen.com…r-more.html
V tomto problému je podstatné, jak je kdo situovaný. Pokud muž vyšel z nemocnice po dlouhodobém léčení a má akrorát tak dluhy, asi je vhodné, když žena – dobře situovaná nabídne k placení svou peněženku. Ono to vlastně taky je třeba dohodnout předem, jak navrhovala Christabel, zda půjdou do té či oné restaurace či zda zůstanou na lavičce :-), jak bavrhoval Buteo. Ale na čaj v restauraci má dnes i nezaměstnaný.
Tento zvyk není bez účelu. Stále platí, že ženy jsou až o třeti méně honorovány často za tu samou práci. Často jsou zaměstnávány v oblastech, kde je minimální mzda, kdežto muži si mohou přivydělat fyzickou prací, která je honorována mnohem lépe. Tohle je alespoň malá kompenzace. Takže je v pořádku, aby za tebe platil. Nicméně pokud pořád platí, je slušné – zase podle situace – mu nabídnout příspěvek, svou peněženku apod. A on potom může přijmout anebo řekne, tak mi uvaříš příště večeři …… a může to být pro něj nenápadná nabídka k pokračování vztahu v soukromí.
Ty jsi zaměstnána v pomáhající profesi, čili žádné velké peníze, sotva vyjdeš, takže platit by měl on a nebo říci poctivě, že je zrovna v nouzi. Ale pak ať nechodí s tebou do restaurace.
Pokud se mi muž na randeti nelíbil, nenechala jsem ho zaplatit za sebe. Jednou jeden muž řekl, že budeme platit zvlášť. To teda poondil. Bylo to naposledy, co mohl pobývat v mé hřejivé přítomnosti (jak se předtím vyjadřoval.)
Ono je vůbec dobré sledovat, jak moc času, peněz, pozornosti ten druhý investuje. Jakmile nejsou investice srovnatelné, je lepší se buďto umírnit a chvíli počkat, jestli ten druhý zase třeba nepřidá, jinak to raději odpískat, to by se druhý, více investující, akorát trápil. Partnerství může vzniknout jenom v případě, že se oba opravdu chtějí a oba do vztahu investují, vše, co mohou.
Pěkné příběžíčky, Lenko. (jak se zdrobňuje slovo příběh?)
Slovo "poondil" mě zaujalo. :-))
Sleduju, brzdím se, on je na tahu a on se ozve … to si opakuju, snažím se. Vyčkávám, zda bude ochoten investovat (a teď nemluvím o penězích) do společnéhod dění.
Ahoj Liško!
S chlapem, který za tebe nezaplatí, nebuď. Je to ztráta času a známka určité neschopnosti, která se později jistě projeví ještě v horších důsledcích.
A s chlapem, který neumí vymyslet šikovný scénář dění pro případ, že nemá ani vindru, už vůbec ne. Tomu zas schází tvůrčí invence, nebo motivace k činu :-)
P.S.: Když o tom tak přemýšlím… vlastně jsem s kamarádkama přestal chodit na jídlo a pití ve dvou – protože jim bylo blbý za sebe nezaplatit, někdo to ode mě dokonce považoval za diskriminační útok, a já zas nepřekousnul fakt, že by měl platit někdo jiný, než já :-)
Asi před měsícem jsem byl v situaci, kdy jsem se ocitl na "pracovním" obědě se zákaznicí (v jedné osobě známá, se kterou si tykám) a přišlo placení – naštěstí nedošlo k trapně dlouhému přetahování, jestli za sebe nechá zaplatit (díky vám, které to "hádání" moc neprodlužují!"), přesto by to v téhle situaci už mohlo znamenat obavy mého protějšku, že si budu chtít tyhle náklady zakalkulovat do konečné ceny mé zakázky :-)
Jirko*
nojono :) Nebuď … takže to u mě vede k tomu, že mu předem musím vyklopit, aby zaplatil, abych s ním mohla bejt :-) Proč já jsem tak blbej optimista, achjo, no snad se to vyřeší ke spokojenosti a nikdy jinak.
Nazdár! S kamarádkama, pokud to byly kamarádky a ne něco jiného, to je trochu ošemetné.
ad 20: Skvělá jasná slova – a od muže. Za ta děkuji i já, i když jde o Lišku. Člověk, když je ženská v této situaci, často pochybuje: Nechci od něj moc? Jsem dostatečně chápavá a tolerantní? …. atzd.
A často ta chápavost sklouzne do úplné hlouposti.
Taky dík; i když opravdu není moc příjemné to slyšet.
Ha! A mám to! Díra v trhu! Zařídím si mobilní buňky a s večerní provozní dobou budu nabízet drobné spotřebitelské půjčky studentům a jiným, sympaticky chudým, vrstvám. V nynějším maturitním období jako na zavolanou. Nebylo by to samozřejmě přímo u podniků, kousek za rohem, diskrétnost zaručena. A nedělal bych to v první řadě pro zisk, ale jako mírně zištnou pomoc zmíněným skupinám, s cílem zabránit hromadné desktrukci nově vznikajících zárodků budoucích vztahů (ty zárodky nemyslím až tak doslova) :-)
ad 25: To bych spíš pořádala kurzy Proti debilitě pro rodiče dětí – studentů, co mají stále nastavenou ruku. Mnozí rodiče mají i dvě zaměstnání, aby dětičky měly na své tahy a na značkové oblečení a doma nedokážou hnout prstem. – P.S. To jsou takoví, co pak píšou chytristiky do askmena – kolik je tomu bambulovi, co to napsal? Osmnáct?
Teda, jsem už z prvních rande taky pěkně dlouho vyšlá a z tvého postu na mě úplně sálá taková ta výbušná směs nervozity, očekávání, těšení se, nechtění a chtění…a předpoklady a spleť uliček jak by to mohlo být. Teda, to bych si taky dala! Jen hypoteticky, bez příčin a následků.
