MÁTE RÁDI MLÉKO?
Dobrou chuť k četbě článku! Nepiju mlíko a nikdy jsem nepila. Jen mateřské, pak už žádné. Moje maminka mě na tehdejší dobu kojila dost dlouho, asi tři čtvrtě roku. Všechna ostatní mimina – a bylo jich kolem hodně, protože patřím mezi nejsilnější ročníky u nás – byla téměř od narození naducaná sunarem. Já ne. Já ho vyplivla a hotovo. Krupicovou kaši jsem naprskala na strop a pak už si nikdo netroufl mi ji decentně servírovat. Pokud se krupicová kaše vůbec dá servírovat decentně. Já jak ji vidím, tak můj žaludek – viz nadpis.
Maminka se napřed pozastavila nad tím, že nechci mlíko; přece jen šla světem fáma, že kravské mléko dodává lidskému tělu tu správnou výživu. Jeden její starší kolega ji uklidnil citátem: “A už jsi někdy viděla dospělou srnku, aby se napila mlíka?” – Nevím, proč jmenoval právě srnku, ale zapůsobilo to; jedla jsem od té doby klidně různorodou nemléčnou stravu po lžičkách a byla jsem v porovnání se sunarovými dětmi o hodně zdravější, málokdy nemocná, a první zubní kaz mi našli až ve 27 letech. Pak jsem přestala chodit k zubaři.
První den v mateřské školce si vybavuju docela dobře. K obědu byly buchtičky se šodó. Já je nikdy předtím neviděla. Prý jsem se po nich pozvracela – zrovna tuto část dne si kupodivu už nevybavuju. Museli si pro mě rodiče přijít. Druhý den ráno mi máma říkala: “Vstávej, jdeme do školky!” A já na to: “Tam už jsem byla včera.” – Do školky jsem přecejen došla a prý – což si raději opět nevybavuju – jsem tam předstírala, že zvracím. Aby si pro mě museli přijít. Přitom jsem vždycky chodila domů po obědě; s babičkou nebo s tátou. Možná jsem předstírala zvracení hned při snídani. To by nebylo divu. Dětská káva se škraloupem mi vždycky dokázala zkazit začátek dne. Nevypila jsem ji nikdy. A nechali mě; asi pochopili, že by měli práci – viz nadpis.
Některé sýry jsem jedla, občas, ale konzumaci buchtiček se šodó, pudinku a jogurtu jsem zahájila až v šestnácti letech. Do té doby mi stačilo se jen na ně podívat a hrozilo – viz nadpis. Jogurty jsem vlastně začala jíst kvůli naší kočce. Zjistili jsme, že ráda vylizuje kelímky od jogurtu. Jenže do těch malých se jí nevešla hlava, tak jsme kupovali karlovarské jogurty v širokých větších kelímkách, abychom nepřišli o oblíbenou grotesku – kočka strčila do kelímku hlavu, zdvihla ho na hlavě do výše jako velký bílý klobouk a slepě vrávorala po zemi vylizujíc zbytky. Jinak naše kočka mléko nepila, stejně jako já. Nejraději měla hovězí. Jsme taková rodina, no.
