S MUZIKOU TO PŮJDE LÍP!
Hned jak jsem přijela z Blatin, využila jsem nezvyklé matčiny nepřítomnosti (jela slavit bratrovy narozeniny) a vrhla se na úklid. Šest hodin v kuse jsem tomu dala. A šlo to krásně. Nejsem totiž už zvyklá cokoli dělat s vědomím, že vedle někdo je. Sice nic nedělá, nenamítá, nekontroluje, ale stejně. Prostě jsem zvyklá dělat věci sama, co se dá dělat. Už v dětství jako jedináček jsem si na to zadělala a teď skoro deset let bydlení samostojícně to jen dokřaplo.
Ale počkejte, já jsem holka přizpůsobivá, ještě se snad dočkáme něčeho zase úplně jiného! (A snad to nebude šestilůžák v LDN.)
Zahájila jsem zapojením muziky. Až dva a půl měsíce po nastěhování. A přátelé, já si můžu po šesti letech pustit i starý kazety! Věnovala jsem jim kus přízemního fochu knihovničky. A hned jsem sjela
Lesem běží stařena,
sportovně je oděna,
na nohou má adidasky,
víc se spaří než botasky.
Na horním obrázku vidíte kus jiné knihovny, již hotov. Dřív byl v horní polici porcelán. A jestli chcete vidět, co je ještě nad tím, je to skříňka. Ta má (hlučná) dvířka, takže co je uvnitř, běžné oko nespatří. Jen vy jediní na světě máte to štěstí se pokochat směsicí cestovních deníků, originálů tematických diplomů na tábory a adolescentních literárních pokusů, které už jsou protříděny. Takže rozhrabány.
A copak to leží na skříňce? No, ten porcelán – tedy ten, který chci střelit do bazaru. Lampa, kterou táta vyrobil z našeho starého kuchyňského lustru a z nohy od jiné lampy a z kolečka z překližky. Funguje. Dám ji asi do výklenku před dům. Ne, není tam zásuvka – postavím ji do výklenku ne aby svítila, ale aby si ji někdo rád odnesl. Pár knížek, co mám dvakrát! Červené plechovky s bílýma beranama si nechám, jsouc beran.
A pozor, vedle na skříni už je srovnáno. Uvnitř už dávno; oblečením jsem začala. Ještě tam prsknu nějaký košík.
To bychom měli. A můžeme vytáhnout baskytaru a pokračovat do toho v pouštění muziky. Tak to má být. Uprostřed svince.
U okna je už uklizeno, to víme. Vrazila jsem tam nějaké záclony proti největšímu slunci a dobrý, mám v pokoji chládek.
Jenže uklízet věci z pytlů znamená je vysunout, rozprostřít a rozhrabat, takže ta podlaha potom… Prostě opět přináším důkaz, že ve stejnou chvíli se dá vyfotit jak minimalisticky vypadající uklizený příbytek, tak vybraný snímek bince:
V tom posledním snímku se konečně poznávám. Kdybyste někdo chtěli lepivě gumového nafukovacího hrocha-balónek, dejte vědět. To je ten, co leží břichem na převráceném košíku od ořechů.
Ha, vidíte, vlevo – kožený futrál na pistolku! A v mém oblíbeném malém kletru mám brusle. Jo, někomu jsem asi zabavila malej ešus, protože jsou dva. Hlavně se neptejte, proč mám nasbíráno několik hřbitovních svic – proflákne se, že nerada chodím na hroby. I když… koukám, že jsem o tom pojednala již v roce 2007.
A vůbec, s tou muzikou už bude všechno raz dva umístěno a hotovo!
.
A teď si taky pouštím muziku. Z rádia. Mám ještě dvě hodiny, do osmi, pohotovost na kriz. V cizím kanclu. Je tu naladěná stanice Bonton a nechci jim to přelaďovat jinam. Zatím to jde, jen teď tam šoupli “Vem mě na kosmickej vandr” a to zrovna k tanci nevybízí.
Tybrďo, oni hrajou “Knoflíky lásky,” no to je mi stancija! Něco zamilovanýho bych si dala, ale ne takovou měkkotu :-))
Jo, potěšující 25minutový hovor na kriz.lince, dobře se to vyvíjí, jooo – a dáme si zase muziku!
“V lese jó v lese na jehličí” a je osm a jdu si zapakovat.
Vím, že jsem si něco z práce chtěla vzít na dovolenou, ale nemůžu si vzpomenout! Hm, tak mi to pak bude chybět.