Přitom si myslím, že pokud to bude úžasné, osvěžující a explozivní, tak tyhle otázky nebudete vůbec řešit. Budete místo toho řešit úplně jiné a dost možná ty, na které mít přichystaný scénář a odpovědi ani nemůžeš mít. Já jsem byla pokaždé v nervech a pomáhala si tím, že jsem si vymýšlela absurdně nepravděpodobné hrůzné scénáře, které nikdy nenastaly, ale rozesmály mě a vrátily trochu do reálu.
A k otázce, za vydařené rande pro oba s výhledy do budoucna platí pán. Stejně jako to psala Dewberry, pokud jsem se nechtěla k ničemu zavazovat, zaplatila jsem za sebe – ale jako první. Platit za sebe až po pánovi je schůzkový těžký delikt stejně jako krkání nebo familiérní pozvánka do postele po zaplacení účtu (nezávisle na tom, zda dotyčný vyšel z nemocnice, kriminálu nebo márnice, je chudý, ale má dobré srdce atd.)
Jinak mě překvapilo, že by si muž při pozvánce na večeři domů měl asociovat nějaké mateřské opečovávání. Já myslím, že je to naopak spíš důvěrná pozvánka na možný sex (s tím, že to je ale 50/50 než "jen" konkrétní erotická nabídka), než nějaké knedlíčkování a vypulírované skleničky.
Chm, když nad tím tak přemejšlím, je to už hrozně dlouho, co jsem byla s někým na rande takovém tom "oťukávacím" :-)
Ale řekla bych, že jsem nikdy nebrala jako samozřejmost, že za mě chlap zaplatí, dokud to nebyl můj "oficiální" partner. Jakože oficiální hlavně pro mě. To znamená důvěrně blízký až úplně, úplně nejbližší. Dokud to byla právě ta oťukávací fáze, vždycky jsem (jako první) sahala pro šrajtofli do kabelky. A pokud to bylo rande, o kterém jsem věděla, že žádné pokročilejší rande už neproběhne, byla bych radši, kdybych si za sebe mohla zaplatit sama. Neměla jsem pak ten pocit závazku a z dalšího rande jsem s čistým svědomím mohla vycouvat. Myslím, že v naprosté většině mi dotyční tu ruku na šrajtofli zastavili a zaplatit mě nenechali.
Lenko [27]
tady jsi to dost vystihla, ani nevíš, jak.
Večer jsem přečetlaněkolik článků od toho chlapíka na Askmen a pořád dokola klukům radí, ať nejsou hodní hoši, ale pošťuchují (no to by ještě šlo), nedělají ženě komplimenty (to je hnusné), neotevírají jí dveře od auta a nedělají podobné galantnosti, ať ji tím v podstatě frustrují, což ji překvapí, protože většina mužů se k ní chová mnohem lép. No a právě tohle hnusáctví ji prý zaujme a uchvátí, protože bude zvědavá, co za tím je.Asi si řekne, že má tu čest s alfa samcem (hahaha) a bude jeho a navždy přitahována. Hodní hoši prý přitáhnou jen na chvíli a pak jsou odkopnuti.
No tak to je paráda.
psice a mischko,
díky, díky, téma se obohacuje! A rýsuje se více možností a tím se rozšiřuje moje pole možného jednání (to zní vědecky :-)))
Možná navrhnu,že uvařím (nevímkde) a pak teprve se zeptám, jak se kouká na placení. Nebo budu mlčet nebo cokoli.
… vtipný je, že to jsou prý rady pro jinak "nezajímavé" kluky, jak mít úspěch u žen-y.
A žena je asi úplně blbá a nepozná, že ZA tím není vůbec nic. prázdno. Sobectví, lakomství, žádná sounáležitost. A žádná spolupráce, jen nedozrálé hemuňky fracků. Grrrr.
Jak jsem to tu přečetla, řekla jsem si, že vlastně se vším, co jste tu napsali souhlasím. Shrnu tedy za sebe.
Ženě jistě dělá dobře, když muž zaplatí a vůbec nejde o ty prachy.., leda když ona je opravdu zrovna nemá.
Jak psal Jirka, pokud si chlap neporadí, v případě, že to ne ní úplný chudák, a zrovna toho času vykrvácel fin., docela blbý, vůči ženský.
Já bývala občas blbá a zažila jsem i jistýho, co mi dcery našly někde, psal mu sms někdo jiný, přišel někdo, kdo mě fakt omráčil nejen vzhledem, ale především chováním. Nechtěla jsem dělat předčasné závěry a odejít, bylo mi ho líto. Když se ptal na můj byt, a fin, zajištění a dost přiblble, lítost přecházela. Když jsme předčasně zaplatili na můj popud, měl čaj a já 2 deci, asi tehdy 55Kč útrata, tak dlouho zvonil drobnými, až jsem zaplatila. Dlouho jsem se ho nemohla zbavit, až kolega v práci vzal můj telefon a ujasnil mu to.
Sice mi řekl, jak mohu být tak blbá, ale i tak jsem mu byla vděčná a po práci jsem vyrazili spolu :)
Jo, ale je fakt, že si za to někdy my můžeme samy. Chceme být samostatné a nezávislé, nedlužit raději a chlap se nabídne, my odmítneme ze zdvořilosti, bychom nepůsobily, že ho obíráme a pak zíráme..neví, co má dělat..
Záleží i na tom, jak na tom kdo zrovna je, především pokud se znají déle, může být i chlap v situaci, kdy se mu to nehodí, ale vynahradí to jinak, nebo příště.
Tak pokud zrovna peníze mám, nebo jsem kdy měla, a bylo jasný, že on zrovna ne, řekl to, a není pak problém..
Pokud si nejsem opravdu jistá, že chlapovi se zrovna zaplatit chce, nebo nemá, platím půlku. To když se mi zdá liknavý..no příjemné to není a připadám si docela blbě, ale odmítnu.