Nechuť k mléku mi zůstala do dospělosti. Zřejmě nejde o nesnášenlivost laktózy; do kávy si ho někdy trošku dávám. Jinak jsem zdravá, jím všechno ostatní a můj žaludek snese dost. Ale jediná forma mléka, kterou dokážu vypít, je horké kakao, velmi kakaové. Aby nebyla vidět barva mléka a nebyla cítit jeho vůně, která – viz nadpis. Nejvýš tak dvakrát do roka. Kyselé mléko vůbec ne, natož chlazené. Jeden jogurt jednou za čas sním. Sýry jím. Nejím tvrdý tvaroh nastrouhaný na ovocných knedlíkách. Ne. Rýžový nákyp se švestkami ne. Vůbec je zajímavé, že i některé ovoce mi dělá – viz nadpis. Zvláště v kombinaci s něčím mléčným. V dětství jsem moc nejedla banány. Leda polité čokoládou. I teď sním jen jeden, víc nelze, nebo – viz nadpis. Minulý týden kolegyně upekla bublaninu. Jen jsem viděla to suché těsto – fuj, dusivka – a do nosu mi zavanuly pečené peckové třešně, věděla jsem, že to nepůjde. Ale moc jsem chtěla ochutnat. Vyplivla jsem i to jedno sousto do koše, jinak… Kolegyně to neviděla, tak dobrý. Bohužel se mi přitom od třešně umazala závěrečná zpráva, kterou jsem právě dávala do obálky a odesílala oficiálním místům. Že já vůbec zkouším něco pozřít, když vím, že to nepůjde. Může ten odpor k mléku souviset s nějakou dávnou obavou, že se zahlením nebo udusím? Jediný mléčný výrobek, se kterým jsme se vzájemně nezklamali a máme se moc rádi po celý život, je máslo. Naopak umělé tuky nejím. Krémové dorty ano.
Sláva, přece jen mám něco z mléka ráda. Máslo, sýry a šlehačkové dorty. Happy end.
Na naši kočku nepijící mléko jsem kdysi složila i říkačku – zrovna v den, kdy přišel kominík a ona se k němu měla, ačkoli jindy se před lidmi napřed schovala (nějak takhle to bylo) :
Naše kočička se nenapije mlíka,
k tomu nedonutíte ji ani silou.
Včera oblíbila si vám kominíka –
– tak asi nemá ráda bílou!
nevím jaká je pointa, hodně lidí nepije mléko a ani ho nemá ráda. taky nepiju mléko a zejména mě ani nenapadne to nějak řešit. je mi to putna. dávám si ale kávu laté s našlehaným mlékem, to mi celkem chutná.
KOčky by neměly mléko pít, i když mi jedna paní řekla když mi dávala kočičku mainkatou že ji mám dávat naředěnou tatru. že to kočky snesou. a opravdu. tatru může, žádné jiné mléko ne.
A taky má ráda jogurt ale nejvíce pomazánkové máslo :-) to jen mlaská a vylizuje se za ušima.
Můj názor je, ať si každý jí co mu chutná. a co mu nechutná ať nejí . a je to.
Jo ještě doplňující informace:
byla jsem dítě, které obvykle snědlo všechno, co dostalo na talíř. Pak mi dali pikslu bonbónů a poslali mě ven si hrát. Což rvalo nervy našim známým, jejichž holčička jedla málo, otálela, nípala se v talíři a ani příslib bonbónů “když to všechno sníš” netáhnul.
2
správně.
Pointa není žádná, jen si píšu, že se mi z mlíka zvedá žaludek a říkám si, čím by to mohlo být.
4. ničím. když se na to vykašleš, nebude to nic.
5
prdlajs.
Všechno je něco. Zaprvé. A za druhý – mě to nijak netrápí, mně to JE jedno, já na to kašlu.
Že to sem napíšu, neznamená, že mě to nějak děsně zaměstnává nebo mi to připadá nebývale pozoruhodný a zvláštní a vyjímečný. Ne, je to jen jedna drobnost a napsala jsem ji sem, aby tady bylo něco novýho. Kdybych nenapsala nic, vyvolalo by to tendenci rozmazávat pod předchozím článkem donekonečna rozsekaný zajíce. Pod článkem, který byl zanadávání si. A to je u mě velmi intenzivní a rychlý a je to pryč natotata. Nechci se o rozsekanejch zajících bavit dva tejdny. Stačí mi, tak jak to je, díky, prima, ale musím dát novej článek, to je na mně.
Správně sis všimla, že o nic nejde.