Ty už nepi. :-)
Lampička se určitě někomu bude hodit. Uvažuju, jestli ně mně, ale asi bych potřebovalůa trošku jinou.
Já zrovna dneska pila celý den jen vodu, i teď.
Nepiju, ale najela jsem do letní nálady, která slibuje možnost se zamilovat, chacháá, takže nepotřebuju alkohol, jsem lehce euforická i tak. Proto působím opile.
:-)
Já už z té nálady střízlivím.
Stav mé postele v tuto chvíli nápadně připomíná situaci z posledního snímku. V tomhle dusnu – běs!
10 Petro,
jéje, doufám, že to neznamená,že tě pod žebry tlačí foťák, do boku brusle a u hlavy máš pistolku, i když ve futrálu :)
hehe, o toho hrocha zájem nemám :-)) ta sbírka krámů vypadá dost děsivě… kde je teď? opět v pytlích?
Liško, obdivuju to, že všechno dokážeš shromaždovat. Já mám garsonku, a rok co rok přebírám věci i v komoře na patře – nekompromisně, aby se mi nehromadily zbytečnosti. Prostě mám ráda volný prostor a uklizeno. a fakt je, že jsem svým způsobem dost minimalista.
13. ono se pro mě i s minimem věcí, líp uklízí, hledá…a vůbec líp žije psychicky a fyzicky.
12 ratko
dva pytle jsem dnes dopoledne “zdělala.” Vlastně tři.
Ještě technické věci nemají své místo – kabely, klávesnice a tak. A to pletení, toho je dost. Pak pár beden knížek jazykových, ty nechám zatím být. No a otázka je, jak novější papíry, tvorbu a šanony dostat do dvou malých skříněk, které už jsou beztak plné.
barčo, 13, 14
to by se mi hodilo umět!
Jenže to není možný.
Ale proč vyhazovat starý kresby – mám je nafocený, ale blbě, lepší je originál si ponechat. A těch komiksů jsou štosy. Dobrý knihy, které je dobré mít nebo jsou z mého dětství, nebudu vyhazovat. Výtvarný potřeby. pletení, noty, nástroje, vercajk :), nádobí,n příbory, hadry na stůl, běžky, kýble barev, balicí papíry, dárkové tašky, univerzální dárky, korálky a věci na ně, olejomalby, stolečky, zvětšovák, fotky a negativy, to všechno zabírá hodně místa a pro mě to nejsou věci k vyhození. Už moc nic. Je to moje minimum věcí.
Neumím si představit úplné minimum věcí – jako že bych vyhodila starý foťáky? Fotky, co nashromáždil táta? Starý knihy? Ty možná jo. Starej notebook? Hrnečky? Užitečné pomůcky? věci na hry? Oddílový archiv? Mně připadá, že je moje odpovědnost to vláčet a nevyhodit.
Zajímavý, to by mě zajímalo, jak to kdo děláte, cítíte. Mně se blbě zbavuje těch věcí. A tím blbějc, že jsem zas v tom starým bytě z dětství, kam ty věci patří, patřily, bez nich by byl divnej. Jinde by šlo vyhodit víc. ono to jednou nastane, takže cajk :)
16.”Zajímavý, to by mě zajímalo, jak to kdo děláte, cítíte.”
Když jsem se sem nastěhovala před deseti lety, měla jsem spoustu věcí v krabicích. Žíla jsem rok v prázdným bytě, bez kuchynský linky, bez postele, – jen na matraci, bez ledničky (balkon :-) bez pračky, (vše v ruce, velké ložní prádlo mi prala kamarádka doma u sebe v pračce)bez nábytku, pár kousků nádobí a jednou žárovkou ze stropu.
za ten rok jsem se postupně dostala do peněz, chodila jsem hodně ven a přemýšlela taky o tom, jak si to tu lehce zařídím. Našetřila pár peněz a koupila pračku, ledničku, sporák, později si nechala udělat malou kuchynskou linku na míru, pořídila jednoduchý světla. Pak jednoduchý malý stůl a dvě židle. Pak zase pauza a šetření. Později jsem si pořídia rozkládací gauč místo postele – ten gauč nikdy neskládám – takže je to postel :-) a skřín do předsíně.
Ještě později jsem zatoužila mít počítač a net. Koupila jsem si i televizi, ale klidně se bez ní obejdu. :-) dívám se minimálně.