… nebo se pletu, jsem moc tradiční, když si nemyslím, že vztah není boj, ale spolupráce? – Zpočátku trochu boj o pozice, OK, ale vlídný, ne?
Mno. Nevim. Asi už ty rady mužům číst nebudu.
Vzpomínám si na youtube na krátká videa radící klukům, ta byla docela normální, dělal je nějaký mladík z Izraele, už si nepamatuju. Na nich jsem neshledala nic divného.
Možná má každý poradce jiný styl :-)))
Ještě vědět, který kluk se řídí kým :)
Ale taky jsem slyšela, že jistý muž šel na rande, neznal ji a ona mu hned naservírovala něco v tom smyslu, že má ráda zlaté šperky a představuje si to tak, že jí je bude nosit.
Tak jistě automaticky počítala i s placením a bylo po lásce.
Asi ojedinělý případ, ale možná může chlapa na určitý čas nechávat ve střehu, odradit.
Moji známou asi před deseti roky někdo úžasnej, dle ní, pozval na večeři do luxusní restaurace. Byla vyvalená, ale pak ještě víc, když dotyčný řekl, že si jde zavolat před restauraci a už ho neviděla..jedli oba a vnutil ji toho dost, že to není problém. Pro ni byl dost velký pak..;)
(31) Liško, ty články – to jsou asi články pro určeny pro určitou věkovou skupinu. Nečetla jsem je. Mě se taky líbili v 18 kluci drsńáci, připadali mi děsně mužně. Hodný kluci mě v té době moc nebrali – leda jako kamarádi,na vypovídání. No jo, ale to jsem je trochu mučila, protože oni se mnou chtěli randit a víc a já jen kamarádit.
(35) Pane jo,to je teda taky vyvedená zkušenost!Já jsem také absolvovala pár otukávacích rande – ale pokaždé platil muž, přestože jsme oba věděli, že už se příště nesejdeme.
Liško, já se tak trochu v těch komentářích zde ztrácím. Já jsem z Tvého úvodního článku pochopila, že už jste společné rande měli a platil on. A nyní došlo na jedno rande a tady si byla nucena platit Ty. Ale je možný,že jsem to blbě pochopila. Proto jsem také napsala komentář č.1.
Jinak jsem také toho názoru – pokud muž či žena jsou oba moc hodní, přestane si jeden druhého třeba po čase vážit, nebo spíše bere to ten druhý jako samozřejmost a nepřitahuje to. Ale samozřejmě záleží, pár od páru – to se nedá paušalizovat.
Proto se některým mužům líbí dračice, aby je mohli krotit a ženám se líbí testosteronový mužní drsní chlapy. No a pak záleží, jaký kdo má priority, co od vztahu očekává. Takže někdy je to boj o moc ve vztahu a zároveń to v tom vztahu jiskří a přitahuje. A jindy je to splývání, prolínání se navzájem a souznění. Potřebujeme obojí. :-)
Barčo, jo, určitě by to neměla ženská brát jako samozřejmost, když chlap za ni zaplatí, já si toho tedy vážím. Neberu to, jako že je to jeho povinnost, ale prostě mu nevadí ty peníze utratit i za mne. Pokud mu je líto, že si další den mohl mít dražší oběd, je to líto i mně..
Škrt by mě nepřitahoval.
Beru to jako něco milého od něj, co se i většinou dělá, pokud si jsou blízcí, nemyslím kolegu např., i když i ti to někteří zaplatí.
Každopádně si myslím, že i když už to není jako dřív, i ženy jsou jiné..asi každou přece jen zarazí, pokud se chlap nenabídne sám. I kdyby na tom byl hůř, a ona líp, normální ženská by to pochopila, že ona si to s lehčí hlavou může zaplatit.
Ale znám snad všechny typy, většinu – co automaticky útratu zaplatí, i kdyby si půjčit měli..ty co vyčkávají..co žena..a pak ty hledače..kde mám ty peníze..A nechají za sebe platit ženu, ale jí je to už jedno, hlavně že je pryč :)
Zas bych tu nechtěla z chlapů dělat nějaký lakoty, že pokud nezaplatí..za moc nestojí. Jsou dvojice, co jsou na tom finančně podobně, nebo někdy ne zrovna dobře, ale mohou se různě domluvit, když už se znají..na co kdo má a nemá a podle toho se zařídit.
no, já se teď trochu směju, napadlo mě, kdyby platilo, že pokud si muž ženu někam pozve, je útrata jeho věc9. Zajímalo by mě, jestli by randat ubylo, nebo by to vyvážilo a dohnalo těch pár zlatokopek, co jistě také jsou :))
ad [29] – a to je ono – chlapi dělají chybu, když si myslí, že si tím něco předplácí a ženský zas, když to berou jako "závazek" napříště :-)
Kdysi jsem pracoval s Ukrajinci a ti se často divili, jaktože platí stůl kamarádů (včetně případných kamarádek), zvlášť. Nechápali, proč se píšou lístky pro každého, když se může všechno spočítat za celý stůl a ten, kdo cítí, že "je na řadě", pokládá za čest zaplatit za všechny. A příště zas někdo z ostatních. Ze začátku jsem tomu nevěnoval pozornost, ale pak mi bylo jasný, že to fakt berou jako urážku – když si kamarádi takhle přirozeně nevyjdou vstříc. Ještě Arabové to mají podobně.
Liško když tak vzpomínám, tak pro mě bylo spíš klíčové, jak to rande pojmout tak, aby to nevyzněla jako obligátní večeře, která je samo o sobě strašně symbolická a víc se potom řeší, jestli "vyšla" nebo "nevyšla". To je daleko lepší říct, pojď, znám jeden podnik, kde dělají nejlepší rybu ve vesmíru nebo na šampaňský s jahodama ke snídani. To zní daleko líp než "někam na večeři?" a navíc z toho i vyplývá, na koho to je. A příště vymýšlí ten druhý.