Naše kočky vždycky mlíko chtěly, tak jsem prděla na to, že ho mít nemají, a nikdy si nestěžovaly. :-)
Pes nám taky žral brambory, přestože je údajně není schopen trábvit, a ten sousedův vlčák vysloveně jen na branmborách se šrotem vyrost, a byl ho kus a nikdy v životě nevěděl, že by měl mít nějaký DKK klouby.
A náš ještě měl rád i zelenej hrášek. To byly dycky v době hrášku večery na zápraží, loupat z lusků a krmit s tím u nohou sedícího, svítícího a nadšením slintajícího psa.
6. si to přečtu ještě jednou :-)
foxterier u babičky miloval mydlovou vodu, cokoliv kde bylo mýdlo. Teprve nedávno jsem si uvědomila že v knižce O pejskovi a kočičce pejsek taky miloval mýdlo a sežral ho, takže nebylo čím mít zem. Není to zvláštní že foxteriéři milují mýdlo?
číňani mléčné výrobky nejí vůbec. prý je to nějak geneticky. nedokáží to strávit.
Mám to s mlíkem úplně stejně. Navíc do toho kafe můžu jenom polotučný, nejlíp jenom takovou tu vodu obarvenou na bílo. I ovesnou kaši vařenou v plnotučným mlíce vyhazuju.
Prý by to mohlo mít souvislost s mým šptným vztahem s matkou;o) Kojení jsem odmítla ve třech měsících.
ratko 8
né, to už nečti, lepší je, když říkáš, co má rád k jídlu a pití pes a ty a co ne a tak, to mě baví!
11 čáááááu!
jo, to odmítnutí mlíka mě taky už kdysi dávno napadlo, že je nějaký naštvání na matku v tý době. A pak mi došlo, že můj případ to není, protože já nedmítla matčino mlíko, ale tu zbytečnou náhražku.
Ťažko povedať, priatelia,
ale nepijte mejdlovou vodu.
I když má třeba lepší chuť než mlíko.
No a já pod vlivem četby právě pojídám ovesnou kaši s rozinkama a jabkem, uvařenou v plnotučným mlíku. Jsem dostala chuť. :-))
Dobře děláš s tím mlékem. Maminčin kolega byl milý s přirovnáním se srnkou, obvykle se používá tele :-)
Velmi dám na to, co si tělo samo řekne. My jsme doma mléko a jeho varianty zrušili úplně, také veškerá sladidla a všechno, kde je pšenice. Pokud se pamatuji, asi po měsíci nebo po dvou se začaly vytrácet alergie, únava, různé bolesti hlavy, o přebytečných kilogramech ani nemluvě. Tak dobře, jako se cítím poslední měsíce jsem se necítila roky, dcera je nadšená, co má energie… ládujeme se zeleninou, ovocem, masem, vejci a kvalitními tuky a už bych se zpět nevrátila. Co mě nejvíc překvapilo, že to nepřijde dráž, útrata za potraviny je stále stejná. Ale to jsem hodně odbočila, sorry. No, zkrátka, nemysli si, že jsi divná, když mléko nepiješ, je nás mraky, akorát o sobě nevíme :-)
Báro, já o tomhle způsobu stravování přemýšlím už delší dobu, ale mám problém – nemůžu se zbavit svojí chuti na mlíčný věci a na pečivo. Čerstvej rohlík s kouskem sýra mám radši jak řízek. Jak se vám to povedlo?
ruliso, chutě zmizí během prvního týdne. Alespoň nám se to tak všem stalo zhruba stejně. Jako první pomoc jsem měla nachystané lískové oříšky, kešu, mandle, chuť na sladké jsem zahnala banánem. Asi po 14 dnech jsem ty banány přestala potřebovat :). Taky jsem z toho měla obavu, protože moje klasická snídaně byla káva s rohlíky nebo croisanty… ježíííšmarjá, dneska bych to plivala jako Liška bublaninu :)
Mlíko nepiju, nechutná mi, netrávím ho. Teplé mléko jsem snad nikdy ani neochutnala (od té doby, co piju z hrníčku), jen kakao. Škraloup z kakaa je hororová vzpomínka z dětství, jen ta představa mi nedělá dobře.