Za ten čas jsem zjistila, že spoustu krabic jsem za ty dva roky vůbec neotevřela, nepoužívala je, nepotřebovala je a taky se to týkalo oblečení. Takže když jsem si jela po nějakém čase do Ikey pro levný nábytek (slevy) věděla jsem, že toho nepotřebuju tolik. V Ikee jsem si koupila i talíře, hrnky….nádobí.
Nevím, u mě asi – prostě je to i tím jak jsem se v životě hodněkrát stěhovala, kolikrát narychlo, tak prostě umím věci opouštět…..nedělá mi to takový problém. Mám samozřejmě krabici vzpomínek – ale jen jednu od bot. :-) jsou to maličkosti.
Knihy – mám jich pár, většinu, velkou část jsem nechala ve Smiřicích, nechybí mi prostě. Tady zkrátka žiju malinko jinak, než ve Smiřicích. ještě jedna věc – věděla jsem, že ze starého baráku jdu do nového bytu – a říkala jsem si, nebudu brát staré krámy. co se týče vzpomínek jsou hlavně v srdci, není to pro mě o tom – mít pokoj zavalený vzpomínkami – ala pieta, mrtvo, nesvěží – ale chápu, že je to pro mnoho lidí důležité.
Takže rozhodující fakt pro mě hlavně co se týče věcí třídění – kdy jsem to použila naposled?
Vzpomínám si na pokoj své tchyně. Velká skleněná vitrina a tam broušené sklo a cibulák – nikdy ho nepoužívala, a zdědila ho po předcích – jen se smělo na to dívat. Tohle prostě není nic pro mě. Věci jsou u mě od toho, aby se používaly a pak je z toho radost. a zvlášt si je užívat ve zdraví :-) jakmile je věc rozbitá, neopravitelná – vyhazuju, co s tím. nebo nepoužívaná….darovat, dát pryč. Mám ráda užitečné a vkusné věci. A další věc je ta, že při mém pracovním životě, zase tolik času nemám, abych měla spousty koníčků, zálib a věnovala se všemu. doma hlavně odpočívám a žiju spíše venku, pokud možno :-)
Liško, ale uznávám, sportovní věci a vybavení – zabere dost místa.
barčo 17
“pieta, mrtvo, nesvěží,” ano, v tom tady ještě jsme. Je to zátěž, pravými slovy.
Nádobí z Ikey teda nikdy v životě. Nemaj pořádnej porcelán!! Leda pár skleniček, co se zas rozbijou. Mám jen ty skleněné talířky. Nádobí, co nevadí, že se rozbije, nemá hodnotu ani kvalitou ani historií osobní / rodinnou ani stářím. Kdybych chtěla tohle.
Oblečení vyhazuju klidně a hojně, to není problém – však je taky jen moje a nebývá zatížené historií tolik. Někdy jo, ale už jsem vyhodila i staré pletené svetry apod.
18 barčo,
copak sportovní, toho mám minimum:), ale veškeré zájmy…
A je potřeba mít různé tašky, pytlíky, krabičky, … po ruce. A to zabírá místo.
Společenské hry a klobouky :)
A tak. Samé užitečné věci.
No, chtěla bych mít ten tvůj drajv a umět to rozprášit. Něco jo, něco jo – talíře, co visely. Cibulák mě taky sejří, ale bohužel nechávám. Dokonce ve svém pokoji. Debakl. Lepší by bylo ho dát pryč, no.
mě se ikeácký nádobí líbí a vyhovuje – jednoduché, levné (talíř za 9 Kč) a právě, když se rozbije, nic se neděje. prostě spotřební zboží. No, každej to máme nějak :-)
Ale mám pár hrnečků – originál se značkou od Soni Malinové třeba a ještě jeden od Petrova kamaráda – používám je též, ale tady by mě mrzelo, kdyby se rozbilo. Používám i dva šálky po babičce – čínský porcelán – ona je dnes a denně používala taky, až se jednoho dne rozbijí, tak se rozbijí, byly k užitku a dělaly radost.
no, a k tomu ostatnímu, jestli máš pocit, že nutně musíš vláčet stále celou historii rodinnou, oddílovou…..tak pak je to těžký, hodně těžký, věřím.