(tím jsem teda nemyslela, že to musí být nutně drahý a na úrovni. Třeba na Míráku mají exkluzivní párky v rohlíku bez střívka:) Spíš aby jste si spolu užili něco trohu výjimečného, co člověk plánuje pro druhého, ale ne pro sebe.
to bych se propadl hanbou,kdybych nechal ženu na schůzce platit její útratu.
Prostě to spočítám,oznámím,pod stolem diskrétně přeberu obnos včetně dýška a gentlementsky zaplatím JÁ!!!!
Myslím, že úplně nejlepší tah je, když v nestřeženém okamžiku jde jeden k baru a zaplatí tam. Při návratu z toalety třeba se ten druhý z dvojice dožaduje na číšníkovi zaplacení a on oznámí "je zaplaceno". To mám hodně ráda. Ty platební transakce u stolu zkazí kolikrát celou romantiku. A pak, může zaplatit i dáma, protože je jasné, že je to její rozhodnutí. A třeba je to manželka, která drží kasu nebo platí z peněženky manžela ……. prostě je to takové diskrétní, jakože v praktickém spěchu.
Taky je milé, když někdo zaplatí útratu firemní platební kartou. ….. Liško, nechceš chodit na obědy a večeře s řediteli či majiteli podniků? Tím by se to jaksi vyřešilo. :-)
Tak jsem se dnes odpoledne vrátil ze zubní pohotovosti,kde mi vytahovali nerv(kéž by je vytáhli všechny co mám) a rozhodl jsem se své přežití řádně oslavit.No už jsem oslavoval víc,ale 3 piva na navrácení duchovní rovnováhy jsem si povolil.Tak jsem si je na zahrádce dal.Jedno 29,takže jsem měl připravený kilo na placení.Číšnice chtěla 116.Tak jsem jí dal 120,protože ženy mají mají dycky pravdu.Ještě jsem neměl dopito,tak si tak dumám,jak k těm 116 přišla.Z matematiky jsem na gymplu neudělal ani reparát a taky mě řádně vyhodili a po třech pivech počítám do 10,potom už je všechno "hodně".
Ale ona tam slečna nechala vytištěnej lístek-účet,kde ty piva byly 4.Tak co s tím?Já ještě necítím půlku tlamy od té anestezie,tak co když mi to zatemňuje i mozek a měl jsem fakt 4?
Chtěl jsem se na to vykašlat,ale pak mi to nedalo a když jsem odcházel,tak jsem se optal slečinky,jako že se nechci hádat,ale že mám pocit,že jsem měl jen 3 piva,že po 4 bývám veselejší.Ale že si nejsem jistý.A ona vytáhla flek,z něj 30 v drobných a že je to možné,že si to možná cosi neodečetlo ze stolu před mou ctěnou(to už je mé doplnění)návštěvou a …
Já ji ale říkám,že si fakt nejsem jistej,jestli jsem měl 3 a jestli si je ona jistá,že jsem měl 4,tak jí klidně uvěřím.
A ona že není,že to je jedno.Tak jo povídám,půjdem napůl.A vzal jsem z pultu 15 Kč a stejnech 15 jí tam nechal.A proč to píšu?No že Liška píše:
Zastávám názor, že pro komunikaci s obsluhou je tu muž. Nejlépe pro veškerou komunikaci s obsluhou. Muž činu."
A mám další vyznamenání.Muž činu!
Jenže jen napůl,teď už jsem si jistej,že jsem měl jen 3 piva,protože mám neodolatelnou chuť na čtvrtý(po 4 mívám na 5)No každopádně mě moje dobrosrdečnost a víra v ženu,jako všemoudrou a soucitnou ovladatelku vesmíru stála 15Kč.
Jo jo,za důvěru se těžce platí!!!!!!!!
Saule,
to je ohromný, jak dobrou náladu máš po hrozné návštěvě zubaře! Nebo vlastně po třech pivech.
Lenko,
nojó, tajně něco zaplatit nebo objednat, to může být dobrý!
psice,
já v těch hospůdkách nic nejedla a pila jsem jen málo, takže žádná obligátní večeře; to by ani mě nebavilo. Navrhnu, že uvařím. Ale až on se ozve :-)
Já jsem to totiž asi celé předposrala – vynáším tu do výšin gentlasy, co zaplatí a ani brvou nehnou, jenže já TAK už počítám s tím, že muž zaplatí, že ani brvou nehnu já. Ani nepoděkuju. Hm, a to on na začátku nemůže tušit, proč to tak je, jestli nejsem nějaká vyžírka.
Lepší je poděkovat a nebrat to jako samozřejmost. To vlastně chápu, že zas pro muže trochu urážlivé může být.
– no tak si to tu pěkně racionalizuju, jen aby Akční hrdina z toho nevyšel blbě. :-))
Barčo,
asi fakt potřebujeme soulad i drobné bojůvky :-)
Na prvních schůzkách bych asi očekávala, že bude platit, neb tak praví konvence – obzvlášť, jestli mě na večeři pozval jako ýe pozval, ne že navrhl, že se půjdeme najíst;) Na druhou stranu, kdyby za mě nezaplatil, tak se z toho taky nezblázním a nebudu ho škrtat ze seznamu potenciálních milenců:) Protože co ty víš – co když za sebou má traumatický zážitek, kdy mu ženská z rande, kde se za ni pokusil zaplatit večeři, utekla s křikem, že u ní si teda večeří sex nevymůže?;)
Potom už mi přijde normální, že partneři platí na střídačku. Pokud na tom jeden není ekonomicky výrazně líp jako student/pracující, živitel rodiny/žena v domácnosti atd.