Myslím, že i výživáři se shodují, že mléko je jen pro mláďata savců do určitého věku. Ale jinak produkty z něj v kysané formě můžu a to hodně. Já jím vlastně skoro jenom ovoce, zeleninu, pečivo a kysané mléčné výrobky. Občas do toho šoupnu kdeco, třeba pizzu, bonbón, čokoládu, když je hlad a není nic jiného v dosahu. Nebo musím ochutnávat jídlo, které vařím pro pánskou “návštěvu”. Naposledy to byla květáková polévka či guláš z hlívy.
Častá snídaně: kysané podmáslí s chlebem nebo kysané podmáslí s nakrájeným ovocem nebo jogurt s ovocem. Častá večeře – např. dneska: nastrouhaná okurka s kysaným podmáslím (na to podmáslí a kefírové mléko hodně jedu a k údivu jiných to mým útrobám dělá moc dobře).
Do kávy si dávám takovou tu bílou náhražku, co jí říkají smetana do kávy a co kolem smetany snad ani nešla. Musím to tam dávat, páč kafe samotné je na můj žaludek moc agresivní, ale zase ho potřebuju kvůli tlaku a případné únavě.
Tuhle jsem si po půl roce udělala puding. Běžně mlíko nemám, ale pro všechny případy jsem měla kondenzáka. Nebylo to nic moc, ale chuťové buňky to uspokojilo (naházela jsem do toho rozinky a banán a nasypala kakao) a nemusela jsem si jít pro dort do cukrárny.
Oblíbené sýry: balkánský, hermelín. Místo másla si na chleba někdy namažu tvaroh. Taveňáky nevedu.
Tolik mléko a já.
ve vyzive podle krevnich skupin se pise ze na mliko je potreba mit B.
správně,mlíko není žádnej elixír života,jak to do nás kdysi všichni hustili.
Já jen doufám,že se bude v boření těch pověr a mýtů nadále pokračovat a někdo už konečně odhalí,že kouření není vůbec škodlivý,naopak má na lidské zdraví i psychiku pozitivní vliv,což já tvrdím už od svých 14let.
A zase se vrátí ty krásné doby šarmantních můžů jako Olda Nový,co fouknou krásné dívce do obličeje obláček cigaretového kouře a ony se mu skácí do náruče v orgasmickém bezvědomí.
Jo to se ještě lidi uměli chovat přirozeně a nenechali si vymývat mozky pseudovědeckými mýty,jako je odvápnění kostí bez mlíka,nebo rakovina z kouření.
Mi mlíko nějak nevadí, ale aktivně ho nevyhledávám. Ovšem kafe nebo černý čaj bez mílka si nedovedu přectavit. Ale né krabicák, kupujeme mlíko od sousedů, rovnou od vemene kravičky Elišky. A dost často děláme sýry. A občas nepohrdnem ani kozím mlíkem.
Já vlastně snad ani neznám jídlo, z kterýho by se mi dělalo blbě:-)
Taky jsme mléko nikdy neměla moc ráda. Pak mi ale zubařka řekla, že mám křehkou zubní sklovinu a měla bych víc konzumovat mléčné výrobky, tak jsem zaťala zuby, začala pít víc mléka a vzápětí jsem se celá a úplně všude obsypala atopickým ekzémem.
Z čehož po několika měsících utrpení a sebepozorování vzešlo poznání, že mám intoleranci laktózy. Přestala jsem pít mléko programově a všechen ekzém (kterým jsem v mírné formě a nepravidelných intervalech trpěla od dětství) se ztratil.
Takže já bych řekla, že organismus dost často ví co dělá a celkem se vyplatí ho poslouchat.
ore 19,
to mě zaujalo, to je zajímavý, že skupina B a mlíko jde dohromady! Hned mi naskočila jiná informace od ratky ad10, že Číňani mlíko nepijí, netráví – protože vím, že v Asii má víc lidí krevní skupinu B než my. U nás je málo.