20. Liško, nepotřebuješ mít drajv to umět rozprášit. Spíše to vnímám u tebe malinko jinak – jsi neskutečně tvořivá…..takže pokoj, byteček třeba jednou o tvém životě, byt, který znamená – ty, kde je vtisknuta tvoje osobnost – Liška tvořivá, umělkyně. :-)
:-) ve Smiřicích jsem vyšívala, hodně. Levný koníček :-)Třeba ubrusy – takovou práci mi to dalo, no. a pak se to pocintalo, fleky zůstaly….šlo to do háje. :-)) a Smiřice jsou pro mě celkově uzavřená jedna životní etapa – vším, i tím stylem života, především. Starý domek, opravování, šetření peněz, zahrada, vztahem apd.
23 jasně. Dobřes udělala, že teď máš bydlení stručné, jasné.
Vyšívat je lepší jen bíle, styl richelieu jako moje máti! To se líp pere.
Jenže se to stejně musí žehlit, takže v tomto ohledu pauzíruju, absentuju.
22
nejlépe ještě do páru s nějakým podobným umělcem, to by byla pastva pro oči, že by byl každej hned ve dveřích přejedenej :- DD
22. 25. :-)) No a ano, jsem si to představila. V Praze půdní velký “ateliérový” byt, kde se stále něco tvoří, děje, čte, poznává, hledá, nic nemá pevné místo, plno různých věcí – nástrojů, nářadí, různých výtvorů, vše je v pohybu v neustálém tvoření :-)) spousta nápadů, inspirace, nových myšlenek….
26. takový přesný opak toho, kde se cítím dobře já. :-) Mě vyhovuje klid a minimum věcí na svém místě – stačí chaos v práci.
Tuhle jsem se zasnila nad černobílými uměleckými fotografiemi Tomáše Morkese.
http://www.tomasmorkes.cz/cernobila-fotografie.html
mít ještě jeden pokoj jen s postelí, malým odkládacím stolečkem na zemi na trošku jídla a pití a postel. a na stěně jen jednu jeho fototapetu. Relax, meditace, odpočinek vše v jednom :-)
26,27
aha, já jsem příznivce právě toho, aby každá věc měla své místo. I v zavazadlech má u mě každá věc svoje místo,abych ji našla třeba potmě (když půjdu spát venku; ale i v kabelce ve městě vím,co kam dávám).
V realitě nejvíc používané věci jako je nějaké oblečení, pár tašek a věci z nich, nabíječka, foťák, kniha, blok, přehrávač filmů, cd… neuklízím na místo, to je fakt, válím je někde u postele, aby byly na ráně. Vypadá to jako bordel, ale velmi rychle se to uklidí.
Půdní už nééé, tam není co kam dát. A to, jak vidíme, pro mě nee.
27
ten Morkes
– líbí se mi, že toho na fotkách není moc, jsou zřetelné, ale je toho tam někdy až moc málo a často divně středově, kompozice jsou takový jednoduchý.
29. jo, je to takový….minimalismus.
Liško, jak to děláme. Věci, o kterých víš že je rok nepoužiješ… naskládat do bedny od banánů a odnést do komory. Tam nechat ležet tak dlouho dokud některou z těch věcí nebuděš potřebovat. Tedy fotáky, komoru, stary notebook, klávesnici, barvy, společnské hry, klobouky (pokud nenosíš některý), cibulák, boušené sklo, kabely, jazykové knihy… no prostě všecko na co rok nesáhneš a co je k ničemu strčíš do bedny.. nikolilv vyhodit, jen uklidit a odnést ze zorného pole… necháš si jen to co používáš.
Teprve až některou z těch věcí budeš potřebovat, teprve pak ji vytáhneš. Takto si můžeš velmi rychle uklidit. Jednoduše ty věci odnes jinam a zabouchni za nimi dveře.
ratko 31,32
ehm, já mám ty věci zpravidla uklizený někde ve špajzu, ve skříních apod. Kam ještě jinam bych je tak mohla dát, aby byly víc ze zorného pole, to teda nevim!!!
27
Ten Morkes.
Líbí se mi tonalita, ale jinak jsou to fotky, jaký dneska dělá kdekdo – dlouhý čas a přechoďák na nebíčko a softvér k tomu mocný čaroděj – efektní a většinou spíš kalkul než doopravdy originální pohled, takže většina takhle v kupě pak působí spíš jako kompoziční cvičení.
Ale řemeslně je to udělaný perfektně.
30
Ne, minimalismus to není. Spíš trochu populismus. :-)
Minimalistický jsou tam asi tak tři fotky.
Já vám, Liško, rozumím a myslím si, že byste prostě potřebovala … půdu! :-) Pěknou, suchou půdu s oknem, tam deponovat věci, které si chcete schovat a přitom je zrovna nepoužíváte + rodinné relikvie atd.