A pak dělám to, co Dewberry – když vím, že žádná další schůzka nebude, trvám na tom, že za sebe zaplatím sama. Aby chlapci nezůstala pachuť zbytečné investice;)
A ještě – tvůj návrh "Já být muž, cítila bych se asi nepříjemně, že nechávám ženu platit…" přijde jako kastrace zase mně;) Možná jsem to špatně pochopila, ale zní mi to značně ironicky a mluvila bych tak spíš na idiota:)
Gréto,
máš recht, jako na idiota. Takže kastrace :)
A kastraci já nemůžu potřebovat :-))))
Jinak 48 Gréty mě zas trochu uvolnila.
Nebudu tak "hrotit" každou věc vytrženou z kontextu – protože ten zatím úplně znát nemůžu, tak to je.
Fuuj, teď mě zaujalo, že na rohu stolku vedle klávesnice mám něco nalepeného. Asi med.
Je to tu u mě prostě teď všechno sladký :-))
já to teda nepřečtl dost pozorně všechno,ale…v čem je vlastně problém.
Když jde žena na první,2.,3…schůzku,tak by si měla vzít dost peněz na to,aby zaplatila svou útratu a nemusela tam umývat nádobí.
A na těch schůzkách prostě jen čeká.
Pokud není se mnou a nevyzvu ji k předání hotovosti,tak prostě přijde pikolík a zeptá se "platit" a dost jasně na pochopení se dívá z jednoho na druhého,kdo jako bude platit.
A to je vše.
Ve 20 to Jirka shrnul jasně.
A mezi námi "muži".
Někdy si necháme zaplatit a jindy si platíme.Je to hra s pravidly,kde se nehledí na korunu,ale na pravidlo-já tobě,ty mně.Nemusí se to rentovat hned,ani někdy,někdy nikdy…je to prostě pocit.Příjemný pocit,že někomu udělám dobře,bez čekání oplátky.Ale předpokládání ano.
A když předpoklad nevyjde a někdo jen bere,jde z kola ven.Nikdo mu nerozbije držku,ani sprostě nevynadá,prostě porušil pravidla(a může je,když je k tomu důvod porušovat dlouho)a….on sám pozná,že je nevítaný host.
47:
už 4 Liško!Už jsem si tu ztrátu vynahradil:-0))
az toho, co jste zas připsali, opět nevidím níc, co by se mi nezdálp..jj, Saule, myslím, že tohle se dá vzít taky, a pokud se někdo neukáže jak vyžírka, co toho zneužívá..je to na tý jejich konkrétní situaci a domluvě.
***A mezi námi "muži.
Někdy si necháme zaplatit a jindy si platíme.Je to hra s pravidly,kde se nehledí na korunu,ale na pravidlo-já tobě,ty mně.Nemusí se to rentovat hned,ani někdy,někdy nikdy…je to prostě pocit.Příjemný pocit,že někomu udělám dobře,bez čekání oplátky.Ale předpokládání ano.
A když předpoklad nevyjde a někdo jen bere,jde z kola ven.Nikdo mu nerozbije držku,ani sprostě nevynadá,prostě porušil pravidla(a může je,když je k tomu důvod porušovat dlouho)a….on sám pozná,že je nevítaný host***
No, bez nervu to bude za chvíli dobrý :)
Jinak je fakt, že až tady jsem si uvědomila, jak rozpačitě až trapně se cítím, když dojde na placení..
ad 45, Leni, taky si myslím i to, že, přesto, že je pěkný, když se chlap o ženu postará v jeho přítomnosti se vším všudy, není nic na tom, pokud ona zjistí, že zaplatit chce, ale nemá to zrovna jednoduché. Měl nečekané výdaje. Tak mu může pro změnu tu situaci někdy ulehčit zase žena, pokud ona může..a zas udělat radost ona. sama nikam úplně bez peněz nechodím, stalo se mi párkrát, že jsem zapoměla peněženku, nebo si vzít peníze, což jsem raději hned oznámila, aby nedošlo k trapasu a nemyla tam pak to nádobí :)
opravuji-zapomněla :)
To mezi "námi muži"přece ale hledáme i u u žen.Aby se to všechno jen nerentovalo,protože to je to zkurvené tržní myšlení,který bohužel proniká i do toho zázraku,kterýmu se říká láska.
54:
Ano,bez nervů by to bylo dobrý…a hned:-)
Neporušovat pravidla…to je smysl toho,co jsem psal.
Jenže jde o to poznat,kdo,proč a jaký má ty pravidla.
A to snad proboha ženská intuice zvládne během mžiku sekundy.
A že někdy špatně?
No to už je riziko podléhání intuicím,respektive zaměňování svých citů za intuici.
A ty vyžírky?Mám,troufám si říct dobrýho kamaráda,který mi nikdy nevrátí,co jsem do něj nalil.Ale nabídl mi to jinak a kdyby to udělal,tak jsem dnes slavnej malíř a znovuobnovil bych si blog a zval lidi na vernisáže o kterých se píše v novinách a já bych tam chodil jako Marie Antonianeta v chlebových bačkorách a vzkazoval chudým,že když nemají na chleba ať žerou koláče.
Prostě ho mám rád,je to zvratek společnosti,který má jistý vliv a je na něj hrozně hrdý,ale já ho mám rád jako člověka-ztroskotance,kterým je aniž o tom naštěstí ví.
A já mu koupím dvojku a on mi diktuje články,které o mně napíše do novin.
Taková krásná symbyóza(které I,Y je špatně?)
Tak já už du dom!
Mám před sebou ještě spoustu lákavých barů(s krásnou obsluhou),v kapse pětikilo…a kdyby přišlo na počty piv,tak to mám tady zdokumentované a dám jen odkaz na Lišku.
Problém by mohl bejt jen zítra…v 7ráno mám schůzku s jednatelem společnosti a on je zvyklej řvát mi přímo,tak 10cm do ksichtu.
Jestli ze mně ucítí chlast,tak…. ho pozvu na pivo a zas to bude dobrý.