Ale třeba pijí mléko yaků nebo kdovíjaké jiné :)
To naše skupina, skupina A, si poradí i bez mlíka :-))
Báro,
to by mi docela vyhovovalo! I když některé sýry jsou pro mě chutné a mléko je v kdejaké pomazánce a pečivu…
Já sladký jím, jen když není nic jiného, jinak na něj chuť nemívám. I pití mám ráda nesladké. A jím hodně, takže tu potřebnou hmotu dělám většinou pečivem – pšenicí.
Tak to jsem asi výjimka, bo jsem příslušník skupiny A a tedy mlíko mi nejen nevadí, ale mnohdy i chutná… Nejvíc asi v kombinaci čerstvý chleba s čerstvým máslem, pěkně průsvitný zralý a neoklzlý tvarůžky a k tomu hrnek mlíka :-)
Ovšem ovesnou kaší s mlíkem rozhodně nepohrdnu, obzvlášť jsou-li po ruce ještě čerstvé jahody…
Ano, smrad mlíka a škraloupy, to je přesně téma pro mě! Já byla sunarák od narození, jak píšeš, tenkrát se kojení nenosilo a mámě po císaři vůbec nečekali, jestli se něco spustí nebo nespustí. Ale taky si připadám poměrně zdravá a bez alergií, takže přežít se to určitě dá. Nicméně odpor k mlíku mám celoživotní, asi nejvíc to podpořilo teplý mlíko se škraloupem ve školce a teplý mlíko s medem, který mi v dobré vůli vařila často máma, že je to léčivý všezázračný elixír. Od té doby mlíko jen do kafe, ale když jsem měla před časem virózu se suchým dráždivým kašlem, tak se mlíko ukázalo lepší, než kapky – zahlenilo to krk a dobrý. To mě jen utvrdilo v poznatku, že bez suchého kašle se hlenit rozhodně nechci.
Btw. i v tom kafi mě chutná víc sušená smetana, že by sunarová regrese?;)
Cokoliv z mlika jen pres mou mrtvolu! Pritele preucuju na rostlinny druhy, tuhle jsem delala i zminene buchticky ze sodo, ze sojoveho mleka a jak mu smakovalo. Kremovy omacky taky v pohode zvladam bez kravskych sekreci, jen na vyrobe sejra budu muset jeste zapracovat. :)
Mischko,
čerstvý chleba s čerstvým máslem, to jóó. A syrečky jsem dlouho neměla! Když už kvůli něčemu vzít mléko na milost, tak kvůli smrdutým sýrům!
psice,
ano, když člověk potřebuje zahlenit, ví, kam sáhnout! :-))
wien,
sušené sojové mléko se u nás prodává pod názvem Zajíc!
(A dopr a už jsme u zajíců rozsekaných na prášek, kterémužto tématu jsem se chtěla vyhnout, což bylo jediným důvodem sepsání tohoto článku. Pročež anébrž nýbrž potěš.)
Výroba sýrů ze Zajíce, to nevím nevím :-) Ale viděla jsem i tekuté sojové mléko, to je pravda. Možná si ho koupím a budu experimentovat při vaření.
Tak ty děláš na druhým konci světa krémové omáčky a buchtičky se šodó! Jsi neuvěřitelná. Pilot se šodó. Nakonec to ještě protlačíš do aerolinek a letušky budou přihřívat buchtičky pasažérům-Aborigincům … úplně to vidím.
Sejry děláme z ořechů, právě jsem měla super kešu sýr s koprem :)) buchticky prihřejeme Maorum nebo Fijijcum, Austrálie už je skoro minulost :))
“sejry děláme z ořechů” a z kopru, to zní úplně stejně surrealisticky jako ono pověstné setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole!
– aha, na pitevním stole (jsem si pro jistotu vyhledala)