Mně tedy půda chybí, když bydlíme v bytech, tak bohužel máme omezenou možnost kam věci ukládat.
Co snad by se jediné dalo udělat, je – nahradit některé kousky nábytku skříní ve zdi, tedy skříní až do stropu. To jsem udělala při přestěhování z velkého bytu do malinkého a v horních částech skříní, kam nedosáhnu z podlahy (musím lézt na schůdky), mám věci, které si chci uchovat a přitom je nepotřebuji mít u ruky.
Jinak, poslední fotka, kterou máte v tomto článku, mi neudělala dobře, protože tak jsem žila v novém bytě pěkných pár týdnů, než mi udělali ty skříně, a musím říci, že to bylo docela depresivní.
Tak snad to vy berete s větším humorem a brzy se vám podaří věci nějak utřídit a někam je uložit.
V Praze je možné porcelán a sklo, oděvy i další kousky dát do Diakonie Broumov, mají odběrní místo např. u Koh-i-nooru ve Vršovicích, já tam navezla spoustu věcí. Tedy mluvím o věcech, které měly nějakou hodnotu a nechtělo se mi je dávat jen tak k popelnici. A dost věcí jsem prodala v Hyperinzerci nebo na Bazoši – za pakatel, prostě symbolická cena, hlavně předání v Praze, abych to nemusela posílat.
34. v tom případě bych chtěla být kde kdo :-)
Pořiď si stativ, na ten dlouhej čas, a nauč se v editoru převádět do bw, ořezávat na čtverec a vkládat umělou vinětaci. Případně sem tam něco odretušnout. :-)
A inspiruj se na amatérských fotoservrech. Třeba tady:
https://www.fotoaparat.cz/fotogalerie/galerie/1/fotografie/?razeni%5Blast_year_point_count%5D=2
O něco zajímavější jsou fotky na Photopost.cz, ale ty jsou spíš méně “umělecké” a více tvůrčí. :-)
39. nojo, tady toho je….čistím koberec, pak si musím koupit nějaké jídlo, vytřít balkon, mám tady pískoviště ze stavby od naproti, vyžehlit, přečíst povinně aspon kapitolu z jedné fotoknížky :-) odepsat na tři maily, to už taky dlouho odkládám, a jít ven – včera to nešlo, nebylo mi dobře, jak bylo dusno, mě se špatně dýchalo, bylo mi slabo a tu a tam mi naskočí arytmie, to taky špatně snáším. ale jsem ráda, že mi povoluje krk a brnění v rukách. Nad ránem sprchlo a je mi celkově líp – jsem víc použitelná, tak toho musím využít. :-)
takže tyhle doporučené fotostránky si ordinuju až večer :-) Ru, díky.
Aleno,
ta představa je pěkná – suchá půda na spoustu věcí!
Teď krom toho, že mám velkou setrvačnost,jsem bržděná navíc ještě nejasností, co je čí. Dědické řízení vůbec ještě nebylo. Pravděpodobně jsou asi ty věci matky. Ty z mého pokoje moje, tak to beru. Doufám, že v srpnu najdu chuť všechno trochu rozhýbat a prodat za pár korun aspoň těch pár talířků. Nevymyslela jsem na sebe ještě motivaci, která by fungovala na tyhle akce.
Obdivuju lidi, co se uměj všeho chopit a je to.
já se toho chápu dosti nesměle. Zvlášť v těch starých kulisách. Někdy mě napadá, že možná pro moji matku, která to zřejmě dělá podobně, by mohla být úleva, kdybych to akčně rozjela, i třeba bez ohledu na to, co chce ona nechat nebo nenechat, to vyhodila. Jenže na to jsem moc ohleduplná, to si troufnu jen u věcí, které vím s jistotou, že jsou opravdu jen moje.
42. Liško, podívej, jak ses vrhla do malování, do věšení obrázků na zed – protože si se tam chtěla cítit dobře…..tohle je podobný. akorát, že si to chce rozplánovat, hlavně to třídění věcí, je toho moc, spíš se u toho člověk zasekne a aby se člověk taky nezbláznil – takže postupně, po částech, troškách. Ono, i když se do toho nepustíš – stejně na to budeš myslet, obtěžuje tě to stále. Když něco málo uděláš, bude ti o fous líp, jednak tím, že ses do toho pustila a ubyde kousek, s uklízením a tříděním věcí souvisí i uklid hlavy. :-)
43
to sedí.