Ono je to nakonec všechno jednoduchý,že???:-)
ad 57, jj. tomu s kamarádem rozumím ;) Jsou ztroskotaci a ztroskotancY
Které I je správné ??
U symbiózy-tak-dle pravidel čes. pravopisu, ale jinak je to celkem nepodstatný..jako spousta věcí..a někdy je dobrý porušit pravidla, než se jich držet..nemusí být správná..
Chudáci chudí pánové…ti holt nemají vůbec šanci. Aspoň nemusí řešit takové problémy…
Phoenicks
no to právě NE! Nejde o prachy, to jsme psala mockrát – jde o ten mužný čin, kterým si muž nahrabe body do budoucna – a pak se mu to rentuje :)
Já se nebavila o večeřích, ale o položkách do stovky, například!
Saule 57
jo! Prozkoumám pravidla Akčního hrdiny. Dost bych mu přála, abych je pochopila a aby byly výsledky jen příjemné.
a 58
nakonec všechno jednoduchý :), nakonec si všichni budem rovni, nakonec.
Hlavně po třech čtyřech pivech si docela rozumíme, co? :-D
Tak co, objeví se tu můj vložený komentář, nebo ne…
á, objevil.
Nemístné hrátky "bloguje" jsou už dlouhotrvající a zákrok admina nikde; ani žádná reakce, nic :-(((((
ad 63: Nech je, podle mne je server furt večer přetížený.
ad 47: Moc jsem se smála formulaci
"Já jsem to totiž asi celé předposrala …"
– tohle jsem ještě nikdy neslyšela, ale zdá se mi to velice výstižný, byť to není zrovna z mého slovníku
Taky často zapomenu poděkovat. A to by se nemělo. Děkovat by se mělo.
A taky jsem jednou přichvátala z práce rovnou na první rande (zdržení nepříjemnou záležitostí, provoz na silnici, gumy hvízdaly v zatáčkách, jak jsem je krouhala, a semafory nestačily naskakovat na zelenou, jak jsem jimi projížděla)a nestihla jsem se přeladit, chovala se tam jak v práci, jak na pracovním jednání a asi po hodině povídání (téda, tu trpělivost zpětně velice obdivuji) ten muž bouchl do stolu a zařval: "Tak sakra, jsi nápadnice nebo co!?!" To mě dostalo, začala jsem se smát jako blázen, že jsem zapomněla, že jsem vlastně na rande. A byl z toho pak moc hezký vztah.
Takže v krajním případě bych si dokázala představit, že muž může být tak vytržen tématem, o kterém se hovoří, že automaticky řekne "zvlášť", aniž by si uvědomil, v jaké situaci to říká.
Když mohla rodina mých přátel být večer v sedm v klidu doma, nikdo jim nescházel a pak najednou jim policajti přivedli ubuleného šestiletého syna, kterého nechali od pěti čekat před školou…….
Když jsem si já mohla říkat "jé, to je hezké autíčko, takové bych chtěla" a až asi za půl minuty jsem si uvědomila, že to auto je moje už tři měsíce ……..
Třeba měl taky nějakej takovej výpadek.
ad 64, Leni, výpadky tohoto typu, jako uvádíš s tím autem mívám. Tedy kdysi jsem to tak pojala, ale čím jsem je poznávala, tím víc mi nepřijdou jako klasicky brané výpadky, co způsobuje únava, nebo nemoc..nejdřív mě to trochu děsilo, ale zvykla jsem si a celkově to vytržení bývá příjemné.
ad 65: Pro mě je to Anino legrace.
A jeden z nejkrásnějších zážitků mého dospívání byla ztráta paměti na několik desítk hodin. To byla taková pohoda … :-) takové odlehčení …….. Ale to bylo po pádu na hlavičku, takže to nebyl samovolný výpadek, to byl normální otřes mozku.
Což o to, otřesenou hlavu jsem měla mockrát :), ale to s tím nesouviselo..a moc legračně mi nebylo :) To bylo o jiném..
Naštěstí se mi to nestalo nikdy, když jsem potřebovala a musela být ve střehu, abych něco nezpůsobila..
Jo a liško sorry, že jsem odbočila, ale ne tak docela, protože v takových chvílích, nebo brzo po nich člověku zdá se mi, doklapne často něco, čeho se snaží dopídit dlouho.
Není to žádná ironie, ani blbej vtip.
ad 65 – 67: Myslíš tyhle výpadky vnímání reality jako průniky do jakoby "jiné dimenze bytí"?
Musím se usmát, že i tohle by mohlo stát za tím, když muž v restauraci za ženu nezaplatí?? … No, teoreticky i mohlo. :-)))))
Mohlo, ale u Akčního hrdiny jsem zatím výpadky nepozorovala. Asi že ani já jsme žádné neměla, protože jsem moc nepila alkohol a on taky moc ne. Tím mi to celé s ním přijde lepší – nebyli jsme žádní ožralci, co se v alkoholovém opojení scuknou, ačkoli jinak si nerozumí.
Lenko, jo, myslela jsem to tak , že jsem se nějak ztratila..jinam..:)Royhodn2 to nesouviselo s alkoholem a drogy neužívám, kdysi jsem zkusila pžr tahů z trávy, jako jedna z posledních mezi přáteli,ale to už jsem nebyla rozhodně žídné mládě..a kdysi mi kamarád, to jsem mládě byla, ale bála se, že si to hned navyknu dal kapky z konopí tajně do piva. Všichni se šíleně smáli něčemu na stropu, čemu, to nevím, ale najednou jsem se tak smála taky. ale čemu nevím.
Jo, Liško, doufám, žes to nevzala nějak špatně, že bych si myslela, že maš, má, výpadky a ještě alkoholické, to fakt ne..