No, já jsem nedávno prvně v životě prodělala dědické řízení … a tam se tedy o majetku typu vybavení bytu, věci v bytě, vůbec nehovořilo. V řízení se jedná o bytech, pozemcích, autech anebo o vlastnictví nehmotném (autorských právech) a tak.
Pokud máte výčitky, že byste matce něco vyhodila, tak jí předměty ukažte, a pokud je bude chtít, jako že jsou její, tak ať si je vezme k sobě, ne?
Je to těžké, já vím, musí se najít vhodná chvíle….
Pro vás je jistě důležité mít uschované své výtvarné práce, barvy, vše, co k tomu patří, písemnosti – to zabere místa dost.
Ale člověk nemůže táhnout sebou celou svou minulost, zhmotněnou v předmětech, které stejně nepoužívá (porcelán, staré přístroje, mísy, proutěné zboží), jen se na ně při úklidu jednou za čas koukne a zavzpomíná si…
Já jsem kramář, ale musela jsem to vyřešit, světlou, suchou půdičku nemám. :-)
Tak jsem si pro mne důležité věci před vyhozením či darováním vyfotila a můžu se na ně zrovna tak kouknout, na fotce.
To je taky řešení.
Protože když jste svědkem toho, jak se lividuje byt cizího člověka, vidíte, že jsou věci podstatné a nepodstatné – stalo se to v sousedním domě a do kontejneru letělo vše, z okna – sklo, porcelán, lampy, peřiny…. to člověka přiměje k zamyšlení a… hned jsem zase něco vyhodila! Sama!
Mám to podobně jako Barča, popravdě já bych mezi tolika věcma byla hrozně nervózní. Většinou se musím ovládat i na návštěvě u našich, protože do baráku se vejde daleko víc věcí, než do našeho bytu a já u nich ty nahromaděný komínky a vachrlatý hromádky pak srážím a připadám si jako slon v porcelánu. Když se chci potěšit spoustou starých věcí, jdu se potěšit do Nano-antiku, jinak mi úplně vyhovují hrníčky za 9 Kč. Výjimku mám akorát na pár oblíbených bot a oblečení, na tom se dovedu zaseknout i když už to dávno není pěkný ani užitečný:)
45 Aleno
á, taky jste bez té půdy :)
Tak to je docela povzbuzující, s dědickým řízením. My ve vyhazování pokračujeme pořád, ale snad to trochu snáz urychlím a odhodlám se k činům – tj. komunikaci s někým, komu to můžu předat,prodat v blízkém okolí. Je mi protivná moje vlastnost, že nechávám tyhle zařizovačky dlouho ležet.
46 psice
á, boty! Vloudila se mi představa, jak v krásných botkách vletíš do domu a tam v chodbě jsou komínky všemožné k proplétání se.
Ahoj Liško:-)
Tvůj příspěvek mi připomněl mé nekonečné stěhování nejdříve bez dětí, pak i s dětmi( již 3roky jsme stabilizovaní v jednom kutlochu:-) a vždycky jsem si k tomu balení i vybalování pouštěla hodně nahlas spoustu muziky a popíjela vínko.Už mi zbylo jen to vínko,když se nikam nestěhujeme,mé děti stále mluví,takže mám raději ticho a teď si půjdu Vratné láhve. každopádně si mě namotivovala k protřízení mého retro šatníku,ať se i jiné dámy radují z módních kousků, které nemám šanci unosit, neboť mám nyní své nové oblíbence.Lásce zdar a já jdu čučet. Víno dochází:-) Brigit
Brigit :)
Lásce zdar!
Víno si dám až později. Dnes si jen vyjdu ke kontejneru s tříděným odpadem, sesunu zbytky pytlů ke straně a ráno jedu zas na dovolenou.
Ahoooj, Blatiny 2 čekají.
Mějte se krásně.
48.) No já mám právě i těch oblíbených bot pár. Takových těch ošoupanců, co se nad nimi podivují i u ševce:) Jestli na něčem ulítávám, tak jsou to šaty a sukně, ale v těch pár botech to asi jako celek moc nevyzní:))
Ahoj,
ráda jsem se stavila. Máš to tu hezké a útulné, pěkné liščí hnízdečko :)
Lucienne
51 psice,
přesně tak – je čas pořídit si šaty nebo snad další indickou hedvábnou sukni, musím na tom zapracovat.
Lucienne,
ahojahoj, taky jsem se u tebe před časem párkrát stavovala. Zvěři zdar!