Nemyslím klasické výpadky, spíš takový "ztracení" se někam jinam, k něčemu, ale přitom být i přítomna, jen o něco méně, Ne, cvok nejsem :)
ad 72: Ne, cvok rozhodně nejsi, to se ví. :-) Jsi štístko! :-) Někteří kvůli tomu berou drogy za těžký peníze, Jogíni a jiní kvůli tomu meditujou celé roky i desetiletí a když se jim něco náhodou takového přihodí, tak si myslí, bůhvíjak nejsou duchovně "daleko a široko" a Anina si dopřává změněného stavu vědomí jen tak mýrnix týrnix! Bezva! Gratuluji! :-)))))))
Sice to mívám taky, ale asi zase malinko jinak a ne úplně běžně, většinou, když se uvolním.
P.S. Drogu jsem ještě nikdy nezkusila a doopravdy opilá jsem byla tak asi jednou v životě a bylo mi úplně hrozně špatně. Ale já měla žaludek naruby a celou noc problémy i jen po 4 deci vína. Pak po dvou. Pak mi stačilo čichnout ke špuntu a už se se mnou točil svět. Mám vyzkoušíno, že kdybych chtěla, tak tu dvojku vypít můžu a nic mi nebude, ale proč, když je mi dobře i bez toho. Mnohem lépe než s alkoholem v krvi se cítím bez. :-)
Konec odbočky od tématu. :-)
Je-li mužným činem "platit" za slečnu,řekla bych, že od mužů čekáte vlastně málo. Zaplatit umí každý a gesto není měřítko kvalitního partnera a už vůbec ne budoucího vztahu. Čekat na prvních třech-čtyřech schůzkách, že mi zaplatí protějšek, mi – pardon – přijde lehce vypočítavé. Pokud jsou třeba oba studenti, proč by měl jeden z nich automaticky mít "nástup" a platit? V zahraničí (třeba v Dánsku, Norsku, Anglii) je běžné, že se na placení domluví předem – není to žádná ostuda, ani trapnost, ale dohoda dvou dospělých, rovnoprávných a sobě rovných lidí, ne čekanky a rádoby borce (zvlášť v případě, kdy platí on jen naoko, penězi partnerky, je to… no, spíš trapas). A brát ohledy na to, co si myslí obsluha v restauraci… ženy! Máme to zapotřebí?
Vida! Vyjádření názoru – díky!
Né, na tom , co si myslí obsluha, nebyl důraz. To bylo pro dokreslení, aby nechyběla zmínka o společenském očekávání – ne jen osobním.
A víc si uvědomuju, že za studií to bylo trochu jiné, víc toho sice platil kluk, ale střídalo se atd. a třeba já zažila jeden rok po půl roce chození, kdy já chodila do práce a měla víc peněz než partner-student; a to jsem platila víc já. Další roky už měl vždycky víc peněz on.
Ale v pozdějším věku je to trochu jiný. Tam už není taková studentská kooperace, tam se prostě čeká galantnost.
Ale je pravda, že jakékoli očekávání je stereotyp.
Koneckonců moje zkušenost je jen jedna určitá, je hodně ovlivněná /zkreslená tím, že napřed byl dlouhý vztah, který začal na studiích, potom pokračoval tím, že já neměla skoro žádné peníze a on víc a byl štědrý. Pak následující vztah s člověkem, co měl ještě vyšší plat no a pak různí milenci, za které platit je dost faux pas.
A teď jsem tu, Liška se zkreslenou zkušeností placení v restauracích.
… a samozřejmě tu není celý kontext, není popsaná štědrost na mojí straně v činech, dárkách, pozornostech, nakoupení jídla a vaření, …
kahy,
vím, že je náročné a málokdo má chuť to celé a ještě pozorně pročítat, píšeme průběžně, to se zvládnout pak c e l k e m dá :)
No, jiný kraj, jiný mrav, zatím žijeme v Česku a ODTUD JSOU NAŠE ZKUŠENOSTI.
Tak nějak nám byli určité věci vštěpovány výchovou. No,je fakt, že časy se mění a zvyky též. Ženy jsou dnes v jiné situaci a někdy i mohou mít větší příjem, než ten, co je
pozve někam a pak se nabídne, že zaplatí útratu. Ano, zdaleka to není měřítko jeho dalších kvalit.
Myslím, že průměrně inteligentní žena, ale i tak, pokud ví, že ona je na tom mnohem líp, mu nabídne, že zaplatí ona, ovšem i tu by asi nebavilo, aby se to stalo zvykem. Máš pravdu, záleží skutečně na dohodě těch dvou. Tedy pokud se znají, alespoň trochu o sobě něco vědí.
Asi těžko jak je kdo finančně z nich zajištěn zamilované zajímá jako první, potom jistě ano, jako i to další..
Samozřejmě, že nemáme zapotřebí nechávat si platit, zrovna tak jako chlap není povinen platit za nás a dělat gesta, jak píšeš. Ale aniž by ženská musela být vypočítavá a jen čekala, jak bude cálovat, prostě to jeho gesto ji udělá dobře, a ne pro ty peníze..
V tom duchu jsme tu my ženský psaly.
Jen otázka..je ti milé, když tě chlap někam pozve a nemusíš se zabývat útratou ? Nebo, když dojde k placení a vypadá to, že bude třeba většina na tobě, bez předchozí domluvy ? .
… až jsem z toho dostala hlad.
Jdu si asi lehnout; jak říkal d´Artagnen svému sluhovi, když neměl peníze pro něj a pro sebe na jídlo:
"Kdo spí, obědvá."
hlad se mi zrovna dobře nezaspává, spíš mě budí..vem si aspoň chleba :)
Volat někomu asi nemá cenu, v tuhle dobu se už nevaří :)))
Když je ovšem dojem z rande hodně silný, může se stát, že se na placení úplně zapomene.
ad 74: Jsem skromná, od nikoho nic nechci a nikdy jsem nežila na něčí úkor (tedy asi do 15 let, ale i tak jsem myslím své rodiče nestála mnoho, jen to, co jsem snědla), ale nesnáším škrty. Chápu jejich důvody, ale předem je to diskvalifikuje od možného dobře fungujícího partnerství. I proto je to placení v restauraci docela zajímavým signálem.
anino,
možná si dám vyjímečně snídani.
fousku,
díky za ozdravnou hlášku.
Lenko,
no, je brzo, brzo, počkám, počkám, klid.
ad 81, :))), nj.fousek..:)
81 Fousek – Ano. :-))))
tak jsem se preslouskala tematem. jak to bylo na prvních randech? snazila jsem se zůstat nezavisla. alespon zdanlive, nepoddat se a neohnout. takze predem jsem hlasila ze naveceri pujdu ale budemem platiti kazdy zvlášť. ono to souviselo určitě i s mojím domovem, kdy moje finanční zavislost na rodičích ve mě vzbuzovala deprese a pocity studu. nechtela jsem se vazat a to zejména ve stavech s vymytým mozkem :o)) jak to tady nekdo napsal, ze zapomenou oba :o)))
takze pro vztah je podle me uplne jedno jestli nejdrív muz a potom zena, ale nemelo by to byt jednostranné. jakoze jeden si myslí že je furt za blbca nebo se cítí být na koni, to záleží na úhlu pohledu jak kdo to svoje opakované placení bere.
za me kolega či šef v práci nekolikrát zaplatili a brala jsem to jako moc hezké gesto, oni by ani nic jiného nedovolili, cítili se mi nadřazeni (ve výhodě) a mě to nevadilo. s přáteli si platíme vzájemně večeře na střídačku. nemělo by se z toho nikdy stát dogma, je nepsané pravidlo že kdo se cítí ve výhodě nebo zavázán svojí výhodou platí.
tohle bych kdysi jako holka nepřekousla. teď už jo.teď kdo chce ať platí, ale nelze to na druhém vynucovat aby platil, zejména když z toho žádnou výhodu nemá. protože pak si připadne jako blbec :o)))
to je moc hezká otázka, a asi se nad tím spousta lidí nepozastavuje, protože má pro tyhle situace nějaké pravidlo – například "Platí ten, kdo zve, ale pro jistotu si vezmu dost peněz, kdyby ten druhý měl jinou představu" – tohle mi funguje dokonale. Většinou ten, kdo zve, může si dovolit za toho druhého zaplatit, takže je v pořádku, když zaplatí. A pokud tomu pozvanému svědomí (sebevědomí?) nedá, může hezky poděkovat a zavázat se, že příště platí on. Čili – je to vždycky na dohodě, a pokud žádná není, měl by se člověk připravit na všechny varianty, které mohou nastat. Ale přijde mi normální, že když spolu sedí dva lidé, kteří se znají, že to jeden zaplatí za oba (i když si to třeba, až číšník odejde, mezi sebou hned srovnají).
Nikdy jsem neměl problém s tím, když platila ta druhá osoba, ale obdobně mi přijde naprosto přirozené, pokud vím, že na tom je ten druhý hmotně hůř než já, když útratu uhradím já.
Á, díky, Pařezi!
Jo – to zvaní mi teď taky připadá čím dál tím klíčovější a takový schůdný způsob!!
Pozdravuje tě tvoje kytara! Drží teď stráž opřena o knihovničku.
súhlas s Buteom, mne sa zdá, žeby mal platiť muž.
(s kamarátmi javím snahu o platenie na striedačku, a vcelku to funguje)
Ahój,
zatím to pokračuje beze stresu, celkem příjemně, v oblasti placení.
Uvidíme dál. :-)
127: hihi, ja mám takový dojem, že to ide dobre nejen v oblasti placení ;-)
Já taky.
:-)
Jen tak dál!
Hlavně klid.
myslím, že pokud je žena na první pohled solventnější než muž, není nic špatného na tom, když útratu zacvaká a tím spíš, když byl muž ženou pozván. Na každý pád by měli být předem domluveni a peníze mu nenápadně podsunout ještě před placením. Ale osobně bych se cítil trapně nechat za sebe platit ženou, i přesto, že je ne tom finančně líp.
Petře
Jo, přesně.
To si teď taky myslím.
Nesouhlasím. S bojem za rovnoprávnost a její zlepšování nemůže žena očekávat, že za ni zaplatí muž (to je tak pro vypočítavý mrchy, co se nalepí na boháče a za luxus platěj sexem :ú). Přiblížení se k rovnoprávnosti sice u nás ještě není ideální (ve všem a pro obě pohlaví), nicméně podle mne dost na to, aby si v restauraci platil útratu každý zvlášť, at už žena nebo muž.
Nekro,
jo, díky za názor! Já předpokládám, že třeba v takové Francii ženy moc neočekávají, že za ně muž bude platit. Tam si váží své rovnoprávnosti a toho, že pracují. Například mají hodně krátkou mateřskou a berou to jako OK, že jdou brzo do práce.
96
Já žádnej boj za rovnoprávnost nevedu – může tedy za mě platit muž?
98
doufejme.
Tak já budu. :-))
Zdravím, když jsem se si hledal před 20 lety ženskou tak jsem automaticky platil celkovou útratu také a tak to má být. Dnes už jsem s ní ženatý přes 20 let a když jdeme se ženou na disko, tak platí vždy každý sám za sebe, protože každý se převážně věnuje svým přátelům které tam potká a nejsme prakticky stále u sebe. Má to ještě tu výhodu, že tímto postupem ušetřím, protože mé ženě kamarádi zaplatí téměř vše a celkově nás to tedy vyjde levněji, tratíme tedy pouze mou spotřebu pití.
Jiří,
gratuluju vám! – tedy nemyslím k ušetření, ale že jste spolu dlouho a ještě si vyrazíte se bavit na diskotéku.